Ryba v Mixing Part
DvakrĂĄt Erlend LoeMarkĂŠta HolanovĂĄ
( marketa.holanova)
Co majĂ tyto knihy spoleÄnĂŠho? PrvnĂ pochopitelnou spojitostĂ je osobnost autora, kterou rychle opustĂme. Druhou vÄcĂ, o poznĂĄnĂ zajĂmavÄjĹĄĂ, kterĂĄ obÄ knihy spojuje, je hlavnĂ postava. HrdinovĂŠ obou knih jsou muĹži ve stĹednĂm vÄku, ĹženatĂ, se tĹi dÄtmi. A oba stojĂ pĹed velkĂ˝m rozhodnutĂm.
Kurt, hlavnĂ postava Ryby, je ĹidiÄem kamionu a pracuje v pĹĂstavu. Tam se jednoho dne objevĂ obrovskĂĄ ryba. Kurt a jeho Ĺžena Anna-Lisa pracujĂ proto, aby vydÄlali na jĂdlo. To jim teÄ obstarĂĄ ryba a oni mohou cestovat. NaloŞà rybu, dÄti a dobrodruĹžstvĂ zaÄĂnĂĄ.
Bror a Nina, hrdinovĂŠ druhĂŠho romĂĄnu, takĂŠ cestujĂ, ale jen na prĂĄzdniny do Bavorska. V pĹĂpadÄ TichĂ˝ch dnĹŻ v Mixing Part se setkĂĄvĂĄme s nejminimalistiÄtÄjĹĄĂ podobou Erlenda Loe, mimo jinĂŠ i filmovĂŠho scĂŠnĂĄristy. ZnaÄnou ÄĂĄst pĹĂbÄhu tvoĹĂ pouze dialogy, s minimem vysvÄtlujĂcĂch pasĂĄĹžĂ. Podoba textu takĂŠ poukazuje k Brorovu povolĂĄnĂ dramaturga v NĂĄrodnĂm divadle, jehoĹž snem je napsat sakra dobrou divadelnĂ hru. Neshody, kdo kde smĂ kouĹit a kam se pĹŻjde na vĂ˝let, pĹerĹŻstajĂ v hĂĄdky a snad by to nebyl ani Erlend Loe, kdybychom se nesetkali s dramatickĂ˝m pokusem o rozlousknutĂ patovĂŠ situace. TichĂŠ dny takĂŠ doprovĂĄzĂ Loeova tradiÄnĂ ironie, ale takĂŠ nemilosrdnĂŠ odhodlĂĄnĂ pĹi odkrĂ˝vĂĄnĂ opravdovĂ˝ch vztahĹŻ, kterĂŠ vĹĄak nemusĂ bĂ˝t tak opravdovĂŠ, jak se tvĂĄĹĂ. KoneckoncĹŻ mĂĄme co doÄinÄnĂ s divadlem.
A ta hlavnĂ odliĹĄnost? Ryba je urÄena pĹedevĹĄĂm dÄtskĂ˝m ÄtenĂĄĹĹŻm, TichĂŠ dny v Mixing Part jejich rodiÄĹŻm. ObÄ ale pĹinĂĄĹĄĂ pohled na vĂce Äi mĂŠnÄ problematickĂŠ lidskĂŠ vztahy v dobrĂ˝ch i zlĂ˝ch Äasech. RozhodnutĂ, zda dĂĄte pĹednost kouzelnÄ dadaistickĂŠ variantÄ „pro dÄti“ nebo filmovĂŠmu dramatu „pro dospÄlĂŠ“ je jen na vĂĄs. Za pĹeÄtenĂ stojĂ obojĂ.
MarkĂŠta HolanovĂĄ
Loe, Erlend: Ryba. PĹeklad: D. ZounkovĂĄ. Praha: Baobab 2009. 76 stran.
& TichĂŠ dny v Mixing Part. PĹeklad: K. KriĹĄtĹŻfkovĂĄ. Brno: VakĂĄt 2010. 184 stran.
.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 1 (45), 1.11. 2010.
(30. 11. 1999, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2833
VĂc ĹĄtÄstĂ neĹž rozumu
VzpomĂnky izraelskĂŠ spisovatelky Ruth BondyovĂŠĹ˝aneta ProchĂĄzkovĂĄ
( pavel.janacek)
PrĂĄvÄ vydanĂĄ autobiografickĂĄ kniha Ruth BondyovĂŠ „VĂc ĹĄtÄstĂ neĹž rozumu“ je zamyĹĄlenĂm se nad Ĺživotem, vzpomĂnkou na pĹed-vĂĄleÄnou Ĺžidovskou Prahu, na vĂĄlku a holocaust i na prvnĂ roky v Izraeli. O zkuĹĄenosti z koncentraÄnĂch tĂĄ-borĹŻ ĹĂkĂĄ: „Jakkoliv se pokouĹĄĂm ponoĹit dÄernĂ˝ch hlubin zkuĹĄenosti holocaustu, nenachĂĄzĂm v nĂ pocit viny, Ĺže jsem zĹŻstala naĹživu. ĂĹžas, radost nad kaĹždĂ˝m dalĹĄĂm dnem, pĹĂĄnĂ nepromarnit zbĂ˝vajĂcĂ Äas, bolest ze ztrĂĄty, dluh vĹŻÄi tÄm, kteĹĂ zahynuli – ale ne vina. (...) Ale stĂĄle vÄĹĂm, Ĺže bylo lĂŠpe bĂ˝t s vraĹždÄnĂ˝mi neĹž s vrahy.“ (s. 242) Kniha je vyprĂĄvÄna klidnÄ, bez patosu, s nadhledem a ironiĂ, pĹesto je to zpovÄÄ velice intimnĂ, kterĂĄ dĂĄvĂĄ nahlĂŠdnout do autorÄina nitra.
Ĺ˝ANETA PROCHĂZKOVĂ
BONDYOVĂ, Ruth: VĂc ĹĄtÄstĂ neĹž rozumu. 1. vyd. PĹel. JindĹiĹĄka ZajĂÄkovĂĄ. Praha, Argo 2003. 298 KÄ
Litenky Ä. 1/11, roÄ. 2004/2005
(24. 8. 2004, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-612
MilostnĂŠ pĂsnÄ starĂŠho Egypta
„MĹŻj milĂ˝, mĹŻj milĂĄÄku, / touĹžĂm po tvĂŠ lĂĄsce.“(Ĺžap)
( pavel.janacek)
NejstarĹĄĂ milostnĂĄ bĂĄseĹ na svÄtÄ byla zaznamenĂĄna jiĹž v Eposu o GilgameĹĄovi kolem 4. tisĂciletĂ pĹ. n. l. KoĹeny egyptskĂŠ milostnĂŠ lyriky lze najĂt ve 3. tisĂciletĂ pĹ. n. l. v magickĂ˝ch zaklĂnadlech, modlitbĂĄch, rĹŻznĂ˝ch hymnech i pracovnĂch pĂsnĂch. NejstarĹĄĂ dochovanĂĄ egypt-skĂĄ milostnĂĄ bĂĄseĹ je z doby okolo roku 2300 pĹ. n. l., vÄtĹĄina dnes znĂĄmĂ˝ch vĹĄak pochĂĄzĂ aĹž z RamessovskĂŠ doby (1306–1070 pĹ. n. l.).
MilostnĂŠ bĂĄsnÄ jsou pĹevĂĄĹžnÄ anonymnĂ. PromlouvĂĄ v nich buÄ pĹĂmo jeden z milencĹŻ, nebo se oba stĹĂdajĂ (ĹĂkadla velkĂŠ utÄĹĄitelky). SetkĂĄvĂĄme se s typy pĂsnĂ, jeĹž jsou bÄĹžnĂŠ i v jinĂ˝ch literaturĂĄch. ÄastĂŠ jsou popisnĂŠ bĂĄsnÄ, vyzdvihujĂcĂ pomocĂ bĂĄsnickĂ˝ch pĹirovnĂĄnĂ tÄlesnĂŠ a duĹĄevnĂ pĹŻvaby milence nebo milenky, dĂĄle tzv. svĂtĂĄnĂÄka Äi nĂĄĹky u zavĹenĂ˝ch dveĹĂ. Äteme o nemocnĂ˝ch lĂĄskou, o poslech lĂĄsky, mezi nÄĹž patĹĂ zvĂĹata i stromy, o pĹekĂĄĹžkĂĄch v lĂĄsce apod. HojnÄ je vzĂ˝vĂĄna bohynÄ lĂĄsky HathĂłra. CharakteristickĂ˝m znakem milost-nĂ˝ch pĂsnĂ jsou erotickĂŠ symboly (napĹ. ryba, ptĂĄk, granĂĄtovĂŠ jablko) nebo obraty (napĹ. „stavÄt stany“ ve vĂ˝znamu souloĹžit). NÄkterĂŠ z tÄchto narĂĄĹžek sice jiĹž dneĹĄnĂ ÄtenĂĄĹ neodhalĂ, ale to mu nijak nezabrĂĄnĂ v porozumÄnĂ a procĂtÄnĂ skladeb.
AÄ jsou totiĹž tyto bĂĄsnÄ starĂŠ nÄkolik tisĂc let, stĂĄle majĂ moc silnÄ zapĹŻsobit a oslovit.
(Ĺžap)
VACHALA, BĹetislav: MilostnĂŠ pĂsnÄ starĂŠho Egypta. 1. vyd. Praha, Set out 2003. 102 s., 175 KÄ
Litenky Ä. 1/11, roÄ. 2004/2005
(24. 8. 2004, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-613
NeĂştulnĂŠ vzpomĂnky Edgara Dutky
Jana BachovĂĄ
( pavel.janacek)
Edgar Dutka povĂdky sepsal, jak sĂĄm ĹĂkĂĄ, „za jedinou bÄdnou zimu v 63. roce“. V ĹĄedesĂĄtĂ˝ch letech ani pozdÄji se mu je vĹĄak nepodaĹilo vydat, a tak dalĹĄĂch ÄtyĹicet let leĹžely kdesi zasuty. AĹž nalezenĂĄ starĂĄ zaĹžloutlĂĄ fotografie z roku 1949 oĹživila vzpomĂnky a autor se k povĂdkĂĄm vrĂĄtil. VyĹĄly v roce 2003 v tĂŠmÄĹ nezmÄnÄnĂŠ podobÄ, pouze dvÄ z nich (Sbohem domove, NĂĄvĹĄtÄva) byly dodateÄnÄ pĹipsĂĄny pro tentou soubor.
Edgar Dutka se na strĂĄnkĂĄch knĂĹžky vracĂ letem Äasu zpÄt do pĹekotnĂŠ doby konce ÄtyĹicĂĄtĂ˝ch let a vzpomĂnĂĄ na svĂŠ dva roky strĂĄvenĂŠ v sirotÄinci. Jeho alter ego se jmenuje Ben Klen. PovĂdky nepĹedstavujĂ souvislĂ˝ pĹĂbÄh, jsou to jen ĂştrĹžky vzpomĂnek, jednotlivĂŠ stĹĂpky mozaiky Ĺživota. Nejsou nijak datovĂĄny, nelze ĹĂci, zda jsou Ĺazeny chronologicky, nebo nĂĄhodnÄ. Jen prvnĂ dvÄ (pĹĂchod do Domova) a poslednĂ (odchod k pĹĂbuznĂ˝m) lze ÄasovÄ urÄit. Mezi tÄmito povĂdkami vystupujĂ na povrch svĂŠrĂĄznĂŠ pos-taviÄky Domova – pĹĂsnĂĄ sprĂĄvkynÄ, vychovatelky sleÄna Hedvika a AndÄlka, kamarĂĄdi Jura, Tutela, Äangaja, ZdenÄk, Marx a dalĹĄĂ.
S nadhledem a svĂŠrĂĄznĂ˝m jazykem, kterĂ˝ je smÄsicĂ obecnĂŠ ÄeĹĄtiny, moravskĂŠho nĂĄĹeÄĂ a nÄmÄiny, tu pĹed ÄtenĂĄĹem letĂ ob-rĂĄzky specifickĂŠho Ĺživota v DomovÄ. PovĂdky se pohybujĂ na hranÄ radosti a smutku, svĂĄzanosti rytmem Domova a jakĂŠsi volnosti, bezstarostnosti a divokĂŠho „parchantskĂŠho“ klukovskĂŠho Ĺživota. Je tu vidÄt i vnitĹnĂ pocit sounĂĄleĹžitosti s lidmi z Domova. RozdĂl v ĹživotÄ v rodinÄ a v DomovÄ je vykreslen v povĂdce s nĂĄzvem VelkĂ˝ den. Ben jde na nĂĄvĹĄtÄvu k tetÄ a strĂ˝ci. Ke svaÄinÄ chce „chleba s maggim“, protoĹže je to dobrĂŠ, ptĂĄ se, co to je „meruĹkovĂ˝ tĂĄÄ“, a na zahradÄ nevĂ, zda si mĹŻĹže utrhnout kuliÄku rybĂzu Äi jahodu, aby o nÄm neĹekli, Ĺže je zlodÄj. KdyĹž mu neĹĄĹĽastnÄ spadne ze stromu jablko, na kterĂŠ sĂĄhne, mĂĄlem hanbou uteÄe a divoce si pĹedstavuje, Ĺže mu budou nadĂĄvat Ĺže to udÄlal schvĂĄlnÄ.
HlavnĂm motivem nÄkolika povĂdek je setkĂĄnĂ nÄkterĂ˝ch dÄtĂ s rodiÄi, kteĹĂ se o nÄ, stejnÄ jako o Bena, nemohou sami postarat. V povĂdce Jejich maminka jde o pĹĂbÄh matky Jury, Tutely a Sabiny, kterĂĄ Ĺžije v nedalekĂŠm chudobinci a kterĂĄ se nevzpamatovala z otĹesu z vĂĄlky. Ben setkĂĄnĂ popisuje takto: „MÄla koĹžu v ksichtÄ jak holĂ˝ zdechlĂ˝ vrabec, kterĂ˝ vypadl z hnĂzda a je uĹž celĂ˝ zmodralĂ˝. ProstÄ to byla ta nejstarĹĄĂ staĹenka, jakou jsem kdy vidÄl“. V povĂdce ÄangajĹŻv fotr se Äangaja setkĂĄ se svĂ˝m otcem, kterĂ˝ mu Ĺekne, Ĺže mĂĄ tuberkulĂłzu, a proto se o nÄj nemĹŻĹže starat a on musĂ zĹŻstat v DomovÄ. PovĂdka NĂĄvĹĄtÄva je o BenovÄ setkĂĄnĂ s matkou ve vÄzenĂ, atd. Tyto povĂdky s nĂĄ-dechem smutku a citovĂŠho rozjitĹenĂ jsou v souboru nejsilnÄjĹĄĂ.
PĹed ÄtenĂĄĹem letĂ proĹžitĂŠ okamĹžiky, Ĺže se ani nenadÄje a je u konce. PovĂdky jsou pĹĂjemnÄ ÄtivĂŠ, dy-namickĂŠ, bez zdlouhavĂŠho po-pisovĂĄnĂ. SociĂĄlnĂ a ÄtenĂĄĹsky pĹitaĹž-livĂŠ tĂŠma i zpracovĂĄnĂ vynesly Edgaru Dutkovi nominaci na cenu Magnesia Litera 2003.
JANA BACHOVĂ
Litenky Ä. 1/11, roÄ. 2004/2005
(24. 8. 2004, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-614
PĹes matnĂ˝ sklo
Ĺ tÄpĂĄnka PaĹĄkovĂĄ
( stepanka.paskova)
PrĂłza obsahuje tĹi ÄĂĄsti: ĂşvodnĂ a zĂĄvÄreÄnĂŠ vyprĂĄvÄnĂ patĹĂ OndĹejovi, stĹednĂ, delĹĄĂ ÄĂĄst je vyprĂĄvÄnĂm jeho matky. OndĹej je typ ÄlovÄka, jenĹž je zoufalĂ˝, aniĹž vĂ proÄ, nevidĂ cĂl Ĺživota. StĂĄle hledĂĄ pĹĂÄinu svĂ˝ch problĂŠmĹŻ v minulosti. SmutnĂ nad vyvanutĂm svĂŠho vztahu se Ĺženou, nepracuje a utĂĄpĂ se ve vĂnÄ ve svĂŠm zpustlĂŠm bytÄ. Je neteÄnĂ˝, nesnaŞà se nic mÄnit a navĂc, jak ĹĂkĂĄ: „To Ĺže nepracuju, se mi v tÄch chvĂlĂch zdĂĄ jednoznaÄnÄ hodnĂ˝ obdivu.“ V zĂĄvÄru knihy sice pĹemýťlĂ o tom, Ĺže by si naĹĄel nÄjakou prĂĄci a zavolal zpÄt Ĺženu, ale pak si ĹĂkĂĄ: „Nenech se zlĂĄkat, jeĹĄtÄ jim vĹĄem ukĂĄĹžeĹĄ.“
MatÄino vyprĂĄvÄnĂ je takĂŠ plnĂŠ vzpomĂnek: na rodiÄe, na seznĂĄmenĂ s muĹžem... Ĺ˝ena uvaĹžuje o stĂĄĹĂ, rozpadu synova manĹželstvĂ a o jeho pitĂ. MĹŻĹžeme tedy sledovat tytĂŠĹž klĂÄovĂŠ situace z jinĂŠho pohledu.
ObÄ postavy samy sebe skvÄle reflektujĂ, nÄkdy jsou vĹĄak jejich sebekritiÄnost a nadhled aĹž nevÄrohodnĂŠ. Je si napĹĂklad stĂĄrnoucĂ Ĺžena schopna pĹipustit protivnost stĂĄrnutĂ a „...pach svĂ˝ kĹŻĹže kterej nejde smejt?“
Mezi vypravÄÄi probĂhĂĄ kritickĂŠ hodnocenĂ. OndĹej, potĂĄcejĂcĂ se v prĂĄzdnotÄ Ĺživota, se dĂvĂĄ na matÄiny ĹživotnĂ hodnoty dost pohrdavÄ. HnusĂ se mu jejĂ povrchnĂ duchovnĂ Ĺživot, „...ten jejĂ lidovej kancelĂĄĹskej rozum“. Matka mĂĄ vĹždy radu, jak jĂt za ĹĄtÄstĂm, miluje citĂĄty a navĹĄtÄvuje psychoterapeutickĂŠ kurzy, kde se uÄĂ pozitivnĂmu pohlĂĹženĂ na svÄt. OndĹej na svĂŠ matce i svĂŠ ĹženÄ Marii nenĂĄvidĂ nÄkterĂŠ typicky ĹženskĂŠ vlastnosti: „NezĂĄjem o vÄci, co se jich bezprostĹednÄ netĂ˝kaj. JĂĄ, mĹŻj muĹžskej a mĂ˝ dÄti. A mluvĂ o bohatĂ˝m vnitĹnĂm ĹživotÄ.“
Tak jako prvotina Petry HĹŻlovĂŠ je knĂĹžka PĹes matnĂ˝ sklo vĂ˝raznĂĄ uĹžitĂm neformĂĄlnĂho jazyka. PouĹžĂvĂĄnĂ obecnĂŠ ÄeĹĄtiny dodĂĄvĂĄ vyprĂĄvÄnĂ na vÄrohodnosti. Postavy vĹŻbec nevedou dialogy, vĹĄe se odehrĂĄvĂĄ v ĂşvahĂĄch a ve vzpomĂnkĂĄch. PĹĂtomnost dvou vypravÄÄĹŻ mĂĄ vĹĄak nÄkdy za nĂĄsledek, Ĺže se ÄtenĂĄĹ mĹŻĹže ztratit a tÄĹžko rozeznĂĄ, o kom je ĹeÄ a kdo vyprĂĄvĂ.
UpoutajĂ nĂĄs takĂŠ neobvyklĂĄ bĂĄsnickĂĄ pĹirovnĂĄnĂ plnĂĄ fantazie: „Jak se matce daĹilo vÄdÄl zĹĂdkakdy kdo jinej neĹž ona sama. Jako vÄtve stromu, co rostou dovnitĹ. Jako hlas mezi skalama, co zvenku nenĂ slyĹĄet.“ PĹirovnĂĄnĂ se na sebe nÄkdy dokonce nabalujĂ.
NarozdĂl od prvotiny PamÄĹĽ mojĂ babiÄce vypadĂĄ prĂłza PĹes matnĂ˝ sklo na prvnĂ pohled ĂşplnÄ obyÄejnÄ - dÄj se neodehrĂĄvĂĄ v exotickĂŠm prostĹedĂ, popisujĂ se zde vĹĄednĂ problĂŠmy lidĂ v souÄasnĂŠ ÄeskĂŠ spoleÄnosti. Tato ĂştlĂĄ knĂĹžka, pĹekvapujĂcĂ upĹĂmnostĂ zpovÄdi postav, je zajĂmavou reflexĂ lidskĂŠho vnĂmĂĄnĂ svÄta. DĂky nĂ si ÄtenĂĄĹ uvÄdomĂ, Ĺže skuteÄnost je moĹžno nahlĂĹžet z rĹŻznĂ˝ch stran a moĹžnĂĄ spoleÄnÄ s OndĹejem zapochybuje o smysluplnosti lidskĂŠho poÄĂnĂĄnĂ.
Ĺ tÄpĂĄnka PaĹĄkovĂĄ
HĹŽLOVĂ, Petra: PĹes matnĂ˝ sklo. Praha, Torst 2004. 128 s., 138 KÄ.
LitENky Ä. 2/12, roÄ. 2004/2005
(26. 10. 2004, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-705
UĹž ne pÄĹĄky
Haklovy lĂŠtajĂcĂ objektyELIĹ KA STEHLĂKOVĂ
( pavel.janacek)
Oproti knize "O rodiÄĂch a dÄtech", v nĂĹž bylo tempo vyprĂĄvÄnĂ dĂĄno tempem chĹŻze, sem tam jeĹĄtÄ vĂce zpomalenĂŠ rozpomĂnĂĄnĂm se na minulost nebo jednĂm Äi dvÄma rumy v hospodÄ, v nĂĹž se rozhovor tĂĄhl jako vajeÄnĂ˝ koĹak (vÄĹte, Ĺže tato alkoholovĂĄ metaforika je zcela na mĂstÄ), v jedenĂĄcti povĂdkĂĄch knihy "O lĂŠtajĂcĂch objektech" uĹž vypravÄÄi/vypravÄÄĹŻm (jedna povĂdka je napĹ. vyprĂĄvÄna Ĺženou v ich-formÄ) prochĂĄzka pÄĹĄky nestaÄĂ. OcitajĂ se spĂĹĄe ve vagonu zbÄsile uhĂĄnÄjĂcĂho metra, kde si vypravÄÄ nikdy nenĂ jist, na kterĂŠ stanici vystoupĂ a kde za jĂzdy vyslechne nÄkolik rozhovorĹŻ a lidskĂ˝ch pĹĂbÄhĹŻ, kterĂŠ ale musĂ po nÄkolika minutĂĄch nenĂĄvratnÄ bez pointy opustit a octnout se zpĂĄtky ve svĂŠ starĂŠm ĹživotÄ („Byl jsem zpĂĄtky na KulaĹĽĂĄku, zpĂĄtky ve svĂŠm starĂŠm ĹživotÄ. PĹihlĂĄsil se smutek, knĂĹže vĹĄech pocitĹŻ.“).
Tato „bezpointovost“ a „stĹĂpkovitost“ vyprĂĄvÄnĂ, rozhovor v duchu hrabalovskĂŠho hospodskĂŠho pĂĄbenĂ, hrdinovĂŠ vtaĹženĂ do situacĂ bez vlastnĂ vĹŻle, Ĺživot trochu odflĂĄknutĂ˝ a prokecanĂ˝ se navĂc v novĂŠ HaklovÄ knize snoubĂ s nadpĹirozenĂ˝mi a paradoxnĂmi momenty (tajemnĂŠ postavy na jugoslĂĄvskĂŠm kopci, nĂĄhle vyrostlĂ˝ kopec za obchodnĂm domem, zastĹelenĂ˝ pes, exekutor, kterĂ˝ pĂĹĄe bĂĄsnÄ), z kterĂ˝ch aĹž mrazĂ v zĂĄdech. To vĹĄechno Hakl zachycuje s neuvÄĹitelnĂ˝m pozorovacĂm (a „odposlouchĂĄvacĂm“) talentem, nechĂĄvĂĄ ÄtenĂĄĹe jen krĂĄtce konfrontovat se vĹĄemi tÄmi „neklidnĂ˝mi frajĂrky a starĂ˝mi fotry, pipinami s holĂ˝mi pupĂky, faleĹĄnÄ ulĂzanĂ˝mi ĹĄmejdy a supernejistĂ˝mi hiphopy“, a tĂm sklĂĄdĂĄ mozaiku ÄeskĂŠ souÄasnosti, kterĂĄ svou tragiku odhaluje prĂĄvÄ v tÄchto banĂĄlnĂch mihnutĂch se, dialozĂch a krĂĄtkĂ˝ch stĹetnutĂch. Emil Hakl ale nic z toho neanalyzuje, protoĹže kaĹždĂ˝ kamĂnek do tĂŠ mozaiky patĹĂ stejnĂ˝m prĂĄvem. („Co jĂĄ to vlastnÄ mĂĄm rĂĄd? PĹece ten dĂŠĹĄĹĽ, co se snĂĄĹĄĂ venku na stĹechy, pĹece ty lesknoucĂ se koleje, ten ptaÄĂ zpÄv ve ÄtyĹi rĂĄno. Ty tĹaslavĂŠ hvÄzdy tĂĄmhle nad ÄeskĂ˝m stĹedohoĹĂm. ChrobĂĄky rachotĂcĂ v jehliÄĂ. ÄĂm dĂĄl vĂc stejnĂŠ kamarĂĄdy. MÄkkĂŠ blondĂ˝ny v ĂşÄtĂĄrnĂĄch. BledĂŠ holky ze sĂdliĹĄĹĽ. VĹĄechny ty vÄÄnÄ nasranĂŠ rumovĂŠ dÄdky. VĹĄechny ty humanitnÄ vzdÄlanĂŠ ĹžabĂ prince, se kterĂ˝mi se tak pÄknÄ ĹžvanĂ a kteĹĂ pak pro ÄlovÄka nehnou prstem. A koneckoncĹŻ i vĹĄechny ty rychlĂŠ ĹĄmejdy, co s ÄlovÄkem zametou dĹĂv, neĹž si jich staÄĂ vĹĄimnout, protoĹže je to jejich zpĹŻsob komunikace.“)
Jen mĂĄ moĹžnĂĄ nÄkdy chuĹĽ zatahat nÄkoho ve vagonu metra za rukĂĄv a zeptat se, jak to bude dĂĄl. JenĹže bohuĹžel ten pĂĄn uĹž na dalĹĄĂ zastĂĄvce vystupuje.
Hakl, Emil: O lĂŠtajĂcĂch objektech. Praha, Argo 2004. 192 s.
Litenky Ä. 3/13, roÄ. 2004/2005
(15. 11. 2004, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-744
O svĂĄrech Ĺživota a vĂry, duĹĄe a tÄla
SvÄt Chaima PotokaĹ˝ANETA PROCHĂZKOVĂ
( veronika.kredbova)
JiĹž jeho prvnĂ romĂĄn "VyvolenĂ" (1967) se setkal s velkĂ˝m ĂşspÄchem. DÄj romĂĄnu je situovĂĄn do ortodoxnĂ ĹžidovskĂŠ komunity v New Yorku ve ÄtyĹicĂĄtĂ˝ch letech minulĂŠho stoletĂ a hlavnĂ hrdina Reuven ĹeĹĄĂ dilema mezi ortodoxnĂ vĂrou a svÄtskĂ˝m Ĺživotem. VolnĂ˝m pokraÄovĂĄnĂm "VyvolenĂ˝ch" je romĂĄn "Slib", v nÄmĹž Reuven stojĂ na prahu dospÄlosti a pĹed otĂĄzkou, jakĂŠ je jeho mĂsto v ĹžidovskĂŠm svÄtÄ. Konfliktu s ortodoxnĂ vĂrou a komunitou se Potok vÄnuje i v dalĹĄĂch dĂlech, napĹ. v autobiograficky ladÄnĂ˝ch romĂĄnech "Jmenuji se AĹĄer Lev" a "Dar AĹĄera Leva".
KromÄ romĂĄnĹŻ napsal Chaim Potok i Ĺadu dramat a kratĹĄĂch prĂłz, jmenujme tĹeba "StarĂŠ muĹže o pĹŻlnoci", trilogii novel propojenĂ˝ch postavou Ĺženy, kterĂĄ vstoupĂ do Ĺživota tĹem velmi odliĹĄnĂ˝m muŞům. Potok je takĂŠ autorem mnoha esejĹŻ a odbornĂ˝ch ÄlĂĄnkĹŻ, nedĂĄvno vyĹĄel napĹ. jeho historizujĂcĂ esej "PutovĂĄnĂ - DÄjiny Ĺ˝idĹŻ", v nÄmĹž zachytil pĹĂbÄh svĂŠho lidu.
Novinkou na ÄeskĂŠm trhu je nynĂ PotokĹŻv romĂĄn "Davitina harfa". Po ĹadÄ muĹžskĂ˝ch hrdinĹŻ vyprĂĄvĂ tento pĹĂbÄh dĂvka, s nĂĹž jsme se mohli setkat uĹž ve "StarĂ˝ch muĹžĂch o pĹŻlnoci". Davita se musĂ pĹedÄasnÄ rozlouÄit s dÄtstvĂm. Na dĂĄlku proĹžĂvĂĄ, jak na druhĂŠ stranÄ oceĂĄnu sĂlĂ faĹĄismus a antisemitismus a propukĂĄ vĂĄlka. PĹitom nahlĂŞà takĂŠ do spletitĂ˝ch vztahĹŻ a osudĹŻ svĂ˝ch rodiÄĹŻ, pochĂĄzejĂcĂch z odliĹĄnĂ˝ch svÄtĹŻ, snaŞà se jim porozumÄt a touŞà bĂ˝t ĹĄĹĽastnĂĄ.
Potok, Chaim: Davitina harfa.Praha, Argo 2004. 222 s.
Ĺ˝ANETA PROCHĂZKOVĂ
LitENky Ä.3/13, roÄ. 2004/2005
(14. 12. 2004, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-791
Na konci tunelu tma jako v prdeli
Ăvaha nad poslednĂ sbĂrkou bĂĄsnĂ J. H. KrchovskĂŠhoZdenÄk ZĂĄrybnickĂ˝
( zdenek.zarybnicky)
"Na konci tunelu tma jako v prdeli," pĂĹĄe J.H. KrchovskĂ˝ a vyjadĹuje tĂm svoje pĹesvÄdÄenĂ, Ĺže po smrti (tedy alespoĹ pro jeho osobu) nenastane nic - ŞådnĂŠ spasenĂ a vÄÄnĂ˝ Ĺživot, ale ani ŞådnĂĄ pekelnĂĄ muka, prostÄ nic, jen vÄÄnĂĄ prĂĄzdnota. NenĂ-li BĹŻh a zanikneme-li my i vĹĄechno, co vytvoĹĂme, jakĂ˝ pak mĹŻĹže mĂt nĂĄĹĄ Ĺživot na tĂŠto zemi smysl? A BĹŻh pro KrchovskĂŠho nenĂ, alespoĹ ne takovĂ˝ BĹŻh, kterĂ˝ by byl laskavĂ˝, myslel to s nĂĄmi dobĹe a dĂĄval vÄcem ĂşÄel a ĹĂĄd.
KromÄ tohoto praktickĂŠho ateismu a popĹenĂ posmrtnĂŠ existence je v KrchovskĂŠho bĂĄsnĂch jako rys jaksi samozĹejmĂ˝ (nereflektovanĂ˝) obsaĹžen egoismus a s nĂm svĂĄzanĂ˝ egocentrismus. BĂĄsnĂk vidĂ jen sebe, hlavnÄ svou vlastnĂ smrt a vÄÄnou temnotu po svĂŠ smrti; co se dÄje s tĂmto svÄtem a co se s nĂm bude dĂt dĂĄl, to uĹž nenĂ jeho vÄcĂ. Smrt ÄlovÄka je tu absolutnĂ a tragickĂĄ, protoĹže ÄlovÄk nenĂ souÄĂĄstĂ okolnĂho dÄnĂ, je svÄtem sĂĄm pro sebe.
KrchovskĂ˝ popĂrĂĄ Boha a zamÄĹuje se na sebe - a pĹece hledĂĄ smysl bytĂ. NÄkdy ho tÄĹĄĂ jistĂŠ chvilkovĂŠ poĹžitky (dvÄ malĂĄ piva, stesk a gulĂĄĹĄ se ĹĄesti a ten vĹĄudypĹĂtomnĂ˝ sex, na kterĂ˝ ale - byĹĽ je to trapnĂŠ - vĹždycky musejĂ bĂ˝t dva), jenĹže KrchovskĂ˝ nenĂ hedonik, kterĂ˝ by hlĂĄsal: uĹžijme si, dokud jsme tady. Naopak, neustĂĄle se nĂĄm pĹipomĂnĂĄ, Ĺže poĹžitky jsou jen doÄasnĂŠ, z hlediska vÄÄnosti bez vĂ˝znamu, a tĂm bez vĂ˝znamu vĹŻbec. Ĺ˝Ăt zde neznamenĂĄ bĂ˝t teÄ a tady, ĹžĂt znamenĂĄ vztahovat se ke smrti. LapidĂĄrnÄ vyjĂĄdĹeno: Ĺživot je smrt. Je jedinĂĄ vÄc, kterĂĄ mĂĄ vĂ˝znam i tvĂĄĹĂ v tvĂĄĹ smrti: lĂĄska. JenĹže lĂĄska nenĂ vÄÄnĂĄ, a tak chvilkovĂ˝ dojem, Ĺže smysl v nĂ byl koneÄnÄ nalezen, je vystĹĂdĂĄn jeĹĄtÄ vÄtĹĄĂm cynismem. Ten se projevuje tĂm, Ĺže lĂĄska je redukovĂĄna na sex (a tu jde o tvrdĂŠ porno, nikoli o nÄjakĂŠ milovĂĄnĂ se) a bĂĄsnĂk si ulevĂ ĹĄĹĽavnatÄjĹĄĂm vĂ˝razem. Tak se tu stĹĂdajĂ bĂĄsnÄ drsnÄ pornografickĂŠ s bĂĄsnÄmi jinĂ˝mi - ne ovĹĄem ĹĄĹĽastnĂ˝mi, protoĹže v nich je obsaĹžena chmurnĂĄ vize a jistota, Ĺže pĹijdou zase temnĂŠ chvĂle.
MĂĄ tedy jeĹĄtÄ vĹŻbec nÄco smysl? BĂĄsnĂk tvrdĂ, Ĺže ne, ale je to jen vĂ˝sledek jeho bytostnĂŠho pesimismu. Ve skuteÄnosti ukazuje jistĂŠ vĂ˝chodisko, jistou cestu: kdyby lidĂŠ mohli sdĂlet svĹŻj svÄt, snad by to nÄjakĂ˝ smysl mÄlo. Ale - to se nestane:
Živý a krutý sen vzbudil mne nad rånem:
jen jsme se mĂjeli... Sen o mĂŠm bolu
- tys byla vlaťtovkou, jå starým havranem
nad jednĂm svÄtem, a nikdy ne spolu
Bylo by moĹžnĂŠ a bylo by jednoduchĂŠ KrchovskĂŠho pohled odsoudit jako sobeckĂ˝, nebo litovat jako beznadÄjnÄ tragickĂ˝. TÄŞťà je se s nĂm vyrovnat, s nĂm a s otĂĄzkami, kterĂŠ nĂĄs mimodÄk napadajĂ pĹi ÄetbÄ jeho bĂĄsnĂ. ProÄ nĂĄs kurva vĹĄecky tak straĹĄnÄ zajĂmĂĄ vÄÄnost a proÄ nĂĄs tak dÄsĂ smrt?
KrchovskĂ˝, J. H.: Nad jednĂm svÄtem. Praha, Host 2004.72 s., 119 KÄ.
(27. 12. 2004, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-807
UkĂĄzka z povĂdky Jana BalabĂĄna Triceratops
veronika.kredbova
To je fakt problĂŠm. Jak uloĹžit lĂĄhev vĂna a ÄtyĹi zĂĄkusky do aktovky, v nĂĹž JaromĂr jindy nosĂval kromÄ denĂku, knĂĹžky a novin jen rohlĂky a konzervy s paĹĄtikou? NenĂ problĂŠm to tam nacpat, ale aby ty zĂĄkusky byly jeĹĄtÄ co k Äemu, aĹž je donese domĹŻ. TakovĂĄ blbost. MÄl by je asi nĂŠst jen tak v ruce, jak jsou zabalenĂŠ v papĂru, ale tak on sĂĄm sebe nevidĂ: aby pochodoval po sĂdliĹĄti s nadĂ˝chanĂ˝m balĂÄkem, to by zrovna mohl jĂt s kyticĂ. To byl moĹžnĂĄ hlavnĂ dĹŻvod, proÄ nikdy nekupoval kvÄtiny, pro sebe uĹž vĹŻbec ne, a jinĂ˝m… RadÄji to vĹždycky ĹeĹĄil bonboniĂŠrou jako v tom vtipu o policajtech na pohĹbu. Takhle ne, nosit kytiÄky a balĂÄky. SprĂĄvnĂ˝ chlap mĂĄ vĹždycky jedno kompaktnĂ zavazadlo, nejlĂŠpe koĹženou aktovku; a co se do nĂ nevejde, to je zbyteÄnost.
NejradÄji by ty zatracenĂŠ vÄtrnĂky vyhodil do prvnĂ popelnice. StejnÄ z nich ĹĄla na nÄj hrĹŻza. PodivnĂĄ kĹehkost lastur s cukrovou polevou a uvnitĹ, ech, bĂlĂĄ masa ĹĄlehaÄky a pod nĂ pudinkovĂ˝ krĂŠm, mazlavĂ˝ jako sekrety nÄjakĂŠho mlĹže. Co to blbnu, vĹĄechno si tam zasvinĂm od tÄch dobrot. Ĺ˝enskĂĄ Ĺekne, vezmi taky nÄjakĂŠ zĂĄkusky, a jĂĄ uĹž jak blbec cpu tyhle nesmysly do taĹĄky. Beztak ani nevĂm, jak to chutnĂĄ. Doma jsme to nejedli a potom, potom jsem si to uĹž teprve nekupoval. A tahle ĹženskĂĄ Ĺekne…
JaromĂrĹŻv vnitĹnĂ hlas utichĂĄ. Ustupuje obrazu dĂvky Lenky stojĂcĂ v rĂĄmu dveĹĂ jeho bytu v jedenĂĄctĂŠm patĹe. SplĂ˝vavĂŠ ĹĄaty s kvÄtinovĂ˝m vzorem a s vĂ˝stĹihem trochu poodhalujĂcĂm hruÄ, z nĂĹž se zvedajĂ pÄknĂĄ kulatĂĄ prsa, ĹĄirokĂŠ Äelo s oboÄĂm, kterĂŠ se klene vysoko nad tmavĂ˝ma oÄima trochu zvÄtĹĄenĂ˝ma silnĂ˝mi brĂ˝lemi bez obrouÄek, pootevĹenĂĄ Ăşsta a brada, kterĂĄ rozhodnÄ nikam neustupuje. JeĹĄtÄ ĹžĂĄdnĂĄ Ĺžena za nĂm takto nepĹiĹĄla. JeĹĄtÄ ĹžĂĄdnĂĄ ho neposlala pro vĂno a zĂĄkusky.
ŽådnĂĄ Ĺžena – v prĂĄzdnotÄ tohoto slovnĂho spojenĂ proĹžil roky a roky nĂĄvratĹŻ z prĂĄce. Kafe, rohlĂk s paĹĄtikou, potom cigareta, vĹĄechno bezpeÄnÄ seĹazeno kolem knĂĹžky, kterou neÄte poprvĂŠ.
(27. 12. 2004, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-809
IndiĂĄn v KozlodÄjĂch
Ĺ tÄpĂĄnka PaĹĄkovĂĄ
( stepanka.paskova)
Vesnice KozlodÄje, kde se "kaĹždej druhej jmenuje Dedera", leŞà kousek od Prahy. JejĂ obyvatele kaĹždĂ˝ z nĂĄs asi nÄkdy nÄkde vidÄl: starosta, kterĂ˝ pĹed volbami sliboval a teÄ provozuje night club; komunisti stĹĂkajĂcĂ po zdech tĹeĹĄniÄky; slizkĂ˝ profesor ÄĂhajĂcĂ na studentky; hospodĹĄtĂ ĹĄtamgasti; sprostĂŠ holky s cigĂĄrem ÄtoucĂ na zastĂĄvce bulvĂĄrnĂ plĂĄtek...
V tĂŠto rĹŻznorodĂŠ smÄsici lidĂ se ocitne Ramon - indiĂĄn z Mexika. Od obyvatel KozlodÄj se liĹĄĂ snad ve vĹĄem: neĹeĹĄĂ prĹŻmÄrnĂŠ problĂŠmy, nehĂĄdĂĄ se - to radÄji tancuje nebo mlÄĂ, nenadĂĄvĂĄ na Ĺživot a - kouĹĂ marjĂĄnku .
VyprĂĄvĂ nĂĄm o nÄm sedmnĂĄctiletĂ˝ bĂĄsnĂk a povĂdkĂĄĹ, zaÄĂnajĂcĂ intelektuĂĄl Martin Luter. S Ramonem se setkal na zaÄĂĄtku prĂĄzdnin a ubytoval ho v dĹevÄnĂŠ boudÄ zvanĂŠ Jamajka. SpoleÄnÄ pÄstujĂ a vydatnÄ pokuĹujĂ marjĂĄnku, Ramon poznĂĄvĂĄ kozlodÄjskĂŠ obyvatele a Martin pĂĹĄe povĂdky (napĹ. o muĹži, kterĂ˝ umrzl, protoĹže chtÄl zjistit, jestli je v ledniÄce po zavĹenĂ tma).
PĹĂbÄh o Ramonovi je proklĂĄdĂĄn karikujĂcĂmi portrĂŠty obÄanĹŻ KozlodÄj, jejich problĂŠmy. PrĂłza se tak stĂĄvĂĄ obrazem souÄasnĂŠ ÄeskĂŠ spoleÄnosti a jejĂch bolavĂ˝ch mĂst (problĂŠm restituce, pĹedsudky a xenofobie, prĹŻmÄrnost vesniÄanĹŻ a jejich dÄtĂ). V sloĹžitĂŠ situaci se ocitĂĄ i panĂ HakovĂĄ, kterĂĄ nechce prodat pozemky na stavbu satelitnĂho mÄsteÄka, protoĹže ji o to na smrtelnĂŠ posteli oÄima prosil tatĂnek. I kdyĹž jĂ nabĂzejĂ obrovskĂŠ sumy penÄz, odmĂtĂĄ. V tĂŠto ÄĂĄsti knihy (jinak kompoziÄnÄ obyÄejnĂŠ) je stĹĂdavĂŠ rozvĂjenĂ dÄjovĂ˝ch liniĂ ozvlĂĄĹĄtnÄno tĂm, Ĺže se epizoda o panĂ HakovĂŠ o prodeji pozemkĹŻ zkracuje napĹ. jen na pouhou vÄtu: "PanĂ HakovĂĄ! Sto miliĂłnĹŻ!"
PĹĂbÄh je vyprĂĄvÄn obecnou ÄeĹĄtinou s ÄastĂ˝mi vulgarismy, jeĹž nepĹŻsobĂ tak nucenÄ, jako modernĂ teenagerovskĂŠ vĂ˝razy: stĂĄhl ĂşsmÄv z obÄhu, nenĂĄpadnej jako sedmimetrovĂ˝ hovno, padla na mÄ depka jako trĂĄm, dĂĄt si trumpetku pana vĂ˝pravÄĂho...
Ĺ abachova poslednĂ prĂłza vyznĂvĂĄ tragikomicky. Autor ukazuje lidskou malichernost a malost, absurditu situacĂ (na drakiĂĄdÄ pouĹĄtĂ pĹemoudĹelĂĄ holÄiÄka Karkulka draka ve tvaru "piÄky"), nÄkdy je vĹĄak snaha o vtip a aktuĂĄlnost problĂŠmu pĹehnanÄ snaĹživĂĄ.
Ĺ abach, P.: Ramon (psĂĄno pro New York Times). Praha/LitomyĹĄl, Paseka 2004.
LitENky Ä. 3/13, roÄ. 2004/2005
(3. 1. 2005, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-829
VĹždycky jsem rĂĄno cviÄil nahĂ˝
Jana LnÄniÄkovĂĄ
( jana.lnenickova)
PĹedevĹĄĂm - celĂ˝ romĂĄn je psĂĄn jako jeden dlouhĂ˝ dopis, kterĂ˝ Hugo pĂĹĄe Rudolfu SlĂĄnskĂŠmu z MĂrovskĂŠ trestnice. K tĂŠto skuteÄnosti nĂĄs Äasto odkazujĂ oslovenĂ Rudolfa, jemu adresovanĂŠ otĂĄzky i naopak reakce na SlĂĄnskĂŠho dopisy. ÄtenĂĄĹ je hned v prvnĂ kapitole vtaĹžen do dÄje, kterĂ˝ se nepĹetrĹžitÄ valĂ jako divokĂĄ Ĺeka.
Äetbu pĹĂliĹĄ neusnadĹuje ani hlavnĂ postava. JakĂ˝ vlastnÄ Hugo byl? Co je pravda a co fikce? Pravdou je, Ĺže Hugo Sonnenschein-Sonka skuteÄnÄ Ĺžil a psal SlĂĄnskĂŠmu za svĂŠho pobytu ve vÄzenĂ. VĂ se takĂŠ, Ĺže se setkal s Hitlerem, Leninem, Mussolinim, TrockĂ˝m. Z Ĺad spisovatelĹŻ byl pĹĂtelem Ivana Olbrachta, Vladislava VanÄury, S. K. Neumanna Äi Otokara BĹeziny. O samotnĂŠm Sonkovi je znĂĄmo, Ĺže byl ĹžidovskĂŠho pĹŻvodu. Narodil se v KyjovÄ roku 1889 (v tĂŠmĹže roce se v PaĹĂĹži konala svÄtovĂĄ vĂ˝stava) a zemĹel v roce 1953 ve vÄznici. Z fotografiĂ v publikaci se dĂĄ soudit, Ĺže byl opravdu pohlednĂ˝, jak tvrdĂ on sĂĄm i jinĂ.
Ĺ˝ivot bĂĄsnĂka a anarchisty na zaÄĂĄtku dvacĂĄtĂŠho stoletĂ nemĹŻĹže bĂ˝t bez bĂlĂ˝ch mĂst. PrĂĄvÄ tyto mezĂrky doplĹuje Kamen svou pĹedstavivostĂ. MĂsĂ skuteÄnost s fikcĂ, reĂĄlnĂŠ a moĹžnĂŠ. Kniha mĂĄ sice 11 kapitol (rozdÄlenĂ˝ch podle ĹživotnĂch etap), ale zĂĄroveĹ jde o jeden dlouhĂ˝ dopis z vÄzenĂ. Hugo na zaÄĂĄtku popisuje pobyt v tomto zaĹĂzenĂ, pak se dostĂĄvĂĄ do doby dÄtstvĂ, k nĂĄvĹĄtÄvĂĄm Rodina v Praze, vĂĄlkĂĄm a revolucĂm, OsvÄtimi a zpÄt za mĹĂĹže, kde umĂrĂĄ. Kruh se uzavĂrĂĄ, pĹĂbÄh se vracĂ tam, kde zaÄal. Jen v prĹŻbÄhu psanĂ byl adresĂĄt SlĂĄnskĂ˝ popraven. Hugo to vĂ, stĂĄle vĹĄak pĂĹĄe.
LĂbĂ se mi hrdinĹŻv pohled na svÄt, ten nadhled se ĹĄpetkou humoru. Kritizuje sĂĄm sebe, odhaluje svĹŻj vztah k ĹženĂĄm a nĂĄzory na nÄ („EmancipovanĂĄ Ĺžena je ve vĹĄech dobĂĄch hermafrodit.“). PodobnÄ svĂŠrĂĄznÄ a kriticky lĂÄĂ i svĂŠ pĹĂĄtele, Prahu („Praha, to je nedostavÄnĂŠ divadlo: mĂĄ jen jeviĹĄtÄ. V Praze se nikdy poĹĂĄdnÄ nevĂ, kdo tam vlĂĄdne.“), ĹĄkolu („Ĺ kola je ztrĂĄta Äasu ( stydĂm se, Ĺže jsem chodil do ĹĄkoly)“), ItĂĄlii („ItĂĄlie je vlastnÄ takovĂ˝ rodinnĂ˝ podnik. Putyka v drĹženĂ jednĂŠ rodiny, jejĂĹž ÄlenovĂŠ se dohadujĂ, kolik z tĂŠ putyky komu patĹĂ“), Adolfa Hitlera („Hitler Şårlil na vĹĄechny Ĺ˝idy. TÄmhle ĹžidovskĂ˝m vynĂĄlezĹŻm, ĹženskĂŠmu orgasmu a podvÄdomĂ, vyhlĂĄsĂm vĂĄlku.“). AvĹĄak i pod touto cynickou slupkou dokĂĄĹže filozofovat o ĹživotÄ („OpravdovĂ˝ Ĺživot se dostavuje jako katarze, jako oÄiĹĄtÄnĂ po nÄjakĂŠm prĹŻĹĄvihu. Otokar BĹezina, syn ĹĄevce, o tom psal celĂ˝ Ĺživot.“), vÄĹĂ na pĹevtÄlenĂ, uvÄdomuje si svĂŠ nedostatky a chyby, nestĂĄlost v lĂĄsce hraniÄĂcĂ s megalomanstvĂm. Celou knihou prochĂĄzĂ pĹĂĄtelstvĂ Huga s Ivanem Olbrachtem („Jeho existence pro mÄ znamenala zpĹŻsob uzemnÄnĂ. NeĹž jsem ho potkal, vlĂĄl jsem jen tak prostorem.“), jenĹž Sonku zpodobnil jako postavu v "PodivnĂŠm pĹĂĄtelstvĂ herce Jesenia". Ve svĂŠ samotÄ vzpomĂnĂĄ Hugo na mnohĂŠ, nezdrĂĄhĂĄ se uĹžĂt sprostĂ˝ch slov, mĂchĂĄ dohromady minulost i zamĹĂĹžovanou pĹĂtomnost, ĹžidovskĂŠ i jinĂŠ tradice.
JiĹĂmu Kamenovi se podaĹil vĂ˝bornĂ˝ koktejl z fikce a skuteÄnosti, kterĂ˝ pĹŻsobĂ vÄrohodnÄ a poutavÄ.
Kamen, JiĹĂ: Hugo. Praha, Prostor 2004.
(3. 3. 2005, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-911
ÄervenobĂlĂ˝ haluĹĄky
ZdenÄk ZĂĄrybnickĂ˝
( zdenek.zarybnicky)
Hrdinou pĹĂbÄhu, dĂĄ-li se ovĹĄem zmatenĂŠmu vyprĂĄvÄnĂ nemajĂcĂmu Şådnou srozumitelnou dÄjovou linii ĹĂkat pĹĂbÄh, je Silnej, feĹĽĂĄk a pobuda, dneĹĄnĂ teenager. FlĂĄkĂĄ se po mÄstÄ, balĂ roĹĄtÄnky, vÄtĹĄinu Äasu je pod silnĂ˝m vlivem rĹŻznĂ˝ch drog. Podle toho takĂŠ vypadĂĄ jeho vyprĂĄvÄnĂ: je v nÄm spousta bizarnĂch zĂĄĹžitkĹŻ, kterĂŠ nezapadajĂ do sebe, a nikdy nenĂ jistĂŠ, co z toho vĹĄeho je skuteÄnost a co jsou halucinace. KdyĹž uĹž si myslĂte, Ĺže je vĂĄm alespoĹ nÄco jasnĂŠ, je celĂŠ vyprĂĄvÄnĂ zpochybnÄno tĂm, Ĺže se v knize objevĂ autorka pĹĂbÄhu a pohrĂĄvĂĄ si s myĹĄlenkou, Ĺže celĂ˝ dÄj je jen dĂlo jejĂ pĹedstavivosti. I kdyĹž nenĂ jistĂŠ, jestli ona "MaslowskĂĄ" nenĂ jen dalĹĄĂ halucinacĂ SilnĂ˝ho.
ZnĂ to jako velkĂ˝ blĂĄbol - ale v tom to prĂĄvÄ vÄzĂ. MĂĄ-li kniha vÄrohodnÄ popsat Ĺživot takovĂŠho ÄlovÄka, jako je Silnej, nemĹŻĹže vyznĂt jako kompaktnĂ, nerozporuplnĂŠ vyprĂĄvÄnĂ. Silnej mĂĄ v hlavÄ gulĂĄĹĄ, Ăşryvky z televiznĂch zprĂĄv a produktĹŻ masovĂŠ zĂĄbavy se mu mĂsĂ s fantasmagorickĂ˝mi vidinami po poĹžitĂ pervitinu a vĹĄechno to chrlĂ na ÄtenĂĄĹe, jak mu zrovna napadne. MluvĂ jazykem, kterĂ˝ neuznĂĄvĂĄ pravidla, montuje do sebe slangovĂĄ slova a odposlechnutĂŠ odbornĂŠ vĂ˝razy, vzpomenutĂŠ Ăşryvky z televize vytrĹženĂŠ z kontextu.
SvÄt, ve kterĂŠm se Silnej pohybuje, je urÄitÄ zvlĂĄĹĄtnĂ, a nenĂ to jen tĂm, Ĺže je vidÄnĂ˝ jeho oÄima. Ve mÄstÄ totiĹž vypukla polsko-rusĂĄckĂĄ vĂĄlka pod ÄervenobĂlou vlajkou, tedy vĂĄlka polskĂ˝ch nacionalistĹŻ proti pĹistÄhovalcĹŻm z vĂ˝chodu. Domy jsou natĂrĂĄny na ÄervenobĂlo, je poĹĂĄdĂĄn festival Den bez RusĂĄka, kterĂŠho se ĂşÄastnĂ mĂstnĂ nobilita. Nobilitu zde pĹedstavuje obchodnĂk s pĂskem Zdislaw Sztorm, kterĂ˝ prohlĂĄsĂ za Miss sympatie feĹĽaÄku, kterĂĄ se s nĂm vyspĂ. Policie je v tomhle svÄtÄ zblblĂĄ do VIP a krutĂĄ. Nikdo tu nenĂ normĂĄlnĂ. V jednu chvĂli se sice objevĂ dÄvÄe, kterĂŠ vĂĄm na prvnĂ pohled pĹipadĂĄ celkem sluĹĄnĂŠ a inteligentnĂ. Pak ale zjistĂte, Ĺže mĂĄ totĂĄlnÄ vymytĂ˝ mozek sluĹĄĹĂĄckou propagandou svĂ˝ch rodiÄĹŻ: nekouĹĂ, nepije a neĹĂkĂĄ svĂŠ nĂĄzory moc nahlas, absolutnÄ nechĂĄpe, co se kolem nĂ dÄje.
ProstĹedĂ, ve kterĂŠm se Silnej nachĂĄzĂ, zcela ladĂ k jeho postavÄ. Je ĹĄĂlenĂŠ, je bizarnĂ, ale zĂĄroveĹ je ÄĂmsi znĂĄmĂŠ. "Polsko-rusĂĄckĂĄ vĂĄlka pod ÄervenobĂlou vlajkou" je karikaturou, nezobrazuje zcela jinĂ˝ svÄt, ale nĂĄĹĄ svÄt vidÄnĂ˝ v tÄch nejÄernÄjĹĄĂch barvĂĄch.
Pokud ÄekĂĄte, Ĺže prĂłza Doroty MaslowskĂŠ mĂĄ nÄjakĂŠ zĂĄsadnĂ vyznÄnĂ, Ĺže v nĂ je obsaĹžen morĂĄlnĂ apel, budete zklamĂĄni. Ani postava SilnĂ˝ho ani ŞådnĂĄ jinĂĄ tu nejsou zhodnoceny. NenĂ to ĂşÄelem tĂŠto knihy. Silnej je ukĂĄzĂĄn zevnitĹ, abychom ho pochopili, abychom znali motivy jeho jednĂĄnĂ, zpĹŻsob jeho myĹĄlenĂ. NĂĄzor si na nÄj budete muset udÄlat sami.
MaslowskĂĄ, Dorota: ÄervenĂĄ a bĂlĂĄ. Praha, Odeon 2004. 203 s.
(4. 3. 2005, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-912
Za trest a za odmÄnu: na dobrĂ˝ romĂĄn trochu mĂĄlo
Anna BeÄvĂĄĹovĂĄ
( anna.becvarova)
NynĂ se k nĂĄm autorka obracĂ s romĂĄnovou prĂłzou z doby tÄsnÄ povĂĄleÄnĂŠ a nĂĄsledujĂcĂ. Osou knihy je vyprĂĄvÄnĂ ÄtyĹ osob navzĂĄjem propletenĂ˝ch rodinnĂ˝mi vztahy. Lise, zatvrzelĂĄ komunistka a matka dvou dÄtĂ, je nejsilnÄji prokreslenou postavou celĂŠ knihy. VyprĂĄvĂ svĹŻj pĹĂbÄh od doby, kdy byla spolu se svĂ˝mi dÄtmi pĹesunuta "za trest" do oblasti pohraniÄĂ. JejĂ manĹžel, kdysi prominentnĂ komunista, byl v padesĂĄtĂ˝ch letech odsouzen za zradu a ĹĄpionĂĄĹž. Lise vzpomĂnĂĄ na pĹedchozĂ bohatĂ˝ Ĺživot a konfrontuje jej s dobou strĂĄvenou v pohraniÄĂ. Nejenom manuĂĄlnĂ prĂĄce, ale i primitivnĂ ĹživotnĂ podmĂnky a kulturnĂ nuzota ji znaÄnÄ deprimujĂ. To vĹĄe vĹĄak povaĹžuje jen za omyl, doufĂĄ v objasnÄnĂ kĹivdy spĂĄchanĂŠ na svĂŠm muĹži a stĂĄle pevnÄ vÄĹĂ v komunismus a bojuje za nÄj. Je postavou aĹž tragikomickou, silnÄ materiĂĄlnĂ a neschopnou nÄjakĂŠho hlubĹĄĂho citu.
DruhĂ˝m vypravÄÄem je Josef, kterĂ˝ se pĹi pĹedstavovĂĄnĂ svĂŠho osudu vracĂ aĹž ke svĂŠmu narozenĂ. Jeho rodina rusĂnskĂŠho pĹŻvodu naopak do pohraniÄĂ zavĂtala "za odmÄnu". Josef je ztÄlesnÄnĂm naprostĂŠ primitivity, nevzdÄlanosti a nekultivovanosti venkovskĂŠho dĂtÄte. Jeho ĹeÄ, kterĂĄ by mÄla pravdÄpodobnÄ pĹedstavovat hovorovou mluvu malĂŠho chlapce, je aĹž pĹĂliĹĄ nerealistickĂĄ a jeho neustĂĄlĂŠ opakovĂĄnĂ frĂĄzĂ "to mĂĄm od mamÄi, to mĂĄm od taĹĽky" ÄtenĂĄĹe pĹivĂĄdĂ k ĹĄĂlenstvĂ. Na druhĂŠ stranÄ chlapcovo vyprĂĄvÄnĂ podĂĄvĂĄ vcelku barvitĂ˝ a zajĂmavĂ˝ pohled na vesnici v pohraniÄĂ.
TĹetĂ postavou je Tereza, mladĹĄĂ sestra Josefa a pozdÄji Ĺžena Rudolfa, syna Lise. JejĂ pĹĂbÄh sledujeme aĹž od doby dospÄlosti. JestliĹže pĹedchozĂ postavy ve svĂ˝ch vyprĂĄvÄnĂch reflektovaly Ĺživot a udĂĄlosti svĂŠho okolĂ, Terezina zpovÄÄ je spĂĹĄe sondou do duĹĄe znudÄnĂŠ Ĺženy ve stĹednĂch letech, kterĂĄ svĹŻj Ĺživot ozvlĂĄĹĄtĹuje nevÄrou. MileneckĂ˝ vztah k muĹži svĂŠ pĹĂtelkynÄ se jĂ stĂĄvĂĄ vĹĄĂm a je jĂm zcela pohlcena. Tereza je jistÄ zajĂmavou a nejvĂce realistickou postavou celĂŠ knihy.
PoslednĂ postavou knihy je Marek, neĂşspÄĹĄnĂ˝ bĂĄsnĂk a pĹĂtel Terezy. Jeho role v knize je tĂŠmÄĹ zanedbatelnĂĄ, pĹedstavuje jen nÄkolik mĂĄlo vstupĹŻ a slouŞà k lepĹĄĂmu vykreslenĂ a pochopenĂ vztahu k Tereze.
Ze vĹĄech ÄtyĹ liniĂ jednoznaÄnÄ nejlĂŠpe vystupuje postava Terezy. Tematikou otĂĄzky ĹženskĂŠho nitra ZonovĂĄ zaujala jiĹž v pĹedchĂĄzejĂcĂm dĂle. OstatnĂ tĂŠmata uvedenĂĄ v poÄĂĄtku knihy - jako odsun NÄmcĹŻ nebo politickĂŠ procesy padesĂĄtĂ˝ch let - jsou naprosto nedotaĹžena. TakĂŠ jistĂ˝ spojnĂk vĹĄech ÄtyĹ postav jaksi chybĂ a spokojit se s jejich rodinnou provĂĄzanostĂ mi pĹijde tak trochu mĂĄlo.
ZonovĂĄ, Anna: Za trest a za odmÄnu. Praha, Torst 2004. 260 s.
(11. 3. 2005, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-932
SkuteÄnost snu ZbyĹka HavlĂÄka
Veronika KlobouÄkovĂĄ
( veronika.klobouckova)
ZbynÄk HavlĂÄek (1922–1969) patĹil spolu s bĂĄsnĂkem Rudolfem Altschulem (zemĹel za nacistickĂŠ okupace na pochodu smrti), filozofem Robertem Kalivodou, malĂĹem Liborem FĂĄrou a dalĹĄĂmi k vĹŻdÄĂm duchĹŻm spoĹilovskĂŠ surrealistickĂŠ skupiny, kterĂĄ vznikla v roce 1943. Miloval poezii K.H. MĂĄchy, obdivoval hudebnost verĹĄĹŻ HlavĂĄÄka, intenzitu proĹžitkĹŻ „prokletĂ˝ch“, nejvĂc vĹĄak byl okouzlen surrealistickou vĂĄĹĄnĂ pro sen. Po vĂĄlce se rozhodl pro studium estetiky, filozofie a psychologie, jeho „navigaÄnĂ hvÄzdou“ se stal Freud, z ÄeskĂ˝ch osobnostĂ ho silnÄ ovlivnila svĂŠrĂĄznĂĄ a jedineÄnĂĄ osobnost Svetozara Nevoleho.
Roku 1945 napsal svou prvnĂ sbĂrku "Zem ZemĹĂt", kterĂĄ stojĂ v opozici vĹŻÄi poezii dĂkĹŻ a barikĂĄd opilĂŠ rudĂ˝m vĂnem. Oproti uvĂtacĂm sborĹŻm bĂĄsnĂkĹŻ se HavlĂÄek snaĹžil zapomenout.
HavlĂÄkova ranĂĄ tvorba upĹednostĹovala manifest pĹed analĂ˝zou, na zeÄ si mladĂ˝ bĂĄsnĂk pĹibil „desatero odvahy“:
„NesmiĹitelnost!, StavÄt vĹĄe mimo zĂĄkon!, Erotisovat!, Sadistickou krĂĄsu!, Katastrofu vÄdomĂ!, Rozpor jako podstatu bytĂ!, Fantasii jako metodu poznĂĄnĂ!, Svobodu jako permanentnĂ revoluci!, Poesii jako dialektickĂŠ delirium!, BĂĄseĹ jako absurdnĂ ekvivalent absurdnĂho svÄta!...“
HavlĂÄek byl velmi zklamĂĄn cestou, kterou si pro svĂŠ budoucĂ kroky vybralo povĂĄleÄnĂŠ Äeskoslovensko. V letech 1946–1947, kdy vÄtĹĄina jeho vrstevnĂkĹŻ usilovala o co nejÄetnÄjĹĄĂ publicitu, odjel do Finska. PĹi svĂ˝ch toulkĂĄch po severnĂch zemĂch se snaĹžil vyrovnat i s vlastnĂ neschopnostĂ Äelit vzrĹŻstajĂcĂmu literĂĄrnĂmu prakticismu, kterĂ˝ uĹž mĂĹil do stalinskĂ˝ch padesĂĄtĂ˝ch let.
Po nĂĄvratu do Prahy se HavlĂÄek pustil do pĹekladu NadeauovĂ˝ch "DÄjin surrealismu" pro Teigeovu edici. MĂsto toho, aby se aktivnÄji zapojil do krouĹžku surrealistĹŻ, zpĹŻsobil jeho pĹeklad spĂĹĄe ochlazenĂ vzĂĄjemnĂ˝ch vztahĹŻ. HavlĂÄek dĂĄle pokraÄoval v bĂĄsnickĂŠ tvorbÄ a roku 1948 se chystal v GirgalovÄ nakladatelstvĂ publikovat sbĂrku bĂĄsnĂ "Odvahu", nakonec ale k vydĂĄnĂ nedoĹĄlo.*
ZaÄĂĄtkem padesĂĄtĂ˝ch let dokonÄil svou disertaÄnĂ prĂĄci "Sen a Äin (SkuteÄnost snu)", kterĂĄ vĹĄak nebyla pĹijata (doktorĂĄt byl HavlĂÄkovi pĹidÄlen in memoriam aĹž v devadesĂĄtĂ˝ch letech). Po neshodÄ s praĹžskĂ˝mi surrealisty dalĹĄĂ nepĹĂjemnĂ˝ okamĹžik HavlĂÄkova Ĺživota. V tĂŠto dobÄ vznikly jeho nejvĂ˝znamnÄjĹĄĂ bĂĄsnÄ, do nichĹž se vpĂjĂ nesmiĹitelnĂ˝ postoj ke stalinskĂŠ epoĹĄe, v nĂĹž je „smrt bezmĂĄla spoleÄenskou hrou“ ("Kabinet doktora Caligariho", "Karlotta menstruuje")
Po dopsĂĄnĂ "StalinskĂŠ epochy" se HavlĂÄek-bĂĄsnĂk na sedm let odmlÄel. VÄnoval se nelehkĂ˝m ĂşkolĹŻm psychologa, kterĂŠ byly ztĂĹženy i tĂm, „Ĺže nĂĄvrat pacientĹŻ do sociĂĄlnĂ skuteÄnosti padesĂĄtĂ˝ch let znamenal jen trochu jinou psychosu, horĹĄĂ v tom, Ĺže tato psychosa byla ziĹĄtnĂĄ, bezpĂĄteĹnĂĄ a krutÄjĹĄĂ, neĹž s jakou se setkĂĄvĂĄ u svĂ˝ch pacientĹŻ.“ (V. Effenberger). PĹestÄhoval se do psychiatrickĂŠ lĂŠÄebny v DobĹanech. Na tomto ostrĹŻvku svobody se seznĂĄmil se svou femme fatale, Evou PrusĂkovou, kterĂĄ uchovĂĄvala a stĹeĹžila bĂĄsnĂkovo dĂlo i korespondenci (Dopisy EvÄ. Dopisy ZbyĹkovi. Torst 2003)
HavlĂÄek se zaujetĂm studoval psychĂłzy, nechĂĄval se ztrhnout vztahem mezi bĂĄsnickĂ˝m obrazem a schizofrennĂm symptomem (BĂĄsnickĂ˝ obraz a schizofrennĂ symptom, 1957), sbĂral cennĂ˝ psychoanalytickĂ˝ materiĂĄl, kterĂ˝ by mu pomohl objasnit princip imaginace. Obrazotvornost pro nÄj nebyla jen „nezĂĄvaznou hrou obrazĹŻ, ale jedinĂ˝m vrcholem, v nÄmĹž splĂ˝vajĂ dosavadnĂ antinomie sopeÄnĂ˝ch erupcĂ a tvorby, iracionality a kritickĂŠho vÄdomĂ, valĂcĂho se symbolu a jeho interpretace.“
V roce 1958 se vrĂĄtil k bĂĄsnictvĂ rozsĂĄhlĂ˝m cyklem "Miluji, tedy jsem". Obnovil spojenĂ se svĂ˝mi pĹĂĄteli, seskupenĂ˝mi kolem sbornĂku Objekty.
Ve svĂŠ klinickĂŠ praxi sledoval dynamiku lucidnĂho snÄnĂ, promýťlel otĂĄzky geneze lidskĂŠho vÄdomĂ a bĂĄsnickĂŠ inspirace. Studoval je napĹ. v KafkovÄ dĂle, ale i ve svĂŠ vlastnĂ tvorbÄ. Na zĂĄkladÄ svĂ˝ch poznatkĹŻ zformuloval osobitou metodu, v nĂĹž vidÄl analogii umÄlĂŠho vytvĂĄĹenĂ nĂĄhodnĂ˝ch procesĹŻ v matematice, analogii metody Monte Carlo.
„Metoda Monte Carlo...ĹeĹĄĂ specifickĂ˝m zpĹŻsobem rozpor mezi nevÄdomĂm a vÄdomĂm, mezi modelem vnitĹnĂm a vnÄjĹĄĂm. Interiorisuje svody skuteÄnosti v souhĹe s nevÄdomĂ˝mi potĹebami, systematisuje je v procesu permanentnĂ desintegrace a integrace a transformuje je v esenciĂĄlnĂ bĂĄsnickou skuteÄnost. StavĂ bĂĄseĹ pĹedevĹĄĂm z nalezenĂ˝ch pĹedmÄtĹŻ- VytvĂĄĹĂ tak adekvĂĄtnĂ a komplexnĂ obraz svÄta, v nÄmĹž Ĺžijeme, svÄta, jenĹž je v nĂĄs.“ (Metoda Monte Carlo, 1963)
V prĹŻbÄhu roku 1968, kdy uĹž se zdĂĄlo, Ĺže by se mohl v oboru plnÄ prosadit (byl pozvĂĄn do zahraniÄĂ), onemocnÄl leukĂŠmiĂ, kterĂŠ zaÄĂĄtkem nĂĄsledujĂcĂho roku podlehl, jeho dĂlo zĹŻstalo nedokonÄeno.
HavlĂÄkovy texty zaĹazenĂŠ do knihy "SkuteÄnost snu" nejsou jen pohledem psychoanalytika, „kterĂ˝ usiluje o poznĂĄnĂ motivacĂ a zdrojĹŻ imaginace“, ale pĹedevĹĄĂm bĂĄsnĂka, „kterĂ˝ imaginaci pĹiklĂĄdĂĄ vĹĄechnu moc“. KromÄ otĂĄzek principu imaginace se HavlĂÄek ve svĂ˝ch pracĂch zabĂ˝vĂĄ vztahem vÄdy a poezie, do ĹĂĄdek pĹednĂĄĹĄek jsou vepsĂĄny jeho nĂĄzory na surrealismus, „stroj na skuteÄnost“. Kniha je doplnÄna vzpomĂnkami jeho pĹĂĄtel a znĂĄmĂ˝ch, jejichĹž „dĂlÄĂ svÄdectvĂ dĂĄvajĂ vyvstat skuteÄnĂŠ podobÄ HavlĂÄkova svÄta“.
HavlĂÄek, ZbynÄk: SkuteÄnost snu. Praha, Torst 2003 (vydĂĄno 2004). 570 s.
--------------------------------------------------------------------------------
* HavlĂÄek napsal dvacet osm bĂĄsnickĂ˝ch celkĹŻ, za svĂŠho Ĺživota vĹĄak publikoval pouze Äasopisecky, ve sbornĂcĂch a antologiĂch. Teprve po smrti se jeho dĂlo zaÄalo objevovat na veĹejnosti - nejprve v samizdatu, od roku 1994 i v oficiĂĄlnĂch nakladatelstvĂch. ÄeskĂ˝ spisovatel vydal v roce 1994 jeho bĂĄsnickĂ˝ svazek "OtevĹĂt po mĂŠ smrti", nakladatelstvĂ Torst v roce 2000 sbĂrku "LĂstky do pamĂĄtnĂku".
(12. 3. 2005, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-933
Vestra res agitur
Alexandr Stich povzbuzujĂcĂZdenÄk ZĂĄrybnickĂ˝
( zdenek.zarybnicky)
Autora snad netĹeba pĹĂliĹĄ pĹedstavovat, lingvoliterĂĄrnĂ vÄdec prof. PhDr Alexandr Stich, CSc. zemĹel pĹed pouhĂ˝mi dvÄma roky a mezi pedagogy i studenty filozofickĂŠ fakulty, kde od r. 1990 aĹž do svĂŠ smrti pĹŻsobil, je dodnes stĂĄle zmiĹovĂĄn a vzpomĂnĂĄn. O to potĹebnÄjĹĄĂ a vĂtanÄjĹĄĂ je dnes vydĂĄnĂ Äehokoli z jeho dĂla, neboĹĽ jeho odkaz je snad tu a tam jiĹž mĂrnÄ zkreslovĂĄn. PĹĂtomnĂŠ publicistickĂŠ prĂĄce (spolu s osobitĂ˝m literĂĄrnĂm pĹĂdavkem, dosud nevydanĂ˝m "DenĂkem velocipedisty") znovu pĹipomĂnajĂ a oĹživujĂ, s kĂ˝m Ĺže to mĂĄme tu Äest.
Stichovy ÄlĂĄnky je radost ÄĂst. Ne snad proto, Ĺže se vÄnujĂ tĂŠmatĹŻm do jistĂŠ mĂry stĂĄle jeĹĄtÄ aktuĂĄlnĂm (poslednĂ pravidla pravopisu, nĂĄzev naĹĄeho stĂĄtu, zkreslenĂ˝ pohled na slovesnĂŠ baroko, neuctivĂŠ zachĂĄzenĂ s jazykem aj.) Äi proto, Ĺže autor na tato tĂŠmata pĹinĂĄĹĄĂ novĂ˝ a neotĹelĂ˝ pohled. To dnes dovede kdekdo. Hodnota Stichova je v tom, Ĺže - tak jak to poĹžadoval i po ostatnĂch - vĂce Äetl, neĹž psal a vĹždy se snaĹžil vloĹžit svĹŻj badatelskĂ˝ prst do rĂĄny, neĹž nÄÄemu uvÄĹil. VĹĄe pak zpracoval formou dosti vytĹĂbenou a noblesnĂ. Jako zastĂĄnce co nejĹĄirĹĄĂ vĂ˝uky a znalosti latiny vtahuje Alexandr Stich svĂŠ ÄtenĂĄĹe do klasickĂŠho svÄta vklĂĄdĂĄnĂm latinskĂ˝ch citĂĄtĹŻ, uĹžĂvĂĄ ÄetnĂ˝ch pĹirovnĂĄnĂ a pĹĂkladĹŻ nejen z klasickĂŠ literatury a z bible, ale i ze starĹĄĂ ÄeskĂŠ literatury, svĂŠ ÄtenĂĄĹe vzdÄlĂĄvĂĄ i uĹžĂvĂĄnĂm jiĹž zaĹĄlĂ˝ch ÄeskĂ˝ch slov. To vĹĄe se ovĹĄem nedÄje bez rozmyslu, ale je to nĂĄstrojem tu jemnĂŠ ironie, tu jemnĂŠho humoru, takĹže ÄtenĂĄĹ se aĹž divĂ, jak mĹŻĹže bĂ˝t uÄenost zĂĄbavnĂĄ - a autor ho mĂĄ pĹesnÄ tam, kde ho chtÄl mĂt. VĹĄechny ÄlĂĄnky tĂŠto knihy majĂ totiĹž Ăşlohu pĹedevĹĄĂm persvazivnĂ, majĂ pĹesvÄdÄit ÄtenĂĄĹe o nutnosti vÄnovat jazykovÄdÄ a ÄeskĂŠ kultuĹe vĹŻbec zaslouĹženou pozornost.
LidĂ, kteĹĂ mluvĂ o jazyku, je mnoho, mĂĄlokdo ho vĹĄak bere vĂĄĹžnÄ. Kniha publicistickĂ˝ch ÄlĂĄnkĹŻ Alexandra Sticha pĹispĂvĂĄ k tomu, aby jazykovÄda byla skuteÄnÄ vÄcĂ veĹejnou - a nikoli uĹž veĹejnĂ˝m domem.
Stich, Alexandr: JazykovÄda - vÄc veĹejnĂĄ. Ed. VĂĄclav Petrbok. Praha, NLN 2004. 335 stran, nĂĄklad neuveden, doporuÄenĂĄ cena 259 KÄ
(12. 3. 2005, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-934
Se psem o smrti
Ĺ tÄpĂĄnka PaĹĄkovĂĄ
( stepanka.paskova)
StarĂĄ, nemocnĂĄ fenka Bojana (podle venkovskĂ˝ch psĹŻ „sleÄna z mÄsta“), stĹeĹžĂcĂ klid svĂŠho ochrnutĂŠho pĂĄna, se probĂrĂĄ vzpomĂnkami. HonĂ se jĂ hlavou nejrĹŻznÄjĹĄĂ myĹĄlenky, zaznĂvajĂ nejhlubĹĄĂ otĂĄzky naĹĄĂ existence. Ăvahy se toÄĂ hlavnÄ kolem jednoho tĂŠmatu - smrti. Tu pro SleÄnu zosobĹuje pĹedstava rasa - tedy ŞådnĂ˝ dnes uĹž trochu smÄĹĄnÄ pĹŻsobĂcĂ kostlivec nebo smrtka s kosou - ale hrozivĂ˝ chlĂĄpek se ĹželeznĂ˝m okem na odchyt psĹŻ, ohlaĹĄovanĂ˝ kĹikem cikĂĄd, jehoĹž blĂzkost Bojana uĹž dobĹe cĂtĂ. MĂĄ ze smrti straĹĄnĂ˝ strach, uvaĹžuje co bude po nĂ: „ …mĂt to znamenĂÄko, Ĺže nÄco je, Ĺže napĹĂĹĄtÄ nebudeme jen atomy rozfoukanĂ˝mi do vesmĂru…to by se to paneÄku umĂralo!“
TakovĂŠ myĹĄlenky se vynoĹujĂ v jejĂ mysli, zatĂmco se probouzĂ okolnĂ kouzelnĂĄ pĹĂroda - flĂŠtĹĂĄci zaÄĂnajĂ sametovÄ zpĂvat, objevĂ se karavong se ĹžlutĂ˝m okem. DĹŻm, na jehoĹž verandÄ Bojana leĹžĂ, se totiĹž nachĂĄzĂ uprostĹed ĂşchvatnĂŠ australskĂŠ buĹĄe (Dutka se v prĂłze inspiroval svĂ˝m roÄnĂm pobytem v NovĂŠm JiĹžnĂm Walesu). RĹŻznĂŠ okolnĂ podnÄty provokujĂ jejĂ rozmanitĂŠ vzpomĂnky na pĹĂhody a na lidi, ĂştrĹžky jejich rozhovorĹŻ. NejvĂc SleÄnÄ schĂĄzĂ Nela - neĂşnavnĂĄ ĹživotnĂ bojovnice, ÄlovÄk, kterĂ˝ nekoneÄnÄ miloval Ĺživot a umÄl ho ĹžĂt naplno. UmĂnÄnĂĄ vytrvalost Nely je pro Bojanu vzorem.
DÄj prĂłzy se rozvĂjĂ bÄhem jednoho vĂĄnoÄnĂho dne. Za ochrnutĂ˝m Joem pĹijĂĹždÄjĂ jeho kamarĂĄdi - ÄeĹĄtĂ emigranti. V jednĂŠ chvĂli vĹĄak Bojana pocĂtĂ pĹĂtomnost smrti. JejĂ obÄtĂ nemĂĄ bĂ˝t ona, ale Joe. Po smrti pĂĄna uĹž touŞà jen po jedinĂŠm - dokĂĄzat vyvlĂŠct svĂŠ rakovinou proĹžranĂŠ tÄlo na kopec do buĹĄe a tam aĹĽ si pro ni ten smradlavĂ˝ ras pĹijde. BuĹĄ znamenĂĄ pro „sleÄnu z mÄsta“ volnost… VzpomĂnky na ĂştÄk od lidĂ do buĹĄe, na Ĺživot se smeÄkou divokĂ˝ch psĹŻ a na smrtĂcĂ lesnĂ poŞår, ve kterĂŠm mĂĄlem ztratila Ĺživot, provokujĂ k zamyĹĄlenĂ nad rozdĂlnostĂ ĹžitĂ v nesvobodÄ u lidĂ, kde je Äas nasekanĂ˝ na opakujĂcĂ se kousky, oproti Ĺživotu v bezÄasĂ pĹĂrody, sice se zmuÄenĂ˝m tÄlem, ale s nezuboĹženou duĹĄĂ. SleÄna proĹžila ĂştÄk od lidĂ, ale pak takĂŠ nĂĄvrat. Epizoda vyprĂĄvÄjĂcĂ o tomto duĹĄevnĂm nĂĄvratu k lidem (Bojana byla zachrĂĄnÄnĂĄ po dlouhĂŠ noci z moĹe potĂŠ, co vypadla Joeovi z lodi) ve mnÄ ale budila dojem pĹĂbÄhu pĹejatĂŠho z americkĂ˝ch pĹĂruÄek „pro potÄĹĄenĂ duĹĄe a radost srdce“, kde byznysmeni rozdĂĄvajĂ ÄervenĂĄ srdĂÄka s nĂĄpisem Miluji tÄ a delfĂni zachraĹujĂ topĂcĂ se potapÄÄky. Ale naopak: vtip, mluvenost Bojanina vyprĂĄvÄnĂ, otevĹenost a bezprostĹednost stylu, kterou by ÄlovÄk u ÄeskĂ˝ch prozaikĹŻ uvĂtal, jsou sympatickĂŠ. Dutka se lehce vyrovnal s tÄĹžkĂ˝mi Ăşvahami o lidskĂŠm bytĂ a jeho smyslu, o smrti a posmrtnĂŠ existenci. KĂŠĹž by ÄlovÄk umÄl bĂ˝t tak vnĂmavĂ˝ a dokĂĄzal se tak poctivÄ zaobĂrat tÄmito otĂĄzkami jako „sleÄna z mÄsta“.
Dutka, Edgar: SleÄno, ras pĹichĂĄzĂ. Praha, Prostor 2004. 240 s. 249 KÄ.
P. S.
NaĹĄĂ redakcĂ probleskl nĂĄpad, zamÄĹit ÄĂslo LitENek, kterĂŠ mĂĄte prĂĄvÄ v rukou, na literĂĄrnĂ debuty. KromÄ rozhovoru a dvou recenzĂ o zaÄĂnajĂcĂch autorech jsme chtÄli psĂĄt i o kuriĂłznÄ pozdnĂm debutantstvĂ Edgara Dutky. To bychom ale pĹĂliĹĄ zjednoduĹĄovali.
Edgar Dutka, narozenĂ˝ v roce 1941, absolvoval praĹžskou FAMU, obor televiznĂ scenĂĄristika a dramaturgie. Od poÄĂĄtku sedmdesĂĄtĂ˝ch let do roku 1991 pracoval jako scenĂĄrista a dramaturg animovanĂ˝ch filmĹŻ ve Studiu JiĹĂho Trnky a ve Studiu BratĹi v triku. Od roku 1991 uÄĂ scenĂĄristiku celoveÄernĂch filmĹŻ a dÄjiny animace na FAMU, VysokĂŠ ĹĄkole umÄlecko-prĹŻmyslovĂŠ a na KarlovÄ univerzitÄ v Praze. Jako autor nebo spoluautor pracoval na 43 animovanĂ˝ch filmech (za mnoho z nich zĂskal mezinĂĄrodnĂ uznĂĄnĂ).
PtĂĄte se v Äem tedy spoÄĂvĂĄ kuriĂłznost Dutkova debutantstvĂ? Autorovi vyĹĄla prvnĂ kniha aĹž po jeho ĹĄedesĂĄtce, v roce 2004 a nesla nĂĄzev V Ăştulku 5. Ale prĂłzy z tohoto souboru zachycujĂcĂ dva roky strĂĄvenĂŠ v dÄtskĂŠm domovÄ vznikly mnohem dĹĂve - jiĹž v prvnĂ polovinÄ 60. let. V tĂŠ dobÄ ale nemÄly nadÄji na vydĂĄnĂ. Edgar Dutka tedy nenĂ nijak kuriĂłznĂm debutantem, ale to, Ĺže se jeho prĂłzy vymykajĂ prĹŻmÄru souÄasnĂŠ ÄeskĂŠ prĂłzy, popĹĂt nelze.
LitENky Ä. 5/15, roÄ. 2004/2005
(17. 4. 2005, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1000
Dva literĂĄrnĂ debuty – dvÄ zajĂmavĂĄ dobrodruĹžstvĂ
Veronika KredbovĂĄ
( veronika.kredbova)
KunderovskĂŠ nĂĄhody v pavouÄĂ sĂti
Prvotina Marka PĹibila je zajĂmavĂ˝m ohlasem na Kunderovu Nesmrtelnost
Na podzim loĹskĂŠho roku vydalo nakladatelstvĂ Torst prvotinu osmadvacetiletĂŠho Marka PĹibila, ÄerstvĂŠho absolventa praĹžskĂŠ PedagogickĂŠ fakulty. NepĹĂliĹĄ rozsĂĄhlĂ˝ romĂĄn (nebo snad novela?) s nĂĄzvem Pavouk je pĹesnÄ tĂm literĂĄrnĂm dobrodruĹžstvĂm, kterĂŠ je radost podniknout.
I nezkuĹĄenĂ˝ ÄtenĂĄĹ rychle pochopĂ, Ĺže kniha, kterou prĂĄvÄ drŞà v ruce, se od obvyklĂ˝ch romĂĄnĹŻ psanĂ˝ch v er-formÄ s chronologicky ĹazenĂ˝m dÄjem ponÄkud odliĹĄuje a je v ĹadÄ ohledĹŻ neobvyklĂĄ. Jde vlastnÄ o jakĂ˝si romĂĄn o romĂĄnu na druhou – totiĹž romĂĄn sĂĄm o sobÄ a o KunderovÄ Nesmrtelnosti. Je to hra, kterĂĄ se buÄ ÄtenĂĄĹi zalĂbĂ a doslova ho pohltĂ, nebo ho naopak neobvyklĂ˝ a ponÄkud sloĹžitÄjĹĄĂ zpĹŻsob vyprĂĄvÄnĂ odradĂ. LhostejnĂ˝m ho vĹĄak urÄitÄ nezanechĂĄ.
ZamotanĂĄ dÄjovĂĄ pavuÄina se zaÄĂnĂĄ spĹĂĄdat hned na prvnĂ stranÄ a jak se pozdÄji ukĂĄĹže, jsou udĂĄlosti z praĹžskĂŠho nĂĄbĹeŞà scĂŠnou klĂÄovou – jakĂ˝msi stĹedobodem celĂŠho romĂĄnovĂŠho dÄnĂ. SouÄasnÄ se na tĂŠto ĂşvodnĂ scĂŠnÄ zaÄĂnajĂ takĂŠ odhalovat principy romĂĄnovĂŠ konstrukce, nebo lĂŠpe konstrukce tĂŠto romĂĄnovĂŠ studie. VĂ˝raz studie Äi analĂ˝za (sĂĄm autor tato oznaÄenĂ nÄkolikrĂĄt uĹžĂvĂĄ) je opravdu na mĂstÄ. AnalĂ˝z je tu totiĹž hned nÄkolik – tak zaprvĂŠ analĂ˝za Kunderovy typologie nĂĄhod z Nesmrtelnosti a jejĂ nĂĄslednĂŠ „praktickĂŠ“ aplikovĂĄnĂ na „skuteÄnĂ˝ Ĺživot“ (pochopitelnÄ, Ĺže jen ten romĂĄnovĂ˝), za druhĂŠ analĂ˝za dopadu ĂşvodnĂ situace na Ĺživoty jejĂch aktĂŠrĹŻ, pĹihlĂĹžejĂcĂch i jinĂ˝ch postav, se situacĂ zdĂĄnlivÄ nesouvisejĂcĂch, a v neposlednĂ ĹadÄ analĂ˝za samotnĂŠho romĂĄnu-analĂ˝zy. VypravÄÄ si poÄĂnĂĄ jako vÄdec pĹedklĂĄdajĂcĂ ÄtenĂĄĹi vĂ˝sledky i postup svĂŠho bĂĄdĂĄnĂ o nĂĄhodĂĄch a kauzalitÄ. TakovĂĄ je celĂĄ dikce romĂĄnu: pouĹžit je autorskĂ˝ plurĂĄl, mĂsto poetickĂ˝ch slov odbornĂŠ vĂ˝razy a konstrukce typickĂŠ pro odbornĂŠ prĂĄce.
RomĂĄnovĂĄ stavba je na jednĂŠ stranÄ jasnÄ odhalena, autor nezastĂrĂĄ, Ĺže vĹĄe je fikce (aÄkoliv zastĂrĂĄ, Ĺže jde o fikci romĂĄnovou, a stĂĄle navozuje pĹedstavu odbornĂŠ prĂĄce), na druhĂŠ stranÄ je i pĹes to celkem sloĹžitĂŠ postihnout vĹĄechny souvislosti. PĹestoĹže je romĂĄn krĂĄtkĂ˝ a celĂ˝ se odehrĂĄvĂĄ jen ve dvou dnech, je bohatÄ zalidnÄn postavami, kterĂŠ se vynoĹujĂ a zase zanoĹujĂ podle toho, jak se jejich pĹĂtomnost v danĂŠ chvĂli hodĂ vypravÄÄovĂ˝m zĂĄmÄrĹŻm. KaĹždĂĄ postava nÄjak souvisĂ s postavami jinĂ˝mi a nÄjak se vztahuje k ĂşvodnĂ scĂŠnÄ z praĹžskĂŠho nĂĄbĹeĹžĂ. VĹĄichni si vzĂĄjemnÄ nechtÄnÄ nebo ÄastÄji nevÄdomky vstupujĂ do ĹživotĹŻ a jak se ukĂĄĹže v zĂĄvÄru knihy, nÄkdy jsou to zĂĄsahy osudovĂŠ. PostupnÄ tedy vznikĂĄ sloĹžitÄ prokomponovanĂĄ sĂĹĽ vĂce Äi mĂŠnÄ pĹehlednĂ˝ch vztahĹŻ a nÄkdy aĹž neuvÄĹitelnĂ˝ch nĂĄhod, podmiĹujĂcĂch jedna druhou, kterĂŠ ve svĂŠm dĹŻsledku vedou k neÄekanÄ drsnĂŠmu rozuzlenĂ. Kdo sledoval pozornÄ, pochopĂ, kdo ne, Äasem se dovtĂpĂ.
V romĂĄnu je mnohokrĂĄt zmiĹovĂĄn Kundera a jeho Nesmrtelnost. Ne nĂĄhodou. PĹibil zĂĄmÄrnÄ pĂĹĄe svĹŻj romĂĄn jako jakĂ˝si KunderovskĂ˝ ohlas. To je kousek odvĂĄĹžnĂ˝, Ĺekla bych aĹž husarskĂ˝, kterĂ˝ mĹŻĹže nezkuĹĄenĂŠmu autorovi lehko zlĂĄmat vaz. ZdĂĄ se ale, Ĺže PĹibil situaci zvlĂĄdl, ba pĹĂmo ovlĂĄdl. Pavouk je hodnÄ povedenĂĄ kniha – moĹžnĂĄ mĂsty trochu pĹekombinovanĂĄ, ale rozhodnÄ ÄtivĂĄ. SeÄteno podtrĹženo - podniknout toto debutovĂŠ dobrodruĹžstvĂ stojĂ za to.
PĹibil, Marek: Pavouk. Torst, Praha 2004.
Za oponou, pĹed oponou nikdo nesmĂ lhĂĄt…
TajemnĂĄ a dÄsivĂĄ Radka DenemarkovĂĄ nabĂzĂ otĂĄzky, ale Şådnou odpovÄÄ
ÄerstvĂ˝m kouskem na pultech knihkupectvĂ je kniha Radky DenemarkovĂŠ A jĂĄ poĹĂĄd kdo to tluÄe. I v tomto pĹĂpadÄ jde o literĂĄrnĂ debut, autorÄino jmĂŠno ale nenĂ zcela neznĂĄmĂŠ. Radka DenemarkovĂĄ se na poli literatury a pĹedevĹĄĂm divadla pohybuje jiĹž dĂŠle. VystudovanĂĄ germanistka a bohemistka pĹeklĂĄdĂĄ z nÄmÄiny (pĹedevĹĄĂm studie a divadelnĂ hry), publikuje odbornĂŠ prĂĄce a pĹŻsobila takĂŠ jako dramaturgynÄ v Divadle Na zĂĄbradlĂ. PrĂĄvÄ divadlo se stalo kulisou napĂnavĂŠho pĹĂbÄhu jejĂ prvnĂ prĂłzy.
PĹednÄ o co jde? PĹĂbÄh romĂĄnu se toÄĂ kolem pĹĂprav inscenace divadelnĂ hry uznĂĄvanĂŠ ÄeskĂŠ spisovatelky Birgit StadherrovĂŠ. OÄekĂĄvĂĄ se, Ĺže pĹedstavenĂ bude hitem sezĂłny. AÄkoliv Birgit nenĂ pro svĂŠ odtaĹžitĂŠ a podivĂnskĂŠ chovĂĄnĂ milĂĄÄkem kritikĹŻ, jejĂ zahraniÄnĂ ĂşspÄchy nutĂ i ty, kdo jĂ jinak nemohou pĹijĂt na jmĂŠno, k pochlebovĂĄnĂ a uznalĂ˝m slovĹŻm. ReĹžie hry se ujĂmĂĄ dalĹĄĂ slavnĂĄ osobnost – stĂĄrnoucĂ nÄmeckĂ˝ divadelnĂ reĹžisĂŠr Petr Buch. A koneÄnÄ i hereckĂŠ obsazenĂ je dle veĹejnĂŠho mĂnÄnĂ vĂce neĹž silnĂŠ.
PĹĂpravy vĹĄak nejdou tak, jak si vedenĂ divadla pĹedstavovalo. PremiĂŠra se nakonec vydaĹĂ, alespoĹ podle nĂĄzorĹŻ povrchnĂ kritiky, vĹĄe je ale jinak, neĹž mÄlo bĂ˝t. PĹedevĹĄĂm se nikdy nesetkajĂ autorka hry a reĹžisĂŠr, aÄkoliv ten po setkĂĄnĂ s Birgit bytostnÄ prahl. TuĹĄil, Ĺže jen ona mĹŻĹže dĂĄt jeho Ĺživotu rozhĹeĹĄenĂ. A moĹžnĂĄ i tuĹĄil proÄ. Birgit, zĂĄhadnĂŠ zjevenĂ, je vlastnÄ jen lidskĂĄ troska, nezvlĂĄdajĂcĂ se o sebe starat a nekomunikujĂcĂ s vnÄjĹĄĂm svÄtem. Kdysi zniÄila svĂŠ manĹželstvĂ a odvrhla vlastnĂ dÄti. DĹŻvod jejĂho podivĂnskĂŠho chovĂĄnĂ mĹŻĹžeme hledat v pohnutĂŠ minulosti, ale jako vyÄerpĂĄvajĂcĂ ospravedlnÄnĂ Birgitina poÄĂnĂĄnĂ to nestaÄĂ. Birgit je dĂŠmon.
A jak tomu bĂ˝vĂĄ, mĂĄ svĹŻj protipĂłl - sestru Johanku. Ta je dalĹĄĂ zĂĄhadou pĹĂbÄhu. TĂŠmÄĹ se zdĂĄ, Ĺže Johanka nenĂ lidskĂĄ bytost – je vĂce andÄlem neĹž ÄlovÄkem. OchotnĂĄ, obÄtavĂĄ, empatickĂĄ. SnĂmĂĄ z ostatnĂch jejich trĂĄpenĂ a Ăşzkosti. Jen ona dokĂĄĹže rozumÄt bolestem a obavĂĄm druhĂ˝ch. Nese na svĂ˝ch bedrech tÄĹžkĂĄ bĹemena cizĂch hĹĂchĹŻ. VdÄku se jĂ nedostĂĄvĂĄ. Ona po nÄm ale netouĹžĂ.
Ĺ˝ivoty hlavnĂch postav jsou opĹedeny tajemstvĂmi, kterĂĄ niÄĂ jejich duĹĄevnĂ klid. PĹedevĹĄĂm je to minulost, co hrdiny dÄsĂ - kostlivci ve skĹĂni, kteĹĂ zaÄĂnajĂ oĹžĂvat.
AtmosfĂŠra romĂĄnu je vĂ˝raznÄ hrĹŻzostraĹĄnĂĄ. KromÄ samotnĂ˝ch postav nĂĄs nemohou neznepokojovat morbidnĂ variace dÄtskĂ˝ch ĹĂkanek, kterĂ˝mi jsou proklĂĄdĂĄny jednotlivĂŠ ÄĂĄsti romĂĄnu, nebo nezvykle metaforickĂ˝ jazyk vidĂcĂ vĹĄak v popisovanĂ˝ch pĹedmÄtech jen nebezpeÄnĂŠ a odpornĂŠ nĂĄstrahy, kterĂŠ ÄĂhajĂ na kaĹždĂŠho z nĂĄs. Jsme proti nim zcela bezbrannĂ. Pokud si vĹŻbec nÄjakĂŠ nebezpeÄĂ uvÄdomujeme. NapÄtĂ stupĹuje takĂŠ tematizovanĂŠ uplĂ˝vĂĄnĂ Äasu, kterĂ˝ se mĂĄ dle nadpisu poslednĂ kapitoly naplnit v kvÄtnu (proboha, co se asi stane...!) PotemnÄlou atmosfĂŠru koneÄnÄ dotvĂĄĹĂ i obrazovĂ˝ doprovod knihy - ÄernobĂlĂŠ fotografie Evy Fuky.
UĹž od samĂŠho zaÄĂĄtku knihy je ÄtenĂĄĹ udrĹžovĂĄn v neustĂĄlĂŠm napÄtĂ a znepokojovĂĄn tĂm, co musĂ pĹijĂt. BudoucĂ katastrofa je pĹĂmo hmatatelnĂĄ. VyĂşstÄnĂ je vĹĄak pĹekvapivÄ neÄekanĂŠ!
PĹi ÄtenĂ romĂĄnu vĂĄs mnohokrĂĄt napadne, jakĂ˝ smysl vlastnÄ pĹĂbÄh mĂĄ, zda se za slovy neskrĂ˝vajĂ utajovanĂŠ vĂ˝znamy. PĹĂbÄh je plnĂ˝ aluzĂ, zĂĄhad a nedoĹeÄenĂŠho, stĂĄle se vracejĂ nÄkterĂŠ motivy a obrazy (napĹ. metafora Ăşst vytvarovanĂ˝ch vĂĄnoÄnĂm vykrajovĂĄtkem, Äi pro Bucha osudnĂĄ otĂĄzka: „Chci vÄdÄt, co dÄlal tvĹŻj otec, muĹž jmĂŠnem Ralf, za vĂĄlky.“ ), postavy jsou symbolickĂŠ, neĹživotnĂŠ. VnĂmĂĄnĂ pĹĂbÄhu jako jinotaje Äi podobenstvĂ se nabĂzĂ. NejasnĂŠ vĹĄak je, o jakĂŠ podobenstvĂ by mÄlo jĂt. PodobenstvĂ o dobru a zlu v nĂĄs samĂ˝ch? O osamÄlosti ÄlovÄka v povrchnĂ a ĹĄpinavĂŠ souÄasnosti? O neschopnosti vyrovnĂĄvat se s minulostĂ? Tato otĂĄzka je drĂĄĹždivĂĄ, avĹĄak jednoznaÄnou odpovÄÄ romĂĄn nedĂĄvĂĄ. A nakonec uĹž si ani nejste jisti, jestli nĂĄhodou nehledĂĄte odpovÄÄ na otĂĄzku, kterĂĄ vlastnÄ nenĂ. TÄĹžko ĹĂct. Jen dalĹĄĂ zĂĄhada v tomto vzruĹĄujĂcĂm, tajemnĂŠm a tolik zneklidĹujĂcĂm romĂĄnu.
DenemarkovĂĄ, Radka: A jĂĄ poĹĂĄd kdo to tluÄe. Petrov, Brno 2005.
Veronika KredbovĂĄ
LitENky Ä. 5/15, roÄ. 2004/2005
(18. 4. 2005, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1003
CitovĂŠ nĂĄĹky Richarda Ermla
O diskutabilnĂ autobiografiÄnosti jednoho romĂĄnu-neromĂĄnuVeronika KredbovĂĄ
( veronika.kredbova)
Erml zvolil romĂĄn v dopisech, kterĂ˝ je ÄtenĂĄÄsky oblĂbenou literĂĄrnĂ formou . UmoĹžĹuje totiĹž tzv. nahlĂĹžet pod pokliÄku, zkoumat hrdinovo nitro a proĹžĂvat s nĂm naplno jeho emoce a citovĂŠ pochody. AvĹĄak jako u kaĹždĂŠ literĂĄrnĂ formy jsou jistĂŠ vĂ˝hody spojeny takĂŠ s urÄitĂ˝mi ĂşskalĂmi a bohuĹžel se zdĂĄ, Ĺže Erml si jich buÄ nebyl vÄdom, nebo prostÄ jen pĹestĹelil. Vsadil na autobiografiÄnost, coĹž je opÄt krok smÄrem k zĂĄjmu dneĹĄnĂch ÄtenĂĄĹĹŻ. UvÄdomĂme-li si, jak velkĂ˝ ohlas dnes vzbuzujĂ nejrĹŻznÄjĹĄĂ vzpomĂnky a memoĂĄry uĹž pomalu kohokoliv, a pĹipomeneme-li oblĂbenost napĹ. VieweghovĂ˝ch romĂĄnĹŻ, kterĂŠ z autobiografickĂ˝ch zĂĄĹžitkĹŻ takĂŠ vychĂĄzejĂ, je ErmlĹŻv postup pochopitelnĂ˝. BohuĹžel nĂĄm tu ale nÄco hodnÄ nehraje.
Od zaÄĂĄtku do konce poĹĂĄd tak nÄjak nevĂte, na Äem jste. ErmlĹŻv hlavnĂ hrdina se jmenuje Richard Erml a jeho ĹživotnĂ osudy nejenĹže nĂĄpadnÄ pĹipomĂnajĂ, ale pĹĂmo se shodujĂ s tĂm, co se mĹŻĹžeme doÄĂst o ĹživotÄ Ermla-autora. NastĂĄvĂĄ tedy problĂŠm, jak pĹi takovĂŠ shodÄ knihu chĂĄpat – jako pravdivĂŠ pĹevyprĂĄvÄnĂ Ermlova ĹživotnĂho pĹĂbÄh, nebo jako dĹŻmyslnou literĂĄrnĂ fikci, kterĂĄ si sice hraje na pravdu, ale zĂĄroveĹ pĹesahuje zkuĹĄenost jednotlivce a usiluje o ĹĄirĹĄĂ spoleÄenskĂ˝ dopad? PĹiznĂĄm se, Ĺže mne jako ÄtenĂĄĹe mnohem vĂce zajĂmĂĄ druhĂĄ varianta.
Erml bezesporu narazil na ĹžhavĂŠ tĂŠma poslednĂ doby: zkuĹĄenost muĹže, kterĂ˝ proĹĄel nevyvedenĂ˝m manĹželstvĂm, v nÄmĹž nechybÄla manĹželÄina nevÄra (dokonce s rodinnĂ˝m pĹĂtelem), vyostĹenĂŠ hĂĄdky a fyzickĂŠ Ăştoky. ZkuĹĄenost otce, kterĂ˝ pĹichĂĄzĂ o svĂŠ dÄti, pro nÄĹž pĹestĂĄvĂĄ bĂ˝t tĂĄtou a stĂĄvĂĄ se tĂĄtou RĂĹĄou (protoĹže do Ĺživota dÄtĂ vstoupil jeĹĄtÄ tĂĄta Boban), otce, kterĂ˝ si pĹes veĹĄkerou snahu po letech v dceĹinÄ denĂku pĹeÄte nelĂtostnĂ˝ odsudek vlastnĂ osoby. Je velikĂĄ ĹĄkoda, Ĺže Erml s touto tak aktuĂĄlnĂ lĂĄtkou nedokĂĄzal naloĹžit rozumnÄjĹĄĂm zpĹŻsobem.
Odstup od zkuĹĄenosti jednotlivce (svĂŠ vlastnĂ) se nepodaĹil. Kniha pĹŻsobĂ jako citovĂ˝ striptĂ˝z Ermla-autora (nikoli Ermla-fiktivnĂ literĂĄrnĂ postavy), kterĂ˝ svĂŠ osmnĂĄctiletĂŠ dceĹi MariĂĄnce a spolu s nĂ ÄtenĂĄĹi servĂruje vlastnĂ verzi manĹželskĂŠ krize, v nĂĹž on je tĂm, komu bylo ublĂĹženo, a „maminka“ tĂm, kdo vĹĄe zavinil.
PĹestoĹže se vypravÄÄ snaŞà vzpomĂnat na udĂĄlosti „bez lĂtosti“, evidentnÄ se mu to nedaĹĂ a vy se stĂĄle ÄastÄji pĹistihujete v roli pochybovaÄe, a dokonce toho, kdo fandĂ druhĂŠ stranÄ. SebelĂtost, pocit ukĹivdÄnĂ a vĹĄudypĹĂtomnĂĄ sebeobhajoba bez kritickĂŠ sebereflexe pĹŻsobĂ hodnÄ nesympaticky. PĹidĂĄme-li si k tomu jeĹĄtÄ fakt, Ĺže k nĂĄm promlouvĂĄ ÄlovÄk-„hrdina“, kterĂ˝ se utĂĄpĂ v alkoholu a neostĂ˝chĂĄ se vztĂĄhnout ruku na svou Ĺženu (dokonce opakovanÄ) a i po letech, bÄhem nichĹž by k tomuto jednĂĄnĂ jiĹž mohl zĂskat alespoĹ trochu kritickĂ˝ odstup, svĂŠ jednĂĄnĂ obhajuje (Ĺžena si za to mohla, byl jsem k tomu geneticky pĹedurÄen, mĂ rodiÄe byli stejnĂ atd.), mĂĄme pocit, Ĺže Erml svĂŠ nadÄjnĂŠ tĂŠma totĂĄlnÄ zazdil. JistÄ, literĂĄrnĂ hrdina nemusĂ bĂ˝t sympatickĂ˝, ale vy jako ÄtenĂĄĹ musĂte alespoĹ tuĹĄit, proÄ autor hrdinu-nehrdinu vytvoĹil a co za neobvyklĂ˝m postupem skrĂ˝vĂĄ. PĹi nejlepĹĄĂ snaze jsem se vĹĄak takovĂŠho „tuĹĄenĂ“ nedopracovala.
V tĂŠto situaci uĹž nenĂ nic platnĂĄ nespornĂĄ vypravÄÄskĂĄ zruÄnost, pĹŻsobivĂ˝ metaforickĂ˝ jazyk, kterĂ˝ je jasnĂ˝m dĹŻkazem Ermlova spisovatelskĂŠho talentu, Äi propracovanĂĄ struktura nĂĄvaznostĂ dopisĹŻ (poruĹĄovĂĄnĂ chronologie dĂĄvnĂ˝ch udĂĄlostĂ, postupnĂŠ odhalovĂĄnĂ pohnutek a motivacĂ, pĹehodnocovĂĄnĂ jiĹž napsanĂŠho atd.), kdyĹž s tĂm, co se v knize dÄje, prostÄ nesouhlasĂte a je vĂĄm to dokonce protivnĂŠ.
NedokĂĄzal-li se Erml od svĂ˝ch zahoĹklĂ˝ch pocitĹŻ odpoutat, nemÄl se do takovĂŠho psanĂ vĹŻbec pouĹĄtÄt. A jestliĹže bylo jeho cĂlem vypsat se z toho, co skuteÄnÄ cĂtil a proĹžĂvat, a doopravdy (nejen fiktivnÄ) varovat svou dceru pĹed sebou i jĂ samotnou (viz stĂĄle zdĹŻrazĹovanĂĄ hrozba genetickĂŠho pĹedurÄenĂ), pak mÄ kniha nezajĂmĂĄ uĹž vĹŻbec. DuĹĄevnĂ terapie autora je jeho osobnĂ zĂĄleĹžitostĂ. PodobnĂĄ veĹejnĂĄ nahlĂĹženĂ pod pokliÄku povaĹžuji pĹinejmenĹĄĂm za nevhodnĂĄ…
Erml, Richard: Bez lĂtosti (malĂŠ dÄjiny jednoho rozvodu). Petrov, Brno 2004.
LitENky Ä. 6/16, roÄ. 2004/2005
(11. 5. 2005, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1053
Co tÄ nezabije...
HororovĂŠ povĂdky ÄeskĂ˝ch autorĹŻVeronika KlobouÄkovĂĄ
( veronika.klobouckova)
ĂvodnĂ povĂdku nazval jejĂ autor MiloĹĄ Urban Ĺ tÄdrĂĄ noc baronky z Erbannu. Na tomto mĂstÄ by mÄlo pĹijĂt seznĂĄmenĂ s hlavnĂmi hrdiny a struÄnĂŠ nastĂnÄnĂ dÄje. MĂsto zkratkovitĂŠ sondy do pĹĂbÄhu ale radÄji napĂĹĄu nÄkolik slov ke zpĹŻsobu, jakĂ˝m se text snaŞà na ÄtenĂĄĹe zapĹŻsobit. Urban spolĂŠhĂĄ na zruÄnost svĂŠho ostrĂŠho brku poutavÄ vylĂÄit mlhavost pochmurnĂ˝ch zĂĄkoutĂ. Nemohu mu upĹĂt cit pro mrazivĂ˝ detail, avĹĄak chladnost a neprocĂtÄnost kreslĂ na vĹĄech strĂĄnkĂĄch prĂłzy jen fĂĄdnĂ ledovĂŠ kvÄty a nudĂ svou dekorativnostĂ. Postavy v tĂŠto ‚Variaci na temnou strunu‘ mi pĹipomĂnajĂ plochĂŠ figurky ledovĂŠ ÄokolĂĄdy, jejichĹž ambalĂĄĹž zdobĂ charakteristickĂ˝ obrĂĄzek. KaĹždĂ˝ subjekt mĂĄ svou sladkou slabost, kterĂŠ se slastĂ a bez vÄtĹĄĂch vĂ˝Äitek podlĂŠhĂĄ. V hodinÄ pĹŻlnoÄnĂ se s nĂ na zĂĄmeckĂ˝ch parketĂĄch setkĂĄvĂĄ tvĂĄĹĂ v tvĂĄĹ, ÄelĂ jĂ, zĂĄpolĂ s nĂ a snaŞà se jĂ vytrhnout.
Pokud bych se mÄla po pĹeÄtenĂ prvnĂ povĂdky rozhodnout, zda listovat dĂĄl, Äi soubor odloĹžit, uÄinila bych s radostĂ druhĂ˝ pohyb. VĹĄe je prĹŻhlednĂŠ jak kostka ledu, kterĂĄ se rychle rozpouĹĄtĂ, a kromÄ malĂŠ mokrĂŠ, studenĂŠ skvrnky po sobÄ Urbanova Ĺ tÄdrĂĄ noc nezanechĂĄvĂĄ vĹŻbec nic.
DruhĂŠ slavnĂŠ jmĂŠno, kterĂŠ ozĂĄĹilo Äernou obĂĄlku vĂ˝boru Zabij mÄ lĂp, znĂ OndĹej Neff. TĂŠmatem povĂdky DĂvka s tvĂĄĹĂ z mramoru je bezohlednost ĹidiÄĹŻ-zabijĂĄkĹŻ a slepota justiÄnĂ spravedlnosti. DĂvka, jejĂĹž rodina se stane obÄtĂ jednoho z postrachĹŻ silnic, sama zjednĂĄvĂĄ nĂĄpravu a vyĹizuje ĂşÄty i za ostatnĂ postiĹženĂŠ (zajĂmĂĄ-li vĂĄs jakĂ˝m zpĹŻsobem, nahlĂŠdnÄte do knihy).
KrĂĄtkĂŠ vÄty udrĹžujĂ sviĹžnĂŠ tempo a spĂĄd povĂdky. Publicisticky odtaĹžitĂ˝, neosobnĂ styl „mramoru“ takĂŠ neĹĄkodĂ. Naopak moralistnĂ zĂĄvÄr, v nÄmĹž autor nabĂĄdĂĄ, aby si ti, kteĹĂ nĂĄhodou nepochopili poslĂĄnĂ povĂdky, uĹžili poslednĂch „mÄsĂcĹŻ, tĂ˝dnĹŻ a dnĹŻ“ svĂŠho Ĺživota, si mohl Neff odpustit.
Z rozbitĂ˝ch plechĹŻ silniÄnĂho provozu ÄerpĂĄ lĂĄtku pro svĹŻj text i spisovatelka, jejĂĹž povĂdka Nehoda celĂ˝ svazek uzavĂrĂĄ. StrĹŻjcem odplaty je asijskĂ˝ bĹŻh PhĂ, kterĂ˝ kromÄ toho, Ĺže pĹinĂĄĹĄĂ smrt, usiluje hlavnÄ o pĹevtÄlenĂ a znovuzrozenĂ. Styl Ivy PekĂĄrkovĂŠ je expresĂvnĂ, spisovatelka ÄlenĂ text do sevĹenĂ˝ch odstavcĹŻ, uĹžĂvĂĄ slangovĂ˝ch vĂ˝razĹŻ i hojnĂ˝ch vulgĂĄrnĂch vĂ˝kĹikĹŻ, urÄitĂĄ slova pĂĹĄe verzĂĄlkami. CelkovÄ je vĹĄak text roztÄkanĂ˝, obrazy nejistĂŠ. VyznĂvĂĄ jak roztĹĂĹĄtÄnĂŠ sklo vysypanĂŠ na opuĹĄtÄnĂŠ vĂ˝padovce.
O skrytĂŠm, izolovanĂŠm mĂstÄ, pĹesnÄji MĂstnosti, pĂĹĄe spisovatel a esejista Jan Jandourek. HlavnĂ Ăşlohu v povĂdce s tajemstvĂm zapovÄzenĂŠho prostoru hraje malĂ˝, bystrĂ˝ kluk. ZĂĄkladnĂmi motivy textu jsou oÄi, vidÄnĂ, vnĂmĂĄnĂ a vyrovnĂĄvĂĄnĂ se se skuteÄnostĂ, objevuje se tĂŠma ĹĄikany.
Pokud otevĹete poslednĂ vĂ˝bor z edice ÄeskĂ˝ch povĂdek a pĹeÄtete si výťe zmĂnÄnĂ˝ text, pochopĂte, proÄ se o nÄm vĂce nerozepisuji.
Autory mĂŠnÄ znĂĄmĂŠ ÄtenĂĄĹskĂŠmu houĹĄtĂ zastupuje jmĂŠno Martina KolĂĄĹe, kterĂ˝ pĹispÄl Kouskem Leslie WildovĂŠ. Na neurÄitĂŠm mĂstÄ se odehrĂĄvĂĄ pĹĂbÄh rozvĂjejĂcĂ se podle pravidel detektivky. FiktivnĂ mÄsto oĹživuje pohled nesvĂŠprĂĄvnĂŠho vĂ˝rostka, jenĹž dÄj vyprĂĄvĂ.
HororovĂŠ (thrillerovĂŠ) prvky zĂskĂĄvĂĄ povĂdka aĹž na svĂŠm konci. I pĹesto, Ĺže najdeme ve vĂ˝stavbÄ motivĹŻ v Leslie nÄkolik nedĹŻslednostĂ, vyznĂvĂĄ text ze vĹĄech nejpĹŻsobivÄji. MyslĂm, Ĺže kdyby ji KolĂĄĹ rozpracoval, spisovatelskou ĹĄpachtlĂ zaryl hloubÄji do tvĂĄĹĂ postav, zbavil ji nÄkolika drobnĂ˝ch vad na krĂĄse, mohl by z nĂ vymodelovat zajĂmavĂ˝ titul.
JmĂŠno Anny CermanovĂŠ je nejspĂĹĄ vÄtĹĄinÄ ÄtenĂĄĹĹŻ neznĂĄmĂŠ. JejĂ povĂdka MezijezeĹĂ je kniĹžnĂm debutem tĂŠto mladĂŠ spisovatelky. (JinĂ titul znajĂ jiĹž delĹĄĂ dobu. MezijezeĹĂ publikovala CermanovĂĄ v zĂĄĹĂ roku 2004 na strĂĄnkĂĄch internetovĂŠho literĂĄrnĂho serveru Totem.)
PrĂłza vyprĂĄvĂ pĹĂbÄh o samotĂĄĹskĂŠm uÄiteli, kterĂ˝ se „otĂĄÄĂ zĂĄdy k svÄtu“ a vydĂĄvĂĄ se do sychravÄ ponurĂŠho kraje Sudet. Kantor, vypravÄÄ pĹĂbÄhu, vstupuje do jiĹž rozehranĂŠ ĹživotnĂ tragĂŠdie knÄze a dcery podivĂnskĂŠho neznaboha. DÄnĂ ve vesniÄce si vĹĄak nevyloŞà sprĂĄvnÄ, je oklamĂĄn vlastnĂ vĂĄĹĄnĂ. PovĂdka vrcholĂ smrtelnĂ˝m tripletem v romantickĂ˝ch kulisĂĄch hor a zamrzlĂŠho jezera. Konec je ponÄkud nejasnĂ˝, autorce postavy splĂ˝vajĂ a je tÄĹžko odliĹĄitelnĂŠ, kdo a jak vlastnÄ umĂrĂĄ. Na druhou stranu bychom v rozmytĂ˝ch konturĂĄch mohli vidÄt zĂĄmÄr. UÄitel je ĹĄokovĂĄn tĂm, co vidĂ, ocitĂĄ se mimo sebe, jednĂĄ v afektu. Pak by chaotiÄnost poslednĂch obrazĹŻ pĹesnÄ vystihovala psychickĂ˝ stav rozruĹĄenĂŠho hrdiny.
ArchaizujĂcĂ styl Anny CermanovĂŠ upomĂnĂĄ na baladiÄnost poÄĂĄtku minulĂŠho stoletĂ. I kdyĹž nenĂ tÄĹžkĂŠ odhadnout dalĹĄĂ smÄĹovĂĄnĂ dÄje, jemnÄ vystiĹženĂĄ a zachycenĂĄ atmosfĂŠra pĹĂbÄhu stavĂ MezijezeĹĂ mezi lepĹĄĂ texty souboru Zabij mÄ lĂp.
Na zĂĄvÄr pouze dodĂĄm, Ĺže povĂdky ze Zabij mÄ lĂp o Ĺživot nepĹipravĂ ani jedince se slabĹĄĂm srdcem, ani ÄtenĂĄĹe neubijĂ hororovÄ krvavou palicĂ jednoduchosti.
Veronika KlobouÄkovĂĄ
MiloĹĄ Urban, OndĹej Neff, Anna CermanovĂĄ, Martin KolĂĄĹ, Jan Jandourek, Iva PekĂĄrkovĂĄ: Zabij mÄ lĂp. NakladatelstvĂ Listen, Jihlava 2005.
LitENky Ä. 6/16, roÄ. 2004/2005
(21. 5. 2005, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1075
HrbĂĄÄovy Kosti KĹŻĹže
Spisovatel a publicista Petr HrbĂĄÄ nynĂ pĹedstavuje svĹŻj prvnĂ prozaickĂ˝ pokus, romĂĄn Kosti, maso, tekutinyAnna BeÄvĂĄĹovĂĄ
( pavel.janacek)
Kniha nenĂ jednolitĂ˝m celkem, ale je rozdÄlena na ÄtyĹi ÄĂĄsti. A prĂĄvÄ prvnĂ a nejobsĂĄhlejĹĄĂ ÄĂĄst dala nĂĄzev celĂŠ knize. RomĂĄn je autobiografickou zpovÄdĂ Ĺživota ÄlovÄka sebevÄdomĂŠho, mĂrnÄ egoistickĂŠho a svĂŠrĂĄznĂŠho. Autor se prostĹednictvĂm denĂkovĂ˝ch zĂĄpiskĹŻ vracĂ do svĂŠ minulosti a vyprĂĄvĂ nĂĄm svĹŻj spletitĂ˝ Ĺživot.
Strasti se studiem devatenĂĄctiletĂŠho medika Petra HrbĂĄÄe, kterĂ˝ podle svĂ˝ch slov "ani v nejmenĹĄĂm netouŞà po onom posunu do svÄta dospÄlĂ˝ch", jsou podĂĄny spĂĹĄe jako fragmenty vybledlĂ˝ch vzpomĂnek autorova mlĂĄdĂ.
HrbĂĄÄ - bĂĄsnĂk samozĹejmÄ nemohl zapĹĂt poetickou ÄĂĄst svĂŠ povahy, a tak vyprĂĄvÄnĂ proklĂĄdĂĄ nÄkolika bĂĄsnÄmi. JeĹĄtÄ vĂce se tato tendence projevuje ve tĹetĂ ÄĂĄsti knihy nazvanĂŠ DÄtskĂ˝ svÄt. Zde se totiĹž dostĂĄvĂĄme na pĹŻdu tĂŠmÄĹ fantasknĂ prĂłzy plnĂŠ barevnĂŠ obraznosti, snovosti a imaginace Petrovy duĹĄe. Ten po celou dobu odhaluje svĂŠ nitro s nelĂÄenou pĹirozenostĂ a neschopnostĂ cokoliv zakrĂ˝t, kterĂĄ je tak pĹĂznaÄnĂĄ prĂĄvÄ denĂkovĂŠmu stylu.
A prĂĄvÄ o duĹĄi jde v romĂĄnu, pĹesnÄji o jejĂ roztĹĂĹĄtÄnost. NĂĄznaky schizofrenie zakoĹenÄnĂŠ v hrdinovi sledujeme jiĹž od jeho studentskĂ˝ch let. Tom Tollano je PetrovĂ˝m imaginĂĄrnĂm pĹĂtelem a milencem a, "aÄ nebyl bytostĂ z masa a kostĂ a - ovĹĄem, tekutin", hrdina sĂĄm popisuje, jak vroucnÄ Toma miluje. "Nechci bĂ˝t dospÄlĂ˝, chci bĂ˝t stĂĄle dĂtÄ, i kdyĹž tÄlesnÄ jsem dospÄl uĹž dĂĄvno. Do denĂkovĂ˝ch knih, s ÄernĂ˝mi a po prvnĂch ÄtyĹech svazcĂch i s barevnĂ˝mi deskami pĂĹĄu litanie. VolĂĄm Toma Tollana. Miluji ho, neexistuje, vymyslel jsem si ho." Zmatky pohlavnĂ pĹĂsluĹĄnosti provĂĄzĂ hrdinu aĹž do doby tzv. stĹednĂho vÄku, kdy si zaÄĂnĂĄ uvÄdomovat svou homosexuĂĄlnĂ orientaci.
PĹĂÄinou onĂŠ roztĹĂĹĄtÄnosti Petrovy duĹĄe je ale hlavnÄ silnĂĄ citovost. ĹĂkĂĄ se, Ĺže kaĹždĂ˝ umÄlec je tak trochu blĂĄzen a Ĺže jeho duĹĄe musĂ bĂ˝t otevĹenĂĄ a pĹĂstupnĂĄ vĹĄem vnÄjĹĄĂm podnÄtĹŻm. A prĂĄvÄ tĂmto umÄlcem hrdina je. ZanĂcenost, s jakou vyprĂĄvĂ o vĂ˝tvarnĂŠm umÄnĂ, literatuĹe a hudbÄ - "lĂĄsce jeho Ĺživota", zanechĂĄvĂĄ ÄtenĂĄĹe v Ăşdivu. "Hudba odnÄkud pĹichĂĄzela, zaplĹovala ÄĂĄsti mĂŠho dne a trĂĄpilo mÄ, Ĺže se nÄkdy vyvyĹĄuje nad literaturu. Mohl jsem se rozskoÄit blahem z hudby." Pro hrdinu je vĹŻbec typickĂŠ, Ĺže vĹĄe, co dÄlĂĄ, dÄlĂĄ s obrovskĂ˝m zaujetĂm a vervou.
AÄkoliv jsou nÄkterĂŠ ÄĂĄsti knihy prostoupeny dosti odbornĂ˝mi znalostmi z oboru botaniky Äi medicĂny, vypravÄÄ udrĹžuje dynamiku vyprĂĄvÄnĂ ve sviĹžnĂŠm tempu.
HrbĂĄÄĹŻv zvlĂĄĹĄtnĂ zpĹŻsob vyprĂĄvÄnĂ, naprostĂĄ pĹirozenost a nenucenost jeho psanĂ otvĂrĂĄ ÄtenĂĄĹi pohled do srdce zcela vĂ˝jimeÄnĂŠho ÄlovÄka. TakĹže, aĹĽ uĹž prĂłza Äi poezie, HrbĂĄÄ "prostÄ boduje".
Litenky Ä. 6/16, roÄ. 2004/2005
(23. 5. 2005, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1078
Spadnul bĹeÄĹĽan na RĂŠvovĂŠm nĂĄdvoĹĂ
Jana LnÄniÄkovĂĄ
( jana.lnenickova)
NejenĹže jmĂŠno ĂşstĹednĂ postavy je Sylva, ale navĂc jsou vĹĄechny povĂdky (aĹž na ZatmÄnĂ mÄsĂce) psĂĄny ich-formou. Sylva mluvĂ o svĂŠm dÄtstvĂ v Olomouci, o studiu v Praze i o psanĂ bĂĄsnĂ. OpravdovÄ pĹŻsobĂ i dalĹĄĂ postavy, pĹedevĹĄĂm pak maminka, sestra, manĹžel, rodinnĂ˝ pĹĂtel Karel. Tyto se taktĂŠĹž v knize objevujĂ velmi Äasto. VĹĄechny jmenovanĂŠ faktory pĹŻsobĂ sugestivnÄ, pĹesvÄdÄujĂ o pravdivosti pĹĂbÄhĹŻ. V tĂŠto souvislosti mÄ napadĂĄ otĂĄzka - co je realita a co fikce?
ZajĂmavĂŠ je ĹazenĂ povĂdek. PrvnĂ nese nĂĄzev Alfa beta gama delta a zavĂĄdĂ nĂĄs do doby trĂĄvenĂŠ na gymnĂĄziu. PrĂĄvÄ tato se mi zamlouvĂĄ nejvĂce. LĂbĂ se mi nĂĄpad dotĂĄhnout beÄku piva brzy rĂĄno k rybnĂku a lĂbĂ se mi i jazyk, kterĂ˝ skvÄle zapadĂĄ do atmosfĂŠry pĹĂbÄhu. V knĂĹžce postupujeme k dalĹĄĂm okamĹžikĹŻm Sylvina Ĺživota, ty ale nejdou chronologicky za sebou. PravdÄpodobnÄ existuje klĂÄ k tomuto ĹazenĂ, jĂĄ jsem ho vĹĄak neobjevila. CelĂ˝ soubor uzavĂrĂĄ povĂdka, ve kterĂŠ Sylvina matka umĂrĂĄ na rakovinu. ZatĂmco v pĹedchozĂch pĹĂbÄzĂch se zĂĄzrak stal (aĹĽ uĹž ĹĄlo o spadlĂ˝ bĹeÄĹĽan v Klementinu, zĂĄhadnĂŠ horolezce v zahradÄ, Äi pĂĄd reĹžimu), v zĂĄvÄreÄnĂŠm pĹĂbÄhu jaksi chybĂ. VĹĄichni doufajĂ, Ĺže se matka uzdravĂ, nebo se alespoĹ doĹžije narozenĂ vnuÄky Esterky. MarnÄ.
DalĹĄĂ povĂdkou, kterĂĄ se trochu vymykĂĄ, je ZatmÄnĂ mÄsĂce. NenĂ zde pouĹžita ich-forma a navĂc vyprĂĄvĂ o zvlĂĄĹĄtnĂ rodinÄ. ProÄ zvlĂĄĹĄtnĂ? ProtoĹže vĹĄichni jejĂ ÄlenovĂŠ (matka IĹĄa, otec Martin a malĂ˝ MartĂnek) vÄĹĂ, Ĺže drak dokĂĄĹže seĹžrat mÄsĂc. JedinĂ˝, kdo je proti tĂŠto tezi, je dcerka Ester. OvĹĄem i zde nachĂĄzĂme pojĂtka se zbĂ˝vajĂcĂmi povĂdkami. SylvÄ se v domĂĄcĂm prostĹedĂ ĹĂkĂĄ IĹĄa, jejĂ manĹžel se jmenuje Martin, dcera, kterou ÄekĂĄ v povĂdce Kde je, smrti, tvĂĄ zbraĹ?, se mĂĄ jmenovat Ester. Tato povĂdka se mi lĂbila ze vĹĄech nejmĂŠnÄ, uĹž prĂĄvÄ pro jakousi nepĹirozenost, podivnost (otec aĹž fanaticky vÄĹĂ v draka a pĹesvÄdÄuje o tom i svĂŠho syna, u jĂdla se smĂ mluvit pouze o poÄasĂ aj.) vĹĄech postav mimo Esterky.
Svou stavbou mi dĂlo pĹipomĂnĂĄ mozaiku. JednotlivĂŠ povĂdky do sebe postupnÄ zapadajĂ jako sklĂÄka a nĂĄslednÄ tvoĹĂ zajĂmavĂŠ svÄdectvĂ jednoho Ĺživota a moĹžnĂĄ i jednĂŠ generace. KaĹždĂĄ povĂdka nĂĄm odhaluje dalĹĄĂ ÄĂĄst Sylvina Ĺživota a jejĂch myĹĄlenek. I pĹes svĹŻj pochmurnĂ˝ zĂĄvÄr kniha nepĹŻsobĂ nijak pesimisticky, spĂĹĄe naopak. ĹĂkĂĄ nĂĄm, Ĺže i ve vĹĄednĂch, banĂĄlnĂch vÄcech se dĂĄ najĂt zĂĄzrak. ZĂĄroveĹ je v nĂ mnoho otĂĄzek, kterĂŠ si hrdinka klade, a nad kterĂ˝mi se pak zamyslĂ i ÄtenĂĄĹ.
FischerovĂĄ, Sylva: ZĂĄzrak. Praha, Torst 2005. 212 s.
LitENky Ä. 1/17, roÄ. 2005/2006
(9. 10. 2005, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1221
14x fantazie po slovensky
Miroslava KazdovĂĄ
( miroslava.kazdova)
ÄĂtanka slovenskĂŠ prĂłzy nazvanĂĄ 14 ostrĂ˝ch je tak jednou ze svÄtlĂ˝ch vĂ˝jimek, jak se tuto skuteÄnost pokusit pozvolna mÄnit. Antologie vyĹĄla letos jako ÄtvrtĂ˝ svazek edice Gutenbergova ÄĂtanka po ÄĂtance BritskĂŠ, AfrickĂŠ a FrancouzskĂŠ. Jako pĂĄtĂĄ v poĹadĂ jiĹž vyĹĄla NÄmeckĂĄ a chystĂĄ se AmerickĂĄ ÄĂtanka.
Editor slovenskĂŠho svazku Kornel FĂśldvĂĄri nĂĄs v pĹedmluvÄ obeznamuje, jakĂ˝m klĂÄem vybĂral zastoupenĂŠ texty, nebo spĂĹĄe autory textĹŻ. Po dlouhĂŠm zvaĹžovĂĄnĂ se rozhodl v ÄĂtance pĹedstavit tzv. „krowiakovskou generaci“. Jde o souÄasnĂŠ pĂĹĄĂcĂ spisovatele, vrstevnĂky (rozptyl doby narozenĂ je od 1956-1976), kterĂŠ spojuje vztah k ironii, mystifikĂĄtorstvĂ a ÄernĂŠmu humoru. PojmenovĂĄnĂ „krowiakovskĂĄ“ mĂĄ pĹŻvod v originĂĄlnĂm neobrĂĄzkovĂŠm komiksu o Rogeru Krowiakovi, kterĂ˝ vyĹĄel i Äesky (2002, nakl. Petrov) a je spoleÄnĂ˝m dĂlem 13 autorĹŻ. Do ÄĂtanky zaĹadil editor ÄtyĹi z nich (zakladatele Petera PiĹĄĹĽanka a DuĹĄana Taragela, dĂĄle pak Viliama KlimĂĄÄka a Rada Olose). ÄtrnĂĄctku doplĹujĂ (nĂĄm mĂĄlo znĂĄmĂĄ) jmĂŠna jako Balla, VĂĄclav PankovÄĂn, Silvester LavrĂk, TomĂĄĹĄ HorvĂĄth, Marek Vadas, Michal HvoreckĂ˝, Pavol Rankov a ĹženskĂŠ autorky Jana BeĹovĂĄ, Jana JurĂĄĹovĂĄ a Daniela KapitĂĄĹovĂĄ.
Jak uĹž bylo ĹeÄeno, spojovacĂm ÄlĂĄnkem antologie je podobnĂŠ pĹistupovĂĄnĂ k literatuĹe, ve kterĂŠ vidĂ autoĹi pĹedevĹĄĂm moĹžnosti. MoĹžnosti si hrĂĄt, moĹžnosti odpoutat se od reality a vstoupit do ĂşplnÄ odliĹĄnĂŠho svÄta, kde se napĹĂklad sen mĹŻĹže stĂĄt skuteÄnostĂ a naopak (VĂĄclav PankovÄĂn, Dnes se ti nezdĂĄm), kde je Ĺživot utkĂĄn ze sedmi provazĹŻ (Jana BeĹovĂĄ, Kam v BratislavÄ) nebo kde je bÄĹžnĂŠ zajĂt si na kurz dobrĂŠho sexu (DuĹĄan Taragel, Kurz). NÄkterĂŠ povĂdky zĹŻstĂĄvajĂ vĂce „pĹi zemi“: pĹĂbÄh topiÄe v hotelu Ambassador (Peter PiĹĄĹĽanek, Ăşryvky z romĂĄnu Rivers of Babylon), jĂzda vlakem mladĂŠho studenta (Rado Olos, Leopoldov a zpĂĄtky), „MalĂĄ noÄnĂ pĹĂhoda“ znĂĄmĂŠho zastĂĄnce lidskĂ˝ch prĂĄv (Jana JurĂĄĹovĂĄ) Äi denĂkovĂ˝ zĂĄznam jednoho absurdnĂho, neĹĄĹĽastnĂŠho osudu (Daniela KapitĂĄĹovĂĄ, 1920-1996). FuturistickĂĄ povĂdka jak mĂĄ bĂ˝t nĂĄm s originalitou a vtipem pĹedstavuje, jak dopadne literĂĄrnĂ kritika v dalekĂŠ budoucnosti (Michal HvoreckĂ˝, ZvÄstovĂĄnĂ), zatĂmco Marek Vadas (ProÄ se smrtka smÄje) se ve ÄtyĹech pĹĂbÄzĂch pouĹĄtĂ do hororovĂ˝ch zkratek. PovĂdka Hrob (Balla) mĂsĂ prvky science fiction a absurdity, podobnÄ jako TomĂĄĹĄ HorvĂĄth v povĂdce Zrurirorizozi, kterĂ˝ dodĂĄvĂĄ navĂc paranoidnĂ stavy bezejmennĂŠho hrdiny, takĹže ÄtenĂĄĹ uĹž se mĹŻĹže jen kochat, kam aĹž se dostane, udrĹžĂ-li krok. Asociacemi a mnohomyĹĄlenkovou nĂĄpaditostĂ je naplnÄn KlimĂĄÄkĹŻv romĂĄnovĂ˝ fragment VĂĄĹa Krutov. „Mind the gap,“ opakuje Panenka ve stejnojmennĂŠm pĹĂspÄvku Silvestera LavrĂka, kdyĹž ji nevidomĂ˝ manĹžel z neĹĄĹĽastnĂŠ lĂĄsky ĂşmyslnÄ vypustĂ v horkĂŠ vanÄ a pak plĂĄÄe slzy, kterĂŠ draze prodĂĄvĂĄ. S lĂĄskou a smrtĂ pracuje i Pavol Rankov (Fotografie), dĂĄvĂĄ vĹĄak svĂŠmu odsouzenci na samotce k dispozici pouze fotografii Ĺženy a vykoupenĂ.
Kvality antologie jsou pĹedevĹĄĂm v rĹŻznobarevnosti. Äteme-li romĂĄn, soustĹedĂme se mimojinĂŠ na dÄj, na zajĂmavou kompozici a pĹŻsobivĂŠ provedenĂ. U souboru povĂdek, kde jsou moĹžnosti omezenĂŠ rozsahem, je to potom nĂĄpaditost nĂĄmÄtu a schopnost podat onen nĂĄpad v ucelenĂŠ a nerozbĹedlĂŠ formÄ, co ÄtenĂĄĹe upoutĂĄ. To se podle mÄ nÄkterĂ˝m povĂdkĂĄm slovenskĂ˝ch autorĹŻ povedlo splnit lĂŠpe (napĹ. ZvÄstovĂĄnĂ, Leopoldov a zpĂĄtky, Kurz, Mind the gap), jinĂ˝m o nÄco hĹŻĹe (Hrob). Äasto vĹĄak zĂĄleŞà jen na vkusu ÄtenĂĄĹe, kterĂ˝ nĂĄmÄt se pro nÄj stane pĹitaĹžlivÄjĹĄĂ. V kaĹždĂŠm pĹĂpadÄ se tu pĹedvedla skvÄlĂĄ plejĂĄda rĹŻznĂ˝ch vyprĂĄvÄcĂch postupĹŻ vedle prĂĄce s humorem, ironiĂ a satirou, stejnÄ jako s mnohoznaÄnostĂ Ĺživota a kladenĂm si zĂĄkladnĂch lidskĂ˝ch otĂĄzek.
Na zĂĄvÄr nutno dodat nÄkolik dokreslujĂcĂch poznĂĄmek: kniha kromÄ uĹžiteÄnĂ˝ch medailonĹŻ jednotlivĂ˝ch autorĹŻ obsahuje jeĹĄtÄ seznam slovenskĂ˝ch ÄasopisĹŻ vychĂĄzejĂcĂch v ÄechĂĄch (celkem 3), vĂ˝bÄrovou bibliografii dÄl slovenskĂ˝ch autorĹŻ, kterĂĄ obsahuje tituly vydanĂŠ v ÄeskĂŠ republice od roku 1992 (31!) a struÄnĂŠ medailony pĹekladatelĹŻ a editora SlovenskĂŠ ÄĂtanky.
Miroslava KazdrovĂĄ
Kornel FĂśldvari (ed.): SlovenskĂĄ ÄĂtanka 14 ostrĂ˝ch. Praha, Gutenberg 2005. 240 s. 199 KÄ.
LitENky Ä. 1/17, roÄ. 2005/2006
(6. 11. 2005, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1269
NewyorskĂ˝ cirkus Petry HĹŻlovĂŠ
MultikulturnĂ vĂtr ze zĂĄmoĹĂErika KastnerovĂĄ
( anonymnĂ uĹživatel)
UĹž v prvnĂch strĂĄnkĂĄch knihy jsme chyceni do lasa velmi koĹĄatĂ˝ch vÄt, vrstvĂcĂch na sebe tisĂce a statisĂce metafor, a mÄ bezdÄÄnÄ napadlo, zda je to autorÄin zĂĄmÄr, zda se ona pestrobarevnost vÄt skuteÄnÄ snaŞà uvĂŠst ÄtenĂĄĹe do cirkusovĂŠ skrumĂĄĹže (leÄ o cirkusu jako o reĂĄlnĂŠm objektu nenĂ v prvnĂ ÄĂĄsti knihy ani zmĂnka), uvĂŠst jej snĂĄze do centra knihy - New Yorku, kterĂ˝ je vlastnÄ sĂĄm o sobÄ dĹžunglĂ, nabalujĂcĂ na sebe rĹŻznobarevnĂŠ neony, rĹŻznobarevnĂŠ lidi a rĹŻznobarevnĂŠ pĹĂbÄhy. JednĂm dechem vĹĄak musĂm dodat, Ĺže tento velmi bohatĂ˝ styl Petry HĹŻlovĂŠ Äasto dosahuje ĂşplnÄ jinĂŠho efektu - totiĹž dokonale uspat. VÄty na sebe vrstvĂ a vrstvĂ dalĹĄĂ a dalĹĄĂ (Äasto jen zdĂĄnlivÄ neotĹelĂŠ) metafory a oÄi se strĂĄnku od strĂĄnky vĂc klĂŞà a klĂĹžĂ.
Ale neubliĹžujme autorce vĂc, neĹž je potĹeba, kniha mĂĄ nÄkolik velmi silnĂ˝ch momentĹŻ, kterĂŠ nenĂ moĹžno opomenout, proto se k nim rozhodnÄ vrĂĄtĂm. Nejprve se vĹĄak ÄtenĂĄĹe pokusĂm seznĂĄmit s dÄjem knihy. O Äem tedy autorka pĂĹĄe? Tolik postav, tolik osudĹŻ... jak jen dÄj zkrĂĄtit do recenze? Kniha nenĂ vĹŻbec krĂĄtkĂĄ (cca 300 stran), postav nenĂ vĹŻbec mĂĄlo, a kdybych chtÄla ŞånrovÄ ĹĄkatulkovat, Ĺekla bych, Ĺže se nejspĂĹĄ jednĂĄ o novelu. V centru vĹĄeho je bezpochyby New York, resp. Bronx a jeho obyvatelĂŠ. Ale ne ti obyvatelĂŠ "uĹž-AmeriÄanĂŠ", ale ti, kteĹĂ stĂĄle cĂtĂ, Ĺže doma je nÄkde jinde, kteĹĂ do New Yorku pĹiĹĄli, aby si splnili svĂŠ sny, ti, pro nÄĹž byl New York zĂĄĹĂcĂ hvÄzdou, snem, pĹedstavou z filmu. Ti vĹĄichni v knize hovoĹĂ, Äi spĂĹĄe vzpomĂnajĂ. RekapitulujĂ svĂŠ dny od doby pĹĂjezdu, ale i svĂŠ dny pĹedchozĂ. VzpomĂnajĂ vĹĄichni a poĹĂĄd a z jejich vzpomĂnek, z jejich ĹživotĹŻ autorka spĹĂĄdĂĄ pĹĂbÄhy, kterĂŠ se nÄkdy pĹekvapivÄ kĹiĹžujĂ a dotĂ˝kajĂ.
ĂstĹednĂmi postavami se nakonec zdajĂ bĂ˝t Ramid (pĹŻvodem odkudsi z BlĂzkĂŠho vĂ˝chodu) a Tereza (z luhĹŻ ÄeskĂ˝ch). VelkĂĄ ÄĂĄst knihy je vlastnÄ RamidovĂ˝m vzpomĂnĂĄnĂm a vyprĂĄvÄnĂm osudu jeho a jeho blĂzkĂ˝ch a Tereziny Ăşvahy navrch, plus pasĂĄĹže, jako je napĹĂklad vzpomĂnĂĄnĂ Terezina strĂ˝ce Äi vzpomĂnky nÄkterĂ˝ch RamidovĂ˝ch pĹĂbuznĂ˝ch.
Kniha se nĂĄm zdĂĄ bĂ˝t v podstatÄ postmodernĂm (Ăł, jak nenĂĄvidÄnĂŠ slovo) vyprĂĄvÄnĂm o snech, kterĂŠ se donekoneÄna neplnĂ, o ĹživotÄ, kterĂ˝ je nakonec vĹždy jinĂ˝, neĹž si ho pĹedstavujeme, a o okamĹžicĂch, kterĂŠ jsou v ĹživotÄ ÄlovÄka osudovĂŠ vĹždy – napĹĂÄ Äasem, prostorem i duĹĄemi. OkamĹžik a setkĂĄnĂ jsou vĹŻbec dĹŻleĹžitĂ˝mi momenty knihy. LidĂŠ se samozĹejmÄ chtÄ nechtÄ setkĂĄvajĂ, jejich osudy se proplĂŠtajĂ, a kdyĹž uĹž se neproplĂŠtajĂ, rozhodnÄ tvoĹĂ paralely. NÄkterĂŠ okamĹžiky v ĹživotÄ jednotlivce jsou pak sdĂlenĂŠ s okamĹžiky jinĂ˝ch lidĂ. OsudovĂŠ chvĂle si mohou bĂ˝t podobnĂŠ, a moĹžnĂĄ Ĺže jsou dÄdictvĂm urÄitĂŠho kolektivnĂho vÄdomĂ, sounĂĄleĹžitosti nejen rodinnĂŠ, ale moĹžnĂĄ Ĺže vĹĄelidskĂŠ. A prĂĄvÄ v tomto smÄru, kterĂ˝m se kniha takĂŠ ubĂrĂĄ, je Äetba zĂĄĹžitkem. SilnĂ˝mi momenty knihy, jak jsem pĹedesĂlala, se pak jevĂ pĹedevĹĄĂm pasĂĄĹže, kde autorka popisuje prostĹedĂ, z nÄhoĹž hlavnĂ hrdina Ramid vyĹĄel - jeho domov, kraj naplnÄnĂ˝ fantastikou, pĹĂbÄhy a magickĂ˝mi zkazkami, kraj na pomezĂ mĂ˝tu a reĂĄlnĂŠho svÄta, kde je ĂşstĹednĂ postavou Ramidova matka Sula, Ĺžena obdaĹenĂĄ umÄnĂm vyklĂĄdat sny lidĂ a ÄĂst jejich Ĺživoty, Ĺžena trpĂcĂ, snĂmajĂc utrpenĂ z jinĂ˝ch. To, co totiĹž autorce nemĹŻĹžu a nechci upĹĂt a co dÄlĂĄ z kaĹždĂŠ jejĂ knihy zĂĄĹžitek, je jejĂ umÄnĂ vyprĂĄvÄt. A aÄ jsem se jiĹž zmiĹovala, Ĺže hlavnĂm problĂŠmem tĂŠto knihy je zbyteÄnÄ koĹĄatĂ˝ styl, tam, kde se autorka dotĂ˝kĂĄ mytickĂ˝ch rovin svÄta, kde se pĹibliĹžuje sĂĄze Äi povÄsti, stĂĄvĂĄ se jejĂ vyprĂĄvÄnĂ tĂŠmÄĹ hypnotizujĂcĂm, opravdovĂ˝m a velmi dojemnĂ˝m. PrĂĄvÄ v tÄchto pasĂĄĹžĂch je cĂtit sĂla Petry HĹŻlovĂŠ a jejĂ potenciĂĄl. PrĂĄvÄ v tÄchto mĂstech strĂĄnky letĂ obrovskou rychlostĂ a vy Ätete uchvĂĄceni a se strachem, Ĺže pokud zpomalĂte, kouzelnĂŠ vĹeteno pĹĂbÄhu se pĹetrhne, nebo ztratĂ. Sama o sobÄ mi kniha svou strukturou pĹipomĂnĂĄ tkanou lĂĄtku: jednotlivĂĄ vlĂĄkna pĹĂbÄhu se splĂŠtajĂ, vznikĂĄ komplikovanĂ˝ vzor. OtĂĄzkou vĹĄak zĹŻstĂĄvĂĄ, zda se lĂĄtku povedlo dokonÄit, zda nebyla vlĂĄkna zauzlovĂĄna v polovinÄ prĂĄce? JednotlivĂŠ pĹĂbÄhy postav se v knize pomÄrnÄ zajĂmavÄ setkĂĄvajĂ a kĹĂŞà (nÄkdy aĹž pĹĂliĹĄ prvoplĂĄnovÄ a zjevnÄ), ale setkĂĄvajĂ se bez toho, Ĺže by si toho nÄkterĂ˝ z protagonistĹŻ vĹĄiml, a to podle mĂŠho mĂnÄnĂ nenĂ tak docela moĹžnĂŠ ani na svobodnĂŠ planinÄ literĂĄrnĂ tvorby (prĂĄvÄ pro tu pĹedchozĂ zjevnost). Ale moĹžnĂĄ to byl zĂĄmÄr, nebo nenĂ nutnĂŠ odhalit vĹĄe, kdo vĂ.
Kniha v podstatÄ konÄĂ tak, jako by se vĹŻbec nic nestalo, jako by ty hustÄji a hustÄji se splĂŠtajĂcĂ provĂĄzky nemÄly ŞådnĂŠ vĂ˝chodisko, aÄ na nÄj ÄtenĂĄĹ tak Äekal, aÄ v nÄj doufal, ponÄvadĹž mÄl pocit, Ĺže se k nÄmu v prĹŻbÄhu knihy vĂce a vĂce schyluje.
A asi nejzĂĄsadnÄjĹĄĂ otĂĄzkou je, zda takovĂŠto vyĂşstÄnĂ bylo ĂşmyslnĂŠ Äi nikoliv. Kniha konÄĂ jakoby v polovinÄ vÄty, visĂ ve vzduchu, a jĂĄ mÄla po doÄtenĂ poslednĂho ĹĂĄdku na jazyku pachuĹĽ nepochopenĂ a nespokojenosti a v pĹŻli Äela vrĂĄsku zrcadlĂcĂ otĂĄzku, zda ten zpropadenĂ˝ konec opravdu nepĹiĹĄel, nebo jsem si jen nevĹĄimla. O nÄkolik dnĂ pozdÄji se myĹĄlenky utĹĂdily a jĂĄ si Ĺekla, Ĺže v knize ten „opravdovĂ˝“ konec, tu vĂ˝raznou teÄku opravdu postrĂĄdĂĄm, ale Ĺže stĂĄle nevĂm (a nikdy se pravdÄpodobnÄ nedozvĂm), zda to byl zĂĄmÄr. Pokud to vĹĄak zĂĄmÄr byl, poselstvĂ knihy rozhodnÄ stojĂ za povĹĄimnutĂ a zaznamenĂĄnĂ (aÄkoliv nevĂm, zda je sprĂĄvnĂŠ zveĹejĹovat zde svĂŠ spekulace). TotiĹž: Ĺže o sebe na cestÄ Ĺživotem lidĂŠ bezdÄÄnÄ zakopĂĄvajĂ, jejich osudy se setkĂĄvajĂ, aniĹž by si toho museli vĹždy vĹĄimnout. Kniha by pak ukazovala Ĺživot jako neustĂĄlĂŠ setkĂĄvĂĄnĂ a paralely, o kterĂ˝ch nemusĂme mĂt ani tuĹĄenĂ a ze kterĂ˝ch zĹĂdkakdy nÄco vyvozujeme. Ne vĹĄe je osud a my vĹĄichni Äasto, ne-li poĹĂĄd, opakujeme to, co uĹž udÄlali jinĂ pĹed nĂĄmi. Ale proÄ bychom si toho takĂŠ vĹĄimnout mÄli, Ĺživot nenĂ kniha a ne vĹždy je vĹĄe ÄitelnĂŠ.
HĹŻlovĂĄ, Petra: Cirkus Les MĂŠmoires. Praha, Torst 2005. 277 s.
LitENky Ä. 2-3/18, roÄ. 2005/2006
(1. 12. 2005, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1311
TopolĹŻv siĹemskĂ˝ romĂĄn-kruh
KateĹina ÄopjakovĂĄ
( lenka.dombrovska)
HlavnĂ postavou je sĂgr Ilja, vyrĹŻstajĂcĂ v dÄtskĂŠm domovÄ v SiĹemi spolu s ostatnĂmi pro spoleÄnost nepohodlnĂ˝mi mĂĹĄenci, sirotky a levoboÄky. V prvnĂ ÄĂĄsti, nazvanĂŠ Domov Domov, Ilja se svĂ˝m mentĂĄlnÄ i fyzicky postiĹženĂ˝m bratrem VopiÄĂĄkem zaĹžĂvajĂ velkou zmÄnu. JeptiĹĄky, kterĂŠ o nÄ do tĂŠ doby peÄovaly, za lhanĂ je nutily kloktat dehtovĂŠ mĂ˝dlo a pĹed spanĂm jim zpĂvaly ukolĂŠbavky, jsou nahrazeny velitelem VyĹžlatou, jenĹž jim rozdĂĄ vzduchovky, praktikuje s nimi polnĂ cviÄenĂ a namĂsto ukolĂŠbavek vypravĂ pĹĂbÄh stateÄnĂŠho sovÄtskĂŠho vojĂĄka Fedotkina.
DruhĂ˝ dĂl (TankovĂŠ vojsko) je apokalyptickĂ˝m obrazem marnosti vĂĄleÄnĂŠho konfliktu mezi Äechy, vedenĂ˝mi stateÄnĂ˝m Alexandrem DubÄekem, a vojsky VarĹĄavskĂŠ smlouvy. Ilja se celĂ˝ konflikt snaŞà pĹedevĹĄĂm pĹeĹžĂt, a je mu jedno, na kterĂŠ stranÄ bitevnĂho pole se pohybuje. PrĂĄvÄ v tÄchto situacĂch vyplouvĂĄ na povrch nejen Iljova nezakotvenost a absence povÄdomĂ o jeho vlastnĂch koĹenech, ale i absurdnost vĂĄlky jako takovĂŠ.
Kloktat dehet je prĂłzou, jeĹž je plnĂĄ symbolĹŻ (napĹ. DÄjiĹĄtÄm romĂĄnu je SiĹem a jejĂ okolĂ. Pokud se nepletu, tak prĂĄvÄ zde pobĂ˝val jeden nejmenovanĂ˝ nÄmecky pĂĹĄĂcĂ spisovatel…) a mystifikacĂ (legenda o Äechii), s jejichĹž dekĂłdovĂĄnĂm mĹŻĹže mĂt ÄtenĂĄĹ nemalĂŠ problĂŠmy (zvlaĹĄĹĽ pokud nenĂ Äech). Ale ani potĂŠ, kdyĹž je dekĂłduje, mu nenĂ nic zaruÄeno. TakĂŠ dÄj vyĹžaduje notnou dĂĄvku pozornosti, bez nĂĹž by nĂĄm vĹĄechny ty vynoĹujĂcĂ a zanoĹujĂcĂ se postavy a epizody mohly uniknout.
Jazyk romĂĄnu je smÄsicĂ hovorovĂ˝ch, argotovĂ˝ch a vulgĂĄrnĂch vĂ˝razĹŻ, prostÄ a jednoduĹĄe jde o typickou "topolovskou" ÄeĹĄtinu, kterĂĄ se vyznaÄuje aĹž mysticky temnou poetikou a snaŞà se polapit tu stĂĄle bÄĹžĂcĂ, pĹebujelou imaginaci. Oproti SestĹe je vĹĄak jistĂ˝m Ăşstupkem. VÄty nejsou tak rozmaĹile rozvitĂŠ, interpunkce je pĹĂtomna a obrazy jsou spojovĂĄny bÄĹžnÄjĹĄĂmi souvislostmi.
DruhĂŠ ÄĂĄsti byla v nÄkolika recenzĂch vytĂ˝kĂĄna pĹĂliĹĄnĂĄ dĂŠlka, kterĂĄ je prĂ˝ neĂşnosnĂĄ zvlĂĄĹĄtÄ pro ÄtenĂĄĹky. MnÄ se barvitost, a Äasto i grotesknost vykreslenĂ vĂĄleÄnĂ˝ch situacĂ zamlouvala, v nÄkolika motivech (zkĂĄza cirkusu) a moĹžnĂĄ ve zpĹŻsobu podĂĄnĂ mi pĹipomĂnala KosturicĹŻv Underground.
Na zĂĄvÄr bych tedy podotkla, Ĺže Kloktat dehet je TopolovĂ˝m literĂĄrnĂm standardem, kterĂ˝ stojĂ za pĹeÄtenĂ, donutĂ k soustĹedÄnĂ a urÄitÄ nebude nudit.
Topol, JĂĄchym: Kloktat dehet. Praha, Torst 2005. 284 s.
LitENky Ä. 2-3/18, roÄ. 2005/2006
(8. 12. 2005, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1320
TajemstvĂ Ĺželeznice
ZĂĄbavnĂ pĹĂloha o Aloisi Nebelovi a jinĂ˝chHelena HollovĂĄ
( helena.hollova)
Ale kdo by si chtÄl kousek tohoto dobrodruĹžstvĂ vyzkouĹĄet, mĂĄ pĹece jen jednu moĹžnost - takovĂ˝ blĂĄznivĂ˝ nĂĄpad se dĂĄ krĂĄsnÄ uskuteÄnit v naĹĄem hlavnĂm mÄstÄ, neboĹĽ to ÄĂtĂĄ tolik stanic a zastĂĄvek, Ĺže se mĹŻĹže i malĂĄ projĂĹžÄka poklĂĄdat za poznĂĄvacĂ vĂ˝let. Pokud vlastnĂte legitimaci MHD, cestujete vlakem po Praze zdarma.
K tomu, aby se ÄlovÄk ve vĹĄech tratĂch vĹŻbec zorientoval, dovÄdÄl se nÄco o ĹželezniÄnĂ historii a poznal kaĹždou zastĂĄvku, slouŞà vĂ˝bornĂĄ publikace Praha a Ĺželeznice od Milana PolĂĄka, kterĂĄ vyĹĄla v prvnĂm pololetĂ roku 2005. Obsahuje spousty fotografiĂ kaĹždiÄkĂŠho kousku ĹželezniÄnĂho uzlu v Praze. PoznĂĄvĂĄnĂ vlakovĂŠ historie se vĂĄm stane opravdu dobrodruĹžstvĂm, zvlĂĄĹĄĹĽ kdyĹž v hlavnĂm mÄstÄ bydlĂte. Najednou zjistĂte, Ĺže ten vlak, kterĂ˝ vĂĄm projĂĹždĂ za domem, jede do KolĂna a Ĺže jezdĂ skoro kaĹždou pĹŻlhodinu, a pokud si opatĹĂte jĂzdnĂ ĹĂĄd, budete v centru mnohem rychleji, neĹž kdyĹž se budete tĂĄhnout autobusem.
Trendem dneĹĄnĂch dnĂ je zaĹazovat ĹželezniÄnĂ dopravu do praĹžskĂŠ integrovanĂŠ dopravy, bohuĹžel v nedĂĄvnĂŠ povĂĄleÄnĂŠ a komunistickĂŠ historii byl trend naprosto opaÄnĂ˝; tratÄ se ruĹĄily, spojĹŻ ubĂ˝valo… Nikoho tenkrĂĄt ani nenapadlo, Ĺže by mÄl mĂsto autobusem Äi tramvajĂ sednout do vlaku. A na tuto nepraktickou myĹĄlenku doplatil TÄĹĄnov - ve svĂŠ dobÄ nejkrĂĄsnÄjĹĄĂ a nejzdobnÄjĹĄĂ nĂĄdraŞà ve stĹednĂ EvropÄ. Co lidĂ by dnes rĂĄdo pĹijĂĹždÄlo vlaky rovnou do centra. Kdo znĂĄ Prahu 9 a mĂĄ s nĂ co doÄinÄnĂ, urÄitÄ by rĂĄd nasedl do vlaku pĹĂmo na nĂĄdraŞà LibeĹ-dolnĂ a byl za chviliÄku ve VysoÄanech nebo v KarlĂnÄ. JistÄ, dnes tuto zaniklou traĹĽ kopĂrujĂ tramvaje a metro, ale pokud jedete z Nymburka Äi od LysĂŠ (z tohoto smÄru zajĂĹždÄly vlaky na TÄĹĄnov - pozn. red.), znamenal by pro vĂĄs vlak vÄtĹĄĂ pohodlĂ a ŞådnĂŠ pĹestupovĂĄnĂ.
Je to vĂc jak 30 let, kdy Praha pĹiĹĄla o tuto traĹĽ, a uĹž se vznĂĄĹĄĂ mraÄna nad dalĹĄĂ. TentokrĂĄt je v ohroĹženĂ Masarykovo nĂĄdraĹžĂ, kterĂŠ je nejstarĹĄĂ (podle informacĂ z listu hlavnĂho mÄsta Prahy). Do nÄj zajĂĹždÄjĂ vlaky z trati kralupskĂŠ, kladenskĂŠ a kolĂnskĂŠ, a takĂŠ osobnĂ vlaky z LysĂŠ). Je velmi vytĂĹženĂŠ, zejmĂŠna dĂky osobnĂm vlakĹŻm, protoĹže jezdĂ pomÄrnÄ Äasto. Jeho zruĹĄenĂ a svezenĂ veĹĄkerĂŠ dopravy do HlavnĂho nĂĄdraŞà by pĹipravilo spoustu lidĂ o moĹžnost jet trasou metra B bez pĹestupu nebo dojĂt do centra pÄĹĄky. Wilsonka je pĹece jenom trochu z ruky a navĂc ji obklopuje "Sherwood" s podivnĂ˝mi existencemi…
Ale ani krĂĄsnĂĄ secesnĂ budova HlavnĂho nĂĄdraŞà nezĹŻstala uĹĄetĹena necitelnĂ˝ch komunistickĂ˝ch plĂĄnĹŻ. Z pĹŻvodnĂho parÄĂku s rybnĂÄkem a kachniÄkami je magistrĂĄla, kterĂĄ pĹetĂnĂĄ Prahu jako meÄ. Zamyslete se chvĂli a odpovÄzte si na otĂĄzku, jak vlastnÄ ten HlavĂĄk vypadĂĄ? Ĺ˝e jej znĂĄte jen z fotek a nÄjak si tu secesnĂ nĂĄdheru nemĹŻĹžete vybavit? No nemĹŻĹžete, protoĹže pochybuji, Ĺže jste nÄkdy ĹĄli hlavnĂm vchodem, aniĹž byste nemÄli sebevraĹžednĂŠ myĹĄlenky zabĂt se pĂĄdem pod rozjetĂŠ automobily. NenĂ divu, Ĺže ze svĂ˝ch pĹedstav vyloudĂte jen torzo parku s opilĂ˝mi bezdomovci. ProtoĹže kvĹŻli magistrĂĄle je vchod na nĂĄdraŞà "o patro nĂĹž", nachĂĄzĂte se pod ĂşrovnĂ onĂŠ obludnĂŠ dĂĄlnice, ale to uĹž vĂĄm asi doĹĄlo.
MÄli jste nÄkdy pĹed odjezdem hlad a nechtÄli jste se odbĂ˝t jĂdlem z fast foodu? SmĹŻla. Nic jinĂŠho na naĹĄich nĂĄdraĹžĂch asi nepoĹĂdĂte. Ale nemÄla by tu nÄkde bĂ˝t restaurace? MÄla, a byla, ale uĹž nenĂ. Pokud se chcete dovÄdÄt, jak vypadala a kam se restauraÄnĂ zaĹĂzenĂ podÄla, pĹeÄtÄte si pĹĂjemnou knihu VĹŻnÄ praĹžskĂ˝ch nĂĄdraĹžĂ. JejĂ autor Stanislav Musil byl odvĂĄĹžlivec, kterĂ˝ se vydal po stopĂĄch restauracĂ, hospod a bufetĹŻ na praĹžskĂŠ Ĺželeznici a sepsal svoje poznatky, doplnÄnĂŠ historickĂ˝mi fakty, o tom, jak to bylo tenkrĂĄt a jak je to dnes...
A kdo by si rĂĄd pĹeÄetl trochu odlehÄenou vlakovou literaturu, mĹŻĹže sĂĄhnout po trilogii komiksĹŻ o nĂĄdraŞåkovi Aloisi Nebelovi, jehoĹž autory jsou Jaroslav RudiĹĄ a JaromĂr 99. V prvnĂm dĂlu s nĂĄzvem BĂlĂ˝ Potok se seznĂĄmĂte s Aloisem, kterĂ˝ se narodil ve znamenĂ vah v roce 1948 ve FrĂ˝valdovÄ, dneĹĄnĂm JesenĂku. UĹž jeho dÄdeÄek byl nĂĄdraŞåk a jeho otec takĂŠ. AĹž obhroublou formou je vyprĂĄvÄno o jeho babiÄce a matce, kterĂŠ v jeho ĹživotÄ pĹĂliĹĄ neznamenaly. DÄj se odehrĂĄvĂĄ jeĹĄtÄ v komunistickĂŠm Äeskoslovensku. KdyĹž se Alois dĂvĂĄ na koleje, mĂvĂĄ pĹed oÄima mlhu a v nĂ vidÄnĂ... (napĹ. vlak plnĂ˝ nacistĹŻ slouĹžĂcĂ jako lazaret) KonÄĂ v psychiatrickĂŠ lĂŠÄebnÄ, ve kterĂŠ se takĂŠ odehrĂĄvĂĄ dĂl druhĂ˝ (HlavnĂ nĂĄdraĹžĂ). Z lĂŠÄebny byl propuĹĄtÄn aĹž po revoluci. Taky si uskuteÄnĂ svĹŻj sen - podĂvat se na praĹžskĂŠ HlavnĂ nĂĄdraĹžĂ. Zde se setkĂĄvĂĄ s bezdomovcem Oldou a hajzlbĂĄbou KvÄtou, do kterĂŠ se zamiluje. Na zĂĄchodkĂĄch je spousta nĂĄpisĹŻ od jejich nĂĄvĹĄtÄvnĂkĹŻ, kvĹŻli nim je koupĂ Japonci a panĂ KvÄta musĂ zmÄnit pracoviĹĄtÄ; stane se pokladnĂ v hypermarketu na ÄernĂŠm MostÄ. Alois ovĹĄem skonÄĂ opÄt v lĂŠÄebnÄ a nĂĄsleduje poslednĂ dĂl (ZlatĂŠ Hory). V tom dostane Alois malĂ˝ drĂĄĹžnĂ domek, ve kterĂŠm bydlĂ, i kdyĹž drĂĄha z BĂlĂŠho Potoka do ZlatĂ˝ch Hor byla zruĹĄena. TÄhotnĂĄ KvÄta se za nĂm vydĂĄvĂĄ, a neĹž se shledajĂ, porodĂ mu syna. PĹeĹžijĂ niÄivou povodeĹ, kterĂĄ se pĹes Moravu pĹehnala v roce 1997, a vezmou se.
Tolik k nejnovÄjĹĄĂ vlakovĂŠ literatuĹe. Z tĂŠ starĹĄĂ mÄ napadĂĄ jeĹĄtÄ pohĂĄdka o ÄarodÄji Zababovi, jeho tajemnĂŠ vĂ˝hybce a maĹĄinkĂĄch, ale to asi znĂĄte. DoufĂĄm, Ĺže se na kniĹžnĂ trh dostanou dalĹĄĂ zajĂmavĂŠ knihy, kterĂŠ nĂĄm svÄt stĹĂbrnĂ˝ch rovnobÄĹžek opÄt nÄjak pĹiblĂĹžĂ.
PolĂĄk, Milan: Praha a Ĺželeznice. Praha, Milpo Media 2005. 225 s.
Musil, Stanislav: VĹŻnÄ praĹžskĂ˝ch nĂĄdraĹžĂ. Praha, Plot 2005. 148 s.
RudiĹĄ, J. - JaromĂr 99: BĂlĂ˝ Potok (Alois Nebel). Praha, Labyrint 2003.
RudiĹĄ, J. - JaromĂr 99: HlavnĂ nĂĄdraŞà (Alois Nebel). Praha, Labyrint 2004.
RudiĹĄ, J. - JaromĂr 99: ZlatĂŠ hory (Alois Nebel). Praha, Labyrint 2005.
LitENky Ä. 2-3/18, roÄ. 2005/2006
(2. 1. 2006, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1349
VĹĄechny pĹĂbÄhy tu poĹĂĄd jsou
Miroslava KazdovĂĄ
( miroslava.kazdova)
HĂĄjĂÄkova prĂłza mĂĄ na prvnĂ pohled, jak uĹž bylo ĹeÄeno, mnoho spoleÄnĂ˝ch rysĹŻ s detektivnĂm pĹĂbÄhem: hrdina krok za krokem rozkrĂ˝vĂĄ dĂĄvno promlÄenĂ˝ a tajemstvĂm opĹedenĂ˝ pĹĂpad, na konci dojde k ĂşplnĂŠmu vyĹeĹĄenĂ, dobrĂĄnĂ se „pravdy“, nechybĂ ani pĹekvapivĂ˝ obrat v dÄji a zĂĄvÄreÄnĂŠ vysvÄtlenĂ. ÄtenĂĄĹ se nechĂĄ lehce svĂŠst a spoleÄnÄ s hlavnĂ postavou a vypravÄÄem v jednom, genealogem Pavlem StraĹanskĂ˝m, si radostnÄ sklĂĄdĂĄ dohromady stĹĂpky pĹĂbÄhu o nikdy nevyjasnÄnĂŠm udĂĄnĂ v jihoÄeskĂŠ obci TomaĹĄice a o neĹĄĹĽastnĂŠm osudu tamÄjĹĄĂ krasavice, kolem kterĂŠho se vlastnÄ vĹĄechno toÄĂ. HltĂĄ strĂĄnku za strĂĄnkou, uĹž uĹž se radostnÄ dobĂraje rozuzlenĂ.
Vrstev je ale v textu vĂc a zdĂĄ se mi, Ĺže prĂĄvÄ dĂky vĹĄem tÄmto „vedlejĹĄĂm“ rovinĂĄm, kterĂŠ se HĂĄjĂÄkovi podaĹilo do textu nenĂĄsilnÄ vloĹžit, dostĂĄvĂĄ jeho vyprĂĄvÄnĂ nĂĄdech opravdovosti, pĹirozenosti, a proto onĂŠ, pro ÄtenĂĄĹe veledĹŻleĹžitĂŠ, Ätivosti. NenĂĄpadnÄ, bez formĂĄlnĂch experimentĹŻ nechĂĄvĂĄ autor pod hlavnĂ liniĂ pĹĂbÄhu vyvstĂĄvat nÄkolik dalĹĄĂch. Jednou z nich je danĂĄ opozice: mÄsto versus vesnice (z pohledu vesnice je zde mÄsto umÄlĂ˝m, barevnĂ˝m, naĹĄminkovanĂ˝m svÄtem s jinĂ˝mi pravidly, rovnÄĹž Pavlova exmanĹželka byla jen „umÄlkynÄ z mÄsta“ a takĂŠ to tak dopadlo…), dojemnĂŠ a pĹesvÄdÄivĂŠ je i nahlĂŠdnutĂ do vnitĹnĂho ĹĂĄdu vesnickĂŠho Ĺživota (veÄernĂ schĹŻze hasiÄĹŻ, vzĂĄjemnĂĄ pomoc „chlapĹŻ“ pĹi pĹevĂĄĹženĂ podstavce na sochu nebo mistrovo pravidelnĂŠ sobotnĂ putovĂĄnĂ na trh s kohoutem, aÄkoliv ho nikdy neprodal). Hodnoty lidĂ z mÄsta a vesnice byly a jsou rozdĂlnĂŠ a autor to pÄknÄ ukazuje na postojĂch Pavla a jeho bratra Vlasty, kterĂ˝ se nikdy nezbavĂ ironicky nahoĹklĂŠ pĹĂchuti, kdyĹž vyslovĂ „ten studovanej“. RozehrĂĄvĂĄ se tu i otĂĄzku osobnĂho ĹĄtÄstĂ (Pavlovo nepodaĹenĂŠ manĹželstvĂ, nadÄje, kterĂŠ do nÄj vklĂĄdal, nebo nynÄjĹĄĂ vztah k synovi, kterĂŠmu jednou odkĂĄĹže svĹŻj notebook, svou celoĹživotnĂ snahu, svĂŠ jedinĂŠ jmÄnĂ…). FlirtovĂĄnĂ s tajemnou Danielou zĂskĂĄvĂĄ sice v zĂĄvÄru neÄekanou klĂÄovou roli, ale nejde vlastnÄ poĹĂĄd o hledĂĄnĂ nÄjakĂŠ spĹĂznÄnĂŠ duĹĄe?
SelskĂ˝ baroko umnÄ pokrĂ˝vĂĄ polyfonii jednoho lidskĂŠho Ĺživota, Äi pĹesnÄji jednĂŠ ĹživotnĂ etapy, ale nÄkdy mi chybÄl ten pocit, kdy vĂĄs text osobnÄ zasĂĄhne, kdy ho musĂte na moment odloĹžit a chvĂli se jĂm kochat. Tu a tam se mi nÄkterĂŠ popisy zdĂĄly pĹespĹĂliĹĄ kĂ˝ÄovitĂŠ (trĂĄva pichlavĂĄ jako vlasy syna Hynka nebo konce jednotlivĂ˝ch kapitol). HĂĄjĂÄek vyprĂĄvĂ umĂrnÄnÄ, neexpresivnÄ a mĹŻĹže se stĂĄt, Ĺže si po pĹeÄtenĂ zapamatujete jen rozluĹĄtÄnĂ detektivnĂ zĂĄpletky. To by byla ale ĹĄkoda.
VĹĄudypĹĂtomnĂŠ vĂĄhĂĄnĂ mezi ĹĂĄdky, kam aĹž mĹŻĹže zajĂt spravedlnost a kolik stran mĂĄ jedna mince, je po pozornĂŠm ÄtenĂ, myslĂm, pĹeci jen podstatnÄjĹĄĂ a vĂce inspirujĂcĂ.
HĂĄjĂÄek, JiĹĂ: SelskĂ˝ baroko. Brno, Host 2005. 175 s.
LitENky Ä. 2-3/18, roÄ. 2005/2006
(20. 1. 2006, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1381
NÄkde tam uĹž to musĂ bejt
Dana JarĂĄ
( dana.jara)
Kniha je rozdÄlena do dvou ÄĂĄstĂ - LevĂĄ deska: Oko, a PravĂĄ deska: PrĂĄm. PrvnĂ dĂl nĂĄs zavĂĄdĂ do dÄtstvĂ hlavnĂho hrdiny VĂtka, na praĹžskĂŠ sĂdliĹĄtÄ a venkovskou chalupu, kde trĂĄvĂ prĂĄzdniny s prarodiÄi. Jeho myĹĄlenĂ je zĹetelnÄ poznamenĂĄno nĂĄboĹženskou vĂ˝chovou rodiÄĹŻ i nesmlouvavĂ˝mi dobovĂ˝mi pomÄry - Ĺživotem v komunistickĂŠm ovzduĹĄĂ zbabÄlosti, strachu a vÄÄnĂŠho pĹedstĂrĂĄnĂ. PĹed ÄtenĂĄĹovĂ˝ma oÄima se mĂhajĂ kusĂŠ vzpomĂnky na vztahy s kamarĂĄdy, sourozenci, dospÄlĂ˝mi autoritami. V PravĂŠ desce se naopak s tÄmito pĹĂbÄhy a zĂĄĹžitky vyrovnĂĄvĂĄ uĹž jako dospÄlĂ˝ muĹž, kterĂ˝ nese zodpovÄdnost za vlastnĂ rodinu, ukazuje nĂĄm, jak vĂ˝chova ovlivĹuje chovĂĄnĂ a jednĂĄnĂ v budoucnosti. VidĂme tak, Ĺže kontakty nejen navazuje, ale i ztrĂĄcĂ. KamarĂĄd na Ĺživot na smrt BĂŠÄa upadĂĄ do zapomnÄnĂ, tichĂŠ spiklenectvĂ se starĹĄĂ sestrou Hankou se zuĹžuje na povinnĂŠ rodinnĂŠ nĂĄvĹĄtÄvy o VĂĄnocĂch a nicneĹĂkajĂcĂ rozhovory o poÄasĂ.
TĂŠma vĂ˝voje osobnosti a zaÄleĹovĂĄnĂ se do spoleÄnosti je zajĂmavĂŠ nejen z literĂĄrnĂho, ale i psychologickĂŠho a sociologickĂŠho hlediska. VĂtek nejprve vnĂmĂĄ jen matnĂŠ ĂştrĹžky ze svĂŠho okolĂ, svÄt je pro nÄj rozostĹenou a zmatenou plejĂĄdou stĹihĹŻ a zĂĄbÄrĹŻ na filmovĂŠm plĂĄtnÄ mysli. NerozliĹĄuje, co je sen a co skuteÄnost, mĂĄ stejnĂ˝ strach z noÄnĂch pĹĂĹĄer jako z neznĂĄmĂ˝ch lidĂ. Ale dozrĂĄvĂĄ a zaÄĂnĂĄ bĂ˝t schopen oddÄlovat. PodobnĂ˝ pĹĂstup autor uplatĹuje i v jazykovĂŠ oblasti. Linie pĹĂbÄhu je nejednotnĂĄ a pojĂmanĂĄ jako kolĂĄĹž stĹĂpkĹŻ uchovĂĄvanĂ˝ch v autorovÄ vÄdomĂ. ÄtenĂĄĹ je tak nucen aktivnÄ jednat, sklĂĄdat jednotlivosti a vytvĂĄĹet celek sĂĄm, prostĹednictvĂm svĂŠ vlastnĂ zkuĹĄenosti. MelancholickĂ˝, bĂĄsnickĂ˝ styl zvolna zĂskĂĄvĂĄ realistickĂ˝ nĂĄdech, ztrĂĄcĂ na tajemnosti a vyvolĂĄvĂĄnĂ zĂĄdumÄivĂŠho rozpoloĹženĂ, stĂĄvĂĄ se pĹĂstupnÄjĹĄĂm a jasnÄjĹĄĂm.
RomĂĄn je zajĂmavĂ˝m nĂĄvodem, jak se rozlouÄit a vyrovnat s problĂŠmy dÄtstvĂ, kterĂŠ v nĂĄs zanechaly nesmazatelnou rĂĄnu. A jako takovĂŠ mĂĄ dĂlo smysl. TakĂŠ se vĹĄak jednĂĄ o dĂlo bĂĄsnĂka, jenĹž se pokouĹĄĂ proniknout mezi romanopisce. Pokus odvĂĄĹžnĂ˝, ale domnĂvĂĄm se, Ĺže i zdaĹilĂ˝. KĂŠĹž by takovĂ˝ch "bĂĄsnickĂ˝ch" prĂłz bylo vĂce.
KolmaÄka, Pavel: Stopy za obzor. Praha, TriĂĄda 2006. 504 s.
LitEnky, Ä. 4/19, roÄ. 2005/2006
(7. 3. 2006, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1441
MilĂŠnium a Francie: momentky rozvlnÄnĂŠ do vĹĄech stran
Lucie BĹinkovĂĄ
( lucie.brinkova)
FrancouzskĂ˝ rok aneb od srpna do Äervence v PaĹĂĹži je romĂĄn, kterĂ˝ je psĂĄn denĂkovou formou, a mapuje tak jednotlivĂŠ, byĹĽ nedatovanĂŠ dny jistĂŠho muĹže, Äecha, dlouho ĹžijĂcĂho ve Francii. ZaÄĂnĂĄme nĂĄvratem z prĂĄzdnin, ocitĂĄme se na jednom jihovĂ˝chodnĂm paĹĂĹžskĂŠm pĹedmÄstĂ, v malĂŠm hotelu s neuvÄĹitelnÄ promÄnlivou a multikulturnĂ ĹĄkĂĄlou klientĹŻ a zamÄstnancĹŻ, nakukujeme do soukromĂ vypravÄÄe a jeho synovi tĂŠmÄĹ pomĂĄhĂĄme plnit domĂĄcĂ Ăşkoly...
Od srpna 2000 do Äervence 2001 se v PaĹĂĹži a vĹŻbec celĂŠ Francii dÄje spousta vÄcĂ.
Pisatel denĂku si zaznamenĂĄvĂĄ - mĂsty stroze, mĂsty velice barvitÄ - kulturnĂ a politickĂŠ dÄnĂ, kterĂŠ proklĂĄdĂĄ popisem vĹĄednosti svĂŠho dne v zamÄstnĂĄnĂ i se svĂ˝m synem. VĂ˝povÄÄ je bohuĹžel pouze konstatujĂcĂ a jen zĹĂdka jĂ prostupuje nÄjakĂŠ hodnocenĂ. Na mÄ jakoĹžto ÄtenĂĄĹe pĹŻsobĂ jeho zĂĄznamy po nÄkolikĂĄtĂŠm dni ponÄkud nudnÄ. Ale FormĂĄnek jako by umÄl pĹedvĂdat, a tak po nÄkolika stranĂĄch pĹichĂĄzĂ pĹekvapenĂ - ÄtivĂŠ epickĂŠ pĂĄsmo, kterĂŠ vypravÄÄ umnÄ vklĂĄdĂĄ mezi jednotlivĂŠ zĂĄznamy. Jsou to pĹepisy rozhovorĹŻ a komentĂĄĹĹŻ rĹŻznĂ˝ch lidĂ z rĹŻznĂŠho prostĹedĂ, kterĂŠ se odehrĂĄvajĂ vĹĄude kolem nĂĄs. Text tak dostĂĄvĂĄ novĂ˝ rozmÄr.
VĹĄe je zaznamenĂĄno peÄlivÄ, velice pÄknĂ˝m jazykem. BravurnĂ zachĂĄzenĂ se slovy, barevnĂŠ pĹĂvlastky, rozmanitost vyjadĹovĂĄnĂ a ĹživĂŠ popisy nejsou FormĂĄnkovi rozhodnÄ cizĂ. CelĂ˝ text se pohupuje ve velice klidnĂŠm tempu, kterĂŠ je sem tam naruĹĄeno nÄjakou epickou pĹĂhodou. ÄtenĂĄĹ mĂĄ tak Äas si s ĂşsmÄvem (s nadsĂĄzkou) utvoĹit nĂĄzor na situaci v zemi, kde spoleÄnost mĂĄ smÄĹovat k lepĹĄĂm cĂlĹŻm, a mĂsto toho je dĂky zkreslujĂcĂmu, nepravdivĂŠmu zpravodajstvĂ v mĂŠdiĂch zatracuje.
Po pĹeÄtenĂ FormĂĄnkova romĂĄnu nemĂĄm pocit, Ĺže bych Äetla typickĂ˝ denĂkovĂ˝ zĂĄznam, kde se obvykle ĹeĹĄĂ kaĹždodennĂ situace a niternĂ zĂĄleĹžitosti pisatele. SpĂĹĄe se mi do rukou dostala velice zajĂmĂĄvĂĄ a nalĂŠhavĂĄ vĂ˝povÄÄ, jejĂmĹž pokraÄovĂĄnĂm bude ÄtenĂĄĹovo pĹemýťlenĂ o vÄcech o problĂŠmech, kterĂ˝ch se vyprĂĄvÄnĂ dotklo. OdnĂĄĹĄĂm si pocit, Ĺže Francie je plnĂĄ stĂĄvkujĂcĂho lidu, kterĂ˝ neustĂĄle za nÄco bojuje, a Ĺže ÄlovÄk jakoĹžto jednotlivec se i v takto vyspÄlĂŠ zemi pomoci nedovolĂĄ. Ĺ˝e nejlevnÄjĹĄĂ jĂdlo koupĂte u McDonald´s a Ĺže zvlĂĄĹĄtnĂ zĂĄlibou FrancouzĹŻ je pouĹžĂvat vojenskĂĄ pĹirovnĂĄnĂ.
Obraz se rozvlnĂ do vĹĄech stran.
FormĂĄnek, Jaroslav: FrancouzskĂ˝ rok. Praha. Revolver revue 2005. 310 s.
LitENky Ä. 4/19, roÄ. 2005/2006
(8. 3. 2006, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1448
StrastiplnĂĄ cesta Andreje Dunky
ProstinkĂĄ prĂłza, DÄvÄĂĄtko...JiĹĂ MĂĄcha
( jiri.macha)
Strast ho provĂĄzela snad na celĂŠ jeho ĹživotnĂ cestÄ - matka mÄla Andrejka s jinĂ˝m muĹžem, neĹž kterĂŠho si vzala; uĹž na prvnĂch strĂĄnkĂĄch chce manĹžel krĂĄsnĂŠ MĂĄrie svou Ĺženu zabĂt, nestane se tak. NĂĄslednÄ malĂ˝ Andrej vyrĹŻstĂĄ v PoljanÄ, v cikĂĄnskĂŠ osadÄ na hranicĂch Slovenska a Polska, kde platĂ starĂŠ cikĂĄnskĂŠ zvyky a zĂĄkony. Poljana je skoro idylickĂ˝m mĂstem, v nÄmĹž existujĂ nemÄnnĂĄ mezilidskĂĄ pravidla a jednoduchĂĄ starozĂĄkonnĂ logika - oko za oko a zub a zub. V tĂŠto zemi zaslĂbenĂŠ nezĹŻstĂĄvĂĄ Andrejko dlouho, jiĹž v ĂştlĂŠm dÄtstvĂ projevĂ svĂŠ nadprĹŻmÄrnĂŠ nadĂĄnĂ na drobnĂŠ krĂĄdeĹže a odjĂĹždĂ s protĹelĂ˝m strĂ˝Äkem Ĺ tefanem do Prahy. AndrejkovĂ˝m osudem se proplĂŠtĂĄ zloÄin, hladovÄnĂ a bitĂ.
Ĺ maus modeluje historii lidĂ a krajiny, jeĹž je s nimi spjata; Poljana i Praha prochĂĄzĂ historickĂ˝mi zmÄnami - pĹĂchodem nacistĹŻ, odsunem Ĺ˝idĹŻ a CikĂĄnĹŻ, poslĂŠze rudou revolucĂ, pĹesĂdlovĂĄnĂm. Na pozadĂ tÄchto historickĂ˝ch udĂĄlostĂ je citlivÄ nastĂnÄn rozpad tradiÄnĂho romskĂŠho spoleÄenstvĂ - je poukĂĄzĂĄno na sociĂĄlnĂ adaptaci CikĂĄnĹŻ v ÄeskĂŠ spoleÄnosti. S velkou barvivostĂ Ĺ maus poukazuje na mentalitu romskĂŠ populace, na pĹĂÄinu mezi propastnĂ˝m rozdĂlem ve vnĂmĂĄnĂ svÄta "bĂlĂ˝ch" a "ÄernĂ˝ch"! Autor to vĹĄak dokĂĄĹže velmi nenĂĄsilnÄ, dokĂĄĹže velmi plynule propojit historii jednotlivce, etnika a mĂsta jejich Ĺživota. PĹesto romĂĄn nemĂĄ primĂĄrnĂ sociĂĄlnĂ funkci, nenĂ sondou, realistickĂ˝m ztvĂĄrnÄnĂm romskĂŠho etnika v komunistickĂŠm Äeskoslovensku; vypovĂdĂĄ spĂĹĄ o osudu jednotlivce, o ĹživotnĂ cestÄ, o nĂĄvratu do pĹĂrody-kraje pĹedkĹŻ (Andrejko se vracĂ na Poljanu poprvĂŠ, kdyĹž utĂkĂĄ z krutĂŠ polepĹĄovny, podruhĂŠ pak, aby unikl tĂĹživĂŠmu Ĺživotu v Plzni - na PoljanÄ pak nachĂĄzĂ smĂĹenĂ s lidmi, ĹženĂ se a stĂĄvĂĄ se otcem).
Andrejko Dunka pĹedstavuje typ. Textem je jako popravÄĂm kolem proplĂŠtĂĄna romĹĄtina. "Romani", kterĂĄ sugeruje rozdvojenĂ v myĹĄlenĂ CikĂĄnĹŻ, je ale samotnĂ˝mi postavami zapomĂnĂĄna stejnou mÄrou, jakou se tu zapomĂnĂĄ na tradiÄnĂ zvyky. SvÄt, kterĂ˝ Ĺ maus stvoĹil, se pĹibliĹžuje vanÄurovskĂŠmu modelu - je to svÄt, jenĹž mĂĄ jasnĂŠ vymezenĂ, nenĂ v nÄm prostor pro pochyby o skuteÄnosti; dosti zĹetelnÄ je takĂŠ vedena hranice mezi kladnĂ˝m a zĂĄpornĂ˝m. ZlĂŠ i dobrĂŠ skuteÄnosti pĹichĂĄzejĂ a mĂjejĂ. DÄvÄĂĄtko… je skoro prostinkĂĄ prĂłza, v nĂĹž se objevujĂ mĂsty brutĂĄlnĂ obrazy nĂĄsilĂ a zloby - dÄj, i kdyĹž nekomplikovanĂ˝, je nÄkdy vyjĂĄdĹen vĂĄĹĄnivĂ˝m bĂĄsnickĂ˝m jazykem.
Ĺ mausova kniha nenĂ jednoduchĂĄ v tom vulgĂĄrnĂm smyslu, jak se to obÄas ĹĂkĂĄ o lidech - je tĹeba v nĂ hledat prvky, jako jsou konkretizace cesty, strasti a hledĂĄnĂ duĹĄevnĂ rovnovĂĄhy. VyuĹžitĂ cikĂĄnskĂŠ tĂŠmatiky nenĂ nĂĄhodnĂŠ; Andrejko jako pĹĂrodnĂ typ osamocenĂŠho hrdiny - postava spjatĂĄ s pĹĂrodou, nepĹĂliĹĄ vzdÄlanĂĄ, ale proĹžĂvajĂcĂ vĂĄĹĄnivÄ svĂŠ city a schopnĂĄ tlumoÄit je i ostatnĂm - outsider v minoritnĂ spoleÄnosti do romĂĄnu naprosto zapadĂĄ. JednĂĄnĂ postav je zcela pĹirozenĂŠ, pravdÄpodobnĂŠ; pĹĂsnĂ˝ kritik by mohl namĂtnout, Ĺže v mĂstech nejvÄtĹĄĂho bĂĄsnickĂŠho vytrĹženĂ dochĂĄzĂ k ÄĂĄsteÄnĂŠ idealizaci skuteÄnosti…, coĹž ale tĹeba mĹŻĹže bĂ˝t jenom dobĹe.
JiĹĂ MĂĄcha
Martin Ĺ maus: DÄvÄĂĄtko, rozdÄlej ohnĂÄek. Na cikĹi na bari, Äarav tro voÄori. Praha, KniĹžnĂ klub 2005. 256 s.
LitENky Ä. 4/19, roÄ. 2005/2006
(19. 3. 2006, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1471
Cestou necestou
Tereza VereckĂĄ
( tereza.verecka)
KriminĂĄlnĂ pĹĂbÄh HedvĂĄbnĂŠ pÄĹĄiny se odehrĂĄvĂĄ v „mystickĂŠ antiutopii“. Nejsem si jistĂĄ, jestli prĂĄvÄ toto je pĹĂÄinou, proÄ se odehrĂĄvĂĄ tak zmateÄnÄ a pĹekotnÄ. ÄtenĂĄĹ se mĹŻĹže aĹž mĂsty ztrĂĄcet v prolĂnajĂcĂch se ÄasovĂ˝ch rovinĂĄch, ve kterĂ˝ch se stĹĂdajĂ snovĂŠ vĂ˝levy se scĂŠnami z neobvyklĂŠho Ĺživota jakĂŠhosi severskĂŠho mÄsta. MnohĂŠ ze skuteÄnostĂ zĹŻstĂĄvajĂ nevysvÄtleny. ProstÄ pĹijdou a pak si jen tak zmizĂ. Tajemno, kterĂŠ tĂm autor vytvĂĄĹĂ, nepĹŻsobĂ ani tak motivaÄnÄ jako manĂ˝risticky.
Kniha ve ÄtyĹiatĹiceti kapitolĂĄch vyprĂĄvĂ pĹĂbÄh plnĂ˝ lĂĄsky, incestĹŻ, vraĹžd a pĹekvapivĂ˝ch zjiĹĄtÄnĂ. VÄtĹĄina z nich se toÄĂ kolem jednĂŠ z hlavnĂch hrdinek - KaÄenky, kterĂĄ se ale ve skuteÄnosti jmenuje Bel. Bel je jiĹž na zĂĄloĹžce knihy oznaÄena za „pohlednou, ale nevyrovnanou a citovÄ otupÄlou“. DalĹĄĂmi hlavnĂmi aktĂŠry jsou jazzovĂ˝ hudebnĂk Nel alias Caligula a jeho kamarĂĄd Jarmil, kterĂ˝ jedinĂ˝ zahoĹĂ ke KaÄence pravou lĂĄskou.
CelĂĄ HedvĂĄbnĂĄ pÄĹĄina pĹŻsobĂ jako horeÄnatĂ˝ sen, kterĂ˝m se na konec takĂŠ ukĂĄĹže bĂ˝t – nedobrovolnĂ˝m a ukradenĂ˝m snÄnĂm, zvlĂĄĹĄtnĂ hrou spisovatele navĹĄtÄvujĂcĂho SvobodnĂ˝ kurz psanĂ.
Nelze vĹĄak upĹĂt, Ĺže nÄkterĂŠ formĂĄlnĂ epickĂŠ prostĹedky (napĹĂklad provĂĄzanost vĹĄech postav v rĹŻznĂ˝ch kapitolĂĄch knihy) jsou velice pÄknĂŠ a promyĹĄlenÄ vestavÄnĂŠ do textu. Jen vĹĄudypĹĂtomnĂĄ patetiÄnost jazyka - zvolĂĄnĂ jako „NovĂĄ velkĂĄ dÄjinnĂĄ demonstrace lidskĂŠ symbiĂłzy!“ - jim ubĂrajĂ na dojmu.
Faktem zĹŻstĂĄvĂĄ, Ĺže HedvĂĄbnĂĄ pÄĹĄina je knihou, kterĂĄ se Äte na jeden nĂĄdech, i kdyĹž se v nĂ ÄtenĂĄĹ pĹĂliĹĄ nevyznĂĄ. AleĹĄ DuĹĄa si jako autor svou polohu oÄividnÄ jeĹĄtÄ hledĂĄ a bude jistÄ zajĂmavĂŠ sledovat, zda ji najde.
DuĹĄa, AleĹĄ: HedvĂĄbnĂĄ pÄĹĄina. Praha, Odeon 2005. 112 s.
(24. 4. 2006, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1519
PĹĂhodnĂĄ chvĂle, 1855
JiĹĂ MĂĄcha
( jiri.macha)
Kniha je rozdÄlena do dvou oddĂlĹŻ - formĂĄlnÄ tvoĹĂ prvnĂ ÄĂĄst rĂĄmec pro ÄĂĄst druhou. Hned na zaÄĂĄtku je tĹeba uvĂŠst, Ĺže OuĹednĂk napsal obÄ ÄĂĄsti jako fiktivnĂ dokumenty — vĂ˝povÄdi jedincĹŻ danĂŠ historickĂŠ doby. PrvnĂ oddĂl je stylizovĂĄn jako osobnĂ dopis, datovanĂ˝ do bĹezna roku 1902 (a je tu hned menĹĄĂ paradox: nĂĄzev knihy pĹĂmo odkazuje k roku 1855, do kterĂŠho je zasazen druhĂ˝ oddĂl, kterĂ˝ je kompoziÄnÄ v rĂĄmci prvnĂho - tedy jako by stĂĄl na hypoteticky niŞťà rovinÄ). V tomto dopisu se jeho pisatel obracĂ ke ztracenĂŠ milence a popisuje jĂ svĂŠ politickĂŠ ambice, svÄtonĂĄzor a pohnutky, kterĂŠ ho dovedly k zaloĹženĂ sociĂĄlnĂho hnutĂ. Skupina EvropanĹŻ, sloĹženĂĄ z obyvatel rĹŻznĂŠ nĂĄrodnosti, vznikla na zĂĄkladÄ smÄsice socialistickĂ˝ch a rovnostĂĄĹskĂ˝ch idejĂ. Jejich cĂlem byla migrace do BrazĂlie a zaloĹženĂ osady — komuny s nĂĄzvem Fraternitas. PrĂĄvÄ pisatel dopisu naĹĄel denĂk, kterĂ˝ vedl jeden z osadnĂkĹŻ. Tento denĂk je onĂm druhĂ˝m autentickĂ˝m dokumentem.
SetkĂĄvĂĄme se tedy s druhĂ˝m vypravÄÄem bÄhem jednĂŠ knihy. Ze stylu obou dokumentĹŻ lze poznat, Ĺže mezi obÄma vypravÄÄi zeje obrovitĂĄ propast ve vzdÄlĂĄnĂ a v chĂĄpĂĄnĂ svÄta. ZatĂmco prvnĂ je vzdÄlanĂ˝ a inteligentnĂ, druhĂŠmu se pĹemĂry rozumu nedostĂĄvĂĄ. OuĹednĂk dokĂĄzal stvoĹit oba vypravÄÄe tak, Ĺže jsou zcela hodnovÄrnĂ. KomickĂ˝m prvkem v knize je prĂĄvÄ odliĹĄnĂ˝ pohled obou dvou vypravÄÄĹŻ na stejnĂŠ ideje, nejprve v jejich teoretickĂŠ podobÄ a podruhĂŠ v praxi.
DenĂk zaÄĂnĂĄ lĂÄenĂm pĹĂpravy na cestu do zĂĄmoĹĂ, pokraÄuje samotnou plavbou pĹes oceĂĄn a konÄĂ pobytem v osadÄ. UĹž bÄhem plavby se objevujĂ prvnĂ nesnĂĄze osadnĂkĹŻ — ukazuje se, Ĺže myĹĄlenky spoleÄnĂŠho majetku, spoleÄnĂŠ prĂĄce a spoleÄnĂ˝ch Ĺžen ztroskotĂĄvajĂ na obyÄejnĂ˝ch lidskĂ˝ch vlastnostech, jako jsou lenost, hrabivost a na neochotÄ Ĺžen mĂt vĂce partnerĹŻ.
Ze samotnĂŠho chodu osady jsou poĹĂzeny ÄtyĹi denĂkovĂŠ zĂĄznamy — vĹĄechny jsou datovĂĄny do 15. ĹĂjna 1855. Pisatel denĂku popisuje svou dezorientaci v novĂŠm prostĹedĂ a jakĂŠsi zmatenĂ smyslu pro plynutĂ Äasu. UdĂĄlosti v osadÄ popisuje chaoticky, navracĂ se ke stejnĂ˝m situacĂm a charakterizuje je jinak — je to zajĂmavĂ˝ zpĹŻsob vyjĂĄdĹenĂ psychiky autora denĂku, text se promÄĹuje v moĹžnĂŠ variace udĂĄlostĂ a dialogĹŻ. V poslednĂm zĂĄpisku se autor obracĂ do svĂŠho nitra — vzpomĂnĂĄ na svou matku, jeĹž se mu zjevila ve snu. Kniha konÄĂ scĂŠnou, kdy tlupa opilĂ˝ch indiĂĄnĹŻ pod vedenĂm bĂ˝valĂŠho Älena komuny hodlĂĄ podetnout osadnĂ stoŞår — symbol celĂŠho spoleÄenstvĂ. Tato poslednĂ metafora rozvratu osady je pĹĂznaÄnĂĄ — jak uvedl v prvnĂ ÄĂĄsti pisatel dopisu, osada absolutnÄ zkrachovala.
NenĂ lehkĂŠ pĹesnÄ formulovat, o jakĂŠm tĂŠmatu kniha Patrika OuĹednĂka mluvĂ. Z výťe uvedenĂŠho je patrno, Ĺže se jednĂĄ o antiutopickĂ˝ text, kterĂ˝ je vystavÄn na komickĂŠ dichotomii vypravÄÄĹŻ. Text dopisu je sice situovĂĄn do roku 1902, mĂĄ ale pĹesah aĹž do souÄasnosti Ideje komunismu, anarchismu a socialismu poĹĂĄd ĹžijĂ — PĹĂhodnĂĄ chvĂle, 1855 vypovĂdĂĄ o naprostĂŠm ztroskotĂĄnĂ podobnĂ˝ch myĹĄlenek v praxi, a to dokonce o ztroskotĂĄnĂ, kterĂŠ zavinili sami vyznavaÄi tÄchto idejĂ. Toto tĂŠma je skoro neliterĂĄrnĂ, bylo by jistÄ dobrĂ˝m nĂĄmÄtem pro prĂĄci sociologĹŻ nebo historikĹŻ; naproti tomu stojĂ podoba obou fiktivnĂch dokumentĹŻ — skoro stoprocentnÄ mimetickĂŠ texty, peÄlivÄ stylizovanĂŠ a kompoziÄnÄ propracovanĂŠ urÄitÄ neinklinujĂ k jinĂŠmu stylu neĹž umÄleckĂŠmu.
Naprosto jsem vynechal informace o historickĂŠm pozadĂ, coĹž neumoĹžnĂ ÄtenĂĄĹĹŻm tĂŠto recenze posoudit, zda mĂĄ OuĹednĂkĹŻv text pĹedobraz ve skuteÄnĂŠ udĂĄlosti, zda nenaråŞà na nÄjakĂ˝ specifickĂ˝ historickĂ˝ moment, pĹĂpadnÄ jestli ho nerozvĂjĂ nebo modifikuje — to by asi byly zbyteÄnĂŠ otĂĄzky vzhledem k historickĂŠmu romĂĄnu, v nÄmĹž by se odehrĂĄval dÄj a pro nÄjĹž by historie tvoĹila jen pozadĂ. U OuĹednĂkovy knihy mĂĄm pocit, Ĺže pracuje s relativnÄ nedĂĄvnou historiĂ ĂşplnÄ odliĹĄnÄ, Ĺže je konkrĂŠtnĂ historickĂ˝ kontext dĹŻleĹžitĂ˝ pro smysl dĂla, ÄĂmĹž se zase oddaluje od sfĂŠry literĂĄrnĂ.
PĹĂhodnĂĄ chvĂle, 1855 je ĂştlĂŠ dĂlko, autor v nÄm ale dokĂĄzal sjednotit nÄkolik protichĹŻdnĂ˝ch tendencĂ i stylĹŻ vyprĂĄvÄnĂ. MyĹĄlenkovĂ˝ obsah tohoto dĂla jasnÄ pĹevyĹĄuje jeho fyzickĂ˝ rozsah, dokonce bych se odvĂĄĹžil tvrdit, Ĺže mnohonĂĄsobnÄ.
JiĹĂ MĂĄcha
OuĹednĂk, Patrik: PĹĂhodnĂĄ chvĂle, 1855. Praha, Torst 2006. 140 s.
LitENky Ä. 5-6/20, roÄ. 2005/2006
(4. 5. 2006, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1536
Jednou za Äas se snese, upadnout do deprese
Magorovy dopisyMonika KrajÄoviÄovĂĄ
( monika.krajcovicova)
Kniha zaujĂmĂĄ v dopisovĂŠm Şånru svĂŠbytnĂŠ postavenĂ, protoĹže adresĂĄty, respektive adresĂĄtky, mĂĄme jen dvÄ. PrvnĂ oddĂl listĹŻ vÄnoval Jirous DanÄ NÄmcovĂŠ a zbĂ˝vajĂcĂ ÄtyĹi manĹželce JulianÄ JirousovĂŠ. Tedy alespoĹ formĂĄlnÄ. Nutno ovĹĄem dodat, Ĺže znaÄnĂĄ ÄĂĄst dopisĹŻ ÄtvrtĂŠho oddĂlu nĂĄleŞà takĂŠ dvÄma malĂ˝m dÄvÄĂĄtkĹŻm - FrantiĹĄce a MartÄ - jeĹž se pokouĹĄel jejich otec prostĹednictvĂm teplĂ˝ch, lidskĂ˝ch slov alespoĹ na dĂĄlku pozdravit, ba i poslat jim nÄjakou tu bĂĄsniÄku Äi pohĂĄdku. CelĂ˝ ÄtvrtĂ˝ oddĂl tak zaujĂmĂĄ v rĂĄmci korespondence vĂ˝jimeÄnĂŠ postavenĂ, neboĹĽ se stal svÄdectvĂm o vzniku sbĂrek Magorovy labutĂ pĂsnÄ (samizdat 1985) a Magor dÄtem (samizdat 1986).
A co Ĺže se to vlastnÄ z dopisĹŻ mĂĄme moĹžnost vĹĄechno dozvÄdÄt? Ivan Martin Jirous na nĂĄs neshlĂŞà ze svĂŠho piedestalu nekorunovanĂŠho krĂĄle-divocha ÄeskĂŠho undergroundu, ale pĹedstavuje se zejmĂŠna jako vnĂmavĂ˝, nezlomenĂ˝ ÄlovÄk, manĹžel a otec. PohrouĹženĂ do sebe, vzpomĂnky na rodinu, ale i hojnĂŠ sebevzdÄlĂĄvĂĄnĂ mu pomĂĄhajĂ tkĂĄt neviditelnou nitku kontinuity mezi jeho Ĺživotem venku a za mĹĂĹžemi. Snad jen tĂmto zpĹŻsobem je moĹžno brĂĄnit se proti marasmu a malosti kriminĂĄlnĂho prostĹedĂ. Dopisy mĂvajĂ pomÄrnÄ stabilnĂ rĂĄz. A i kdyĹž prochĂĄzejĂ pĹes pĹĂsnĂŠ oko cenzora (nÄkterĂŠ byly Jirousovi dokonce vrĂĄceny, hlavnÄ ty s dÄtskĂ˝mi delĹĄĂmi ĹĂkankami), neubĂrĂĄ jim to na nalĂŠhavosti, jemnosti a intimitÄ. Ano, vyjĂĄdĹenĂ intimity (ovĹĄem nepatetickĂŠ!) mĂsty dosahuje takovĂŠ výťe, Ĺže se skoro stydĂm ta kĹehkĂĄ slova ÄĂst. VĹždyĹĽ nejsou urÄena mnÄ - ÄtenĂĄĹi, ale JuliĂĄnce, FrantiĹĄce, MartiÄce: „Dneska jsem ÄerstvÄ oholenej, tak Ti posĂlĂĄm pusinky, co neĹĄkrĂĄbajĂ. JednĂ˝ jsem Ĺek, aby vlezla do Tebe a pohladila Ti duĹĄiÄku - jako dĂtÄ...“. Krom tÄchto osobnĂch zkazek tu najdeme zĂĄznamy pozorovĂĄnĂ okleĹĄtÄnĂŠho svÄta venku (kvÄtiny, zvĂĹata), povĂdĂĄnĂ o prĂĄvÄ pĹeÄtenĂ˝ch knihĂĄch a samostudiu (napĹ. angliÄtiny, latiny, ale i tĹeba maÄarĹĄtiny nebo cikĂĄnĹĄtiny), zajĂmavĂŠ a ÄastĂŠ zĂĄznamy snĹŻ, pozdravy a samozĹejmÄ pokyny k organizaci nĂĄvĹĄtÄv, dopisĹŻ a balĂkĹŻ.
Ivan Martin Jirous podal svÄdectvĂ o svĂŠm dohromady osm a pĹŻl roku trvajĂcĂm vÄznÄnĂ, dostalo se nĂĄm tak moĹžnosti lĂŠpe pochopit klima a celkovou nesmyslnost doby, kdy se za spoleÄenskĂŠ a kulturnĂ aktivity nemilosrdnÄ posĂlalo za katr. JeĹĄtÄ v jednom ohledu mohou dopisy poslouĹžit jako nĂĄstroj na boĹenĂ mĂ˝tĹŻ. JednĂĄ se o bĂĄsnÄ, jeĹž v kontextu svĂŠho vzniku nabĂ˝vajĂ zcela konkrĂŠtnÄjĹĄĂch a jasnÄjĹĄĂch rysĹŻ, neboĹĽ mĂĄme moĹžnost sledovat jejich genezi. MĂĄm na mysli v porovnĂĄnĂ napĹ. s izolovanou bĂĄsnĂ, otiĹĄtÄnou jako ukĂĄzka. Pro nÄkterĂŠ ÄtenĂĄĹe by tedy mohly Magorovy dopisy pĹedstavovat zpĹŻsob, jak se nejen seznĂĄmit s jeho dĂlem, ale i troĹĄku pochopit, co se za tÄmi slovy vlastnÄ poodkrĂ˝vĂĄ. AlespoĹ u mne tomu tak bylo.
Jirous, Ivan Martin: Magorovy dopisy. Praha, TORST 2006. 528 str.
LitENky Ä. 1/21, roÄ. 2006/2007
(14. 10. 2006, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1684
ÄekĂĄnĂ na Havla aneb MemoĂĄrovĂŠ drama
K ĹživotnĂmu jubileu si bĂ˝valĂ˝ prezident nadÄlil nĂĄvrat do svÄta literaturyKateĹina KozmovĂĄ
( katerina.kozmova)
Mnoho vĂ˝znamnĂ˝ch stĂĄtnĂkĹŻ pĂĹĄe po ukonÄenĂ svĂŠ aktivnĂ politickĂŠ kariĂŠry pamÄti, jakĂŠsi ohlĂŠdnutĂ za svĂ˝m pĹŻsobenĂm, kterĂŠ jim umoĹžĹuje vyjĂĄdĹit to, co nestihli ĹĂci, Äi obhajovat a zdĹŻvodĹovat svĂĄ rozhodnutĂ a Äiny. OÄekĂĄvalo se, Ĺže i VĂĄclav Havel tak dĹĂve Äi pozdÄji uÄinĂ. On sĂĄm o vzniku knihy ĹĂkĂĄ: „CĂtil jsem dluh k veĹejnosti, zdĂĄlo se mi, Ĺže o poslednĂch letech mĂŠho Ĺživota jsem povinen podat zprĂĄvu. ZĂĄroveĹ jsem nemÄl chuĹĽ psĂĄt pamÄti, myslĂm, Ĺže bych to ani neumÄl. PsanĂ pamÄtĂ vyĹžaduje studium, soustĹedÄnĂ… ChtÄl jsem to uzavĹĂt rychle a hledÄt do budoucnosti a soustĹedit se na psanĂ divadelnĂ hry.“
ProsĂm struÄnÄ je tedy trochu nÄco jinĂŠho neĹž memoĂĄrovĂĄ prĂłza. DĂĄ se hovoĹit spĂĹĄe o jakĂŠsi mozaice Äi kolĂĄĹži, kterĂĄ rĹŻznĂ˝mi formami vyjadĹuje osobnĂ nĂĄzory a postoje VĂĄclava Havla, jeho Ăşvahy, dojmy, postĹehy a pocity a samozĹejmÄ i vzpomĂnky, kterĂŠ vĹĄak nejsou jen vzpomĂnkami, ale i podkladem a vĂ˝chodiskem pro rozvĂjenĂ dalĹĄĂch, obecnÄjĹĄĂch myĹĄlenek.
ZĂĄkladnĂ kostru dĂla tvoĹĂ rozsĂĄhlĂ˝ dialog s Karlem HvĂĹžÄalou, kterĂ˝ VĂĄclava Havla zpovĂdal jiĹž v knize DĂĄlkovĂ˝ vĂ˝slech. Tematicky rozhovor navazuje na tehdejĹĄĂ rozpravu – zaÄĂnĂĄ tam, kde ona konÄĂ, tedy v druhĂŠ polovinÄ osmdesĂĄtĂ˝ch let. StejnÄ jako v pĹĂpadÄ prvnĂho rozhovoru odpovĂdal dotazovanĂ˝ na pĹedem pĹipravenĂ˝ soubor otĂĄzek pĂsemnou formou (bÄhem pobytu v americkĂŠm Washingtonu na jaĹe 2005), a z tĂŠto skuteÄnosti plyne i vĂ˝slednĂĄ podoba interview. Jak sĂĄm Havel pĹiznal, pĹedloĹženĂŠ otĂĄzky mu byly pĹedevĹĄĂm „pĹihrĂĄvkou“ pro rozvĂjenĂ tĂŠmatu, k nÄmuĹž se chtÄl vyjĂĄdĹit. Jejich znÄnĂ si proto upravoval, pĹidĂĄval dalĹĄĂ, upĹesĹujĂcĂ dotazy, na nÄkterĂŠ naopak vĹŻbec neodpovÄdÄl. „Z otĂĄzek pana HvĂĹžÄaly si ovĹĄem vybĂrĂĄm jen nÄkterĂŠ, pĹepisuji mu je, obÄas si naopak nÄjakou pĹidĂĄm, zkrĂĄtka naklĂĄdĂĄm s panem HvĂĹžÄalou trochu jako s dramatickou postavou ve svĂŠ hĹe.“ Dialog tak nakonec tĂŠmÄĹ pĹechĂĄzĂ v monolog, kdy na krĂĄtkou tĹĂĹĂĄdkovou otĂĄzku navazuje tĹeba i nÄkolikastrĂĄnkovĂĄ odpovÄÄ s mnoha odboÄkami; diskuse se mÄnĂ spĂĹĄe v jakousi „one man show“, kdy tazatel pouze „nadhazuje“ ĂşvodnĂ repliku a potĂŠ pĹenechĂĄvĂĄ celĂŠ jeviĹĄtÄ svĂŠmu partnerovi.
OstatnÄ pĹi ÄetbÄ knihy je na zĂĄkladÄ formy i pĹĂmĂ˝ch autorovĂ˝ch poznĂĄmek jasnĂŠ, Ĺže Havel-dramatik vystupuje z textu zĂĄmÄrnÄ. TĂm je vysvÄtleno i prolĂnĂĄnĂ tĹĂ rĹŻznĂ˝ch ŞånrĹŻ, kterĂŠ by mohly bez problĂŠmĹŻ fungovat jako tĹi samostatnĂŠ ÄĂĄsti knihy, ale mĂsto toho se stĹĂdajĂ jako jednotlivĂŠ scĂŠny spojenĂŠ pouze osobou hlavnĂho aktĂŠra.
DalĹĄĂ sloĹžkou dĂla jsou denĂkovĂŠ zĂĄpisky, kterĂŠ si bĂ˝valĂ˝ prezident psal od dubna 2005 do ledna 2006 bÄhem svĂŠho stipendijnĂho pobytu ve Washingtonu (kam byl pozvĂĄn jako host KongresovĂŠ knihovny) i po nĂĄvratu domĹŻ. V tÄchto zĂĄpiscĂch, chronologicky ĹazenĂ˝ch, sdÄluje Havel svĂŠ zĂĄĹžitky a dojmy z nĂĄvĹĄtÄvy USA, postĹehy a pĹipomĂnky k udĂĄlostem, kterĂ˝ch tam byl svÄdkem, i k zajĂmavĂ˝m lidem, s nimiĹž se seznĂĄmil. VĹĄĂmĂĄ si obyÄejnĂŠho Ĺživota AmeriÄanĹŻ (podivuje se napĹĂklad jejich zdvoĹilosti za volantem automobilu) i vĂ˝znamnĂ˝ch politickĂ˝ch dÄjĹŻ. Svou pozornost vĹĄak obracĂ i k aktuĂĄlnĂmu celosvÄtovĂŠmu dÄnĂ (vlny tsunami) a pĹidĂĄvĂĄ bohatĂŠ reflexe o tĂŠmatech filosofickĂ˝ch, politickĂ˝ch, ekonomickĂ˝ch i obecnÄ lidskĂ˝ch. K tomu si dopomĂĄhĂĄ i otĂĄzkami Karla HvĂzÄaly, k nimĹž se ve svĂ˝ch denĂkovĂ˝ch zĂĄznamech vracĂ.
Kdo VĂĄclava Havla, jeho nĂĄzory a veĹejnĂŠ projevy Äi pĹipomĂnky k soudobĂ˝m udĂĄlostem znĂĄ, nebude ani rozhovorem, ani denĂkem pĹĂliĹĄ pĹekvapen. Postoje Havla-politika i Havla-ÄlovÄka se lĂŠty nemÄnĂ, snad jen tĂłn, ve kterĂŠm se nesou, zĂskĂĄvĂĄ s Äasem stopy ironie a sarkasmu a – coĹž moĹžnĂĄ pĹekvapĂ nejvĂce – velkou dĂĄvku smyslu pro humor, kterĂ˝ jsme zatĂm znali pouze z jeho her. A to i v choulostivĂ˝ch pasĂĄĹžĂch, jakou je napĹĂklad postoj bĂ˝valĂŠho prezidenta k VĂĄclavu Klausovi. PrĂĄvÄ tato ÄĂĄst knihy patĹĂ k ÄtenĂĄĹsky nejvdÄÄnÄjĹĄĂm, dĂlem i vinou mĂŠdiĂ, kterĂĄ jĂ vedle Havlova vztahu k ĹženĂĄm vÄnovala nejvÄtĹĄĂ pozornost, jeĹž Äasto hraniÄila aĹž s vulgarizacĂ. O to vĂce je milĂŠ, Ĺže i takto citlivĂŠ tĂŠma je zde rozebĂrĂĄno s nadsĂĄzkou a humorem, na tomto mĂstÄ jistÄ neÄekanĂ˝m.
Bezpochyby nejpozoruhodnÄjĹĄĂ ÄĂĄstĂ knihy jsou vĹĄak instrukce a pĹipomĂnky, kterĂŠ exprezident adresoval svĂ˝m podĹĂzenĂ˝m a spolupracovnĂkĹŻm na HradÄ bÄhem vykonĂĄvĂĄnĂ prezidentskĂŠ funkce. Tyto poznĂĄmky nejsou Ĺazeny chronologicky, nĂ˝brĹž zdĂĄnlivÄ nahodile, ne v pĹesnĂŠm a ĂşplnĂŠm znÄnĂ, Äasto se nÄkterĂŠ z nich v textu vĂcekrĂĄt opakujĂ. OpÄt je na mĂstÄ pocit, Ĺže autor v sobÄ nechal zvĂtÄzit dramatika a se ÄtenĂĄĹem si pohrĂĄvĂĄ stejnÄ jako s divĂĄkem svĂ˝ch absurdnĂch her. TÄĹžko ĹĂci, podle jakĂŠho klĂÄe vybĂral, kterou ÄĂĄst tÄchto textĹŻ zveĹejnit, koneckoncĹŻ jde pĹŻvodnÄ o soukromĂĄ internĂ sdÄlenĂ, kterĂĄ veĹejnosti nebyla urÄena. NejednĂĄ se o pouhĂŠ pĹĂkazy, ale mnohem vĂce o vyjĂĄdĹenĂ pĹĂĄnĂ, starostĂ, obav, nespokojenosti i bezmoci nad nÄkterĂ˝m problĂŠmem. Z prosby, komentĂĄĹe Äi dotazu tak vyrĹŻstajĂ svĂŠbytnĂŠ literĂĄrnĂ Ăştvary. ÄtenĂĄĹ Ĺžasne, jakĂŠ Äasto i banĂĄlnĂ dennĂ Ăşkony je nejvyĹĄĹĄĂ hlava stĂĄtu nucena ĹeĹĄit – nemĂĄ jen starosti stĂĄtnickĂŠ (a i ty zde Äasto nabĂ˝vajĂ aĹž kuriĂłznĂ podoby), ale i ÄistÄ praktickĂŠ – kde prĂĄt koĹĄile, co provĂŠst s rozbitĂ˝m zapalovaÄem, jakou hadici pouĹžĂt na kropenĂ Äi jak vyhnat ze skladiĹĄtÄ netopĂ˝ra. Tyto poznĂĄmky originĂĄlnĂm, neotĹelĂ˝m zpĹŻsobem pĹibliĹžujĂ veĹejnosti neznĂĄmou tvĂĄĹ prezidentskĂŠho ĂşĹadu a vyvaĹžujĂ svou atmosfĂŠrou vĂĄĹžnost, kterĂĄ prostupuje delĹĄĂ reflexe v rozhovoru a denĂku.
Interview Havel jistÄ uvĂtal i proto, Ĺže jĂm zĂskal moĹžnost zareagovat na nejÄastÄjĹĄĂ vĂ˝tky, kterĂŠ byly bÄhem let vĹŻÄi jeho osobÄ nebo zpĹŻsobu vlĂĄdy vzneseny, a obhajovat se. NeuhĂ˝bĂĄ ani citlivĂ˝m otĂĄzkĂĄm: proÄ nebyla po roce 1989 zakĂĄzĂĄna komunistickĂĄ strana, jakĂŠ byly dĹŻvody jeho velkorysĂŠ amnestie v lednu 1990, co bylo pĹĂÄinou velmi brzkĂŠ omluvy sudetskĂ˝m NÄmcĹŻm za jejich povĂĄleÄnĂ˝ odsun. StejnÄ tak se neostĂ˝chĂĄ hovoĹit o svĂŠm manĹželstvĂ s Olgou Havlovou, jejĂ nemoci a umĂrĂĄnĂ, vyrovnĂĄvĂĄnĂ se s tĂmto faktem, o svĂŠ druhĂŠ ĹženÄ Dagmar VeĹĄkrnovĂŠ a kritikĂĄch, kterĂŠ jejich vztah provĂĄzely, ani o svĂŠm vlastnĂm onemocnÄnĂ.
PrĂĄvÄ podrobnĂĄ vĂ˝povÄÄ o vlastnĂm soukromĂŠm ĹživotÄ, stejnÄ jako otevĹenĂŠ vyjĂĄdĹenĂ osobnĂch sympatiĂ Äi antipatiĂ k rĹŻznĂ˝m osobnostem politickĂŠ scĂŠny, je velkĂ˝m krokem vstĹĂc ÄtenĂĄĹĹŻm, neboĹĽ knihu z politicko-filosofickĂŠ roviny posouvĂĄ do mnohem intimnÄjĹĄĂ a atraktivnÄjĹĄĂ sfĂŠry. Autor vĹĄak v ŞådnĂŠm pĹĂpadÄ nesklouzĂĄvĂĄ k podbĂzivosti a senzaÄnosti, jak tomu bylo napĹĂklad u tĂŠmÄĹ vulgĂĄrnĂho dĂla MiloĹĄe Zemana, formuluje svĂŠ myĹĄlenky nevtĂravĂ˝m, civilnĂm zpĹŻsobem, kterĂ˝ si uchovĂĄvĂĄ noblesu i tam, kde je o pocity velmi negativnĂ.
Co se tĂ˝Äe celkovĂŠho stylu, pĹinĂĄĹĄĂ kniha pĹĂjemnĂŠ zjiĹĄtÄnĂ: obavy z obtĂĹžnĂŠ srozumitelnosti textu, pĹĂliĹĄ filosoficky zamÄĹenĂŠho, se nenaplnily. Svou sloĹžitou mluvu, znĂĄmou z mnoha veĹejnĂ˝ch i psanĂ˝ch projevĹŻ, velmi nĂĄroÄnou pro posluchaÄe Äi ÄtenĂĄĹe, tentokrĂĄt VĂĄclav Havel opustil. Jeho vyjadĹovĂĄnĂ je ĹživĂŠ a pĹĂmoÄarĂŠ, neklade pĹehnanĂŠ poĹžadavky na odbornĂŠ znalosti ani intelektuĂĄlnĂ schopnosti ÄtenĂĄĹe, i sloĹžitĂĄ tĂŠmata ukazujĂcĂ autorovo komplikovanĂŠ vidÄnĂ svÄta jsou popsĂĄna a komentovĂĄna stĹĂzlivĂ˝m, vÄcnĂ˝m stylem.
Kniha ProsĂm struÄnÄ nepĹinĂĄĹĄĂ pĹĂliĹĄ novĂŠho tomu, kdo se jiĹž dĹĂve seznĂĄmil s politickou kariĂŠrou VĂĄclava Havla. ZklamĂĄn bude ten, kdo touŞà po senzaÄnĂm odhalovĂĄnĂ dosud neznĂĄmĂ˝ch pikantnĂch skuteÄnostĂ, kdo ÄekĂĄ, Ĺže exprezident vyuĹžije svĹŻj text k dodateÄnĂŠmu zĂşÄtovĂĄnĂ s politickĂ˝mi protivnĂky.
ProsĂm struÄnÄ je vĂ˝povÄdĂ ĂşspÄĹĄnĂŠho muĹže, kterĂ˝ je jiĹž trochu unaven svou vlastnĂ aurou a kterĂ˝ se v okamĹžiku vĂ˝znamnĂŠho jubilea ohlĂŞà za svĂ˝m Ĺživotem. Tento muĹž o svĂŠ knize Ĺekl: „JĂĄ jsem se skrĂ˝val dosud vĹždy za postavami svĂ˝ch her Äi mluvil takovĂ˝m diplomatickĂ˝m, mĂŠnÄ osobnĂm jazykem v prezidentskĂ˝ch projevech a toto je vlastnÄ takovĂĄ mĂĄ nejupĹĂmnÄjĹĄĂ knĂĹžka.“ BÄhem poslednĂch let ve funkci se VĂĄclavu Havlovi vyÄĂtalo, Ĺže se pĹĂliĹĄ uzavĹel ve svĂŠm vlastnĂm svÄtÄ a vzdĂĄlil se lidem. Touto upĹĂmnou, osobnĂ zpovÄdĂ se k nim opÄt vrĂĄtil.
Havel, VĂĄclav: ProsĂm struÄnÄ. Praha, Gallery 2006. 254 s.
LitENky Ä. 1/21, roÄ. 2006/2007
(15. 10. 2006, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1687
Hledal cestu k lidem
Zuzana HajĂÄkovĂĄ
( zuzana.hajickova)
Kniha poprvĂŠ zachycuje JeĹžkovy osudy nezkrĂĄcenÄ. NesmlÄuje, co mÄlo pĹed vĂce neĹž pĹŻl stoletĂm zĹŻstat veĹejnosti (mj. pĹŻsobenĂm reĹžimu) skryto. Autor ÄtenĂĄĹe na mezery dosavadnĂch pojednĂĄnĂ o JeĹžkovi upozorĹuje a zĂĄroveĹ mu klade Ĺadu otĂĄzek k hlubĹĄĂmu zamyĹĄlenĂ nad okolnostmi skladatelova Ĺživota, Ăşzce spjatĂ˝mi s dÄjinnĂ˝mi udĂĄlostmi. Jsou pĹed nĂm bourĂĄny mylnĂŠ legendy vzniklĂŠ neznalostĂ skuteÄnĂŠho JeĹžkova Ĺživota. TĹeba pĹedstavy, Ĺže nebĂ˝t Voskovce, Wericha a OsvobozenĂŠho divadla, nikdy by se neprosadil, nebo Ĺže jej oba herci nechali v Americe, kam vĹĄichni spoleÄnÄ uprchli pĹed nacismem r. 1939, bĂdÄ napospas. Opak je pravdou.
JeĹžkovo blues nebylo zdaleka ĹĄĹĽastnĂŠ, jak uvĂĄdĂ nĂĄzev knihy, nicmĂŠnÄ vystihuje JeĹžkĹŻv ĹživotnĂ pĹĂstup. SĂĄm tÄĹžce zdravotnÄ zkouĹĄen (tĂŠmÄĹ slepĂ˝, se ĹĄpatnĂ˝m sluchem a potĂĹžemi s ledvinami), nevzdĂĄval se a hledal cestu k lidem skrze hudbu, aby jim mohl pĹŻsobit radost. NechtÄl zĹŻstat odĹĂznut svĂ˝mi handicapy, potĹeboval vÄdÄt, Ĺže mu mezi lidmi patĹĂ mĂsto. JeĹžek se velmi angaĹžoval ve spoleÄensko-politickĂŠm ĹživotÄ, napĹ. vĹŻÄi zmĂnÄnĂŠmu nacismu – jeho blues znÄlo laskavÄ, ale nebĂĄlo se ostrĂŠ kritiky a odvĂĄĹžnĂ˝ch ÄinĹŻ. ObÄas na to doplatil i fyzicky.
Kniha nĂĄm dĂĄvĂĄ nahlĂŠdnout do skladatelova autentickĂŠho vnitĹnĂho svÄta: z poloviny sestĂĄvĂĄ z denĂkovĂ˝ch zĂĄpisĹŻ a korespondence s umÄleckĂ˝mi osobnostmi z domova a zahraniÄĂ i s rodinnĂ˝mi pĹĂsluĹĄnĂky, jsou zde otiĹĄtÄny takĂŠ tĹi dobovĂŠ rozhovory s JeĹžkem. Tyto pasĂĄĹže Cinger citlivÄ zaÄlenil do svĂŠho vĂ˝kladu a vhodnÄ je komentuje.
ZajĂmavÄ je ĹeĹĄena posloupnost kapitol – od JeĹžkovy emigrace zpÄt k dÄtstvĂ a dospĂvĂĄnĂ a opÄt zpĂĄtky k exilu, zakonÄenĂŠmu pĹedÄasnou smrtĂ. V podtitulcĂch nĂĄzvĹŻ kapitol se objevujĂ hudebnĂ termĂny k provedenĂ jednotlivĂ˝ch ÄĂĄstĂ skladeb, kterĂŠ vystihujĂ ladÄnĂ patĹiÄnĂ˝ch kapitol, a tak se samotnĂĄ kniha stĂĄvĂĄ svĂŠbytnĂ˝m hudebnĂm dĂlem. Po motivu smrti se znovu rozeznĂ melodie JeĹžkova neutuchajĂcĂho optimismu, poselstvĂ, jeĹž celĂŠ blues ĹĄĹĽastnÄ uzavĂrĂĄ.
Kniha je ÄtenĂĄĹskĂ˝m zĂĄĹžitkem. Je preciznÄ pĹipravena, nechybĂ fotografickĂŠ pĹĂlohy a obĹĄĂrnĂ˝ aparĂĄt – slovnĂÄek osobnostĂ, pĹehled JeĹžkova Ĺživota v datech a seznam literatury.
FrantiĹĄek Cinger: Ĺ ĹĽastnĂŠ blues aneb Z denĂku Jaroslava JeĹžka. BVD, s.r.o., Praha 2006, 248 str.
Zuzana HajĂÄkovĂĄ
Litenky Ä. 2/22
(1. 11. 2006, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1717
Mohu se ståt kaŞdým z vås
Herec JiĹĂ KratochvilMilan SouÄek
( milan.soucek)
"Komu z vĂĄs se nikdy nestalo, Ĺže zatouĹžil bĂ˝t nÄkĂ˝m jinĂ˝m: ĂşspÄĹĄnĂ˝m hollywoodskĂ˝m hercem, manaĹžerem na samĂŠ ĹĄpiÄce nejvÄtĹĄĂ poÄĂtaÄovĂŠ firmy nebo tĹeba lichtenĹĄtÄjnskĂ˝m knĂĹžetem?"
MikulĂĄĹĄ Mazel - hlavnĂ hrdina novĂŠho romĂĄnu JiĹĂho Kratochvila, je herec. NalezenĂ˝ na balkonÄ, vychovanĂ˝ v rodinÄ hodinĂĄĹe KryĹĄtofa Mazla, jednoho z poslednĂch umÄlcĹŻ hodinĂĄĹskĂŠho Ĺemesla (kterĂŠmu sice komunisti vzali dĂlnu, vilu i velikou a milovanou sbĂrku hodin, ale nemohli mu uĹž vzĂt jeho um a lĂĄsku k hodinĂĄm a vĹĄemu kolem nich), milujĂcĂ svĂŠho otÄĂma jako vlastnĂho otce a snaĹžĂcĂ se jĂt v jeho stopĂĄch.
HodinĂĄĹem se ÄlovÄk musĂ narodit, hercem takĂŠ. AÄkoli se ho otÄĂm snaŞà zasvÄtit do hodinĂĄĹskĂŠho umÄnĂ a vychovat v nÄm svĂŠho pokraÄovatele, aÄkoli se MikulĂĄĹĄ snaŞà nauÄit pracovat s drobnĂ˝mi pĹĂstroji a nĂĄstroji, kterĂ˝mi se zastavenĂĄ srdce hodinovĂ˝ch strojkĹŻ vracejĂ k Ĺživotu, tento talent mu chybĂ. Naopak hereckĂ˝ talent se u MikulĂĄĹĄe objevuje uĹž od dÄtstvĂ, lĂŠpe ĹeÄeno talent hrĂĄt. MikulĂĄĹĄ pozoruje lidi, jejich podobu, chovĂĄnĂ, pohyby a je schopen je napodobit, vstoupit do jejich rolĂ, zahrĂĄt je. Postupem Äasu ho jeho talent ÄĂm dĂĄl vĂce ovlĂĄdĂĄ a pohlcuje a pro MikulĂĄĹĄe se stĂĄvĂĄ hranĂ vĹĄĂm (…protoĹže pro mÄ je herectvĂ stejnÄ libidnostnĂ jako sexualita, a podezĹĂvĂĄm sĂĄm sebe, Ĺže pro mÄ znamenĂĄ dokonce mnohem, ale mnohem vĂc neĹž sex.) PodaĹĂ se mu i pĹes nĂĄstrahy a pĹekĂĄĹžky kladenĂŠ hodinĂĄĹskĂŠ rodinÄ komunistickĂ˝m reĹžimem vystudovat JAMU a stĂĄvĂĄ se z nÄj skuteÄnĂ˝ herec. JenĹže pomÄry v divadelnĂch kruzĂch mu pĹĂliĹĄ nepĹejĂ, a tak se potloukĂĄ jen po provinÄnĂch divadlech a hraje v nich jen malĂŠ role. Pro MikulĂĄĹĄe ale nenà ŞådnĂĄ role malĂĄ. VĹždy, kdyĹž ho nÄjakĂĄ postava zaujme, pĹĂmo ho vtĂĄhne a on se jĂ oddĂĄ. A nejen postava na jeviĹĄti, ale i postavy vĹĄude kolem, lidĂŠ na ulicĂch, pijĂĄci piva v hospodĂĄch, cestujĂcĂ v noÄnĂch ĹĄalinĂĄch.
Kratochvil buduje romĂĄn v nÄkolika rovinĂĄch. Seznamuje ÄtenĂĄĹe s MikulĂĄĹĄovĂ˝m osudem a zapojuje do vyprĂĄvÄnĂ i svĂŠ vlastnĂ vzpomĂnky a zĂĄĹžitky z dob minulĂŠho reĹžimu. ZĂĄroveĹ ale dĂĄvĂĄ prostor i samotnĂŠmu MikulĂĄĹĄovi a pasuje ho do role spoluvypravÄÄe, a prĂĄvÄ toto stĹĂdĂĄnĂ vypravÄÄĹŻ a pohled na udĂĄlosti z ĂşhlĹŻ dvou osob dodĂĄvĂĄ romĂĄnu dynamickĂ˝ spĂĄd. MikulĂĄĹĄ se na zaÄĂĄtku knihy na poÄĂĄtku devadesĂĄtĂ˝ch let stÄhuje po smrti svĂŠho otÄĂma do jeho garsonky a tam pomalu balĂ starĂŠ otÄĂmovy vÄci do pytlĹŻ a zĂĄroveĹ se svĂ˝m otÄĂmem hovoĹĂ, vyprĂĄvĂ mu svĹŻj pĹĂbÄh, vĹĄe, co nebylo vysloveno za otÄĂmova Ĺživota, vĹĄe, co MikulĂĄĹĄ chtÄl, ale nestaÄil ĹĂct. PĹĂbÄh se chvĂlemi pohybuje na samĂŠ hranici skuteÄnosti a fantazie, nechybĂ mu humor, ale zĂĄroveĹ ani tvrdĂĄ ironie, kterou Kratochvil hojnÄ vyuĹžĂvĂĄ pĹi charakterizaci postav (jakĂ˝chsi figurek, kterĂ˝m vĹždy nÄkde nÄco chybĂ a nÄkde nÄco pĹebĂ˝vĂĄ), ale pĹedevĹĄĂm ve vztahu k minulĂŠmu reĹžimu, k postaviÄkĂĄm kontrĂĄĹĄĹŻ a vyzvÄdaÄĹŻ, estĂŠbĂĄkĹŻ a kariĂŠristĹŻ. Ale ani po sametovĂŠ revoluci se situace pĹĂliĹĄ nemÄnĂ. StarĂŠ znĂĄmĂŠ firmy pĹevlĂŠkly kabĂĄty a dĂĄl vesele vyuĹžĂvajĂ vĹĄech svĂ˝ch osvÄdÄenĂ˝ch metod k dosaĹženĂ tĂŠ nejlepĹĄĂ pozice ve spoleÄnosti.
SvĂŠho hereckĂŠho nadĂĄnĂ – schopnosti vĹžĂt se do druhĂŠho, pĹebrat jeho Ăşlohu a zahrĂĄt ho tak, Ĺže je k nerozeznĂĄnĂ od originĂĄlu, se nakonec MikulĂĄĹĄ rozhodne vyuĹžĂt ke svĂŠ obĹživÄ. PodĂĄ si inzerĂĄt a nabĂzĂ, Ĺže zahraje kohokoli. Nejprve si nenĂ ĂşspÄchem sĂĄm jist a od realizovĂĄnĂ tohoto nĂĄpadu ho odrazuje i pĹĂpad prvnĂho zĂĄkaznĂka, kterĂ˝ si nechĂĄ zahrĂĄt svĂŠho ĂşhlavnĂho nepĹĂtele, jen aby si na nÄm mohl vylĂt svĹŻj vztek a nemusel se pĹitom utkat s tĂm pravĂ˝m. Ale postupnÄ pĹichĂĄzejĂ dalĹĄĂ a dalĹĄĂ nabĂdky a MikulĂĄĹĄ hraje vdovÄ jejĂho zemĹelĂŠho manĹžela, bĂ˝valĂŠmu komunistickĂŠmu pohlavĂĄrovi domnÄlĂŠho bratrĂĄnka emigranta, kterĂ˝ mĂĄ pomoci oÄistit komunistickou minulost svĂŠho pĹĂbuznĂŠho, a dalĹĄĂ stovky a tisĂce jinĂ˝ch rolĂ. Ale pĹestoĹže mu nakonec tato Äinnost pĹinĂĄĹĄĂ pohĂĄdkovĂŠ vĂ˝dÄlky, MikulĂĄĹĄe to nezajĂmĂĄ. Pro nÄho je nejdĹŻleĹžitÄjĹĄĂ hranĂ, poznĂĄvĂĄnĂ novĂ˝ch postav a pĹebĂrĂĄnĂ jejich Ăşloh, stĂĄle novĂŠ a novĂŠ studovĂĄnĂ rolĂ a jejich ztvĂĄrĹovĂĄnĂ.
Kratochvilovi se stejnÄ jako v jeho pĹedchĂĄzejĂcĂch romĂĄnech povedlo vytvoĹit pĹitaĹžlivĂŠho hrdinu, kterĂ˝ je ÄlovÄkem, ale zĂĄroveĹ je nÄÄĂm vĂ˝jimeÄnĂ˝ – mĂĄ schopnost, kterĂĄ ho od jinĂ˝ch lidĂ odliĹĄuje. ProchĂĄzĂ dÄjinami, je souÄĂĄstĂ dÄnĂ, ale jako by byl odjinud. Jakoby pĹiĹĄel splnit nÄjakĂ˝ svĹŻj Ăşkol a pak mohl opÄt beze stopy zmizet. Je nalezencem, pĹichĂĄzĂ z neznĂĄma (a pĹestoĹže se na konci romĂĄnu zdĂĄ, Ĺže jeho pĹŻvod bude objasnÄn, nestĂĄvĂĄ se tak) a na konci se opÄt ztrĂĄcĂ, kdyĹž dobalĂ do pytlĹŻ vĹĄechny starĂŠ otÄĂmovy vÄci, nechĂĄvĂĄ pytle odvĂŠzt popelĂĄĹskĂ˝m vozem a jako by uĹž nemÄl proÄ dlĂt v tomto svÄtÄ, kdyĹž dohrĂĄl vĹĄechny role, kterĂŠ na nÄho Äekaly, kdyĹž otÄĂmovi Ĺekl vĹĄe, na co vystaÄila doba nutnĂĄ k dobalenĂ pytlĹŻ, zahazuje klĂÄe od garsonky do kanĂĄlu a odchĂĄzĂ. A tento MikulĂĄĹĄĹŻv osud je jasnĂ˝ uĹž od prologu - dialogu s jednĂm ze zĂĄkaznĂkĹŻ, kterĂ˝ se sĂĄm chce stĂĄt hercem, ale nakonec se svĂŠho snaĹženĂ vzdĂĄvĂĄ. „Tak nĂĄhle, jak se k MikulĂĄĹĄovi zaÄali hrnout zĂĄkaznĂci, kdyĹž jim hrĂĄl dvojnĂky a kdyĹž je to navĂc jeĹĄtÄ uÄil hrĂĄt, tak se teÄ zas vypaĹili. Najednou pĹestal bĂ˝t v BrnÄ populĂĄrnĂ, aĹž se na nÄho zapomnÄlo, a jednoho dne doÄista zmizel. Nic lepĹĄĂho si nemohl pĹĂĄt.“
LidskĂĄ identita, jejĂ skrĂ˝vĂĄnĂ a odhalovĂĄnĂ, jejĂ cena a to, jak s nĂ lidĂŠ dnes zachĂĄzejĂ, jsou obrazem v zrcadle nastavenĂŠm pĹĂbÄhem MikulĂĄĹĄe Mazla. Jsou lidĂŠ, kterĂŠ potkĂĄvĂĄme na ulicĂch, naĹĄi znĂĄmĂ a nejbliŞťĂ, skuteÄnĂ, nebo jsou to jen dvojnĂci, objednanĂ herci, kteĹĂ majĂ zastupovat unavenĂŠ a dneĹĄnĂm svÄtem znudÄnĂŠ originĂĄly – nĂĄs lidi? Je svÄt skuteÄnĂ˝, nebo hranĂ˝? Pokud ale i vy zatouĹžĂte nÄkdy po dvojnĂkovi nebo si budete chtĂt nechat zahrĂĄt svĂŠho ztracenĂŠho znĂĄmĂŠho, ĂşhlavnĂho nepĹĂtele Äi vysnÄnĂ˝ nedosaĹžitelnĂ˝ idol, pĹeÄtÄte si Kratochvilova Herce a podĂvejte se do novin. TĹeba tam opÄt nÄkde bude MikulĂĄĹĄĹŻv inzerĂĄt.
JiĹĂ Kratochvil: Herec. DruhĂŠ mÄsto, Brno 2006. 312 str.
LitENky Ä. 2/22, roÄ. 2006/2007
(16. 11. 2006, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1752
Strychnin, kterĂ˝ vĂĄs neotrĂĄvĂ
Anna HolmanovĂĄ
( anna.holmanova)
NaduĹžĂvĂĄnĂm takto silnĂ˝ch vĂ˝razĹŻ se kaĹždĂ˝ autor dostĂĄvĂĄ na tenkĂ˝ led a vzbuzuje ve ÄtenĂĄĹĂch jistĂŠ podezĹenĂ: nesnaŞà se nĂĄs pouze ohromit velkĂ˝mi slovy? Chce nĂĄs tĂm vĹĄĂm jen ĹĄokovat, nebo to mĂĄ hlubĹĄĂ opodstatnÄnĂ?
ZdĂĄ se, Ĺže ve svÄtÄ Ĺ indelkova lyrickĂŠho subjektu se vĹĄe rodĂ jen proto, aby to dĹĂve Äi pozdÄji zanikalo (Prosinec/ narodil jsem se/ Ĺžiju a dĂ˝chĂĄm/ na loukĂĄch hnijou kvÄtiny). Autor ovĹĄem nenachĂĄzĂ smĂĹenĂ - neustĂĄlĂ˝ zĂĄnik vĹĄeho je pro nÄj zdrojem bolesti a strachu, kterĂ˝ nÄkdy ĂşstĂ aĹž v agresi (vybavuju si/ co jsem ĹĂkal vÄera/ kdyĹž jsem byl opilĂ˝/ Ĺže mĂĄma v nemocnici umĹe/ a brĂĄcha nikdy neztratĂ svĹŻj nĂĄvyk/ Ĺže nenĂĄvidĂm svoje kamarĂĄdy/ Ĺže uĹž ty hajzly nechci nikdy vidÄt/ nikoho uĹž nechci vidÄt). Katarze, jiĹž bychom na tÄchto mĂstech pĹirozenÄ hledali, se vĹĄak nedoÄkĂĄme a neustĂĄlĂŠ utĂĄpÄnĂ se v samotÄ, bolestech a umĂrĂĄnĂ zaÄĂnĂĄ bĂ˝t po Äase ponÄkud ĂşnavnĂŠ…
Je tu ale nÄco, co dokĂĄĹže vytrhnout z pĹĂpadnĂŠ letargie a zabrĂĄnĂ v pokuĹĄenĂ naĹknout autora z pĹĂliĹĄnĂŠ sebestĹednosti: velmi silnĂ˝ a komplikovanĂ˝ vztah k mladĹĄĂmu bratrovi, jenĹž na prahu dospÄlosti propadĂĄ drogovĂŠ zĂĄvislosti. BĂĄsnĂk svoji sbĂrku „brĂĄchovi Vojtovi“ vÄnoval a prĂĄvÄ vztah sourozencĹŻ je jednĂm z klĂÄovĂ˝ch tĂŠmat celĂŠ knihy. Bratrovou zĂĄvislostĂ zanikĂĄ spoleÄnĂ˝ svÄt (svĂjĂĹĄ se v horeÄkĂĄch/ jsi poĹĂĄd dĂĄl/ je mezi nĂĄmi ĹĄĹĹŻra krve naĹĄĂ matky/ slĂĄbne a bledne/ ĹedĂme ji oba/ ty tenkĂ˝m kovem/ kterĂ˝ si zasunujeĹĄ pod kĹŻĹži/ nitkou jedovatĂŠ vody/ jĂĄ vztekem, samotou a strachem). A nejen to, nemilosrdnĂ˝m plynutĂm Äasu konÄĂ i doba nelehkĂŠho dÄtstvĂ a dospĂvĂĄnĂ, s kterĂ˝m je tĹeba se vyrovnat. Autor tak ÄinĂ pĹedevĹĄĂm v bĂĄsnĂch Strychnin a Moje dÄtstvĂ (v mrtvĂŠ ĹĂÄnĂ ĹĄkebli/ vyplavenĂŠ mezi oblĂĄzky/ na bĹehu/ vonĂ rybina/ jen ji zvedni/ rozloupni dvÄ ÄernĂŠ lĹžĂce/ a v uzlĂku mÄkkĂŠho masa/ ucĂtĂĹĄ nĂĄnos pod splavem/ moje dÄtstvĂ/ ĹĂÄnĂ smrt).
Co se rozsahu tĂ˝Äe, jsou ve sbĂrce zastoupeny jak texty kratĹĄĂ, sevĹenÄjĹĄĂ, tak bĂĄsnÄ delĹĄĂ, kde se autor nechĂĄvĂĄ vĂce unĂĄĹĄet na vlnĂĄch svĂŠ obraznosti. Ve vÄtĹĄinÄ textĹŻ je pĹĂtomna epickĂĄ linie, kterĂĄ se mĂsty retrospektivnÄ obracĂ do minulosti (napĹ. v titulnĂ bĂĄsni Strychnin). Z hlediska formĂĄlnĂch prostĹedkĹŻ jsou bĂĄsnÄ psĂĄny vĂ˝hradnÄ volnĂ˝m verĹĄem, tĂŠmÄĹ bez interpunkce a s ÄetnĂ˝mi pĹesahy, jimiĹž texty nabĂ˝vajĂ na vĂceznaÄnosti.
TypickĂ˝m znakem Ĺ indelkovĂ˝ch bĂĄsnĂ je ĹetÄzenĂ obrazĹŻ, kterĂŠ jsou velmi smyslovĂŠ, mnohdy aĹž hmatatelnĂŠ, Äasto znaÄnÄ naturalistickĂŠ. (Je to ve mnÄ/hluboko uvnitĹ, navĹždy zpĂĄtky/ jako horkĂ˝ kaĹĄel u zdi/ v jemnÄ naĹĄkrobenĂ˝ch kusech lĂĄtky/ stahuje naprĂĄzdno vnitĹnosti/ a jako rĂĄna v Ăşstech pod tahem uzdy/ znova ÄerstvĂŠ stehy bolĂ). Tyto obrazy majĂ velkou evokaÄnĂ sĂlu, jsou velmi sugestivnĂ a podobnÄ, jako je tomu napĹ. u Baudelaira, mĂĄ i zde naturalistiÄnost a morbidnost estetickĂŠ kvality (i z tĂŠhle hebkĂŠ tvĂĄĹe/ jednou pĹŻjde strach/ a mrtvĂŠ ĹĄlachy z vĂ˝loh/ znovu zaÄnou pracovat/ v jinĂŠm tÄle). PozoruhodnĂĄ je takĂŠ vzĂĄjemnĂĄ motivickĂĄ provĂĄzanost jednotlivĂ˝ch bĂĄsnĂ, kterĂĄ zajiĹĄĹĽuje soudrĹžnost celku, aÄkoli by se podle nĂĄzvu knihy – Strychnin a jinĂŠ bĂĄsnÄ - mohlo zdĂĄt, Ĺže jde o texty do sbĂrky kladenĂŠ jen volnÄ. JednotlivĂŠ motivy se objevujĂ v nÄkolika vĂ˝znamech, vzĂĄjemnÄ se doplĹujĂcĂch a osvÄtlujĂcĂch v dalĹĄĂch bĂĄsnĂch. TakovĂ˝mi motivy jsou napĹ. krev, Ĺeka, moĹe, larva Äi semĂnko. Tato tendence vrcholĂ ve velkĂŠm finĂĄle sbĂrky - rozsĂĄhlĂŠ bĂĄsni Strychnin, kterĂĄ je zĂĄroveĹ nejniternÄjĹĄĂ zpovÄdĂ celĂŠ knihy a kterĂĄ jako by doslovovala vĹĄe, co bylo naznaÄeno jiĹž v pĹedchozĂch bĂĄsnĂch. NapĹĂklad z motivu semĂnka se zde stĂĄvĂĄ symbol pĹedurÄenosti ke zlu: jed je uĹž v semĂnkĂĄch/ zlo je uvnitĹ/ v kruhu/ je v prvnĂm vĂ˝kĹiku/ kterĂ˝ vyjde z masa (viz semena rostliny kulÄiby obsahujĂcĂ prudce jedovatĂ˝ strychnin).
Kdo preferuje poezii pozitivnÄ ladÄnou Äi zaloĹženou na nezĂşÄastnÄnĂŠm popisnĂŠm pozorovĂĄnĂ, bude zklamĂĄn. Kdo si naopak oblibuje temnou niternou vĂ˝povÄd, podanou prostĹednictvĂm bohatĂŠ obraznosti, a je ochotnĂ˝ autorovi odpustit sklon efektnÄ kumulovat morbidnĂ motivy, ten si pĹijde na svĂŠ a ocenĂ ucelenost a vyzrĂĄlost celĂŠ sbĂrky.
Ĺ indelka, Marek: Strychnin a jinĂŠ bĂĄsnÄ. Praha, Paseka 2005. 44 s.
LitENky Ä. 2/22, roÄ. 2006/2007
(17. 11. 2006, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1754
VĹĄechny velkĂŠ romĂĄny jsou vyprĂĄvÄnĂm o lĂĄsce
KateĹina KozmovĂĄ
( katerina.kozmova)
Milan Kundera si pĹĂĄl, aby oficiĂĄlnĂ vydĂĄnĂ NesnesitelnĂŠ lehkosti bytĂ doprovĂĄzel doslov KvÄtoslava ChvatĂka, tentýŞ, kterĂ˝ byl napsĂĄn pĹed dvÄma desĂtkami let pro exilovou Äeskou verzi, jeĹž vznikla dĂky nakladatelstvĂ Sixty Eight Publishers manĹželĹŻ Ĺ kvoreckĂ˝ch. Toto pĹĂĄnĂ o nÄÄem vypovĂdĂĄ: Ĺ˝e navzdory ÄetnĂ˝m nĂĄzorĹŻm o vzĂĄjemnĂŠm nepochopenĂ autora a ÄtenĂĄĹĹŻ v jeho rodnĂŠ zemi mu domĂĄcĂ literĂĄrnĂ publikum porozumÄlo. A Ĺže NesnesitelnĂĄ lehkost bytĂ je i pĹes urÄitĂŠ historickĂŠ zakotvenĂ romĂĄnem i dnes aktuĂĄlnĂm a svĂ˝m vyznÄnĂm ryze nadÄasovĂ˝m. A prĂĄvÄ to je spoleÄnĂ˝m rysem vĹĄech nejvÄtĹĄĂch dÄl svÄtovĂŠ literatury.
ZĂĄkladnĂ pĹĂbÄh tvoĹĂcĂ kostru romĂĄnu je pĹitom zcela prostĂ˝: jiĹž mnohokrĂĄt opakovanĂ˝ a ÄtenĂĄĹsky vdÄÄnĂ˝ model pĹerodu vÄÄnĂŠho proutnĂka v milujĂcĂho muĹže zkrocenĂŠho jedinou, zdĂĄnlivÄ obyÄejnou Ĺženou. Jak banĂĄlnĂ, chtÄlo by se ĹĂci. Ale prĂĄvÄ v tom spoÄĂvĂĄ genialita dĂla – pro kterĂŠ je ostatnÄ vĹĄednost jednĂm z hlavnĂch tĂŠmat – neboĹĽ dodĂĄvĂĄ banĂĄlnosti a kaĹždodennĂ obyÄejnosti nĂĄdech nÄÄeho vzneĹĄenĂŠho, co v podivnĂŠm a zmatenĂŠm svÄtÄ udĂĄlostĂ ĹĄedesĂĄtĂ˝ch let, roku 1968 a doby normalizace je nakonec tou nejvÄtĹĄĂ, jedinou jistotou.
RozvedenĂ˝ a lĂŠta se svĂ˝m pestrĂ˝m staromlĂĄdeneckĂ˝m Ĺživotem spokojenĂ˝ lĂŠkaĹ TomĂĄĹĄ se ĹĂzenĂm osudu (zĂĄskok za nemocnĂŠho kolegu) ocitĂĄ v malĂŠm ÄeskĂŠm mÄstÄ, kde se seznĂĄmĂ se servĂrkou Terezou. Ta za nĂm pĹijĂĹždĂ do Prahy a zaÄĂnĂĄ vztah, kterĂ˝ stejnÄ naplĹuje jako vysiluje. TomĂĄĹĄ nedovede pochopit, ÄĂm ho prĂĄvÄ tato dĂvka upoutala natolik, Ĺže ji jako jedinou vpustil do svĂŠho nejhlubĹĄĂho soukromĂ, symbolizovanĂŠho spoleÄnĂ˝m noclehem na ĂşzkĂŠ posteli v jeho bytÄ. Je jĂ neodolatelnÄ pĹitahovĂĄn, tato pouta ho vĹĄak zĂĄroveĹ dÄsĂ. OdmĂtĂĄ se jim poddat a brĂĄnĂ se ÄetnĂ˝mi nevÄrami. Tereza „pĹiplula do TomĂĄĹĄova Ĺživota v kolĂŠbce vymazanĂŠ smolou“ – vzal ji do svĂŠho svÄta a cĂtĂ za ni zodpovÄdnost. JejĂ lĂĄska je romantickĂĄ, stoprocentnÄ oddanĂĄ, ale trpĂ neustĂĄlĂ˝mi dĹŻkazy jeho milostnĂ˝ch dobrodruĹžstvĂ, kterĂŠ dĂvce poznamenanĂŠ traumatickĂ˝mi zĂĄĹžitky z dÄtstvĂ brĂĄnĂ uvÄĹit v opravdovost jeho citĹŻ.
Jednou z TomĂĄĹĄovĂ˝ch milenek je malĂĹka Sabina – ztÄlesnÄnĂ svobodomyslnĂŠ, nekonformnĂ, dominantnĂ Ĺženy bez morĂĄlnĂch zĂĄbran, pravĂŠho opaku Terezy. NeÄinĂ si na TomĂĄĹĄe nĂĄroky, nic po nÄm nechce, a prĂĄvÄ proto se jĂ on neumĂ vzdĂĄt.
TomĂĄĹĄ nedokĂĄĹže pochopit, Ĺže ani svatba, ani dĂĄrek v podobÄ ĹĄtÄnÄte Karenina, ani dĂky SabinÄ zĂskanĂŠ mĂsto fotografky Tereze tolik oÄekĂĄvanou jistotu nedajĂ. ParadoxnÄ jejĂ Ĺživot je nejĹĄĹĽastnÄjĹĄĂ ve chvĂli, kdy ostatnĂ plĂĄÄou - zĂskĂĄvĂĄ smysl skrze fotografickĂŠ dokumentovĂĄnĂ srpnovĂŠ invaze vojsk VarĹĄavskĂŠ smlouvy do Äeskoslovenska. Ale i toto obdobĂ trvĂĄ krĂĄtce – TomĂĄĹĄ se rozhodne emigrovat a dvojice odchĂĄzĂ do Ĺ vĂ˝carska, kde se pro Terezu vĹĄe vracĂ do bludnĂŠho kruhu podezĹĂvĂĄnĂ a smutku, zvlĂĄĹĄtÄ potĂŠ, co zjistĂ, Ĺže do stejnĂŠ zemÄ odeĹĄla i Sabina.
Ta se zde seznĂĄmĂ s vysokoĹĄkolskĂ˝m uÄitelem Francem, levicovÄ orientovanĂ˝m idealistou, pravĂ˝m opakem jĂ samĂŠ. I Sabina trpĂ v cizinÄ pocitem osamÄlosti a na krĂĄtkĂŠ obdobĂ svĂŠho Ĺživota podlehne nenĂĄvidÄnĂŠ pĹedstavÄ sladkĂŠho kĂ˝Äe, kterĂ˝ pro ni ztÄlesĹuje (mimo jinĂŠ) spokojenĂ˝ partnerskĂ˝ Ĺživot s vÄrnĂ˝m, milujĂcĂm muĹžem. Po obdobĂ faleĹĄnĂŠho ĹĄtÄstĂ vĹĄak podlehne pocitu vnitĹnĂ prĂĄzdnoty a neporozumÄnĂ a France opouĹĄtĂ. Ten svĂŠ ideĂĄly, kterĂŠ majĂ bĂ˝t zĂĄroveĹ i jakousi demonstracĂ muĹžnosti SabinÄ, naplĹuje protestnĂm pochodem v KambodĹži, kde umĂrĂĄ.
Tereza zaĹžĂvĂĄ ve Ĺ vĂ˝carsku dĹŻvÄrnÄ znĂĄmĂŠ pocity zrady, kterĂŠ se v cizĂm prostĹedĂ jeĹĄtÄ nĂĄsobĂ, a neschopna zde ĹžĂt vidĂ jedinĂŠ vĂ˝chodisko pro sebe i pro TomĂĄĹĄe ve svĂŠm ĂştÄku zpÄt domĹŻ. VÄdomĂ toho, Ĺže z obsazenĂŠho Äeskoslovenska uĹž nenĂ cesty ven, dĂĄvĂĄ jejĂmu konĂĄnĂ punc koneÄnĂŠho ĹeĹĄenĂ, kterĂŠ jejĂ citovĂĄ zĂĄvislost jiĹž nemĹŻĹže zmÄnit. S ÄĂm ovĹĄem nepoÄĂtal ani jeden z dvojice, je skuteÄnĂĄ hloubka TomĂĄĹĄovy lĂĄsky, kterĂĄ mĂĄ za nĂĄsledek jeho nĂĄvrat do vlasti. Ani tento nezvratnĂ˝ dĹŻkaz vĹĄak Terezu neuÄinĂ ĹĄĹĽastnou – trpĂ nynĂ pocity viny, Ĺže ho donutila zĹĂci se svobody a moĹžnosti volby: „Volala ho za sebou, jako by chtÄla zkouĹĄet znovu a znovu, zda ji miluje… Bylo opravdu tĹeba dojĂt aĹž sem, aby uvÄĹila, Ĺže ji mĂĄ rĂĄd?“
TomĂĄĹĄ vĹĄak svou svobodu pĹesto naĹĄel, aÄ je draze vykoupena: OdmĂtl odvolat svĂŠ postoje v ÄlĂĄnku otiĹĄtÄnĂŠm jeĹĄtÄ pĹed invazĂ v literĂĄrnĂm Äasopise (o vinÄ komunismu a katastrofÄ nĂĄrodnĂ existence). VĹĄichni pĹedpoklĂĄdali, Ĺže vidina mĂsta primĂĄĹe v nemocnici mu nedovolĂ vĂĄhat. A prĂĄvÄ to, Ĺže je od nÄj vĹĄeobecnÄ oÄekĂĄvĂĄna nectnost - a ne ctnost, mu dodala sĂlu se vzepĹĂt. PĹichĂĄzĂ o svĂŠ mĂsto v nemocnici, potĂŠ i ve stĹedisku. Pracuje jako myÄ oken a vĂ˝kladnĂch skĹĂnĂ, nakonec se s Terezou pĹestÄhuje na vesnici, kde se ĹživĂ jako ĹidiÄ v JZD. Teprve tady najdou podstatu svĂ˝ch ĹživotĹŻ, ĹĄtÄstĂ a klid – daleko od lidĂ, kteĹĂ vyuĹžĂvajĂ politickou situaci k tomu, aby se mstili za dĂĄvnĂŠ kĹivdy.
A ve chvĂli tohoto ĹĄtÄstĂ a smĂĹenĂ zcela nĂĄhodnÄ a – opÄt banĂĄlnÄ – umĂrajĂ pĹi autonehodÄ…
Tolik k dÄji Kunderova romĂĄnu. Ale nenĂ to na prvnĂm mĂstÄ dÄj, co jej povyĹĄuje z roviny milostnĂ˝ch pĹĂbÄhĹŻ mnohem výť.
Je to forma, je to kompozice – zdĂĄnlivÄ sloĹžitÄ propletenĂĄ (nÄkolik dÄjovĂ˝ch rovin, opakovĂĄnĂ a obmÄĹovĂĄnĂ motivĹŻ, vstupy vypravÄÄe – autora, nedodrĹžovĂĄnĂ chronologie), ale do detailu promyĹĄlenĂĄ a ve svĂŠm celku, kterĂ˝ vĂ˝stavbou pĹipomĂnĂĄ hudebnĂ skladbu, nenĂ nijak obtĂĹžnÄ deĹĄifrovatelnĂĄ. Kniha je sloĹžena ze sedmi oddĂlĹŻ, opravdovĂ˝ poÄĂĄtek vĹĄeho najdeme ve tĹetĂ ÄĂĄsti nazvanĂŠ NepochopenĂĄ slova – z tÄchto slov (Ĺžena, vÄrnost a zrada, svÄtlo a tma, sĂla, ĹžĂt v pravdÄ) se zrodil sĂĄm romĂĄn. PrvnĂ a pĂĄtĂĄ ÄĂĄst (Lehkost a tĂha), druhĂĄ a ÄtvrtĂĄ ÄĂĄst (DuĹĄe a tÄlo) a ĹĄestĂĄ ÄĂĄst (VelikĂ˝ pochod) se pak jako prstence obepĂnajĂ kolem tohoto stĹedu. ZĂĄvÄreÄnĂ˝ sedmĂ˝ oddĂl KareninĹŻv ĂşsmÄv je jakousi syntĂŠzou pĹedchozĂch kapitol, propojenĂm osudĹŻ vĹĄech postav, koneÄnĂŠ smĂĹenĂ a porozumÄnĂ, vyrovnĂĄnĂ tĂhy a lehkosti, kdy se trpĂcĂ pes se svĂ˝m poslednĂm ĂşsmÄvem pĹed smrtĂ stĂĄvĂĄ symbolem.
Je to hra se ÄtenĂĄĹem, jsou to otĂĄzky, kterĂŠ autor pĹedklĂĄdĂĄ. NesnesitelnĂĄ lehkost bytĂ se zabĂ˝vĂĄ filosofickĂ˝mi tĂŠmaty, ale nenĂ to kniha filosofickĂĄ, coĹž je na nĂ pĹĂjemnĂŠ. MĹŻĹžeme se pĹi nĂ zamyslet nad smyslem Ĺživota, otĂĄzkami existence, svobody ÄlovÄka, nad problĂŠmy emigrace a osudy disidentĹŻ, a to prostĹednictvĂm smyĹĄlenĂŠho pĹĂbÄhu, ne filosofickĂŠho traktĂĄtu. MyĹĄlenky nietzscheovskĂŠho mĂ˝tu o vÄÄnĂŠm nĂĄvratu i Parmenidova teorie protikladĹŻ oĹžĂvajĂ v jednĂĄnĂ hrdinĹŻ, kterĂŠ se nenĂĄsilnÄ prolĂnĂĄ s vypravÄÄovĂ˝mi Ăşvahami a komentĂĄĹi.
Autor nijak nezastĂrĂĄ, Ĺže jeho postavy jsou zcela fiktivnĂ, jako vypravÄÄ zdĹŻrazĹuje, Ĺže je sĂĄm stvoĹil („TomĂĄĹĄ se narodil z vÄty einmal ist keinmal. Tereza se narodila z kruÄenĂ bĹicha.“) jako nositele svĂ˝ch myĹĄlenek. Postavy ĹžijĂ svĹŻj pĹĂbÄh, hned na nĂĄsledujĂcĂ stranÄ se vĹĄak teprve rodĂ z nĂĄhlĂŠ vzpomĂnky: „MyslĂm na TomĂĄĹĄe uĹž Ĺadu let, ale teprve ve svÄtle tĂŠto Ăşvahy jsem ho uvidÄl jasnÄ. VidÄl jsem ho, jak stojĂ u okna svĂŠho bytu a dĂvĂĄ se pĹes dvĹŻr na zeÄ protÄjĹĄĂho ÄinŞåku a nevĂ, co mĂĄ dÄlat.“ KolikrĂĄt se takto z okna dĂval Milan Kundera? A kolikrĂĄt ho napadaly tytĂŠĹž otĂĄzky, kterĂŠ si klade TomĂĄĹĄ, Tereza, Sabina, Franz a kterĂŠ si poklĂĄdĂĄme my?
RomĂĄn nĂĄm umoĹžĹuje sdĂlet jakĂŠsi spoleÄnĂŠ vÄdomĂ toho, Ĺže naĹĄe Ĺživoty se ve svĂŠm proĹžĂvĂĄnĂ a svĂ˝mi osudy liĹĄĂ, Ĺže sice kaĹždĂ˝ zaĹžĂvĂĄme jinĂ˝ pĹĂbÄh (neĹžijeme ve svÄtÄ vÄÄnĂŠho nĂĄvratu), ale naĹĄe otĂĄzky, pochyby a nejistoty jsou nakonec stejnĂŠ. VĹĄichni Äas od Äasu podlĂŠhĂĄme kĂ˝Äi, protoĹže je tou nejsnadnÄjĹĄĂ cestou, vĹĄichni po urÄitĂŠ obdobĂ Ĺživota povaĹžujeme lĂĄsku za jedinĂ˝ moĹžnĂ˝ zpĹŻsob seberealizace, vĹĄichni jsme tĂĹženi vÄdomĂm zodpovÄdnosti za svĂŠ Äiny, protoĹže nemĂĄme moĹžnost zkusit si Ĺživot „naneÄisto“. Nikdo z nĂĄs na tom nenĂ lĂŠpe neĹž ostatnĂ, protoĹže vĹĄichni mĂĄme jen jeden pokus. MoĹžnĂĄ i to se skrĂ˝vĂĄ v poselstvĂ tĂŠto knihy i za slovy jejĂho autora – totiĹž Ĺže „romĂĄn nechce bĂ˝t niÄĂm jinĂ˝m neĹž romĂĄnem“: Neberme tu „nesnesitelnou zodpovÄdnost“ tak smrtelnÄ vĂĄĹžnÄ. Jestli si vĹĄak vybereme tĂhu, nebo lehkost, to uĹž zĂĄvisĂ na nĂĄs…
LitENky Ä. 2/22, roÄ.2006/2007
(19. 11. 2006, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1759
KĂ˝m je Ĺ˝ibĹid?
Ĺ˝ibĹid Radka FridrichaMonika KrajÄoviÄovĂĄ
( monika.krajcovicova)
TvrdĂ-li Radek Fridrich, Ĺže si chtÄl v Ĺ˝ibĹidovi odpoÄinout od tĂŠmatu Sudet a smrti, nenĂ to tak ĂşplnÄ pravda, neboĹĽ krajina a jejĂ mĂ˝tickĂĄ zĂĄkoutĂ i v tĂŠto sbĂrce majĂ nezastupitelnou Ăşlohu - stĂĄvajĂ se dÄjiĹĄtÄm pĹĂbÄhĹŻ, kterĂŠ mĹŻĹže proĹžĂvat kaĹždĂ˝ z nĂĄs. TajemnĂĄ, neutÄĹĄenĂĄ krajina DÄÄĂnska si v sobÄ nese nevyĹÄenĂŠ pĹĂbÄhy a osudy, moĹžnĂĄ prĂĄvÄ proto nemĹŻĹže vnĂmavĂŠho obyvatele nechat jen tak v klidu. A i kdyĹž se nÄkterĂŠ bĂĄsnÄ pohybujĂ v jakoby pohĂĄdkovĂŠ rovinÄ (straĹĄidelnĂ˝ch pohĂĄdek pro dospÄlĂŠ), zĹŻstĂĄvĂĄ zde stĂĄle pĹĂtomna rovina dobovĂŠ reality a fenomĂŠnĹŻ s nĂ souvisejĂcĂch - mamon, pokĹivenĂŠ lidskĂŠ vztahy, konzum, neĂşcta ke kraji a jeho minulosti. Postava Ĺ˝ibĹida by se tedy dala vyloĹžit jako jakĂĄsi animĂĄlnĂ bytost reflektujĂcĂ dÄnĂ kolem sebe, s trochou nadsĂĄzky stĂn autorova jĂĄ, jeho ÄernĂ˝ kĹŻĹ, kterĂ˝ nevĂĄhĂĄ vytĂĄhnout na svÄtlo vĹĄechnu ĹĄpĂnu souÄasnĂŠho svÄta.
Ale to je jen jeden Ăşhel pohledu. SbĂrkou Radek Fridrich zamotal hlavu vĹĄem, kdo by se chtÄli pokusit vmÄstnat jejĂ charakteristiku do jednĂŠ vÄty. Jako celek totiĹž dĂlo pĹŻsobĂ dost nesourodÄ - z hlediska tematickĂŠho i volbou bĂĄsnickĂ˝ch ŞånrĹŻ. TÄm, kteĹĂ touŞà uchopit ve vĹĄem epickou podstatu, mohu ĹĂci, Ĺže Ĺ˝ibĹid je postavou nespokojenou. Rodina ho vysĂĄvĂĄ, ĹžitĂ s pokryteckĂ˝mi sousedy a sobeckĂ˝mi lidmi ho niÄĂ, proto chodĂ Äasto do hospody. MĂĄ imaginĂĄrnĂ pĹĂtelkyni KĹŻĹženu (kterĂĄ je mĂĄmenĂm) a vcelku zdĂĄ se bĂ˝t jeho Ĺživot stejnĂ˝ jako Ĺživoty mnoha jinĂ˝ch - stÄhuje se, nakupuje, hĂĄdĂĄ se, chodĂ k doktorovi, miluje se. DozvĂdĂĄme se takĂŠ o jeho ĹženÄ a dÄtech, ovĹĄem Ĺžena ho neustĂĄle opouĹĄtĂ - jednou kvĹŻli konĂm, kterĂŠ nastÄhoval do dÄtskĂŠho pokoje, jindy za vĹĄe mĹŻĹže jehlice, kterou pĂchĂĄ Ĺ˝ibĹid ĹženÄ do oka. ZdĂĄ se tedy, Ĺže se snaŞà vĹĄĂ tĂŠ tĂze a tragiÄnosti, kterĂĄ se na nĂĄs zvenku valĂ, Äelit jakousi blaĹžĂcĂ rozvernostĂ a poĹĽouchlostĂ. Jeho pĹĂbÄhy jsou mĂsty psĂĄny volnĂ˝m verĹĄem (b. StarĂ˝ pĹĂbÄh, b. Sen KĹŻĹženy, b. Tauchmann vysĂĄvĂĄ pĹed Ĺ˝ibĹidem svĹŻj pravĂ˝ morek svÄta), nÄkdy se jednĂĄ o pouhĂ˝ vĂ˝Äet (b. Ĺ˝ibĹid mĂĄ rĂĄd). Nalezneme zde i domĂĄcĂ zĂĄpisky (b. PoznĂĄmky z barĂĄÄnickĂŠ Ätvrti) nebo kratĹĄĂ, sevĹenÄjĹĄĂ formu, pĹipomĂnajĂcĂ novelu (b. DĹŻsledek veÄernĂ Äetby Morgensternovy bĂĄsnÄ NoÄnĂ rybĂ zpÄv). AÄkoliv se tedy jednĂĄ o bĂĄsnÄ, u kterĂ˝ch ÄtenĂĄĹ obÄas jen stÄŞà zadrĹžuje smĂch, nelze opomenout rovinu sdÄlovacĂ. Autor se vynoĹuje jako deus ex machina, aby ukĂĄzal shĹŻry prstem na vĹĄechny nepravosti, na bezĂştÄĹĄnost doby - jejĂ ĹĄeÄ a nudu, kterĂĄ v ÄlovÄku otupuje elementĂĄrnĂ lidskost. VĹĄe korunujĂ neotĹelĂŠ originĂĄlnĂ vĂ˝razovĂŠ prostĹedky a pĹirovnĂĄnĂ: „cyklĂĄmovĂŠ srdce, vyÄĂĄple rudĂ˝ pyj, antukovĂŠ srĂĄzy, kudibalĂ kunda“, vÄetnÄ slov hovorovĂ˝ch a vulgarismĹŻ: „rajtoval by, imrvĂŠre, vopuĹĄtÄnĂ˝ho chlapa, ĹehtajĂcĂ svinÄ, zelenĂĄ kachnĂ hovna.“ V jednĂŠ bĂĄsni se dokonce setkĂĄvĂĄme s halasovsky-ĹĄvankmajerovskou ĹĂkankou: „hlaviÄky slepiÄĂ/paciÄky krĂĄliÄĂ/kdo vrahem?/Ty Äi ty?, pĹŻsobĂcĂ jako nÄjakĂŠ zaklĂnadlo.
Mezi Ĺ˝ibĹidovy pĹĂbÄhy je vloĹžen cyklus nazvanĂ˝ Kabinet doktora Bunauburga, kde se od prvnĂ strĂĄnky ztrĂĄcĂme mezi neexistujĂcĂmi zvĂĹaty. Pomine-li se fakt, Ĺže si kaĹždĂŠ zvĂĹe za sebou tĂĄhne nÄjakou svou typickou anomĂĄlii, mĹŻĹžeme text ÄĂst jako rozvernĂŠ ukĂĄzky ze zoologickĂŠ encyklopedie. OvĹĄem podstatou komiÄnosti a zĂĄroveĹ tĂm, co na nĂĄs jako tĂseĹ padĂĄ, jsou prĂĄvÄ jednotlivĂŠ anomĂĄlie. Ty mohou bĂ˝t pojĂtkem mezi Kabinetem a Ĺ˝ibĹidovĂ˝mi pĹĂbÄhy. VĹždyĹĽ nÄkterĂŠ vyloĹženÄ evokujĂ hnus a rozklad: „kukaÄÄĂ oÄi bez vĂÄek, olbĹĂmĂ vodnatĂĄ hlava, hermafroditnĂ hlĂzy, zahlenÄnĂ˝ ĹĄlem.“ StejnÄ jako se nĂĄm mĹŻĹže dÄlat na nic ze souÄasnĂŠho svÄta a z lidĂ, kteĹĂ tento svÄt pomĂĄhajĂ spoluutvĂĄĹet. Jako by tedy tyto anomĂĄlie pĹedstavovaly to, co je ve svÄtÄ ĹĄpatnĂŠ a nedokonalĂŠ - lhostejno, jak to pojmenujeme.
Fridrich, Radek: Ĺ˝ibĹid. Brno, Host 2006. 88 str.
LitENky Ä. 3/23, roÄ. 2006/2007
(10. 12. 2006, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1797
Aby byl dĹŻm domem...
Anna HolmanovĂĄ
( anna.holmanova)
VÄtĹĄina bĂĄsnĂ sbĂrky mĂĄ napĹĂklad aĹž pĹĂliĹĄ podobnou strukturu: nejprve je evokovĂĄno, kde a v jakĂŠm Äase se nalĂŠzĂĄme (dĹŻm, podzim...), nĂĄsleduje drobnĂĄ reflexe spojenĂĄ s konkrĂŠtnĂm pozorovĂĄnĂm vĹĄednĂch jevĹŻ (Na skĹĂni jsem uvidÄl vĂĄhy zlomenĂŠ v rameni./Co teÄ zbĂ˝vĂĄ/neĹž pĹestat vĂĄĹžit a nahĂ˝bat se jen v tu stranu,/kde nesvĂrĂĄ bolest vĂ˝Äitek.) a celĂ˝ text je poslĂŠze zakonÄen pointou Äi pĹesahem do obecnĂŠho (a tÄla mrtvĂ˝ch much na podlaze ĹĄustila,/jako kdyĹž si vĹĄichni rohatĂ leĹĄtĂ eĹĄusy ocasem/a drhnou je pĂskem z pĹedpeklĂ.). Autor si takto vytvoĹil ĂşÄinnĂ˝ recept, podle kterĂŠho umĂ napsat vcelku pĹŻsobivĂ˝ text, ovĹĄem svĂŠ bĂĄsnÄ tvoĹĂ stĂĄle podle jednoho „mustru“. VĂ˝slednĂŠ texty jsou nĂĄsledkem toho ĹĄablonovitĂŠ a postrĂĄdajĂ jedineÄnost.
V prvnĂch dvou oddĂlech sbĂrky se nalĂŠzĂĄme pĹevĂĄĹžnÄ v interiĂŠru domu Äi v jeho bezprostĹednĂ blĂzkosti. PozoruhodnĂĄ je titulnĂ bĂĄseĹ Aby dĹŻm..., v nĂĹž autor vymezuje nejen fyzickĂ˝ prostor domu, ale i celĂŠ principy svĂŠ poetiky. NapĹĂklad hned v prvnĂm dvojverĹĄĂ (aby byl dĹŻm domem, musĂ bĂ˝t do stropu/nekoneÄnĂ˝) Koten pĹedznamenĂĄvĂĄ zpĹŻsob pointovĂĄnĂ svĂ˝ch textĹŻ: vztahovĂĄnĂ bÄĹžnĂ˝ch dÄjĹŻ vertikĂĄlou mnohdy aĹž kamsi do posvĂĄtnĂŠho (Co je asi/PĂĄnubohu tak drahĂŠ,/Ĺže pro to po blesku posĂlĂĄ/zlatou cestu nazpĂĄtek?). BĂĄseĹ Aby dĹŻm..., jiĹž mĹŻĹžeme vnĂmat jako prolog, se zdĂĄ bĂ˝t nejzdaĹilejĹĄĂm textem celĂŠ knihy. VĹĄe, co je v ostatnĂch textech drobeno do pouhĂ˝ch sledĹŻ detailnĂch pozorovĂĄnĂ, totiĹž vyjadĹuje v celistvosti a Ăşplnosti. OstatnĂ bĂĄsnÄ pak z tohoto Ăşhlu pohledu mohou vyvolat dojem, Ĺže rozmÄlĹujĂ jiĹž ĹeÄenĂŠ, aniĹž by samy pĹinĂĄĹĄely nÄco skuteÄnÄ podstatnĂŠho.
ZatĂmco v prvnĂm oddĂle je lyrickĂ˝ subjekt osamocen, v oddĂle druhĂŠm svou samotu pĹeklenuje – do jeho domu pĹibĂ˝vĂĄ Ĺžena (oddĂl Michaela v domÄ). Dalo by se oÄekĂĄvat, Ĺže se tato vĂ˝znamnĂĄ zmÄna projevĂ ve stylu jednotlivĂ˝ch bĂĄsnĂ. OvĹĄem jevy jsou stĂĄle nahlĂĹženy ze stejnĂŠ perspektivy jako v prvnĂm oddĂle, ĹženskĂ˝ element se zde ke slovu nedostĂĄvĂĄ, zĹŻstĂĄvĂĄ jen v pozadĂ coby pĹedmÄt pozorovĂĄnĂ subjektu muĹžskĂŠho (A jeĹĄtÄ se dĂvĂĄm:/lakujeĹĄ si na nohou nehty v hlubokĂŠm pĹedklonu;/zadeÄek nahoru vyĹĄpulenĂ˝ – docela jako ten,/kdo prĂĄvÄ objevil v koberci desetnĂk...).
Ve tĹetĂm oddĂle VĹĄechny pĹĂstupovĂŠ cesty prostor domu opouĹĄtĂme. KlĂÄovĂ˝mi jsou zde motivy cesty, nĂĄvratu a nostalgie. EvokovĂĄna je pĹedevĹĄĂm krajina severnĂch Äech. Äasto se ocitĂĄme na trati, ve mÄstech Äi v jinĂ˝ch exteriĂŠrech. Oproti dvÄma pĹedchozĂm oddĂlĹŻm je pro ten tĹetĂ typickĂĄ pĹĂtomnost rĂ˝mĹŻ, kterĂŠ ovĹĄem mĂsty pĹŻsobĂ ponÄkud neumÄle (aĹž praĹĄtĂ/po deĹĄti, bylo pÄt/nazpÄt, ĹĄkvor/na odpor).
ZĂĄvÄrem se dĂĄ ĹĂci, Ĺže rozpaÄitĂŠ vyznÄnĂ sbĂrky nezachrĂĄnĂ ani obÄasnĂĄ pĹĂtomnost zajĂmavĂ˝ch bĂĄsnickĂ˝ch obrazĹŻ Äi autorĹŻv nezpochybnitelnĂ˝ pozorovatelskĂ˝ talent.
Koten, JiĹĂ: Aby dĹŻm. Brno, Host 2005, 68 str.
LitENky Ä. 3/23, roÄ. 2006/2007
(28. 12. 2006, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1821
Jak je to vlastnÄ s muĹži a Ĺženami
NovĂ˝ romĂĄn Petry HĹŻlovĂŠ zaujme, moĹžnĂĄ ĹĄokuje a dĂĄ se pĹeÄĂst za jeden veÄer.Milan SouÄek
( milan.soucek)
NenĂ nic tÄĹžkĂŠho vzĂt do ruky knĂĹžku o 150 strĂĄnkĂĄch a pĹeÄĂst ji za veÄer. NenĂ snad ani nic nemoĹžnĂŠho vzĂt si knihu lechtivĂ˝ch, no nebojme se ĹĂct erotickĂ˝ch, nebo dokonce pornografickĂ˝ch pĹĂbÄhĹŻ, kterĂŠ se dajĂ koupit v kaĹždĂŠ trafice, a zaÄĂst se do neuvÄĹitelnĂ˝ch a stĂĄle se opakujĂcĂch vyfabulovanĂ˝ch story pornohercĹŻ na jejĂch strĂĄnkĂĄch. U knihy, kterĂĄ se v anketÄ LidovĂ˝ch novin o knihu roku 2006 umĂstila na 5. - 10. mĂstÄ, je ale uĹž tĹeba pĹeprogramovat ÄtenĂ nÄkam jinam a zkusit najĂt, ÄĂm se liĹĄĂ od tÄch výťe zmĂnÄnĂ˝ch.
VypravÄÄka v UmÄlohmotnĂŠm tĹĂpokoji je profesionĂĄlnĂ prostitutka, kterĂĄ se ve svĂŠm bytÄ (umÄlohmotnĂŠm tĹĂpokoji) setkĂĄvĂĄ s rĹŻznĂ˝mi druhy klientĹŻ majĂcĂch rozliÄnĂŠ choutky a pĹĂĄnĂ. Jako sprĂĄvnĂĄ profesionĂĄlka pĹistupuje ke svĂŠ prĂĄci bez citĹŻ jako ke kaĹždodennĂ dĹinÄ a podobnÄ vidĂ i svĂŠ zĂĄkaznĂky – muĹže. DennodennÄ se potkĂĄvĂĄ s mnoha pĹĂbÄhy a scĂŠnami a z onoho nepĹebernĂŠho mnoĹžstvĂ inspiracĂ chce nasbĂrat materiĂĄly k natoÄenĂ televiznĂho seriĂĄlu zĂĄhad – nÄÄeho, co tu jeĹĄtÄ nebylo.
Postavy jsou v UmÄlohmotnĂŠm tĹĂpokoji degradovĂĄny na pouhĂŠ personifikace pohlavnĂch orgĂĄnĹŻ a navĂc si muĹži a Ĺženy mÄnĂ i pozice gramatickĂŠho rodu (muĹž – raĹĄple, Ĺžena - zandavĂĄk). PĹichĂĄzĂ i degradace role muĹže a Ĺženy ve spoleÄnosti. MuĹž - raĹĄple je nĂĄdobou sexuĂĄlnĂho chtĂÄe, vĹždy pĹipraven vyuĹžĂt Ĺženu k jeho naplnÄnĂ, chtĂÄ sice ochabuje stĂĄrnutĂm, ale nemizĂ ĂşplnÄ, spĂĹĄe se promÄĹuje a nabĂ˝vĂĄ perverznÄjĹĄĂch rozmÄrĹŻ (strĂ˝ÄkopapĂnci touĹžĂcĂ po mladĂ˝ch dĂvkĂĄch). Ĺ˝ena - zandavĂĄk je zase pouhĂ˝m cĂlem muĹžovĂ˝ch choutek, a aÄ se o sebe starĂĄ, jak chce, dostihne ji vĹždy menopauza a kabelky plnĂŠ silnĂ˝ch parfĂŠmĹŻ k zakrytĂ potovĂŠho odĂŠru a nĂĄhradnĂch triÄek pro nÄkolikerĂŠ pĹevlĂŠkĂĄnĂ zpocenĂŠho obleÄenĂ.
ZĂĄpornĂŠ a ironickĂŠ chĂĄpĂĄnĂ postav muĹže a Ĺženy v UmÄlohmotnĂŠm tĹĂpokoji jistÄ nenaplĹuje dneĹĄnĂ poĹžadavky ideĂĄlnĂho obrazu obou pohlavĂ (muĹž - silĂĄk, Ĺžena - krĂĄska). Je ale moĹžnĂĄ prĂĄvÄ tĂm, co dÄlĂĄ z knihy nÄco vĂc neĹž pouhĂ˝ pornografickĂ˝ text. Ironie je kniha plnĂĄ, a to nejen v rovinÄ postav, ale i na poli tematickĂŠm a jazykovĂŠm. Oproti svĂ˝m pĹedchozĂm romĂĄnĹŻm sice autorka upustila od uĹžĂvĂĄnĂ obecnĂŠ ÄeĹĄtiny, ale expresivnĂ vyjadĹovĂĄnĂ si zachovala i zde a nijak neztratila ze svĂŠho umu v prĂĄci s jazykem. Jazyk je totiĹž dalĹĄĂ vÄcĂ, kterĂĄ povyĹĄuje „tĹĂpokoj“ do vyĹĄĹĄĂch sfĂŠr, neĹž je pouhĂĄ pornografickĂĄ literatura. HĹŻlovĂĄ ozvlĂĄĹĄtĹuje jazyk neologismy i zvlĂĄĹĄtnĂmi a neÄekanĂ˝mi tvary bÄĹžnĂ˝ch slov a vytvĂĄĹĂ i zajĂmavĂŠ slovnĂ symboly. DalĹĄĂm plusem a krokem dĂĄl v autorÄinÄ vĂ˝voji je i sevĹenost textu, kterĂ˝ je ve svĂŠ podstatÄ intimnĂ zpovÄdĂ stĂĄrnoucĂ prostitutky.
ZĹŻstĂĄvĂĄ ale stĂĄle hlavnÄ na ÄtenĂĄĹi, zda se pĹenese pĹes na kaĹždĂŠ strĂĄnce se objevujĂcĂ sexuĂĄlnĂ scĂŠnky a pĹijme knihu hlavnÄ jako ironickĂ˝ obraz dneĹĄnĂ znudÄnĂŠ a v mnoha ohledech degradovanĂŠ spoleÄnosti omezenĂŠ jen na ĂşzkĂ˝ okruh aspektĹŻ Ĺživota.
HĹŻlovĂĄ Petra: UmÄlohmotnĂ˝ tĹĂpokoj. Praha. Torst 2006. 156 stran.
LitENky Ä. 3/23, roÄ. 2006/2007
(29. 12. 2006, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1823
Kurva, soudruzi!
Ivona TurinskĂĄ
( ivona.turinska)
„Jenom jsem doloval z pamÄti zasutĂŠ vzpomĂnky jednu za druhou, jako archeolog doluje ze zemÄ zasypanĂŠ Ăşlomky vĂĄz nebo soch; oÄistil jsem je od nĂĄnosĹŻ Äasu, zaznamenal jsem je a snaĹžil se, aby do sebe zapadaly“, ĹĂkĂĄ autor hned na zaÄĂĄtku svĂŠho vyprĂĄvÄnĂ. A opravdu, stĹĂpky obrazĹŻ a myĹĄlenek slepenĂŠ ĂşstĹednĂmi postavami Lea a Michely, doplnÄnĂŠ o minipĹĂbÄhy lidĂ kolem nich, chrlĂ na ÄtenĂĄĹe jako nekonÄĂcĂ tok monologickĂŠho vyprĂĄvÄnĂ. Sleduje nit pamÄti jako neuspoĹĂĄdanĂŠ vzpomĂnky na milovanĂŠ pĹĂĄtele.
VypravÄÄ, jenĹž je zĂĄroveĹ i jednou z postav (pĹĂtel Lea a Michel, architekt), retrospektivnÄ rekonstruuje ĹživotnĂ pĹĂbÄh Leonarda a Michely FerrarriovĂ˝ch. Ti ve svĂŠm ĹživotÄ bojovali za tento svÄt, doufali, Ĺže jsou schopni jĂm pohnout a zmÄnit k lepĹĄĂmu. NÄkdy aĹž pĹĂliĹĄ naivnÄ vÄĹili, Ĺže dosĂĄhnou pravdy a spravedlnosti, dokonalĂŠ symbiĂłzy vĹĄech a vĹĄeho, Ĺže nĂĄsledujĂcĂ generace bude ĹžĂt bez problĂŠmĹŻ lĂĄskyplnĂ˝ a tolerantnĂ Ĺživot: „Jako bys nevÄdÄl, Ĺže vĹĄechny lidskĂŠ rasy za pĂĄr let splynou v jedinou multietnickou spoleÄnost, kde uĹž nebudou jedinci posuzovĂĄni podle barvy pleti nebo zemÄ pĹŻvodu, ale jen podle toho, jacĂ jsou.“
Lea a Michela patĹili ke generaci „kvÄtinovĂ˝ch dÄtĂ“, byli ovlivnÄni ideologiemi a utopismem po celĂ˝ svĹŻj Ĺživot. Znovu a znovu se pouĹĄtÄli do bitvy se svÄtem, opÄt a opÄt s neutuchĂĄvajĂcĂm odhodlĂĄnĂm a pevnou vĂrou ve svĂŠ vlastnĂ Äiny: „Co je tĹeba udÄlat a co se dÄlat nemĂĄ v dneĹĄnĂ dobÄ, kdy mĂĄme odpovÄdnost za to, abychom pĹevedli skupinu mladĂ˝ch lidĂ z trosek starĂŠho svÄta do spoleÄnosti zĂtĹka.“ VĹĄe, co dÄlali, tomu i vÄĹili, a ĹĄli do toho naplno aĹž do konce Ĺživota. KrĂĄÄeli za svĂ˝mi ideĂĄly hlava nehlava, vzepĹeli se i svĂ˝m pĹĂĄtelĹŻm, pokud byli pĹesvÄdÄeni, Ĺže majĂ pravdu: „ChudĂĄk! VĹždyĹĽ on tomu, co ĹĂkĂĄ, doopravdy vÄĹĂ...“ OÄi jim plĂĄly jako malĂ˝m dÄtem u vĂĄnoÄnĂho stromeÄku nadÄjĂ a snahou vybudovat svÄt plnĂ˝ lĂĄsky a tolerance, vĹždyĹĽ se pĹece „lidstvo dokĂĄĹže zastavit na okraji propasti a vydat se jinou cestou...“
ManĹželskĂĄ dvojice se angaĹžovala v mnoha aktivitĂĄch, jako napĹ. v boji za zrovnoprĂĄvnÄnĂ Ĺžen, za osvobozenĂ blĂĄznĹŻ, za pĹĂrodnĂ parky, za vegetariĂĄnstvĂ a makrobiotickou stravu, za lidskĂĄ prĂĄva, alternativnĂ zdroje energie, obÄti domĂĄcĂho nĂĄsilĂ, v boji proti tĹĂdnĂm rozdĂlĹŻm a trestu smrti, snaĹžili se o ochranu ĹživotnĂho prostĹedĂ a divokĂŠ zvÄĹe, zaklĂĄdali rĹŻznĂŠ organizace a zajĂmali se o aktuĂĄlnĂ vĂĄleÄnĂŠ problĂŠmy. PĹi takovĂŠm nezmÄrnĂŠm poÄtu rĹŻznorodĂ˝ch ÄinnostĂ se ÄlovÄk ptĂĄ, zda je vĹŻbec moĹžnĂŠ tohle vĹĄechno stihnout bÄhem jednoho Ĺživota. A proÄ to vĹĄechno dÄlajĂ?
NestrojenĂ˝ styl vypravÄÄe pĹŻsobĂ velice nenĂĄsilnÄ a jednoduĹĄe, aĹž mĂĄte dojem, Ĺže sedĂte na kĂĄvÄ s pĹĂtelem a ten vĂĄm vyprĂĄvĂ o lidech ze svĂŠho Ĺživota. VypravÄÄ se nepouĹĄtĂ do lĂÄenĂ podrobnostĂ vĹĄech ĹživotnĂch peripetiĂ hlavnĂch postav. VÄcnÄ, jasnÄ, koncentrovanÄ a bez patosu popisuje udĂĄlosti kolem Lea a Michely. Z jejich Ĺživota vybĂrĂĄ pro nÄj dĹŻleĹžitĂŠ okamĹžiky, kterĂŠ namĂĄtkou vytahuje ze svĂ˝ch vzpomĂnek. PĹĂmÄ, nenĂĄroÄnÄ, upĹĂmnÄ sĂĄm k sobÄ a bez sloĹžitĂŠ metaforiÄnosti vyjadĹuje svĂŠ myĹĄlenky a Ăşvahy o jejich ĹživotÄ. ObÄasnĂ˝ nÄkolikavÄtnĂ˝ dialog jen vĂ˝stiĹžnÄji zachycuje pointu popisovanĂŠ situace.
VypravÄÄ, o kterĂŠm je v knize jen nÄkolik krĂĄtkĂ˝ch odboÄek (napĹ. svatba, prĂĄce architekta, rozvod, jeho pĹĂtelkynÄ apod.), soucitnÄ a stĹĂzlivÄ popisuje Ĺživot Lea a Michely, ale takĂŠ se nebojĂ analĂ˝zy plnĂŠ kritiÄnosti, ironie a sarkasmu. SĂĄm takĂŠ, nejdĹĂve nakaĹžen idealismy, podobnÄ jako hlavnĂ postavy, v konfrontaci s realitou a vĹĄednĂmi problĂŠmy vystĹĂzlivĂ z ideĂĄlĹŻ, pochopĂ, Ĺže nakonec vĹĄechno zĹŻstane, jak bylo:„KaĹždĂĄ generace si myslĂ, Ĺže musĂ nÄco pĹedat generaci nĂĄsledujĂcĂ, ale ve skuteÄnosti k ŞådnĂŠmu pĹedĂĄvĂĄnĂ nedochĂĄzĂ, a moĹžnĂĄ Ĺže je to tak dobĹe.“ Naopak je tomu u Lea a Michely, kteĹĂ jsou naivnĂ tĂŠmÄĹ aĹž do konce Ĺživota. BohuĹžel. To, co ÄekĂĄ na konci kaĹždĂŠ naivnĂ utopie, je krutĂĄ skuteÄnost, jeĹž neminula ani naĹĄe protagonisty na samĂŠm konci Ĺživota. VĂra v humanitnÄjĹĄĂ spoleÄnost se rozplynula, jakmile se podĂvali na svĹŻj Ĺživot zpÄtnÄ a vidÄli, Ĺže se nezmÄnilo tĂŠmÄĹ nic.
HlavnĂm cĂlem autora je ukĂĄzat, Ĺže i kdyĹž jsou ideĂĄly zvrĂĄcenĂŠ a obÄas nesmyslnĂŠ a plnĂŠ naivity, je to stĂĄle lepĹĄĂ neĹž pasivita, kterĂĄ se stala metlou dneĹĄnĂ generace. NeĹž aby si ÄlovÄk odĹel kolena, sedĂ radÄji doma za pecĂ, pÄknÄ v teple, klidu a ĹĂkĂĄ si: „VĹĄak ono to nÄjak dopadne i beze mÄ, kdo vĂ, co bude zĂtra, tak proÄ bych se o nÄco snaĹžil.“ Autor chce pĹedat myĹĄlenku, Ĺže nejde o to vyhrĂĄt Äi prohrĂĄt, ale o nĂĄsledovĂĄnĂ cĂle, ideje a vlastnĂho svÄdomĂ, o plnĂ˝ a aktivnĂ Ĺživot, kterĂ˝ neznĂĄ sobeckost a sebestĹednost. NeustĂĄle nĂĄs nabĂĄdĂĄ ke konfrontaci s vlastnĂ zkuĹĄenostĂ, s vlastnĂm rozumem a vlastnĂmi myĹĄlenkami. NemĂĄme se nechat obalamutit ideĂĄly a utopiĂ, ale ĹĂdit se svĂ˝mi hodnotami a pĹesvÄdÄenĂm.
PokouĹĄĂ se o boj s konzumnĂ spoleÄnostĂ, s nĂĄboĹženstvĂm penÄz, s individualismem, egoismem a bezcĂlnostĂ, s dobou, ve kterĂŠ jsou ideĂĄly mrtvĂŠ, ale takĂŠ o boj s „vÄÄnĂ˝mi dÄtmi“, kterĂŠ se nemohou odhodlat dospÄt a pĹevzĂt zodpovÄdnost za svĂŠ Äiny a chovĂĄnĂ. Jde mu o boj s lidmi, kteĹĂ se nestarajĂ o to, co bude za rok nebo za tisĂc let.
Sebastiano Vassalli: Archeologie pĹĂtomnosti. Praha - LitomyĹĄl a PĹĂbram. Paseka a Pistorius & OlĹĄanskĂĄ 2006, 192 stran. PĹeklad: KateĹina VinĹĄovĂĄ.
(26. 2. 2007, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1879
Ty a Jan CimickĂ˝
KdyĹž majĂ spisovatelĂŠ pĹehnanĂŠ grafomanskĂŠ sklony, je to na knize znĂĄtĹ ĂĄrka VlasĂĄkovĂĄ
( sarka.vlasakova)
Kdo by Äekal intimnĂ zpovÄÄ CimickĂŠho, nedoÄkĂĄ se jĂ. NĂĄdech erotiky je velmi lehkĂ˝ a rozhodnÄ nenĂ ve vĹĄech bĂĄsnĂch. SbĂrka celkovÄ pĹŻsobĂ jako dĂlko nezkuĹĄenĂŠho hocha, kterĂ˝ je naivnĂ, stĂĄle ÄekĂĄ, doufĂĄ a touĹžĂ. LĂĄska se pociĹĽuje jako nejistĂĄ, hodnÄ se objevuje nalĂŠhĂĄnĂ ze strany subjektu na jeho milou. SamotnĂ˝ vypravÄÄ se lĂĄsku takĂŠ stydĂ dĂĄt najevo, bojĂ se o ni, vzlykĂĄ a vzĂ˝vĂĄ boha. CimickĂ˝ se pravdÄpodobnÄ stylizoval do role mladĂŠho naivnĂho chlapce. Pokud je ale jeho styl nezĂĄmÄrnĂ˝ a pĹirozenĂ˝, je to pro knihu dalĹĄĂ mĂnus.
NejednĂĄ se o monology, lyrickĂ˝ subjekt na sebe bere nejrĹŻznÄjĹĄĂ podoby. ZĹetelnÄ se projevuje autorovo vzdÄlĂĄnĂ, a to v narĂĄĹžkĂĄch na filozofy a psychology nejen dob minulĂ˝ch, ale i souÄasnosti. MilostnĂŠ motivy se stĂĄle opakujĂ, jednĂĄ se napĹĂklad o slunce, sen, vzpomĂnku, horeÄku, odlouÄenĂ, tedy o motivy typickĂŠ pro tento druh poezie. Mimo nÄ obsahuje kniha i motivy pĹĂrodnĂ, objevĂ se i motivy zahraniÄnĂch mĂst. VÄtĹĄina bĂĄsnĂ hovoĹĂ o emocionĂĄlnĂm pohledu na lĂĄsku, o srdci, rozum je upozadÄn, je ale pĹĂtomen.
CimickĂ˝ naplnil sbĂrku formĂĄlnÄ tĂŠmÄĹ totoĹžnĂ˝mi bĂĄsnÄmi, dĹŻslednÄ dodrĹžel stĹĂdavĂ˝ Äi obkroÄnĂ˝ rĂ˝m, hojnÄ vyuĹžil infinitivĹŻ. Mimo nÄkolika majĂ vĹĄechny bĂĄsnÄ ÄtyĹi ÄtyĹverĹĄovĂŠ strofy. Je nÄkolik vĂ˝jimek, v nichĹž se poslednĂ sloka sklĂĄdĂĄ z vĂce verĹĄĹŻ, zde se autor odvĂĄĹžil i zahrĂĄt si s rĂ˝mem. V bĂĄsni MoĹžnĂĄ pouĹžil anafory, vĹĄechny verĹĄe mimo poslednĂ zaÄĂnajĂ prĂĄvÄ slovem MoĹžnĂĄ. Tento nĂĄpad je bohuĹžel ojedinÄlĂ˝. AÄkoli se jednalo o zajĂmavĂŠ ozvlĂĄĹĄtnÄnĂ, autor se k nÄmu uĹž nevrĂĄtil. VĹĄechny bĂĄsnÄ postrĂĄdajĂ interpunkci, coĹž je ÄinĂ zajĂmavÄjĹĄĂmi. CimickĂ˝ ale nepĹiĹĄel s niÄĂm novĂ˝m, bĂĄsnÄ si jsou mnohdy velmi podobnĂŠ, opakujĂ se v nich i ÄĂĄsti verĹĄĹŻ, rĂ˝movĂĄnĂ je povÄtĹĄinou jednoduchĂŠ, mnoha z nich dokonce chybĂ jakĂŠkoli logickĂŠ zakonÄenĂ. TĹi strofy nÄkam spÄjĂ, ÄtvrtĂĄ vĹĄe „zahraje do outu“. Jako by se autor tak moc snaĹžil dodrĹžet ÄtyĹstrofovou strukturu, aĹž to samotnĂŠmu dĂlku ublĂĹžilo. CelkovĂ˝ dojem je pak takovĂ˝, Ĺže se ÄtenĂĄĹ ptĂĄ po ĂşÄelu bĂĄsnĂ, a to je urÄitÄ ĹĄkoda. Jak pro ÄtenĂĄĹe, tak pro autora.
Kniha rozhodnÄ nenĂ ÄtenĂĄĹsky nĂĄroÄnĂĄ, k odpoÄinku poslouŞà jistÄ dobĹe. DĂĄ se totiĹž ÄĂst s takovou pozornostĂ, jakou vyĹžadujĂ pĹĂbÄhy ÄervenĂŠ knihovny. MladĂ ÄtenĂĄĹi ve verĹĄĂch najdou nÄjakĂŠ svĂŠ myĹĄlenky a ti starĹĄĂ si zavzpomĂnajĂ. Pokud autor svoji knihu psal za tĂmto ĂşÄelem, pak se mu to beze zbytku povedlo a nelze mu nic vytknout. PĹesto by se ale pĹedtĂm, neĹž bude chtĂt vydat dalĹĄĂ knihu podobnĂŠho raĹženĂ, mÄl zamyslet nad vÄtou: „Ĺ etĹte naĹĄe lesy.“
CimickĂ˝, Jan: Ty a jĂĄ. DEUS, Praha 2007. 176 str.
LitENky Ä. 4/24, roÄ. 2006/2007
(7. 3. 2007, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1891
TvĂĄĹe ukrĂ˝vajĂcĂ svĂĄ tajemstvĂ
Petra HalbichovĂĄ
( petra.halbichova)
ZĂĄkladem je hledĂĄnĂ, jak sĂĄm nĂĄzev napovĂdĂĄ, masky, pĹetvaĹovĂĄnĂ a skuteÄnĂŠho stavu. Hned v prvnĂ kapitole autor definuje, co vlastnÄ ona maska znamenĂĄ, jakĂŠ jsou jejĂ funkce, k Äemu mohou slouĹžit a co vĹĄechno se pod nimi schovĂĄvĂĄ. Jde nejÄastÄji o skrĂ˝vĂĄnĂ, signalizovĂĄnĂ, alegorii a vytvĂĄĹenĂ fikce. Ve FuksovĂ˝ch dĂlech najdeme vĹĄechny tyto typy hojnÄ zastoupeny. A prĂĄvÄ v jejich uĹžitĂ pravdÄpodobnÄ pramenĂ velkĂĄ obliba tÄchto pĹĂbÄhĹŻ u ÄtenĂĄĹĹŻ, kteĹĂ jen Ĺžasnou nad obrovskĂ˝m rozdĂlem mezi tĂm, jak se postava tvĂĄĹĂ, jak vypadĂĄ a jak jednĂĄ.
Kde se ale tyto masky vzaly, proÄ je Fuks uplatĹoval v kaĹždĂŠm svĂŠm dĂle? AleĹĄ KovalÄĂk odpovÄdi hledal v osobnĂm ĹživotÄ Ladislava Fukse. Je znĂĄmo, Ĺže tento velkĂ˝ mystik Äasto zapojoval do svĂ˝ch dÄl autobiografickĂŠ prvky, coĹž se snad takĂŠ tĂ˝kĂĄ motivĹŻ masek. Fuksova pravĂĄ tvĂĄĹ se celĂ˝ jeho Ĺživot schovĂĄvala za maskami, tajil svou sexuĂĄlnĂ orientaci, niternou vĂru v Boha, urÄitĂŠ psychickĂŠ Ăşchylky, maskoval se faleĹĄnou loajalitou pĹi stycĂch s komunistickĂ˝m reĹžimem a jeho pĹedstaviteli, mÄl obavu ze schizofrenie a skrĂ˝val jistÄ i dalĹĄĂ tajemstvĂ, kterĂĄ nikdy neprozradil veĹejnosti. Je ale moĹžnĂŠ tyto dĹŻvody vidÄt v kaĹždĂŠm Fuksem vytvoĹenĂŠm charakteru? OsobnÄ si myslĂm, Ĺže urÄitou podobnost vysledovat mĹŻĹžeme, mĂsty je opravdu zĹetelnĂĄ, napĹ. upĂr z Variace na temnou strunu a chovĂĄnĂ Fuksova otce, ale otĂĄzkou spisovatelovy homosexuality se podle mĂŠho ĹĂdil AleĹĄ KovalÄĂk pĹĂliĹĄ. NÄkolik delĹĄĂch pohledĹŻ z oÄĂ do oÄĂ mezi chlapci jeĹĄtÄ nemusĂ bĂ˝t nutnÄ nĂĄznakem jejich sexuĂĄlnĂ orientace, jak je to popsĂĄno v kapitole s nĂĄzvem ZaĹĄifrovanĂĄ homosexualita. KovalÄĂk nachĂĄzĂ milostnĂŠ zĂĄpletky mezi postavami muĹžskĂ˝mi jako napĹ., v jiĹž zmĂnÄnĂŠ, Variaci na temnou strunu, kde ukazuje stavy podobnĂŠ lĂĄsce na zdĂĄnlivÄ normĂĄlnĂch, emocionĂĄlnÄ ale velmi silnĂ˝ch, pĹĂhodĂĄch tĹech kamarĂĄdĹŻ. V tom mu pomĂĄhĂĄ, mimo odkazĹŻ na odbornĂŠ texty, citace z Fuksovy knihy Moje zrcadlo: VzpomĂnky, dojmy , ohlĂŠdnutĂ..
Na pozadĂ tÄchto pĹedpokladĹŻ autobiografickĂ˝ch rysĹŻ buduje AleĹĄ KovalÄĂk svĹŻj detailnĂ rozbor postav FuksovĂ˝ch dÄl. Doslova pĂĹĄe o „ FuksovÄ bestiĂĄĹi, personifikaci zla, ocelovĂŠ tvĂĄĹi, atributech monster…“. NÄkterĂŠ masky je moĹžno snadno prohlĂŠdnout, majĂ metaforickou funkci. TakovĂŠ se objevujĂ napĹ. v povĂdkĂĄch z knihy Smrt morÄete. Jsou ale i ony tzv. ocelovĂŠ tvĂĄĹe, kterĂŠ nĂĄm nedovolujĂ proniknout do nitra postavy a odhalit jejich myĹĄlenky jako napĹ. ve Variaci na temnou strunu Äi PĹĂbÄhu kriminĂĄlnĂho rady. Maska je chĂĄpĂĄna nÄkdy jako tvĂĄĹ postavy, jejĂ chovĂĄnĂ navenek, ale najdeme i scĂŠny, kdy se protagonistĂŠ sami pĹestrojujĂ, stĂĄvajĂ se herci a nijak se tĂm v rĂĄmci pĹĂbÄhĹŻ netajĂ. To je pĹĂpad i pana Kopfrkingla ze SpalovaÄe mrtvol, kdyĹž sleduje v kostĂ˝mu ĹžebrĂĄka Ĺ˝idy pĹed synagogou.
DĹŻkladnĂŠmu zkoumĂĄnĂ byly vystaveny i motivy vytvĂĄĹejĂcĂ prostĹedĂ fikce, motivy snĹŻ, omĂĄmenĂ drogami, alkoholem, prĂĄĹĄky a motivy dalĹĄĂch druhĹŻ halucinacĂ.
ZajĂmavĂŠ je takĂŠ pozorovĂĄnĂ ĂşsmÄvĹŻ, kterĂŠ jsou jednĂm ze zĂĄkladnĂch charakteristickĂ˝ch prvkĹŻ masek. Uvedu zde asi nejznĂĄmÄjĹĄĂ pĹĂklad, ze SpalovaÄe mrtvol, opÄt pana Kopfrkingla, jehoĹž stĂĄlĂ˝ nÄĹžnĂ˝ ĂşsmÄv je souÄĂĄstĂ kontrastu zdĂĄnlivĂŠho klidu a spokojenosti a dÄsivĂŠ atmosfĂŠry genocidy, vraĹžd a vĂĄlky.
Masky ale plnĂ svĹŻj ĂşÄel jen tehdy, jsou-li sprĂĄvnÄ odhaleny. Proto v kaĹždĂŠ knize dojde v klĂÄovĂŠm momentu k rozlomenĂ onĂŠ masky. O tom pojednĂĄvajĂ kapitoly s nĂĄzvy napĹ. SvÄtlo za maskou, Ĺ edĂĄ tvĂĄĹ smrti, VzkĹĂĹĄenĂ tvĂĄĹe aj. Pod opravdu silnĂŠ zvÄtĹĄovacĂ sklo se zde dostĂĄvajĂ i na prvnĂ pohled mĂŠnÄ patrnĂŠ detaily jednotlivĂ˝ch pĹĂbÄhĹŻ. Snad nejvĂce se to tĂ˝kĂĄ kapitoly o politickĂŠ metafoĹe, kde se mj. pĂĹĄe o paralele lidskĂŠho a zvĂĹecĂho Ĺživota. Dokladem je situace ze SpalovaÄe mrtvol, kde si hlavnĂ protagonista dÄlĂĄ panoptikum z figurek se zvĂĹecĂmi jmĂŠny, ÄastĂŠ je i pĹirovnĂĄvĂĄnĂ lidĂ k ovcĂm a vlkĹŻm ve Variaci na temnou strunu.
Za jednu masku je moĹžno skrĂ˝t opravdu mnoho. PĹipadĂĄ mi vskutku obdivuhodnĂŠ, kolik detailĹŻ autor tak podrobnÄ zpracoval. TakĂŠ je zvlĂĄĹĄtnĂ, co vĹĄechno se dĂĄ vypozorovat v kompletnĂm dĂle jednoho autora na zĂĄkladÄ jednoho motivu, jakĂ˝m je princip maskovĂĄnĂ.
DĂky vĂ˝bornÄ vybranĂ˝m citacĂm textĹŻ se snadno pĹedstavĂ jak moĹžnosti interpretace, tak vĂ˝stavba dÄje i pĹĂpadnĂŠ podobnosti mezi jednotlivĂ˝mi dĂly. To samozĹejmÄ autorovy nĂĄzory do znaÄnĂŠ mĂry potvrzuje a zjednoduĹĄuje uvaĹžovĂĄnĂ nad nimi.
DalĹĄĂ vĂtanou pomĹŻckou jsou pro ÄtenĂĄĹe alespoĹ ÄĂĄsteÄnĂŠ dÄjovĂŠ linie, kterĂŠ jsou souÄĂĄstĂ vĂ˝kladu jednotlivĂ˝ch kapitol vĹĄech FuksovĂ˝ch textĹŻ, o nichĹž se AleĹĄ KovalÄĂk zmiĹuje. PĹestoĹže je kniha psĂĄna velmi dobĹe srozumitelnĂ˝m jazykem i pro laiky, urÄitĂ˝m problĂŠmem zĹŻstĂĄvĂĄ, Ĺže se hodnÄ opĂrĂĄ o ÄtenĂĄĹovu znalost Fuksova dĂla se vĹĄemi detaily. Prostoru Ĺživotu autora naopak nenĂ vÄnovĂĄno tolik, pĹestoĹže se na nÄj Äasto odkazuje. Na druhou stranu nĂĄs pomocĂ citacĂ a rĹŻznĂ˝ch shrnutĂ seznamuje s nĂĄzory autorĹŻ jinĂ˝ch odbornĂ˝ch textĹŻ o Ladislavu Fuksovi.
Mezi odbornÄjĹĄĂ veĹejnostĂ se ale tĂmto postupem mohou objevit spory o interpretaci Fuksova dĂla a dokonce i samotnĂŠho autorova Ĺživota. Co byla autobiografie a co jen fantazie a pĹedstavy? Tuto otĂĄzku nechĂĄm neodpovÄzenou, abych tak dala prostor ĂşvahĂĄm vĹĄech ÄtenĂĄĹĹŻ Fuksova dĂla i tĂŠto monografie.
K tÄm lze vyuĹžĂt seznam citacĂ, bibliografie, pĹehled ĹživotnĂch dat Ladislava Fukse a jeho ĹĄestnĂĄct fotografiĂ z pozĹŻstalosti.
AleĹĄ KovalÄĂk: TvĂĄĹ a maska postavy Ladislava Fukse, H&H, JinoÄany 2006
LitENky Ä. 4/24, roÄ. 2006/2007
(8. 3. 2007, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1893
Jak chutnajĂ PadavÄata
O druhĂŠ sbĂrce mladĂŠho bĂĄsnĂka Jakuba ÄermĂĄkaAnna HolmanovĂĄ
( anna.holmanova)
Pokud bychom mÄli obraznost Jakuba ÄermĂĄka vystihnout pomocĂ tĹĂ adjektiv, byla by to tato: smyslovĂĄ, spontĂĄnnĂ, magickĂĄ. Autorovy verĹĄe se vyznaÄujĂ neobyÄejnou smyslovostĂ, a to aĹž do tĂŠ mĂry, Ĺže se ÄtenĂĄĹ postupnÄ vĂc a vĂc nechĂĄvĂĄ unĂĄĹĄet na vlnĂĄch asociativnĂch smyslovĂ˝ch obrazĹŻ („zmÄnĂm se v kapku ÄervenĂŠho vĂna / pomalu ti steÄu / zĂĄtylkem / bude mÄ trhat husĂ kĹŻĹže / k nĂĄrtĹŻm ti dorazĂ / jen potĹŻÄky“), jimiĹž je mnohdy aĹž zahlcovĂĄn na Ăşkor uchopenĂ celku bĂĄsnÄ. Obrazy se ĹetÄzĂ, spojujĂ se vĂce Äi mĂŠnÄ volnĂ˝mi vazbami, Äasto originĂĄlnĂmi, ale text zpravidla vyznĂvĂĄ kamsi do ztracena. ZĹŻstane v nĂĄs pocit okouzlenĂ, coĹž sice pro nÄkoho mĹŻĹže bĂ˝t postaÄujĂcĂ, ale nĂĄroÄnÄjĹĄĂ ÄtenĂĄĹ si mĹŻĹže pĹipadat trochu podveden: pĹes tolik obrazĹŻ doĹĄel aĹž na konec bĂĄsnÄ, kde se vĹĄak pĹesvÄdÄivĂŠho vyznÄnĂ nedoÄkĂĄ. AÄkoli je patrnĂŠ, Ĺže se autor snaŞà svĂŠ bĂĄsnÄ pointovat, jeho snaha je pouze zĹĂdka korunovĂĄna ĂşspÄchem a zĂĄvÄry bĂĄsnĂ pĹŻsobĂ povÄtĹĄinou rozpaÄitÄ („vĹždycky jsi byla vĂc pĹedstava / neĹž kouzlo // dneska mĂĄĹĄ pohĹeb / a ani tu nejsi“).
NejsilnÄjĹĄĂ jsou verĹĄe Jakuba ÄermĂĄka tam, kde se provazec smyslovĂ˝ch vjemĹŻ zachytĂ hĂĄÄkem o pevnou epickou linii („„ukaĹž mi tu jizvu“ / sklonil se velmoĹž k Äertovi / „to jsem ti udÄlal konÄm?“ / malĂ˝ Äert stydlivÄ kĂ˝vnul / a hrĂĄbnul kopĂ˝tkem do hlĂny / „to nic nenĂ“ usmĂĄl se velmoĹž / „podĂvej, co jsem si udÄlal / Ĺženou...“ a sundal si z Äela oÄi / aby to Äert lĂp vidÄl“). Neukotvenou smyslovou obraznost nachĂĄzĂme pĹedevĹĄĂm v autorovÄ milostnĂŠ lyrice.
Specifika autorovy tvorby vyniknou pĹi srovnĂĄnĂ s vÄkovÄ blĂzkĂ˝m bĂĄsnĂkem Markem Ĺ indelkou (viz LiterĂĄrnĂ novinky Ä. 22, s. 12). V mĂĹe expresivity obrazĹŻ jsou verĹĄe obou autorĹŻ srovnatelnĂŠ („ale ĹĂkĂĄ se, Ĺže kdyĹž stĹihneĹĄ dost hluboko / poteÄe krev / protoĹže zapadĂĄ slunce / a mĂĄ naditĂŠ ÄervĂĄnky“). Poetice obou mladĂ˝ch bĂĄsnĂkĹŻ je spoleÄnĂ˝ takĂŠ tvar jejich textĹŻ (danĂ˝ pĹedevĹĄĂm jiĹž zmĂnÄnou asociativnostĂ). OvĹĄem i pĹes tyto podobnosti se jejich poetiky v jednom zĂĄsadnÄ liĹĄĂ. Tam, kde je Ĺ indelka tÄĹžkomyslnĂ˝ a zĂĄvaĹžnĂ˝, je ÄermĂĄk okouzlenĂ˝ a mladicky rozjitĹenĂ˝. NecĂtĂ bolest, nevyrovnĂĄvĂĄ se s ŞådnĂ˝mi proĹžitĂ˝mi traumaty, je to spĂĹĄ rozesmĂĄtĂ˝ mladĂk s chutĂ objevovat i ve vĹĄednĂch vÄcech magickĂŠ dobrodruĹžstvĂ. Jakmile vstoupĂme do jeho bĂĄsnickĂŠho svÄta, setkĂĄme se s mnoĹžstvĂm mytologickĂ˝ch a pohĂĄdkovĂ˝ch bytostĂ, zvĂĹat a magickĂ˝ch rekvizit. NechybĂ hydra, ÄernĂĄ koÄka, kamennĂ˝ kĹŻĹ, draci, pavouci, fauni, bĹŻĹžci, Morana, vĂly, kentauĹi, Adam a Eva, Äerti, tanÄĂcĂ had, duchovĂŠ, Smrtka, slovanskĂŠ knÄĹžky, bĹŻĹžci a bohovĂŠ, Karkulka, vodnĂk... V ÄarovnĂŠm a hravĂŠm svÄtÄ jeho bĂĄsnĂ ale nezbĂ˝vĂĄ mĂsto pro cokoli zĂĄvaĹžnÄjĹĄĂho. ĂÄastnĂme se tak jen kouzelnĂŠ exkurze do magickĂ˝ch konÄin, kam mĹŻĹžeme unikat z naĹĄeho vĹĄednĂho svÄta a vracet se zpÄt se zĂĄsobou kouzelnĂ˝ch zaklĂnadel, kterĂĄ ovĹĄem, bohuĹžel, na vĹĄednĂ realitu neplatĂ.
ÄermĂĄk, Jakub: PadavÄata. Praha, Protis 2006
LitENky Ä. 4/24, roÄ. 2006/2007
(14. 3. 2007, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1907
Kluk, co se mu ĹĂkĂĄ vrĂĄna, aneb pocta Franzi Kafkovi
VĹĄechny moĹžnĂŠ cesty vÄdomĂ i nevÄdomĂ v jednom balĂÄkuIvona TurinskĂĄ
( ivona.turinska)
Murakami a Kafka
Murakami o sobÄ ĹĂkĂĄ, Ĺže Franz Kafka je symbolem jeho psanĂ. Kafka v rĹŻznĂŠ podobÄ se stĂĄvĂĄ leitmotivem celĂŠho romĂĄnu. HlavnĂ postava nese jmĂŠno Kafka, ten na jednom mĂstÄ hovoĹĂ s panem ĂĹĄimou o Kafkovi jako spisovateli, Kafka na pobĹeŞà je nĂĄzev obrĂĄzku, kterĂ˝ hraje dĹŻleĹžitou roli v romĂĄnu, ale takĂŠ nĂĄzev pro pĂseĹ. I samotnĂŠho Kafku mĹŻĹžeme v romĂĄnÄ nalĂŠzt v podobÄ vnitĹnĂho hlasu, kterĂ˝ nese dokonce jmĂŠno: Kluk, co se mu ĹĂkĂĄ vrĂĄna. A vrĂĄna je skoro to samĂŠ, co v kavka.
Kafka Tamura se postupnÄ na svĂŠ cestÄ romĂĄnem noĹĂ do stĂĄle temnÄjĹĄĂho svÄta, do existenciĂĄlnĂ propasti. UtĂkĂĄ pĹed nechĂĄpavĂ˝m okolĂm do vlastnĂ mysli. Vede boj s minulostĂ, s osudem a se sny, s vlastnĂm nitrem a s pocitem opuĹĄtÄnosti a nemoĹžnosti najĂt druhou pĹŻlku sebe sama. NachĂĄzĂ se ve svÄtÄ, kterĂ˝ je tak podobnĂ˝ tomu kafkovskĂŠmu.
RomĂĄn
DÄj romĂĄnu je pomÄrnÄ jednoduchĂ˝: Kafka Tamura bojuje se svĂ˝m osudem. UtĂkĂĄ proto z domova, zakotvĂ v jednĂŠ soukromĂŠ knihovnÄ a seznĂĄmĂ se s panem ĂĹĄimou a se sleÄnou Saeki. Ti mu vĹĄemoĹžnÄ pomĂĄhajĂ najĂt cĂl jeho cesty. ParalelnÄ zde existuje jeĹĄtÄ pan Nakata, jenĹž mluvĂ s koÄkami a otevĹe vchod mezi dvÄma svÄty. AniĹž by se Nakata s Kafkou Tamurou setkali, otevĹenĂ vchodu umoĹžnĂ Tamurovi dosĂĄhnout poznĂĄnĂ o ĹživotÄ a smrti i o osudu jeho matky, kterĂĄ od nÄj ve ÄtyĹech letech odeĹĄla i s jeho sestrou.
RomĂĄn je mnohovrstevnĂ˝ - jak dÄjovÄ, tak stylovÄ. VypravÄÄ se pohybuje od strohĂŠho popisu k detektivce, od hororu ke grotesce, od surrealistickĂ˝ch metod po filozofickĂŠ disputace.
PĹi ÄtenĂ mĹŻĹžete zapomenout na jakĂŠkoliv zĂĄvÄry Äi na pĹesnÄjĹĄĂ doslovenĂ autorovy myĹĄlenky. Autor se nechce do niÄeho motat, nesoudĂ, neĹĂkĂĄ, co je dobĹe a co ĹĄpatnÄ. VĹĄe si musĂte pĹebrat sami, podobnÄ jako to musĂ udÄlat postavy romĂĄnu. Zato vĂĄs neustĂĄle bombarduje svĂ˝mi myĹĄlenkami, polemikami a ĹživotnĂmi otĂĄzkami. A kdyĹž jste pozornĂ ÄtenĂĄĹi, zasĂĄhne vĂĄs pĹĂmo do hlubin vaĹĄĂ mysli i duĹĄe.
Interakce mezi reĂĄlnĂ˝m a nereĂĄlnĂ˝m svÄtem
SvÄt imaginace, volnosti a svobody prostoru, myĹĄlenek, fantazie. To je svÄt Murakamiho romĂĄnu. Autor vĂĄs doĹžene na okraj lidskĂŠho vÄdomĂ a chĂĄpĂĄnĂ, donutĂ vĂĄs jĂt mimo Äas a prostor. Je to pĹĂmĂ˝ Ăştok na racionalitu a logiÄnost.
ZlomovĂŠ okamĹžiky romĂĄnu mi silnÄ pĹipomĂnajĂ filmy Davida Lynche, stejnÄ tak i jeho pojetĂ snĹŻ, imaginace a paralelnĂch svÄtĹŻ nenĂ Kafkovi na pobĹeŞà vzĂĄlenĂŠ. NeexistujĂ zde ŞådnĂŠ hranice, vĹĄe je moĹžnĂŠ. Zda je to, co se pĹed vĂĄmi na listech papĂru odehrĂĄvĂĄ, skuteÄnĂŠ Äi nikoli, nehraje Şådnou vĂ˝znamnou roli.
Autor vĂĄs nutĂ dĂvat se do vlastnĂho nitra, do svĂŠho podvÄdomĂ. NeustĂĄle vĂĄm klade otĂĄzky, jak vlastnÄ chĂĄpete tento svÄt a svou roli v nÄm. DĂvĂĄte se do tmy, bezÄasovosti a do nekoneÄnĂŠho prostoru, kde nenĂ ani dobra, ani zla. PĹemýťlĂte. MluvĂte sami se sebou. Autor s vĂĄmi vede trvalĂ˝ a skrytĂ˝ dialog. Vy vedete dialog sami se sebou. To jsou ty nejsilnÄjĹĄĂ okamĹžiky tohoto romĂĄnu.
Kafka na pobĹeŞà versus NorskĂŠ dĹevo (Odeon 2002) a Na jih od hranic na vĂ˝chod od slunce (Odeon 2004)
Jsou zde urÄitĂŠ motivy, kterĂŠ se opakujĂ v jeho pĹedchozĂch romĂĄnech a najdeme je i v Kafkovi na pobĹeĹžĂ: dĹŻleĹžitĂ˝ prvek hudby, hledĂĄnĂ spĹĂznÄnĂ˝ch duĹĄĂ, svoboda a urÄitĂĄ mĂra revolty, posmutnÄlĂĄ atmosfĂŠra zmaĹenĂ˝ch ĹĄancĂ, hrdinovĂŠ zasaĹženĂ samotou, ale i chĂĄpĂĄnĂ Äasu, minulosti a dĹŻleĹžitĂĄ role vzpomĂnek.
ZmÄnilo se ale napĹĂklad pojetĂ lĂĄsky. Je to sice jiĹž dobĹe znĂĄmĂ˝, tragickĂ˝, posmutnÄlĂ˝ cit, ale zde v sobÄ skrĂ˝vĂĄ i urÄitou perverzi. Pro Murakamiho je fyzickĂĄ lĂĄska velmi dĹŻleĹžitĂĄ: „Dalo by se ĹĂci, Ĺže sex mĹŻĹže zprostĹedkovĂĄvat kontakt s nÄÄĂm, co leŞà vnÄ nĂĄs.“(Richard Olehla, MFDnes, 4. 11. 2006, http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=20157) Je urÄitou formou komunikace mezi lidmi, pĹi nÄmĹž se mohou spojit dva protiklady. Spojuje u nÄj dva paralelnĂ svÄty, je jako sen, jako most, silnĂ˝ a inspirativnĂ.
ÄtenĂĄĹ, kterĂ˝ oÄekĂĄvĂĄ podobnĂŠ dĂlo jako NorskĂŠ dĹevo Äi Na jih od hranic, na zĂĄpad od slunce, tvrdÄ narazĂ. Nej-prve mÄ to zarazilo. NeumÄla jsem se vypoĹĂĄdat s tak odliĹĄnĂ˝m pĹĂstupem. Kafka na pobĹeŞà je zcela jinou knihou neĹž pĹedchozĂ pĹeklady Murakamiho, kterĂŠ jsem Äetla. Hledala jsem pĹĂbÄh, hledala jsem toho Murakamiho, kterĂŠho znĂĄm. Ale musela jsem nakonec vykroÄit novou cestou, jak k nÄmu a jeho slovĹŻm, tak i sama k sobÄ. Musela jsem novÄ vnĂmat a pozornÄ poslouchat, otevĂrat postupnÄ jedny dveĹe za druhĂ˝mi a nĂĄsledovat sny. To bylo daleko tÄŞťà neĹž cokoliv pĹedtĂm. Ale vĂ˝sledek byl úŞasnĂ˝. AĹĽ je jeho kniha jedna velkĂĄ fantazie, aĹĽ si z nĂĄs klidnÄ dÄlĂĄ blĂĄzny nebo aĹĽ to, co napsal, myslĂ naprosto vĂĄĹžnÄ. NaĹĄla jsem se tam a odpovÄdÄla jsem si zase na nÄkolik otĂĄzek, kterĂŠ mÄ ĹživotnÄ provĂĄzejĂ. A to je pro mÄ dĹŻleĹžitĂŠ.
Pokud bych to celĂŠ mÄla nÄjakĂ˝m zpĹŻsobem shrnout. UĹž na druhĂŠ stranÄ romĂĄnu mi bylo jasnĂŠ, Ĺže budu smutnĂĄ, aĹž vypravÄÄ Ĺekne vĹĄe, co ĹĂct chtÄl. NemĂ˝lila jsem se.
DĂĄ se polemizovat s tĂm, co mĂĄ spoleÄnĂŠho Kafka na pobĹeŞà se SofoklovĂ˝m Oidipem, dalo by se polemizovat i s tĂm, co mĂĄ spoleÄnĂŠho s tajemnĂ˝m KafkovĂ˝m Josefem K.. Mohly by se vĂŠst dlouhĂŠ debaty, jak se v tomto romĂĄnu stĹetĂĄvĂĄ japonskĂĄ mytologie s technikami surrealismu, jak se zde mĂsĂ vĂ˝chodnĂ se zĂĄpadnĂm. Ale nemyslĂm si, Ĺže to je nÄjakĂ˝m zpĹŻsobem dĹŻleĹžitĂŠ pro samotnĂŠ vyznÄnĂ tohoto dĂla.
Kafka na pobĹeŞà mÄ pĹedevĹĄĂm oslovila jako ÄtenĂĄĹe. Nechci se snad ani dĂvat na vĹĄechny ty souvislosti s Oidipem, Kafkou, surrealismem atd. Hraje to v romĂĄnÄ urÄitÄ dĹŻleĹžitou roli, ale ne pro mĂŠ vlastnĂ ÄtenĂ. Tato kniha mÄ hlavnÄ zavedla do koutĹŻ vlastnĂ mysli. NaĹĄla jsem v nĂ dalĹĄĂ otĂĄzky, kterĂŠ si mĹŻĹžu klĂĄst. Murakami mÄ dokĂĄzal zavĂŠst do hlubin mÄ samĂŠ.
Bylo to na mÄ, jak jsem tu knihu Äetla a tak to bude i na vĂĄs, co si z toho romĂĄnu odnesete. NezĂĄleŞà na tom, jestli se budete bavit hororovĂ˝mi pasĂĄĹžemi Äi detektivkou, nebo budete hluboce rozjĂmat nad vlastnĂm Ĺživotem. Jen jednĂm jsem si jistĂĄ – pĹi ÄtenĂ Murakamiho se budete na svÄt kolem sebe i na svÄt ve vĂĄs samĂ˝ch dĂvat jinak. MoĹžnĂĄ jen na vteĹinu, pĹi ÄtenĂ jeho ĹĂĄdek, moĹžnĂĄ navĹždy.
Haruki Murakami: Kafka na pobĹeĹžĂ. Praha, Odeon 2006, 560 stran. PĹeklad: TomĂĄĹĄ JurkoviÄ.
LitENky 4/24.
(18. 3. 2007, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1911
Detektivka nemusà být prostå
OddechovĂŠ ÄtenĂ i ÄtenĂĄĹskĂ˝ poĹžitek – dva pĹĂvlastky povĂdek KvÄty LegĂĄtovĂŠZuzana HajĂÄkovĂĄ
( zuzana.hajickova)
PovĂdky tĂŠto knĂĹžky jsou zasazeny do ÄeskĂŠ souÄasnosti. OpĂrajĂ se pĹedevĹĄĂm o rozhovory mezi zaÄĂnajĂcĂm policejnĂm vyĹĄetĹovatelem RyĹĄkou a dalĹĄĂmi postavami. MĂsty je uĹžita technika filmovĂŠho stĹihu. RyĹĄka se zajĂmĂĄ o psychologii a vyuĹžĂvĂĄ intuici, a tak dialogy zajĂmavÄ sondujĂ pohnutky lidskĂŠho jednĂĄnĂ. PĹi ĹeĹĄenĂ pĹĂpadĹŻ se hrdina snaŞà pronikat vÄcem pod povrch – odtud pramenĂ nĂĄzev knihy.
V interakcĂch mezi postavami dochĂĄzĂ aĹž k absurdnĂm situacĂm, hojnÄ z nich tÄŞà zvlĂĄĹĄtÄ prvnĂ pĹĂbÄh „PĹĂpad Vlastimil“. BohuĹžel se v nÄm absurdita kupĂ na Ăşkor vÄrohodnosti. Ve „Vlastimilovi“ se udĂĄlosti rozuzlĂ pĹevĂĄĹžnÄ samospĂĄdem. Obdobu pĹedstavuje i „VĂ˝slech profesora MroĹže“, v nÄmĹž RyĹĄka coby vyslĂ˝chajĂcĂ dostĂĄvĂĄ opÄt lekci – pachatele neodhalĂ on, nĂ˝brĹž vyslĂ˝chanĂ˝. Tuto povĂdku tvoĹĂ jeden dlouhĂ˝ rozhovor a jejĂ zvlĂĄĹĄtnost spoÄĂvĂĄ tĂŠĹž v pĹĂsnÄ logickĂŠ argumentaci. V nĂĄsledujĂcĂch dvou uĹž hrdina drŞà otÄĹže svĂŠho povolĂĄnĂ pevnÄ v rukou.
V pĹĂbÄzĂch sleduje ÄtenĂĄĹ myĹĄlenky a Äiny hlavnĂho hrdiny i dalĹĄĂch postav hned nÄkolikrĂĄt: jsou podĂĄny Ăşsty vypravÄÄe jako strohĂĄ fakta, nebo se subjektivnĂm, humornĂ˝m i mĂrnÄ ironickĂ˝m nĂĄdechem („Z nÄjakĂŠho dĹŻvodu to byla tragĂŠdie.“ „RyĹĄka se zatvĂĄĹil, Ĺže pĹemýťlĂ, ve skuteÄnosti se potĹeboval vzpamatovat.“); zĂĄroveĹ je odkrĂ˝vajĂ samotnĂŠ postavy aĹĽ uĹž v pĹĂmĂŠ ĹeÄi, nebo ve vnitĹnĂm monologu, s kritickĂ˝m odstupem (taktĂŠĹž mĂrnÄ ironicky Äi expresivnÄ zbarvenĂ˝m), anebo bez nÄj. PromluvovĂĄ pĂĄsma hlavnĂho hrdiny a vypravÄÄe Äasto pĹechĂĄzejĂ jedno v druhĂŠ a nÄkdy jsou jejich hranice setĹeny nepĹĂmou Äi nevlastnĂ pĹĂmou ĹeÄĂ. KomentĂĄĹe jsou zĹĂdka v zĂĄvorkĂĄch, pĹĂmĂĄ ĹeÄ je vyznaÄena mĂsto uvozovek pomlÄkami. Po formĂĄlnĂ strĂĄnce se tedy percepce ztÄĹžuje, dÄj pĹĂbÄhĹŻ je vĹĄak nenĂĄroÄnĂ˝ a odpovĂdĂĄ oddechovĂŠ ÄetbÄ.
ZĂĄpletky jsou protkĂĄny poetickĂ˝mi popisy kulis: „Mezi nimi [domy] tekla budoucĂ silnice.“ „PĂĄr metrĹŻ byla [vĂ˝padovka] rovnĂĄ jako ĹĄĹĹŻra a pak ostĹe zlomena ÄĂhala na svou pĹĂleĹžitost, na smyky, na havĂĄrky, na opilce.“ „[mÄsto] MĹžouralo na nÄho ospalĂ˝mi svÄtly, neteÄnÄ a lĂnÄ.“ „SĂĹĽ spadla. KouzelnĂŠ sklĂÄko se zakalilo.“ „Do zamhlenĂ˝ch oken zaĹĽukal nÄĹžnÄ drobnĂ˝ dĂŠĹĄĹĽ.“
PĹednost knihy tkvĂ v udrĹženĂ napÄtĂ, rozmanitosti dialogĹŻ a v jazykovĂ˝ch ozvlĂĄĹĄtnÄnĂch. UdĂĄlosti jsou lĂÄeny celkem pĹesvÄdÄivÄ. Autorka se zhostila detektivnĂho Şånru neotĹelĂ˝m zpĹŻsobem a ve vĂ˝sledku ĂşspÄĹĄnÄ.
LegĂĄtovĂĄ, KvÄta: Nic nenĂ tak prostĂŠ. Pistorius & OlĹĄanskĂĄ, PĹĂbram 2006. 204 str.
ZUZANA HAJĂÄKOVĂ
LitENky Ä. 5/25, roÄ. 2006/2007
(11. 4. 2007, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1931
Narodil jsem se v dalekĂŠ severnĂ zemi
O velkĂŠm spisovateli M. W.Milan SouÄek
( milan.soucek)
MarkĂŠta HejkalovĂĄ se jako zkuĹĄenĂĄ pĹekladatelka a znalkynÄ finskĂŠ literatury chopila nelehkĂŠho Ăşkolu – napsat knihu o ĹživotÄ ve svÄtÄ urÄitÄ neslavnÄjĹĄĂho finskĂŠho spisovatele. Krom vĂ˝bornĂŠ znalosti Waltariho dĂla, jehoĹž velkou ÄĂĄst prĂĄvÄ ona pĹeloĹžila do ÄeĹĄtiny, jĂ k naplnÄnĂ Ăşkolu pomohlo to, Ĺže o velkĂŠm spisovateli mohla hovoĹit s osobou jemu velice blĂzkou – Waltariho dcerou Satu Elsteläovou. Mohla tak pouĹžĂt informace oficiĂĄlnĂ a mnohokrĂĄt publikovanĂŠ i dosud neznĂĄmĂŠ zajĂmavosti z Waltariho soukromĂ, kterĂŠ zĂskala od jeho dcery jako prvnĂ.
V knize vedle sebe plynou dvÄ linie – historie Finska od poÄĂĄtku 20. stoletĂ a ĹživotnĂ a tvĹŻrÄĂ drĂĄha velkĂŠho spisovatele, jehoĹž Ĺživot byl utvĂĄĹen prĂĄvÄ zlomovĂ˝mi okamĹžiky finskĂ˝ch dÄjin. Waltari se narodil roku 1908 v rodinÄ luterĂĄnskĂŠho pastora. Otce ztratil uĹž jako malĂ˝ a starost o nÄho a jeho dva bratry proto padla na matÄina bedra. Po finskĂŠ obÄanskĂŠ vĂĄlce a osamostatnÄnĂ Finska z ruskĂŠho podruÄĂ (1917-18) studoval Mika nejprve na gymnĂĄziu a potĂŠ teologii a filosofii na univerzitÄ. UĹž jako student gymnĂĄzia zaÄal psĂĄt prvnĂ povĂdky a od tĹicĂĄtĂ˝ch let se stal jednĂm z nejplodnÄjĹĄĂch a nejslavnÄjĹĄĂch finskĂ˝ch spisovatelĹŻ 20. stoletĂ.
U nĂĄs je Waltari znĂĄm pĹedevĹĄĂm jako autor historickĂ˝ch romĂĄnĹŻ, MarkĂŠta HejkalovĂĄ ale ve svĂŠ knize mapuje Waltariho dĂlo v celĂŠ jeho ĹĄĂĹi – chronologicky a tematicky pĹibliĹžuje Waltariho povĂdkovou, romĂĄnovou, detektivnĂ, dramatickou, cestopisnou a v neposlednĂ ĹadÄ
takĂŠ pohĂĄdkovou tvorbu. V knize je pouĹžito mnoho ukĂĄzek z Waltariho dÄl – ÄtenĂĄĹi majĂ moĹžnost seznĂĄmit se i s Ăşryvky z dÄl v ÄeĹĄtinÄ jeĹĄtÄ nepublikovanĂ˝ch. ZajĂmavostĂ je urÄitÄ i
pasĂĄĹž o Waltariho propagandistickĂŠ a protikomunistickĂŠ tvorbÄ ze ÄtyĹicĂĄtĂ˝ch let, kdy Finsko jako obÄĹĽ rozpĂnavĂŠ sovÄtskĂŠ politiky vedlo se SSSR dvÄ vĂĄlky za pomoci nacistickĂŠho NÄmecka.
NejzajĂmavÄjĹĄĂ jsou ale Ăşseky pĹibliĹžujĂcĂ Waltariho osobnĂ Ĺživot a zpĹŻsob jeho prĂĄce. Mika Waltari pochĂĄzel z chudĂŠ rodiny, oĹženil se jako velmi mladĂ˝ a se svou Ĺženou proĹžil ĹĄĹĽastnĂ˝ch tĂŠmÄĹ padesĂĄt let. Byl jĂ sice mnohokrĂĄt nevÄrnĂ˝, mÄl problĂŠmy s alkoholem a trpÄl psychickou nemocĂ, kterĂĄ prĂ˝ propukala vĹždy, kdyĹž dopsal nÄkterĂ˝ svĹŻj text a obĂĄval se pak, Ĺže uĹž nikdy nic dalĹĄĂho nenapĂĹĄe, manĹželka Marjatta Waltarimu ale vĹĄechny jeho nedokonalosti odpouĹĄtÄla a i dĂky jejĂmu pochopenĂ mohl vytvoĹit tak velikĂŠ a kvalitnĂ dĂlo. O jejich silnĂŠm vzĂĄjemnĂŠm poutu svÄdÄĂ i to, Ĺže svou manĹželku, kterĂĄ zemĹela roku 1978, pĹeĹžil jen o nÄkolik mÄsĂcĹŻ.
Waltari byl velice plodnĂ˝m autorem takĂŠ dĂky zpĹŻsobu svĂŠ prĂĄce. AÄkoliv jeho historickĂŠ romĂĄny majĂ i nÄkolik set stran, nikdy si nedÄlal poznĂĄmky, vĹĄe mÄl vĹždy v hlavÄ a svĂĄ dĂla psal na jeden zĂĄbÄr bÄhem nÄkolika mÄsĂcĹŻ. Pracoval pravidelnÄ a svou prĂĄci miloval, nemohl bez nĂ bĂ˝t, a proto u nÄho propukaly deprese vĹždy, kdyĹž nÄjakĂŠ dĂlo dokonÄil. Velice rĂĄd cestoval a to se odrazilo i v jeho dĂlech – hrdinovĂŠ jeho romĂĄnĹŻ jsou Äasto osamÄlĂ poutnĂci svÄtem, kteĹĂ hledajĂ smysl Ĺživota, poznĂĄvajĂ, Ĺže malĂ˝ ÄlovÄk je jen figurkou ve hĹe velkĂ˝ch idejĂ, kterĂ˝m se nemĹŻĹže brĂĄnit. ZĂĄroveĹ se ale ve Waltariho romĂĄnech odråŞà jeho kĹesĹĽanskĂĄ vĂra, objevujĂ se nadpĹirozenĂŠ prvky a tajemnĂŠ mystickĂŠ okamĹžiky.
MarkĂŠtÄ HejkalovĂŠ se podaĹilo vytvoĹit rozsahem sice nevelkĂŠ, ale obsahem a vĂ˝bÄrem materiĂĄlĹŻ zajĂmavĂŠ a poutavĂŠ dĂlo o autorovi, jehoĹž texty doposud jen pĹeklĂĄdala. V dĂle se odråŞà i jejĂ obdiv k Waltarimu, ale to jĂ nijak nebrĂĄnĂ v tom, aby informovala i o stinnĂ˝ch a problematickĂ˝ch strĂĄnkĂĄch jeho osobnosti. I vĂ˝bÄr ĂşryvkĹŻ z Waltariho dÄl je preciznĂ a doplĹuje vhodnÄ autorÄin text. I pĹes vĹĄechny tyto plusy mĂĄ kniha nedostatek a tĂm je jazyk. MoĹžnĂĄ to zpĹŻsobila pĹĂliĹĄnĂĄ rychlost pĹĂpravy knihy (autorka sama zmiĹuje, Ĺže se Satu Waltariovou se seĹĄla v Ăşnoru 2006, tedy pouhĂ˝ rok pĹed vydĂĄnĂm knihy), moĹžnĂĄ Ĺže text ovlivnila nedostateÄnĂĄ prĂĄce editora, ale na nÄkterĂ˝ch mĂstech text naruĹĄujĂ nevhodnĂŠ obraty a spojenĂ, kterĂŠ by pĹi peÄlivÄjĹĄĂ pĹĂpravÄ mohly bĂ˝t odstranÄny. To kontrastuje pĹedevĹĄĂm s vĂ˝bornĂ˝mi pĹeklady Waltariho knih z pera autorky.
PĹesto je kniha dĹŻstojnĂ˝m a pro ÄeskĂŠ ÄtenĂĄĹe, kteĹĂ si Miku Waltariho tolik oblĂbili, urÄitÄ potĹebnĂ˝m zdrojem informacĂ o autoru EgypĹĽana Sinuheta a takĂŠ pĹipomenutĂm stĂŠho vĂ˝roÄĂ jeho narozenĂ, kterĂŠ si Finsko, ale urÄitÄ i celĂ˝ svÄt pĹipomene pĹĂĹĄtĂ rok.
HejkalovĂĄ, MarkĂŠta: Fin Mika Waltari. NakladatelstvĂ Hejkal. HavlĂÄkĹŻv Brod 2007. 200 stran.
LitENky Ä. 5/25, roÄ. 2006/2007
(11. 4. 2007, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1933
OtevĹenĂĄ rĂĄna dÄjin
Ke knize PrĹŻmysl holocaustuMonika KrajÄoviÄovĂĄ
( monika.krajcovicova)
KontroverznĂ, zcela ĹĄokujĂcĂ. TÄmito pĹĂdomky byla kniha PrĹŻmysl holocaustu pĹevĂĄĹžnÄ ovÄnÄena zahraniÄnĂm tiskem. JejĂ autor, jeden z nejvĂ˝raznÄjĹĄĂch souÄasnĂ˝ch pĹedstavitelĹŻ nesionistickĂŠho levicovĂŠho ĹžidovstvĂ ve SpojenĂ˝ch stĂĄtech, se nĂĄslednÄ doÄkal dokonce takovĂŠho pĹijetĂ, Ĺže byl hozen do jednoho pytle s popĂraÄi holocaustu. Ve svĂŠ knize se snaŞà Finkelstein pĹedevĹĄĂm ĹĂci, Ĺže abnormalita nacistickĂŠho holocaustu nevyvÄrĂĄ ani tak z udĂĄlosti samĂŠ, jako ze zneuĹžĂvajĂcĂho prĹŻmyslu, kterĂ˝ okolo nÄj v poslednĂch desetiletĂch vznikl (pojem prĹŻmysl holocaustu v tomto vĂ˝znamu neodkazuje k vyuĹžitĂ pracovnĂch sil v tovĂĄrnĂĄch nebo k nadmÄrnĂŠmu zbrojenĂ bÄhem druhĂŠ svÄtovĂŠ vĂĄlky. VyjadĹuje politicko-spoleÄenskĂŠ zneuĹžitĂ odkazu holocaustu po vĂĄlce).
Vznik prĹŻmyslu holocaustu
AutorĹŻv pĹŻvodnĂ zĂĄjem o nacistickĂ˝ holocaust byl motivovĂĄn osobnÄ. Jeho matka s otcem pĹeĹžili jak varĹĄavskĂŠ ghetto, tak i koncentraÄnĂ tĂĄbory. KromÄ rodiÄĹŻ vĹĄak zbytek rodiny zahynul. Autor v prologu uvĂĄdĂ, Ĺže si nevzpomĂnĂĄ na jedinĂŠho pĹĂtele, kterĂ˝ by se zajĂmal o osud jeho rodiny. DĹŻvodem podle nÄj nebylo mlÄenĂ ze zdvoĹilosti, ale jednoduĹĄe lhostejnost. ZĂĄjem o nacistickĂ˝ holocaust ve SpojenĂ˝ch stĂĄtech totiĹž nastal aĹž po arabsko-izraelskĂŠ vĂĄlce v roce 1967, kdy se ve spojitosti s extrĂŠmnĂ izolovanostĂ a zranitelnostĂ Izraele oĹživily vzpomĂnky na nacistickĂŠ vyhlazovĂĄnĂ. USA si zvolily Izrael za souÄĂĄst svĂŠho strategickĂŠho plĂĄnu. VojenskĂĄ a ekonomickĂĄ pomoc ze strany USA pomohla Izraeli Araby porazit. SpojenectvĂ a sĂla Izraele a USA vedly po skonÄenĂ vĂĄlky ĹžidovskĂŠ elity k rozjetĂ prĹŻmyslu holocaustu.
JedineÄnĂ˝ a nesrovnatelnĂ˝ zloÄin?
Finkelstein se zamÄĹuje na kritiku velkĂ˝ch ĹžidovskĂ˝ch organizacĂ, kterĂŠ podle jeho nĂĄzoru vyuĹžĂvajĂ ideologickĂ˝ konstrukt holocaustu k tomu, aby se obohatily a aby zaĹĄtĂtily politiku izraelskĂŠho stĂĄtu v boji proti arabskĂ˝m sousedĹŻm. NeustĂĄlĂŠ odvolĂĄvĂĄnĂ se na holocaust zaÄalo bĂ˝t taktickĂ˝m manĂŠvrem: „neustĂĄlĂŠ uvÄdomovĂĄnĂ si holocaustu je oficiĂĄlnĂ propagandistickou indoktrinacĂ, jejĂmĹž skuteÄnĂ˝m cĂlem nenĂ pochopenĂ minulosti, ale manipulace pĹĂtomnostĂ“. DalĹĄĂm problĂŠmem, kterĂ˝m se autor zabĂ˝vĂĄ, je teze o jedineÄnosti holocaustu a nemoĹžnosti jeho srovnĂĄvĂĄnĂ s jinĂ˝m zloÄiny. Holocaust byl prohlĂĄĹĄen za jedineÄnĂ˝ a s jinĂ˝mi zloÄiny nesrovnatelnĂ˝. Toto tvrzenĂ vede podle autora k tomu, Ĺže napĹ. utrpenĂ zpĹŻsobenĂŠ SpojenĂ˝mi stĂĄty (americkĂ˝m ÄernochĹŻm a IndiĂĄnĹŻm) mĹŻĹže bĂ˝t s vyuĹžitĂm ideologie holocaustu relativizovĂĄno. PĹitom se jednĂĄ stĂĄle o jeden a tentýŞ typ zloÄinu, kterĂ˝ se jen urÄitĂ˝m zpĹŻsobem variuje (na toto tĂŠma odkazuji k Zygmundu Baumannovi a jeho pojmu kategoriĂĄlnĂ vraĹždy - muĹži, Ĺženy a dÄti jsou vyhlazovĂĄni proto, Ĺže byli zaĹazeni do kategorie tvorĹŻ urÄenĂ˝ch k likvidaci). A toto se nedÄlo pouze v pĹĂpadÄ nacistickĂŠho holocaustu, ale i v mnohĂ˝ch jinĂ˝ch (napĹ. Rusko 1919 -1953, AlĹžĂr 1957, aj.). Za dalĹĄĂ nesmyslnĂ˝ zĂĄvÄr Finkelstein povaĹžuje pojetĂ holocaustu coby vyvrcholenĂ odvÄkĂŠ nenĂĄvisti Ne-ĹžidĹŻ vĹŻÄi Ĺ˝idĹŻm. V dĹŻsledku tohoto pojetĂ totiĹž mĹŻĹže Izrael vystupovat v roli ĹĄpatnĂŠho svÄdomĂ zĂĄpadnĂho svÄta a Şådat nĂĄhradu za kĹivdy spĂĄchanĂŠ na ĹžidovskĂŠm nĂĄrodÄ. Jako pĹĂklad uvĂĄdĂ opakovanĂŠ zprĂĄvy o rozhodnutĂ Izraele vyvĂjet nukleĂĄrnĂ zbranÄ, kdy Izrael jako argument uvĂĄdĂ na svou obranu prĂĄvÄ straĹĄĂĄka holocaustu.
Honba za mamonem ze strany velkĂ˝ch ĹžidovskĂ˝ch organizacĂ
DalĹĄĂm motivem pro znovuoĹžĂvĂĄnĂ tohoto tĂŠmatu jsou penĂze. NÄmeckĂĄ povĂĄleÄnĂĄ vlĂĄda vyÄlenila nemalĂŠ prostĹedky na odĹĄkodnÄnĂ tÄch Ĺ˝idĹŻ, kteĹĂ byli v ghettech nebo v tĂĄborech. Podle autora toto uvolnÄnĂ prostĹedkĹŻ vedlo k ĹadÄ podvodĹŻ a machinacĂ. Mnoho Ĺ˝idĹŻ si svou minulost vykonstruovalo, jen aby vyhovÄlo potĹebnĂŠmu poĹžadavku. Jako mnohem zĂĄvaĹžnÄjĹĄĂ problĂŠm vĹĄak autor spatĹuje chovĂĄnĂ ĹžidovskĂ˝ch organizacĂ, kterĂŠ pouĹžĂvajĂ zĂskanĂ˝ch penÄz Äasto svĂŠvolnÄ - na financovĂĄnĂ svĂ˝ch oblĂbenĂ˝ch projektĹŻ, na honorĂĄĹe prĂĄvnĂkĹŻ zastupujĂcĂch ĹžidovskĂŠ organizace v kauzĂĄch opÄtovnĂŠho navrĂĄcenĂ majetku aj.
PrĹŻmysl holocaustu rozhodnÄ nenĂ knihou, kterĂĄ by holocaust popĂrala nebo znevaĹžovala jeho postavenĂ v evropskĂ˝ch dÄjinĂĄch. PĹinĂĄĹĄĂ mnoho novĂ˝ch poznatkĹŻ a souvislostĂ, kterĂŠ moĹžnĂĄ byly znĂĄmy uĹž mnohem dĹĂve, ale zatĂm se o nich mlÄelo. DĂĄ se jistÄ polemizovat o autorovÄ objektivitÄ, kterĂĄ u mnohĂ˝ch tvrzenĂ schĂĄzĂ. PoznĂĄmkovĂ˝ aparĂĄt a souhrn pramenĹŻ, ze kterĂ˝ch autor Äerpal, totiĹž pĹĂliĹĄ Äasto odkazujĂ na novinovĂŠ ÄlĂĄnky nebo osobnĂ autorovy rozhovory. PĹitom prĂĄvÄ tisk Finkelstein povaĹžuje za zmanipulovanĂ˝ a slouĹžĂcĂ ideologii: „New York Times slouŞà jako hlavnĂ propagaÄnĂ prostĹedek prĹŻmyslu holocaustu…“
Finkelstein, Norman: PrĹŻmysl holocaustu. DokoĹĂĄn, Praha 2006. 151 str.
LitENky Ä. 6/26, roÄ. 2006/2007
(22. 4. 2007, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1952
Text se stĂĄvĂĄ nositelem pamÄti
Monika KrajÄoviÄovĂĄ
( monika.krajcovicova)
AÄkoliv je na prvnĂ pohled charakter studiĂ dost rozliÄnĂ˝, pĹesto majĂ cosi spoleÄnĂŠho. OtĂĄzky, kterĂŠ si jednotlivĂ autoĹi kladou, se v lecÄems pĹibliĹžujĂ, ba nÄkdy i pĹekrĂ˝vajĂ. MĂĄme tak moĹžnost ptĂĄt se spolu s nimi, v Äem tkvĂ specifiÄnost literĂĄrnĂho zobrazenĂ holocaustu (existuje-li nÄjakĂĄ takovĂĄto specifiÄnost). Jsou nÄjakĂŠ hranice tohoto zobrazenĂ (napĹĂklad morĂĄlnĂ Äi estetickĂŠ)? Je moĹžnĂŠ vyuĹžĂt profanace a transformovat toto tĂŠma do fiktivnĂ podoby? Nejen na tyto, ale i na mnohĂŠ jinĂŠ a mĂŠnÄ zĂĄvaĹžnĂŠ otĂĄzky se snaŞà pĹĂspÄvky ve sbornĂku reagovat.
Problematika pravdy
JednĂm z hlavnĂch tĂŠmat, kterĂŠ se jako leitmotiv objevuje pĹĂmo Äi nepĹĂmo tĂŠmÄĹ ve vĹĄech studiĂch, je otĂĄzka pravdivĂŠho zobrazenĂ skuteÄnosti. Estetika psanĂ o holocaustu byla formulovĂĄna v prvnĂch povĂĄleÄnĂ˝ch letech. Jako vĂ˝chodiska si zvolila dokumentĂĄrnĂ autentiÄnost, svÄdeckou stĹĂzlivost a zejmĂŠna adorovĂĄnĂ. Objevovala se vĹĄak i takovĂĄ dĂla, kterĂĄ se snaĹžila proniknout za oponu, nastavenou povĂĄleÄnĂ˝mi estetickĂ˝mi mÄĹĂtky. Tato dĂla zpoÄĂĄtku pĹŻsobila velmi nepatĹiÄnÄ. PozdÄji se vĹĄak ukĂĄzalo, Ĺže zrovna ona jsou schopna Äelit schematizaci ztvĂĄrnÄnĂ - stavu, kdy si vĹĄechna dĂla budou podobnĂĄ a ÄtenĂĄĹ nebude schopen stanovit mĂru jejich autentiÄnosti. DalĹĄĂ dilema literatury holocaustu pĹedstavuje problĂŠm, jak popsat nepopsatelnĂŠ. Po vĂĄlce se objevujĂ takovĂĄ dĂla, kterĂĄ tvrdĂ, Ĺže hrĹŻzy proĹžitĂŠ v koncentraÄnĂch tĂĄborech nelze zprostĹedkovat slovy (napĹ. Jean AmĂŠry - Bez viny a bez trestu). Ĺ˝e zkrĂĄtka schĂĄzĂ potĹebnĂ˝ pojmovĂ˝ aparĂĄt, kterĂ˝ by proĹžitou zkuĹĄenost byl schopen vyjĂĄdĹit. Z tohoto vĂ˝chodiska se potom odvĂjĂ nĂĄzorovĂŠ stĹety, zda estetizovat utrpenĂ, Äi zda se drĹžet jen holĂ˝ch faktĹŻ. Jeden tĂĄbor reflektujĂcĂch totiĹž uvĂĄdĂ, Ĺže "kdo pĹevlĂŠkĂĄ holĂĄ fakta do jazykovĂ˝ch figur, nebo je promÄĹuje ve fikci, dopouĹĄtĂ se tĂm falĹĄovĂĄnĂ a bagatelizace minulosti". DruhĂ˝ tĂĄbor pĹedstavujĂ ti, kterĂ˝m fiktivnĂ ztvĂĄrnÄnĂ nevadĂ. PrĂĄvÄ proto, Ĺže se absolutnĂ rozmÄr zloÄinu vymykĂĄ naĹĄemu chĂĄpĂĄnĂ, je nutno pracovat s fikcĂ, „neboĹĽ jen ona mĹŻĹže dĂĄt faktĹŻm lidskĂŠ mÄĹĂtko, kterĂŠ nĂĄm dovoluje se s nimi konfrontovat“.
NovĂŠ formy vzpomĂnĂĄnĂ na holocaust - profanace
DalĹĄĂ okruh tĂŠmat pĹedstavujĂ studie zabĂ˝vajĂcĂ se autory, kteĹĂ nenĂĄsledujĂ ritualizovanĂŠ konvenÄnĂ pojetĂ pamĂĄtky na holocaust, ale vytvĂĄĹejĂ si vlastnĂ, tj. novĂ˝, svĂŠbytnĂ˝ pohled na problematiku. PrvnĂm z autorĹŻ je JiĹĂ DraĹĄnar, kterĂ˝ vyuĹžĂvĂĄ topos holocaustu jakoĹžto jedno z necentrĂĄlnĂch tĂŠmat v romĂĄnu O revolucĂch, tajnĂ˝ch spoleÄnostech a genetickĂŠm kĂłdu. PouĹžĂvĂĄ formulace typu - za branou tĂĄbora, zahuÄet komĂnem, stĂĄt celĂŠ hodiny v pozoru, aj. PomocĂ tÄchto topoizovanĂ˝ch obrazĹŻ se snaŞà varovat proti „povrchnĂ a iluzornĂ podobÄ historie“. DalĹĄĂm z autorĹŻ, kteĹĂ v profanaci spatĹujĂ zpĹŻsob, jak se osvobodit od bĹemene odkazu holocaustu v tradiÄnĂm konvencializovanĂŠm pojetĂ, je JĂĄchym Topol. V jeho romĂĄnu Sestra se potkĂĄvĂĄme s tzv. generacĂ vnukĹŻ, kterĂĄ je v rĂĄmci ĹĄkolnĂho vĂ˝letu do OsvÄtimi poprvĂŠ konfrontovĂĄna s holocaustem. PrĹŻvodce jim pĹitom dÄlĂĄ kostra bĂ˝valĂŠho vÄznÄ lĂĄgru a ĂşdajnĂŠho pĹisluhovaÄe gestapa.
DokumentĂĄrnĂ zachycenĂ skuteÄnosti
JednĂm z nejpĹŻsobivÄjĹĄĂch ŞånrĹŻ, kterĂŠ pĹichĂĄzĂ v Ăşvahu s probĂranou tematikou, je bezesporu dokument. Ve sbornĂku se nachĂĄzĂ hned nÄkolik pĹĂspÄvkĹŻ vÄnujĂcĂch se dokumentĂĄrnĂ literatuĹe. Najdeme zde studii zabĂ˝vajĂcĂ se pohledem na literaturu psanou v lodĹžskĂŠm ghettu. DĂĄle pĹehled a analĂ˝zu dÄtskĂ˝ch terezĂnskĂ˝ch ÄasopisĹŻ, exkurs do slovenskĂŠ memoĂĄrovĂŠ tvorby nebo tĹeba pojednĂĄnĂ o tom, proÄ je romskĂ˝ holocaust oznaÄovĂĄn jako zapomenutĂ˝.
OstatnĂ studie majĂ pĹevĂĄĹžnÄ interpretaÄnĂ charakter a zamÄĹujĂ se buÄ na komparaci jednotlivĂ˝ch dÄl nebo poukazujĂ na nÄjakou zajĂmavou souvislost. ZvlĂĄĹĄtnĂ skupinu pĹedstavujĂ pĹĂspÄvky, vÄnovanĂŠ historickĂŠmu zhodnocenĂ nastĂnÄnĂŠho problĂŠmu. AutoĹi se tu zabĂ˝vajĂ napĹ. zmÄnou postoje k problematice holocaustu z hlediska generaÄnĂho nebo vĂ˝vojem zobrazenĂ holocaustu v ÄeskĂŠm hranĂŠm filmu.
SbornĂk Holocaust v ÄeskĂŠ, slovenskĂŠ a polskĂŠ literatuĹe je tedy jakousi pestrou mozaikou jednotlivĂ˝ch autorskĂ˝ch postupĹŻ a vhledĹŻ. Tomu odpovĂdĂĄ i jazyk pĹĂspÄvkĹŻ - ÄeĹĄtina, slovenĹĄtina, polĹĄtina a angliÄtina. Editor JiĹĂ HolĂ˝ pĹipravil sbornĂk opravdu peÄlivĂ˝m zpĹŻsobem. Na zĂĄvÄr jsou zaĹazena anglickĂĄ resumĂŠ studiĂ a takĂŠ struÄnĂŠ poznĂĄmky k jednotlivĂ˝m autorĹŻm.
HolĂ˝, JiĹĂ (editor) a kolektiv autorĹŻ: Holokaust - Ĺ oa - ZagĹada v ÄeskĂŠ, slovenskĂŠ a polskĂŠ literatuĹe. Praha, Karolinum 2007. 278 str.
LitENky Ä. 6/26, roÄ. 2006/2007
(29. 4. 2007, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1958
ÄarodÄj Paulo Coelho
KristĂ˝na HorĂĄÄkovĂĄ
( kristyna.horackova)
Sherine Khalil, pĹŻvodem Rumunka z TransylvĂĄnskĂ˝ch hor, byla jako malĂĄ adoptovĂĄna rodinou bohatĂŠho libanonskĂŠho podnikatele a svĂŠ dÄtstvĂ strĂĄvila v BejrĂştu, mezi lidmi, kteĹĂ ji zahrnuli lĂĄskou a pozornostĂ. Brzy si uvÄdomili, Ĺže jmĂŠno Sherine natolik prozrazuje pĹŻvod dĂtÄte, Ĺže by mu v budoucnosti mohlo pĹŻsobit potĂĹže, a tak dÄvÄĂĄtko pĹejmenovali na AthĂŠnu. KrĂĄtce potĂŠ, co v jejich zemi vypukla vĂĄlka, byla rodina donucena pĹesĂdlit do LondĂ˝na. AthĂŠna se poslĂŠze na univerzitÄ setkala s mladĂkem, se kterĂ˝m po krĂĄtkĂŠ znĂĄmosti uzavĹela sĹatek a zplodila dĂtÄ. ManĹželstvĂ mladĂŠho pĂĄru ale dlouho nevydrĹželo a po dvou letech skonÄilo rozvodem. AĹž dosud se nĂĄm ĹživotnĂ pĹĂbÄh tĂŠto Ĺženy nejevĂ niÄĂm vĂ˝jimeÄnĂ˝. Nebyl by to ale Paulo Coelho, aby do osudu svĂ˝ch hrdinĹŻ nevplĂŠtal mystiku a tajemstvĂ.
AthĂŠna se tak krĂĄtce po rozvodu naprosto zĹekne cĂrkve – aÄ byla hluboce vÄĹĂcĂ, potĂŠ, co jĂ knÄz jako ÄerstvÄ rozvedenĂŠ odmĂtne poskytnout svatĂŠ pĹijĂmĂĄnĂ, zapĹĂsĂĄhne se, Ĺže jiĹž nikdy do kostela nevstoupĂ. KrĂĄtce nato potkĂĄ skupinu lidĂ, kteĹĂ kaĹždĂ˝ veÄer provozujĂ zvlĂĄĹĄtnĂ druh tance za doprovodu tajemnĂŠ hudby. DozvĂ se, Ĺže se jednĂĄ o starĂ˝ sibiĹskĂ˝ rituĂĄl, jakĂŠsi hledĂĄnĂ Vrcholu – ÄlenovĂŠ skupiny jsou pĹesvÄdÄeni, Ĺže se v urÄitĂŠm typu tance nachĂĄzĂ lĂŠk na vĹĄechna lidskĂĄ trĂĄpenĂ, protoĹže umoĹžĹuje styk se svÄtlem Vrcholu. AthĂŠna se ke skupinÄ pĹidĂĄ a to roztoÄĂ vĂr vĹĄech dalĹĄĂch udĂĄlostĂ. Za pomoci tance nejenĹže zmÄnĂ atmosfĂŠru a naladÄnĂ lidĂ kolem sebe, ale takĂŠ si zaÄne uvÄdomovat, Ĺže jĂ v ĹživotÄ cosi chybĂ. VydĂĄ se to tedy hledat – nejprve strĂĄvĂ nÄjakĂ˝ Äas v pouĹĄti, kde se u starĂŠho beduĂna nauÄĂ starĂŠmu umÄnĂ kaligrafie, potĂŠ odcestuje do Rumunska, kde pĂĄtrĂĄ po svĂŠ biologickĂŠ matce. JejĂ touha dojĂt naplnÄnĂ vĹĄak stĂĄle nenĂ uspokojena, a tak se po nĂĄvratu do LondĂ˝na zaÄne opÄt vÄnovat taneÄnĂmu rituĂĄlu – tentokrĂĄt mĂĄ vĹĄak pĹĂleĹžitost plnÄ rozvinout svĹŻj zvlĂĄĹĄtnĂ dar a jak se brzy ukĂĄĹže, ne vĹĄichni jsou na schopnosti tohoto druhu pĹipraveni...
Struktura knihy je stejnÄ netradiÄnĂ jako celĂ˝ AthĂŠnin pĹĂbÄh - sestĂĄvĂĄ z jednotlivĂ˝ch vĂ˝povÄdĂ lidĂ, kteĹĂ se s ĂşstĹednĂ postavou znali, aĹĽ uĹž dĹŻvÄrnÄ, nebo pouze letmo. PĹĂbÄhy, zĂĄĹžitky a zkuĹĄenosti se stĹĂdajĂ s popisem pocitĹŻ, nÄkdy dokonce silnĂ˝ch emocĂ, kterĂŠ AthĂŠna vyvolala snad v kaĹždĂŠm, kdo se s nĂ setkal. Pohled na hlavnĂ hrdinku se nĂĄm tak z tÄchto ĂştrĹžkĹŻ a vzpomĂnek postupnÄ sklĂĄdĂĄ, aĹž vypadne jako jakĂĄsi zvlĂĄĹĄtnÄ objektivnĂ mozaika. Z tĂŠ si mĹŻĹže kaĹždĂ˝ vybrat co chce, ale teprve jako celek mu bude dĂĄvat smysl.
Dopodrobna vyprĂĄvÄt ĹživotnĂ pĹĂbÄh AthĂŠny Äi pokouĹĄet se ho jakkoliv zprostĹedkovĂĄvat by se minulo s ĂşÄinkem, kterĂ˝ v nĂĄs vyvolĂĄ sama osobnĂ konfrontace s touto neobyÄejnou postavou. PĹĂbÄh o hledĂĄnĂ sama sebe, o pĹedĂĄvĂĄnĂ svĂŠ vĂry ostatnĂm a o snaze zmÄnit alespoĹ nÄco z tohoto svÄta se musĂ proĹžĂt. NemusĂ nĂĄs zaujmout hned od prvnĂ strĂĄnky, chvĂlemi mĹŻĹžeme mĂt pocit, Ĺže Äteme o nÄÄem, co se nĂĄs absolutnÄ netĂ˝kĂĄ, ale poslĂŠze zjistĂme, Ĺže jsme se prĂĄvÄ setkali s nÄÄĂm, co je nĂĄm pĹekvapivÄ blĂzkĂŠ. Je dĹŻleĹžitĂŠ, aby si ÄtenĂĄĹ kladl otĂĄzky a pĂĄtral po odpovÄdĂch. ProtoĹže jedinÄ tak mĹŻĹže potkat sĂĄm sebe.
KristĂ˝na HorĂĄÄkovĂĄ
Paulo Coelho: ÄarodÄjka z Portobella. PĹeloĹžila Pavla LidmilovĂĄ. Argo, Praha 2007. 263 str.
LitENky Ä. 6/26, roÄ. 2005/2006
(11. 5. 2007, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1964
HrĂĄtky s chĹestýťi pĹi melodiĂch Beethovena
PovedenĂĄ kombinace ŞånrĹŻ Ivana KlĂmyMarek DobrĂ˝
( marek.dobry)
PĹĂbÄhy jsou psĂĄny na zĂĄkladÄ skicovitĂŠho schĂŠmatu, kterĂŠ autor nezamlÄuje, ale naopak jeho nejdĹŻkladnÄjĹĄĂ provedenĂ pĹedvĂĄdĂ hned v ĂşvodnĂ povĂdce MilĂĄÄkovĂŠ chĹestýťi. S nesebevÄdomou a necĂlevÄdomou pracovnicĂ poĹĄty se seznĂĄmĂ jeden ze zĂĄkaznĂkĹŻ a pozve ji na veÄeĹi. PĹĂmoÄarĂ˝m jednĂĄnĂm dĂvku vyvede z mĂry a nakonec si ji podmanĂ prostĹednictvĂm svĂŠ svÄtaznalosti kombinovanĂŠ se sebedĹŻvÄrou. DĂvka postupem Äasu objevuje mnohĂĄ tajemstvĂ, kterĂĄ muĹže obklopujĂ, ale pĹesto nenĂ schopna ignorovat jeho pokyny a absolutnÄ se mu poddĂĄ, coĹž vede k hororovĂŠmu vyĂşstÄnĂ.
Autor si je vÄdom, Ĺže jedno dokola omĂlanĂŠ schĂŠma na soubor povĂdek nevydĂĄ, a proto kolem nÄho spĂĹĄe obchĂĄzĂ a prstem ukazuje, co bude jinak. PropojujĂcĂm prvkem povĂdek je typologie postav. ZĂĄpornĂĄ je vĹždy psychologicky neprokreslenĂĄ, promlouvĂĄ jen v krĂĄtkĂ˝ch, ĂşseÄnĂ˝ch vÄtĂĄch a vlĂĄdne latentnĂ schopnostĂ podmaĹovat si okolĂ. KladnĂŠ postavy jsou naproti tomu velmi citovÄ zaloĹženĂŠ, submisivnĂ bytosti. VĂ˝raznĂŠ motivy knihy, kterĂŠ vychĂĄzejĂ z charakteru hlavnĂch figur, jsou lĂĄska k vĂĄĹžnĂŠ hudbÄ a inklinace k problĂŠmĹŻm rozliĹĄovĂĄnĂ mezi snem a skuteÄnostĂ. „ZavĹela oÄi. V hlavÄ se jĂ rozeznÄla jakĂĄsi tklivĂĄ melodie, jen nÄkolik stĂĄle se opakujĂcĂch taktĹŻ, klavĂr zaÄĂnal, ale pak jej pĹekryly bubny, aĹž nakonec ĹĽap, ĹĽap, to byla harfa. Do mozku se jĂ zabodĂĄvaly tĂłny, vÄzely tam pevnÄ, nedaly se vyndat, nedalo se pĹed nimi utĂŠct.“ Na hranici snovosti se Äasto pohybuje i zakonÄenĂ povĂdek, coĹž ale ve slabĹĄĂch kusech autora svĂĄdĂ ke zkratce, kterĂĄ ÄinĂ zĂĄvÄr tĂŠmÄĹ nesrozumitelnĂ˝.
SkvÄlĂ˝m prvkem jsou jiĹž zmĂnÄnĂĄ naruĹĄenĂ oÄekĂĄvanĂ˝ch stereotypĹŻ. V povĂdce Beethovenova busta tak mimo kontext ostatnĂch pĹĂbÄhĹŻ vystupuje v roli hlavnĂ postavy muĹž. BĂ˝valĂ˝ hudebnĂk, kterĂŠmu pĹĂsnĂĄ manĹželka zakĂĄzala hrĂĄt na klavĂr, je zdĂĄnlivÄ podobnĂ˝ hrdinkĂĄm ostatnĂch povĂdek. Na rozdĂl od nich se ale nenechĂĄ absolutnÄ ovlĂĄdnout dominancĂ zĂĄpornĂŠ postavy a bedlivÄ si hlĂdĂĄ vlastnĂ prostor pro odpor. KaĹždĂ˝ veÄer poslouchĂĄ zavĹenĂ˝ ve svĂŠm pokoji vĂĄĹžnou hudbu. Odpor nakonec graduje, kdyĹž si demonstrativnÄ zakoupĂ bustu Beethovena, jehoĹž jeho Ĺžena bytostnÄ nesnĂĄĹĄĂ. Rytmus povĂdek ĹĄikovnÄ mÄnĂ i KoulaĹka. GrotesknÄ vyprĂĄvÄnĂ˝ pĹĂbÄh o nesvĂŠprĂĄvnĂŠ vrhaÄce koulĂ, kterĂĄ tĂŠmÄĹ dennÄ pĹekonĂĄvĂĄ svÄtovĂŠ rekordy, ale nakonec konÄĂ osamocenĂĄ bez pĹĂĄtel jako hostitelka kaĹždotĂ˝dennĂho srazu spolku Bojovnic za prĂĄva zvĂĹat.
DĹŻleĹžitou povĂdkou jsou MalomocnĂ. Tento nĂĄzev nese KlĂmova Äasopisecky vydĂĄvanĂĄ novela z roku 1969. PozdÄji byla pĹeloĹžena do mnoha cizĂch jazykĹŻ, ale Äesky kniĹžnÄ nikdy nevyĹĄla. Byla tolikrĂĄt pĹepracovĂĄvĂĄna, aĹž se nakonec podle slov svĂŠho autora stala nesrozumitelnou. NĂĄmÄt tĂŠto sbĂrky vĹĄak poskytl inspiraci pro dotĂĄhnutĂ povĂdky a jejĂ koneÄnĂŠ vĂ˝chodisko je velice zajĂmavĂŠ.
Velmi pestrĂ˝ soubor poskytuje prostor pro rĹŻznĂŠ vypravÄÄskĂŠ styly. RazantnĂ a dramatickĂ˝ tĂłn z MilĂĄÄkĹŻ chĹestýťů tak stojĂ vedle vytrvalĂŠho vypravÄÄe JuditinĂ˝ch rozhovorĹŻ, kterĂ˝ nevĂĄhĂĄ obÄas zastavit a nechat vnitĹnĂm monologem promluvit Juditu.
MilĂĄÄkovĂŠ chĹestýťi a jinĂŠ ĹženskĂŠ horory nejsou kvalitativnÄ pod ĂşrovnĂ jinĂ˝ch povĂdkovĂ˝ch souborĹŻ Ivana KlĂmy. NĂĄpaditĂĄ koordinace psychologie postav a hororovĂ˝ch vyĂşstÄnĂ na pozadĂ jemnĂ˝ch hrĂĄtek s moĹžnostmi vyprĂĄvÄnĂ stojĂ rozhodnÄ za pozornost.
KlĂma, Ivan: MilĂĄÄkovĂŠ chĹestýťi a jinĂŠ ĹženskĂŠ horory. Academia, Praha 2007. 168 stran.
Marek DobrĂ˝
LitENky Ä. 1/27, roÄ. 2006/2007
(14. 10. 2007, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1997
DefinitivnÄ poslednĂ rĹŻĹže?
ÄeskoportugalskĂŠ sbohem tvorbÄ dal FrantiĹĄek ListopadIna MareĹĄovĂĄ
( ina.maresova)
VyzrĂĄlĂĄ a na pÄtaosmdesĂĄtiletĂŠho bĂĄsnĂka pĹekvapivÄ svÄĹžĂ, vtipnĂĄ a hlubokĂĄ, meditativnĂ a vÄcnĂĄ. Velmi rĹŻznorodĂĄ sbĂrka odråŞà autorovu tvorbu za poslednĂch sedm let, tvorbu vonĂcĂ portugalskĂ˝m pĹĂmoĹĂm, ale pĹesto pevnÄ zakotvenou v Olomouci, Lhotce a praĹžskĂ˝ch uliÄkĂĄch. FrantiĹĄek Listopad prostÄ nikdy nepĹestal bĂ˝t Äechem. PrĂĄvÄ dualita exotickĂŠho prostĹedĂ, kterĂŠ ho obklopuje, a dĹŻvÄrnĂ˝, stĂĄle pĹĂtomnĂ˝ vztah k domovu vtiskĂĄvajĂ sbĂrce neopakovatelnĂ˝ rĂĄz.
V Rose definitivÄ nahlĂĹžĂme na svÄt skrze drobnĂŠ detaily, zlomky vĹĄednodennĂch jevĹŻ, kterĂŠ jsou paradoxnĂ cestou k poznĂĄnĂ vÄcĂ v jejich celistvosti. NenĂ napsĂĄno nic navĂc, naopak, Ĺada motivĹŻ je utlumenĂĄ, nedoĹeÄenĂĄ, slibnÄ tak skrĂ˝vajĂcĂ dalĹĄĂ cesty. NevtĂravÄ nabĂzĂ ÄtenĂĄĹi dostatek prostoru stĂĄt se alespoĹ na chvĂli portugalskĂ˝m Äechem. Listopad je totiĹž autor, kterĂ˝ vĂ. NeospravedlĹuje, nevysvÄtluje, nedodĂĄvĂĄ. ProstÄ vĂ.
Pokud pĹijmeme autorovu tezi poslednĂ sbĂrky, nelze neotvĂrat knihu s oÄekĂĄvĂĄnĂm ĹživotnĂho bilancovĂĄnĂ, oproĹĄĹĽovĂĄnĂ, stĂĄrnutĂ, smrti. To vĹĄechno tam je, ale v jinĂŠ esenci, kdy je opÄt spojovĂĄno zdĂĄnlivÄ nespojitelnĂŠ. Smrt a popĂjenĂ Äaje, stĂĄrnutĂ a novĂŠ pyĹžamo. AbstraktnĂ je vĹždy zastoupeno hmatatelnou vÄcĂ, ubĂ˝vĂĄ tak tĂhy, zlidĹĄĹĽuje se, pĹibliĹžuje.
Dle vĂ˝raznĂ˝ch motivĹŻ by Listopad mohl bĂ˝t takĂŠ lehkomyslnÄ oznaÄen za gastronoma, pĹĂpadnÄ geologa, je totiĹž nanejvýť neÄekanĂŠ, kdyĹž se v zĂĄdumÄivosti a tichĂŠm rozjĂmĂĄnĂ nÄkterĂ˝ch bĂĄsnĂ zniÄehonic "sype mouka na zrcadlo“, "droĹždĂ zdvihĂĄ tÄsto“, "pĹebĂrĂĄ hrĂĄch“, potkĂĄvĂĄme tÄsto tenkĂŠ jako zĂĄvin, cibulovou naĹĽ. DrobnĂŠ dÄje kuchyĹskĂŠho rĂĄzu se v danĂŠm kontextu stĂĄvajĂ nÄÄĂm, co pĹibliĹžuje nedosaĹžitelnĂŠ a vyvyĹĄuje zdĂĄnlivÄ pĹĂzemnĂ, stejnÄ jako "vĂĄpec kazivec apatit perliÄko ĹĂÄnĂ“ a Ĺada dalĹĄĂch nerostĹŻ, Äasto posouvajĂcĂch vĂ˝znamy okolnĂch verĹĄĹŻ. ObojĂ jen dokazuje bĂĄsnĂkovu chuĹĽovost, hmatovost a zejmĂŠna vĹĄudypĹĂtomnou vĹŻni, aĹĽ uĹž zĂĄvinu nebo pĹĂmoĹskĂŠho vÄtru.
ZnatelnĂ˝m principem je rytmika, hudebnost a v mnohĂ˝ch pĹĂpadech takĹka pĂsĹovost. VĹĄechny dÄje majĂ svĹŻj pĹirozenĂ˝ tep a tok. StejnÄ tak i slova. BĂĄseĹ je nÄco nutnĂŠho, nÄco, co se musĂ stĂĄt, co je pĹirozenĂŠ a nezbytnĂŠ. Slova plynou, jedno vyrĹŻstĂĄ z druhĂŠho, jsou vzĂĄjemnÄ propojenĂĄ, mĂsĂ se a spoleÄnÄ zanikajĂ.
"Byl bych jinĂ˝ jinak jinĂ˝ v intervalu mezi jinĂ˝m a jinĂ˝m.“
"Za prostorem prostor prostor za prostorem dolem horem pĹekrĂĄÄĂme stĂny..“
Jako by se autor nestaral o recepci, nesnaĹžil se ÄtenĂĄĹi usnadnit porozumÄnĂ nebo ho k nÄmu alespoĹ navĂŠst. Prvky jsou propojovĂĄny zcela nĂĄhodnÄ nebo s neprĹŻhlednou vnitĹnĂ spojitostĂ, kaĹždĂ˝ verĹĄ odkazuje jinam. Je toho pĹespĹĂliĹĄ, co bĂĄsnĂk neĹekl, vede svĂŠ bĂĄsnÄ mnoha smÄry a nÄkdy stojĂ na hranici srozumitelnosti. PĹesto vĹĄak je potĹeba stĂĄle vÄdÄt, Ĺže pod povrchem existuje ona listopadovskĂĄ blĂzkost vĹĄeho se vĹĄĂm. "VĹĄechno je neĂşplnĂŠ vĹĄechno je uvnitĹ i zvenÄĂ.“
I kdyĹž je tato sbĂrka zralĂ˝m uzavĂrĂĄnĂm, vyvstĂĄvĂĄ otĂĄzka, zda tĂmto cesta poezie FrantiĹĄka Listopada opravdu dospÄla k vrcholu, za nÄjĹž neradno jĂt, Äi zda pĹevlĂĄdne potĹeba dalĹĄĂho testamentu. Tedy definitivnÄ poslednĂ? TÄĹžko ĹĂci, zejmĂŠna pokud i sĂĄm autor dodĂĄvĂĄ s ĂşsmÄvem: "Moje ruka s tĂm nesouhlasĂ a uĹž pĂĹĄe novĂŠ verĹĄe. NevĂm, jak to dopadne. Asi ĹĄpatnÄ.“
FrantiĹĄek Listopad: Rosa definitiva. editor Jan Ĺ ulc, ilustrace Jana MajcherovĂĄ. vydal Cherm, Zbraslav 2007. 176 stran.
Ina MareĹĄovĂĄ
LitENky Ä. 1/27, roÄ. 2007/2008
(16. 10. 2007, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2006
Chcete odhalit tajnĂ˝ Ĺživot C. B.?
Glagolice v nezvyklĂŠ roliMarkĂŠta HolanovĂĄ
( marketa.holanova)
HlavnĂ dÄjovou liniĂ, jak nĂĄzev napovĂdĂĄ, je tajnĂ˝ Ĺživot CypriĂĄna Belvy. PĂĹĄe se poÄĂĄtek 60. let a nĂĄĹĄ hrdina trĂĄvĂ svĹŻj Ĺživot v kancelĂĄĹi jako neoficiĂĄlnĂ vÄdeckĂ˝ pracovnĂk, pracujĂcĂ za odbornĂky oficiĂĄlnĂ. Nudnou ĹživotnĂ realitu si zpestĹuje sexuĂĄlnĂmi dobrodruĹžstvĂmi se svĂ˝mi spolupracovnicemi a spolupracovnĂky.
DruhĂĄ linie, kterĂĄ prostupuje celĂ˝ text, zachycuje BelvĹŻv rozporuplnĂ˝ vztah k Bohu. Belva je ĹženatĂ˝ s pĹĂsnou katoliÄkou Rosou, kterou „svĂ˝m zpĹŻsobem asi pĹece jen miloval, i pĹes svĂŠ nevÄry.“ CypriĂĄn po dĹŻkladnĂŠm rozboru usoudil, Ĺže boŞà existence je natolik nepravdÄpodobnĂĄ, aĹž je reĂĄlnÄ moĹžnĂĄ. PokouĹĄĂ se tedy hypotetickĂŠho Boha pĹĂliĹĄ nedrĂĄĹždit.
V pĹedmluvÄ se doÄteme, Ĺže autorovi je mnohĂ˝mi „metaliterĂĄty a metaliteralizujĂcĂmi literĂĄty“ vytĂ˝kĂĄna nemravnost jeho knih. Proto se rozhodl napsat „alespoĹ jednu knihu opravdu oplzlou“. S ohledem na citlivÄjĹĄĂ ÄtenĂĄĹe jsou tyto pasĂĄĹže v glagolici. ÄtenĂĄĹ tak bere odpovÄdnost na sebe, zda bude, nebo nebude ÄĂst pornografickĂŠ scĂŠny.
V dlouhĂ˝ch souvÄtĂch se kupĂ nejrĹŻznÄjĹĄĂ jazykovĂŠ hĹĂÄky, jsme svÄdky divokĂŠ jĂzdy vĹĄemoĹžnĂ˝mi stylistickĂ˝mi vrstvami, coĹž je dĂĄno jak ĹĄirokĂ˝m vĂ˝bÄrem tĂŠmat a motivĹŻ (teologickĂŠ reflexe, politickĂĄ a spoleÄenskĂĄ satira, pornografie), tak postavou autora - KĹesadlo pĹŻsobil jako psycholog ambulance pro sexuĂĄlnĂ deviace, ĂşspÄĹĄnÄ publikoval v matematickĂŠ logice, je autorem GlagolskĂŠ mĹĄe, mezi jeho dalĹĄĂ dĂla patĹĂ AstronautilĂa-HvÄzdoplavba, sci-fi romĂĄn ve verĹĄĂch psanĂ˝ staroĹeÄtinou.
SkrytĂ˝ Ĺživot CypriĂĄna Belvy ve mnÄ vyvolal Ĺadu rozdĂlnĂ˝ch dojmĹŻ. JednĂm z tÄchto momentĹŻ je zamyĹĄlenĂ nad tĂm, komu vlastnÄ autor romĂĄn adresoval. NapĂnavĂ˝ dÄj knihu opravdu ĹadĂ do kategorie thrillerĹŻ. ÄtenĂĄĹ prahnoucĂ po dÄjovĂŠ lince je ale neustĂĄle zpomalovĂĄn dlouhĂ˝mi vĂ˝kladovĂ˝mi pasĂĄĹžemi prakticky o Äemkoli. Tyto pasĂĄĹže v sobÄ opÄt skrĂ˝vajĂ paradox – jsou podĂĄvĂĄny s pĹĂjemnÄ ironickĂ˝m nadhledem, ale po jistĂŠ dobÄ zaÄnou lehce nudit.
PouĹžitĂ ĹĄifry mi pĹijde jako zajĂmavĂ˝ experiment, vedoucĂ k ĂşvahĂĄm o literatuĹe, pornografii, jejich vzĂĄjemnĂŠm vztahu. Nejsem si jistĂĄ, jak trpÄlivĂ˝ je potenciĂĄlnĂ ÄtenĂĄĹ, mĂĄ trpÄlivost nÄkolikrĂĄt nestaÄila a knihu jsem zkrĂĄtka odloĹžila (coĹž autorĹŻv zĂĄmÄr zcela jistÄ nebyl). Pokud tedy rĂĄdi Ätete jednĂm dechem, nebĂĄla bych se glagolskĂŠ pasĂĄĹže vynechat. TakovĂŠ ÄtenĂ sebou pĹinĂĄĹĄĂ jedno zĂĄsadnĂ plus - knize zĹŻstane tajemstvĂ a vĂĄm sĂla na dalĹĄĂ strĂĄnky.
Co ĹĂci zĂĄvÄrem? Na jednĂŠ stranÄ mĂĄ kniha kladnĂŠ strĂĄnky, mezi kterĂŠ poÄĂtĂĄm napĹ. ironiÄnost, humornost nebo rychlĂ˝ spĂĄd dÄje. Z mĂŠho pohledu se ale vĹĄechny klady utopily v zĂĄsadnĂm problĂŠmu – nadmÄrnosti. PĹĂliĹĄnĂ˝ rozsah a poÄet ironickĂ˝ch postĹehĹŻ prostÄ nedokĂĄĹže pĹŻsobit stejnÄ, ztrĂĄcĂ se jeho ostrost a bĹitkost. Pokud si chcete procviÄit glagolici a nebojĂte se toho, co skrĂ˝vĂĄ, s chutĂ do nĂ. V pĹĂpadÄ, Ĺže vĂĄs lĂĄkĂĄ napÄtĂ a jste ochotni vzdĂĄt se pikantnostĂ, klidnÄ CypriĂĄnu Belvovi vÄnujte svĂŠ odpoledne. Ale ani v jednom pĹĂpadÄ neÄekejte nezapomenutelnĂ˝ zĂĄĹžitek.
Jan KĹesadlo: SkrytĂ˝ Ĺživot CypriĂĄna Belvy. Jan Jandourek-Tartaros, Praha 2007. 240 stran.
MarkĂŠta HolanovĂĄ
LitENky Ä. 1/27, roÄ. 2006/2007
(20. 10. 2007, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2008
Tohle jaro jsem vyl mĂĹ jak obvykle!
Arto Paasilinna prohĂĄnĂ ÄtenĂĄĹe blĂĄznivou divoÄinouIna MareĹĄovĂĄ
( ina.maresova)
PohlednĂ˝, avĹĄak ponÄkud podivĂnskĂ˝ mlynĂĄĹ Gunnar Huttunen drĂĄĹždĂ svĂŠ konzervativnĂ okolĂ potĹebou si obÄas jen tak zavĂ˝t. JedinĂ˝, kdo mĂĄ pro takovĂŠ doslova psĂ kusy pochopenĂ, je boubelatĂĄ propagĂĄtorka pÄstovĂĄnĂ zeleniny Sanelma, jejĂĹž kyprĂŠ tvary se mihnou pĹĂbÄhem v nÄkolika lepĹĄĂch chvĂlĂch Gunnarova Ĺživota. HorlivĂ sousedĂŠ soĹĄnĂŠho, ale bohuĹžel lehce vĂ˝stĹednĂho mlynĂĄĹe zavĹou do psychiatrickĂŠ lĂŠÄebny, z nĂĹž zĂĄhy prchĂĄ, a stĂĄvĂĄ se tak lovnou zvÄĹĂ. PĹĂĄteli na ĂştÄku divoÄinou jsou mu zamilovanĂĄ propagĂĄtorka a alkoholickĂ˝ poĹĄĹĽĂĄk Piittisjarvi, a tak je pomÄrnÄ nasnadÄ, Ĺže to nedopadne nijak dobĹe.
RomĂĄnem se mĂhĂĄ Ĺada grotesknĂch motivĹŻ - mlynĂĄĹĹŻv v divoÄinÄ dodÄlanĂ˝ korespondeÄnĂ obchodnĂ kurz, pro Paasilinniho prĂłzy typickĂĄ sportovnĂ soutÄĹž, kterĂĄ se zvrhne v honiÄku, milostnĂŠ dobrodruĹžstvĂÄko s obÄasnĂ˝m ĹĄtastnĂ˝m zavytĂm - radost pro milovnĂky absurdnĂch situacĂ a kritiky zkostnatÄlĂŠ finskĂŠ luterĂĄnskĂŠ cĂrkve.
KdyĹž alespoĹ zbÄĹžnÄ prolistujete dalĹĄĂ knihy populĂĄrnĂho autora (ChlupatĂ˝ sluha pana farĂĄĹe, Les obÄĹĄenĂ˝ch liĹĄek, ZajĂcĹŻv rok,…), nepochybnÄ vĂĄs zarazĂ jmĂŠna hlavnĂch postav - Huttunnen, Huuskonen, Juntunen… ZkrĂĄtka to pĹŻsobĂ, Ĺže se ĹĄĂlenĂ˝ hrdina neustĂĄle pĹevlĂŠkĂĄ. VĹždy je na ĂştÄku, vĹždy je zavrĹžen nebo minimĂĄlnÄ nepochopen a tĂŠmÄĹ vĹždycky mĂĄ poblĂĹž nÄjakĂŠ chlupatĂŠ zvĂĹe nebo hĹŻĹ - jako chlupatĂŠ zvĂĹe se chovĂĄ sĂĄm.
Pokud jste tedy odpĹŻrci pravĂ˝ch koĹžeĹĄin a nefandĂte honiÄkĂĄm v divokĂŠ pĹĂrodÄ, nic se nestane, kdyĹž si huĹatou pĹehlĂdku nechĂĄte ujĂt.
Arto Paasilinna: VlÄĂ lĂŠto laponskĂŠho mlynĂĄĹe. PĹeklad: Jan Petr VelkoborskĂ˝. Ilustrace: JiĹĂ SlĂva. Vydal: Hejkal, HavlĂÄkĹŻv Brod 2007. 208 stran.
Ina MareĹĄovĂĄ
LitENky Ä. 1/27, roÄ. 2007/2008
(21. 10. 2007, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2010
O obyÄejnĂ˝ch vÄcech neobyÄejnÄ
Helena SellnerovĂĄ
( helena.sellnerova)
V osmi esejĂch psanĂ˝ch mezi lety 1986-2006, pĹŻvodnÄ otiskovanĂ˝ch Äasopisecky a autorem vybranĂ˝ch a sestavenĂ˝ch do pĹĂtomnĂŠho souboru, mĹŻĹžeme ÄĂst o smrti, aĹĽ uĹž je toto tĂŠma podĂĄvĂĄno vĂĄĹžnÄ, Äi s jistou dĂĄvkou hoĹkĂŠ ironie. MĹŻĹžeme zapĹemýťlet nad ĂşdÄlem bĂĄsnÄ a bĂĄsnĂka i o dneĹĄnĂ ĂşrovnĂ literatury vĹŻbec. A mĹŻĹžeme projĂt cestou, kterou autor po mnoha slepĂ˝ch uliÄkĂĄch pronikl aĹž k vlastnĂmu bĂĄsnickĂŠmu stylu.
Knihu stavĂ na nĂĄzorech pĹedeĹĄlĂ˝ch generacĂ, jeĹž upravuje a aktualizuje. DĂky vĂ˝rokĹŻm, jimiĹž Rulfovi nahrĂĄvĂĄ k dalĹĄĂmu dialogu Holan, Ĺ alda, Paz a mnoho dalĹĄĂch ÄeskĂ˝ch i svÄtovĂ˝ch literĂĄtĹŻ, se nĂĄm tu vytvĂĄĹĂ pyramida, v nĂĹž autor pomaliÄku, ale jistÄ dochĂĄzĂ dĂky zajĂmavĂ˝m slovnĂm obratĹŻm a metaforĂĄm k pĹekvapujĂcĂm zĂĄvÄrĹŻm.
Kniha optimisticky zaÄĂnĂĄ esejĂ nazvanou ObyÄejnĂĄ smrt. Kolem nĂĄs dennÄ umĂrajĂ tisĂce lidĂ, smrt obchĂĄzĂ se svojĂ kosou a bezhlavÄ sekĂĄ, kde se dĂĄ, z bulvĂĄrĹŻ na nĂĄs ĂştoÄĂ nepĹedstavitelnĂĄ ÄĂsla... Kdo si to ale uvÄdomuje? OslovĂ nÄkoho hladomor v Africe, kdyĹž veÄer sledoval dokument o koncentraÄnĂch tĂĄborech? UpĹĂmnÄ ĹeÄeno, ne. VÄtĹĄĂ strach nĂĄm naĹžene smrt ÄĂhajĂcĂ za rohem nebo ta, kterĂĄ se nĂĄs pĹĂmo tĂ˝kĂĄ. Esejista se postupnÄ pĹenĂĄĹĄĂ k vlastnĂ rodinÄ a ke zkuĹĄenosti ze smrti rodiÄĹŻ. Nakonec si sĂĄm uvÄdomuje, Ĺže "ZubatĂĄ tetiÄka" brzy sfoukne svĂÄku i jemu. Ale od tĂŠto chvĂle jej v dobÄ, kdy pĂĹĄe toto zamyĹĄlenĂ, dÄlĂ jeĹĄtÄ dlouhĂ˝ch tĹinĂĄct let...
ÄernĂĄ vesnice nĂĄhrobkĹŻ.
ZborcenĂĄ lebka kopce
jejĂĹž sny odumĂrajĂ nazpÄt
odkud se zrodily.
Tyto ĹĂĄdky napsal Ted Hughes po smrti Sylvie PlathovĂŠ. JistÄ by se jich nezdrĂĄhal pouĹžĂt i sĂĄm Rulf, kdyby popisoval ĂşroveĹ dneĹĄnĂho bĂĄsnictvĂ a stylĹŻ novĂŠ generace. S jistou staĹeckou jeĹĄitnostĂ uznĂĄvanĂŠho umÄlce komentuje situaci: "VlastnĂ styl a v osmnĂĄcti!" Jako kdyby i on zapomnÄl na svĂŠ zaÄĂĄtky s velkĂ˝mi ideĂĄly o nesmrtelnĂŠm dĂle, kterĂŠ leŞà pĹed nĂm... PĹi mimoĹĂĄdkovĂŠm ÄtenĂ padne na mladĂŠho bĂĄsnĂka oprĂĄvnÄnĂ˝ pocit kĹivdy vyvolanĂ˝ starĂ˝m "pardĂĄlem", kterĂ˝ si ho nevĂĄĹžĂ.
Po BĂĄsni v protiakci a SmÄjĂcĂm se ĹeÄnĂku vygraduje sbĂrka pĹipomenutĂm nejdĹŻleĹžitÄjĹĄĂho zprostĹedkovatele literĂĄrnĂho svÄta ÄtenĂĄĹi - tĂm je kritik. Objektem Rulfova uvaĹžovĂĄnĂ se zde stal JaromĂr Zelenka. MĹŻĹže vĹŻbec literĂĄrnĂ kritik ovlivnit ĂşspÄch nebo neĂşspÄch dĂla? ToĹĽ otĂĄzka. Jestli vĂĄm sprĂĄvnĂĄ odpovÄÄ vrtĂĄ hlavou, tĹeba ji naleznete ve VeÄernĂ ĹĄkole.
JiĹĂ Rulf: VeÄernĂ ĹĄkola. Pistorius a OlĹĄanskĂĄ, Praha 2007. 83 stran.
Helena SellnerovĂĄ
LitENky Ä. 1/27, roÄ. 2007/2008
(22. 10. 2007, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2011
VlastnÄ jsem totĂĄlnÄ ĹĄĹĽastnĂĄ holka
Vilma ManovĂĄ
( vilma.manova)
Knihu PĹĂtelkynÄ tvoĹĂ 60 bĂĄsnĂ. Zhruba polovina jich vznikla v roce 2002, ostatnĂ pak v letech 2005 a 2007. BĂĄsnÄ nejsou Ĺazeny chronologicky.
SbĂrka je psĂĄna volnĂ˝m verĹĄem, o nÄmĹž by se dalo ĹĂci, Ĺže vyvolĂĄvĂĄ pocit spĂĹĄe jakĂŠhosi vyprĂĄvÄnĂ (ale s patrnou rytmickou segmentacĂ). PojednĂĄnĂ zĂĄmÄrnÄ sestavenĂ˝mi slovy. PĹevĂĄĹžnĂĄ vÄtĹĄina bĂĄsnĂ nenĂ opatĹena nadpisy, na jejich mĂstÄ se obÄas objevuje vÄnovĂĄnĂ tĂŠ Äi onĂŠ autorÄinÄ pĹĂtelkyni, kterĂĄ nÄjakĂ˝m zpĹŻsobem v danĂŠ bĂĄsni figuruje. Tvorbu Simony RackovĂŠ bych celkovÄ charakterizovala jako poezii vĹĄednĂho dne, oproĹĄtÄnou od jakĂ˝chkoli obraznĂ˝ch Äi zbyteÄnÄ nadnesenÄ vzletnĂ˝ch pojmenovĂĄnĂ. FormĂĄlnÄ ne nepodobnou dialogu (s druhĂ˝mi i se sebou samotnou) a v nÄkterĂ˝ch pĹĂpadech tĂhnoucĂ i k vnitĹnĂmu monologu nebo k rekonstrukci vĂ˝povÄdi druhĂŠ osoby. VĂ˝jimkou nenĂ ani uĹžitĂ pĹĂmĂ˝ch ĹeÄĂ. Pro jednotlivĂŠ bĂĄsnÄ je typickĂ˝ zaÄĂĄtek in medias res – vrĹženĂ ÄtenĂĄĹe do situace, okamĹžiku, pocitu subjektu: "Jsem dĹŻleĹžitĂĄ SedĂm na zahradÄ a trhĂĄm rybĂz", po nÄmĹž se rozvĂjĂ urÄitĂ˝, nezĹĂdka prostĂ˝ pĹĂbÄh, jenĹž graduje zĂĄvÄreÄnĂ˝mi verĹĄi. Jejich podstata spoÄĂvĂĄ v jistĂŠm konstatovĂĄnĂ, pĹirozenÄ vyplĂ˝vajĂcĂm z pĹedchozĂho, zĂĄroveĹ ale mnohdy nesoucĂm pĹekvapivĂ˝ obrat, kterĂ˝ Äasto spojuje a sceluje pĹedeĹĄlĂŠ motivy do jednotĂcĂ pointy: "BÄĹžĂm ÄĂm dĂĄl zbÄsileji a ĂşplnÄ marnÄ" - zĂĄvÄr prvnĂ bĂĄsnÄ, tĂŠ, kterĂĄ zaÄala onĂm nadÄjnĂ˝m verĹĄem. Interpunkce v nÄkterĂ˝ch textech chybĂ docela, pro jinĂŠ jsou typickĂŠ ÄastĂŠ zĂĄvorky, pomlÄky a znaÄky pro vyjĂĄdĹenĂ expresivity.
Co se tĂ˝kĂĄ tĂŠmat a klĂÄovĂ˝ch motivĹŻ sbĂrky, vymezila bych zde tĹi hlavnĂ okruhy:
V prvnĂm z nich se promĂtajĂ zĂĄĹžitky a vzpomĂnky pojĂcĂ se s autorÄinou sestrou Jitkou. Obrazy vzĂĄjemnĂŠho sdĂlenĂ okamĹžikĹŻ tance, velkĂŠho konĂÄku obou sester: "VĹždycky jsme tancovaly jĂĄ flamenko ona rap". V nĂĄznacĂch, kterĂŠ dĂĄvajĂ ÄtenĂĄĹi po delĹĄĂ dobu jenom tuĹĄit, se odhaluje JitÄina minulost a tragika jejĂho osudu. AĹž Ăşsty jejĂho pĹĂtele: "Nemohl jsem o tom mluvit tĹi mÄsĂce tĹi mÄsĂce od tĂ˝ doby co se jĂ to stalo" se retrospektivnÄ dozvĂdĂĄme o nehodÄ, kterĂĄ na nĂ zanechala trvalĂŠ nĂĄsledky. Snad nejpĹŻsobivÄjĹĄĂ je odraz situace v nemocniÄnĂm pokoji: "ĂşsmÄvy kĹeÄ hlavnÄ ĹžĂĄdnĂ˝ soucitnĂ˝ pohledy MÄla jsem vĂ˝Äitky kdyĹž jsem ĹĄla na zĂĄchod po vlastnĂch nohou". Jakoby nad tĂm vĹĄĂm se vznĂĄĹĄĂ velkĂĄ sesterskĂĄ lĂĄska, projevujĂcĂ se zejmĂŠna v apostrofĂĄch s jemnĂ˝m zabarvenĂm melancholie.
DalĹĄĂ vĂ˝raznou sloĹžku tvoĹĂ tĂŠma jiĹž zmiĹovanĂŠho besedovĂĄnĂ s kamarĂĄdkami.
BĂĄsnÄ tohoto typu pĹŻsobĂ jako pĹevyprĂĄvÄnĂ pĹĂbÄhu (s atmosfĂŠrou tajnĂŠ holÄiÄĂ zĂĄleĹžitosti) nebo myĹĄlenky, kterou vypovÄdÄla pĹĂtelkynÄ pĹĂtelkyni pĹi kĂĄvÄ: "Jen co jsme vytahali na pĹŻdu jeho batohy vrhli jsme se na sebe Ĺekla Alena a malou vidliÄkou ukrojila kousek tiramisu". KromÄ dĹŻvÄrnĂ˝ch sdÄlenĂ na hony vzdĂĄlenĂ˝ch muĹžskĂ˝m uĹĄĂm zde nalezneme napĹĂklad i letmou informaci v zĂĄvorce, zpravujĂcĂ o tom, co kamarĂĄdky pily nebo kde se setkaly: "To je dobĹe Ĺže jsi dorazila Ĺekla (seĹĄly jsme se ve Slavii)".
Nemalou Ăşlohu v kontextu celĂŠ sbĂrky hraje takĂŠ problematika partnerskĂ˝ch vztahĹŻ, tÄhotenstvĂ, zachycenĂ pohledu na spojenĂ svÄtĹŻ Ĺžen a muŞů - s nĂĄdechem lehkĂŠ pĹevahy a nadhledu dĂvek: "jĂĄ nevĂm proÄ si chlapi myslĂ Ĺže jedinĂ˝ na co ĹženskĂĄ sama ÄekĂĄ je chlap". NechybĂ ani bĂĄsnÄ, ve kterĂ˝ch Simona RackovĂĄ bilancuje svĹŻj postoj k matce nebo pĹed nĂĄmi rozprostĂrĂĄ vzpomĂnky na otce.
SbĂrka PĹĂtelkynÄ je psĂĄna netradiÄnÄ. Na prvnĂ pohled by se mohlo zdĂĄt, Ĺže v nĂ pĹŻjde o banĂĄlnĂ prozaickĂŠ vĂ˝povÄdi (slovy nesoucĂmi ponÄkud pĹehnanou dĹŻleĹžitost), situovanĂŠ do formy bĂĄsnÄ (tak jak tomu bĂ˝vĂĄ u nÄkterĂ˝ch autorĹŻ ve snaze o modernĂ poezii), avĹĄak opak je pravdou. PĹed ÄtenĂĄĹem se v nenĂĄpadnĂ˝ch zlomcĂch utvĂĄĹĂ kontinuĂĄlnĂ, zdĂĄnlivÄ mnohdy nelĂtostnĂ˝ autorÄin svÄt, prodchnutĂ˝ emocionalitou a subtilnĂ lyriÄnostĂ. BojujĂcĂ "S tou bezmocĂ krĂĄsnĂ˝ch silnĂ˝ch Ĺžen".
Vilma ManovĂĄ
Simona RackovĂĄ: PĹĂtelkynÄ. LiterĂĄrnĂ salon, Praha 2007. 88 stran.
(V tiĹĄtÄnĂŠm vydĂĄnĂ LitENek vychĂĄzĂ recenze ve zkrĂĄcenĂŠm znÄnĂ.)
(22. 10. 2007, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2015
Sedm hodin po setmÄnĂ
NovĂĄ kniha Haruki Murakamiho nese tajemnĂŠ jmĂŠno AfterdarkStefan Segi
( stefan.segi)
Spisovatel se velmi elegantnÄ vyhl moĹžnĂŠmu srovnĂĄnĂ se svĂ˝mi starĹĄĂmi dĂly a Afterdark pĹedstavuje tak trochu odlehÄenÄjĹĄĂ stranu jeho tvorby, ÄĂmĹž ale rozhodnÄ nemyslĂm jakĂŠkoliv slevenĂ, co se tĂ˝kĂĄ samotnĂŠ kvality. Autor tento postoj dobĹe ilustruje i volbou hudebnĂ kulisy dÄje, kterĂŠ dominuje jazz ÄtyĹicĂĄtĂ˝ch let, tedy ŞådnĂĄ temnota Äi avantgarda, ale spĂĹĄe spontĂĄnnost a pĹĂmoÄarĂĄ, nekaĹĄĂrovanĂĄ vĂ˝povÄÄ mladĂŠ energie velkomÄsta.
DÄj krĂĄtkĂŠho romĂĄnu popisuje jednu noc v Tokiu. Autor zvolil styl vypravovĂĄnĂ, ve kterĂŠm se objevuje vÄtĹĄĂ mnoĹžstvĂ znaÄnÄ nesourodĂ˝ch postav, jeĹž v prĹŻbÄhu noci naleznou cosi, co je spojuje. ZdĂĄnlivÄ se tedy jednĂĄ o postup, kterĂ˝ mĂĄ svĂĄ nejlepĹĄĂ lĂŠta jiĹž za sebou. Nebyl by to ale Murakami, aby ze vĹĄednĂho konceptu nevytvoĹil autentickĂ˝ literĂĄrnĂ zĂĄĹžitek.
ObdivuhodnĂ˝ je pĹedevĹĄĂm zpĹŻsob, jakĂ˝m vtahuje ÄtenĂĄĹe do dÄje. Jeho zdĂĄnlivÄ povĹĄechnĂ realistickĂĄ metoda totiĹž neservĂruje hotovĂŠ postavy na zlatĂŠm podnose. Obraz kaĹždĂŠ z nich se postupnÄ vytvĂĄĹĂ v ÄtenĂĄĹovÄ mysli, asi jako kdyĹž se poprvĂŠ seznamujete s dÄvÄetem. Ve vzduchu jako by viselo tajemnĂŠ oÄekĂĄvĂĄnĂ. NenĂ to ale oÄekĂĄvĂĄnĂ nÄÄeho zlĂŠho Äi skrĂ˝vanĂŠho. ĹeÄ je o intimnosti, kterou v sobÄ skrĂ˝vĂĄ kaĹždĂ˝ z nĂĄs, o hĹe, kterou kaĹždĂ˝ den hrajeme, abychom udrĹželi distanci od zbytku svÄta, a kterou se zĂĄroveĹ snaĹžĂme proniknout k ostatnĂm.
PĹesnÄ takovĂŠ jsou postavy Afterdarku. BrĂĄnĂ pĹed nĂĄmi svoji intimnĂ zĂłnu, a aby k nim ÄtenĂĄĹ pronikl, chtÄ nechtÄ s nimi navazuje velmi osobnĂ vztah. Sleduje tak postupnĂŠ, nijak romantickĂŠ, vcelku vĹĄednĂ seznĂĄmenĂ studentky Mari a trombonisty TakahaĹĄiho, a to co nenĂ vyĹÄeno na papĂĹe, odehrĂĄvĂĄ se prĂĄvÄ v hlavÄ ÄtenĂĄĹovÄ. Jako byste se sami dali s neznĂĄmĂ˝m dÄvÄetem do ĹeÄi. Z nÄkolika mĂĄlo slov a indiciĂ sklĂĄdĂĄte bÄhem nÄkolika minut celĂ˝ pĹĂbÄh. Postavy jako by se pĹed ÄtenĂĄĹem stydÄly a brĂĄnily se pĹed pohledem vetĹelce. KaĹždĂŠ slovo mĹŻĹže otevĹĂt zcela novĂ˝ pĹĂbÄh a zĂĄroveĹ mĹŻĹže bĂ˝t i koncem celĂŠ rozmluvy. Tato neustĂĄlĂĄ nejistota, rovnocennĂĄ pĹĂtomnost poÄĂĄtku i konce, je Murakamiho trumfem.
Kolem ĂşstĹednĂ dvojice se pak toÄĂ vÄtĹĄĂ poÄet postav, kterĂŠ jako by vypadly z filmu Matrix a Pulp Fiction. Je tu nĂĄsilnickĂĄ ÄĂnskĂĄ mafie, sympatickĂĄ vedoucĂ hodinovĂŠho hotelu, tajemnĂ˝ workoholik z paralelnĂho svÄta a krĂĄsnĂŠ dÄvÄe, kterĂŠ utĂkĂĄ do paralelnĂ reality. Nejprve to vĹĄe mĹŻĹže pĹŻsobit trochu zmateÄnÄ, ale prĂĄvÄ potencionĂĄlnĂ komplexnost, ze kterĂŠ se ÄtenĂĄĹi ukazuje jenom nesrozumitelnĂ˝ vĂ˝sek, dĂĄvĂĄ Murakamiho svÄtu zdĂĄnĂ opravdovosti a velikosti. SvÄt je zde ĹživĂ˝, sloĹžitĂ˝ systĂŠm, jehoĹž obraz utvĂĄĹĂme hlavnÄ ve svĂŠ mysli, abychom se v nÄm mohli orientovat. CelĂĄ skuteÄnost vĹĄak zĹŻstane navĹždy nepoznatelnĂĄ.
Afterdark je tedy ve zkratce pĹĂbÄhem setkĂĄnĂ dvou mladĂ˝ch lidĂ v prostĹedĂ modernĂho velkomÄsta, ve kterĂŠm hrajĂ vĂ˝znamnou roli podzemnĂ Ĺživly, paralelnĂ realita a be – bop. Neobsahuje zdĂĄnlivÄ ĹžĂĄdnĂĄ hlubokĂĄ moudra, ani vÄÄnĂŠ pravdy. Na druhou stranu, jak moc vĂĄs zajĂmajĂ pravdy o ĹživotÄ v non-stop baru tĹi hodiny nad rĂĄnem?
Stefan Segi
Murakami, Haruki: Afterdark. PĹeklad: TomĂĄĹĄ JurkoviÄ. Euromedia Group - Odeon, Praha 2007, 160 stran.
LitENky, Ä. 1/27, roÄ. 2007/2008
(29. 10. 2007, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2020
Jak jsme se proflĂĄkali Ĺživotem
VyprahlĂĄ novela o nudÄ, nudÄ a zabĂjenĂ ÄasuIna MareĹĄovĂĄ
( ina.maresova)
ProstĹedĂ nenĂ voleno nÄjak ĹĄpatnÄ. MistrovstvĂ svÄta, napÄtĂ, fanouĹĄkovskĂŠ nadĹĄenĂ i zoufalstvĂ disponuje potenciĂĄlem oslovit jistĂ˝ okruh ÄtenĂĄĹĹŻ. NapĂnavĂŠ popisy zĂĄpasĹŻ bohuĹžel neoĹživĂ rozplizlou dÄjovou linii, ve kterĂŠ Honza prchĂĄ ze skĹĂpajĂcĂho vztahu s nĂĄhle nalezenou sestrou Simonou.
PĹĂbÄh rotuje ponÄkud nudnÄ v kruhu, Honza se Simonou, ve snaze oddĂĄlit nĂĄvrat do reality, krouŞà autem okolo Prahy, neschopni postavit se nĂĄroÄnÄjĹĄĂm ĹživotnĂm situacĂm. HĂĄjĂÄek vsadil na dialogy, coĹž byla osudovĂĄ chyba, neboĹĽ uĹž SelkĂ˝ baroko trpĂ autorovou neschopnostĂ skrze promluvy psychologicky vymezit postavy. NespoutanÄ vĂ˝ĹeÄnĂĄ Simona zaplĹuje pĹĂbÄh ĹeÄmi, kterĂŠ byste Äekali od Ĺživotem protĹelĂŠ, nepĹĂliĹĄ duchaplnĂŠ devatenĂĄctky. Ĺ edĂĄ Radka je mlÄĂcĂ, do Ăşmoru pracujĂcĂ workoholiÄka, kterou zastihnete bÄhem vyprĂĄvÄnĂ jen nÄkolikrĂĄt na odchodu nebo na telefonu. SamotnĂ˝ hrdina je povaleÄskĂ˝ fotbalovĂ˝ fanda, kterĂ˝ mezi chvĂĄtĂĄnĂm z hospody do hospody na televiznĂ pĹenos neustĂĄle vykĹikuje, Ĺže uĹž si potĹebuje opravdu odpoÄinout.
Novela bĂ˝vĂĄ popisovĂĄna jako pĹĂbÄh o osamÄlosti a citovĂŠ vyprahlosti. Nikdo uĹž ale nedodĂĄvĂĄ, Ĺže jde o osamÄlost pĹed televiznĂ obrazovkou a citovÄ vyprahlĂ jsou Radka, Honza a Simona jenom proto, Ĺže systematicky pracujĂ na tom, aby se udĹeli k smrti v auditu / uvĂĄleli pĹed televizĂ u fotbalu / uchlastali na prvnĂ diskotĂŠce.
Pokud se s pĹĂbÄhem rozpustĂte do ztracena, tedy aĹž ke konci, budete doufat, Ĺže tento typ introspekce do muĹžskĂŠho svÄta nijak nepĹedznamenĂĄvĂĄ vĂ˝vojovĂŠ tendence populĂĄrnĂ Äetby, nezĂĄvisle na tom, jak moc ochlazenĂ do lidskĂ˝ch vztahĹŻ vnĂĄĹĄĂ technickĂŠ 21. stoletĂ.
Ina MareĹĄovĂĄ
HĂĄjĂÄek, JiĹĂ: FotbalovĂŠ denĂky. Vydal Host, Brno 2007. 160 stran.
LitENky Ä. 2/28, roÄ. 2007/2008
(12. 11. 2007, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2033
PozdnĂ lĂĄska sexuĂĄlnĂho vÄrozvÄsta
NovĂĄ kniha Insomnie aneb ÄĂĄbel na svobodÄ od Henry Millera pĹinĂĄĹĄĂ obraz nespavosti zapĹĂÄinÄnĂŠ Ĺženou.Stefan Segi
( stefan.segi)
S Henry Millerem, respektive s klasifikacĂ jeho dĂla, byla vĹždycky potĂĹž. Od zaÄĂĄtku totiĹž urputnÄ prosazuje pĹĂsnÄ autobiografickou formu, kterou vĹĄak se stejnou umĂnÄnostĂ deformuje proudem fantasie. JestliĹže je tedy vydavatelem Insomnie klasifikovĂĄna jako autobiografie, vyvstĂĄvĂĄ pĹed nĂĄmi otĂĄzka, zda do tĂŠto kategorie nepĹemĂstit Millerovu tvorbu kompletnĂ. Na dĂle je v kontextu autora specifickĂŠ snad jenom to, Ĺže se nejednĂĄ o autonomnĂ text, nĂ˝brĹž o komentĂĄĹ k sĂŠrii obrazĹŻ.
Nespavost je krĂĄtkĂ˝m a pozdnĂm MillerovĂ˝m textem. Vznikl v ĹĄedesĂĄtĂ˝ch letech, tedy drahnou dobu po autorovĂ˝ch sedmdesĂĄtinĂĄch. To na prvnĂ pohled nevÄstĂ nic dobrĂŠho. PĹŻvodnÄ nesmĂrnÄ inovativnĂ a dynamickĂ˝ autor pozoruhodnĂŠho ObratnĂku raka (a nemyslĂm tĂm jen pozoruhodnost sexuĂĄlnĂ) se totiĹž, zĂĄroveĹ se svĂ˝m stoupajĂcĂm ocenÄnĂm pĹedevĹĄĂm ze strany nastupujĂcĂ beat generation, stĂĄval i autorem vĹŻÄi sobÄ ponÄkud nekritickĂ˝m. ZatĂmco ObratnĂk raka Äi SladkĂŠ dny v Clichy jsou dĂla rychlĂĄ a temperamentnĂ, ÄĂĄst trilogie RĹŻĹžovĂŠ ukĹiĹžovĂĄnĂ se Äte jiĹž ponÄkud obtĂĹžnÄji a napĹĂklad Big Sur uĹž je bohapustĂŠ plkĂĄnĂ.
S InsomniĂ je to naĹĄtÄstĂ jinak. JednĂĄ se o velmi Ăşzce ÄasovÄ i tematicky vymezenĂ˝ text, ve kterĂŠm lehce vynikĂĄ MillerĹŻv pĹĂznaÄnĂ˝ „hard boiled stream of consciousness“. NekontrolovanĂŠ vĂ˝rony vÄdomĂ jsou tak v pĹĂmĂŠm kontaktu se sĹžĂravĂ˝m sebeironickĂ˝m humorem a primitivnĂ pohlavnostĂ.
Co dĂlu dĂĄvĂĄ potĹebnĂŠ napÄtĂ, je pĹedevĹĄĂm vztah mezi MillerovĂ˝m pĹĂstupem k vlastnĂmu textu a k bezĂştÄĹĄnĂŠ situaci, ve kterĂŠ se autor, Äi spĂĹĄe postava autora, nachĂĄzĂ. Mezi tÄmito dvÄma rovinami, tedy mezi textem a situacĂ, vede autor paralelu. SĂĄm sobÄ zdĂĄ se totiĹž dokonale smÄĹĄnĂ˝m a hloupĂ˝m, pĹesto svoji situaci vychutnĂĄvĂĄ do poslednĂho douĹĄku. Dojem vyruĹĄenĂŠho spĂĄnku a rozruĹĄenĂŠho vÄdomĂ je dokonalĂ˝. Pocit frustrovanĂŠho ÄlovÄka, jemuĹž prolĂŠtĂĄ hlavou rej myĹĄlenek, kterĂ˝mi se snaŞà vymezit roli individua v univerzĂĄlnĂ situaci, je ostatnÄ pro Millerovu prĂłzu pĹĂznaÄnĂ˝.
Stav kreativnÄ zuĹžitkovanĂŠ nespavosti neĂşstĂ pouze v popis vztahu autora k milovanĂŠ osobÄ, ale paralelnÄ prĂĄvÄ takĂŠ odråŞà vztah autora a textu. Miller v rĂĄmci zhodnocovĂĄnĂ svĂŠ identity pĂĹĄe zĂĄroveĹ text o textu, respektive o jeho bolestnĂŠ genezi. MĹŻĹžeme takĹka v pĹĂmĂŠm pĹenosu sledovat jeho naprostou nevĂru v kvalitu vlastnĂho textu a nedĹŻvÄru v moĹžnost zpracovĂĄnĂ inspirace, kterĂĄ jĂm v rannĂ hodinu protĂŠkĂĄ. Nespavost je plnĂĄ komentĂĄĹĹŻ k prĂĄvÄ napsanĂ˝m ĹĂĄdkĹŻm (v rukopisnĂŠ pĹĂloze je vidÄt, Ĺže Miller neĹĄkrtal), nicmĂŠnÄ nikdy nesklouzne k pouhĂŠ sebelĂtosti. I ten nejhorĹĄĂ propad chĂĄpe s nadhledem zoufalce – profesionĂĄla. RĹŻĹžovĂŠ ukĹiĹžovĂĄnĂ, nejtrefnÄjĹĄĂ slova autora samotnĂŠho.
KnĂĹžka Insomnie je ponÄkud specifickou publikacĂ, u kterĂŠ lze jen tÄĹžko odhadnout primĂĄrnĂ obsah. SklĂĄdĂĄ se totiĹž ze ÄtyĹ ÄĂĄstĂ, z nich kaĹždĂĄ mĹŻĹže bĂ˝t chĂĄpĂĄna jako komentĂĄĹ k ÄĂĄstem ostatnĂm. NejvÄtĹĄĂm prostorem disponuje faksimile nenadepsanĂŠho rukopisu pĹŻvodnĂho Millerova textu. TÄsnÄ ho nĂĄsleduje ÄeskĂ˝ pĹeklad, naÄeĹž je moĹžno se pokochat barevnĂ˝mi reprodukcemi MillerovĂ˝ch maleb. CelĂ˝ soubor je zakonÄen autorovou krĂĄtkou mystifikaÄnĂ statĂ, kterĂĄ kouzelnĂ˝m zpĹŻsobem osvÄtluje jeho vztah k vĂ˝tvarnĂŠmu umÄnĂ a nakonec vlastnÄ i k lĂĄsce samotnĂŠ.
V dĂlech Henry Millera nehledejte ĹživotnĂ moudra. Na kaĹždĂŠ stranÄ jich je nejmĂŠnÄ pÄt a Äasto si zcela protiĹeÄĂ. Nehledejte v nich ani pobuĹujĂcĂ erotiku, mnozĂ tvĹŻrci uĹž pĂĹĄĂ mnohem odvĂĄĹžnÄji. KdyĹž uĹž sĂĄhnete po knize Henry Millera, ÄtÄte ji pro radost ze Ĺživota, aĹĽ uĹž je jakkoliv smutnĂ˝.
Insomnie je dĂlo rozsahem moĹžnĂĄ skromnĂŠ, ale Ĺživotnosti obsahuje vĂc neĹž dost. ObzvlĂĄĹĄtÄ trpĂte–li neĹĄĹĽastnou lĂĄskou (a pokud nemĂĄte zrovna nic lepĹĄĂho na prĂĄci, neĹž ÄĂst Litenky, nedĂĄ se o tom v nejmenĹĄĂm pochybovat), bude vĂĄm tato Nespavost vĂtanĂ˝m spoleÄnĂkem.
Stefan Segi
Henry Miller: Insomnie aneb ÄĂĄbel na svobodÄ. PĹeklad: JiĹĂ HanuĹĄ. Pragma, Praha 2007.
(13. 11. 2007, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2038
Shakespeare nikdy nemÄl pleĹĄ
Kniha fejetonĹŻ herce a spisovatele JĂşlia SatinskĂŠho je toho dĹŻkazemMarie IljaĹĄenkovĂĄ
( marie)
Je to tĹetĂ kniha fejetonĹŻ, kterĂĄ vyĹĄla po autorovÄ smrti tentokrĂĄt se skvÄlĂ˝mi ilustracemi Svetozara IlavskĂŠho, na nichĹž se na nĂĄs pochechtĂĄvĂĄ, usmĂvĂĄ a culĂ JĂşlius SatinskĂ˝. SlovenskĂ˝ herec, Älen humoristickĂŠ dvojice L+S, se samostatnĂŠ tvorbÄ zaÄal vÄnovat v 90. letech. Do tĂŠto doby spadĂĄ takĂŠ jeho „korespondence“ s DostojevskĂ˝m, Voltairem, Senekou, Swiftem a dalĹĄĂmi spisovateli.
„MusĂ VĂĄm býż jasnĂŠ, drahĂ˝ priateÄž, Ĺže VaĹĄe listy z Onoho svÄta nie sĂş niÄ novĂŠ pod slnkom,“ pĂĹĄe mu Voltaire v jednom dopise. Ĺ˝e podobnĂŠ mystifikace uĹž tu byly, to autor vĂ. O to ale SatinskĂŠmu nejde. Tento Şånr mu umoĹžĹuje komentovat a vtipnÄ glosovat situaci tam na Zemi - v EvropÄ, na Slovensku, v BratislavÄ. Listy jsou tak skuteÄnÄ svÄŞà a vtipnou mystifikacĂ, nad kterou se zejmĂŠna „ÄtenĂĄĹi DostojevskĂŠho“ pĹĂjemnÄ pobavĂ. Listy z onoho svÄta jsou takĂŠ nejlepĹĄĂ ze tĹĂ ÄĂĄstĂ stejnojmennĂŠ knihy.
Fejetony „Z Telegrafu“ si vÄtĹĄinou berou na muĹĄku nÄjakĂ˝ politickĂ˝ Äi spoleÄenskĂ˝ neĹĄvar, i kdyĹž tĹeba zaÄĂnajĂ pĹevyprĂĄvÄnĂm „rozpravky“ o malĂŠm lese a divokĂŠ svini. VĹždycky se nakonec ukĂĄĹže, Ĺže malĂ˝ les je Slovensko a divokĂĄ svinÄ novinĂĄĹ nebo nÄco v tom duchu. ÄtenĂĄĹi, kteĹĂ nejsou blĂĹže seznĂĄmeni s politickou a spoleÄenskou situaci na Slovensku po rozpadu Äeskoslovenska, se tak mĹŻĹžou ocitnout v jistĂ˝ch potĂĹžĂch. TĹetĂ ÄĂĄst tvoĹĂ zĂĄpisky z cest.
PojĂtkem fejetonĹŻ pojednĂĄvajĂcĂch o ĹĄirokĂŠm spektru tĂŠmat je autorovo vidÄnĂ svÄta. Ono výťe zmĂnÄnĂŠ vtipnĂŠ glosovĂĄnĂ situace tam na Zemi. Trocha provokace, trocha pouÄovĂĄnĂ, trocha vychloubĂĄnĂ. To vĹĄe se odehrĂĄvĂĄ na podkladÄ kaĹždodennĂch banalit, jako je tĹeba nĂĄkup ĹedkviÄek nebo pojĂdĂĄnĂ husĂch stehĂ˝nek. MĂĄte–li chuĹĽ na podobnĂŠ ÄtenĂ, dejte si k nÄmu husĂ stehĂ˝nko nebo aspoĹ ĹedkviÄku a DostojevskĂŠho… dejte na chvĂli k ledu.
SatinskĂ˝, Julius: Listy z onoho svÄta. Ikar, Bratislava, 2007. 208 stran.
Marie IljaĹĄenkovĂĄ
LitENky Ä. 2/28, roÄ. 2007/2008
(19. 11. 2007, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2048
Literatura ve stĂnu TopolĹŻ
Bude to zase nÄco originĂĄlnĂho?KateĹina LundĂĄkovĂĄ
( katerina.lundakova)
PrvnĂ prĂłza dala jmĂŠno i celĂŠ sbĂrce, na kaĹždĂŠm ĹĂĄdku poznĂĄvĂĄme rukopis tohoto zkuĹĄenĂŠho spisovatele. PĹŻvodnÄ vyĹĄla pod nĂĄzvem Jak jsme tĂĄhli za Stasiukem (pokus o kroniku). Popisuje cestu autora a jeho tĹĂ kumpĂĄnĹŻ na vĂ˝chod. MĂra autenticity dĂla je jeĹĄtÄ silnÄjĹĄĂ neĹž obvykle. ZdĂĄnĂ denĂkovĂŠho vyprĂĄvÄnĂ pĹerĹŻstĂĄ spĂĹĄe do nespoutanĂŠho putovĂĄnĂ, Ăşzce spojenĂŠho s alkoholovĂ˝m opojenĂm. DalĹĄĂ rozmÄr, na kterĂ˝ v dĂle narĂĄĹžĂm, tvoĹĂ popis kultury v tÄchto zemĂch. CĂtĂm tu pĹedevĹĄĂm sĂlu pohostinnosti, pĹĂĄtelstvĂ a hlavnÄ vliv koĹalky. ZĂĄroveĹ prostĹedĂ skrĂ˝vĂĄ protiklady nebo alespoĹ velice vzdĂĄlenĂŠ obrazy. Topol navĹĄtĂvĂ Duklu a pĹed naĹĄima oÄima se objevujĂ bunkry. JenĹže po pĂĄr ĹĂĄdcĂch uĹž se ocitĂĄ zase v malĂŠ vesniÄce se „sĂĄmoĹĄkou“. LidĂŠ tu jeĹĄtÄ velmi dobĹe pamatujĂ totalitu, jenĹže jejich nĂĄtury se rychle pĹizpĹŻsobujĂ.
DruhĂĄ ÄĂĄst s nĂĄzvem ZlatĂĄ hlava je Ăşryvek z dosud nepublikovanĂŠho romĂĄnu MongolskĂ˝ vlk (viz ediÄnĂ poznĂĄmka knihy), napsanĂŠho v zimÄ 1997. DÄj se tĹikrĂĄt ponoĹuje do tĹĂ pĹĂbÄhĹŻ. Jde o krĂĄtkĂ˝ text tvoĹĂcĂ rĂĄmcovĂŠ vyprĂĄvÄnĂ s vloĹženou povĂdkou: Ilja letĂ s MargaĹĄem letadlem, cesta je nepĹehlednĂĄ, cĂtĂme nebezpeÄĂ z pĹistĂĄnĂ. HrdinovĂŠ nevÄdĂ, kde se ocitnou. Pak se nejspĂĹĄe propadĂĄ do bezvÄdomĂ a jeho Ăşsty autor vyprĂĄvĂ dalĹĄĂ pĹĂbÄh s dÄjem pĹedchĂĄzejĂcĂm rĂĄmcovĂŠmu. Ilja, vypravÄÄ, se ocitĂĄ v Mongolsku na nĂĄdraĹžĂ. Tady rozprĂĄvĂ s dvÄma mĂstnĂmi starousedlĂky. Za hrubou, dĹevÄnou zdĂ mu jeden z nich, starĂ˝ slepec, vyprĂĄvĂ svĹŻj pĹĂbÄh. Ten zaujĂmĂĄ nejvÄtĹĄĂ ÄĂĄst textu. OdkrĂ˝vajĂ se tu takovĂŠ „malĂŠ – velkĂŠ dÄjiny“ nĂĄstupu komunismu v Mongolsku a jeho pĹĂÄiny. Pocity, kterĂŠ tehdy staĹec jako mladĂ˝ muĹž zaĹžĂval, jsou lĂÄenĂŠ s existenciĂĄlnĂ skepsĂ v hlase.
„A ona mi ĹĂkala ‚MĹŻj ÄerkeskĂ˝ princi‘ a nÄkdy mi rozĹĄkrĂĄbala zĂĄda do krve a musel jsem jĂ ĹĂkat, Ĺže jĂ miluju a Ĺže si jĂ vemu, protoĹže to chtÄla.“ CĂtĂm tu ohromnou lhostejnost k Ĺživotu, lhostejnost k vlastnĂm hodnotĂĄm a k dĹŻstojnosti. Autor zde svĹŻj jazyk exotizuje (podobnÄ jako HĹŻlovĂĄ v knize PamÄĹĽ mojĂ babiÄce) jmĂŠny a vĂ˝razy odkazujĂcĂmi k mongolskĂŠmu prostĹedĂ. PouĹžĂvĂĄnĂm tĂŠto terminologie se vyprĂĄvÄnĂ stĂĄvĂĄ ÄtenĂĄĹsky vĂce pĹitaĹžlivĂ˝m.
VĂ˝let k nĂĄdraĹžnĂ hale je tĹetĂ text v knize. Na tomto mĂstÄ se popis mÄnĂ. VÄty se prodluĹžujĂ, a stĂĄvajĂ se tak mĂŠnÄ ĂşseÄnĂ˝mi, navzdory autorovu typickĂŠmu stylu. ZĂĄroveĹ se stupĹuje existenciĂĄlnĂ pocit vykoĹenÄnĂ. DĂĄle nĂĄsleduje filmovĂ˝ scĂŠnĂĄĹ Karty jsou rozdanĂ˝ a dramatickĂ˝ text UzavĹeno, kterĂ˝ se odehrĂĄvĂĄ rovnÄĹž ve velice stĂsnÄnĂŠ atmosfĂŠĹe vÄzenĂ a nĂĄslednÄ v nÄÄem, co lze nazvat nitrem nebo svÄdomĂm vÄzĹĹŻ. Na konec knihy je zaĹazena divadelnĂ hra Cesta do Bugulmy z roku 2006.
Topol tyto prĂłzy napsal jiĹž dĹĂve a vesmÄs byly jiĹž uveĹejnÄny pod jinĂ˝mi tituly, myslĂm ale, Ĺže se nejednĂĄ pouze o tah, kterĂ˝ bude v tomto roce udrĹžovat ÄtenĂĄĹskou pozornost. Je zĹejmĂŠ, Ĺže tyto prĂłzy majĂ nÄco, co je stavĂ neoddÄlitelnÄ vedle sebe. O celĂŠ knize i o jejĂch jednotlivĂ˝ch ÄĂĄstech mĹŻĹžeme ĹĂci, Ĺže se tu postupnÄ s kaĹždou dalĹĄĂ prĂłzou nĂĄsobĂ pocit vykoĹenÄnosti, hrubÄ a nesmlouvavÄ mi pĹi ÄtenĂ byly pĹedklĂĄdĂĄny i nejĹĄĂlenÄjĹĄĂ vize. Pro jejà Şånrovou rozrĹŻznÄnost mĹŻĹžu sbĂrku oznaÄit za velmi inspirativnĂ a myslĂm, Ĺže poklĂĄdĂĄ celkem zevrubnĂ˝, i kdyĹž struÄnĂ˝ obrĂĄzek o prĂĄci tohoto autora, kterĂ˝ v poslednĂ dobÄ patĹĂ mezi nejznĂĄmÄjĹĄĂ ÄeskĂŠ autory ve svÄtÄ.
JĂĄchym Topol, Supermarket sovÄtskĂ˝ch hrdinĹŻ, Torst, Praha 2007.
LitENky Ä. 2/28, roÄ. 2007/2008
(20. 11. 2007, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2050
O tom, co bylo a nebylo hezkĂ˝
OsobitĂ˝ pohled muzikanta na doby komunismu a dĂĄlKristĂ˝na HorĂĄÄkovĂĄ
( kristyna.horackova)
TĹeĹĄĹĂĄk vyprĂĄvĂ lehce, jeho slova plynou pĹirozenÄ - autenticitu promluv dokreslujĂ kromÄ citacĂ osob i nevybĂravĂŠ vĂ˝razy, obÄas vulgarismy Äi dvojsmyslnĂĄ pojmenovĂĄnĂ. VzpomĂnkami na dÄtstvĂ vane mĂsty cynismus a lhostejnost (to kdyĹž se dozvĂdĂĄme o komplikovanĂŠm vztahu matky a syna), mezi tĂm vĹĄĂm vĹĄak prosvĂtĂĄ sentiment, s jakĂ˝m hovoĹĂ o svĂ˝ch prarodiÄĂch, kteĹĂ ho vychovĂĄvali, partÄ kamarĂĄdĹŻ, s nimiĹž trĂĄvil volnĂ˝ Äas, o svĂŠrĂĄznĂŠ atmosfĂŠĹe KarlĂna, ve kterĂŠm vyrĹŻstal. Za zmĂnku stojĂ i pasĂĄĹže, ve kterĂ˝ch TĹeĹĄĹĂĄk s ironiĂ sobÄ vlastnĂ konfrontuje svĂŠ vzpomĂnky s realitou:
„VzpomĂnal jsem si matnÄ, jako ve snu, na okolĂ tĂŠ krĂĄsnĂŠ zelenĂŠ vily ve strĂĄni, ve strmĂŠm kopci. Vedle vily stĂĄl rĹŻĹžovĂ˝ altĂĄn sanssouci, bĹeÄĹĽan na zdech. RozzĂĄĹenĂ˝ MoravskĂ˝ B.! SlunnĂĄ ĹĄirokĂĄ voĹavĂĄ ulice, avenue, alej topolĹŻ, pestrĂŠ neony, obrovskĂŠ krĂĄsnĂŠ nĂĄmÄstĂ. MÄl jsem vzpomĂnku, ten obraz, uloĹženĂ˝ vzadu v hlavÄ na „hard disku“, v koĹĄi. Vybavil se mi, kdyĹž jsem se byl v devadesĂĄtĂ˝ch letech v MoravskĂŠm B. podĂvat.
HvÄzdiÄka
Ta zaplivanĂĄ uliÄka opravdu vedla do kopeÄka, krpĂĄl tak tĹi stupnÄ, zelenĂĄ pastouĹĄka jeĹĄtÄ stĂĄla, hnila. SmrdÄlo z nĂ pĂĄlenĂŠ hnÄdĂŠ uhlĂ. Spadla jen rĹŻĹžovĂĄ kĹŻlna. Alej topolĹŻ byly ve skuteÄnosti dva zaprĂĄĹĄenĂŠ akĂĄty, kolem pochcanĂĄ lebeda. A ono obrovskĂŠ nĂĄmÄstĂ bylo jen o trochu vÄtĹĄĂ neĹž posranĂĄ kaĹĄna, kterĂĄ chybÄla. HezkĂŠ setkĂĄnĂ s MoravskĂ˝m B. BerounĹĄtĂ prominou.“
PĹĂmĂŠ, spontĂĄnnĂ odpovÄdi se mĂsĂ s promyĹĄlenĂ˝m vyprĂĄvÄnĂm, kniha je proloĹžena i vzpomĂnkami TĹeĹĄĹĂĄkovĂ˝ch pĹĂĄtel – VladimĂra Merty, Pavla LandovskĂŠho, Vlasty ChramostovĂŠ, Davida Kollera, Michala PavlĂÄka Äi dvou z jeho dÄtĂ – dcery Halky a syna Petra.
Text doprovĂĄzĂ fotky, plakĂĄty a vĂ˝tvarnĂĄ dĂla Vlastimila TĹeĹĄĹĂĄka. ZĂĄvÄr pak tvoĹĂ, kromÄ kompletnĂ diskografie a bibliografie, takĂŠ sleevenote a nedokonÄenĂ˝ komiks – Trampoty Pepy ViĹĄĹĂĄka.
Ten, kdo dospĂval v obdobĂ 60. – 80. let, tajnÄ obdivoval Jaroslava Hutku Äi Petra Kalandru a rĂĄd si zavzpomĂnĂĄ na dobu svĂŠho mlĂĄdĂ, knihu jistÄ ocenĂ. Pro ostatnĂ ovĹĄem tato publikace zdaleka nebude mĂt takovĂŠ kouzlo.
KristĂ˝na HorĂĄÄkovĂĄ
Bezr, OndĹej: To je hezkĂ˝, ne? Rozhovor s Vlastimilem TĹeĹĄĹĂĄkem. GalĂŠn, Praha 2007. 220 stran.
LitENky Ä. 2/28, roÄ. 2007/2008
(22. 11. 2007, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2052
Hora jmĂŠnem Padoucnice
RodinnĂĄ kronika Davida B. ve dvou barvĂĄchMarkĂŠta HolanovĂĄ
( marketa.holanova)
Komiks. ObrĂĄzky. VlastnÄ docela jednoduchĂŠ. MoĹžnĂĄ jste jako malĂ takĂŠ kreslili obrĂĄzkovĂŠ pĹĂbÄhy. Mohl v nich bĂ˝t ÄarodÄj, princezna nebo tĹeba sousedovic pes. V prvnĂch pĹĂbÄzĂch Davida B. byla ÄingischĂĄnova vojska. David stĂĄl v jejich Äele a vĹždy porazil protivnĂka. ProtivnĂkem, kterĂŠho ve skuteÄnĂŠm ĹživotÄ nikdy nemohl porazit, je bratrova nemoc – epilepsie.
V DavidovÄ dalĹĄĂm pĹĂbÄhu se na strĂĄnkĂĄch objevuje jeho vlastnĂ rodina. Pokusy vylĂŠÄit Jeana-Christopha selhĂĄvajĂ, nepomĂĄhĂĄ ani tradiÄnĂ medicĂna, ani alternativnĂ pĹĂstupy jako makrobiotika. Ĺ˝ivot se stĂĄvĂĄ nekoneÄnĂ˝m kolobÄhem zklamĂĄnĂ, kaĹždĂĄ porĂĄĹžka je jen dalĹĄĂm krokem smÄĹujĂcĂm k vrcholku hory zvanĂŠ Padoucnice. JakĂ˝koli pokus vyhnout se vĂ˝stupu na tuto horu je nemoĹžnĂ˝. Epilepsie sice fyzicky zasĂĄhla pouze Jeana-Christopha, ale podepisuje se na vĹĄech Älenech rodiny. Pro Davida je jedinĂ˝m zpĹŻsobem Ăşniku tvorba komiksĹŻ.
Styl kresby by svou jednoduchostĂ mohl pĹipomĂnat dÄtskĂŠ obrĂĄzky, kdyby se ovĹĄem v jeho pozadĂ nerozpĂnal jinĂ˝ svÄt, kterĂ˝ zpÄtnÄ neodvolatelnÄ ovlivĹuje svÄt skuteÄnĂ˝. V nÄkterĂ˝ch mĂstech aĹž ornamentĂĄlnĂ charakter kresby postupem Äasu ustupuje vĂ˝raznÄjĹĄĂmu, expresivnÄjĹĄĂmu ztvĂĄrnÄnĂ, tak jako se mÄnĂ situace. ObklopujĂ nĂĄs pĹĂzraky dÄtstvĂ, mezi kterĂ˝mi se neslyĹĄnÄ prochĂĄzĂ dÄdeÄek v podobÄ podivuhodnĂŠho ptĂĄka, nĂĄsledovanĂ˝ ÄĂnskĂ˝m drakem, symbolickĂ˝m ztvĂĄrnÄnĂm epilepsie. AgresivnĂ vĂ˝pady Jeana-Christopha, spojujĂcĂ v sobÄ poslednĂ zĂĄchvÄvy aktivnĂho odporu proti nemoci a vÄdomĂ vlastnĂ bezmoci, zobrazenĂŠ aĹž kubistickĂ˝mi liniemi, pĹŻsobĂ dÄsivÄ. Padoucnice nenĂ jen bolestnou rodinnou kronikou, ale i pĹŻsobivĂ˝m ÄtenĂm o sisyfovskĂŠ, pĹesto nutnĂŠ snaze dokĂĄzat nemoĹžnĂŠ. A tak bez dechu zavĂrĂĄme knihu, z jejĂĹž ÄernoÄernĂŠ obĂĄlky zmizely vĹĄechny dÄtskĂŠ kresby a zĹŻstal jen stoÄenĂ˝ ÄĂnskĂ˝ drak.
MarkĂŠta HolanovĂĄ
B., David: Padoucnice 6. PĹeklad: MarkĂŠta Ĺ tÄpĂĄnkovĂĄ. Mot, Praha 2007. 92 stran.
LitENky Ä. 2/28, roÄ. 2006/2007
(24. 11. 2007, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2055
VĂtr ve vÄtvĂch
CelĂ˝ svÄt v korunÄ stromuMarkĂŠta HolanovĂĄ
( marketa.holanova)
Co vy a hrdinovĂŠ? JĂĄ pro nÄ mĂĄm zkrĂĄtka slabost. Jednoho takovĂŠho jsem nedĂĄvno objevila. Jmenuje se TobiĂĄĹĄ, je mu tĹinĂĄct, mÄĹĂ dva milimetry a spoleÄnÄ se svĂ˝mi rodiÄi Ĺžije ve vÄtvĂch velkĂŠho Stromu. AĹž donedĂĄvna byli Lolnessovi vĂĄĹženou rodinou, maminka Maja pochĂĄzela z jednĂŠ z nejstarĹĄĂch rodin a TobiĂĄĹĄĹŻv otec Sim byl vĂ˝znamnĂ˝m vÄdcem, vĹĄe se v okamĹžiku zmÄnilo. TobiĂĄĹĄ se ocitĂĄ v nezĂĄvidÄnĂhodnĂŠ situaci – stojĂ sĂĄm proti svĂ˝m lidem.
KdyĹž uĹž jste jednou hrdinou, nezbĂ˝vĂĄ vĂĄm nic jinĂŠho neĹž zatnout zuby a bojovat. MusĂte pĹekonat pĹedevĹĄĂm sami sebe, svĹŻj strach, svĂŠ bolesti, svou rezignaci. Se vĹĄĂm se nĂĄĹĄ hrdina potkĂĄvĂĄ, a aby byl pĹĂbÄh dokonalĂ˝, musĂ se TobiĂĄĹĄ utkat i s lĂĄskou.
CentrĂĄlnĂ dÄjovou linii tvoĹĂ zpoÄĂĄtku vyprĂĄvÄnĂ z TobiĂĄĹĄova Ĺživota. Jako drobnĂŠ pĹĂtoky se objevujĂ epizodky o ostatnĂch postavĂĄch a postupnÄ sklĂĄdajĂ mozaiku Ĺživota Stromu. TimothĂŠe de Fombelle vĂ˝teÄnÄ pracuje s gradacĂ a rytmem vyprĂĄvÄnĂ. RetrospektivnĂ epizody jsou organickou souÄĂĄstĂ textu. UklidĹujĂ rozbouĹenĂ˝ dÄj, Äi jej naopak rozviĹujĂ. Formou TobiĂĄĹĄovĂ˝ch vzpomĂnek Äi rozhovorĹŻ s jeho pĹĂtelkynĂ ElĂĹĄou ukazujĂ celou ĹĄĂĹi pĹĂbÄhu.
Hrdina je zkrĂĄtka hrdina a svĂŠmu osudu neuteÄe, aĹĽ mÄĹĂ dva milimetry nebo metr osmdesĂĄt. NabĂzĂ se zde paralela s jednĂm z klasickĂ˝ch dÄl, TolkienovĂ˝m PĂĄnem prstenĹŻ. Tak jako se StĹedozemÄ podobĂĄ vĂĄleÄnĂŠ EvropÄ, tak i de FombellĹŻv Strom je odrazem naĹĄeho svÄta s jeho souÄasnĂ˝mi problĂŠmy, pĹedevĹĄĂm ekologickĂ˝mi. Tituly vÄdeckĂ˝ch pracĂ Sima Lolnesse pĹipomĂnajĂ otĂĄzky, kterĂŠ jsme si zaÄali klĂĄst jako dÄti a kterĂŠ nĂĄs provĂĄzĂ celĂ˝ Ĺživot. Existuje jeĹĄtÄ jinĂ˝ svÄt neĹž ten nĂĄĹĄ? Jak vlastnÄ svÄt funguje? Sim ve svĂ˝ch spisech odhaluje, Ĺže Strom je ĹživĂ˝ a Ĺže nenĂ moĹžnĂŠ z nÄj donekoneÄna jen brĂĄt. Situace kolem nezodpovÄdnĂŠho zachĂĄzenĂ s pĹĂrodou je i nĂĄm velmi dobĹe znĂĄmĂĄ.
TobiĂĄĹĄ Lolness se svĂ˝m ladÄnĂm zapadĂĄ do dneĹĄnĂho svÄta s jeho zĂĄjmem o ekologii. BohuĹžel ve mnÄ toto „ekologickĂŠ pozadĂ“ vyvolĂĄvĂĄ dojem jistĂŠ vypoÄĂtavosti. TobiĂĄĹĄovou zbranĂ je ale pĹedevĹĄĂm vĂ˝bornÄ vystavÄnĂŠ vyprĂĄvÄnĂ s charismatickĂ˝m hrdinou. A teÄ mÄ omluvte, jdu zjistit, kdy vyjde druhĂ˝ dĂl. MĂĄm prostÄ pro hrdiny slabost.
MarkĂŠta HolanovĂĄ
de Fombelle, TimothÊe: Tobiåť Lolness. Ilustrace: François Place. Baobab, Praha 2007. 296 stran.
LitENky Ä. 4/30, roÄ. 2006/2007
(13. 1. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2069
DÄti nejsou blbeÄci
Petr SĂs mapuje dospĂvĂĄnĂ za Ĺželeznou oponouEma StaĹĄovĂĄ
( ema.stasova)
SĂsovy knihy se prodĂĄvajĂ zabalenĂŠ do pevnÄ pĹilnavĂŠ fĂłlie, kterĂĄĹžto znemoĹžĹuje listovĂĄnĂ v obchodÄ. ÄlovÄk mĹŻĹže snadno podlehnout tajnosnubnĂŠmu nĂĄdechu exkluzivity – jako jĂĄ. Z dĹŻvodu fĂłlie jsem Äekala velkolepĂŠ, geniĂĄlnÄ ĂşchvatnĂŠ dĂlo, kterĂŠ vrhne na lĂŠta totality novĂŠ svÄtlo... A nakonec byla zĂĄkonitÄ zklamanĂĄ. ZeÄ takovĂĄ nenĂ. S odstupem nÄkolika dnĹŻ vĹĄak dodĂĄvĂĄm: dobĹe mi tak. DÄti na „dospÄlĂĄckĂŠ Ăşchylky“, k nimĹž patĹĂ jiĹž zmĂnÄnĂĄ exkluzivita a genialita, neslyĹĄĂ. ProÄ tedy SĂsovi vyÄĂtat, Ĺže se o nÄ ani nepokouĹĄĂ?
Petr SĂs se ve Zdi vracĂ k letĹŻm proĹžitĂ˝m v ÄeskoslovenskĂŠ socialistickĂŠ republice. Tvrdou realitu odposlouchĂĄvĂĄnĂ, udĂĄvĂĄnĂ, nepsanĂ˝ch zĂĄkazĹŻ a nesmyslnĂ˝ch pĹĂkazĹŻ pĹibliĹžuje prostĂ˝m jazykem. NezveliÄuje, nepatetizuje. O to vĂce ZdĂ proudĂ atmosfĂŠrickĂ˝ mrĂĄz.
DomĂŠnou knihy jsou ilustrace. SĂs je pĹedevĹĄĂm grafik a animĂĄtor, mistr teÄek, z nichĹž svĂŠ vĂ˝jevy sklĂĄdĂĄ. PrĂĄvÄ pĹes „obrĂĄzky“ budou dÄti ZeÄ vnĂmat. MĹŻĹže se stĂĄt, Ĺže pĹŻsobivĂŠ autorovy zĂĄpisky z denĂku zĹŻstanou nepovĹĄimnuty, lze polemizovat, zda je kniha pro malĂŠ ÄtenĂĄĹe vhodnĂĄ, kdyĹž jĂ tzv. nebudou rozumÄt.
Ale proÄ by nemohly? TĹeba si se smutnĂ˝m domem proĹĄpikovanĂ˝m ĹĄtÄnicemi spojĂ svĂĄ, byĹĽ ne zcela sprĂĄvnĂĄ, vysvÄtlenĂ. AĹž potom v dÄjepise pĹijdou k tĂŠmatu domĂĄcĂho vĂ˝voje po roce 1948, sĂsovsky zamlĹženĂĄ vzpomĂnka probudĂ studenĂ˝ uÄebnicovĂ˝ text k Ĺživotu. A to je, odvaĹžuji se tvrdit, parĂĄdnĂ pĹedstava.
ZeÄ je zkrĂĄtka kniha, kterĂĄ nenĂ lĂbivĂĄ. NedÄlĂĄ z dÄtĂ blbeÄky, neumetĂĄ jim cestu, ale ani si nehraje na intelektuĂĄla. To ji ÄinĂ zajĂmavou i pro dÄtskĂŠ fantazii odrostlĂŠ.
„Ănor 1973
KaĹždĂ˝ ze studentĹŻ VĹ UP musĂ vytvoĹit umÄleckĂŠ dĂlo oslavujĂcĂ sovÄtskou armĂĄdu. Ĺ tÄstĂ, Ĺže jsem v oddÄlenĂ animace. Namaluju jen pozadĂ a vysvÄtlĂm, Ĺže tanky tam pĹijedou pozdÄji.“
Ema StaĹĄovĂĄ
SĂs, Petr: ZeÄ / Jak jsem vyrĹŻstal za Ĺželeznou oponou. Ilustrace: Petr SĂs. Labyrint, edice Raketa, Praha 2007. 60 stran.
(15. 1. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2070
Jak odchĂĄzĂ politik
Hra o politice, bulvĂĄru a umÄnĂ odejĂtKristĂ˝na HorĂĄÄkovĂĄ
( kristyna.horackova)
DÄj dramatu nenĂ nikterak sloĹžitĂ˝ – kanclĂŠĹ dr. VilĂŠm Rieger je z jakĂŠhosi blĂĹže neurÄenĂŠho dĹŻvodu zbaven svĂŠ funkce a spoleÄnÄ se svĂ˝mi blĂzkĂ˝mi zaÄĂnĂĄ ĹeĹĄit praktickĂŠ aspekty tĂŠto situace – roztĹĂdÄnĂ majetku na soukromĂ˝ a „erĂĄrnĂ“, otĂĄzku vystÄhovĂĄnĂ ze stĂĄtnĂ vily a zvýťenĂ˝ zĂĄjem novinĂĄĹĹŻ o svou osobu. Jak uĹž to tak bĂ˝vĂĄ, i Riegrovi se stane, Ĺže se jeho problĂŠmy snaŞà jeho blĂzcĂ ĹeĹĄit za nÄj – a tak je „nenĂĄpadnÄ“ manipulovĂĄn svou dlouholetou pĹĂtelkynĂ Irenou, do Ĺživota mu zasahuje i matka (jejĂmiĹž vĂ˝roky nĂĄm obÄas prosvitne podezĹenĂ, zda starĂĄ dĂĄma netahĂĄ za nitky osudu vĂce, neĹž je na prvnĂ pohled zĹejmĂŠ) a nemĂŠnÄ dĹŻleĹžitÄ se cĂtĂ i jeho dcery – mladĹĄĂ Zuzana a starĹĄĂ Vlasta se zakĹiknutĂ˝m manĹželem AlbĂnem. Osoby, kterĂŠ netvoĹĂ kruh rodinnĂ˝ (souÄasnĂ˝ nĂĄmÄstek, bĂ˝valĂ tajemnĂci, novinĂĄĹi Äi zamÄstnanci ve vile) doplĹujĂ tuto plejĂĄdu figurek nejrĹŻznÄjĹĄĂho raĹženĂ. Jak sĂĄm Havel pravil: „DvĹŻr, co kolem sebe vladaĹ mÄl, se zkrĂĄtka zaÄĂnĂĄ drolit a objevujĂ se na nÄm archetypy patolĂzala, zrĂĄdce a podobnÄ, coĹž je na kaĹždĂŠm dvoĹe…“
Hra je volnĂ˝mi asociacemi propojena se ShakespearovĂ˝m KrĂĄlem Learem a ÄechovovĂ˝m ViĹĄĹovĂ˝m sadem – motiv odchĂĄzenĂ, kterĂ˝ vĹĄechna tĹi dramata spojuje, je vĂce neĹž zĹejmĂ˝. ProstĹednictvĂm citĂĄtĹŻ zmiĹovanĂ˝ch her, kterĂŠ osoby pronĂĄĹĄejĂ jakoby mimochodem – nÄkdy se v tomto duchu odehraje i celĂĄ scĂŠna –, se tĹĂĹĄtĂ dosavadnĂ dÄj. ZdĂĄnlivÄ nesouvisejĂcĂ promluvy majĂ ale svĂŠ intertextovĂŠ propojenĂ.
DalĹĄĂm ozvlĂĄĹĄtĹujĂcĂm prvkem jsou vstupy samotnĂŠho autora, jeĹž se v tÄch nejmĂŠnÄ oÄekĂĄvanĂ˝ch chvĂlĂch ozĂ˝vajĂ z reproduktoru. Tento zcizujĂcĂ efekt mĂĄ podobu komentĂĄĹe, jĂmĹž autor vysvÄtluje a ospravedlĹuje nÄkterĂŠ svĂŠ kroky Äi scĂŠny. KomentĂĄĹ ve vÄtĹĄinÄ pĹĂpadĹŻ pĹŻsobĂ ruĹĄivÄ a nepatĹiÄnÄ a svĹŻj ĂşÄel – vytrhovat divĂĄka z dramatickĂŠho zaujetĂ – plnĂ beze zbytku, pokud se ale tyto vstupy do dÄje nakumulujĂ, mohou mĂŠnÄ flegmatickĂŠ a chĂĄpavĂŠ jedince i s ĂşspÄchem rozÄilovat. Jejich „vysvÄtlujĂcĂ“ snahy jsou zĂĄmÄrnÄ spĂĹĄe matoucĂ a hlediĹĄtÄ si vzhledem k okamĹžitÄ navazujĂcĂmu dÄji ani nestaÄĂ lĂĄmat hlavu s tĂm, jak to autor vlastnÄ myslel. TotĂŠĹž platĂ i o komentĂĄĹĂch, kterĂŠ jsou obÄas pouhĂ˝m zamyĹĄlenĂm, kdy ovĹĄem komentujĂcĂ hlas zaÄne svou myĹĄlenku zprostĹedka a nechĂĄ divĂĄka tĂĄpat v tom, co chtÄl vlastnÄ ĹĂct.
OdchĂĄzenĂ nemĂĄ bĂ˝t hra o konci Havlovy politickĂŠ kariĂŠry – je pravda, Ĺže ji nĂĄpadnÄ pĹipomĂnĂĄ a pĹedevĹĄĂm obsazenĂ jeho manĹželky Dagmar HavlovĂŠ do role dlouholetĂŠ pĹĂtelkynÄ Ireny rozvĂĹilo kolotoÄ diskuzĂ a dohadĹŻ. SĂĄm autor se vĹĄak snaĹžil veĹĄkerĂŠ podobnĂŠ domnÄnky dementovat a tipovĂĄnĂ, kterĂĄ postava pĹedstavuje kterĂŠho politika Äi je-li hra inspirovĂĄna jeho osobou, dĹŻslednÄ odmĂtĂĄ. ProhlĂĄsil, Ĺže dĂlo zaÄal psĂĄt jiĹž v 80. letech, kdy o svĂŠm budoucĂm prezidentskĂŠm postu nemÄl ani zdĂĄnĂ. Na otĂĄzku, co ho k tĂŠto tematice inspirovalo, odpovÄdÄl, Ĺže zĹejmÄ odchod nÄkterĂŠho vĂ˝znaÄnĂŠho politika v roce 1968. PohlĂŠdneme-li na toto drama pokud moĹžno objektivnÄ, bez berliÄek polobulvĂĄrnĂch zprĂĄv, uvÄdomĂme si, Ĺže VĂĄclav Havel ve svĂŠm dĂle zkrĂĄtka jen vyuĹžil pĹĂhodnÄ svĂ˝ch dlouholetĂ˝ch zkuĹĄenostĂ z vysokĂŠ politiky – za jeho postavami se mĹŻĹže skrĂ˝vat kterĂ˝koliv politik, zastĂĄvajĂcĂ vysokou funkci a odchĂĄzejĂcĂ ze svĂŠho postu. VÄty, pronĂĄĹĄenĂŠ jeho postavami, jsou pouhĂ˝mi prĂĄzdnĂ˝mi frĂĄzemi, kterĂŠ se hodĂ do kaĹždĂŠ doby. ZejmĂŠna pasĂĄĹže, ve kterĂ˝ch se mluvĂ o politice, pĹŻsobĂ jako tak Äasto opakovanĂŠ kliĹĄĂŠ – vĹĄem jde pĹedevĹĄĂm o to, aby „v centru jejich politickĂŠho dÄnĂ stĂĄl ÄlovÄk“ a hlavnÄ aby se nezanedbal pojem „svobody“.
Je vĂ˝zvou recenzovat hru, kterĂĄ jeĹĄtÄ nebyla uvedena. Je to vĂ˝zva, ale zĂĄroveĹ i balancovĂĄnĂ na pomyslnĂŠm tenkĂŠm ledÄ. O OdchĂĄzenĂ toho bylo napsĂĄno jiĹž celkem dost, Ĺada autorĹŻ hledala sprĂĄvnĂ˝ klĂÄ k jeho interpretaci – doufejme, Ĺže divadelnĂ zpracovĂĄnĂ dramatu nĂĄm ho pomĹŻĹže najĂt.
KristĂ˝na HorĂĄÄkovĂĄ
Havel, VĂĄclav: OdchĂĄzenĂ. Respekt Publishing, Praha 2007. 90 stran.
(17. 1. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2071
Na zĂĄhady PetrNikl
BĂĄsnĂk na nĂĄvĹĄtÄvÄ ve skuteÄnĂŠm svÄtÄDagmar PlamperovĂĄ
( stefan.segi)
SvÄt NiklovĂ˝ch ZĂĄhĂĄdek nabĂ˝vĂĄ podoby bĂĄsnĂ, v kaĹždĂŠ rĹŻznÄ bobtnĂĄ, mÄnĂ se a zaklĂnĂĄ do tĂŠ doby, neĹž se mu zaÄne ĹĂkat fantazie. ZĂĄhĂĄdky se v dvouslabiÄnĂŠm rĂ˝movĂŠm dotyku s pohĂĄdkami (zĂĄhĂĄdky / pohĂĄdky: dvouslabiÄnĂ˝, bohatĂ˝, originĂĄlnĂ rĂ˝m), ve svĂ˝ch grotesknÄ poetickĂ˝ch zĂĄkoutĂch pĹibliĹžujĂ takĂŠ k fantazii, ale na rozdĂl od pohĂĄdek nemalujĂ Äerta na zeÄ, nenechajĂ nikoho zĂĄhadnÄ zmizet ani dojĂt k princeznÄ a pĹŻlce krĂĄlovstvĂ – jsou zkrĂĄtka a dobĹe zĂĄhadnĂŠ a pĹedevĹĄĂm zĂĄbavnĂŠ: „TapĂr je nosnĂ podivĂn, / jen o dvou rĹŻznĂ˝ch koncĂch, / putuje spolu s rozhranĂm, / vĹždy mezi dnem a nocĂ. // PĹedek mĂĄ ustaviÄnÄ den, / slunce zalitĂ˝ shĹŻry, / zadek je stĂĄle obklopen / hustou tmou noÄnĂ mĹŻry.“ Buvol tu kokrhĂĄ, jelen meÄĂ, medvÄd se ĹehtĂĄ, had houkĂĄ, kohout bruÄĂ, velryba, krokodĂ˝l, lev a sob si pĹedĂĄvajĂ radost, jen vypravÄÄ vĂ, Ĺže „ŞådnĂĄ radost nevydrŞà vÄÄnÄ…“. NechĂĄ je bez radosti plavat v moĹi, Ĺece, chodit po stepi, plĂĄni, uĹž to tak asi je. OvĹĄem SnĂÄek (vloĹženĂ˝ a ĂşstĹednĂ pĹĂbÄh ZĂĄhĂĄdek), mÄĹavĂ˝ ptĂĄÄek, moĹžnĂĄ skokan, ba i bÄĹžec, snad dvoj-, spĂĹĄ trojĹživelnĂk, vymyĹĄlenĂĄ bytost nese radost neustĂĄle. KaĹždĂŠho na potkĂĄnĂ obveselĂ – jenĹže v nejlepĹĄĂm usne. Je totiĹž „snĂÄ-spĂĄnkomil“. Jednoho dne na svĂŠ pouti zapomene na svĂŠho pĹĂtele, je to pĹĂtel na Ĺživot i na snÄnĂ – SloĹas. A protoĹže SnĂÄek v reĂĄlnĂŠm svÄtÄ pokaĹždĂŠ v tom nejlepĹĄĂm usne, musĂ jej najĂt ve svĂ˝ch snech. Putuje jimi a zaĹžĂvĂĄ dobrodruĹžstvĂ v promÄnĂĄch. Je to legrace, strach i mĂĄmenĂ. KdyĹž uĹž si myslĂ, Ĺže SloĹase potkal, pĹĂtel naroste do neskuteÄnĂ˝ch rozmÄrĹŻ. SnĂÄek se probudĂ „v dolĂku mezi uĹĄima SloĹasovy hlavy“. NaĹĄli se a porozprĂĄvĂ, jakĂĄ dobrodruĹžstvĂ zaĹžili: „Co chrĂĄpĂĄnĂ?“ uĹĄklĂbl se SloĹas / „Beze tebe hroznĂŠ!“ / „MĂŠ sny taky nebyly nic moc!... Jdeme snĂt?“ / „Tak jo,“ Ĺekl SnĂÄek, vlezl do chobotu, proÄistil ho / a v tu rĂĄnu spokojenÄ usnul, zĂĄroveĹ se SloĹasem.“
ZĂĄhĂĄdky zĂĄbavnĂŠ i lĂĄskyplnĂŠ, srozumitelnĂŠ jinak pro dÄti a jinak pro dospÄlĂŠ. V bĂĄsnĂch, v nichĹž si PetrNikl hraje se slovy, rodiÄe hledajĂ smysl a dÄti se ptajĂ na vĂ˝znam, nebo od bĂĄsnÄ odbĂhajĂ do svĂŠho vymyĹĄlenĂŠho svÄta. ObÄ strany se hledajĂ a najdou se, pokud na hru ve verĹĄĂch pĹistoupĂ.
Co kdybychom tedy i my, nĂĄhodnĂ a zĂĄhadnĂ ÄtenĂĄĹi ZĂĄhĂĄdek, uvÄĹili napĹĂklad tomu, Ĺže na naĹĄĂ planetÄ pĹistĂĄl MalĂ˝ princ a pravil: „MoĹe, rostoucĂ z pĂĄry, vyluhuje ryby. / PĂĄra, vrostlĂĄ do stromu, houstne ve smĹŻlu. / Stromy, rostoucĂ ze zemÄ, pouĹĄtĂ plody. / ZemÄ, rostoucĂ do nebe, tvoĹĂ hory. / Nebe, rostoucĂ do vesmĂru, tmavne. / A vesmĂr posĂlĂĄ k zemi ptĂĄky, / kteĹĂ jsou z toho / na vÄtvi.“ MoĹžnĂĄ bychom i my uvidÄli, Ĺže utrhl petrklĂÄ a zmÄnil se v PetrNikl, Ĺže pĹilĂŠtl s hroznýťem za krkem a obÄma to bylo tak zĂĄhadnĂŠ, Ĺže si pĹestali na chvĂli rozumÄt, a zmÄnili se, princ v ÄlovÄka a had ve snĂÄka-spĂĄnkomila. A zeptali bychom se proÄ a vzĂĄpÄtĂ si odpovÄdÄli – aby uvidÄli a mohli si spolu o tom povĂdat, s dÄtmi, rodiÄi a koneckoncĹŻ i s nĂĄmi porozprĂĄvÄli. PĹitom ale zĹŻstali tak „hezky mimo“, Ĺže zapomnÄli mluvit „znĂĄmou“ ĹeÄĂ a mluvili svĂ˝mi vlastnĂmi slovy. Ve svĂ˝ch pĹĂbÄzĂch o lidech a zvĂĹĂĄtkĂĄch se sami stali zĂĄhĂĄdkou a zĹŻstanou jĂ, dokud nevyprĹĄĂ jejich zĂĄhadnost a dokud v nÄ dÄti nepĹestanou vÄĹit a rodiÄe je nepĹestanou ÄĂst…
Dagmar PlamperovĂĄ
Nikl, Petr: ZĂĄhĂĄdky. Meander, Praha 2008. 56 stran.
(20. 1. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2073
MuĹž se tĹiceti tisĂci knihami pĂĹĄe dopis
RozjitĹenÄ zamilovanĂŠ rozjĂmĂĄnĂIna MareĹĄovĂĄ
( ina.maresova)
„SvĹŻj Ĺživot jsem chtÄl strĂĄvit mezi knihami.“ Tak promlouvĂĄ bard samotĂĄĹ, jemuĹž je ÄtenĂ zĂĄkladnĂ ĹživotnĂ potĹebou, kyslĂkem, vodou. MuĹž, kterĂ˝ roky pĹedÄĂtal svĂŠmu zasvÄtiteli slepĂŠmu Jorgemu Luisi Borgesovi knihy, kterĂŠ velkĂ˝ autor uĹž dĂĄvno znal nazpamÄĹĽ, muĹž, kterĂ˝ obÄas ukradl nÄjakĂ˝ svazek z knihovny, vĹždycky prosazoval pĹĂĄtelskĂ˝, prostupnĂ˝ zpĹŻsob psanĂ a nakonec se ze svĂŠ vĂĄĹĄnÄ pro ohmatanĂŠ svazky vyzpovĂdal prĂĄvÄ v DÄjinĂĄch ÄtenĂ.
Albert Manguel (1948), argentinskĂ˝ spisovatel, kritik, editor a pĹekladatel, se v DÄjinĂĄch knihy dĹŻslednÄ vyhĂ˝bĂĄ chronologickĂŠmu postupu a kombinuje lĂÄenĂ vlastnĂch proĹžitkĹŻ nad Äetbou s eseji, v nichĹž se dotĂ˝kĂĄ vĹĄemoĹžnĂ˝ch druhĹŻ ÄtenĂ, typĹŻ textĹŻ od Bible aĹž po komiks, zpĹŻsobĹŻ zaznamenĂĄvĂĄnĂ od hlinÄnĂ˝ch destiÄek po elektronickĂ˝ zĂĄpis, uchovĂĄvĂĄnĂ a tĹĂdÄnĂ knih aĹž po jejich komercializaci. HledĂ na nÄ oÄima pĹekladatele, ÄtenĂĄĹe, autora a skoro by se nabĂzelo ĹĂci i milence. To vĹĄe sklĂĄdĂĄ dohromady na prvnĂ pohled nesystematickou, avĹĄak pĹŻvabnou mozaiku, oslavujĂcĂ jedineÄnou schopnost uchovĂĄvat a pĹedĂĄvat dĂĄl lidskou pamÄĹĽ.
ÄtenĂĄĹ DÄjinĂĄm tudĂĹž rĂĄd odpustĂ absenci systematiÄtÄjĹĄĂ metody vĂ˝zkumu nebo prĹŻhlednÄjĹĄĂho konceptu, obĂŠ je totiĹž nahrazeno plamennĂ˝m zĂĄpalem, se kterĂ˝m autor nahlĂŞà na ÄtoucĂho Ĺeka pod baldachĂ˝nem, vĂĄĹĄnivÄ se vtÄluje do velkĂ˝ch i malĂ˝ch ÄtenĂĄĹĹŻ vĹĄech svÄtĹŻ, pokud ovĹĄem kdokoliv ÄtoucĂ mĹŻĹže bĂ˝t „malĂ˝“, angaĹžovanÄ se ocitĂĄ na rĹŻznĂ˝ch mĂstech planety v nejrĹŻznÄjĹĄĂch Äasech, aby se setkal s Kafkou, sv. Augustinem, Rilkem, Ĺ kvoreckĂ˝m. DeĹĄtÄm stĹĂpkovitĂ˝ch Ăşvah dovede ÄtenĂĄĹe, zakoupivĹĄĂho si publikaci z TeoretickĂŠ knihovny, k otĂĄzce, zda vĹŻbec existuje adekvĂĄtnĂ metoda, jeĹž by mohla uspokojivÄ popsat tak niternĂ˝, promÄnnĂ˝ a pĹedevĹĄĂm nezachytitelnĂ˝ proces, jako je ÄtenĂ. Co kdyĹž ale jde prĂĄvÄ jen o to, postihnout nĂĄdhernou rozmanitost neviditelnĂŠho spojenĂ mezi autorovou tvorbou a ÄtenĂĄĹskĂ˝m vnĂmĂĄnĂm ÄtenĂŠho nebo slyĹĄenĂŠho textu? TÄm, kteĹĂ i pĹesto laÄnĂ po teorii, poskytne kniha doslov JiĹĂho TrĂĄvnĂÄka, v nÄmĹž jsou nastĂnÄny zĂĄkladnĂ pĹĂstupy ke konceptu autor – text – ÄtenĂĄĹ vÄetnÄ obsĂĄhlĂŠ odbornĂŠ literatury.
To, Ĺže Manguel propojuje ranĂŠ ÄtenĂĄĹskĂŠ vzpomĂnky, kdy jako kluk musel a nesmÄl ÄĂst urÄitĂŠ knihy, se vzpomĂnkami jinĂ˝ch ÄtenĂĄĹĹŻ, promĂtĂĄ do nich teoretickĂŠ pasĂĄĹže o genezi toho urÄitĂŠho druhu textu nebo formĂĄtu knihy, v nĂĄs vytvĂĄĹĂ dojem, Ĺže kaĹždĂ˝ se svĂ˝mi individuĂĄlnĂmi zĂĄĹžitky nad Äetbou je souÄĂĄstĂ dÄjin ÄtenĂ a co vĂc, kaĹždĂ˝ je sĂĄm sobÄ mikrodÄjinami podle starĂŠho, pĹŻvodnÄ pĹĂrodovÄdeckĂŠho, pravidla, Ĺže v jedinci se opakuje vĂ˝voj celĂŠho druhu. PĹi listovĂĄnĂ touto knihou se tak stĂĄvĂĄme Äleny starobylĂŠ rodiny ÄtenĂĄĹĹŻ, podvÄdomÄ si stoupĂĄme vedle slavnĂ˝ch jmen, o jejichĹž ÄtenĂĄĹstvĂ Manguel vyprĂĄvĂ. AristotelĂŠs, Konstantin VelikĂ˝, Sartre. Tyhle dÄjiny jsou ale daleko vĂc pĹĂbÄhem dĂĄvno zapadlĂ˝ch jmen. O MelĂĄnii MladĹĄĂ vĂ historie jen to, Ĺže ve 4. stoletĂ v BetlĂŠmÄ vĂĄĹĄnivÄ opisovala desĂtky knih. I to ale patĹĂ do pĹĂbÄhu knihy.
DÄjiny ÄtenĂ budou totiĹž vĹždy dÄjinami kaĹždĂŠho jednotlivĂŠho ÄtenĂĄĹe, jakkoliv by se je nÄkdo snaĹžil vnĂmat je jinak.
Ina MareĹĄovĂĄ
Manguel, Alberto: DÄjiny ÄtenĂ. PĹeklad: Olga TrĂĄvnĂÄkovĂĄ. Host, Brno 2007. 480 stran.
(16. 2. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2077
PrĂĄzdnĂŠ muĹĄle
KvÄta LegĂĄtovĂĄ, kterou proslavily pĹedevĹĄĂm Ĺ˝elary a Jozova Hanule, vydala na konci loĹskĂŠho roku dalĹĄĂ knihu.KarolĂna DemelovĂĄ
( karolina.demelova)
Hned s prvnĂm pĹĂbÄhem se dostaneme do jakĂŠhosi velikĂŠho pohĂĄdkovĂŠho krĂĄlovstvĂ, kde se postupnÄ setkĂĄvĂĄme s krĂĄlem, princem, vĂlou, ÄĂĄblem, ale i s venkovskĂ˝m uÄitelem, Erbenovou DorniÄkou Äi olympskĂ˝mi bohy… LegĂĄtovĂĄ se vydĂĄvĂĄ do tohoto svÄta, aby nĂĄm pĹedvedla, Ĺže i ty nejznĂĄmÄjĹĄĂ pĹĂbÄhy lze nahlĂĹžet z jinĂ˝ch ĂşhlĹŻ a Ĺže vĹĄe mĹŻĹže bĂ˝t trochu jinak, neĹž na prvnĂ pohled vypadĂĄ. A pĹedevĹĄĂm se snaŞà v tÄchto pohĂĄdkovĂ˝ch kulisĂĄch najĂt a pĹedat nĂĄm ty nejvÄtĹĄĂ a zĂĄroveĹ nejprostĹĄĂ moudrosti Ĺživota.
VÄtĹĄina pĹĂbÄhĹŻ je vystavÄna tĂŠmÄĹ jen pomocĂ dialogĹŻ, kterĂŠ jsou ale bohuĹžel zĂĄroveĹ nejslabĹĄĂm mĂstem – jsou nepĹesvÄdÄivĂŠ, rozvlĂĄÄnĂŠ, prostinkĂŠ aĹž na samu hranici hlouposti (– DĂĄm je do klece. – Co je to? – Bedna z drĂĄtĹŻ. – Co z toho kĹivonosky budou mĂt, kdyĹž je dĂĄĹĄ do bedny? – Nic. Ale jĂĄ se na nÄ budu dĂvat.). MÄla jsem neodbytnĂ˝ pocit, Ĺže Ätu nepovedenou variaci na MalĂŠho prince: prostĂŠ vÄty, za nimiĹž se mĂĄ skrĂ˝vat ono „cosi“, se zde snaŞà pouze cudnÄ zakrĂ˝t prĂĄzdnotu. TakĹže mĂsto aby poslednĂ vÄta pĹĂbÄhu vyvolala ve ÄtenĂĄĹi touhu pĹelistovat na zaÄĂĄtek a znovu se do vyprĂĄvÄnĂ ponoĹit, uĹž v polovinÄ tuĹĄĂ, jakĂ˝ konec ho ÄekĂĄ – a to v tom lepĹĄĂm pĹĂpadÄ. V tom horĹĄĂm se uĹž v polovinÄ nudĂ.
Navzdory tomu vĹĄemu se mezi tÄmi prĂĄzdnĂ˝mi muĹĄlemi najdou aspoĹ malĂŠ perliÄky. Shodou okolnostĂ jsou to prĂĄvÄ ty pĹĂbÄhy, k nimĹž odkazuje druhĂĄ ÄĂĄst nĂĄzvu knihy, odposlechy. LegĂĄtovĂĄ postupuje tak, Ĺže si vybere urÄitĂ˝ moment pohĂĄdky, a pak pomocĂ promluvy jednĂŠ z postav posouvĂĄ zaĹžitĂŠ vnĂmĂĄnĂ pĹĂbÄhu do zcela novĂŠ perspektivy. Postavu tudĂĹž vlastnÄ „odposlouchĂĄvĂĄ“, zveĹejĹuje mĂsta, kdy postava nepronĂĄĹĄĂ repliky pevnÄ jĂ pĹedepsanĂŠ nemÄnnĂ˝m pohĂĄdkovĂŠm ĹĂĄdem. NapĹĂklad v povĂdce Popelka se tak dovĂdĂĄme, co letÄlo hlavnĂ poslavÄ hlavou, kdyĹž Äekala na prince („Je to straĹĄnÄ k smĂchu, vybĂrat si nevÄstu podle ÄĂsla bot. ÄlovÄk by nevÄĹil, co dokĂĄĹžou ĹĄaty. Hned mi dÄlali mĂsto u stolu. PrĂ˝ nÄjakĂĄ cizĂ knÄĹžna.“). PoprvĂŠ mĹŻĹže tento postup pĹŻsobit docela osvÄĹžujĂcĂm a objevnĂ˝m dojmem, ale kdyĹž ho vyuĹžije ponÄkolikĂĄtĂŠ, ztrĂĄcĂ i tato malĂĄ ĹĂÄnĂ perla svĹŻj pĹŻvab.
ZkrĂĄtka: KvÄta LegĂĄtovĂĄ se nĂĄm snaŞà sdÄlit prostĹednictvĂm tÄchto malĂ˝ch pĹĂbÄhĹŻ velkĂŠ ĹživotnĂ pravdy. SnaŞà se o to sice mile a laskavÄ, ale to ÄtenĂĄĹi, kterĂ˝ je „zmlsanĂ˝“ ĂşspornostĂ a Äistotou Ĺ˝elar, nemĹŻĹže staÄit.
KarolĂna DemelovĂĄ
LegĂĄtovĂĄ, KvÄta: MuĹĄle a jinĂŠ odposlechy. Pistorius & OlĹĄanskĂĄ, PĹĂbram 2007. 144 stran.
(17. 2. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2081
PedantstvĂ a posedlost botami
O tom, jak slizkĂ˝ mĹŻĹže bĂ˝t strach z odpovÄdnostiEma StaĹĄovĂĄ
( ema.stasova)
AlbĂn, majoritnĂ ich-vypravÄÄ, mĂĄ za sebou funkcionĂĄĹskou minulost. Do strany vstoupil, protoĹže byl a je slaboch. NeumĂ se vzepĹĂt, zato ukĂĄzkovÄ dodrĹžuje smÄrnice. Krom toho je pedant a fetiĹĄista pĹes boty. Ale i stranĂci AlbĂnova „nevinnĂŠho typu“ jsou odsouzenĂhodnĂ, naznaÄuje ZonovĂĄ. NeboĹĽ pĹihlĂĹželi a dopouĹĄtÄli. BohuĹžel, AlbĂn ani ve chvĂli trestu, kdy je usvÄdÄen ze zĂĄvadnĂ˝ch stykĹŻ a ztrĂĄcĂ lukrativnĂ mĂsto na vĂ˝slunĂ, odpovÄdnost za vlastnĂ minulost nedokĂĄĹže pĹijmout.
Boty a znaÄky se prozĂĄĹĂ barvami – fauvisticky dÄsivĂ˝mi, expresivnÄ nalĂŠhavĂ˝mi, pointilisticky mrazivĂ˝mi i surrealisticky zvrĂĄcenĂ˝mi – tehdy, kdyĹž pĹijde ĹeÄ na AlbĂnĹŻv nezvlĂĄdnutĂ˝ vztah ke svobodomyslnĂŠ manĹželce EddÄ a synu Adamovi. Oba dva dusil pedanstvĂm, aĹž je zcela ztratil. UĹž v pĹedchozĂm Za trest a za odmÄnu se ZonovĂĄ projevila jako vynikajĂcĂ autorka nuancĂ lidskĂ˝ch vztahĹŻ. Vedle palÄivĂ˝ch politickĂ˝ch otĂĄzek jsou neopomenutelnou vĂ˝znamovou souÄĂĄstĂ dĂla.
RomĂĄn je i pĹes mĂrnÄ rozmÄlnÄnĂ˝ konec (poslednĂ asi ÄtyĹi kapitoly pĹŻsobĂ v jinak komplexnĂ struktuĹe zbyteÄnÄ) ostrĂ˝ jako samurajskĂ˝ meÄ, kterĂ˝ zrcadlĂ tu pokĹivenÄ aĹž do groteskna, tu s uzemĹujĂcĂ vÄrnostĂ, ale nikdy a pĹed niÄĂm neuhĂ˝bĂĄ. ÄtenĂĄĹi nenĂ na rozdĂl od AlbĂna dĂĄna moĹžnost letargie. NalĂŠhavĂ˝ text Anny ZonovĂŠ jitĹĂ city, nahĂĄnĂ husĂ kĹŻĹžĂ, zpĹŻsobuje souhlasnĂŠ kĂ˝vĂĄnĂ i ĹĄokovanĂŠ kroucenĂ hlavou. Je vĂ˝bornĂ˝. Ale klid do duĹĄe vĂĄm nejspĂĹĄe nevnese.
Ema StaĹĄovĂĄ
ZonovĂĄ, Anna: Boty a znaÄky. Torst, Praha 2007. 168 stran.
(25. 2. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2091
Ale nejvÄtĹĄĂ ze vĹĄeho je les
Jak se dĂĄ ĹeĹĄit ĹživotnĂ krize?MarkĂŠta HolanovĂĄ
( marketa.holanova)
SrovnĂĄnĂ s autorovĂ˝m nejslavnÄjĹĄĂm dĂlem NaivnĂ. Super je nevyhnutelnĂŠ. VĂ˝chozĂ bod obou romĂĄnĹŻ je totiĹž prakticky stejnĂ˝. Hrdina po banĂĄlnĂ udĂĄlosti (prohra v kriketu, pĂĄd z kola) ztrĂĄcĂ zĂĄjem o svĹŻj dosavadnĂ Ĺživot. ObÄ postavy nastalou situaci ĹeĹĄĂ svĂŠrĂĄznÄ a radikĂĄlnÄ.
BezejmennĂ˝ hrdina romĂĄnu NaivnĂ. Super opouĹĄtĂ univerzitu a kupuje si hraÄku, kterou znĂĄ uĹž od dÄtstvĂ - zatloukaÄku. Pro Andrease Dopplera je vĂ˝chodiskem variace pravÄkĂŠ spoleÄnosti lovcĹŻ a sbÄraÄĹŻ, a tak odchĂĄzĂ od Ĺženy a dÄtĂ do lesĹŻ kdesi nad Oslem. Jeho cĂlem je bĂ˝t sĂĄm, coĹž se ovĹĄem nedaĹĂ, jeho okolĂ se plnĂ vĂce Äi mĂŠnÄ bizarnĂmi figurkami (losĂ mlĂĄdÄ, zlodÄj Roger). Hrdina proto opouĹĄtĂ pĹeplnÄnĂ˝ les a vydĂĄvĂĄ se hledat novĂŠ mĂsto. „A naĹĄe malĂĄ karavana je na cestÄ z Norska a do zbytku svÄta. Jdeme vĂ˝chodnÄ. ProlovĂme se a prosbĂrĂĄme k jinĂ˝m lidem. KterĂŠ moĹžnĂĄ budu mĂt radÄji neĹž lidi, co bydlĂ tady, anebo taky ne.“
Loe je vĂ˝bornĂ˝ vypravÄÄ. JednoduchĂ˝mi, ĂşdernĂ˝mi vÄtami se mu daĹĂ drĹžet spĂĄd dÄje, a to i v ĂşvahovĂ˝ch pasĂĄĹžĂch. DopplerĹŻv pĹĂbÄh tvoĹĂ drobnÄjĹĄĂ vypointovanĂŠ Ăşseky, kterĂŠ dokåŞà velice dobĹe pobavit a jejichĹž schopnost pĹesnÄ pojmenovat problĂŠm nÄkdy aĹž zamrazĂ.
SĂla romĂĄnu NaivnĂ. Super spoÄĂvĂĄ mimo jinĂŠ v Ĺživotnosti fikÄnĂho svÄta vytvoĹenĂŠho textem. Doppler i pĹes nepopiratelnou vypravÄÄskou zruÄnost na mnohĂ˝ch mĂstech tuto Ĺživotnost ztrĂĄcĂ, a pĹedevĹĄĂm dĂky bizarnĂm postavĂĄm pĹŻsobĂ jako vykalkulovanĂ˝ konstrukt. To, Ĺže se pĹĂĄtelĂte s pÄtiletĂ˝m chlapcem a soutÄĹžĂte v tom, kdo vidÄl vĂce zvĂĹat, je zkrĂĄtka dĹŻvÄryhodnÄjĹĄĂ (a v kontextu pĹŻsobivÄjĹĄĂ), neĹž Ĺže s losem hrajete pexeso.
MarkĂŠta HolanovĂĄ
Loe, Erlend: Doppler. PĹeloĹžila KateĹina KriĹĄtĹŻfkovĂĄ. VakĂĄt, Brno 2007. 132 stran.
(26. 2. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2092
VÄÄnĂŠ svÄtlo Andrzeje SapkowskĂŠho
Od fantasy k husitskĂŠ postmodernÄStefan Segi
( stefan.segi)
K autorĹŻm dÄl podobnĂŠ kvality ĹadĂm i polskĂŠho autora Andrzeje SapkowskĂŠho. Jeho cyklus ZaklĂnaÄ se stal senzacĂ pĹedevĹĄĂm ve slovansky mluvĂcĂch zemĂch a je pĹeklĂĄdĂĄn do mnoha svÄtovĂ˝ch jazykĹŻ. Na novĂ˝ romĂĄn Lux perpetua, poslednĂ z novĂŠ trilogie z obdobĂ husitskĂ˝ch vĂĄlek, se moĹžnĂĄ nestĂĄly fronty jako na Harryho Pottera, ale to v ŞådnĂŠm pĹĂpadÄ neznamenĂĄ, Ĺže by neĹĄlo o ostĹe sledovanou udĂĄlost.
Ve tĹech romĂĄnech „husitskĂŠ trilogie“ se Sapkowski tĂŠmÄĹ oprostil od fantastickĂ˝ch prvkĹŻ i vÄtĹĄiny klasickĂ˝ch atributĹŻ Şånru, tedy pĹedevĹĄĂm meÄe a magie. Na jednĂŠ stranÄ se jednĂĄ o zajĂmavĂ˝ pokus vstoupit na pĹŻdu literatury bez pĹĂvlastku, na druhĂŠ stranÄ se ukazuje, Ĺže si autor moĹžnĂĄ ukrojil aĹž pĹĂliĹĄ velikĂŠ sousto.
JiĹž prvnĂ dĂl Narrenturm pĹedstavil hlavnĂho hrdinu Reinmara z BÄlavy, nezkuĹĄenĂŠho medika urozenĂŠho pĹŻvodu, a takĂŠ koncept celĂŠho cyklu. Sapkowski ho pojal jako poctu stĹedovÄkĂŠmu kurtoaznĂmu romĂĄnu a okruhu vyprĂĄvÄnĂ, kterĂĄ se våŞà k rytĂĹĹŻm kulatĂŠho stolu. DÄj je tedy velmi epizodickĂ˝, odehrĂĄvĂĄ se zaÄastĂŠ na cestĂĄch a je motivovĂĄn milostnĂ˝m citem. TakovĂ˝to koncept sĂĄm o sobÄ nenĂ ĹĄpatnĂ˝, ale strohĂŠ sevĹenĂ stĹedovÄkĂŠho pĹŻdorysu brĂĄnĂ romĂĄnĹŻm v rozletu.
ZatĂmco v prvnĂch dvou knihĂĄch bylo moĹžnĂŠ brĂĄt sĂŠrii peripetĂĂ ĹeĹĄenĂ˝ch principem „deux ex machina“ jako pĹĂjemnou hĹĂÄku, ve tĹetĂm, Lux perpetua, kde se majĂ vĹĄechny nitky pĹĂbÄhu rozplĂŠst, se jednĂĄ o svazujĂcĂ zbyteÄnost. A to bohuĹžel nenĂ to nejhorĹĄĂ. KromÄ ponÄkud roztahanĂŠho a repetitivnĂho dÄje trpĂ Lux perpetua navĂc autorovou politickou obsesĂ. Postavy z husitskĂ˝ch vĂĄlek tedy na nesÄetnĂ˝ch strĂĄnkĂĄch probĂrajĂ problematiku terorismu, nĂĄboĹženstvĂ, vlastenectvĂ Äi zahraniÄnĂ politiky a to do tĂŠ mĂry, Ĺže hlavnĂm tĂŠmatem knihy se stĂĄvĂĄ hra tajnĂ˝ch sluĹžeb Prokopa HolĂŠho, knĂĹžete Jagella a biskupa z Vratislavy.
PĹi tom vĹĄem je pozoruhodnĂŠ, jak poctivĂ˝m, neotĹelĂ˝m a vĂceznaÄnĂ˝m dĂlem Lux perpetua je. Autor velmi podrobnÄ prostudoval epochu husitskĂ˝ch vĂĄlek a student historie jistÄ v knize najde spoustu pozoruhodnĂ˝ch podrobnostĂ, ale i drobnĂ˝ch odchylek od skuteÄnosti a parafrĂĄzĂ. CelĂĄ kniha je tĂŠmÄĹ posedle proklĂĄdĂĄna citĂĄty z latiny, vĹĄemoĹžnĂ˝mi vĂ˝Ĺatky, odkazy, narĂĄĹžkami a jinĂ˝mi zpestĹenĂmi pro zasvÄcenĂŠ.
BohuĹžel, takovĂ˝to druh formĂĄlnĂ vybrouĹĄenosti docela zastĂnil SapkowskĂŠho nejsilnÄjĹĄĂ strĂĄnku, kterou je cit pro vyprĂĄvÄnĂ. Jakoby se autor chtÄl zuby nehty zbavit etikety spisovatele Şånru fantasy a stĂĄt se novĂ˝m Umbertem Ecem, ale do Eca mu schĂĄzĂ cit pro sprĂĄvnou mĂru. AĹž pĹĂliĹĄ kĹeÄovitÄ touŞà vtÄsnat vĹĄe do jedinĂŠho koncentrovanĂŠho celku a hlavnĂ postava Reinmara se rozplĂ˝vĂĄ do figurky autorovy libovĹŻle. VelkĂ˝ poÄet motivĹŻ nemĂĄ z hlediska dÄje ŞådnĂŠ opodstatnÄnĂ a slibnÄ naÄrtnutĂŠ postavy zahaluje mlha autorovĂ˝ch pĹebujelĂ˝ch ambicĂ.
Celou trilogii tak lze do jistĂŠ mĂry chĂĄpat jako promarnÄnou pĹĂleĹžitost. Andrzej Sapkowski disponuje dĂky ZaklĂnaÄi obrovskou zĂĄkladnou ÄtenĂĄĹĹŻ, kteĹĂ s urÄitĂ˝mi vĂ˝hradami jistÄ pĹijmou i novĂ˝ romĂĄn Lux perpetua. NicmĂŠnÄ pĹed autorem se otevĂrĂĄ nejistĂĄ budoucnost. MĹŻĹže buÄ propadnout sebeuspokojenĂ a pokraÄovat v do sebe zahledÄnĂŠm stylu Lux perpetua, anebo se oprostit od historickĂ˝ch, filosofickĂ˝ch a politickĂ˝ch ambicĂ a pĹĂĹĄtĂ dĂlo pojmout „pouze“ jako dobrĂ˝ pĹĂbÄh vyprĂĄvÄnĂ˝ s pomocĂ neotĹele zvlĂĄdnutĂŠ techniky modernĂho romĂĄnu. Dispozice mĂĄ k obÄma variantĂĄm.
Stefan Segi
Sapkowski, Andrzej: Lux perpetua. Leonardo, Ostrava 2008. 480 stran.
(29. 2. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2098
Kde domov mĹŻj?
Je tÄĹžkĂŠ najĂt ĹĄtÄstĂ…o to lehÄĂ je ho zase ztratit.KateĹina KubovĂĄ
( katerina.kubova)
V devĂti kapitolĂĄch prochĂĄzĂme rokem Ĺživota neĂşspÄĹĄnĂŠho spisovatele – emigranta. Touha uspÄt ho donutĂ k fingovanĂŠmu pĹepadenĂ vydavatelky Astrid KraussovĂŠ, kterĂĄ odmĂtla vydat jeho knihu. Ze zaÄĂĄtku lehce promiskuitnĂ mladĂ˝ muĹž se vĹĄak, zdĂĄ se, do svĂŠ „protivnice“ zamiluje. NeupĹĂmnost k sobÄ samĂŠmu i k Astrid ale sladkobolnĂ˝ pĹĂbÄh nakonec poĹĂĄdnÄ zamotĂĄ. OtĂĄzkou zĹŻstĂĄvĂĄ, zda vztah s Astrid nenĂ pouze dobĹe promyĹĄlenĂ˝ tah, jak se pomstĂt a dostat se výť. VypravÄÄem je sĂĄm hlavnĂ hrdina, svĂŠ nitro ale pĹed ÄtenĂĄĹem dobĹe skrĂ˝vĂĄ. ZĂĄleŞà tedy na nĂĄs, jak si jeho chovĂĄnĂ vysvÄtlĂme.
Na prvnĂ pohled pĹĂbÄh jako z ÄervenĂŠ knihovny mĂĄ ale mnohem hlubĹĄĂ myĹĄlenku: diskriminaci nĂĄrodnostnĂch menĹĄin, kterou zachycuje autor nenĂĄsilnĂ˝m zpĹŻsobem. ProstĹednictvĂm hrdinovĂ˝ch vzpomĂnek na jeho mrtvou matku, na emigraci do VĂdnÄ a dÄtstvĂ na nĂĄs aĹž pĹekvapivÄ tĂĹživÄ a opravdovÄ pĹŻsobĂ situace pĹistÄhovalcĹŻ v Rakousku a jejich marnĂĄ snaha zaÄlenit se do kolektivu. HlavnĂ hrdina se snaŞà úplnÄ zapomenout na svoji rodnou vlast, na svĹŻj jazyk. VzpomĂnky na Äechy jsou pro nÄj pĹĂliĹĄ bolestnĂŠ, neustĂĄle mu pĹipomĂnajĂ, Ĺže do Rakouska nepatĹĂ a nikdy tam nenajde skuteÄnĂ˝ domov. „To jsou SlovanĂŠ, prohodila Ĺžena pohrdlivÄ k muĹži, ti odjakĹživa hodnÄ pili. Ti nĂĄm tady jeĹĄtÄ schĂĄzeli, zavrÄel muĹž a nastoupil do tramvaje.“
Hrdinovo kolĂsĂĄnĂ a hledĂĄnĂ novĂ˝ch jistot v cizĂm svÄtÄ skvÄle doplĹuje i lehkĂ˝ poetickĂ˝ jazyk. UrÄitĂ˝ stereotyp, neschopnost pĹijmout cokoliv odliĹĄnĂŠho jistĂ˝m zpĹŻsobem symbolizuje i uĹžitĂ barev, napĹĂklad veĹĄkerĂŠ popisovanĂŠ mĂstnosti v celĂŠ knize majĂ vĹždy ÄernĂ˝ nĂĄbytek a Ĺženy svÄtle ĹžlutĂŠ plavky. UĹž tyto „dogmatickĂŠ omalovĂĄnky“ poukazujĂ k tomu, Ĺže tĂŠma je ztvĂĄrĹeno s nadhledem a ironiĂ. JedinĂ˝m ĂşskalĂm knihy jsou mĂsty nadbyteÄnĂŠ popisy a detaily, kterĂŠ navozujĂ pocit, Ĺže se autor snaĹžil pĹĂbÄh nastavovat. Nic to ale nemÄnĂ na faktu, Ĺže Struharovi se vĂ˝bornÄ podaĹilo jak tĂŠmatem, tak vhodnÄ zvolenou formou pĹesvÄdÄivÄ ztvĂĄrnit ve stĹednĂ EvropÄ stĂĄle zakotvenĂ˝ strach z jinakosti a hledĂĄnĂ identity.
KateĹina KubovĂĄ
Struhar, Stanislav: HledĂĄnĂ ĹĄtÄstĂ. PĹeklad: Nikola ZejkanovĂĄ. Symposium, Praha 2007. 110 stran.
(1. 3. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2105
ZasnÄĹženĂ˝ sluneÄnĂk
ÄĂst, Äi neÄĂst finskou detektivku?Ema StaĹĄovĂĄ
( ema.stasova)
Autorka navazuje na tradici anglickĂ˝ch detektivnĂch romĂĄnĹŻ – propojuje knihy postavou inspektorky Mari, emancipovanĂŠ tĹicĂĄtnice, jeĹž kromÄ samotnĂ˝ch pĹĂpadĹŻ ĹeĹĄĂ takĂŠ obtĂĹže soukromĂŠ. V ZasnÄĹženĂŠ ĹženÄ si ÄerstvÄ zvykĂĄ na manĹželskĂ˝ Ĺživot, skĹĂpe zuby nad nĂĄboĹženskou sektou, jejĂĹž ĂşstĹednĂ heslo znĂ „Ĺžena je fabrika na dÄti“, a koneÄnÄ ÄelĂ nĂĄsledkĹŻm selhĂĄnĂ nitrodÄloĹžnĂho tÄlĂska. SeverskĂĄ civilnĂ narativita vedle toho nabĂzĂ obraz souÄasnĂŠho Finska: lesy se prohĂĄnÄjĂ losi, u domkĹŻ stojĂ sauny, v televizi vysĂlajĂ pĹedevĹĄĂm krasobruslenĂ a lednĂ hokej, pijĂ se litry slabĂŠ kĂĄvy a silnĂŠho alkoholu.
DetektivnĂ prĂłza stojĂ spĂĹĄe na okraji literĂĄrnÄvÄdnĂŠho zĂĄjmu, charakterizovanĂĄ pĹĂvlastky „spotĹebnĂ“ a „prostĂĄ“. Synonymem dobĹe napsanĂŠ detektivky je pro mÄ Detektiv Arthura Haileyho. PodobnÄ strhujĂcĂho zĂĄstupce bych pĹeÄetla s potÄĹĄenĂm; aĹĽ uĹž by k tomu Ăstav ÄeskĂŠ literatury zaujal jakĂŠkoli stanovisko. KromÄ toho trpĂm patologickou inklinacĂ k severskĂŠ, pĹedevĹĄĂm pak finskĂŠ literatuĹe. Pro ZasnÄĹženou Ĺženu vĹĄak slova chvĂĄly nachĂĄzĂm velmi tÄĹžko.
ObÄtĂ ĂşstĹednĂ vraĹždy se stane psychoterapeutka Elina, vlastnĂcĂ azylovĂ˝ dĹŻm pro zneuĹžĂvanĂŠ Ĺženy. Inspektorka Mari mĂĄ na seznamu celou ĹĂĄdku podezĹelĂ˝ch. Jedinou pĹĂbuznou, a tudĂĹž dÄdiÄku zavraĹždÄnĂŠ, tĹi psychicky labilnĂ klientky centra, chladnou politickou reportĂŠrku a milence-bĂĄsnĂka. A jak to mĂĄ ve sprĂĄvnĂŠ detektivce bĂ˝t, vrahem je ta osoba, kterĂĄ v prĹŻbÄhu dÄje nevzbudĂ ani zrnĂÄko podezĹenĂ.
SamotnĂŠ rozuzlenĂ je vĹĄak ÄtenĂĄĹovĂ˝m zrakĹŻm ukryto, podobnÄ jako vraĹždy v antickĂ˝ch tragĂŠdiĂch. TĂĄpala jsem s inspektorkou pĹes dvÄ stÄ dlouhĂ˝ch stran, aby pĹiĹĄla na kloub vĹĄem tajemstvĂm beze mne! NeumoĹžnila mi vĂc neĹž sledovat, jak z nĂĄhlĂŠho popudu (Ĺže by deus ex machina?) odhaluje, zatĂ˝kĂĄ a moralizuje inkriminovanĂŠ jedince.
PĹivĂrala jsem oÄi nad nedokonalou stylistikou (z nĂĹž nejspĂĹĄe nelze vinit zkuĹĄenou pĹekladatelku) a neustĂĄlĂ˝m zdĹŻrazĹovĂĄnĂm pohlavĂ kriminalistky. Je to Ĺžena! A ÄekĂĄ dĂtÄ! Mohli ji zabĂt! A spolu s nĂ i jejĂ dĂtÄ! SkuteÄnost, Ĺže tato {Ĺžena} zatajila pĹĂjemci textu cestiÄky vedoucĂ k pointÄ, se tĂm pĂĄdem stala povÄstnou finĂĄlnĂ kapkou do pohĂĄru.
ZasnÄĹženĂĄ Ĺžena nicmĂŠnÄ nenĂ zcela hloupĂĄ kniha. Jste-li psychicky odolnĂ vĹŻÄi pĹŻlstrĂĄnkovĂ˝m vnÄjĹĄĂm popisĹŻm („Jsem malĂĄ, mÄĹĂm jen nÄkolik centimetrĹŻ pĹes sto ĹĄedesĂĄt. ZjeĹženĂŠ vlasy mĂĄm od pĹĂrody narezlĂŠ a rĂĄda tu zrzavou barvu jeĹĄtÄ zdĹŻrazĹuji. MĂĄm ohrnutĂ˝ nos, jen pihy mi naĹĄtÄstĂ na zimu zmizely. Moje tÄlo je legraÄnĂ smÄs kĹivek a svalĹŻ. MĂĄm dÄtsky kulatĂ˝ obliÄej a rĂĄda se oblĂŠkĂĄm mladistvÄ a neformĂĄlnÄ, takĹže po mnÄ obÄas pĹi nĂĄkupu alkoholu chtÄjĂ obÄanku, i kdyĹž uĹž je mi tĹicet.“ – jednĂĄ se o pouhĂ˝ vĂ˝Ĺatek z autopopisu inspektorky), vemte si ZasnÄĹženou Ĺženu na letnĂ dovolenou. Leena Lehtolainen se podobnÄ jako v úvodu zmĂnÄnĂ˝ Viewegh hodĂ pro nenĂĄroÄnou Äetbu pod sluneÄnĂkem.
Ema StaĹĄovĂĄ
Lehtolainen, Leena: ZasnÄĹženĂĄ Ĺžena. PĹeklad: MarkĂŠta HejkalovĂĄ. Hejkal, HavlĂÄkĹŻv Brod 2008. 284 stran.
LitENky Ä. 5-6/31-32, roÄ. 2007/2008
(5. 3. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2111
Jsou rĂĄny, kterĂŠ se nezahojĂ
MarkĂŠta HolanovĂĄ
( marketa.holanova)
PĹĂbÄh je rozvĂjen ve dvou ÄasoprostorovĂ˝ch liniĂch. PrvnĂ vrstva mapuje souÄasnost v New Yorku – Art pĹichĂĄzĂ za svĂ˝m otcem Vladkem, aby z jeho vyprĂĄvÄnĂ o ĹživotÄ za vĂĄlky nakreslil komiks. Sledujeme jejich vzĂĄjemnĂ˝ vztah, neodvolatelnÄ postiĹženĂ˝ historiĂ. Druhou linii pĹĂbÄhu tvoĹĂ Vladkovy vzpomĂnky, kterĂŠ pokrĂ˝vajĂ obdobĂ zhruba od poloviny 30. let aĹž do konce vĂĄlky. KoncentrujĂ se pĹedevĹĄĂm kolem internace v OsvÄtimi, kam byl Vladek se svou Ĺženou Anjou, Artovou matkou, v roce 1944 deportovĂĄn.
ÄernobĂlĂĄ civilnĂ kresba je dokonalĂ˝m nĂĄstrojem pro SpiegelmanĹŻv pĹĂbÄh. Zachycuje prostor, dusivou atmosfĂŠru a vyhrocenĂŠ emoce. TĂŠmÄĹ potĂrĂĄ detaily nebo rysy postav. Ty se stĂĄvajĂ zamÄnitelnĂ˝mi, lze je odliĹĄit podle obleÄenĂ Äi brĂ˝lĂ, coĹž jeĹĄtÄ umocĹuje hrĹŻznĂ˝ dojem. Velice kontroverznĂ je i Spiegelmanovo rozhodnutĂ zobrazit osoby jako antropomorfizovanĂĄ zvĂĹata – Ĺ˝idĂŠ jsou kresleni jako myĹĄi, nacistĂŠ jako koÄky. Od tohoto celku se odliĹĄuje vloĹženĂŠ vyprĂĄvÄnĂ (Zajatec na planetÄ Peklo), opÄt ve formÄ komiksu, kterĂ˝m se Art pokouĹĄĂ vyrovnat s Anjinou sebevraĹždou v roce 1968.
Na pozadĂ nelĂtostnĂŠ historie se odehrĂĄvĂĄ bolestivĂ˝ osobnĂ pĹĂbÄh, kterĂ˝ zachycuje, jak daleko mohou dosĂĄhnout dlouhĂŠ prsty dÄjin a jak velkĂ˝ dopad majĂ na osud jedince. Art Spiegelman velice sdÄlnou a pĹŻsobivou formou dokazuje obojĂ.
MarkĂŠta HolanovĂĄ
Spiegelman, Art: Maus I, II. PĹeklad: M. FriÄovĂĄ, J. MachĂĄÄek, J. Zavadil. Torst, Praha 1997 a 1998. 160 a 140 stran.
ObĂĄlka knihy Maus
Maus II. A tady zaÄalo moje trĂĄpenĂ. Zdroj: www.torst.cz
© Art Spiegelman
(17. 3. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2115
VzpomĂnky a dopisy, dopisy a vzpomĂnky
Ve tĹetĂm svazku edice Osobnost nakladatelstvĂ Akropolis promlouvĂĄ pamÄĹĽ VladimĂra JustlaMarek DobrĂ˝
( marek.dobry)
VladimĂr Justl byl dlouhĂĄ lĂŠta redaktorem nakladatelstvĂ Odeon, pracoval vedle Ĺady jinĂ˝ch knih na SebranĂ˝ch spisech VladimĂra Holana a v roce 2007 obdrĹžel Magnesii Literu za pĹĂnos ÄeskĂŠ literatuĹe. JiĹž z tÄchto informacĂ je patrnĂŠ, Ĺže se nejednĂĄ o celospoleÄensky mimoĹĂĄdnÄ znĂĄmou osobu. HlavnĂmi tĂŠmaty rozhovoru jsou jeho vĂ˝znamnĂĄ pĹĂĄtelstvĂ a ĹživotnĂ etapy. Na prvnĂm mĂstÄ vĹĄak nestojĂ jen zpovĂdanĂ˝ VladimĂr Justl, ale takĂŠ tuzemskĂŠ kulturnĂ dÄnĂ od padesĂĄtĂ˝ch let po souÄasnost.
Kniha je rozdÄlena do sedmi nechronologicky seĹazenĂ˝ch kapitol. PrvnĂ kapitola se sice tradiÄnÄ vÄnuje dÄtstvĂ, dalĹĄĂ jsou ale jiĹž uspoĹĂĄdĂĄny podle obsahovĂ˝ch tĂŠmat. NejrozsĂĄhlejĹĄĂ jsou kapitoly o dlouholetĂŠ redakÄnĂ Äinnosti v Odeonu a o celkovĂŠm dÄnĂ okolo poetickĂŠ vinĂĄrny Viola, kde od roku 1963 probĂhala literĂĄrnĂ ÄtenĂ. Na tÄch se potkĂĄvali rĹŻznĂ umÄlci a utvĂĄĹely se tak mezi nimi provĂĄzanĂŠ vztahy.
Rozhovor probĂhĂĄ mezi dvÄma rovnocennĂ˝mi osobnostmi. NejednĂĄ se tĂm pĂĄdem o formu otĂĄzka-odpovÄÄ, ale o nenucenĂŠ vzĂĄjemnĂŠ doplĹovĂĄnĂ. JiĹĂ HolĂ˝ se vzdal ve sprĂĄvnĂŠ mĂĹe prokazovĂĄnĂ vlastnĂ erudice a svou osobnost ponechal v pozadĂ. Dialog navĂc Äasto pĹeruĹĄuje Justlova korespondence s pĹĂĄteli: VladimĂrem Holanem, Josefem Ĺ kvoreckĂ˝m, BedĹichem FuÄĂkem a dalĹĄĂmi. Z mnoha dopisĹŻ stojĂ za zmĂnÄnĂ dopis Josefa Ĺ kvoreckĂŠho, v kterĂŠm pĂĹĄe o zaloĹženĂ '68 Publishers: „Jak snad vĂĹĄ, zaloĹžili jsme tu Äesko-kanadskĂŠ nakladatelstvĂ. A jsme tedy nakladatelĂŠ, podnikatelĂŠ, kapitalistĂŠ, aÄkoliv pokud jde o vykoĹisĹĽovĂĄnĂ, mĂĄme jednoho jedinĂŠho zamÄstnance, to jest Zdena...“
Ozvuky Äasu VladimĂra Justla jsou ve vĂ˝slednĂŠm efektu mozaikou zajĂmavĂ˝ch informacĂ, kterĂŠ mohou v budoucnu vypomoci mnoha badatelĹŻm nejen z literĂĄrnĂho prostĹedĂ.
Marek DobrĂ˝
HolĂ˝, JiĹĂ: VladimĂr Justl – Ozvuky Äasu... Akropolis, Praha 2008. 316 stran.
(18. 3. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2116
Trendy jednoho lĂŠta
Z berlĂnskĂŠho metra pĹes libereckou rozhlednu zpĂĄtky do PrahyKarolĂna DemelovĂĄ
( karolina.demelova)
RudiĹĄ si svĂŠ fanouĹĄky, nebo spĂĹĄe fanynky, hĂ˝ÄkĂĄ. Dokonce tak, Ĺže pokud se jim nechce ÄĂst, mohou si poĹĂdit Potichu v audio verzi, kterou naÄetl a hudebnÄ doprovodil Richard KrajÄo. NicmĂŠnÄ pokud se nakonec rozhodnou pro knihu, nemusĂ se bĂĄt, Ĺže by je zahltily tĂłny mnohovrstevnĂŠ symfonie…
VĹĄe je prĹŻzraÄnÄ jasnĂŠ od prvnĂ strĂĄnky, ŞådnĂŠ zĂĄludnosti – ani formĂĄlnĂ, ani obsahovĂŠ. Narativ plyne hezky chronologicky, a aÄ je kaĹždĂĄ kapitola vyprĂĄvÄnĂĄ z pohledu jinĂŠ postavy, nejpozdÄji od druhĂŠ vÄty nenĂ pochyb, ÄĂ myĹĄlenky Äteme. RudiĹĄ pĂĹĄe podle ovÄĹenĂŠho receptu, jehoĹž zĂĄkladem je rychle plynoucĂ dÄj udrĹžujĂcĂ napÄtĂ, sviĹžnĂŠ dialogy, pĹesnÄ navĂĄĹženĂŠ mnoĹžstvĂ ĂşvahovĂ˝ch pasåŞà a pĂĄr opakujĂcĂch se motivĹŻ coby koĹenĂ, aby si ÄtenĂĄĹ-gurmĂĄn pĹiĹĄel na svĂŠ. To celĂŠ naĹĄlehanĂŠ lehkĂ˝m jazykem, jednoduchĂ˝mi vÄtami; sem tam trocha angliÄtiny, nÄjakĂ˝ verĹĄ pĂsniÄky.
Asi nejdĹŻleĹžitÄjĹĄĂ postavou pĹĂbÄhu je dĹŻchodce VladimĂr, bĂ˝valĂ˝ Älen filharmonie, kterĂ˝ se pĹed ĹvoucĂ Prahou ukrĂ˝vĂĄ ve svĂŠm tĂŠmÄĹ dokonale zvukovÄ odizolovanĂŠm ĹžiĹžkovskĂŠm bytÄ. Ven se vydĂĄvĂĄ jen na „svatĂĄ“ taĹženĂ proti hluku, od kterĂŠho chce doslovnÄ i obraznÄ odstĹihnout svÄt. Jeho poslednĂ pokus osvobodit lidi a donutit je slyĹĄet sama sebe se postarĂĄ o dramatickĂŠ finĂĄle, pĹi kterĂŠm se sejdou vĹĄechny postavy na jednom mĂstÄ. NastalĂŠ ticho umocĹuje dozvuky zvratĹŻ, kterĂŠ se bÄhem pĹedchozĂch hodin v Ĺživotech postav udĂĄly.
Zbytek strĂĄnek zaplĹuje vĹĄechno a nic, kterĂŠ se mĹŻĹže odehrĂĄt za jeden jedinĂ˝ praĹžskĂ˝ den; vzpomĂnky a krĂĄtkĂŠ pĹĂbÄhy z minulosti postav. VĹĄechny jsou trochu typizovanĂŠ, aby se s nimi mohli ÄtenĂĄĹi identifikovat a zĂĄroveĹ trochu jedineÄnĂŠ, tedy ĹživoucĂ. Snad kromÄ AmeriÄana Wayna, kterĂ˝ se stĂĄle nÄjak rozpadĂĄ a v kaĹždĂŠ „jeho“ kapitole ho musĂme znovu slepovat dohromady.
Ĺ petku nutnĂŠho intelektuĂĄlna obstarĂĄvajĂ krĂĄtkĂĄ zamyĹĄlenĂ o tichu, hluku, prchavĂ˝ch okamĹžicĂch ĹĄtÄstĂ, kterĂŠ se vejdou do jednĂŠ cigarety, nebo o moĹskĂŠm vzduchu, kterĂ˝ chybĂ Praze. Mnohem originĂĄlnÄjĹĄĂ je ale napĹĂklad neotĹelĂŠ a vtipnĂŠ dÄlenĂ Ĺžen na „pĂsĂÄka“ a „apple“ z kapitoly „PC versus Mac“. Trochu pĹipomene teorii tĹĂ fĂĄzĂ balenĂ holek (KontaktĂ˝runk – MontĂ˝runk – DemontĂ˝runk) z Nebe pod BerlĂnem.
Trochu se zasmÄjeme, trochu zasmutnĂme, lehce se zamyslĂme a zase bezbolestnÄ vklouzneme zpÄt do svĂ˝ch vĹĄednĂch ĹživotĹŻ. Kniha by se bez problĂŠmĹŻ mohla prodĂĄvat hned vedle triÄek nebo iPodĹŻ, o kterĂ˝ch se v nĂ pĂĹĄe. Je to konzumnĂ zboŞà jako kaĹždĂŠ jinĂŠ: pouĹžĂt (pĹeÄĂst), vyhodit (zaĹadit do knihovniÄky). S trochou nadsĂĄzky by se dalo Potichu brĂĄt jako sociologickĂĄ studie mapujĂcĂ trendy pĹibliĹžnÄ jednoho roku – znaÄky obleÄenĂ a bot, kterĂŠ „letĂ“, zaruÄenÄ „cool“ praĹžskĂŠ kluby a mĂsta, pĹedevĹĄĂm vĹĄak hudbu. Samosebou se, stejnÄ jako v mĂłdÄ, musĂ i zde vytĂĄhnout nÄjakĂŠ to retro, kromÄ nejnovÄjĹĄĂch hitĹŻ pĹipomenout i kultovnĂ zĂĄleĹžitosti – U2, Kunderu nebo Pulp Fiction. MoĹžnĂĄ by nebylo od vÄci zaĹadit na konec knihy po vzoru lifestylovĂ˝ch ÄasopisĹŻ adresĂĄĹ obchodĹŻ a mĂst, kterĂĄ jsou zde zmĂnÄna.
PĹes veĹĄkerĂŠ vĂ˝tky se RudiĹĄovi nedĂĄ upĹĂt ĹemeslnĂĄ zruÄnost – dÄj mĂĄ spĂĄd, dialogy nikde „nedrhnou“, vĹĄe je pÄknÄ promyĹĄlenĂŠ, na svĂŠm mĂstÄ. JenĹže stejnÄ jako truhlĂĄĹ, aÄkoli vyrĂĄbĂ opravdu kvalitnĂ Ĺžidle, v galerii nikdy vystavovat nebude. MoĹžnĂĄ o to totiĹž ani nestojĂ.
KarolĂna DemelovĂĄ
RudiĹĄ, Jaroslav: Potichu. Labyrint, Praha 2007. 200 stran.
(21. 3. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2120
LĂĄska a bolest
MarkĂŠta HolanovĂĄ
( marketa.holanova)
Jak uĹž jsme si zvykli, v pozadĂ komiksĹŻ Äasto bĂ˝vĂĄ autobiografickĂ˝ motiv. Nejinak je tomu i zde. DĂvku Jamese O'Barra zabil opilĂ˝ ĹidiÄ dodĂĄvky. VrĂĄna je zpĹŻsob, jak se vyrovnat se smrtĂ milovanĂŠho ÄlovÄka.
Linie pĹĂbÄhu pomsty je pĹeruĹĄovĂĄna retrospektivnĂmi stĹihy, kterĂŠ zobrazujĂ spoleÄnĂ˝ Ĺživot Erika a Shelly, kterĂ˝ v tÄchto zĂĄbÄrech pĹŻsobĂ jako idyla. O to bolestnÄjĹĄĂ je souÄasnost. RĹŻznĂŠ ÄasovĂŠ linie odliĹĄuje i styl kresby. Erikova pomsta je vytvoĹena ÄernobĂlou perokresbou, pomocĂ kterĂŠ vynikajĂ pĹedevĹĄĂm bojovĂŠ scĂŠny a atmosfĂŠra temnĂŠho mÄsta plnĂŠho zla. Pro lyrickĂŠ momenty z minulĂŠho Ĺživota pouĹžil O’Barr ÄernobĂlou kvaĹĄ nebo skici s pĹevahou svÄtlĂ˝ch ploch. ObÄ tyto techniky vyvolĂĄvajĂ dojem nostalgie a stesku. Celkovou potemnÄlou atmosfĂŠru skvÄle dotvĂĄĹĂ obÄasnĂŠ citace A. Rimbauda nebo textĹŻ Joy Division a The Cure.
Kolem O'Barrova pĹŻvodnĂho komiksu se vytvoĹil ĹživotaschopnĂ˝ a samostatnĂ˝ kult. NejznĂĄmÄjĹĄĂm z tÄchto sourozencĹŻ je patrnÄ film, opĹedenĂ˝ vlastnĂmi legendami, a to pĹedevĹĄĂm prvnĂ dĂl, pĹi kterĂŠm zĂĄhadnÄ zahynul pĹedstavitel Erika – Brandon Lee. KromÄ filmovĂŠho zpracovĂĄnĂ (v souÄasnĂŠ dobÄ vznikĂĄ ÄtvrtĂŠ pokraÄovĂĄnĂ) existuje i televiznĂ seriĂĄl a nespoÄetnĂĄ Ĺada komiksĹŻ variujĂcĂ pĹĂbÄh nebo samotnĂ˝ pĹŻvodnĂ komiks.
MarkĂŠta HolanovĂĄ
O’Barr, James: VrĂĄna. PĹeklad: Dana KrejÄovĂĄ. Comics centrum, Praha 2007. 248 stran.
VrĂĄna
VrĂĄna. Zdroj: www.komiks.cz
© James OBarr
VrĂĄna
VrĂĄna. Zdroj: www.komiks.cz
© James OBarr
LitENky Ä. 4/30, roÄ. 2006/2007
(22. 3. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2124
SvÄtlemodrĂĄ terapie
Krize a neurĂłza versus krĂĄlĂÄek FlafĂkStefan Segi
( stefan.segi)
FlafĂk je bĂlĂ˝ mluvĂcĂ krĂĄlĂÄek, kterĂ˝ se chce stĂĄt traktoristou a nechce si pĹipustit, Ĺže je krĂĄlĂÄkem. PĹesto, Ĺže kniha nese jeho jmĂŠno, nenĂ jejĂm hlavnĂm hrdinou. TĂm je jeho opatrovnĂk Michael – modelovĂ˝ pĹĂklad modernĂho velkomÄstskĂŠho ÄlovÄka, kterĂ˝ se dostal pĹes tĹicĂĄtĂ˝ rok Ĺživota. ProfesnĂ ĂşspÄch a individualita jsou u nÄj v kontrastu s prĂĄzdnĂ˝m duĹĄevnĂm Ĺživotem, citovĂ˝m zmatenĂm a nejasnou vizĂ vlastnĂ budoucnosti. Je pronĂĄsledovĂĄn bĂ˝valou pĹĂtelkynĂ, odcizil se svĂŠ sicilskĂŠ rodinÄ, pracovnĂ rutina ho ubĂjĂ. Komiks FlafĂk je knĂĹžkou o tom, zda a jakĂ˝m zpĹŻsobem se dĂĄ takovĂŠ krizi Äelit.
Autorkou FlafĂka je AngliÄanka Simone Lia a oproti vÄtĹĄinÄ muĹžskĂ˝ch autorĹŻ, kteĹĂ se v komiksech nejÄastÄji zaobĂrajĂ akcĂ, pĹĂbÄhy Äi filosofovĂĄnĂm, ona nabĂzĂ spĂĹĄe neĹž vyprĂĄvÄnĂ nĂĄhled do emocionĂĄlnĂho Ĺživota postav. A vÄrohodnost se jĂ upĹĂt nedĂĄ. Osoby v komiksu jsou velmi ĹživĂŠ, plastickĂŠ a uvÄĹitelnĂŠ, nejednajĂ pĹepjatÄ a je velmi snadnĂŠ vĹžĂt se do Michaelovy situace, napĹĂklad kdyĹž se snaŞà oznĂĄmit svĂŠ pĹĂtelkyni rozchod, ale nakonec nenajde dostatek odvahy. K jasnĂŠ motivovanosti postav pĹispĂvĂĄ tĂŠĹž metoda jakĂ˝chsi „myĹĄlenkovĂ˝ch scanĹŻ“, ve kterĂ˝ch mĹŻĹžeme doslova nahlĂŠdnout, co vĹĄechno se Michaelovi prĂĄvÄ honĂ v hlavÄ.
HlavnĂm tĂŠmatem FlafĂka jsou tedy vztahy a city a tomu je pĹizpĹŻsobena i grafickĂĄ strĂĄnka komiksu. Na prvnĂ pohled ÄtenĂĄĹe zarazĂ expresivnĂ pĹĂstup ke kresbÄ samotnĂŠho krĂĄlĂÄka FlafĂka, kterĂ˝ je podobnĂ˝ japonskĂŠ grafice znĂĄmĂŠ ze seĹĄitĹŻ Manga. Na stranÄ druhĂŠ, vĹĄechny ostatnĂ postavy svĂŠ emoce skoro vĹŻbec neprojevujĂ, takĹže v kombinaci s textem vznikĂĄ velmi ĹživĂ˝ dojem emocĂ, kterĂŠ bublajĂ pod povrchem a jenom pomalu si hledajĂ cestu k vnÄjĹĄĂmu svÄtu.
OtĂĄzkou tedy je, k Äemu je v pĹĂbÄhu samotnĂ˝ krĂĄlĂÄek FlafĂk. Z hlediska dÄje je vlastnÄ k niÄemu. Jeho roli by bez problĂŠmu mohlo suplovat tĹebas malĂŠ dÄcko, nebo i roztomilĂ˝ psĂk. Z hlediska vĂ˝stavby fikÄnĂho svÄta komiksu je vĹĄak FlafĂk nepostradatelnĂ˝. TĂm, Ĺže vytrhĂĄvĂĄ celĂ˝ dÄj z realismu, dĂĄvĂĄ mu vlastnÄ obecnou platnost. NapĹĂklad Michaelova marnĂĄ snaha pĹesvÄdÄit FlafĂka, Ĺže je krĂĄlĂÄek, se rĂĄzem stĂĄvĂĄ univerzĂĄlnĂm aktem, do kterĂŠho si mĹŻĹžeme projektovat vlastnĂ zkuĹĄenost s prvnĂm nĂĄrazem krutĂŠ vnÄjĹĄĂ reality.
NavĂc FlafĂk pĹedstavuje protivĂĄhu ke vĹĄem problĂŠmĹŻm a neurĂłzĂĄm reĂĄlnĂŠho svÄta, se kterĂ˝mi se Michael setkĂĄvĂĄ. PĹedstavuje radost z drobnosti a potÄĹĄenĂ ze vĹĄednĂch zĂĄleĹžitostĂ. VĹĄak nenĂ nĂĄhodou, Ĺže vypravÄÄem celĂŠho pĹĂbÄhu je snĂtko prachu, tedy nÄco zcela vĹĄednĂho a titÄrnĂŠho. Autorka Simone Lia ale prĂĄvÄ z takovĂŠto vĹĄednĂ titÄrnosti buduje pohled na svÄt z jinĂŠ perspektivy. BÄhem ÄtenĂ komiksu tedy pĹed ÄtenĂĄĹem nejedou vyvstane otĂĄzka, zda tĂm normĂĄlnĂm je MichaelĹŻv vĹĄednĂ svÄt, anebo svÄt FlafĂkovĂ˝ch naivnĂch tuĹžeb a pĹedstav. I zĂĄvÄreÄnĂĄ pointa nenĂ nakonec nÄjakĂ˝m definitivnĂm rozuzlenĂm, ale spĂĹĄe soubojem tÄchto dvou pohledĹŻ na svÄt.
Komiks FlafĂk v zĂĄsadÄ nepĹinĂĄĹĄĂ nic novĂŠho. Je to pĹĂbÄh hledĂĄnĂ vlastnĂho mĂsta ve svÄtÄ prostĹednictvĂm dÄtskĂŠho pohledu, kterĂ˝ je vĹždy novĂ˝ a nesamozĹejmĂ˝. FlafĂk je tedy jakĂ˝si MalĂ˝ princ v komiksovĂŠm podĂĄnĂ. Na druhou stranu, takovĂ˝ch knĂĹžek, kterĂŠ nĂĄs vytrhnou ze zdĂĄnlivÄ samozĹejmĂŠho chodu vÄcĂ zpÄt do stavu dÄtskĂŠho Ăşdivu, takovĂ˝ch nenĂ nikdy dost.
Stefan Segi
Lia, Simone: FlafĂk. BB/art, Praha 2007. 192 stran.
LitENky Ä. 4/30, roÄ. 2006/2007
Foto: BB Art
(22. 3. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2123
Jen pro otrlĂŠ
MarkĂŠta HolanovĂĄ
( marketa.holanova)
Od roku 1989 se v nejrĹŻznÄjĹĄĂch americkĂ˝ch tiskovinĂĄch zaÄaly objevovat Cannonovy stripy. V roce 1996 pĹispÄl k jejich masovĂŠmu ĹĄĂĹenĂ internet. Äeskou mutaci zveĹejĹuje s autorovĂ˝m poĹžehnĂĄnĂm a doporuÄenĂm publicista FrantiĹĄek Fuka na svĂ˝ch strĂĄnkĂĄch.
Komiks mĂĄ podobu klasickĂŠho tĹĂobrĂĄzkovĂŠho stripu, doprovĂĄzenĂŠho nesmyslnĂ˝m motem, kterĂŠ v ÄeskĂŠ verzi nenĂ pĹeloĹženo. Kresba je silnÄ statickĂĄ, ÄernobĂlĂĄ, prostor okolo postav zĹŻstĂĄvĂĄ prĂĄzdnĂ˝. Cannon vyuĹžĂvĂĄ nÄkolik rĹŻznĂ˝ch, sobÄ si blĂzkĂ˝ch druhĹŻ kresby, kterĂŠ mĂrou stylizace odliĹĄujĂ okruhy postav.
NejslavnÄjĹĄĂmi Äleny Cannonova panoptika jsou Earl a mlĂŠkaĹ Dan. U Earla pĹi dĹŻkladnÄjĹĄĂm zkoumĂĄnĂ odhalĂte rysy Charlese Baudelaira a Edgara Allana Poea. SilnÄjĹĄĂ prvek stylizace nesou postavy mlĂŠkaĹe Dana Äi Teda Johnsona, a to v pop-artovĂŠm duchu americkĂ˝ch reklam z 50. let.
A co vĹĄechny postavy spojuje? PĹedevĹĄĂm brutĂĄlnĂ, cynickĂ˝ a leckdy i nechutnĂ˝ humor. PĹesto (nebo prĂĄvÄ proto) mĂĄ Red Meat poÄetnou zĂĄkladnu fanouĹĄkĹŻ po celĂŠm svÄtÄ. PouÄka o tom, Ĺže zakĂĄzanĂŠ ovoce chutnĂĄ nejlĂp, v tomto pĹĂpadÄ platĂ. VĹĄechno, co se nemĂĄ a nesmĂ, se v tomhle ÄernobĂlĂŠm svÄtÄ s radostĂ dÄje. SeznĂĄmenĂ s Red Meatem probĂhĂĄ pĹibliĹžnÄ takto: tajnÄ si pĹeÄtete jeden strip. Pak druhĂ˝ a tĹetĂ, abyste zjistili, jestli jsou takovĂŠ i ostatnĂ. A po desĂĄtĂŠm pevnÄ vÄzĂte v cynickĂ˝ch redmeatovskĂ˝ch spĂĄrech.
MarkĂŠta HolanovĂĄ
Cannon, Max: Red Meat. PĹeklad: F. Fuka. www.fuxoft.cz/redmeat
LitENky Ä. 4/30, roÄ. 2006/2007
Red Meat - Earl
Red Meat. Zdroj: www.fuxoft.cz
© Max Cannon, FrantiĹĄe
Red Meat
Red Meat. Earl a mlĂŠkaĹ Dan
© Max Cannon, FrantiĹĄe
(22. 3. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2121
HiphopovĂĄ princezna z Persie
Marjane SatrapiovĂĄ a jejĂ Ĺživot v komiksu PersepolisSirovĂĄtka Ĺ tÄpĂĄn
( stepan.sirovatka)
ĂrĂĄnka Marjane SatrapiovĂĄ moĹžnĂĄ pĹedznamenĂĄvĂĄ nĂĄstup autorĹŻ tĹetĂho svÄta: podobnÄ jako leckterĂ˝ africkĂ˝ Äi karibskĂ˝ rapper vystudovala a Ĺžije v EvropÄ, zbÄĹžnÄ si osvojila komiksovou techniku a vylĂÄila jĂ svĹŻj pĹĂbÄh. Na originalitu stylu se zde nehledĂ, dĹŻleĹžitĂŠ je mĂt co ĹĂct – SatrapiovĂĄ se ostatnÄ vÄdomÄ pĹiznĂĄvĂĄ k bezprostĹednĂmu vlivu Davida B. PodobnÄ jako jeho Padoucnice Äi Maus Arta Spiegelmana se ĹadĂ po bok autobiografickĂ˝ch komiksĹŻ, kterĂŠ fungujĂ takĂŠ jako urÄitĂ˝ druh autoterapie. Na rozdĂl od epilepsie (Padoucnice) Äi holocaustu (Maus) se zde vĹĄak tematizuje nelehkĂ˝ Ĺživot s jednĂm fundamentalistickĂ˝m islĂĄmskĂ˝m reĹžimem.
PĹŻvodnÄ ÄtyĹdĂlnĂ˝ komiks u nĂĄs vychĂĄzĂ soubornÄ ve dvou dĂlech, jak je jiĹž v tuzemsku dobrĂ˝m zvykem. PrvnĂ kniha sleduje Marjaniny osudy od dÄtstvĂ aĹž po odjezd na gymnaziĂĄlnĂ studia do VĂdnÄ, druhĂĄ pak jejĂ nĂĄvrat do ĂrĂĄnu, neĂşspÄĹĄnĂŠ manĹželstvĂ a opÄtovnĂ˝ odjezd, tentokrĂĄt do Francie. Komiks tak postihuje znaÄnou ÄĂĄst Marjanina Ĺživota na zpĹŻsob romĂĄnu Äi rodinnĂŠ sĂĄgy – vedle pĹĂbÄhu hlavnĂ hrdinky sledujeme takĂŠ Ĺživoty jejĂ rodiny, poÄetnĂ˝ch pĹĂbuznĂ˝ch a pĹĂĄtel. Tento romĂĄn lze ÄĂst dvÄma zpĹŻsoby – buÄ jako politickĂ˝ dokument, reflektujĂcĂ pĹechod ĂrĂĄnu od reĹžimu ĹĄĂĄha PahlavĂho k islamistickĂŠmu teroru ajatollĂĄhĹŻ, nebo jako pĹĂbÄh jednĂŠ silnĂŠ, inteligentnĂ a svobodomyslnĂŠ Ĺženy, jeĹž to nemĂĄ lehkĂŠ nikde – a je lhostejnĂŠ, jde-li o ĂrĂĄn Äi Rakousko. ObÄ roviny se vĹĄak velmi ĂşstrojnÄ a organicky proplĂŠtajĂ, aniĹž by jedna druhou ruĹĄily, naopak – SatrapiovĂĄ je Äasto strhujĂcĂ vypravÄÄka. LĂÄenĂ politickĂ˝ch udĂĄlostĂ jistÄ ÄeskĂŠmu ÄtenĂĄĹi pĹipomene nejednu podobnou zkuĹĄenost z dob komunismu – vĹĄudypĹĂtomnĂ˝ stĂĄtnĂ dohled, propaganda, popravy hrdinĹŻ odboje, ĂşzkostlivĂŠ balancovĂĄnĂ na hranÄ toho, co jeĹĄtÄ lze na veĹejnosti ĹĂci a co uĹž ne. SatrapiovĂĄ vĹĄak tÄmto udĂĄlostem dokĂĄĹže vdechnout zvlĂĄĹĄtnĂ, zcela osobnĂ a nalĂŠhavou tragiku, kterou rozehrĂĄvĂĄ pomocĂ specificky komiksovĂ˝ch prostĹedkĹŻ: scĂŠna, kdy je jeden z ĂşÄastnĂkĹŻ nepovolenĂŠho mejdanu pronĂĄsledovĂĄn mravnostnĂmi milicemi pĹes stĹechy domĹŻ tak dlouho, aĹž se nakonec zĹĂtĂ do propasti mezi ÄinŞåky, je podĂĄna na nÄkolika stranĂĄch zcela beze slov pomocĂ primitivistickĂŠ stylizace, aby se nakonec vrĂĄtila do normĂĄlnĂho rytmu vyprĂĄvÄnĂ pouhĂ˝mi tĹemi mrazivĂ˝mi slovy: „Seberte ty kurvy!“ V tÄchto scĂŠnĂĄch je Persepolis patrnÄ nejsilnÄjĹĄĂ.
OsobnĂ Ĺživot hrdinky je pak pĹekvapivÄ podobnĂ˝ zĂĄpadnĂmu stylu: alkohol i punk, seriĂĄlovĂ˝ look z Ameriky, vzdÄlĂĄnĂ z Evropy… Touze ĹžĂt po svĂŠm vĹĄak stojĂ v cestÄ politickĂŠ okolnosti i tlak tradice (napĹ. snaha vdĂĄt Ĺženu za kaĹždou cenu). Po ÄĂĄsteÄnĂŠ emigraci na ZĂĄpad vĹĄak pĹichĂĄzĂ opÄt jen deziluze: Marjane coby pĹistÄhovalec nakonec konÄĂ na ulici bez jakĂŠkoli perspektivy a vracĂ se zpÄt do vlasti. Ani zde uzavĹenĂŠ manĹželstvĂ nenĂ ĹĄĹĽastnĂŠ a Marjane tak zjiĹĄĹĽuje, Ĺže nepatĹĂ vlastnÄ nikam. Kniha tak konÄĂ vysnÄnĂ˝m odletem do Francie. Happy end? Katarze? TÄĹžko ĹĂct. Kniha nijak nemoralizuje, spĂĹĄe podĂĄvĂĄ upĹĂmnĂ˝ pohled bez jekĂŠhokoli kompromisu – se vĹĄĂm dobrĂ˝m i zlĂ˝m. Jak pravĂ poslednĂ vÄta knihy: „Za svobodu se platĂ…“
Persepolis je tak silnou umÄleckou vĂ˝povÄdĂ, jeĹž je do znaÄnĂŠ mĂry neopakovatelnĂĄ – sĂlu totiĹž romĂĄnu nedodĂĄvĂĄ ani tak tĂŠma samotnĂŠ, jako spĂĹĄ vĂ˝jimeÄnost hlavnĂ protagonistky. Jedna autobiografickĂĄ linie svÄtovĂŠho komiksu je tak zavrĹĄena a je otĂĄzka, kolik silnĂ˝ch osobnĂch pĹĂbÄhĹŻ po Spiegelmanovi, Davidu B. Äi Craigovi toto mĂŠdium jeĹĄtÄ unese. NebezpeÄĂ epigonstvĂ je zde vysokĂŠ.
Ĺ tÄpĂĄn SirovĂĄtka
SatrapiovĂĄ, Marjane: Persepolis I, II. BB/art, Praha 2006 a 2007. 160 a 180 stran.
LitENky, Ä. 4/30, roÄ. 2006/2007
(22. 3. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2122
ZaÄĂnĂĄme od nuly?
PrĹŻĹez novou vlnou ÄeskĂŠho a slovenskĂŠho komiksuMarkĂŠta HolanovĂĄ
( marketa.holanova)
Po dlouhĂĄ lĂŠta vystupoval Komiks tak trochu inkognito. V ÄeskoslovenskĂŠm prostĹedĂ si podle rad mocnĂ˝ch ĹĂkal ObrĂĄzkovĂ˝ SeriĂĄl. Pod tĂmto jmĂŠnem pĹŻsobil pĹedevĹĄĂm na dÄtskĂŠ ÄtenĂĄĹe, kde si rychle zĂskĂĄval pĹĂznivce. CelĂĄ Ĺada jeho potomkĹŻ se stala nesmrtelnĂ˝mi, vzpomeĹme tĹeba na ÄtyĹlĂstek nebo na RychlĂŠ ĹĄĂpy.
StejnÄ jako mnoho jinĂ˝ch se i Komiks po pĂĄdu ĹželeznĂŠ opony vrĂĄtil ke svĂŠmu zĂĄpadnĂm jmĂŠnu. ZĂĄroveĹ zatouĹžil po ĹĄirĹĄĂm publiku, kterĂŠ mu bylo dlouhĂĄ lĂŠta odpĂrĂĄno. V 90. letech zahĂĄjil masivnĂ taĹženĂ do neprobĂĄdanĂ˝ch konÄin, kterĂŠ pĹedstavoval DospÄlĂ˝ ÄtenĂĄĹ. BohuĹžel ponÄkud pĹepĂĄlil start, takĹže jeho rychlĂ˝ nĂĄstup bez zadnĂch koleÄek znamenal i rychlĂ˝ pĂĄd. Bylo potĹeba se na jistou dobu zastavit a chytit druhĂ˝ dech. A vypadĂĄ to, Ĺže se na poÄĂĄtku novĂŠho tisĂciletĂ komiks nadechl opravdu poĹĂĄdnÄ.
V prostoru VĹ UP se pĹedstavilo 37 tvĹŻrcĹŻ novĂŠ vlny ÄeskĂŠho i slovenskĂŠho komiksu. Mezi vystavenĂ˝mi byla jmĂŠna relativnÄ znĂĄmĂĄ, jako JiĹĂ Grus, Branko Jelinek nebo Adolf Lachman. Expozici se podaĹilo zachytit mnohotvĂĄrnost souÄasnĂŠho ÄeskĂŠho i slovenskĂŠho komiksu. K vidÄnĂ byla dĂla konzervativnÄjĹĄĂ i experimentĂĄlnÄjĹĄĂ povahy a celĂĄ Ĺada kreslĂĹskĂ˝ch technik. AutoĹi mÄli vÄtĹĄinou k dispozici jeden aĹž dva panely. DĂla výťe jmenovanĂ˝ch znĂĄmÄjĹĄĂch tvĹŻrcĹŻ byla reprodukovĂĄna na velkĂ˝ch plĂĄtnech.
ProblematickĂ˝m zpĹŻsobem byly podĂĄny informace o autorech a vystavenĂ˝ch dĂlech. U jednotlivĂ˝ch panelĹŻ a plĂĄten byl popisek, na kterĂŠm bylo uvedeno pouze jmĂŠno autora. ChybÄl jakĂ˝koli dalĹĄĂ Ăşdaj – doba vzniku, zda je vystavenĂ˝ komiks celĂ˝, nebo zda se jednĂĄ pouze o ukĂĄzku z nÄjakĂŠho vÄtĹĄĂho dĂla. Je moĹžnĂŠ, Ĺže tyto informace obsahuje katalog, vydanĂ˝ pĹi tĂŠto pĹĂleĹžitosti. PĹesto si myslĂm, Ĺže si divĂĄk tyto informace zaslouĹžĂ, i kdyĹž nenĂ vlastnĂkem katalogu.
PrĂĄvÄ Ăşdaj o celkovĂŠm rozsahu komiksu jsem postrĂĄdala nejvĂce. Ätete si pĹĂbÄh, ÄekĂĄte na zĂĄvÄreÄnou pointu, kterĂĄ se ovĹĄem nedostavĂ. V tu chvĂli vyvstĂĄvĂĄ otĂĄzka – mĂĄ autor problĂŠm pĹĂbÄh vypointovat, nebo se jednĂĄ o jeho zĂĄmÄr? OdpovÄÄ se pozdÄji ukĂĄzala jako velice prostĂĄ: zkrĂĄtka nebyl zveĹejnÄn celĂ˝ komiks. Tuto odpovÄÄ mi poskytla aĹž komentovanĂĄ prohlĂdka, kterĂĄ se konala 19. 3. 2008 za pĹĂtomnosti TomĂĄĹĄe ProkĹŻpka, kurĂĄtora vĂ˝stavy, a JiĹĂho Gruse a Branka Jelinka.
TomĂĄĹĄ ProkĹŻpek zasvÄcenÄ naÄrtnul portrĂŠt typickĂŠho komiksovĂŠho tvĹŻrce z generace nula: „Narodil se v sedmdesĂĄtĂ˝ch letech a zaĹžil komiksovĂ˝ boom 90. let. Jistou specifiÄnostĂ tĂŠto generace je, Ĺže se jednĂĄ o akademicky vzdÄlanĂŠ vĂ˝tvarnĂky.“ Ĺada autorĹŻ vystudovala AVU (napĹ. K. Jerie, J. Grus), J. BaĹžant a M. NÄmeÄek jsou scĂŠnografovĂŠ, M. PokornĂ˝ absolvoval animaci ve ZlĂnÄ. Jako zjevenĂ tak pĹŻsobĂ JiĹĂ ZimÄĂk, kterĂ˝ je vyuÄenĂ˝m truhlĂĄĹem.
Co ÄeskĂŠmu komiksu v souÄasnĂŠ chvĂli nejvĂce schĂĄzĂ? Podle mĂŠho nĂĄzoru sebevÄdomĂ. SouÄasnĂ tvĹŻrci se mohou obrĂĄtit k jistĂŠ tradici. ÄeskĂ˝ komiks se zaÄĂnĂĄ ozĂ˝vat i v zahraniÄĂ - Lucie LomovĂĄ publikovala svĂŠ album Anna chce skoÄit ve Francii, spoleÄnĂŠ dĂlo JiĹĂho Gruse (kresba) a Ĺ tÄpĂĄna KopĹivy (scĂŠnĂĄĹ) Nitro tÄĹžkne glycerinem vyĹĄlo dokonce v pÄti zemĂch (USA, Francie, NÄmecko, Holandsko, Ĺ panÄlsko). Proto doufejme, Ĺže JiĹĂ Grus, jeden z nejtalentovanÄjĹĄĂch tvĹŻrcĹŻ novĂŠ generace, myslĂ svĂĄ slova jen jako nadsĂĄzku: „To, Ĺže kreslĂm komiksy, radĹĄi nikomu neĹĂkĂĄm.“
MarkĂŠta HolanovĂĄ
Generace nula. NovĂĄ vlna ÄeskĂŠho a slovenskĂŠho komiksu. 29. 2.–28. 3. 2008. Galerie VĹ UP.
LitENky Ä. 4/30, roÄ. 2006/2007
Generace nula
ZĂĄbÄr z vĂ˝stavy Generace nula. Zdroj: http://kultura.ihned.cz
foto: marketa.holanova
Brano Jelinek: Oskar Ed
UkĂĄzka z komiksu Oskar Ed slovenskĂŠho autora Brana Jelinka. Zdroj: www.komiks.cz
© Brano Jelinek
Adolf Lachman - PĂŠrĂĄk
UkĂĄzka z prokletĂŠho projektu ÄeskĂŠho komiksu PĂŠrĂĄk. Zdroj: http://kultura.ihned.cz
© Adolf Lachman
(24. 3. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2129
NÄmĂ˝ ĹĄtramĂĄk
KomiksovĂ˝ seĹĄit PĹĄĹĄĹĄt! pĹinĂĄĹĄĂ pĹĂbÄhy havranĂho vagabundaStefan Segi
( stefan.segi)
HlavnĂm hrdinou ÄernobĂlĂŠho komiksu beze slov PĹĄĹĄĹĄt! je ÄernĂ˝ havran. Tedy spĂĹĄe personifikovanĂ˝ ÄernĂ˝ havran, neboĹĽ, podobnÄ jako u Spiegelmanova Mause, i pro Jasona jsou zvĂĹecĂ tvĂĄĹe pouze maskou tvĂĄĹĂ lidskĂ˝ch. TĂŠmatem sĂŠrie pĹĂbÄhĹŻ, kterĂŠ v komiksovĂŠ knĂĹžce nalezneme, jsou pak nejrĹŻznÄjĹĄĂ ĹživotnĂ situace, se kterĂ˝mi ÄlovÄk chtÄ nechtÄ musĂ pĹijĂt do styku.
TĂm prvnĂm, co ÄtenĂĄĹe zaujme, je hlavnĂ postava Havrana. Jasonovi se v jeho osobÄ podaĹilo vyhmĂĄtnout typ neodolatelnĂŠho losera, ve sportovnĂm sĂĄÄku s frajerskĂ˝m klobouÄkem. DĂĄ se s nĂm ztotoĹžnit a soucĂtit bez jakĂŠhokoliv nĂĄznaku citovĂŠho vydĂrĂĄnĂ i v tÄch nejtragiÄtÄjĹĄĂch situacĂch. Nutno dodat, Ĺže na tom mĂĄ vĂ˝raznĂ˝ podĂl i pĹĂtomnost charakteristickĂŠho humoru, kterĂ˝ je nÄĹžnĂ˝ a zĂĄroveĹ docela ÄernĂ˝.
Kresba je vcelku jednoduchĂĄ, ale velmi kompaktnĂ. Jason vychĂĄzĂ nejvĂce z pojetĂ nÄmĂŠ grotesky, tak, jak ji znĂĄme napĹĂklad z ranĂ˝ch animovanĂ˝ch disneyovek. KoneckoncĹŻ HavranĹŻv odÄv i celĂĄ atmosfĂŠra pĹĂbÄhĹŻ jsou blĂzkĂŠ prĂĄvÄ mezivĂĄleÄnĂŠmu americkĂŠmu ztvĂĄrnÄnĂ, kterĂŠ dnes pĹŻsobĂ ponÄkud grotesknÄ, ale zĂĄroveĹ i jaksi temnÄ.
PrĂĄvÄ nÄmĂŠ ztvĂĄrnÄnĂ umoĹžĹuje Jasonovi velmi podnÄtnĂ˝ a originĂĄlnĂ pohled na situaci stĂĄrnoucĂho bohĂŠma. MĹŻĹžeme zde sledovat jeho lĂĄsky, jeho deprese potĂŠ, co je mu dÄvÄe pĹebrĂĄno, a napĹĂklad i radosti a strasti s vĂ˝chovou syna, kterĂ˝ mu nĂĄhle dorazĂ do poĹĄtovnĂ schrĂĄnky. Tyto zdĂĄnlivÄ samozĹejmĂŠ a ohranĂŠ situace Jason pojĂmĂĄ pĹĂmo mistrnÄ a vĹždy se mu podaĹĂ najĂt si originĂĄlnĂ Ăşhel pohledu a vyhnout se zbyteÄnĂŠmu sentimentu. KrĂĄsnĂĄ je napĹĂklad epizoda, kdy si Havran zaÄĂnĂĄ uvÄdomovat vlastnĂ smrtelnost. Jednoho dne ve frontÄ na autobus narazĂ na Smrtku, a ta ho pronĂĄsleduje tak dlouho, dokud se oba nesmĂĹĂ a nenauÄĂ se spolu sdĂlet postel, pivo i holicĂ stojek.
ZkrĂĄtka a dobĹe, JasonĹŻv komiks PĹĄĹĄĹĄt! je opravdu zajĂmavĂ˝m a hodnotnĂ˝m dĂlem, kterĂŠ v sobÄ spojuje nÄmou grotesknost animovanĂ˝ch filmĹŻ s hloubkou existencionalismu, aniĹž by vĂ˝sledek pĹŻsobil pĹĂliĹĄ vykonstruovanÄ Äi intelektuĂĄlsky. NezbĂ˝vĂĄ neĹž tÄĹĄit se na vydĂĄnĂ dalĹĄĂch JasonovĂ˝ch komiksĹŻ.
Stefan Segi
Jason: PĹĄĹĄĹĄt! Mot, Praha 2007. 128 stran.
Foto: Daemon.cz
LitENky Ä. 4/30, roÄ. 2006/2007
(25. 3. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2130
Tahle zemÄ nenĂ pro starĂ˝… ani pro mladĂ˝… ani pro Boha
BeznadÄjnĂŠ putovĂĄnĂ za nadÄjĂKateĹina KubovĂĄ
( katerina.kubova)
Otec, syn, nĂĄkupnĂ vozĂk se vĹĄemi jejich vÄcmi. PutujĂ po Zemi zpustoĹĄenĂŠ blĂĹže neurÄenou katastrofou, tĂŠmÄĹ nikde nic ĹživĂŠho, vĹĄe mrtvĂŠ, zniÄenĂŠ. PutujĂ k moĹi, aniĹž vĂ proÄ. Jen aby mÄli nÄjakĂ˝ cĂl, aby mÄli proÄ ĹžĂt. KaĹždĂ˝ den bojujĂ o Ĺživot – neumĹĂt hlady, zimou, ĹžĂznĂ. SchovĂĄvajĂ se pĹed tlupami zdivoÄelĂ˝ch vrahĹŻ, zrĹŻd, kterĂŠ se ĹživĂ lidskĂ˝m masem. Naprosto beznadÄjnĂĄ situace. Jeden bez druhĂŠho by nejspĂĹĄ uĹž neĹžili, jeden pro druhĂŠho pĹedstavujĂ celĂ˝ svÄt. Situace ideĂĄlnĂ pro pĹemýťlenĂ o ĹživotÄ. O jeho smyslu. O vĂĹe. O lidech. Do jejich nitra ale nemĂĄme tĂŠmÄĹ moĹžnost nahlĂŠdnout. PĹesto se z jejich na prvnĂ pohled banĂĄlnĂch dialogĹŻ dozvĂdĂĄme vĹĄe. MoĹžnĂĄ i vĂc, neĹž jsme kdy vÄdÄt chtÄli.
RomĂĄn konfrontuje chĂĄpĂĄnĂ svÄta dospÄlĂŠho ÄlovÄka a dĂtÄte. Chlapce, kterĂ˝ nezaĹžil svÄt pĹed katastrofou. I v tomto svÄtÄ-nesvÄtÄ poĹĂĄd vÄĹĂ v lidskou dobrotu. V lepĹĄĂ budoucnost. Ale stejnÄ jako jeho otec tuĹĄĂ, Ĺže ŞådnĂĄ nenĂ. PĹesto pĹedstavuje poslednĂ paprsky svÄtla na umĂrajĂcĂ Zemi. Je poslednĂm ÄlovÄkem, kterĂ˝ vÄĹĂ v Boha. OstatnĂ uĹž v nÄj vÄĹit pĹestali. „Kde nemĹŻĹžou ĹžĂt lidi, bohĹŻm se nedaĹĂ o nic lĂp.“
Na rozdĂl od mnoha ostatnĂch romĂĄnĹŻ zobrazujĂcĂch katastrofickĂŠ vize, kterĂŠ se odehrĂĄvajĂ v dalekĂŠ budoucnosti, Cesta se tĂ˝kĂĄ budoucnosti tak blĂzkĂŠ, aĹž nĂĄs mrazĂ. Jak mĂĄlo chybĂ k tomu, abychom se ocitli v stejnĂŠ pozici jako hrdinovĂŠ. StrohĂŠ vyjadĹovĂĄnĂ koresponduje s pustotou nejen na Zemi, ale i v myĹĄlenkĂĄch hrdinĹŻ. PĹĂmĂĄ ĹeÄ bez uvozovek, zaÄlenÄnĂĄ do promluvy vypravÄÄe, neustĂĄlĂ˝ tok vyprĂĄvÄnĂ. Jako by nĂĄs autor nechtÄl za Şådnou cenu vytrhovat z dÄje zbyteÄnĂ˝mi znamĂŠnky.
UmÄnĂ je jedineÄnĂŠ v tom, Ĺže na rozdĂl od vÄdy, zamÄĹenĂŠ jednĂm smÄrem, zobrazuje Ĺživot komplexnÄ, podĂĄvĂĄ celkovĂ˝ pohled na svÄt. Pokud k literatuĹe pĹistupujeme takto, pak je McCarthyho romĂĄn prototypem umÄnĂ. A i pĹes to, Ĺže jistĂ˝m zpĹŻsobem popĂrĂĄ existenci Boha, pĹedstavuje svĂ˝m poselstvĂm jakousi „modernĂ Bibli“.
KateĹina KubovĂĄ
McCarthy, Cormac: Cesta. PĹeklad: JiĹĂ HrubĂ˝. Argo, Praha 2008. 187 stran.
(29. 3. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2135
ChlapskĂ˝ svÄt v povĂdkĂĄch
Drsnost, kterĂĄ nenĂ pro kaĹždĂŠhoKristĂ˝na HorĂĄÄkovĂĄ
( kristyna.horackova)
NehrdinĹĄtĂ hrdinovĂŠ BeranovĂ˝ch povĂdek se dajĂ rozdÄlit do nÄkolika skupin – ti, kteĹĂ se do svĂŠ situace dostali vlastnĂ vinou, dalĹĄĂ, u kterĂ˝ch hrĂĄla roli souhra neĹĄĹĽastnĂ˝ch nĂĄhod, a poslednĂ, u kterĂ˝ch se jednĂĄ u ĹživotnĂ styl. ValnĂĄ vÄtĹĄina z nich jiĹž rezignovala na jakĂŠkoliv pokusy o zmÄnu Äi zlepĹĄenĂ, ĹživoĹĂ si ve svĂŠm stereotypu a je jim v podstatÄ dobĹe. Jen mĂĄlokdy se objevĂ zĂĄblesk poznĂĄnĂ a lĂtosti nad sebou samĂ˝m, ten je vĹĄak Äasto velice rychle pĹehluĹĄen myĹĄlenkou, kterĂĄ pro nÄ mĂĄ vyĹĄĹĄĂ prioritu (napĹĂklad jestli se dnes veÄer pĹŻjde na pivo).
PovĂdky majĂ Äasto ĹĄablonovitĂ˝ rĂĄz, uvĂĄdĂ ÄtenĂĄĹe bez jakĂŠkoliv expozice rovnou do dÄje a stejnÄ tak nenadĂĄle i konÄĂ. Tato nedoĹeÄenost sice ve ÄtenĂĄĹi rozvĂjĂ fantazii a sklon k vytvĂĄĹenĂ vlastnĂch zĂĄvÄrĹŻ, po Äase vĹĄak zaÄĂnĂĄ bĂ˝t unavujĂcĂ. StejnÄ tak pĹŻsobĂ i fakt, Ĺže valnou vÄtĹĄinu hlavnĂch hrdinĹŻ tvoĹĂ muĹži – muĹži, kteĹĂ ĹeĹĄĂ stĂĄle stejnĂŠ problĂŠmy (aĹĽ uĹž se jednĂĄ o neustĂĄlĂ˝ nedostatek penÄz na rum, problĂŠmy s nechĂĄpavou manĹželkou nebo o potĹebu se v hospodÄ nÄkomu svÄĹit se svĂ˝m zpackanĂ˝m Ĺživotem). Pro Ĺženy je v tomto drsnĂŠm a bezĂştÄĹĄnĂŠm svÄtÄ jen minimum prostoru – a kdyĹž uĹž se nÄjakĂĄ z nich pĹĂbÄhem mihne, nese vĹždy osobitĂŠ rysy prostĹedĂ.
ZpestĹenĂm (ovĹĄem ne vĹždy v kladnĂŠm slova smyslu) nÄkterĂ˝ch povĂdek je stĹĂdĂĄnĂ Ăşhlu pohledu – autor obÄas v krĂĄtkĂŠm sledu bez varovĂĄnĂ vymÄnĂ vyprĂĄvÄjĂcĂ postavy Äi promĂtne do dÄje jejich myĹĄlenkovĂŠ pochody. Tento znĂĄsobenĂ˝ a neoÄekĂĄvanĂ˝ pohled na tutĂŠĹž situaci mĹŻĹže ale bĂ˝t na tak malĂŠ ploĹĄe pĹĂbÄhu pro ÄtenĂĄĹe mĂrnÄ matoucĂ.
JednĂm z kladĹŻ knihy je bezpochyby jejĂ jazyk, kterĂ˝ dokonale vystihuje charakter postav – jejich promluvy tvoĹĂ ponejvĂce krĂĄtkĂŠ, ĂşseÄnĂŠ vÄty, neĹĄetĹĂcĂ vulgarismy a nadĂĄvkami, kterĂŠ s ĂşspÄchem dolaÄujĂ atmosfĂŠru spodnĂ vrstvy spoleÄnosti, Äasto venkovskĂŠho prostĹedĂ. Z celĂŠho textu ÄiĹĄĂ drsnost, surovost a mĂsty aĹž jistĂĄ mĂra omezenosti, kterĂĄ se nemusĂ kaĹždĂŠmu ÄtenĂĄĹi zamlouvat.
KristĂ˝na HorĂĄÄkovĂĄ
Beran, Stanislav: AĹž umĹeĹĄ, nikdo uĹž ti nebude chtĂt sahat na prsa. Host, Brno 2007. 172 stran.
(30. 3. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2139
JĂĄ, nejĂĄ a kognitivnĂ poetika
Pavel JirĂĄÄek metodou vĂ˝zkumu hodnotĂ vnĂmĂĄnĂ lyrickĂŠho rytmuStefan Segi
( stefan.segi)
PrvnĂ polovina LyrickĂŠho rytmu je tvoĹena pĹedevĹĄĂm popisem teoretickĂ˝ch vĂ˝chodisek a inspiracĂ. A nenĂ toho mĂĄlo. Autor se opĂrĂĄ pĹedevĹĄĂm o vĂ˝dobytky fenomenologie, tedy jde mu o nezprostĹedkovanĂŠ vidÄnĂ svÄta. KlĂÄem k nÄmu pak nenĂ osvĂceneckĂŠ „cogito“, nĂ˝brĹž tÄlesnĂĄ ÄasovĂĄ zkuĹĄenost, jejĂmĹž hlavnĂm modulĂĄtorem jsou emoce. A prĂĄvÄ emoce jsou zde oznaÄeny za hlavnĂ sdÄlenĂ lyrickĂŠ bĂĄsnÄ. JirĂĄÄkova teoretickĂĄ zĂĄkladna se nicmĂŠnÄ neomezuje na fenomenologii a bohatÄ ÄerpĂĄ takĂŠ z versologie, psychologie, recepce a pĹedevĹĄĂm z kognitivnĂ vÄdy vĹĄeho druhu.
ÄĂĄst, kterĂĄ je vÄnovĂĄna zpracovĂĄnĂ vĂ˝zkumu a prezentaci jeho vĂ˝sledkĹŻ, je pokusem pĹeklenout mezeru mezi individualitou emoce a objektivnĂm pĹŻsobenĂm lyrickĂŠho rytmu. VĂ˝zkum probĂhal pĹedevĹĄĂm ve tĹech relevantnĂch kategoriĂch: libost, svÄtlost a aktivita, z ÄehoĹž uĹž jasnÄ vyvstĂĄvĂĄ vĂĄzanost recepce na tÄlesnost jako zĂĄkladnĂho nositele afektu.
LyrickĂ˝ rytmus je kniha nabitĂĄ informacemi. RozhodnÄ ji ale nelze doporuÄit jako vzdÄlĂĄvacĂ Äetbu do vlaku nebo do tramvaje. PochopenĂ autorova specifickĂŠho pĹĂstupu si ŞådĂĄ Äas a soustĹedÄnĂ. Na druhou stranu, JirĂĄÄek pĹedklĂĄdĂĄ velmi ucelenĂ˝ a propracovanĂ˝ nĂĄzor na problematiku tÄla, emocĂ a lyrickĂŠho verĹĄe. PrĂĄvÄ tento ucelenĂ˝ nĂĄzor, podpoĹenĂ˝ mnoha pĹĂklady, mĹŻĹže bĂ˝t pro ÄtenĂĄĹe i zajĂmavÄjĹĄĂ neĹž samotnĂ˝ rozsĂĄhlĂ˝ a podrobnÄ prezentovanĂ˝ materiĂĄl vĂ˝zkumu.
LyrickĂ˝ vĂ˝zkum mĂĄ takĂŠ jednu velkou nevĂ˝hodu. Jeho metoda je velmi specifickĂĄ a postupy, kterĂŠ zde autor pouĹžil, se dobĹe uplatnĂ v danĂŠ koncepci. NedokĂĄĹži si vĹĄak pĹedstavit, Ĺže by dalĹĄĂ vĂ˝zkum na podobnĂŠ tĂŠma pĹinesl nÄco zĂĄsadnÄ novĂŠho. Z toho dĹŻvodu dalĹĄĂ JirĂĄÄkova prĂĄce bude muset vychĂĄzet z odliĹĄnĂŠho pĹĂstupu k vÄci. To ovĹĄem vzhledem k vĹĄeobecnĂŠ stagnaci ÄeskĂŠ literĂĄrnĂ vÄdy rozhodnÄ nebude na ĹĄkodu.
Stefan Segi
JirĂĄÄek, Pavel: LyrickĂ˝ rytmus. Host, Brno 2007. 300 stran.
(1. 4. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2145
Z kamĂnkĹŻ pĹĂtomnosti utkanĂĄ plĂĄĹž minulosti
KdyĹž se Äas zbavĂ obojkuMarek DobrĂ˝
( marek.dobry)
Novela je rozdÄlena do pÄti kapitol. V prvnĂch ÄtyĹech se vypravÄÄ zamÄĹuje stĹĂdavÄ na pĹĂtomnost svatebnĂ noci a minulost. PĂĄtĂĄ kapitola je syntĂŠzou neodvratnĂ˝ch dĹŻsledkĹŻ minulosti s odkrytou a nepĹĂjemnou realitou pĹĂtomnosti a nĂĄslednĂ˝m letmĂ˝m nahlĂŠdnutĂm budoucnosti. Jak vidno, Äas je dominantou celĂŠho dĂla.
Florence a Edward „Ĺžili v dobÄ, kdy hovor o sexuĂĄlnĂch problĂŠmech prostÄ nebyl moĹžnĂ˝“ a „kdy bĂ˝t mladĂ˝ pĹedstavovalo spoleÄenskĂŠ bĹĂmÄ, znamenĂ bezvĂ˝znamnosti, mĂrnÄ trapnĂ˝ stav, z nÄhoĹž manĹželstvĂ nabĂzelo poÄĂĄtek lĂŠÄby“. PĹĂbÄh se odehrĂĄvĂĄ v dobÄ tÄsnÄ pĹed sexuĂĄlnĂ revolucĂ v Anglii, tedy na poÄĂĄtku ĹĄedesĂĄtĂ˝ch let. DobovĂŠ zaĹazenĂ je dĹŻleĹžitĂŠ hned z nÄkolika hledisek. PĹedevĹĄĂm poskytuje vypravÄÄi prostor pro pĹedstavenĂ dvou osob, jeĹž prĂĄvÄ vstoupily ve svazek manĹželskĂ˝, aniĹž by vÄdÄly cokoliv o sexualitÄ svĂŠho partnera. PĹi setkĂĄnĂ jejich tÄl v prvnĂm nepovedenĂŠm milostnĂŠm aktu tak vytanou na povrch vĹĄechny dosud pĹehlĂĹženĂŠ protiklady jejich osobnostĂ. SpĂĹĄe neĹž o prezentaci sexu jakoĹžto prostĹedku pravĂŠho poznĂĄnĂ druhĂŠ osoby se vypravÄÄ zamÄĹuje na malinkatĂ˝ okamĹžik, v nÄmĹž se fatĂĄlnÄ mÄnĂ Ĺživot jedince. HistorickĂ˝ kontext pĹĂbÄhu ale ovlivĹuje i dialogy dĂla. ObÄma partnerĹŻm bÄŞà hlavou myĹĄlenky na blĂĹžĂcĂ se sexuĂĄlnĂ styk, ani jeden ovĹĄem nenachĂĄzĂ slova, kterĂ˝mi lze o tĂŠto zĂĄleĹžitosti mluvit. „ŽådnĂĄ takovĂĄ neexistujĂ. PodobnĂ˝ jazyk bylo teprve nutno vynalĂŠzt.“
PĹĂbÄh mĂĄ dvÄ ÄasovĂŠ roviny. V prvnĂ sledujeme Florence a Edwarda pĹi veÄeĹi pĹed svatebnĂ nocĂ. VĹĄevÄdoucĂ vypravÄÄ pouĹžĂvĂĄ strohĂ˝ jazyk prostĂ˝ metafor Äi umÄleckĂ˝ch pĹĂkras. DĹŻslednÄ popisuje detaily atmosfĂŠry okamĹžiku. S brilantnĂ plynulostĂ pĹechĂĄzĂ z prostoru pokoje do myĹĄlenkovĂ˝ch pochodĹŻ stĹĂdavÄ Edwarda a Florence. V tÄchto psychoanalytickĂ˝ch drobnokresbĂĄch pak ÄtenĂĄĹ zjiĹĄĹĽuje nesluÄitelnost jejich vnitĹnĂch svÄtĹŻ. Rozhovor mezi postavami je omezen na nÄkolik mĂĄlo holĂ˝ch vÄt bez skuteÄnĂŠho obsahu. V tĂŠto ÄasovĂŠ rovinÄ existuje zdĂĄnlivÄ jen pĹĂtomnost. Pod tĂhou blĂzkĂŠ budoucnosti a ve stĂnu nadÄjĂ vĹĄe prostupujĂcĂ minulosti je to vĹĄak pĹĂtomnost nesnesitelnĂĄ.
V druhĂŠ ÄasovĂŠ rovinÄ, podstatnÄ rozvleklejĹĄĂ, vypravÄÄ odhaluje minulost vztahu novomanĹželĹŻ. Od seznĂĄmenĂ pĹes prvnĂ rande aĹž po seznĂĄmenĂ s rodiÄi. BalancovĂĄnĂ na hranÄ ÄervenĂŠ knihovny ale umoĹžĹuje jemnÄ nastĂnit vĹĄechny rozpory, kterĂŠ, na rozdĂl od tÄch sexuĂĄlnĂch, lze zamlÄet. MĂrnĂ˝m nedostatkem je v tĂŠto rovinÄ jazyk. Snaha o udrĹženĂ strohĂŠho jazyka v dlouhĂ˝ch vÄtĂĄch pĹĂrodnĂch a interiĂŠrovĂ˝ch popisĹŻ zde na nÄkolika mĂstech mÄnĂ exkurzi do historie v ponÄkud nudnou zĂĄleĹžitost.
JestliĹže chybÄly v prvnĂ ÄĂĄsti dĂla vĂ˝raznÄjĹĄĂ dialogy, po onom fatĂĄlnĂm okamĹžiku, kdy se obÄma postavĂĄm zmÄnil scĂŠnĂĄĹ budoucĂho Ĺživota, pĹichĂĄzĂ smrĹĄt pĹĂmĂ˝ch vÄt. Tlaku vĹĄech dobovĂ˝ch povinnostĂ a tradic zbavenĂŠ postavy spolu mĹŻĹžou koneÄnÄ hovoĹit. Tento rozhovor, ve kterĂŠm se poprvĂŠ setkĂĄvajĂ se skuteÄnou silou vyĹÄenĂŠho, napĂĹĄe teÄku za Äasovou rovinou, v nĂĹž vypravÄÄ sleduje pĹĂtomnost. Slova nejsou jen kamĂnky z ChesilskĂŠ plĂĄĹže vhozenĂŠ do moĹe, ale rĂĄny z kulovnice vystĹelenĂŠ v dobÄ mĂru. DruhĂĄ ÄasovĂĄ rovina, zaÄĂnajĂcĂ v hlubokĂŠ historii, pokraÄuje v pĹehledovĂŠm nĂĄhledu do budoucnosti Edwarda. Ĺ˝enskĂĄ postava se jiĹž v textu jen obÄas mihne jako palimpsestovĂĄ reminiscence.
V BetonovĂŠ zahradÄ ĹĄokoval Ian McEwan perverzĂ a absurditou scĂŠn. Novela Na ChesilskĂŠ plĂĄĹži uchvacuje pĹedevĹĄĂm propracovanostĂ na vĹĄech rovinĂĄch. Jazyk a jeho ilokuÄnĂ sĂla v mezilidskĂ˝ch vztazĂch jsou prvkem, kterĂ˝ pĹevracĂ Ĺživoty postav naruby v jedinĂŠm okamĹžiku. RadÄji se tedy zdrĹžĂm hledĂĄnĂ vĂ˝razu, kterĂ˝ by pojmenoval tvĂĄĹ novĂŠho stylu tohoto autora.
Marek DobrĂ˝
McEwan, Ian: Na ChesilskĂŠ plĂĄĹži. PĹeklad: L. Ĺ enkeĹĂk. Odeon, Praha 2007. 128 stran.
(7. 4. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2149
Tabula rasa
KateĹina KubovĂĄ
( katerina.kubova)
V knize autorka zachycuje prvnĂch pÄt let svĂŠho Ĺživota. PrvnĂ rok Ĺživota reprodukuje hlavnÄ na zĂĄkladÄ vyprĂĄvÄnĂ svĂŠ maminky, potom uĹž se vynoĹujĂ jejĂ vlastnĂ vzpomĂnky. Interpretace hrdinÄinĂ˝ch dÄtskĂ˝ch zĂĄĹžitkĹŻ probĂhĂĄ dvojĂm zpĹŻsobem, nejdĹĂve z pohledu EliĹĄky-dĂtÄte a potĂŠ EliĹĄky-stĂĄrnoucĂ Ĺženy. Protiklad mlĂĄdĂ a stĂĄĹĂ, protiklad Ĺživota a smrti prochĂĄzĂ celĂ˝m dĂlem. UmĂstÄnĂ ĹĄkolky, do kterĂŠ EliĹĄka chodĂ, vedle starobince mluvĂ za vĹĄe.
NeĹž EliĹĄka do ĹĄkoly nastoupĂ, spoleÄnost pro ni pĹedstavuje tĂŠmÄĹ vĂ˝luÄnÄ „jen“ jejĂ maminka. Pro EliĹĄku je symbolem pravdy a dobra. MoĹžnĂĄ nahrazuje EliĹĄÄino nemocnĂŠ oko. Jsou to totiĹž pĹedevĹĄĂm rodiÄe, kteĹĂ svĂ˝m potomkĹŻm zprostĹedkovĂĄvajĂ Äasto nepochopitelnou ĹživotnĂ realitu. VĹĄechny malĂŠ dÄti jsou svĂ˝m zpĹŻsobem jednookĂŠ. VidĂ a hodnotĂ skuteÄnost pĹĂmoÄaĹe aĹž naivnÄ, bez „postrannĂch ĂşmyslĹŻ“. Ale mnohdy lĂŠpe a objektivnÄji neĹž jejich rodiÄe. A to platĂ i v pĹĂpadÄ EliĹĄky.
PĹŻsobivost textu umocĹuje dokonalĂŠ jazykovĂŠ ztvĂĄrnÄnĂ. Jako bychom se ocitli v hlavÄ malĂŠ hrdinky, jako bychom s nĂ bĂĄdali nad tĂm, proÄ prĹĄĂ a jak to, Ĺže maminka mĂĄ vĹždycky pravdu. Tak dokonale dÄtsky poloĹženĂŠ otĂĄzky nĂĄm vrtajĂ hlavou mnohem vĂc neĹž „bĂ˝t, Äi nebĂ˝t“.
KateĹina KubovĂĄ
VlasĂĄkovĂĄ, EliĹĄka: JednĂm okem. TriĂĄda, Praha 2007. 124 stran.
(19. 4. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2156
Dala jsem ti den na rozmyĹĄlenĂ
MalĂŠ rodinnĂŠ drama?MarkĂŠta HolanovĂĄ
( marketa.holanova)
Po romĂĄnu LĂĄska vychĂĄzĂ v ÄeskĂŠm pĹekladu pravdÄpodobnÄ nejoceĹovanÄjĹĄĂ kniha Hanne ØrstavikovĂŠ Ve skuteÄnosti. JohanÄ je dvacet, studuje psychologii a Ĺžije se svou matkou. MĂĄ plĂĄn, kterĂ˝ odhodlanÄ plnĂ. Studium tvoĹĂ stĹedobod Johanina Ĺživota. BydlenĂm u matky se vyhĂ˝bĂĄ studijnĂ pĹŻjÄce, kterou by si jinak musela vzĂt. Po ukonÄenĂ studia si z uĹĄetĹenĂ˝ch penÄz koupĂ byt a otevĹe vlastnĂ praxi. JejĂ pracnÄ vyvaĹžovanĂ˝ svÄt zboĹĂ seznĂĄmenĂ s pomocnĂkem ze ĹĄkolnĂ kantĂ˝ny, Ivarem.
ØrstavikovĂĄ rozehrĂĄvĂĄ dÄj ve dvou ÄasovĂ˝ch liniĂch. Johana se chystĂĄ odletÄt s Ivarem na ĹĄest tĂ˝dnĹŻ do Ameriky. V den odletu zjistĂ, Ĺže pokoj je zvenÄĂ zamÄenĂ˝. Stoupne si k oknu a vzpomĂnĂĄ na udĂĄlosti pĹedchĂĄzejĂcĂch dnĹŻ. Z jejĂho vyprĂĄvÄnĂ sklĂĄdĂĄme mozaiku vzĂĄjemnĂŠho vztahu s matkou, kterĂ˝ pĹŻsobĂ stabilnÄ a pĹĂĄtelsky. Na povrch vyplouvajĂ temnĂŠ epizody jejich souĹžitĂ. ObÄ Ĺženy se vzĂĄjemnÄ vysĂĄvajĂ a trĂĄpĂ. A jen tÄĹžko mĹŻĹžeme ĹĂct, ÄĂ je to vina. Johana Ĺžije na matÄin ĂşÄet, ale matka s nĂ manipuluje a nechce ji nechat dospÄt.
NejvĂ˝raznÄjĹĄĂ je motiv penÄz. Johana se neustĂĄle strachuje, Ĺže se bude muset odstÄhovat. „Myslela jsem na svĹŻj plĂĄn, finanÄnĂ situaci, budoucnost. ZniÄila jsem si vĹĄechno tĂm, Ĺže jsem ji vzala na ten film? TĹeba se budu muset odstÄhovat z domu uĹž teÄ, svĂĄzat se studijnĂ pĹŻjÄkou a penĂze na byt nebudu mĂt nikdy.“
ØrstavikovĂĄ våŞà kaĹždĂŠ slovo, severskĂĄ stĹĂzlivost vyprĂĄvÄnĂ jen zvyĹĄuje napÄtĂ, kterĂŠ vystupuje zĹetelnÄji a zĹetelnÄji. PromyĹĄlenĂĄ vĂ˝stavba a ÄastĂŠ stĹĂdĂĄnĂ ÄasovĂ˝ch perspektiv udrĹžuje ÄtenĂĄĹovu pozornost od prvnĂ do poslednĂ ĹĂĄdky.
MarkĂŠta HolanovĂĄ
ØrstavikovĂĄ, Hanne: Ve skuteÄnosti. PĹeklad: M. JuĹĂÄkovĂĄ. DoplnÄk, Brno 2008.
136 stran.
(20. 4. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2157
Inspektor Clouseau a jeho vĹĄemocnĂ˝ falus
Jan Stern ĂşspÄĹĄnÄ navazuje na prĹŻlomovĂ˝ debutStefan Segi
( stefan.segi)
KdyĹž tvrdĂm, Ĺže Sternovy eseje jsou „sexy“, mĂĄm tĂm na mysli pĹedevĹĄĂm jejich neodolatelnou pĹitaĹžlivost. MĂĄlokterĂ˝ ÄtenĂĄĹ laik by si dobrovolnÄ pĹeÄetl staĹĽ nazvanou tĹeba AnĂĄlnĂ fixace. Esej nazvanĂĄ „KleÄenĂ po vĂ˝prasku a Ally McBeal“ naproti tomu okamĹžitÄ strhne pozornost. PĹitom Stern v ŞådnĂŠm pĹĂpadÄ neklame nĂĄzvy, ale pojmenovanou problematiku vskutku ĹeĹĄĂ. ByĹĽ pouze jako pĹĂpad komplexnÄjĹĄĂho jevu.
A zde je tĹeba vyzdvihnout dalĹĄĂ klad Sternovy prĂĄce. Je poctivĂ˝. PopulĂĄrnĂ tĂŠmata pro nÄj nejsou klĂÄovĂ˝m bodem, ale jen malĂ˝m dĂlem sklĂĄdaÄky. Stern trpÄlivÄ vysvÄtluje svĂŠ teoretickĂŠ pĹedpoklady a graduje je do pointy, kterĂĄ by bez pĹedchozĂho vĂ˝kladu nebyla pochopitelnĂĄ. Zde je tĹeba vyzdvihnout, Ĺže si autor nehraje na vĹĄeznĂĄlka a pĹiznĂĄvĂĄ jistou omezenost svĂŠho pĹĂstupu, jehoĹž stĹedobodem je freudovskĂĄ psychoanalĂ˝za s pĹesahy do neomarxismu. Nakonec i toto omezenĂ je pro ÄtenĂĄĹe jistĂ˝m pozitivem, protoĹže kdyĹž uĹž jednou pronikne do freudovskĂŠ terminologie, kniha se stĂĄvĂĄ podstatnÄ srozumitelnÄjĹĄĂ.
Paleta tĂŠmat Totemu, incestu a odkouzlenĂ burĹžoazie je opravdu ĹĄirokĂĄ. Pro bohemisty je jistÄ zajĂmavĂĄ jeho koncepce radikĂĄlnĂho ÄtenĂ, tedy nachĂĄzenĂ vnitĹnĂch, obecnÄ platnĂ˝ch archetypĂĄlnĂch vĂ˝znamĹŻ uvnitĹ textu. Toto radikĂĄlnĂ ÄtenĂ stavĂ proti postmodernistickĂŠmu ÄtenĂ individualistickĂŠmu. PozornĂ˝ a trpÄlivĂ˝ ÄtenĂĄĹ se vĹĄak doÄte mnoho zajĂmavĂŠho i o lĂĄsce, mediĂĄlnĂm diskursu, nĂĄboĹženstvĂ Äi o inspektoru Clouseauovi.
PĹitom se povÄtĹĄinou nejednĂĄ o nÄjakou intelektuĂĄlnĂ exhibici. ElegantnĂ analĂ˝za pohĂĄdky DlouhĂ˝, Ĺ irokĂ˝ a BystrozrakĂ˝ mĹŻĹže bĂ˝t pro svoji nĂĄzornost a srozumitelnost v budoucnu pouĹžĂvĂĄna jako ĹĄkolnĂ pomĹŻcka pro vĂ˝klad Freudova chĂĄpĂĄnĂ vĂ˝voje sexuĂĄlnĂ identity.
Kniha Totem, incest a odkouzlenĂ burĹžoazie mĂĄ dvÄ zĂĄsadnÄjĹĄĂ ĂşskalĂ. Jedno pro ÄtenĂĄĹe a jedno pro autora. ÄtenĂĄĹ si po intenzivnÄjĹĄĂ ÄetbÄ mĹŻĹže pĹipadat jako ubohĂ˝ balĂÄek komplexĹŻ a neurĂłz v temnĂŠm svÄtÄ plnĂŠm skrytĂ˝ch vĂ˝znamĹŻ. Naproti tomu problĂŠm Jana Sterna spatĹuji v pĹĂĹĄtĂm postupu. ObÄ jeho knihy jsou v ÄeskĂŠm prostĹedĂ nÄÄĂm vĂ˝jimeÄnĂ˝m, a to jak obsahem, tak i ÄtenĂĄĹskĂ˝m ohlasem. Pokud by vĹĄak chtÄl pouĹžĂt stejnĂŠho konceptu i potĹetĂ, jen tÄĹžko by se mohl vyhnout prĂĄzdnĂŠmu opakovĂĄnĂ. A to by si jistÄ nepĹĂĄl ani autor, ani jeho ÄtenĂĄĹi.
Stefan Segi
Stern, Jan: Totem, incest a odkouzlenĂ burĹžoazie. Malvern, Praha 2007. 280 stran.
(21. 4. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2163
Kde se holÄiÄky mÄnĂ v ĹedkviÄky
KateĹina KubovĂĄ
( katerina.kubova)
HlavnĂ hrdinka Hredka na nĂĄs chrlĂ vodopĂĄd zĂĄĹžitkĹŻ z Islandu. PĹi ÄtenĂ nĂĄm dĂĄvĂĄ obrovskou volnost: mĹŻĹžeme ÄĂst napĹeskĂĄÄku, mĹŻĹžeme do knihy psĂĄt a domýťlet HredÄin pĹĂbÄh, kdyĹž je zranÄnĂĄ a sama psĂĄt nemĹŻĹže. Dokonce nĂĄs k tomu vĹĄemu nabĂĄdĂĄ. Knihafoss je hra. Hredka (islandsky) v pĹekladu znamenĂĄ ĹedkviÄka. A tak nenĂ divu, Ĺže se hlavnĂ hrdinka, nejdĹĂve holÄiÄka-skejĹĽaÄka, v ĹedkviÄku promÄnĂ, pak v Äervenou barvu duhy, pak v ptĂĄka papuchalka... Jednou rĂĄno, pĹi cestÄ do ĹĄkoly, zkouĹĄĂ novej „skejtovej trik“ a z niÄeho nic se octne na Islandu. A tam to vĹĄechno zaÄĂnĂĄ – promÄny, setkĂĄnĂ s trolly, s papuchalky... kdyĹž snĂte rybu, naroste vĂĄm knĂr. Na Islandu nenĂ nic nemoĹžnĂŠ. VĹĄe je dovoleno, stejnÄ jako my mĂĄme vĹĄe dovoleno pĹi ÄtenĂ Knihafoss.
Knihafoss nenĂ ale jen jeden velkĂ˝ vĂ˝mysl. NenĂĄsilnou formou nĂĄs seznamuje s tĂm, jak to na Islandu chodĂ. PoÄasĂ, krajina, zvĂĹata, pokud chcete, dokonce si mĹŻĹžete zkusit upĂŠct i velrybu. Recept najdete na stranÄ 59. To ale jeĹĄtÄ poĹĂĄd nenĂ vĹĄechno, v knĂĹžce najdete i CD zhudebnÄnĂ˝ch bĂĄsniÄek, kterĂŠ jsou souÄĂĄstĂ HredÄinĂ˝ch vyprĂĄvÄnĂ. PusĹĽte si ho jako kulisu pĹi ÄtenĂ a uĹž vĂĄm nic nebrĂĄnĂ pĹemĂstit se na Island. A nepotĹebujete k tomu ani skejt.
KateĹina KubovĂĄ
MĂkovĂĄ, Marka: Knihafoss. Baobab, Praha 2007. 116 stran.
(25. 4. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2172
Magie praŞských kavåren
Slovem, obrazem, s citemEma StaĹĄovĂĄ
( ema.stasova)
TvĂĄĹ Prahy poÄala zĂskĂĄvat oduĹĄevnÄlĂ˝ rĂĄz roku 1711. Tehdy SyĹan Gorgos Hatalah il DemĹĄki naĹĄetĹil z pouliÄnĂho prodeje tureckĂŠ kĂĄvy dostateÄnĂ˝ obnos financĂ a otevĹel zde prvnĂ kavĂĄrnu. LeÄ kavĂĄrenskĂĄ ĂŠra, kterĂŠ se recenzovanĂĄ kniha vÄnuje, nastala aĹž na pĹelomu devatenĂĄctĂŠho a dvacĂĄtĂŠho stoletĂ.
ZĂĄklady dodnes oslnivĂŠho lesku kavĂĄrny SlĂĄvie na NĂĄrodnĂ tĹĂdÄ poklĂĄdali bratĹi ÄapkovĂŠ, Seifert s Nezvalem a Teigem. Ti ji – tehdy jeĹĄtÄ zakouĹenou a bez „VIP“ vĂ˝hledu na Hrad (prosklenĂŠ plochy zĂskala SlĂĄvie po rekonstrukci ve ÄtyĹicĂĄtĂ˝ch letech) – upĹednostnili pĹed vybranÄjĹĄĂ NĂĄrodnĂ kavĂĄrnou.
To Albert Einstein, kterĂ˝ nÄjakĂ˝ Äas pĹednĂĄĹĄel na UniverzitÄ KarlovÄ, si oblĂbil nedalekĂ˝ Louvre. PozdÄji v nÄm byl zaloĹžen PEN klub i PraĹžskĂ˝ lingvistickĂ˝ krouĹžek.
Jaroslav HaĹĄek bavil improvizovanĂ˝mi pĹednĂĄĹĄkami nĂĄvĹĄtÄvnĂky Montmartru v ĹetÄzovĂŠ. Tato koncertnĂ a zĂĄbavnĂ kavĂĄrna byla svÄdkem prvnĂho tanga v ÄeskĂ˝ch zemĂch. PĹedvedl jej tamnĂ vrchnĂ JirĂĄk s dĂvkou EmÄou, pĹezdĂvanou „Revoluce“. V Montmartru bylo moĹžnĂŠ potkat Eduarda Basse, FrantiĹĄka Gellnera, tehdejĹĄĂ hereckĂ˝ ansĂĄbl NĂĄrodnĂho divadla Äi kabaretu ÄervenĂĄ sedma.
PraŞťtĂ NÄmci v Äele s Kafkou, Brodem a Werfelem se schĂĄzeli v hybernskĂŠm Arcu. PĹŻvodnĂ interiĂŠr navrhl Josef KotÄra a Milena JesenskĂĄ se tu seznĂĄmila s prvnĂm manĹželem. VĹĄichni dohromady tvoĹili Arconauty, jak je vtipnÄ nazval novinĂĄĹ Karl Kraus.
A co teprve zaĹĄlĂ˝ lesk Unionky! StĂĄvala na rohu NĂĄrodnĂ a PernĹĄtĂ˝na v domÄ rodiny BraunerovĂŠ a neĹž komunismus budovu i kavĂĄrnu srovnal se zemĂ, nabĂzel Union chĂĄpavou nĂĄruÄ nÄkolika generacĂm umÄlcĹŻ a jinĂ˝m rozhĂĄranĂ˝m duĹĄĂm. Na pamĂĄtku magickĂŠho bludiĹĄtÄ jednotlivĂ˝ch mĂstnostĂ byl v padesĂĄtĂ˝ch letech vydĂĄn sbornĂk. PĹispÄla do nÄj vÄtĹĄina oddanĂ˝ch ĹĄtamgastĹŻ.
Ale teÄ jiĹž zpĂĄtky na zem. PraĹžskĂŠ kavĂĄrny a v nich ukrytĂ˝ stroj Äasu svĂĄdĂ k pĹĂliĹĄnĂŠmu snÄnĂ. Autory tĂŠto obrazovÄ bohatĂŠ publikace jsou mladĂ historici Eva BendovĂĄ, TomĂĄĹĄ DvoĹĂĄk, Dominik Hrodek a Ĺ ĂĄrka KoĹĂnkovĂĄ. V pĂĄtrĂĄnĂ po stopĂĄch kavĂĄren prvnĂ poloviny dvacĂĄtĂŠho stoletĂ se zamÄĹili na vĂ˝tvarnĂŠ umÄnĂ s kavĂĄrenskou tematikou (ĂşchvatnĂ˝ PijĂĄk absintu Viktora Olivy z roku 1900 dodnes zdobĂ zdi SlĂĄvie), pamÄti a dobovĂ˝ odbornĂ˝ Äasopis KavĂĄrnĂk (vychĂĄzel v letech 1923–27 a obsahuje mj. stĂĹžnosti kavĂĄrnĂkĹŻ na nevycvĂĄlanĂŠ hosty, kteĹĂ vystĹihujĂ z tiskovin ÄlĂĄnky), reflektujĂ obraz kavĂĄrny v literatuĹe, vyÄĂslujĂ dochovanĂŠ exponĂĄty.
NejpĹŻsobivÄjĹĄĂ a z informaÄnĂho hlediska nejobjevnÄjĹĄĂ je ovĹĄem titulnĂ kapitola Dominika Hrodka mapujĂcĂ vazby vĂ˝znamnĂ˝ch ÄeskĂ˝ch osobnostĂ na jednotlivĂŠ kavĂĄrny. ÄtenĂĄĹ nemusĂ bĂ˝t ortodoxnĂ kavĂĄrnofil, aby hltal strĂĄnky jednĂm dechem, aby cĂtil touhu zjistit vĂce o jedineÄnĂŠm vrchnĂm kavĂĄrny Union FrantiĹĄku Paterovi Äi svĂŠrĂĄznĂŠm kavĂĄrnĂku Josefu SuchĂĄnkovi z Arca, jenĹž vypsal odmÄnu na hlavy vystĹihovaÄnĂ˝ch zlodÄjĹŻ...
Snad se nedopustĂm otĹepanosti, kdyĹž PraĹžskĂŠ kavĂĄrny a jejich svÄt oznaÄĂm za krĂĄsnou knihu. Je vhodnĂĄ pro sentimentĂĄlnĂ snivce, kteĹĂ by za trochu kavĂĄrenskĂŠ atmosfĂŠry ĹĄli kilometry po praĹžskĂŠ dlaĹžbÄ. CoĹž je ostatnÄ mnohem tvrdĹĄĂ obÄĹĽ neĹž VrchlickĂŠho „svÄta kraj“.
Ema StaĹĄovĂĄ
BendovĂĄ, Eva ad.: PraĹžskĂŠ kavĂĄrny a jejich svÄt. Paseka, Praha 2008. 152 stran.
„Minulou sobotu recitoval Werfel v Arcu PĂsnÄ Ĺživota a ObÄĹĽ. ĂĹžasnĂŠ!“
Franz Kafka, denĂkovĂ˝ zĂĄpis ze 30. srpna 1912
LitENky Ä. 5-6/31-32, roÄ. 2007/2008
(25. 4. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2173
ProchĂĄzka pĹĂbÄhem a vyprĂĄvÄnĂm
PlatĂ naratologickĂŠ teorie mezi mĂŠdii?MarkĂŠta HolanovĂĄ
( marketa.holanova)
Seymour Chatman se v pÄti kapitolĂĄch pokouĹĄĂ podat shrnutĂ dosavadnĂch bĂĄdĂĄnĂ z oblasti naratologie, kterĂŠ by mÄlo intermediĂĄlnĂ platnost. KromÄ americkĂŠ tradice, ze kterĂŠ je Chatmanovi blĂzkĂ˝ pĹedevĹĄĂm Wayne Booth a jeho RĂŠtorika fikce, jasnÄ vystupuje inklinace k francouzskĂŠmu strukturalismu a reflexe pracĂ Rolanda Barthese a GĂŠrarda Genetta. NÄmeckĂĄ teorie vyprĂĄvÄnĂ, napĹĂklad koncepty Kate HamburgerovĂŠ nebo Franze Stanzela, naopak nevyvolĂĄvĂĄ tĂŠmÄŠŞådnĂ˝ ohlas.
VĂ˝chozĂm bodem je dualistickĂ˝ model narativnĂho textu, kterĂ˝ je tvoĹen opozicĂ pĹĂbÄhu a diskursu. Tento model pĹedstavuje Chatman v ĂşvodnĂ kapitole. DruhĂĄ kapitola rozebĂrĂĄ udĂĄlosti, tedy Äas pĹĂbÄhu, a tĹetĂ existenty. Jako existent oznaÄuje Chatman to, co zaplĹuje prostor pĹĂbÄhu – postava a prostĹedĂ. PrĂĄvÄ pro teorii postavy vytvĂĄĹĂ Chatman specifickĂ˝ koncept, pro kterĂ˝ je dĹŻleĹžitĂŠ to, jak postavy pracujĂ na zapojenĂ ÄtenĂĄĹe pĹi porozumÄnĂ textu. Ve ÄtvrtĂŠ kapitole je uveden nĂĄstin ĂşÄastnĂkĹŻ narativnĂ komunikaÄnĂ situace (reĂĄlnĂ˝ autor, implikovanĂ˝ autor, vypravÄÄ, reĂĄlnĂ˝ ÄtenĂĄĹ, implikovanĂ˝ ÄtenĂĄĹ, narativnĂ adresĂĄt). PĂĄtĂĄ kapitola probĂrĂĄ alfu a omegu diskursu – vypravÄÄe, pĹedevĹĄĂm rozliĹĄenĂ na vypravÄÄe skrytĂŠ a odkrytĂŠ.
PĹĂbÄh a diskurs poskytuje pĹehlednĂ˝ vhled do problematiky naratologickĂŠho bĂĄdĂĄnĂ, srozumitelnÄ vyklĂĄdĂĄ zĂĄkladnĂ termĂny. VĂ˝bornou pomĹŻckou je i doslov Milana OrĂĄlka a TomĂĄĹĄe KubĂÄka, kterĂ˝ pĹibliĹžuje dobovou situaci literĂĄrnĂ teorie, do kterĂŠ Chatmanova kniha v roce 1978 vstoupila.
MarkĂŠta HolanovĂĄ
Chatman, Seymour: PĹĂbÄh a diskurs. NarativnĂ struktura v literatuĹe a filmu. PĹeklad: M. OrĂĄlek. Host, Brno 2008. 328 stran.
(26. 4. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2176
BĂ˝t a mĂt a nedÄlat hlouposti
ÄlovÄk s tvĂĄĹĂ Krista bez vousĹŻ pĹece nemusĂ bĂ˝t lhĂĄĹ, ne?Veronika KratochvĂlovĂĄ
( veronika kratochvilo)
Terezia Mora je MaÄarka, ĹžijĂcĂ jiĹž sedmnĂĄct let v BerlinÄ. SvĹŻj pĹŻvod a moĹžnĂĄ pocit jakĂŠsi cizosti v nerodnĂŠ zemi odkrĂ˝vĂĄ i mezi ĹĂĄdky romĂĄnu Den co den, aÄkoliv uĹž sama sebe povaĹžuje duĹĄĂ za BerlĂĹanku, jĂĹž toto liberĂĄlnĂ mÄsto uÄarovalo natolik, Ĺže si nedokĂĄĹže pĹedstavit svĹŻj Ĺživot jinde. JejĂmi hrdiny ale zĹŻstĂĄvajĂ vykoĹenÄnĂĄ individua, pĹevĂĄĹžnÄ emigranti a rĹŻznĂŠ ztracenĂŠ existence. Ne bez dĹŻvodu oznaÄili kritici tento romĂĄn jako „knihu nekoneÄnĂŠho smutku, klidu a strhujĂcĂ krĂĄsy“.
Den co den… LidĂŠ umĂrajĂ, rodĂ se. SetkĂĄvajĂ se, opouĹĄtÄjĂ, mĂjĂ. UbliĹžujĂ si a milujĂ se. A na tenhle kolobÄh autorka pohlĂŞà s jakousi skepsĂ. Pod slupkou Ăşvah a pocitĹŻ se nĂĄm postupnÄ odkrĂ˝vĂĄ konkrĂŠtnĂ pĹĂbÄh ÄlovÄka, kterĂ˝ pochĂĄzĂ odkudsi z bĂ˝valĂŠ JugoslĂĄvie a nynĂ se zoufale ztrĂĄcĂ v zĂĄpadoevropskĂŠm velkomÄstÄ. Ăbel Nema, mladĂ˝ a povahou znaÄnÄ rozkolĂsanĂ˝ muĹž, jenĹž svĂ˝m chovĂĄnĂm vzbouzĂ silnĂŠ emoce. NeĹĄĹĽastnĂk, kterĂ˝ byl jiĹž od ĂştlĂŠho dÄtstvĂ zuĹžovĂĄn ranami osudu. Otec velmi zĂĄhy opustil jeho matku, a on sĂĄm byl jeĹĄtÄ jako dĂtÄ zasĂĄhnut bolestĂ neopÄtovanĂŠ lĂĄsky ke svĂŠmu kamarĂĄdovi ze ĹĄkoly. PrĂĄvÄ toto trauma milostnĂŠ, nebo pĹĂmo sexuĂĄlnĂ orientace se v knize objevuje nejÄastÄji, aÄkoliv se oÄekĂĄvĂĄ, Ĺže by jej mohl pĹedÄĂt zcela jinĂ˝ prvek. A to prvek takĹka magickĂ˝, neboĹĽ autorka dala Ăbelovi do vĂnku „nadpĹirozenou schopnost“ uÄit se cizĂm jazykĹŻm. A prĂĄvÄ tato jinakost a jakĂĄsi neuniformita ve vystupovĂĄnĂ i samotnĂŠm vzezĹenĂ Ăbela je klĂÄem k samotnĂŠmu jĂĄdru knihy. Ne nĂĄhodou jsou i okolnosti prvnĂho setkĂĄnĂ s nĂm tolik bizarnĂ.
Mora, TerĂŠzia: Den co den. PĹeklad: T. Dimter. Odeon, Praha 2007. 392 stran.
(26. 4. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2178
JeĹĄtÄ jedno!
Dej si jeĹĄtÄ jednu sklenku, nevĂĹĄ, co tÄ ÄekĂĄ venkuVeronika KratochvĂlovĂĄ
( veronika kratochvilo)
Kayankaya, inspirovĂĄn vĹĄemi tÄmi drsnĂ˝mi typy, kteĹĂ musĂ obstĂĄt v nelĂtostnĂŠm prostĹedĂ souÄasnĂŠho nÄmeckĂŠho velkomÄsta, nenĂ dokonalĂ˝m odlitkem z tradiÄnĂ formy na hrdiny detektivnĂch ŞånrĹŻ. Je osobitĂ˝m ÄlovÄkem, nevytÄsĹujĂcĂm ze svĂŠho Ĺživota neĹesti ani neodvolatelnĂŠ chyby, pĹesto vĹĄak s neutuchajĂcĂm smyslem pro spravedlnost.
VraĹžda pĹedsedy pĹedstavenstva prĹŻmyslovĂŠho gigantu, z nĂĹž jsou obvinÄni ÄtyĹi ÄlenovĂŠ „EkologickĂŠ fronty“, nedĂĄvĂĄ Kayankayovi spĂĄt. Ze svÄdeckĂ˝ch vĂ˝povÄdĂ totiĹž jasnÄ vyplĂ˝vĂĄ, Ĺže se onĂŠ noci, kdy byl zloÄin spĂĄchĂĄn, pohybovala v mĂstÄ Äinu jeĹĄtÄ dalĹĄĂ, pĂĄtĂĄ osoba. V osudnou noc doĹĄlo k vĂ˝buchu trhaviny, k ÄemuĹž se sice vĹĄichni ÄtyĹi obvinÄnĂ pĹiznĂĄvajĂ, ale jakoukoliv spojitost s vraĹždou striktnÄ popĂrajĂ. Po onĂŠ pĂĄtĂŠ osobÄ jako by se zem slehla, a proto se na stranu obhĂĄjce obvinÄnĂ˝ch pĹiklĂĄnĂ i Kayankaya a vydĂĄvĂĄ se po nezĹetelnĂ˝ch stopĂĄch ke skuteÄnĂŠmu odhalenĂ zloÄinu.
Kayankaya se nejevĂ jako dokonalĂ˝ a uhlazenĂ˝ gentleman, ale je popisovĂĄn jako zhĂ˝ralĂ˝ muĹž, takĹka zĂĄvislĂ˝ na alkoholu, o nikotinu v cigaretĂĄch nemluvÄ. Jeho postoj k Ĺživotu je mnohdy aĹž bohĂŠmsky nekonformnĂ. LeŞÊrnost, se kterou se pohybuje, je patrnĂĄ z kaĹždĂŠ situace, kterou prĂĄvÄ proĹžĂvĂĄ. S narĂĄĹžkami na svĹŻj pĹŻvod, o kterĂŠm svÄdÄĂ i tmavĹĄĂ barva kĹŻĹže, se vyrovnĂĄvĂĄ s ledovĂ˝m klidem a nadhledem profesionĂĄla. DĂky autorovu vybrouĹĄenĂŠmu stylu, kterĂ˝ Äasto pĹekypuje jakousi ostrou jĂzlivostĂ, se celĂĄ dÄjovĂĄ linie knihy stĂĄvĂĄ vodĂtkem k rozuzlenĂ zĂĄpletky, ale i umÄlecky propracovanou smrĹĄtĂ literĂĄrnĂch obrazĹŻ, kterĂŠ ÄtenĂĄĹe vtĂĄhnou nejen do dÄje, ale i do prostĹedĂ a urÄitĂŠ nĂĄlady knihy. AutentiÄnost vyprĂĄvÄnĂ skrze ich-formu pak celĂ˝ ÄtenĂĄĹskĂ˝ proĹžitek jeĹĄtÄ vĂce umocĹuje.
ÄtenĂĄĹ nejspĂĹĄ knihu neodloĹžĂ, dokud se nedozvĂ, kdo zloÄin spĂĄchal a proÄ. PĹesto se v nÄm po pĹeÄtenĂ mĹŻĹžou mĂsit pocity neukonÄenosti i smĂĹenĂ.
Veronika KratochvĂlovĂĄ
Arjouni, Jakob: JeĹĄtÄ pivo. PĹeklad: J. JĂlkovĂĄ. NLN, Praha 2007. 106 stran.
(27. 4. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2182
PĹĂbÄh, ve kterĂŠm mluvĂ barvy
KarolĂna DemelovĂĄ
( karolina.demelova)
AÄ se dÄj odehrĂĄvĂĄ v 16. stoletĂ, ÄtenĂĄĹ na to brzy zapomĂnĂĄ a Äas pĹĂbÄhu se pro nÄj stane „pĹĂtomnostĂ“. Spolu s postavami se zabydlĂ ve strhujĂcĂm a nebezpeÄnĂŠm Istanbulu, poslouchĂĄ klevety kramĂĄĹky Ester, drŞà palce milencĹŻm a popĂjĂ kĂĄvu s dvornĂmi iluminĂĄtory.
ĂstĹednĂm pĹĂbÄhem je prĂĄce na tajnĂŠ knize, kterĂĄ mĂĄ „kĹesĹĽanskĂ˝m nevÄĹĂcĂm“ vyjevit krĂĄsu sultĂĄnovy zemÄ a zĂĄroveĹ jim dokĂĄzat, Ĺže vĂ˝chodnĂ iluminĂĄtoĹi jsou schopni vyuĹžĂt „metody franckĂ˝ch mistrĹŻ“ a pĹitom zachovat orientĂĄlnĂ tradice.
Jeden malĂĹ vĹĄak usoudĂ, Ĺže nĂĄpodoba zĂĄpadnĂch technik je rouhĂĄnĂ. SvÄĹĂ to „bratru iluminĂĄtorovi“, ten se vĹĄak zĂĄhy stane jeho vrahem.
O pozornost ÄtenĂĄĹe bojuje hned dvacet vypravÄÄĹŻ – kromÄ postav i ÄervenĂĄ barva nebo mrtvĂ˝. DoplĹujĂ se, pĹekĹikujĂ, hĂĄdajĂ… RozhodnÄte se pak, Äemu vÄĹit! A vrah se vĂĄm mezitĂm vysmĂvĂĄ, zda-li uĹž jste ho odhalili.
DopadenĂm vraha se uzavĹe pouze jedna vrstva pĹĂbÄhu. Ăvahy snaĹžĂcĂ se vysvÄtlit orientĂĄlnĂ filozofii malby, kde namalovanĂ˝ strom „nechce bĂ˝t stromem, ale jeho vĂ˝znamem“, doznĂvajĂ i po zavĹenĂ knihy. Popisem rozdĂlnostĂ pĹĂstupu k malbÄ nabĂzĂ Pamuk moĹžnost, jak pochopit rozdĂly mezi VĂ˝chodem a ZĂĄpadem. Jmenuji se ÄervenĂĄ je zkrĂĄtka romĂĄn s velkĂ˝m „R“.
KarolĂna DemelovĂĄ
Pamuk, Orhan: Jmenuji se ÄervenĂĄ. PĹeklad: P. KuÄera. Argo, Praha 2007. 505 stran.
(27. 4. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2184
Bez muŞů a bez zbyteÄnĂ˝ch ĹeÄĂ
Ani o zarytĂ˝ch feministkĂĄch, ani o lesbiÄkĂĄchEliĹĄka BoumovĂĄ
( karolina.demelova)
PĹi ÄetbÄ Helle Helle musĂme pĹistoupit na jejĂ pravidla hry. VyprĂĄvÄnĂ v nĂĄznacĂch: co se postavĂĄm honĂ hlavou a jakĂŠ jsou jejich pocity, si musĂ ÄtenĂĄĹ domýťlet. DĂĄle se musĂme vypoĹĂĄdat s faktem, Ĺže v prvnĂ vÄtÄ je naznaÄen zĂĄvÄr: „BÄhem jednoho tĂ˝dne umĹeli ÄtyĹi“. Lehce detektivnĂ zahĂĄjenĂ koncem, k tomu absolutnĂm koncem – smrtĂ – spojuje svĂ˝mi nitkami zvÄdavosti silnĂŠ momenty (smrt sousedky, spoluŞåka, blĂzkĂŠho znĂĄmĂŠho a kolegynÄ).
VypravÄÄem je jedna ze sester, dvacetiletĂĄ Jana. BydlĂ u starĹĄĂ sestry Tiny, kterĂĄ mĂĄ pĹŻlroÄnĂ dĂtÄ. ObÄ pracujĂ v parfumĂŠrii na trajektech na trase Rodby – Puddgarden. ProstĹednictvĂm vzpomĂnek se dovĂdĂĄme jeĹĄtÄ o ĹživotÄ jejich matky. PĹĂbÄh nenĂ pĹĂliĹĄ sloĹžitĂ˝. Je o tĹech obyÄejnĂ˝ch ĹženĂĄch, jejichĹž skoro celĂ˝ Ĺživot se omezuje na jedno mÄsteÄko. TakĂŠ o muĹžĂch, kteĹĂ jejich Ĺživotem jen prolĂŠtnou, a o nĂĄhodĂĄch, nÄkdy tĂm suchĂ˝m stylem vyhnanĂ˝ch do ironie a absurdnĂho paradoxu. PopisnĂŠ pasĂĄĹže i rozhovory postav jsou minimalistickĂŠ. VĹĄechno podkresluje tĂŠma osamÄlosti ÄlovÄka, kterĂŠ je probĂrĂĄno z rĹŻznĂ˝ch stran: Ĺženy bez partnerĹŻ, lidĂŠ mezi lidmi a pĹesto sami, rodiÄe a dÄti, kteĹĂ k sobÄ majĂ daleko, ĂşplnĂĄ ztrĂĄta blĂzkĂŠho ÄlovÄka, matky a poslednĂ nejbliŞťà osoby.
KdyĹž je slunce jeĹĄtÄ pod obzorem, rĂ˝sujĂ se pouhĂŠ obrysy. VĹĄechno je v ĹĄeru vĹĄednĂho Ĺživota, ale s pĹidĂĄnĂm svÄtla, kterĂŠ je ukryto mezi ĹĂĄdky a nabĂ˝vĂĄ postupnÄ na intenzitÄ, je vĹĄe nĂĄhle plastickĂŠ. Styl Helle Helle by se dal popsat: Takhle to prostÄ je, Ĺživot je vĹĄednĂ, nĂĄhody se nedajĂ pĹedpovÄdÄt a kdyĹž se nÄco kazĂ, tak poĹĂĄdnÄ.
Helle Helle: Ženy bez muŞů. Paseka, Praha a Litomyťl 2008. 144 stran.
EliĹĄka BoumovĂĄ
(27. 4. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2185
DrolĂcĂ se monolit
MezivĂĄleÄnĂĄ literatura skrze teorii pole VladimĂra PapouĹĄkaStefan Segi
( stefan.segi)
CĂlem sĂŠrie studiĂ je zboĹenĂ pĹedstavy avantgardy jako ucelenĂŠho monolitu. MĂsto unifikovanĂŠ scĂŠny nabĂzĂ PapouĹĄek koncepci literĂĄrnĂho prostĹedĂ jako systĂŠmu navzĂĄjem se pronikajĂcĂch diskursĹŻ. AnalĂ˝za tÄchto diskursĹŻ mu dovoluje rozpoznĂĄvat prvky a myĹĄlenkovĂŠ proudy, kterĂŠ nebyly podrobnÄ popsĂĄny dobovou teoriĂ a tĂm pĂĄdem byly i hĹŻĹe uchopitelnĂŠ pro pozdÄjĹĄĂ badatele.
Karel Teige, kterĂ˝ byl autorem klĂÄovĂ˝ch umÄleckĂ˝ch manifestĹŻ svĂŠ doby, stĂĄvĂĄ se v Gravitaci avantgard pouze jednĂm z hlasĹŻ, kterĂŠ formujĂ ĹĄirĹĄĂ literĂĄrnĂ realitu. PapouĹĄek se totiĹž ve svĂŠ prĂĄci neĹĂdĂ kvantitativnĂ produkcĂ diskursu, dĹŻleĹžitĂŠ je pro nÄj uchopenĂ divergentnosti umÄleckĂŠ situace, kterĂĄ je zachycena v literĂĄrnĂch dĂlech.
VelikĂ˝m kladem PapouĹĄkovy metody je nĂĄzornost. TeoretickĂŠ pojednĂĄnĂ je vĹždy nĂĄsledovĂĄno peÄlivĂ˝m rozborem vybranĂ˝ch dÄl, na kterĂ˝ch je existence Äi koexistence diskursĹŻ pĹedvedena. Vzhledem k tomu, Ĺže autor hledĂĄ spĂĹĄe trhliny neĹžli jednotĂcĂ prvky, nejsou zde rozebĂrĂĄna povÄtĹĄinou dĂla emblematickĂĄ, ale dojde i na mĂŠnÄ znĂĄmĂŠ autory, kteĹĂ kvĹŻli svĂŠ neĂşÄasti v hlavnĂm, jasnÄ oznaÄenĂŠm proudu nebĂ˝vajĂ zaĹazeni do pomyslnĂŠho kĂĄnonu. Je tedy moĹžnĂŠ doÄĂst se mnoho zajĂmavĂŠho napĹĂklad o Bohumilu Broukovi, JiĹĂm MaĹĂĄnkovi, VladimĂru Raffelovi anebo o MiladÄ SouÄkovĂŠ.
VladimĂr PapouĹĄek uĹžitĂm neobvyklĂŠ metody riskoval i moĹžnĂŠ nepochopenĂ. A stalo se. Viktor Ĺ lajchrt v Respektu XIX / 17: „ Kniha doklĂĄdĂĄ, Ĺže mimoĹĂĄdnĂŠ postavenĂ avantgardy nenĂ tak docela zaslouĹženĂŠ. JejĂ ĹeÄ byla mnohdy spĂĹĄ mocenskĂ˝m gestem, neĹž aby vyĂşstila v tvorbu.“ Ĺ lajchrt zde vĹŻbec nebere v potaz, Ĺže PapouĹĄek zĂĄmÄrnÄ z „teigovskĂŠ“ avantgardy vybĂrĂĄ takovĂĄ dĂla, na kterĂ˝ch mĹŻĹže doklĂĄdat jejĂ nedokonalost, nekonzistentnost a jejĂ prostoupenĂ odliĹĄnĂ˝m diskursem. PĹiÄemĹž tato selektivnost nenĂ mĂnusem, nĂ˝brĹž naopak pĹednostĂ aplikace teorie pole.
PapouĹĄkova Gravitace Avantgard je dĂlem pozoruhodnĂ˝m. Kombinuje v sobÄ dÄjiny umÄnĂ, dÄjiny myĹĄlenĂ o umÄnĂ a teorii literatury, pĹiÄemĹž vĂ˝slednĂ˝ interdisciplinĂĄrnĂ celek poskytuje ÄtenĂĄĹi velmi plastickĂ˝ vhled do „ĹžhavĂŠ koule tekutĂ˝ch kovĹŻ“, jak sĂĄm PapouĹĄek charakterizuje situaci dobovĂŠ avantgardy v ĹĄirĹĄĂm slova smyslu.
Stefan Segi
PapouĹĄek, VladimĂr: Gravitace avantgard. Akropolis, Praha 2007. 144 stran.
(28. 4. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2187
Chavale, Romale, alou do svÄtla!
PĹemysl Veverka a jeho romskĂ˝ romĂĄn Skoky do svÄtlaĹ tÄpĂĄn SirovĂĄtka
( stepan.sirovatka)
Skoky do svÄtla jsou romĂĄnem v nejlepĹĄĂm slova smyslu: lĂÄĂ osudy hned ÄtyĹ generacĂ romskĂŠ rodiny Ĺ ebĹŻ a mĂstem rozhodnÄ neĹĄetĹĂ. ObdobĂ ĹĄedesĂĄti let tu je sice vĹĄelijak zakĂłdovĂĄno (retrospektivy stĹĂdajĂ prospektivu), avĹĄak nejde o Şådnou postmodernu. Naopak, mĂĄme co dÄlat s poctivou ruÄnĂ pracĂ. Vedle osudĹŻ rodiny samotnĂŠ do textu prolĂnajĂ i pasĂĄĹže faktografickĂŠ, mapujĂcĂ romskou historii, folklor a kulturu. Veverka tak upomĂnĂĄ na ĹĄĹĽastnou dobu velkĂ˝ch historickĂ˝ch romĂĄnĹŻ 19. stoletĂ, kdy autor nejprve problematiku peÄlivÄ nastudoval. PĹĂznaÄnĂ˝mi jsou v tomto ohledu i struÄnĂŠ vĂ˝tahy charakterizujĂcĂ obsah jednotlivĂ˝ch kapitol a dĹŻslednĂĄ datace vĹĄech pododdĂlĹŻ knihy.
OdbornĂĄ literatura je tu i proto, aby se jejĂ zĂĄvÄry dostĂĄvaly dĂĄl za hranice vÄdy, domnĂvĂĄ se Veverka. A tak ke slovu pĹichĂĄzejĂ VelkĂŠ dÄjiny, jeĹž vĂĹĂ, hĹmĂ a dunĂ a v nichĹž se lidskĂ˝ skĹĂtek snadno ztratĂ. PĹemyslovskĂŠ Äechy, podtatranskĂŠ cikĂĄnskĂŠ osady, Sudety, holocaust – toto vĹĄe v knize bez varovĂĄnĂ najdeme hned vedle Adama, Andreje, Gejzy nebo Tery Ĺ ebovĂ˝ch. DalĹĄĂ stabilnĂ souÄĂĄstĂ textu jsou pasĂĄĹže nazvanĂŠ RomskĂŠ nebe – jakĂĄsi romskĂĄ axiologie, inventĂĄĹ toho nejlepĹĄĂho z romskĂŠ kultury (romskĂĄ etika, pĹĂslovĂ, pĂsnÄ).
Jsou dva hlavnĂ dĹŻvody, proÄ Veverkovu knihu ÄĂst: prvnĂ je zcela nementorskĂ˝ pohled na romipen – romstvĂ – a vĹĄe, co obnĂĄĹĄĂ: i zde se pĂĄlĂ parkety a uzavĂrajĂ sĹatky mezi dÄtmi. TakĂŠ se ale zpĂvĂĄ, odpouĹĄtĂ a drŞà pĹi sobÄ – vlastnosti, kterĂ˝ch se gĂĄdŞům v knize zobrazenĂ˝m Äasto zoufale nedostĂĄvĂĄ. Asimilace, snaha „skoÄit do svÄtla“, bĂlĂŠho svÄta symbolizovanĂŠho elektrickĂ˝m svÄtlem, je nemoĹžnĂĄ, jako by RomovĂŠ byli prokletĂ – smrt Äi jinĂĄ ĹživotnĂ tragĂŠdie vĹždy vyrve vĹĄe, co pĹedchozĂ generace pracnÄ nashromĂĄĹždila. VĹĄichni z rodu Ĺ ebĹŻ jsou v nÄÄem necikĂĄnĹĄtĂ: Andrej mĂĄ pouhĂŠ jedno dĂtÄ, Gejza s Terou se vzepĹeli posvĂĄtnĂŠ rodovĂŠ tradici, Adam je doktor medicĂny a mĂĄ bĂlou pĹĂtelkyni. PĹesto jsou v partii s bĂlĂ˝mi vĹždy pĹedem o tah pozadu.
DruhĂ˝m dĹŻvodem je unikĂĄtnĂ styl knihy: Veverka pĂĹĄe v dlouhĂ˝ch souvÄtĂch (Äasto jedno pĹes celou stranu), pouĹžĂvĂĄ pomlky, mĂsĂ kĂłdy. Jeho jazyk je biblickĂ˝ a pĹipomĂnĂĄ tĹeba EgypĹĽana Sinuheta (RomovĂŠ jsou oznaÄovĂĄni jako „egyptskĂ˝ lid“, „lid tmavĂŠ pleti“, „lidĂŠ s peÄetĂ indickĂŠho pĹŻvodu“), zĂĄroveĹ nevĂĄhĂĄ uĹžĂvat termĂnĹŻ typu „subetnickĂĄ skupina“. CelkovĂ˝ dojem pĹesto zĹŻstĂĄvĂĄ pĹĂznivĂ˝.
Skoky do svÄtla jsou mytickĂ˝m romĂĄnem. VĹĄe uĹž tu jednou bylo: olaĹĄĹĄtĂ a usedlĂ RomovĂŠ jsou MontekovĂŠ a Kapuleti, Andrej Ĺ eba zase coby homĂŠrskĂ˝ hrdina vĂ, Ĺže mu jeho jednĂĄnĂ pĹivodĂ zkĂĄzu, ale nemĂĄ jinou moĹžnost. OstatnÄ hrdinovĂŠ hlavnĂ linie pĹĂbÄhu jsou Adam a Eva. VĹĄe podtrhĂĄvĂĄ gnĂłmiÄnost vyznÄnĂ. RomskĂ˝ osud znamenĂĄ kĹĂĹž a nelze ho zmÄnit. Absence nadÄje je frustrujĂcĂ, avĹĄak zcela zapadĂĄ do jednoty dĂla. Co vĹĄak tuto jednotu vyloĹženÄ ruĹĄĂ, jsou pasĂĄĹže, ve kterĂ˝ch aĹž pĹĂliĹĄ zaznĂvĂĄ autorĹŻv moralistnĂ hlas: souÄasnĂĄ doba je plnĂĄ komerce a pĹitroublosti, rockovĂĄ hudba je ĹĄkvĂĄr. ZvlĂĄĹĄĹĽ kdyĹž jinak moralizovĂĄno nenĂ, vĹĄe podstatnĂŠ ĹĂkajĂ romskĂĄ pĹĂslovĂ: „kdyĹž se vnucuje ÄlovÄku dobro nĂĄsilĂm, nevÄĹĂ, Ĺže je to dobro.“ VÄetnÄ splachovacĂho zĂĄchodu a elektrickĂŠho proudu.
VeverkĹŻv romĂĄn pĹĂjemnÄ osvÄĹžĂ: zruÄnostĂ podĂĄnĂ, Ăşctou k faktu i nepopulĂĄrnĂm tĂŠmatem (mĂnÄno romstvĂ, nikoli hledĂĄnĂ identity). Znaky, jimiĹž se vzpĂrĂĄ dobovĂŠ nĂĄplavÄ. RomovĂŠ jsou tu opravdu RomovĂŠ, romĂĄn romĂĄnem. V devatenĂĄctĂŠm stoletĂ moĹžnĂĄ mĂĄlo, dnes pĹĂjemnĂĄ zmÄna.
Ĺ tÄpĂĄn SirovĂĄtka
Veverka, PĹemysl: Skoky do svÄtla. Paseka, Praha a LitomyĹĄl 2007. 344 stran.
(28. 4. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2188
Jak se hledĂĄ domov
Mozaika z pĹĂbÄhĹŻ ÄtyĹ ĹženKristĂ˝na HorĂĄÄkovĂĄ
( kristyna.horackova)
Kniha je mozaikou posklĂĄdanou z pĹĂbÄhĹŻ ÄtyĹ Ĺžen, kterĂŠ zdĂĄnlivÄ nemajĂ mnoho spoleÄnĂŠho. Lena a Marta ĹžijĂ v BrazĂlii – Marta ve mÄstÄ, Sao Paulu, a Lena na okraji dĹžungle, kde pomĂĄhĂĄ svĂŠ matce s vedenĂm farmy. NeznajĂ se, ale mnoho vÄcĂ je spojuje. Jejich ÄeĹĄtĂ rodiÄe Äi prarodiÄe do tĂŠto zemÄ emigrovali ve 30. a 40. letech a obÄ mladĂŠ Ĺženy se teÄ dostĂĄvajĂ do ĹživotnĂ fĂĄze, kdy si uvÄdomujĂ, Ĺže je potĹeba protĹĂdit myĹĄlenky a rozmyslet se, co vlastnÄ od Ĺživota oÄekĂĄvajĂ. Jejich rozhodovĂĄnĂ komplikuje i potĹeba hledĂĄnĂ vlastnĂho mĂsta v ĹživotÄ, mĂsta, kde by se ÄlovÄk cĂtil doma a kterĂŠ ani jedna z nich nenachĂĄzĂ. ObÄ se rozhodnou hledat ho v zemi, odkud pochĂĄzeli jejich pĹedkovĂŠ, a vydĂĄvajĂ se do Evropy. V Praze se protnou jejich ĹživotnĂ cesty spoleÄnÄ s osudy dalĹĄĂch dvou Ĺžen – o poznĂĄnĂ starĹĄĂch a zkuĹĄenÄjĹĄĂch – MaruĹĄky a Luizy. MaruĹĄka v ÄechĂĄch proĹžila druhou svÄtovou vĂĄlku i lĂŠta komunismu. JejĂ prvnĂ lĂĄska – JaromĂr – se jĂ sice v roce 1938 snaĹžil pĹesvÄdÄit, aby s nĂm a jeho rodinou emigrovala do BrazĂlie, ona se ale rozhodla zĹŻstat. Po letech dopisovĂĄnĂ, kterĂŠ – jak MaruĹĄka tuĹĄila – nebylo pouhĂ˝m vyprĂĄvÄnĂm o ĹživotÄ a vyzvĂdĂĄnĂm situace v Äeskoslovensku (JaromĂr totiĹž pĹŻsobil jako dvojitĂ˝ agent), pĹichĂĄzĂ parte od JaromĂrovy brazilskĂŠ manĹželky a nÄkolik let potĂŠ stojĂ ve dveĹĂch i ona sama – Luiza. ZajĂmĂĄ ji, kdo je vlastnÄ ta Ĺžena, od kterĂŠ dostĂĄval jejĂ muĹž Äesky psanĂŠ dopisy a kterou nepochybnÄ i celĂĄ ta lĂŠta miloval. SpoleÄnÄ s Martou a Lenou, kterĂŠ zpoÄĂĄtku pĹŻsobĂ pĹedevĹĄĂm jako pĹekladatelky a zprostĹedkovĂĄvajĂ veĹĄkerou komunikaci mezi obÄma dĂĄmami, se pokouĹĄĂ poodhalit pavuÄinu vztahĹŻ, zĂĄhad a tajemstvĂ, jimiĹž byl jejich muĹž opĹeden.
BÄhem celĂŠho procesu pĂĄtrĂĄnĂ, kterĂ˝ je pro Ĺženy zĂĄroveĹ i jakousi formou terapie, si vĹĄechny ÄtyĹi uvÄdomujĂ, jak je zrĂĄdnĂ˝ je pocit vlastnĂ vykoĹenÄnosti, kterĂ˝ tak Äasto zaĹžĂvajĂ emigranti a s jehoĹž nĂĄsledky se potĂ˝kajĂ Äasto jeĹĄtÄ jejich dÄti. JaromĂrĹŻv Ĺživot je celĂ˝ naplnÄnĂ˝ kolĂsĂĄnĂm, hledĂĄnĂm svĂŠho domova, kterĂ˝ se mu marnÄ snaĹžila vytvoĹit Luiza. Jeho rozpolcenost je podpoĹena i pobytem v koncentraÄnĂm tĂĄboru, kterĂ˝ zaĹžil za druhĂŠ svÄtovĂŠ vĂĄlky. Jedinou nadÄjĂ pro nÄj i vÄtĹĄinu ostatnĂch byla cikĂĄnka Johana, kterĂĄ vĹždy dokĂĄzala sehnat jĂdlo a jejĂĹž ĹžlutĂŠ oÄi vĹĄechny fascinovaly. Nemusela utÄĹĄovat, slibovat, ale pĹesto dĂĄvala nadÄji, Ĺže jednou vĹĄe skonÄĂ a Ĺže se vĹĄichni doÄkajĂ dne, kdy se budou moci vypravit domĹŻ. StejnÄ tak i Marta, Lena, MaruĹĄka i Luiza neztrĂĄcejĂ nadÄji na to, Ĺže i ony najdou mĂsto, kterĂŠ jim bude tĂm pravĂ˝m domovem.
Ĺ˝lutĂŠ oÄi vedou domĹŻ je romĂĄn prodchnutĂ˝ exotikou a tajemnem brazilskĂŠ dĹžungle, mĂsĂ se v nÄm dusnĂĄ atmosfĂŠra Sao Paula s historickĂ˝m klidem a melancholiĂ Prahy. KromÄ stĹetĂĄvĂĄnĂ dvou naprosto odliĹĄnĂ˝ch kultur dochĂĄzĂ i ke konfrontaci mezigeneraÄnĂ a v neposlednĂ ĹadÄ i k dialogu muĹžskĂŠho a ĹženskĂŠho svÄta. VĹĄechny tyto o tĹi sloĹžky se pak setkĂĄvajĂ v jednom bodÄ – v bodÄ hledĂĄnĂ svĂŠ pravĂŠ identity, ĹživotnĂho ĹĄtÄstĂ a spokojenosti.
KristĂ˝na HorĂĄÄkovĂĄ
PilĂĄtovĂĄ, MarkĂŠta: Ĺ˝lutĂŠ oÄi vedou domĹŻ. Torst, Praha 2007. 162 stran.
(29. 4. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2191
Je to ptĂĄk! Je to letadlo! Je to PĂŠrĂĄk!
S pruĹžinami proti HitleroviStefan Segi
( stefan.segi)
Ne snad, Ĺže by PĂŠrĂĄk byl StanÄĂkovĂ˝m vynĂĄlezem. Legenda o tomto maskovanĂŠm mstiteli vznikla v dobÄ nÄmeckĂŠ okupace a zpracovali ji uĹž JiĹĂ Trnka grotesknĂ animacĂ Äi OndĹej Neff neumÄtelskĂ˝m komiksem. StanÄĂkĹŻv pĹĂstup ale nemĂĄ s pĹedchĹŻdci nic spoleÄnĂŠho. Text, kterĂ˝ se nĂĄm dostĂĄvĂĄ do rukou, je totiĹž pĹŻvodnÄ filmovĂ˝m Äi jeĹĄtÄ dĹĂve komiksovĂ˝m scĂŠnĂĄĹem, z jehoĹž realizace zatĂm doÄasnÄ seĹĄlo.
Pokud jde o charakteristiku ĂşstĹednĂ postavy, StanÄĂk se zevrubnÄ pouÄil o pravidlech Şånru a PĂŠrĂĄk je superhrdinou, jak se patĹĂ. PrĂĄvÄ stylovĂŠ ztvĂĄrnÄnĂ hrdiny je jednĂm z nejvÄtĹĄĂch kladĹŻ knihy, kterĂĄ jinak vykazuje jistou nevyvĂĄĹženost. PĂŠrĂĄk je drsnĂ˝ sympaĹĽĂĄk se sklony k bezdĹŻvodnĂŠmu brutĂĄlnĂmu nĂĄsilĂ vĹŻÄi kolaborantĹŻm. Jeho hlĂĄĹĄky jsou ĹĂĄdnÄ cool, a pokud jde o Ĺženy, platĂ „nomen omen“. Motiv hledĂĄnĂ PĂŠrĂĄkovy minulosti je velmi promyĹĄlenĂ˝, a co vĂce, skvÄle provedenĂ˝. ZkrĂĄtka PĂŠrĂĄk jako drsnĂ˝ bijec, ĹĄarmantnĂ svĹŻdce a hrdina bez pamÄti hledajĂcĂ svoji minulost splĹuje i ty nejpĹĂsnÄjĹĄĂ poĹžadavky na kvalitnĂho superhrdinu.
DalĹĄĂ velikou pĹednostĂ knihy PĂŠrĂĄk je technickĂŠ zpracovĂĄnĂ, kterĂŠ je mimoĹĂĄdnÄ poutavĂŠ a skvÄle dotvĂĄĹĂ narativnĂ linii. Na kaĹždĂŠ strĂĄnce jsou po stranĂĄch vydatnĂŠ informace technicko-historickĂŠho rĂĄzu, kterĂŠ osvÄtlujĂ dÄnĂ hlavnĂho textu. CelĂ˝ text je takĂŠ proloĹžen technickĂ˝mi ilustracemi, dobovĂ˝mi reklamami, rozbory zbraĹovĂ˝ch systĂŠmĹŻ Äi chemickĂ˝mi vzoreÄky i klasickĂ˝mi ilustracemi dÄje v komiksovĂŠm duchu. ÄtenĂĄĹ ihned zĂskĂĄ pocit, Ĺže drŞà v rukou dĂlko, na kterĂŠm si dal autor do poslednĂho detailu zĂĄleĹžet.
Ne vĹĄechno je ale v PĂŠrĂĄkovi tak dokonale provedenĂŠ jako hlavnĂ hrdina Äi paratextovĂĄ hra. Z textu je aĹž pĹĂliĹĄ cĂtit, Ĺže se nejednĂĄ primĂĄrnÄ o literĂĄrnĂ dĂlo, ale o pĹedÄlanĂ˝ scĂŠnĂĄĹ, takĹže se zdĂĄ bĂ˝t nÄkdy aĹž pĹĂliĹĄ struÄnĂ˝m, kusĂ˝m a vizuĂĄlnĂm. ChybĂ mu vĂ˝raznÄjĹĄĂ literĂĄrnĂ stylizace a spolĂŠhĂĄ spĂĹĄe na nĂĄpady neĹž na jejich zpracovĂĄnĂ.
VĂ˝tkou by mohla bĂ˝t i jistĂĄ nekonzistentnost fikÄnĂho svÄta. Dokud PĂŠrĂĄk ctĂ komiksovou nadsĂĄzku, je vĹĄechno v nejlepĹĄĂm poĹĂĄdku. Ale autor si neodpustil i nÄkolik montypythonovskĂ˝ch obrazĹŻ, kterĂŠ jsou moĹžnĂĄ originĂĄlnĂ a zĂĄbavnĂŠ, ale jinak ruĹĄĂ zdaĹile navozenou atmosfĂŠru temnĂŠ doby protektorĂĄtu. Zobrazit Eduarda BeneĹĄe jako loutku v rukou SvobodnĂ˝ch zednĂĄĹĹŻ je jeĹĄtÄ v poĹĂĄdku. Ale rozsĂĄhlĂ˝ popis „Ĺ koly sprĂĄvnĂŠho hailovĂĄnĂ“ Äi lĂŠtajĂcĂ talĂĹ pohĂĄnÄnĂ˝ levitujĂcĂmi tibetskĂ˝mi mnichy, to si autor mohl uĹĄetĹit na horĹĄĂ Äasy.
PĹĂliĹĄ kritizovat jedinĂŠho ÄeskĂŠho poĹĂĄdnĂŠho superhrdinu se ale nesluĹĄĂ, a tak nakonec kniha PĂŠrĂĄk vyznĂvĂĄ pozitivnÄ. Sice by jĂ komiksovĂŠ zpracovĂĄnĂ sluĹĄelo o nÄco vĂce, ale dĂky osobÄ PĂŠrĂĄka a autorovu citu vyhmĂĄtnout nÄkterĂŠ bizarnĂ absurdnosti ÄeskĂ˝ch dÄjin stĂĄvĂĄ se kniha vĂtanĂ˝m zpestĹenĂm ÄeskĂŠ literatury, kterĂŠ se jinak superhrdinovĂŠ vyhĂ˝bajĂ ĹĄirokĂ˝m obloukem.
Stefan Segi
Petr StanÄĂk: PĂŠrĂĄk. DruhĂŠ mÄsto. Brno 2008. 122 stran.
************************************************************************
Projekt „PĂŠrĂĄk“
Ĺ˝e se kolem legendĂĄrnĂho superhrdiny poÄĂnĂĄ dĂt cosi zajĂmavĂŠho mohou zvÄdavĂ komiksovĂ fanouĹĄci sledovat jiĹž nÄkolik let. ZatĂm to vĹĄak bohuĹžel vypadĂĄ, Ĺže spĂĹĄe neĹžli PĂŠrĂĄkova dobrodruĹžstvĂ mohou sledovat nekoneÄnĂ˝ seriĂĄl zmÄn a zpoĹždÄnĂ, kterĂ˝ celĂ˝ projekt provĂĄzejĂ.
PĹŻvodnĂ myĹĄlenkou bylo pĹipravit kvalitnĂ komiksovĂ˝ pĹĂbÄh pro dnes jiĹž bohuĹžel neexistujĂcĂ Äasopis Ĺ˝ivel. Na podporu tohoto komiksu vznikly roku 2002 vynikajĂcĂ strĂĄnky http://www.monge.cz/perak/ Na tÄch je moĹžno nalĂŠzt ÄĂĄst scĂŠnĂĄĹe Äi rozpracovanĂ˝ storyboard. NejzajĂmavÄjĹĄĂ jsou ovĹĄem studie PĂŠrĂĄka, kde je moĹžnĂŠ srovnĂĄvat pĹĂstup JiĹĂho Gruse, kterĂ˝ s projektem zaÄal a Adolfa Lachmana, kterĂ˝ Gruse nahradil. V souÄasnĂŠ dobÄ se PĂŠrĂĄka mĂĄ ujmout Jan BaĹžant, avĹĄak nic nenasvÄdÄuje tomu, Ĺže by se vÄci jakkoliv hĂ˝baly kupĹedu.
Zato Petr StanÄĂk se rozhodl vzĂt vÄci pevnÄ do svĂ˝ch rukou. Bez vÄtĹĄĂch okolkĹŻ napsal filmovĂ˝ scĂŠnĂĄĹ, kterĂ˝ pĹetavil v knihu. A protoĹže business je business, nechal si pro jistotu patentovat jmĂŠno PĂŠrĂĄk u ĂĹadu prĹŻmyslovĂŠho vlastnictvĂ, coĹž ve fanouĹĄcĂch komiksu vyvolalo stavy podobnĂŠ tÄm, kterĂŠ zaĹžĂvali vyslouĹžilĂ rockovĂ fanouĹĄci, kdyĹž bylo patentovĂĄno slovo bigbĂt. NezbĂ˝vĂĄ neĹž doufat, Ĺže kdyĹž PĂŠrĂĄk pĹeĹžil Gestapo, pĹeĹžije s trochou ĹĄtÄstĂ i byrokracii.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 1 (33), 24. 11. 2008.
(30. 10. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2216
Mysl tvrdĂĄ dĹevÄnĂĄ
Mysl vaculĂkovskĂĄJana SpĂĄlenkovĂĄ
( jana.spalenkova)
VaculĂkovy fejetony jsou od 90. let otiskovĂĄny kaĹždĂŠ ĂşterĂ˝ v LidovĂ˝ch novinĂĄch v rubrice PoslednĂ slovo. VĂ˝bÄr fejetonĹŻ z let 1989-2001 DĹevÄnĂĄ mysl bezprostĹednÄ navazuje na pĹedchozĂ tĹi svazky fejetonĹŻ.
PrĂĄvÄ tento kratĹĄĂ, sarkasticky ladÄnĂ˝ Şånr slouŞà VaculĂkovi k tomu, aby s citlivostĂ, struÄnÄ, vtipnÄ a zajĂmavÄ nachĂĄzel a pojmenovĂĄval ve svĂŠ tvorbÄ pĹĂÄiny chorob naĹĄĂ spoleÄnosti. ProblĂŠmy velkĂŠ, ale i malĂŠ, osobnĂho i obecnĂŠho svÄta jsou VaculĂkovi podnÄtem k zamyĹĄlenĂ.
Jak napsal kdysi vĂ˝stiĹžnÄ Ivan KlĂma, ve VaculĂkovÄ podĂĄnĂ je fejeton „brilantnĂm literĂĄrnĂm stylem, kterĂ˝ u nĂĄs od dob K. Äapka nemĂĄ obdoby, vede zĂĄpas o normĂĄlnĂho ÄlovÄka a jeho dĹŻstojnĂ˝, smysluplnĂ˝ Ĺživot“.
Äteme-li ĂşternĂ VaculĂkovy pohledy na dÄnĂ kolem nĂĄs zpÄtnÄ a v kniĹžnĂm celku, zjiĹĄĹĽujeme, jak na nĂĄs stĂĄle aktuĂĄlnÄ a nalĂŠhavÄ pĹŻsobĂ i pĹesto, Ĺže se tĂ˝kajĂ udĂĄlostĂ minulĂ˝ch.
Mohlo by se zdĂĄt, Ĺže za dvacet let psanĂ podÄarovĂ˝ch fejetonĹŻ, se VaculĂk bude ve svĂ˝ch nĂĄzorech a profĂĄnnĂch tĂŠmatech opakovat. Autor svĂŠ nĂĄzory nemÄnĂ (zvlĂĄĹĄtÄ pokud se tĂ˝kajĂ politiky) a stojĂ si pevnÄ za nimi. ÄtenĂĄĹe mohou nÄkterĂŠ ryze vaculĂkovskĂŠ pohledy na svÄt kolem sebe pobavit, jinĂŠ iritovat.
Snad by to nebyl ani LudvĂk VaculĂk, kdyby se v DĹevÄnĂŠ mysli, stejnÄ jako ostatnĂch dĂlech, neobjevily Ĺženy. PrĂĄvÄ Ĺženy jsou VaculĂkovi stĂĄlou inspiracĂ, slouŞà mu k neustĂĄlĂŠmu obdivu. Proto se ve fejetonu LetnĂ Ĺženy z DĹevÄnĂŠ mysli mimo jinĂŠ dozvĂme, Ĺže „ĹženskĂŠ zadky se liĹĄĂ tvarem i duĹĄevnĂm vĂ˝razem: odrĂĄĹžejĂ nÄjak i tu tvĂĄĹ. V sukni se kaĹždĂ˝ zadek trochu vylehÄuje... Ĺ˝ena se ovĹĄem sklĂĄdĂĄ i z nÄÄeho dalĹĄĂho, tedy i z poprsĂ, ale to je zvlĂĄĹĄtnĂ tĂŠma, tĹeba zas na zimu“.
Jana SpĂĄlenkovĂĄ
VaculĂk, LudvĂk, DĹevÄnĂĄ mysl. PoslednĂ slova 2002- 2008, Jaroslava JiskrovĂĄ- MĂĄj, DokoĹĂĄn, Praha 2008, 291 s.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 1 (33), 24. 11. 2008.
(31. 10. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2219
TemnĂĄ Kafkova Praha
ÄermĂĄkovo putovĂĄnĂ za Franzem KafkouJana SpĂĄlenkovĂĄ
( jana.spalenkova)
Autorem ĂştlĂŠ publikace Prahou Franze Kafky je literĂĄrnĂ teoretik zabĂ˝vajĂcĂ se kafkovskou problematikou Josef ÄermĂĄk. V samĂŠm centru velkomÄsta seznĂĄmĂ ÄtenĂĄĹe s mĂsty, kterĂĄ osudovÄ zasĂĄhla do Kafkova Ĺživota.
Franz Kafka – jmĂŠno nespoÄetnÄkrĂĄt zatracovanĂŠ a znovu a znovu vyzdvihovanĂŠ, osud spletitĂ˝ a sloĹžitĂ˝, Ĺživot krĂĄtkĂ˝, ale pĹesto plnĂ˝ rozporĹŻ, oÄekĂĄvĂĄnĂ a zklamĂĄnĂ.
ZdĂĄ se, Ĺže Kafkovi byla v poslednĂm desetiletĂ vÄnovĂĄna velkĂĄ pozornost, pĹesto je pro nĂĄs KafkĹŻv Ĺživot velkou neznĂĄmou. NabĂzĂ se paralela – zdĂĄ se, Ĺže Kafkovo dĂlo je zahaleno rouĹĄkou tajemstvĂ stejnÄ tak jako jeho Ĺživot. BohuĹžel jsou Ĺživot i dĂlo Franze Kafky doprovĂĄzeny senzacechtivci, vymýťlejĂcĂmi Äasto aĹž blĂĄznivĂŠ mystifikace se snahou ohromit a postarat se o velkĂ˝ novinĂĄĹskĂ˝ boom.
Kniha Prahou Franze Kafky doslova mapuje pomyslnĂ˝ kruh kolem praĹžskĂŠho StaromÄstskĂŠho nĂĄmÄstĂ, okolo kterĂŠho se toÄil KafkĹŻv Ĺživot. Osm kapitol je vlastnÄ osm zastvenĂ v mĂstech, kde Kafka pobĂ˝val, pracoval, bavil se... prostÄ Ĺžil.
„Tady bylo mĂŠ gymnĂĄzium, tam za nĂm je vidÄt univerzitu a kousek dĂĄl nalevo je mĹŻj ĂşĹad. V tomhle malĂŠm kruhu je uzavĹen celĂ˝ mĹŻj Ĺživot.“ (Franz Kafka o Praze)
Spolu s Franzem Kafkou se budeme dÄsit prvnĂho noÄnĂho chrlenĂ krve, o kterĂŠm informuje v dopise jednu ze svĂ˝ch sester, budeme svÄdky jeho pobytĹŻ v lĂĄznĂch, kterĂ˝mi se snaĹžil neĂşspÄĹĄnÄ zastavit propukajĂcĂ nemoc.
ÄermĂĄk ukazuje, Ĺže stejnÄ jako Kafka patĹĂ k Praze, tak i Praha patĹĂ neodmyslitelnÄ ke Kafkovi.
Jana SpĂĄlenkovĂĄ
ÄermĂĄk, Josef, Prahou Franze Kafky, Albatros, Praha 2008, 54 s.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 1 (33), 24. 11. 2008.
(31. 10. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2220
SebranĂŠ ĹeÄi workoholika z filmovĂ˝ch plĂĄten
Jedna zvlĂĄĹĄtnĂ osobnost odkrytĂĄ tĹiceti lety rozhovorĹŻMarek DobrĂ˝
( marek.dobry)
Laxova kniha rozhovorĹŻ mĂĄ pomÄrnÄ sloĹžitou strukturu. Rozhovory probĂhaly od roku 1971 aĹž do roku 2007. DÄlĂ se do osmi ÄĂĄstĂ, kaĹždĂĄ se tĂ˝kĂĄ vĹždy jednĂŠ vĂ˝raznĂŠ sloĹžky filmĹŻ – od obsazenĂ hercĹŻ pĹes muziku aĹž k reflexi vlastnĂ kariĂŠry. KdyĹž v pĹedmluvÄ autor vyprĂĄvĂ, jak sloĹžitÄ se k rozhovorĹŻm s reĹžisĂŠrem a k jeho dĹŻvÄĹe propracovĂĄval, vyjde jasnÄ najevo, Ĺže hovory byly vedenĂŠ z Allenovy touhy, ba snad i potĹeby. V Erichu Laxovi naĹĄel svĂŠho ĹživotnĂho zpovÄdnĂka. Kniha tak odkrĂ˝vĂĄ Allenovu osobnost aĹž straĹĄidelnÄ.
Z jeho odpovÄdĂ je patrnĂŠ proÄ. VÄÄnĂĄ nespokojenost s vlastnĂ tvorbou, patologickĂĄ hyperaktivita a workoholismus, to jsou hlavnĂ magnetickĂĄ pole, mezi kterĂ˝mi je Allen cupovĂĄn po celĂ˝ Ĺživot. „MĂĄm pocit, Ĺže jsem nedosĂĄhl niÄeho umÄlecky vĂ˝znamnĂŠho. NeĹĂkĂĄm to smutnÄ, jenom popisuji to, co povaĹžuji za pravdu. MĂĄm pocit, Ĺže jsem niÄĂm nepĹispÄl do pokladnice kinematografie.“ Za tÄmi slovy se skrĂ˝vĂĄ zklamĂĄnĂ a vÄdomĂĄ vlastnĂ nedostateÄnost drĹžitele mnoha OscarĹŻ. Pokud kniha rozhovorĹŻ dokĂĄĹže odkrĂ˝t podobnÄ pocitovÄ bohatou sebereflexi, je hodna nejvyĹĄĹĄĂho ocenÄnĂ.
Pro ÄeskĂŠho ÄtenĂĄĹe je nevĂ˝hodou knihy pĹehrĹĄle v naĹĄem kontextu neznĂĄmĂ˝ch jmen. NavĂc je potĹeba dĹŻkladnĂĄ znalost Allenovy filmografie. Bez tohoto pĹedpokladu se oba relativnĂ nedostatky spojĂ v nepĹekonatelnĂ˝ celek. TÄĹžko si ovĹĄem myslet, Ĺže se do Äetby pustĂ AllenĹŻv zĂĄsadnĂ odpĹŻrce. Proto lze vyĹknout jen jedno dĹŻraznĂŠ sdÄlenĂ: Woodyho fandovĂŠ, dejte se do poznĂĄvĂĄnĂ osobnosti reĂĄlnĂŠho Woodyho Allena. OdmÄnou potĂŠ mĹŻĹže bĂ˝t poznĂĄnĂ, jak mĂĄlo lze ztotoĹžĹovat filmovou postaviÄku s jejĂm pĹedstavitelem. VidÄt znovu Annie Hall bez iluzĂ o autobiografiÄnosti je krĂĄsnĂŠ.
Marek DobrĂ˝
Lax, Eric: Woody Allen: Hovory o filmu. PĹeklad: Hana LoupovĂĄ. PortĂĄl, Praha, 2008. 392 strany
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 1 (33), 24. 11. 2008.
(3. 11. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2226
Lehce diskordantnĂ pĂĄr
Komiks o lĂĄsce a HIVSabine Smitko
( karolina.demelova)
Frederik Peeters: ModrĂŠ pilulky
UkĂĄzka z komiksu. Zdroj: www.komiks.cz
foto: sabine.smitko
© Frederik Peeters
Hned ĂşvodnĂ scĂŠnka naznaÄuje, Ĺže tu nÄco nenĂ v poĹĂĄdku. Ĺ˝ena hledĂĄ na internetu slovĂÄko "diskordantnĂ" a dozvĂdĂĄ se, Ĺže to znamenĂĄ neshodnĂ˝ a nesouladnĂ˝. Za nĂ sedĂcĂ muĹž se rozÄiluje, Ĺže diskordantnĂm pĂĄrem je oznaÄil zrovna doktor. Ano, Frederik miluje Cati a Cati miluje Frederika. Cati je ale HIV pozitivnĂ a tohle je pĹĂbÄh o tom, jak se s tĂm Frederik vypoĹĂĄdĂĄvĂĄ.
ModrĂŠ pilulky nejsou chronologickĂ˝m vyprĂĄvÄnĂm, nĂ˝brĹž motivickĂ˝m uspoĹĂĄdĂĄnĂm scĂŠn; autor seĹazuje pĹĂhody podle asociativnĂho ĹetÄzce vzpomĂnek. HlavnĂm tĂŠmatem jsou pĹedevĹĄĂm kaĹždodennĂ problĂŠmy Ĺživota s infekcĂ HIV, jako je nebezpeÄĂ nakaĹženĂ, a abstrahujĂcĂ reflexe o ĹživotÄ s tÄĹžkou nemocĂ. DĹŻleĹžitou roli ale takĂŠ hraje vztah Frederika s malĂ˝m synem Cati, pomalĂŠ pĹibliĹžovĂĄnĂ a roustoucĂ, nÄkdy aĹž dojemnĂĄ dĹŻvÄra. Ze vĹĄech tÄch vĂĄĹžnĂ˝ch a pĹĂjemnĂ˝ch, melancholickĂ˝ch a veselĂ˝ch momentĹŻ tak vznikĂĄ celkovĂ˝ obraz, kterĂ˝ vytvĂĄĹĂ harmonickou jednotu.
MĂsty aĹž nadmÄrnĂĄ harmonie ale takĂŠ odhaluje hlavnĂ problĂŠm: text dÄlĂĄ, jako kdyby to vĹĄechno zase aĹž tak velkĂ˝ problĂŠm nebyl a s pĹĂsluĹĄnou medikacĂ a optimistickou myslĂ se dal beze stopy vyĹeĹĄit. ZatĂmco David B. a Craig Thompson ve svĂ˝ch autobiografickĂ˝ch komiksech Padoucnice a Pod dekou inscenujĂ tÄĹžkĂŠ postiĹženĂ nejen jako vÄc fyzickou, ale takĂŠ psychickou, kterou je postiĹženo a dlouhodobÄ zmÄnÄno celĂŠ okolĂ, v ModrĂ˝ch pilulkĂĄch je HIV jenom objektivnÄ a internÄ vyĹeĹĄitelnĂĄ pĹĂhoda. Jako ÄlovÄka nĂĄs nepromÄnĂ ani nespasĂ a o nemoci jako problĂŠmu, kterĂ˝ by se netĂ˝kal jenom tĹĂ hlavnĂch postav, nĂ˝brĹž celĂŠ spoleÄnosti, nenĂ ani zmĂnka. NevyĹeĹĄĂ to ani poslednĂ metafyzickĂĄ kapitola snu, kterĂĄ stojĂ sama o sobÄ a je jakoby na poslednĂ chvĂli pĹilepenĂĄ k dĂlu, aby zachrĂĄnila chybÄjĂcĂ hlubokĂŠ Ăşvahy; bĂ˝t souhrnem a ukonÄenĂm se jĂ ale nedaĹĂ. Recipienta, kterĂ˝ byl pĹipraven procĂtit emoce a zoufalstvĂ, oÄekĂĄvĂĄ nepĹĂliĹĄ dramatickĂĄ, v ÄĂĄstech vĂĄĹžnĂĄ, ale nikdy ne negativnĂ Äetba.
ModrĂŠ pilulky se stĂĄvajĂ hlavnÄ pĹĂjemnou knihou, od kterĂŠ se ale dalo oÄekĂĄvat vĂc, a tak nenĂ divu, Ĺže nevznikĂĄ potĹeba nad nĂ moc pĹemýťlet a ve vÄdomĂ se pĹĂliĹĄ neusadĂ.
Sabine Smitko
Peeters, Frederik: ModrĂŠ pilulky. Mot, Praha 2008. 190 stran. PĹeklad: Hana ZahradnĂÄkovĂĄ.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 1 (33), 24. 11. 2008.
(3. 11. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2230
NeobyÄejnĂĄ polĂŠvka
O kontroverznĂm romĂĄnu ĂşspÄĹĄnĂŠho japonskĂŠho spisovateleEva LevorovĂĄ
( eva.levorova)
Ĺ˝e se jednĂĄ o spisovatele s kĹestnĂm jmĂŠnem Haruki, autora NorskĂŠho dĹeva, Kafky na pobĹeŞà nebo Afterdarku, to se rozumĂ tak nÄjak samo sebou. DonedĂĄvna byl skuteÄnÄ jedinĂ˝m autorem tohoto jmĂŠna, s jehoĹž dĂly jsme se mohli v ÄeskĂŠm pĹekladu seznĂĄmit.
OvĹĄem situace se zmÄnila. Mezi japonskou beletrii v naĹĄich knihkupectvĂch nedĂĄvno pĹibyl Murakami ÄĂslo dvÄ – RjĂş. A jeho vstup do poklidnĂ˝ch ÄeskĂ˝ch vod rozhodnÄ nenĂ z tÄch nesmÄlĂ˝ch Äi opatrnĂ˝ch.
V prĂłzĂĄch obou jmenovcĹŻ (mimochodem v Zemi vychĂĄzejĂcĂho slunce je jejich slĂĄva takĹka srovnatelnĂĄ) mĹŻĹžeme nalĂŠzt mnohĂŠ spoleÄnĂŠ prvky. Oba pĂĹĄĂ o stĹetu a mĂĹĄenĂ japonskĂŠ kultury se zĂĄpadnĂ, o obdivu i nenĂĄvisti k vĹĄudypĹĂtomnĂŠ Americe a ani jeden se nevyhĂ˝bĂĄ zobrazenĂ nĂĄsilĂ a pokleslĂŠho noÄnĂho Ĺživota. OvĹĄem RjĂş Murakami je mnohem drsnÄjĹĄĂ, temnÄjĹĄĂ a perverznÄjĹĄĂ.
HlavnĂm hrdinou romĂĄnu V polĂŠvce miso je mladĂk KendĹži, kterĂ˝ se ĹživĂ provĂĄzenĂm turistĹŻ po Tokiu, zejmĂŠna po jeho nechvalnÄ proslulĂ˝ch ÄtvrtĂch plnĂ˝ch noÄnĂch barĹŻ a vykĹiÄenĂ˝ch domĹŻ. PracĂ si stÄŞà vydÄlĂĄ na bydlenĂ a ĹživobytĂ, touŞà vĹĄak po tom, aby si jednou naĹĄetĹil na cestu do Ameriky. KrĂĄtce pĹed koncem roku se, doufaje ve sluĹĄnĂ˝ vĂ˝dÄlek, nechĂĄ najmout americkĂ˝m turistou Frankem. UĹž od zaÄĂĄtku mu na podivnĂŠm cizinci nÄco vadĂ. OÄividnÄ lĹže o tom, Ĺže do Tokia pĹijel pracovnÄ – vĹždyĹĽ v tÄchto dnech uĹž se pĹeci nepracuje. NavĂc v tvĂĄĹi AmeriÄana je cosi dÄsivĂŠho, jeho kĹŻĹže nenĂ pĹirozenĂĄ, vypadĂĄ jako spĂĄlenĂĄ nebo umÄlĂĄ. A pĹestoĹže se Frankovi po vÄtĹĄinu Äasu daĹĂ tvĂĄĹit pĹĂĄtelsky a vesele, obÄas nepĹedvĂdatelnÄ a bezdĹŻvodnÄ vybuchuje v nĂĄvalech vzteku a zlosti.
Od okamĹžiku, kdy je nalezena zavraĹždÄnĂĄ mladĂĄ dĂvka, kterĂĄ si pĹivydÄlĂĄvala jako placenĂĄ spoleÄnice, se KendĹži nemĹŻĹže zbavit nepĹĂjemnĂŠho pocitu, Ĺže by tajemnĂ˝ AmeriÄan mohl mĂt s jejĂ smrtĂ nÄco spoleÄnĂŠho. Jeho obavy postupnÄ nabĂ˝vajĂ znaÄnĂ˝ch rozmÄrĹŻ, rĹŻznĂŠ malĂŠ detaily poukazujĂ na Frankovu vinu. Ten se navĂc zaplĂŠtĂĄ do svĂ˝ch lŞà a mladĂ˝ prĹŻvodce se zaÄĂnĂĄ bĂĄt o svou dĂvku i o vlastnĂ Ĺživot.
NapÄtĂ vrcholĂ scĂŠnou z jednoho noÄnĂho podniku, v nÄmĹž Frank, domnĂvajĂcĂ se, Ĺže se mu tamnĂ obsluha vysmĂvĂĄ, vyvraĹždĂ personĂĄl i vĹĄechny hosty, to vĹĄe pĹed zraky KendĹžiho. Tato scĂŠna obsahuje naprosto detailnĂ popis krutĂŠho nĂĄsilĂ, autor neĹĄetĹĂ perverznostmi, snad se aĹž zvrĂĄcenÄ vyĹžĂvĂĄ ve zkoumĂĄnĂ toho, jak daleko je jeho fantazie schopna zajĂt. Po tĂŠto pasĂĄĹži uĹž text plyne pomÄrnÄ klidnÄ, coĹž mĹŻĹže ÄtenĂĄĹi zpĹŻsobit tĂŠmÄĹ ĹĄok. PĹestoĹže ani nadĂĄle nechybĂ napÄtĂ, k jeho vĂ˝raznĂŠ gradaci uĹž nedochĂĄzĂ.
V kontrastu s dosavadnĂm charakterem textu se do zĂĄvÄreÄnĂŠ ÄĂĄsti promĂtĂĄ duchovnĂ motiv. Frank z nepochopitelnĂ˝ch dĹŻvodĹŻ zaÄne fanaticky touĹžit po tom, aby si mohl poslechnout sto osm odbitĂ novoroÄnĂch zvonĹŻ, kterĂŠ dle tradice majĂ mĂt moc oÄistit ho od bonnĂł – nĂzkĂ˝ch pudĹŻ. ZĂĄvÄr pĹĂbÄhu je ponÄkud pĹekvapivĂ˝ a je na ÄtenĂĄĹi, jak jej dokĂĄĹže pĹijmout.
V polĂŠvce miso je v prvnĂ ĹadÄ psychologickĂ˝ thriller. ZĂĄroveĹ vĹĄak velmi syrovĂ˝m zpĹŻsobem vypovĂdĂĄ mnohĂŠ o japonskĂŠ mentalitÄ, vnĂmĂĄnĂ cizincĹŻ a zejmĂŠna AmeriÄanĹŻ. V jeho mikrostruktuĹe pak mĹŻĹžeme nalĂŠzt peÄlivÄ vybranĂŠ a sugestivnÄ zachycenĂŠ stĹĂpky ĹživotĹŻ hlavnĂch i vedlejĹĄĂch postav. DotĂ˝kĂĄ se i morĂĄlnĂch a etickĂ˝ch otĂĄzek, sociĂĄlnĂch problĂŠmĹŻ, stereotypĹŻ a pĹedsudkĹŻ.
Ti, kdo si v souvislosti s Japonskem vybavujĂ pouze suĹĄi, ÄajovĂŠ obĹady, kimona a zdobnĂŠ chrĂĄmy, budou pĹeÄtenĂm romĂĄnu ĹĄokovĂĄni. Jako kaĹždĂĄ zemÄ mĂĄ i tato svou odvrĂĄcenou tvĂĄĹ plnou zloÄinu, nĂĄsilĂ a prodejnĂŠho sexu a Murakami nĂĄm tohle vĹĄechno bez okolkĹŻ servĂruje pĹĂmo pod nos. NÄkdo bude knihou nadĹĄen, nÄkdo naprosto znechucen. MĂĄlokoho vĹĄak nechĂĄ chladnĂ˝m.
PolĂŠvka miso, v Japonsku naprosto vĹĄednĂ pokrm, je hoĹkĂĄ, kyselĂĄ, sladkĂĄ a slanĂĄ zĂĄroveĹ. A takovĂ˝ je i Murakamiho romĂĄn. Ale je mnohem vĂc hoĹkĂ˝, kyselĂ˝ a slanĂ˝ neĹž sladkĂ˝.
Eva LevorovĂĄ
Murakami, RjĂş, V polĂŠvce miso. PĹeklad: J. Levora. Argo, Praha 2008, 203 s.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 1 (33), 24. 11. 2008.
(4. 11. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2236
Dahlovy podzimnĂ ĂşsmÄvy
DalĹĄĂ vĂĄrka povĂdek, tentokrĂĄt z AnglieSimona FischerovĂĄ
( simona.fischerova)
Roald Dahl je autor mnoha knĂĹžek pro dÄti i dospÄlĂŠ. NÄkterĂĄ jeho dĂla byla zfilmovĂĄna (KarlĂk a tovĂĄrna na ÄokolĂĄdu, ÄarodÄjky, Matilda aj.). Dahlovy povĂdky u nĂĄs vyĹĄly v nÄkolika vĂ˝borech (LĂbej mÄ, lĂbej, MilostnĂŠ roĹĄĂĄdy, Jedenadvacet polibkĹŻ) a vĹždy byly pro svĹŻj svĂŠrĂĄznĂ˝ styl a ÄernĂ˝ humor pĹijaty s nadĹĄenĂm. PĹĂbÄhy jsou aĹž rafinovanÄ promyĹĄlenĂŠ a gradovanĂŠ k nÄkdy drsnÄjĹĄĂ realitÄ, ale vĹždy pĹekvapivĂŠ pointÄ. TĂŠma vĹĄak nenĂ nijak morbidnĂ ani straĹĄidelnĂŠ. Jeho anekdotickĂŠ pĹĂbÄhy reflektujĂ zcela vĹĄednĂ a pravdÄpodobnĂŠ situace a jejich nositelĂŠ jsou dokonale prokreslenĂŠ postavy z bÄĹžnĂŠho Ĺživota. PĹekvapivĂĄ pointa je jen nevyhnutelnĂ˝m vyvrcholenĂm konfliktnĂ situace, nĂĄsledkem politovĂĄnĂhodnĂŠho nedorozumÄnĂ, odhalenĂm rozporu mezi lidskĂ˝m usilovĂĄnĂm a jeho vĂ˝sledkem. A stejnÄ tak je tomu u PodivuhodnĂ˝ch pĹĂbÄhĹŻ Henryho Sugara a jinĂ˝ch povĂdek.
I pĹesto, Ĺže originĂĄl vyĹĄel v Anglii jiĹž roku 1982, tematicky je stĂĄle aktuĂĄlnĂ. SbĂrku tvoĹĂ sedm dÄjovÄ ucelenĂ˝ch pĹĂbÄhĹŻ s hrstkou naprosto obyÄejnĂ˝ch i pozoruhodnĂ˝ch postav.
Gordon Butcher je chudĂ˝ zemÄdÄlec, kterĂ˝ si pĹivydÄlĂĄvĂĄ obdÄlĂĄvĂĄnĂm polĂ svĂ˝ch sousedĹŻ v okolĂ. Jednoho obyÄejnĂŠho zimnĂho rĂĄna se Gordonovi pĹi orbÄ zarazĂ radlice jeho traktoru do nÄÄeho kovovĂŠho. To, Ĺže se jednĂĄ o nejvÄtĹĄĂ poklad pradĂĄvnĂ˝ch ĹĂmanĹŻ, se bohuĹžel dozvĂ aĹž za rok u soudu. Kdyby byl bĂ˝val obezĹetnÄjĹĄĂ a nĂĄlez by si jakoĹžto prĂĄvoplatnĂ˝ nĂĄlezce brĂĄnil, mohl by teÄ bĂ˝t nejbohatĹĄĂm muĹžem na svÄtÄ. PovĂdka nese nĂĄzev Poklad z Mildenhall, a jak autor sĂĄm v knize tvrdĂ, jednĂĄ se o pĹĂbÄh podle skuteÄnĂ˝ch udĂĄlostĂ. U ostatnĂch si ÄtenĂĄĹ mĹŻĹže myslet to samĂŠ, protoĹže vĹždy zde figuruje autor jako vypravÄÄ, vĹĄe je psanĂŠ ich-formou a navĂc zde konstatuje, jak se k pĹĂbÄhu dostal. MyslĂm, Ĺže tĂmto mĹŻĹže zmĂĄst a takĂŠ mate spoustu ÄtenĂĄĹĹŻ. Pokud opominu literaturu faktu, vÄĹĂm ale, Ĺže vÄtĹĄina ÄtenĂĄĹĹŻ uĹž se drŞà hesla „Nikdy niÄemu a nikomu nevÄĹit!“
BohuĹžel jĂĄ jsem na toto heslo pĹi ÄtenĂ dalĹĄĂ povĂdky ĂşplnÄ zapomnÄla, a tak se nenĂ Äemu divit, kdyĹž jsem se na internetu marnÄ snaĹžila vyhledat jmĂŠno Imrat ChĂĄn a zjistit, zda opravdu tento jogĂn umĂ vidÄt i bez oÄĂ. PrĂĄvÄ tento muĹž byl inspiracĂ pro Henryho Sugara – obtloustlĂŠho zbohatlĂka, kterĂ˝ kdyĹž zjistil, Ĺže na svÄtÄ existovali lidĂŠ, kteĹĂ dĂky dlouholetĂŠmu cviÄenĂ byli schopni vidÄt skrze hracĂ karty, rozhodl se, Ĺže dokĂĄĹže to samĂŠ a vydÄlĂĄ na tom miliardy dolarĹŻ v kasinech. Ne vĹždycky mĂĄ ale nĂĄpad kýŞenĂ˝ vĂ˝sledek. Zde mĹŻĹžeme nahlĂŠdnout i do duĹĄe ÄlovÄka. Autor ukazuje, jak se z nafoukanĂŠho a chamtivĂŠho snoba mĹŻĹže nakonec stĂĄt ĹĄtÄdrĂ˝ a soucitnĂ˝ ÄlovÄk.
Byli jste nÄkdy ĹĄikanovĂĄni? DalĹĄĂ vyprĂĄvÄnĂ je totiĹž o tom, kam aĹž mĹŻĹže takovĂĄ dÄtskĂĄ agrese a touha po nadvlĂĄdÄ nad druhĂ˝m zajĂt, a o tom, Ĺže mĹŻĹže bĂ˝t nÄkdy nebezpeÄnĂŠ hrĂĄt si jen tak sĂĄm na louce a pozorovat ptĂĄky. MĹŻĹže se totiĹž stĂĄt, Ĺže za vĂĄmi pĹijdou dva zakomplexovanĂ desetiletĂ kluci a budou si chtĂt hrĂĄt s vĂĄmi. NevĂm ale, zda dÄti bÄĹžnÄ trĂĄvĂ odpoledne tĂm, Ĺže kamarĂĄda pĹivĂĄĹžou ke kolejĂm a odpoÄĂtĂĄvajĂ minuty do pĹĂjezdu vlaku.
Ĺ estĂĄ povĂdka je autorovĂ˝m vyprĂĄvÄnĂm o jeho dÄtstvĂ a o tom, jak se vlastnÄ stal spisovatelem.
CelkovÄ bych tento literĂĄrnĂ poÄin zaĹĄkatulkovala do kategorie „tÄch lepĹĄĂch“ knih, kterĂŠ u nĂĄs vychĂĄzejĂ. NiÄĂm nevnucujĂcĂ se vyprĂĄvÄnĂ, kterĂĄ si oblĂbĂte pro jejich jednoduchost a Ätivost. Nejsem si ale jistĂĄ, zda se vĂĄm zaryjĂ natolik do pamÄti, Ĺže o nich budete nadĹĄenÄ vyprĂĄvÄt svĂŠmu okolĂ. Je to prostÄ takovĂĄ pĹĂjemnĂĄ Äetba na sychravĂŠ veÄery, po kterĂŠ vĂĄm zĹŻstane lehkĂ˝ ĂşsmÄv na tvĂĄĹi. A jestli tam bude jeĹĄtÄ za mÄsĂc? To se uvidĂ…
Simona FischerovĂĄ
Dahl, Roald: PodivuhodnĂŠ pĹĂbÄhy Henryho Sugara a jinĂŠ povĂdky. PĹeklad: M. F. HavrdovĂĄ. Volvox Globator, Praha 2008. 228 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 2-3 (34-35), 12. 1. 2009.
(5. 11. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2242
UrbĂĄnnĂ epos MC Doris
DruhĂĄ kniha pozoruhodnĂŠ Doroty MasĹowskĂŠJakub JehliÄka
( jakub.jehlicka)
PĹedstavitelka nejmladĹĄĂ polskĂŠ prĂłzy Dorota MasĹowskĂĄ (nar. 1983) vstoupila na literĂĄrnĂ scĂŠnu pĹed ĹĄesti lety „hiphopovĂ˝m romĂĄnem“ ÄervenĂĄ a bĂlĂĄ (Wojna polsko-ruska pod flagÄ biaĹo-czerwonÄ ), kterĂ˝ svou originalitou vyvolal mohutnĂ˝ ohlas nejen v Polsku (Äesky vyĹĄel v roce 2004) a autorce pĹinesl kromÄ respektu kritikĹŻ povÄst enfant terrible polskĂŠ literatury. Po tĹech letech spekulacĂ, zda se jĂ podaĹĂ navĂĄzat na ĂşspÄĹĄnĂ˝ debut, vydĂĄvĂĄ MasĹowskĂĄ svĹŻj druhĂ˝ opus, podobnÄ koncipovanou novelu KrĂĄlovnina ĹĄavle (Paw krĂłlowej). A ukĂĄzalo se, Ĺže nadÄje do nĂ vklĂĄdanĂŠ vskutku nebyly marnĂŠ – v roce 2006 MasĹowskĂĄ zĂskala prestiĹžnĂ polskou literĂĄrnĂ cenu Nike. Po dvou letech se KrĂĄlovnina ĹĄavle koneÄnÄ dostĂĄvĂĄ k ÄeskĂŠmu publiku prostĹednictvĂm nakladatelstvĂ Fra a pĹekladu Barbory GregorovĂŠ.
PĹi prvnĂm pohledu do tĂŠto ĂştlĂŠ knihy napadne ÄtenĂĄĹe neseznĂĄmenĂŠho s tvorbou MasĹowskĂŠ otĂĄzka, zda-li se vĹŻbec jednĂĄ o prĂłzu: ono se to totiĹž rĂ˝muje. RĂ˝my jsou to neuÄesanĂŠ, mĂsty odporujĂcĂ gramatice, mĂsty podle vzoru lĂĄska – pĂĄska, neplnĂcĂ zde Şådnou estetickou funkci, nĂ˝brĹž pouze fungujĂcĂ jako Äinitel rytmu, zkrĂĄtka jako u hiphopovĂŠ pĂsnÄ, jĂĹž koneckoncĹŻ KrĂĄlovnina ĹĄavle, pokud jĂ tedy chceme do nÄjakĂŠho Şånru zaĹadit, je, byĹĽ ponÄkud parodujĂcĂ sebe sama.
PĂseĹ – epos, jejĹž zpĂvĂĄ MC Doris, autorÄino alter ego – vyprĂĄvĂ osudy nÄkolika hrdinĹŻ, odehrĂĄvajĂcĂ se v nevlĂdnĂ˝ch ÄĂĄstech souÄasnĂŠ VarĹĄavy (ale stejnÄ dobĹe by se tak mohlo dĂt tĹeba v Praze Äi BudapeĹĄti, i pĹes tradiÄnÄ polskĂ˝ dĹŻraz na nĂĄrodnĂ sebereflexi). HrdinovĂŠ, Äi spĂĹĄe antihrdinovĂŠ tĂŠto varĹĄavskĂŠ odysey jsou postaviÄky postrĂĄdajĂcĂ hlubĹĄĂ psychologickĂŠ vykreslenĂ, jsou ĹĄablonovitĂŠ, schematickĂŠ: prostoduchĂĄ dĂvka odpudivĂŠho vzhledu, deprivovanĂ˝ popovĂ˝ zpÄvĂĄk touĹžĂcĂ stĂĄt se Ĺ vĂŠdem, demagogickĂ˝ hudebnĂ producent, bĂĄsnĂĹka bez vĂ˝razu, schovĂĄvajĂcĂ se za alternativnĂ umÄnĂ a jim podobnĂŠ. V podstatÄ nejde o nic jinĂŠho neĹžli o rĹŻznĂĄ vĂce Äi mĂŠnÄ nadsazenĂĄ (ÄtenĂĄĹ aĹĽ laskavÄ porovnĂĄ se svou vlastnĂ zkuĹĄenostĂ) zosobnÄnĂ vĹĄeho negativnĂho, co s sebou nese Ĺživot v (stĹedo)evropskĂŠm velkomÄstÄ, v masovĂŠ popkultuĹe a konzumerismu, to vĹĄe doplnÄno v Polsku Äasto tematizovanĂ˝mi problĂŠmy, jako je homofobie nebo ambivalentnĂ vztah k vlastnĂ zemi.
TakovĂ˝to obraz neĹĄvarĹŻ modernĂ doby jistÄ nenĂ nijak originĂĄlnĂ, navĂc mĹŻĹže zavĂĄnÄt lacinou satirou. NaĹĄtÄstĂ tÄĹžiĹĄtÄ KrĂĄlovniny ĹĄavle spoÄĂvĂĄ nÄkde ĂşplnÄ jinde – a sice ve hĹe s jazykem. MasĹowskĂĄ totiĹž nezĹŻstĂĄvĂĄ u hiphopovĂŠho patetickĂŠho deklamovĂĄnĂ, ale s nadhledem vyuĹžĂvĂĄ, pĹevracĂ a recykluje popkulturnĂ diskurs, jazyk reklamy a mĂŠdiĂ v celĂŠ jeho obludnosti, mĂsĂ poetismy s nejhrubĹĄĂmi vulgarismy, vyuĹžĂvĂĄ archaickou skladbu i slovnĂk. Nutno uznat, Ĺže vĂ˝sledkem je text pĹekvapivÄ soudrĹžnĂ˝, pĹes pĹirozenĂ˝ odpor, jejĹž na zaÄĂĄtku ÄtenĂ klade, sviĹžnÄ plynoucĂ v tempu danĂŠm pravidelnostĂ rĂ˝mĹŻ.
Je jasnĂŠ, jak velikĂĄ ĂşskalĂ skĂ˝tĂĄ takovĂ˝ text (a navĂc metatext – MasĹowskĂĄ hojnÄ cituje a parafrĂĄzuje jak kanonickĂĄ dĂla, tak zcela vnÄliterĂĄrnĂ texty, polskĂŠ reĂĄlie) pro pĹekladatele. Barbora GregorovĂĄ se postavila k tomuto materiĂĄlu tak, Ĺže – ĹeknÄme rovnou naĹĄtÄstĂ – se v mĂstech nezbytnĂ˝ch uchĂ˝lila k analogiĂm z ÄeskĂŠho prostĹedĂ, aĹĽ uĹž se jednĂĄ o parafrĂĄze populĂĄrnĂch textĹŻ, Äi uĹžitĂ nĂĄĹeÄĂ. OzĂ˝vajĂ se sice polemickĂŠ hlasy nÄkterĂ˝ch pĹekladatelĹŻ, nakolik lze (ne)spolĂŠhat na ÄtenĂĄĹovy kulturnĂ znalosti, ale ty jsou v tomto pĹĂpadÄ logickĂŠ. GregorovĂĄ kaĹždopĂĄdnÄ odvedla svÄdomitou prĂĄci, dĂky nĂĹž – po splacenĂ dluhu minulosti v podobÄ pĹekladĹŻ dalĹĄĂho „nepĹeloĹžitelnĂŠho“ PolĂĄka Witolda Gombrowicze od Heleny StachovĂŠ a Ericha Sojky – mĂĄ moĹžnost ÄeskĂ˝ ÄtenĂĄĹ udrĹžovat styk s tĂm nejpodstatnÄjĹĄĂm z dneĹĄnĂho literĂĄrnĂho dÄnĂ u naĹĄeho severnĂho souseda.
MasĹowskĂĄ, Dorota: KrĂĄlovnina ĹĄavle. PĹeklad: Barbora GregorovĂĄ. Fra, Praha 2008. 142 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 1 (33), 24. 11. 2008.
(5. 11. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2241
Rodina v kĂŠlu, nervy taky
Jak ĹžĂt a pĹeĹžĂt dle Terezy BouÄkovĂŠDenisa GarciovĂĄ
( denisa.garciova)
Tereza BouÄkovĂĄ (nar. 1957) nenĂ na ÄeskĂŠm literĂĄrnĂm poli ŞådnĂ˝m novĂĄÄkem, poprvĂŠ o sobÄ dala vÄdÄt svĂ˝m romĂĄnem IndiĂĄnskĂ˝ bÄh, za kterĂ˝ v roce 1990 obdrĹžela Cenu JiĹĂho Ortena. StejnÄ jako jejĂ debut je i Rok kohouta vĂ˝raznÄ zatĂĹžen spisovatelÄinĂ˝mi osobnĂmi zĂĄĹžitky, takĹže si ji ÄtenĂĄĹ chtÄ nechtÄ obÄas projektuje do hlavnĂ postavy. SvÄt Terezy BouÄkovĂŠ je ale s tĂm romĂĄnovĂ˝m natolik provĂĄzĂĄn, Ĺže ÄtenĂĄĹ rozhodnÄ nemusĂ trpÄt ŞådnĂ˝mi vĂ˝Äitkami.
Rok kohouta je pĹĂbÄhem Ĺženy, kterĂĄ selhĂĄvĂĄ v pokusech o udrĹženĂ hroutĂcĂ se rodiny. Dva adoptovanĂ synovĂŠ se vymykajĂ kontrole, ten biologickĂ˝ se uzavĂrĂĄ do sebe a manĹžel ujĂĹždĂ na dlouhĂ˝ch cyklistickĂ˝ch vĂ˝letech. Pocity zmaru a ŞådnĂŠho uznĂĄnĂ srĂĄĹžejĂ jejĂ sebevÄdomĂ na nulu, k tomu se pĹidĂĄvĂĄ tvĹŻrÄĂ krize. PĹesto jsou vĹĄak momenty, kterĂŠ hrdince dodĂĄvajĂ sĂlu. ZajĂmĂĄ vĂĄs, co tuto Ĺženu vyburcuje? Tereza BouÄkovĂĄ nabĂzĂ silnĂ˝ pĹĂbÄh s oĹžehavĂ˝m tĂŠmatem. RomĂĄn je plnĂ˝ zvratĹŻ, emocĂ, vtipu i sebeironie a napĹĂÄ veĹejnostĂ vyvolal bouĹlivĂŠ ohlasy a diskuze.
Vstup do dÄje je rychlĂ˝, bez okolkĹŻ nĂĄm hrdinka dĂĄvĂĄ nahlĂŠdnout do karet, kterĂŠ jĂ Ĺživot rozdal. Bez skrupulĂ odhaluje i svĂŠ nejniternÄjĹĄĂ pocity. PĹes vĹĄechna zklamĂĄnĂ, pesimismus a sebelĂtost hlavnĂ hrdinky jsme zĂĄroveĹ svÄdky toho, jak tĂŠmÄĹ neustĂĄle sbĂrĂĄ energii a odvahu uhrĂĄt svoji „partii“ i se ĹĄpatnĂ˝mi kartami. StejnÄ tak jako jsou lidskĂŠ myĹĄlenky a Ăşvahy Äasto rozporuplnĂŠ a neustĂĄle se mÄnĂcĂ, i styl vyprĂĄvÄnĂ kolĂsĂĄ. PĹelĂŠvĂĄ se z nĂĄlady do nĂĄlady, takĹže pulsujĂcĂ pasĂĄĹže plnĂŠ vzteku, rozÄilenĂ a beznadÄje stĹĂdajĂ strohĂŠ parafrĂĄze ĂşĹednĂch naĹĂzenĂ, kterĂŠ pĹechĂĄzejĂ do pomalĂŠho a mĂsty kliĹĄovitĂŠho rozjĂmĂĄnĂ o vĹĄem a o niÄem.
Rok kohouta, kterĂ˝ hrdinka-autorka proĹžĂvĂĄ (a ve kterĂŠm se takĂŠ narodila), dal nĂĄzev celĂŠ knize. S odkazem na ÄĂnskĂ˝ horoskop, kde se cyklicky navracĂ jednotlivĂŠ roky, si mĹŻĹžeme takĂŠ povĹĄimnout menĹĄĂch, dokola se opakujĂcĂch bludnĂ˝ch kruhĹŻ, ze kterĂ˝ch autorka-hrdinka ne a ne vystoupit. Periodicky se v hrdince stĹĂdĂĄ pocit lĂĄsky a nelĂĄsky k manĹželovi, k adoptovanĂ˝m dÄtem i k sobÄ – k Ĺživotu, kterĂ˝ Ĺžije. BouÄkovĂĄ vĹĄak mĂsta, kde uĹž kolovrĂĄtek tĂ˝chĹž pocitĹŻ a vzlykĹŻ zaÄĂnĂĄ bĂ˝t pĹĂliĹĄ nĂĄpadnĂ˝ a nudnĂ˝, zkouĹĄĂ celkem vhodnÄ proklĂĄdat zprĂĄvami od pĹĂĄtel, ke kterĂ˝m osud takĂŠ nebyl vĹždy shovĂvavĂ˝, nebo skoro aĹž lyrickĂ˝mi pasĂĄĹžemi o dojmech z umÄnĂ. Na nÄkterĂ˝ch mĂstech tak vznikĂĄ pĹĂjemnĂŠ pnutĂ, obÄas ale tyto poetickĂŠ vsuvky zaskĹĂpou, to kdyĹž BouÄkovĂĄ sklouzne k neuvÄĹitelnĂ˝m kombinacĂm (napĹ. VlĂĄÄilova MarkĂŠta LazarovĂĄ a peÄenĂ dvou plechĹŻ kolĂĄÄe).
RomĂĄn je psĂĄn velmi ĹživĂ˝m jazykem, nÄkdy textem prosviĹĄtĂ pĂĄr nadĂĄvek, ale o to jsou pak jednotlivĂŠ vĂ˝povÄdi autentiÄtÄjĹĄĂ. ObÄas se objevĂ drobnĂĄ kliĹĄĂŠ ve vyjadĹovĂĄnĂ, nÄkterĂŠ formulace jsou sloganovitĂŠ nebo aĹž trapnÄ ĂşsmÄvnĂŠ (napĹ. „NebraĹ se lĂĄsce. MusĂm, neumĂm dÄlat nÄco na pĹŻl. LĂĄska se nemĂĄ odmĂtat.“), ale objevujĂ se i neotĹelĂŠ formulace. BouÄkovĂĄ si se ÄtenĂĄĹem rĂĄda pohrĂĄvĂĄ. Hrdinka se tak pĹi popisu svĂ˝ch pocitĹŻ zeĹĄiroka rozpovĂdĂĄ, ale ne vĹždy povĂ vĹĄe, a ÄtenĂĄĹ si tak mĹŻĹže leccos domyslet. Autorka knihy by vĹĄak mohla dĂĄt ÄtenĂĄĹi i vĂce prostoru, neboĹĽ ÄeskĂ˝ ÄtenĂĄĹ, jak pevnÄ doufĂĄm, nenĂ hloupĂ˝, ale je naopak velmi zvĂdavĂ˝. PĹevyprĂĄvÄnĂ (i kdyĹž struÄnĂŠ) silnĂŠho ĹživotnĂho pĹĂbÄhu Rudolfa Slobody nebo Zuzany NavarovĂŠ se ukazuje jako lichĂŠ a nic novĂŠho neĹĂkajĂcĂ.
Kniha vypovĂdĂĄ o spoustÄ bolĹŻ i radostĂ. A tĹeba vĂĄm takĂŠ dodĂĄ sĂlu k tomu, abyste mohli zpĂvat a tanÄit, prostÄ trsat jako blĂĄzni.
Denisa GarciovĂĄ
BouÄkovĂĄ, Tereza: Rok Kohouta. Odeon, Praha 2008. 336 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 1 (33), 24. 11. 2008.
(6. 11. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2249
Kouzlo ElĂĹĄinĂ˝ch oÄĂ
TimothĂŠe de Fombelle uzavĂrĂĄ sĂĄgu TobiĂĄĹĄe LolnesseMarkĂŠta HolanovĂĄ
( marketa.holanova)
V tuto chvĂli pĹichĂĄzĂ na Ĺadu jiĹž zmĂnÄnĂŠ odkazy k prvnĂ knize. TobiĂĄĹĄ Lolness mÄĹĂ asi dva milimetry a je jednĂm z obyvatel Stromu. KvĹŻli mocenskĂ˝m ÄachrĹŻm jsou jeho rodiÄe zadrĹženi a TobiĂĄĹĄ musĂ svĹŻj domov ve vÄtvĂch opustit. Jeho cesta vede aĹž ke koĹenĹŻm Stromu, mezi SloupanĂŠ, kteĹĂ ĹžijĂ v trĂĄvÄ. Na konci prvnĂho dĂlu stojĂ TobiĂĄĹĄ pĹed zĂĄsadnĂ otĂĄzkou – zĹŻstat mezi SloupanĂ˝mi, bez rodiny, bez minulosti, nebo se pokusit zĂskat vĹĄe zpÄt, nebo zachrĂĄnit rodiÄe, milovanou ElĂĹĄu a pokusit se odvrĂĄtit katastrofu, kterĂĄ zaÄĂnĂĄ hrozit celĂŠmu Stromu.
VĹĄechno mĂĄ svĹŻj Äas, v tuto chvĂli pĹiĹĄel ten TobiĂĄĹĄĹŻv. Je takĂŠ potĹeba zodpovÄdÄt vĹĄechny otevĹenĂŠ otĂĄzky z minulosti. De Fombelle tak ÄinĂ s grĂĄciĂ a lehkostĂ. V podobÄ retrospektivnĂch vsuvek pĹiplouvajĂ zapomenutĂŠ odpovÄdi z dĂĄvnĂ˝ch ÄasĹŻ a naprosto organicky zapadajĂ do vyprĂĄvÄnĂ.
TimothĂŠe de Fombelle vĂ˝teÄnÄ pracuje s vĂĄhou vzpomĂnky a plynutĂ Äasu. Za kaĹždou vÄtou slyĹĄĂte tichĂ˝ zvuk kyvadla, kterĂŠ kaĹždou vteĹinou odkrajuje Äas. ChvĂle, kterĂŠ jsou, byly a uĹž nikdy nebudou. A jedinĂŠ mĂsto, kde zĹŻstanou, jsou vaĹĄe vzpomĂnky.
De Fombellovi se podaĹil úŞasnĂ˝ kousek – v pĹesnĂŠm pomÄru zkombinovat patos a zĂĄroveĹ lehkost, vtip a zĂĄsadnĂ etickĂŠ otĂĄzky, a to tak, aby oslovil nejen dÄti, ale i jejich rodiÄe.
"A skupinka schovĂĄvajĂcĂ se uprostĹed AmenovĂ˝ch lesĹŻ mÄla dost dĹŻvodĹŻ, aby vyÄarovala z jĂdla kouzlo: rodiÄe, prarodiÄe, vnuÄka, pĹĂtel, kterĂŠho jsme uĹž v duchu pochovali, dobrĂ˝ chlĂŠb, vzpomĂnka na nepĹĂtomnĂŠ, smĂĹenĂ, oheĹ v krbu, nÄkdo dosud pĹesvÄdÄenĂ˝, Ĺže strĂĄvĂ VĂĄnoce o samotÄ, snĂh v oknech, kĹehkost ĹĄtÄstĂ, Miina krĂĄsa, spoleÄnĂŠ vzpomĂnky a klobĂĄsa. Je neuvÄĹitelnĂŠ, co vĹĄechno se posklĂĄdĂĄ do svÄtnice tak malĂŠ, Ĺže by se do nĂ neveĹĄla ani beruĹĄka."
MarkĂŠta HolanovĂĄ
de Fombelle, TimothĂŠe: ElĂĹĄiny oÄi. PĹeklad: D. JanderovĂĄ. Ilustrace: F. Place. Baobab a GplusG, Praha 2008. 296 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 1 (33), 24. 11. 2008.
(7. 11. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2259
VzpomĂnky na Mahavishnu
Walter Kolosky v knize Energia, vĂĄĹĄeĹ a krĂĄsa pĹinĂĄĹĄĂ pĹĂbÄh „nejlepĹĄĂ skupiny na svÄtÄ“Stefan Segi
( stefan.segi)
Na druhou stranu je tĹeba si pĹiznat, Ĺže Äasy okouzlenĂ skupinou kolem Johna McLaughlina jsou uĹž dĂĄvno pryÄ. A jestliĹže autor knihy v podtitulu pĂĹĄe o „nejlepĹĄĂ skupinÄ na svÄtÄ“, je nutnĂŠ si pĹipomenout, Ĺže klasickĂĄ sestava Mahavishnu pĹŻsobila na poÄĂĄtku sedmdesĂĄtĂ˝ch let mĂŠnÄ neĹž tĹi roky, vydala tĹi LP desky a nejvÄtĹĄĂ publikum si zĂskala jako pĹedkapela Aerosmith. To nenĂ pĹĂliĹĄ impozantnĂ bilance.
StarĂĄ lĂĄska ovĹĄem nerezavĂ a Walter Kolosky se do prĂĄce o Mahavishnu Orchestra pustil s vervou a dĹŻkladnostĂ. KaĹždĂ˝ zdroj peÄlivÄ ovÄĹil, promluvil si snad s kaĹždĂ˝m pamÄtnĂkem nejvÄtĹĄĂ slĂĄvy skupiny a navĂc se mu povedl jeden vpravdÄ husarskĂ˝ kousek. PodaĹilo se mu zĂskat komentĂĄĹe vĹĄech ÄlenĹŻ kapely, kteĹĂ spolu jinak nekomunikujĂ a odmĂtajĂ se podĂlet na spoleÄnĂ˝ch projektech. Co mi v knize ponÄkud schĂĄzĂ, jsou komentĂĄĹe a recenze z dobovĂŠho tisku, kterĂ˝m se Kolosky nevÄnuje a kterĂŠ by rozhodnÄ stĂĄlo zato porovnat se souÄasnĂ˝m pohledem na odkaz kapely. Takto pĹŻsobĂ hodnocenĂ jednotlivĂ˝ch alb a koncertĹŻ ponÄkud fanouĹĄkovsky, bez ŞådoucĂho odstupu.
Monografie je psĂĄna chronologicky a je proklĂĄdĂĄna poznĂĄmkami a vzpomĂnkami ĹžijĂcĂch aktĂŠrĹŻ (bohuĹžel ti nejzajĂmavÄjĹĄĂ, Tony Williams a Miles Davis, pĹispÄt uĹž nemohli). KoloskĂŠmu zpoÄĂĄtku hraje do karet fakt, Ĺže kaĹždĂ˝ ze ÄlenĹŻ Mahavishnu orchestra pochĂĄzel z jinĂŠ zemÄ a vychĂĄzel z jinĂŠho kulturnĂho zĂĄzemĂ. PrvnĂ ÄĂĄst knihy je proto nesmĂrnÄ zajĂmavĂ˝m Ätivem, ve kterĂŠm se proplĂŠtajĂ cesty pÄti nesmĂrnÄ nadanĂ˝ch instrumentalistĹŻ, kteĹĂ se znenadĂĄnĂ ocitli nad propastĂ mezi jazzovou avantgardou a progresivnĂmi rockovĂ˝mi smÄry. Ĺ˝ivotnĂ pĹĂbÄhy kaĹždĂŠho z protagonistĹŻ jsou nesmĂrnÄ poutavĂŠ. NapĹĂklad Jan Hammer na poslednĂ chvĂli emigruje z Äeskoslovenska, aby se mohl v Americe stĂĄt jazzovĂ˝m pianistou a Jerry Goodman se rozhodne opustit drĂĄhu nadÄjnĂŠho houslovĂŠho virtuosa jenom proto, aby se jako bedĹĂĄk mohl pĹidat k rockovĂŠ kapele.
Ke konci bohuĹžel knĂĹžka ztrĂĄcĂ napÄtĂ, obzvlĂĄĹĄtÄ kdyĹž autor na kaĹždĂŠ strĂĄnce pĹidĂĄvĂĄ stĂĄle podobnÄ vyznĂvajĂcĂ citĂĄty o tom, jak hudba Mahavishnu nÄkomu zmÄnila Ĺživot, uvedla ho do transu Äi pĹivedla k jinĂŠmu pohledu na hudbu. Nakonec vĹĄak nezbĂ˝vĂĄ, neĹž smeknou pĹed vydavatelstvĂm Hevhetia. NedĂĄ se oÄekĂĄvat, Ĺže by Energia, vĂĄĹĄeĹ a krĂĄsa byla nÄjakĂ˝m finanÄnĂm trhĂĄkem, ale ĹĄĹĽastnĂ˝ jazzovĂ˝ fanouĹĄek si ji jistÄ nadĹĄenÄ zaĹadĂ na ÄestnĂŠ mĂsto do svĂŠ ĂştlĂŠ knihovniÄky. Hned vedle MilkowskĂŠho Ĺživotopisu Jaca Pastoriuse a autobiografie Milese Davise, pravĂŠ Bible vĹĄech vyznavaÄĹŻ modernĂ hudby.
Stefan Segi
Walter Koloski: Energia, vĂĄĹĄeĹ, krĂĄsa; PrĂbeh lagendĂĄrnych Mahavishnu Orchestra, najlepĹĄej skupiny na svete. Hevhetia. KoĹĄice 2007. 306 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 1 (33), 24. 11. 2008.
(7. 11. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2265
Kam se jen podÄl?
Petra HĹŻlovĂĄ se vydala do tajgyJitka Ĺ afratovĂĄ
( jitka.safratova)
„Hablund byl nejprve nadĹĄen. TÄmi lĂĄny donekoneÄna se rozprostĂrajĂcĂch lesĹŻ. Ani rozestlat si ve vlaku nechtÄl, aby nepĹiĹĄel o kus tĂŠ parĂĄdy mĂhajĂcĂ se temnĂŠ zelenÄ. Tlukotem praĹžcĹŻ mu tlukotalo srdce. Jen ĹĄkoda, Ĺže okĂ˝nko bylo tak zmazanĂŠ. OtĂrat je zevnitĹ rukĂĄvem vĹŻbec nepomĂĄhalo...“
PĂĹĄe se rok 1947 a do CharynÄ pĹijĂĹždĂ Hablund, muĹž z KodanÄ, kterĂ˝ cĂtĂ jakĂŠsi poslĂĄnĂ. TvrdĂ, Ĺže neprchĂĄ pĹed svou Ĺženou, navĹždy ji prĂ˝ bude milovat, aÄkoliv ji vypustil ze svĂ˝ch myĹĄlenek krĂĄtce za Moskvou... Ani jeden z nich vĹĄak netuĹĄĂ, Ĺže se jiĹž nikdy nesetkajĂ.
PĹichĂĄzĂ rĂĄna! ZoufalĂĄ Ĺžena se po pĂĄr mÄsĂcĂch rozhodne svĂŠho muĹže najĂt – do krutĂ˝ch sibiĹskĂ˝ch zĂĄkoutĂ by rĂĄda vyslala expedici, jeĹž by jĂ manĹžela pĹivedla zpÄt. AvĹĄak marnÄ.
AĹž po dlouhĂ˝ch ĹĄedesĂĄti letech se na nĂĄdraŞà objevuje Erske. ObjasnĂ zĂĄhadnĂŠ zmizenĂ dĂĄnskĂŠho podnikatele a fotografa, kterĂ˝ chtÄl objevit „Spolek milovnĂkĹŻ tradic“?
Kniha je rozdÄlena do kapitol, v nichĹž kaĹždĂ˝ z hrdinĹŻ vyprĂĄvĂ o svĂŠm spletitĂŠm ĹživotÄ. PostupnÄ se nĂĄm pĹedstavĂ jeĹĄtÄ Hablundova Ĺžena Mariane a Fedorek, "pravodnĂk" na transibiĹskĂŠ magistrĂĄle, kterĂ˝ mĂĄ nejradÄji cestovĂĄnĂ po zasnÄĹženĂ˝ch kolejĂch.
MĹŻĹžeme si vĹĄimnout, Ĺže se jejich vĂ˝povÄdi tĂŠmÄĹ neliĹĄĂ. Jakoby se v Charyni zastavil Äas... MyslĂm si, Ĺže se autorce v tomto dobrodruĹžnĂŠm vyprĂĄvÄnĂ podaĹilo velmi barvitÄ popsat nelĂtostnĂŠ sibiĹskĂŠ zimy, nuznĂ˝ Ĺživot v kmenech, nebezpeÄĂ ÄĂhajĂcĂ v tajze za kaĹždĂ˝m stromem, ale i lĂĄsku, kterĂĄ si nikdy nevybĂrĂĄ.
Autorka se nebrĂĄnĂ spisovnĂŠ ÄeĹĄtinÄ, striktnÄ ji vĹĄak nedodrĹžuje, neboĹĽ kaĹždĂĄ situace si ŞådĂĄ svĂŠ a ona si toho je plnÄ vÄdomĂĄ... RomĂĄn mne velmi zaujal svĂ˝m dÄjem, pohrĂĄvĂĄ si s nĂĄmi, a ÄtenĂĄĹ je tudĂĹž nucen napjatÄ vyÄkĂĄvat... PĹĂbÄh konÄĂ k mĂŠmu pĹekvapenĂ tak krutÄ, jak si to jen Duch tajgy a dravĂŠ vlÄĂ oÄi ŞådajĂ.
Jitka Ĺ afratovĂĄ
HĹŻlovĂĄ, Petra: Stanice tajga. Torst, Praha 2008. 334 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 1 (33), 24. 11. 2008.
(7. 11. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2262
HledĂĄnĂ zemÄ nezemÄ
OdcizenĂ sobÄ samĂ˝m podle indickĂŠho receptuEva HaderkovĂĄ
( ema.stasova)
Ve velkĂŠm, kdysi slavnĂŠm domÄ, kterĂ˝ je dnes tĂŠmÄĹ rozpadlĂ˝, Ĺžije starĂ˝ zatrpklĂ˝ soudce se svĂ˝m kuchaĹem, milovanou fenkou ŤunĹĽou a vnuÄkou Sai. Tato mladĂĄ Ĺžena nutĂ soudce vzpomĂnat na vlastnĂ mladĂĄ lĂŠta, kterĂĄ strĂĄvil na studiĂch v Anglii. Ta se pro nÄj stala synonymem dokonalosti a se svou rodnou IndiĂ se uĹž nikdy znovu nesĹžil.
Sai se snaŞà poznĂĄvat svou vlast, ale je omezena neznalostĂ jazyka. HledĂĄ Ăşnik od bruÄĂcĂho dÄdeÄka ve vztahu s nepĂĄlskĂ˝m uÄitelem. BohuĹžel pĹichĂĄzĂ doba povstĂĄnĂ GhurkĹŻ, kterĂŠho se uÄitel ĂşÄastnĂ. Oba si ÄĂm dĂĄl vĂce uvÄdomujĂ rozdĂly mezi sebou a neschopnost se s nimi vypoĹĂĄdat.
TĹetĂ rovinu reprezentuje kuchaĹĹŻv syn BidĹžu, kterĂ˝ emigroval do Ameriky, ale bohuĹžel se mu nedostalo pĹijetĂ, kterĂŠ oÄekĂĄval. MĂsto velkĂ˝ch ĂşspÄchĹŻ jen ĹživoĹĂ a touŞà po nĂĄvratu domĹŻ. Nakonec jej o vĹĄechno okradou cestou z letiĹĄtÄ povstalci.
V knize se mĹŻĹžeme doÄĂst mnoho o naĹĄich tuĹžbĂĄch, kterĂŠ si nedovedeme splnit sami, a tak hledĂĄme rĹŻznĂŠ zemÄ zaslĂbenĂŠ, v nichĹž doufĂĄme nalĂŠzt lepĹĄĂ Ĺživot. Pro starĹĄĂ generaci to byla Anglie, dneĹĄnĂ mladĂ se snaŞà dostat do USA a pro Ghurky je touto zemĂ vlastnĂ stĂĄt, za kterĂ˝ se rozhodnou bojovat vĹĄemi prostĹedky, i kdyĹž za to nakonec trpĂ jen ti, kteĹĂ s tĂm nemajĂ nic spoleÄnĂŠho.
S hledĂĄnĂm „vlastnĂ“ zemÄ souvisĂ i hledĂĄnĂ identity, neschopnost sĹžĂt se s danĂ˝mi podmĂnkami. V popĹedĂ je pĹĂbÄh Sai, kterĂĄ svou zemi zatĂm nenalezla, nicmĂŠnÄ kniha obsahuje spoustu retrospektivnĂch odboÄek a vedlejĹĄĂch pĹĂbÄhĹŻ, kterĂŠ dodĂĄvajĂ ĂşstĹednĂm postavĂĄm Ĺživost.
V romĂĄnu se prolĂnajĂ rĹŻznĂŠ geografickĂŠ a ÄasovĂŠ roviny, kaĹždĂĄ osoba jako by stĂĄla trochu jinde. ZĂĄroveĹ se tĂm ukazuje, jak velkĂŠ propasti jsou i mezi lidmi, kteĹĂ ĹžijĂ hned vedle sebe.
Eva HaderkovĂĄ
Desai, Kiran: DÄdictvĂ ztrĂĄty. PĹeklad: Blanka PeĹĄinovĂĄ. Odeon, Praha 2008. 353 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 2-3 (34-35), 12. 1. 2009.
(9. 11. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2268
Romeo, Julie a Adolf Hitler
Je opravdu nutnĂŠ zabĂt FĂźhrera, abychom naĹĄli sami sebe?Stefan Segi
( stefan.segi)
KdyĹž se k tomu pĹidĂĄ tradiÄnĂ Jasonova kresba ve stylu ranĂ˝ Walt Disney à la film noir, vĂ˝slednĂ˝ celek je ve vĹĄech ohledech pĹŻsobivĂ˝. StrnulĂŠ postavy, neutrĂĄlnĂ vĂ˝razy a prĂĄzdnĂŠ oÄnĂ dĹŻlky rozpoutĂĄvajĂ naplno vĹenĂ ÄtenĂĄĹovy fantazie a kladou pĹed nÄj Ĺadu nejasnĂ˝ch otĂĄzek, jejichĹž formulace se bÄhem Äetby promÄĹuje, aniĹž by na konci byly odpovÄdĂm blĂĹže neĹž na zaÄĂĄtku. ZabitĂ Adolfa Hitlera v JasonovÄ svÄtÄ pĹedstavuje metaforickĂŠ vyvrcholenĂ lidskĂŠho snaĹženĂ vzhledem k materiĂĄlnĂmu svÄtu, pro kterĂ˝ je odosobnÄnĂĄ prĂĄce pro penĂze zĂĄkladnĂ hodnotou. Ĺ˝ivot je v komiksu podĂĄn jako druh prĹŻmyslu. ZpĹŻsob, jak mechanizovanÄ ĹžĂt a ĹeĹĄit problĂŠmy s pomocĂ formĂĄlnĂch prostĹedkĹŻ. HlavnĂ hrdina, nĂĄjemnĂ˝ vrah, kterĂ˝ s okĂĄzalou lhostejnostĂ likviduje nepohodlnĂŠ osoby, zasvÄtĂ zamÄstnĂĄnĂ celĂ˝ Ĺživot.
StojĂ to nakonec za to? Jakou sĂlu majĂ vzpomĂnky? Je svrchovanÄ urbanizovanĂĄ mysl jeĹĄtÄ schopna odtrhnout se od industrializovanĂŠho, zprostĹedkovanĂŠho svÄta a hledat Ĺživot v jeho pĹŻvodnĂ neodosobnÄnĂŠ podobÄ? Je dobrĂŠ u sebe stĂĄle nosit kapesnĂ vydĂĄnĂ Mein Kampfu? To jsou jen nÄkterĂŠ z otĂĄzek, jimiĹž se zabĂ˝vĂĄ JasonĹŻv zabijĂĄckĂ˝ romantickĂ˝ thriller, kterĂ˝ s kaĹždĂ˝m dalĹĄĂm pĹeÄtenĂm stoupĂĄ na kvalitÄ.
Stefan Segi
Jason: Zabil jsem Adolfa Hitlera. PĹeklad: R. PodanĂ˝. BB art, Praha 2008. 48 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 2-3 (34-35), 12. 1. 2009.
(29. 11. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2274
V moci rudých zachrånců
KdyĹž jsou jahody porosenĂŠ krvĂAndrea FiĹtĂkovĂĄ
( andrea.firtikova)
Je konec druhĂŠ svÄtovĂŠ vĂĄlky, Brno prĂĄvÄ osvobodila sovÄtskĂĄ armĂĄda, „blĂ˝skĂĄ se na lepĹĄĂ zĂtĹky“ a vĹĄichni jsou ĹĄĹĽastni. I ÄtrnĂĄctiletĂĄ VÄrka a jejĂ devĂtiletĂĄ sestra NaÄa jsou ĹĄĹĽastnĂŠ. Jen jejich matka mlÄĂ v pĹedtuĹĄe zlĂŠ budoucnosti. A nemĂ˝lĂ se.
TĹĂÄlennĂĄ rodina je po osvobozenĂ mÄsta rudoarmÄjci zatÄena kvĹŻli matÄinu ruskĂŠmu pĹŻvodu a ĂştÄku z vlasti bÄhem obÄanskĂŠ vĂĄlky (1917). Matka i dcery jsou odvleÄeny do sibiĹskĂŠho gulagu. TÄĹžkĂĄ dĹina, kaĹždodennĂ boj o pĹeĹžitĂ plnĂ˝ strachu a bolesti – aĹĽ uĹž fyzickĂŠ, nebo psychickĂŠ. StĹih. TĂŠmÄĹ dvacet let Ĺživota je pryÄ – dvacet let Ĺživota pĹeĹžitĂŠho, nikoli proĹžitĂŠho.
RomĂĄn se sklĂĄdĂĄ ze ÄtyĹ kapitol – Cestou kĹĂĹžovou, Peklo, OÄistec a Doma, bÄhem nichĹž se z dospĂvajĂcĂ dĂvky stane tĹiatĹicetiletĂĄ Ĺžena. AÄkoli je hrdince na zaÄĂĄtku romĂĄnu ÄtrnĂĄct let, ŞådnĂ˝ dÄtskĂ˝ ani dospĂvajĂcĂ svÄt v knize nenajdeme. To odråŞà jejĂ pĹedÄasnĂŠ dospÄnĂ a takĂŠ fakt, Ĺže dÄj nĂĄm autor zprostĹedkovĂĄvĂĄ na zĂĄkladÄ vyprĂĄvÄnĂ jiĹž zestĂĄrlĂŠ Ĺženy, kterĂĄ na svĂŠ utrpenĂ pohlĂŞà velice realisticky.
Autor tlumoÄĂ VÄĹin pĹĂbÄh v er-formÄ a jeho subjektivnĂ postoje se v romĂĄnu neodrĂĄĹžĂ. NesnaŞà se nic zlehÄovat – uĹžĂvĂĄ syrovĂ˝ popis dÄje k vylĂÄenĂ doby. AĹž naturalisticky popisuje kaĹždodennĂ hrĹŻzy. NesoustĹedĂ se na lĂÄenĂ vnÄjĹĄku, ale vnitĹku. NeznĂĄme fyzickĂŠ podoby postav, ale jejich charaktery, kladnĂŠ i zĂĄpornĂŠ.
PrvnĂ dvÄ kapitoly jsou sice nejkrutÄjĹĄĂ, ale zĂĄroveĹ nejÄtivÄjĹĄĂ. DÄj plyne velice sviĹžnÄ a s VÄrkou proĹžĂvĂĄme kaĹždĂ˝ jejĂ zĂĄchvÄv strachu i bolesti. AutentickĂĄ atmosfĂŠra se bohuĹžel v nĂĄsledujĂcĂch dvou kapitolĂĄch vytrĂĄcĂ.
Andrea FiĹtĂkovĂĄ
Kupka, JiĹĂ S.: KrvavĂŠ jahody. MladĂĄ fronta, Praha 2008. 208 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 2-3 (34-35), 12. 1. 2009.
(1. 12. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2276
VaginĂĄlnĂ uragĂĄn
Eve EnslerovĂĄ a jejĂ detabuizace vaginyDenisa GarciovĂĄ
( denisa.garciova)
Kniha Eve EnslerovĂŠ Vagina monology vyĹĄla letos v novĂŠm pĹekladu a takĂŠ s bohatĂ˝m doprovodnĂ˝m materiĂĄlem, kterĂ˝ je ryze informativnĂho rĂĄzu. Knihu otvĂrĂĄ sĂŠrie ÄtyĹ pĹedmluv, respektive dvou pĹedmluv a dvou ĂşvodnĂch slov, coĹž je uĹž opravdu pĹĂliĹĄ. ZĂĄvÄr knihy nezĹŻstĂĄvĂĄ ĂşvodnĂm pasĂĄĹžĂm nic dluĹžen a je takĂŠ velmi rozsĂĄhlĂ˝. Do detailĹŻ jsme seznĂĄmeni s hnutĂm V-Day, coĹž vĂ˝raznÄ mÄnĂ charakter knihy, neboĹĽ prostor, kterĂ˝ je zde vÄnovĂĄn ponÄkud vtĂravĂŠ agitaci, se svĂ˝m rozsahem rovnĂĄ vlastnĂm monologĹŻm. ZĂĄvÄreÄnĂ˝ apendix by se jistÄ lĂŠpe uplatnil v propagaÄnĂch broĹžurĂĄch. Snaha informovat za kaĹždou cenu je sice chvĂĄlyhodnĂĄ, ale jak se ĹĂkĂĄ – vĹĄeho s mĂrou, tĂm vĹĄak nechci nijak znevaĹžovat boj proti nĂĄsilĂ na ĹženĂĄch.
S Monology vaginy jste se uĹž moĹžnĂĄ setkali v divadle. V ÄeskĂŠ republice pĹedstavenĂ nabĂzĂ IntimnĂ divadlo BlĂĄhovĂŠ DĂĄĹĄi, kde excelujĂ DĂĄĹĄa BlĂĄhovĂĄ, Anna PolĂvkovĂĄ a MĂĹĄa SajlerovĂĄ. Inscenace tĂŠto netradiÄnĂ divadelnĂ hry, kterou poprvĂŠ prezentovala sama Eve EnslerovĂĄ v roce 1996, se uskuteÄnila uĹž tĂŠmÄĹ vĹĄude, a to i ve stĂĄtech, kde je postavenĂ Ĺžen podĹadnĂŠ. Kniha byla pĹeloĹžena do vĂce neĹž dvaceti jazykĹŻ. Monology vaginy vyvolĂĄvajĂ po celĂŠm svÄtÄ bouĹlivĂŠ ohlasy uĹž od svĂŠho prvnĂho uvedenĂ. OtevĹĂt diskuzi byl takĂŠ autorÄin zĂĄmÄr.
Obsah knihy se mĹŻĹže ÄtenĂĄĹĹŻm jevit jako pĹĂliĹĄ velkĂŠ sousto. Ale Vagina monology takovou knihou bĂ˝t chtÄjĂ – provokujĂcĂ, ĹĄokujĂcĂ, smutnou a vĂĄĹžnou, zĂĄroveĹ vĹĄak i veselou, nekonvenÄnĂ a odvĂĄĹžnou. Jde o hlubokou sondu do ĹženskĂŠho nitra (obraznÄ i doslova). Koncentrace pojmu vagina je v knize vĂc neĹž nĂĄhodnĂĄ, autorka se podobnĂĄ slova neostĂ˝chĂĄ pouĹžĂvat. To samĂŠ ÄekĂĄ i od svĂ˝ch ÄtenĂĄĹĹŻ. Eve EnslerovĂĄ nĂĄs uÄĂ, jak naklĂĄdat s Ĺženskou sexualitou. NÄkterĂŠ monology jsou ĂşsmÄvnĂŠ, jinĂŠ jsou bolestnĂŠ a duĹĄi drĂĄsajĂcĂ. PromlouvajĂ k nĂĄm Ĺženy rĹŻznĂ˝ch ras, nĂĄrodnostĂ, vyznĂĄnĂ, vÄku i sexuĂĄlnĂ orientace. TĂŠmata jako menstruace, porod, zneuĹžĂvĂĄnĂ, nĂĄsilĂ, ĹženskĂĄ obĹĂzka, sex nebo orgasmus, kterĂĄ se donedĂĄvna brala jako cosi zapovÄzenĂŠho a nehodĂcĂho se k diskuzi, tu bez okolkĹŻ vyplouvajĂ na povrch. Monology pĹŻsobĂ velmi autenticky a otevĹenÄ, pĹesto jsou vĹĄak svou podstatou velice intimnĂ a niternĂŠ.
Velmi zajĂmavĂŠ je takĂŠ vlĂĄkno odpovÄdĂ na otĂĄzky, kterĂŠ byste si asi sami nikdy nepoloĹžili. VĂte, co by nosila vaĹĄe vagina, kdyby se oblĂŠkala? MoĹžnĂĄ baret, Äervenou maĹĄli nebo brĂ˝le… A kdyby mohla mluvit, moĹžnĂĄ byste se podivila, kdyby Ĺekla: „Rozmysli si to!“ MoĹžnĂĄ by ale volala: „JeĹĄtÄ, jeĹĄtÄ…“ Jak je vaĹĄe vagina cĂtit? Vodou, Bohem, skoĹicĂ a hĹebĂÄkem nebo rybinou?
Monology vaginy vĂĄs zajistĂŠ oslovĂ – aĹĽ uĹž uchvĂĄtĂ nebo pohorĹĄĂ. SlabĹĄĂ a puritĂĄnskĂŠ povahy moĹžnĂĄ znechutĂ. RozhodnÄ vĂĄs ale nenechajĂ v klidu. Tato kniha nenĂ jen o vaginĂĄch. Je hlavnÄ o ĹženĂĄch. S chutĂ se zaÄtou i muĹži, a pak zjistĂ to, co znĂĄ uĹž i ĹĄestiletĂĄ holÄiÄka: „VĂm, Ĺže nÄkde hluboko mĂĄ opravdu moc chytrĂ˝ mozek.“ Vaginy svÄta, spojte se!
Denisa GarciovĂĄ
EnslerovĂĄ, Eve: Vagina monology. PĹeklad: E. HauserovĂĄ. XYZ, Praha 2008. 193 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 2-3 (34-35), 12. 1. 2009.
(4. 12. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2281
PohĂĄdka z PaĹĂĹže
PĹĂbÄh jako cesta za Ĺživotem i smrtĂSĂĄra ArnsteinovĂĄ
( sara.arnsteinova)
PĹĂbÄh nĂĄs provĂĄdĂ labyrintem mozku starĹĄĂ domovnice, kterĂ˝ je proklĂĄdĂĄn otĂĄzkami z denĂku dvanĂĄctiletĂŠ Palomy. Ăkol domovnice panĂ MichelovĂŠ je starat se o pohodlĂ burĹžoaznĂ smetĂĄnky, od pĹĂzemĂ aĹž po poslednĂ patro. JejĂ Ĺživot mĂĄ navenek pĹŻsobit prachobyÄejnÄ, staromilsky a jednoduĹĄe.
AvĹĄak zdĂĄnĂ klame - za dveĹmi svĂŠ skrovnĂŠ garsonky skrĂ˝vĂĄ to, co jeĹžek za keĹem bodlin, poĹĂĄdĂĄ intelektuĂĄlnĂ orgie poÄĂnaje od Anny Kareniny aĹž po existencialismus nebo Marxe. Obyvatelstvo luxusnĂho domu v centru PaĹĂĹže se samozĹejmÄ ani zdaleka nepokouĹĄĂ tuto pĹetvĂĄĹku prokouknout, aĹž na Palomu, dceru jednĂŠ ze zbohatlickĂ˝ch rodin. AÄ je velmi mladĂĄ, jako druhĂĄ hlavnĂ hrdinka naplĹuje statÄ knihy hluboce intelektuĂĄlnĂmi rozpravami sama se sebou o ĹživotÄ a smrti a o tom zda stojĂ za to spĂĄchat sebevraĹždu.
Je zklamĂĄna Ĺživotem, jejĂ post v bohatĂŠ rodinÄ se jĂ pĹĂÄĂ a po celou dobu hledĂĄ v pohybech svÄta smysl, kterĂ˝ by jĂ dokĂĄzal, Ĺže stojĂ za to ĹžĂt. Osudy hrdinek se stĹetnou, neboĹĽ kdyĹž nÄkdo smýťlĂ podobnÄ, je to nevyhnutelnĂŠ. ÄĂĄsteÄnÄ se o to postarĂĄ i novĂ˝ nĂĄjemnĂk – Pan Ozu, Japonec. OslnĂ Palomu, kterĂĄ je milovnicĂ japonskĂŠ kultury, i RenĂŠe (panĂ Michelovou) a abychom smÄĹovali k idylce, prokoukne jejĂ kamuflĂĄĹž a vydĂĄ se na cestu za poznĂĄnĂm toho, co se skrĂ˝vĂĄ za kukuÄem a zĂĄstÄrou rĂĄdoby primitivnĂ bytnĂŠ.
Kniha je vtipnĂĄ, sarkastickĂĄ, moudrostĂ oplĂ˝vajĂcĂ, ale i smutnĂĄ. Trochu nepravdÄpodobnĂŠ se zdĂĄ bĂ˝t tak pokroÄilĂŠ pĹemýťlenĂ dvanĂĄctiletĂŠ dĂvky, i vĹĄechny nĂĄhody, co se v domÄ semelou, ale i pĹesto je krĂĄsnĂŠ nechat tomu tu poetiku, s kterou se pĹĂbÄh pĹĂjemnÄ nese ke svĂŠmu, aÄ smutnĂŠmu, pĹesto velmi pÄknĂŠmu konci. DvanĂĄctiletĂĄ duĹĄe si mĹŻĹže rozumÄt s padesĂĄtiletou a za ĹĄĹĽastnĂ˝ konec se mĹŻĹže povaĹžovat i smrt, kterou dĂĄ starĹĄĂ mladĹĄĂmu dĹŻvod ĹžĂt dĂĄl.
SĂĄra ArnsteinovĂĄ
Barbery, Muriel: S elegancĂ jeĹžka. Host, 2008. 315 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 2-3 (34-35), 12. 1. 2009.
(7. 12. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2285
MagickĂ˝ svÄt Haruki Murakamiho
KaĹždĂ˝ mĂĄ svoji tovĂĄrnu na slonyOlga Pavlova
( olga.pavlova)
ZpoÄĂĄtku se toto dĂlo podobĂĄ jeho pĹedchozĂm romĂĄnĹŻm, jako je napĹĂklad Kafka na pobĹeŞà nebo NorskĂŠ dĹevo, kterĂŠ byly takĂŠ pĹeloĹženy do ÄeĹĄtiny. Tyto romĂĄny spojuje pĹĂbÄh soustĹedÄnĂ˝ kolem prĹŻmÄrnĂŠho hrdiny, kterĂ˝ bez ohledu na svĂŠ povolĂĄnĂ rozumĂ svÄtovĂŠ literatuĹe a takĂŠ se velice dobĹe orientuje v americkĂŠ hudbÄ.
SyĹžet tĂŠto knihy se toÄĂ kolem anonymnĂho pracovnĂka vymyĹĄlenĂŠ firmy, pro kterĂŠho jsou nejdĹŻleĹžitÄjĹĄĂmi pĹedmÄty „video a televize, kterĂŠ stĂĄly spoustu penÄz, sbĂrka whisky ve skĹĂni, koĹženĂĄ bunda a novĂ˝ trojĹadovĂ˝ oblek“. Takto pasivnÄ trĂĄvĂ hrdina Ĺživot. HromadĂ rĹŻznĂŠ pĹedmÄty a obÄas vzpomene na svou Ĺženu, kterĂĄ od nÄj odeĹĄla, nebo na milenky, se kterĂ˝mi nemĹŻĹže a ani nechce ĹžĂt. Za tento zpĹŻsob Ĺživota vĹĄak hlavnĂ hrdina zaplatĂ aĹž pĹĂliĹĄ vysokou cenu.
ZajĂmavĂ˝m momentem je, Ĺže ŞådnĂĄ z postav nemĂĄ vlastnĂ jmĂŠno. HlavnĂ hrdina vyprĂĄvĂ v ich-formÄ pĹĂbÄhy o dĂvce z knihovny, profesorovi, tlustĂŠ profesorovÄ vnuÄce, strĂĄĹžnĂŠm, plukovnĂkovi a jinĂ˝ch. SvĂĄ pravĂĄ jmĂŠna majĂ jen zpÄvĂĄci a skupiny, kterĂŠ hrdina vĹĄude slyĹĄĂ a potkĂĄvĂĄ, stejnÄ jak spisovatelĂŠ Äi knihy, kterĂŠ Äte.
Do hrdinova vyprĂĄvÄnĂ je vpleteno imaginĂĄrnĂ mÄsto, kterĂŠ vzniklo v jeho tovĂĄrnÄ na slony. Je to pravĂ˝ opak skuteÄnosti, ve kterĂŠ Ĺžije. Jsou tam jen nezbytnĂŠ vÄci, ale zĂĄroveĹ tam nenajdeme ŞådnĂŠ city. ObyvatelĂŠ mÄsta vedou klidnĂ˝ Ĺživot, i za cenu ztrĂĄty svĂŠho stĂnu. MluvĂ se zde i o vztahu k vÄcem, kterĂŠ, na rozdĂl od reĂĄlnĂŠho svÄta, jsou schovĂĄny v depozitĂĄĹi za Knihovnou jako nadbyteÄnĂŠ pĹedmÄty. TakovĂ˝to postoj je nejspĂĹĄe autorovou kritikou neomezenĂŠ konzumace.
Hrdina existuje najednou v obou svÄtech a ĹeĹĄĂ otĂĄzku, kde mĂĄ zĹŻstat a kam patĹĂ jeho skuteÄnĂŠ jĂĄ, coĹž lze chĂĄpat jako hledĂĄnĂ vlastnĂ identity, kterou najde aĹž na konci romĂĄnu.
Olga Pavlova
Murakami, Haruki: Konec svÄta&Hard-boiled Wonderland. PĹeklad: T. JurkoviÄ. Odeon, Praha 2008. 502 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 2-3 (34-35), 12. 1. 2009.
(7. 12. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2286
Lien, Zmetek a AndÄl
ÄtvrtĂ˝ romĂĄn Saskie de CosterovĂŠEva LevorovĂĄ
( eva.levorova)
HlavnĂmi postavami knihy jsou Lien a Marcus. V prvnĂ polovinÄ knihy je obÄma pouhĂ˝ch devÄt let. Lien je psychicky naruĹĄenĂĄ dĂvka, kterĂĄ se ve volnĂŠm Äase bavĂ shromaĹžÄovĂĄnĂm absurdnĂho mnoĹžstvĂ nakradenĂ˝ch potravin a rituĂĄlnĂm pĂĄlenĂm penÄz, za nÄĹž si mÄla koupit svaÄiny. Marcus, autistickĂ˝ chlapec, trĂĄvĂ dlouhĂŠ hodiny otrockĂ˝m opisovĂĄnĂm ÄlĂĄnkĹŻ z novin. Lien Marcuse nenĂĄvidĂ, nazĂ˝vĂĄ ho Zmetkem a povaĹžuje za ĂşhlavnĂho nepĹĂtele, on se jĂ pĹedevĹĄĂm bojĂ.
PĹesto tito dva uzavĂrajĂ podivnĂŠ spojenectvĂ a spolupracujĂ na realizaci Lienina plĂĄnu – kradou v hokynĂĄĹstvĂ a touŞà „osvobodit slova“ z nemluvĂcĂch bytostĂ. Jejich zvrhlĂŠ poÄĂnĂĄnĂ vrcholĂ tĂ˝rĂĄnĂm krĂĄsnĂŠho hluchoslepĂŠho chlapce, AndÄla, pĹi nÄmĹž je naĹĄtÄstĂ dvojice pĹistiĹžena a nĂĄslednÄ dochĂĄzĂ k jejĂmu dvacetiletĂŠmu odlouÄenĂ.
V druhĂŠ polovinÄ knihy se shodou okolnostĂ dĂĄvnĂ „spojenci“ opÄt setkĂĄvajĂ. V tĂŠto ÄĂĄsti se vyprĂĄvÄnĂ v er-formÄ stĹĂdĂĄ s LieninĂ˝mi dopisy Marcusovi, kterĂŠ vĹĄak majĂ spĂĹĄe charakter denĂku Äi vnitĹnĂho monologu dĂvky.
Kniha je vĹĄechno ostatnĂ jen ne vĹĄednĂ. TÄm mĂŠnÄ otrlĂ˝m z nĂĄs by staÄily samotnĂŠ dĂvÄiny Ăşvahy. NavĂc si pĹi ÄtenĂ nejsme jisti, zda Marcus skuteÄnÄ existuje, nebo si jej stvoĹila chorĂĄ dĂvÄina mysl, aby mÄla koho nenĂĄvidÄt a milovat zĂĄroveĹ. Do toho se setkĂĄvĂĄme s pĹĂliĹĄ lidskĂ˝mi promluvami Lieniny GPS navigace…
Jak jiĹž bylo zmĂnÄno, zahraniÄnĂ kritika tento ĂştlĂ˝ romĂĄn pĹijala nadmĂru dobĹe. ZĹŻstĂĄvĂĄ otĂĄzkou, zda i ÄeskĂ˝ ÄtenĂĄĹ najde cestu k tak zvlĂĄĹĄtnĂmu ÄtenĂ. (JĂĄ ji nenaĹĄla.)
Eva LevorovĂĄ
de CosterovĂĄ, Saskia: Hrdina. PĹeklad: M. de Bruin-HĂźblovĂĄ. Pistorius & OlĹĄanskĂĄ, PĹĂbram 2008. 85 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 2-3 (34-35), 12. 1. 2009.
(7. 12. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2287
UmÄnĂ zamrzlo
Konec svÄta z pohledu komiksovĂŠho autoraSabine Smitko
( sabine.smitko)
LidĂŠ putujĂ pĹes ledovou pouĹĄĹĽ, bloudĂ, pĹemýťlejĂ a hĂĄdajĂ se, hledajĂ starou dobu. Z nĂĄznakĹŻ a informacĂ pĹemÄnÄnĂ˝ch v legendy ÄtenĂĄĹ Äasem pochopĂ, Ĺže komiks vyprĂĄvĂ o apokalyptickĂŠ budoucnosti, kdy se svÄt nachĂĄzĂ v dalĹĄĂ dobÄ ledovĂŠ. Ti lidĂŠ jsou vĂ˝zkumnĂci a historikovĂŠ, kteĹĂ pĂĄtrajĂ po pozĹŻstatcĂch naĹĄĂ souÄasnĂŠ kultury. V tom se z ledu vynoĹĂ trosky Louvru a s nĂm uvÄznÄnĂŠ a pozapomenutĂŠ umÄnĂ. VĂ˝zkumnĂci jsou bez jakĂŠkoliv spoleÄenskĂŠ pamÄti o zaniklĂŠ dobÄ, a tak zaÄĂnajĂ novĂŠ Ăşvahy o smyslu a souvislostech umÄnĂ.
Kresby podporujĂ obsah, pohled do dĂĄlky je nejistĂ˝ a zĹŻstĂĄvĂĄ nĂĄÄrtem, jen pohled blĂzkĂ˝ je konkrĂŠtnĂ a detailnĂ. AkvarelovĂŠ barvy se prolĂnajĂ, vĹĄe je drĹženo v teplĂŠm hnÄdo-oranĹžovĂŠm stĂnovĂĄnĂ, a postavy tak splĂ˝vajĂ s pozadĂm.
De CrĂŠcy ÄtenĂĄĹe nestavĂ pĹed hotovĂĄ fakta, pĹed vypracovanou ideu svÄta. ÄtenĂĄĹ je nucen zamyslet se nad definicĂ naĹĄĂ modernĂ kultury, nad smyslem vytvĂĄĹet umÄnĂ a vystavovat ho, nad smyslem obrazĹŻ a pĂsma. PĹemýťlenĂ tak zdaleka nekonÄĂ u otĂĄzky, zda a proÄ je Mona Lisa nejcennÄjĹĄĂm obrazem naĹĄĂ doby. Pochybnosti vznikajĂ i nad tĂm, jak spoleÄnost komunikuje a vytvĂĄĹĂ si svoje hodnoty, proÄ je chrĂĄnĂ a mÄnĂ. Komiks se na jednĂŠ stranÄ dĂĄ chĂĄpat jako ĂşsmÄvnĂĄ a dobrodruĹžnĂĄ povĂdka o cestÄ do hlubin znĂĄmĂŠho muzea. NÄkdy aĹž zdlouhavĂŠ a zbyteÄnĂŠ diskuze a hĂĄdky mezi Äleny vĂ˝zkumnĂŠho tĂ˝mu a jejich nepĹĂnosnĂŠ charakterizace tento zpĹŻsob pohledu jen podporujĂ. Ale na druhĂŠ stranÄ, pokud ÄtenĂĄĹ projevĂ vĹŻli pĹistoupit na tento neobvyklĂ˝ projekt, snadno se mĹŻĹže stĂĄt, Ĺže se nechĂĄ strhnout aĹž k filozofickĂ˝m a existenciĂĄlnĂm ĂşvahĂĄm.
„Doba LedovĂĄ“ je grafickĂ˝ romĂĄn s velice neobvyklĂ˝m a snad jedineÄnĂ˝m nĂĄpadem, kterĂ˝ si zaslouŞà bĂ˝t zaznamenĂĄn i „normĂĄlnĂm“ ÄtenĂĄĹem.
Sabine Smitko
de CrĂŠcy, Nicolas: Doba LedovĂĄ. PĹeklad: Magdalena KuÄrovĂĄ, Marika PechĂĄÄkovĂĄ. Meander, Praha 2008. 80 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 2-3 (34-35), 12. 1. 2009.
(8. 12. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2291
Humor a ironie
SvÄrĂĄkova premiĂŠra PovĂdekIvana BartoĹĄovĂĄ
( ivana.bartosova)
Kniha obsahuje deset rĹŻznÄ starĂ˝ch povĂdek, kterĂŠ jsou datovĂĄny od roku 1966 aĹž po rok 2008. I pĹesto, Ĺže vypravÄÄ skĂĄÄe v Äase, tak vyjma dvou pĹĂbÄhĹŻ, zasazenĂ˝ch do obdobĂ komunismu, popisuje zejmĂŠna souÄasnost.
Za samotnĂ˝mi nĂĄzvy jako HorkĂĄ nedÄle, DivaÄka, NatĂĄÄecĂ den, PodvodnĂk nebo Fotograf se skrĂ˝vajĂ udĂĄlosti a lidĂŠ vĹĄednĂho Ĺživota. Nejen z tohoto dĹŻvodu jsou povĂdky ÄtivĂŠ, ÄtenĂĄĹ se v nich hledĂĄ a smÄje se v okamĹžiku, kdy si uvÄdomĂ, Ĺže se mu podobnĂĄ vÄc takĂŠ stala. PovĂdky jsou krĂĄtkĂŠ, vypravÄÄ se v nich stĹĂdĂĄ, nÄkdy se jednĂĄ o ich-formu, jindy o er-formu. Popisy prostĹedĂ a udĂĄlostĂ jsou vĂ˝stiĹžnĂŠ a humornĂŠ, ÄtenĂĄĹe zaujme vypravÄÄĹŻv cit pro detail. Ve vÄtĹĄinÄ povĂdek se stĹĂdajĂ hezkĂŠ a krĂĄtkĂŠ dialogy, kterĂŠ dÄj sviĹžnÄ posunujĂ dopĹedu, a tak se ÄtenĂĄĹ ani nenadÄje a je u konce. VypravÄÄ neĹĄetĹĂ ani ironiĂ, Äasto se v povĂdkĂĄch setkĂĄme s naprostou absurditou osudu, leckdy je pĹĂbÄh aĹž tÄĹžko uvÄĹitelnĂ˝ pro normĂĄlnĂho smrtelnĂka.
BÄhem Äetby mĂĄ ovĹĄem ÄtenĂĄĹ pocit, Ĺže jestliĹže nedosĂĄhl urÄitĂŠho vÄku, nenĂ kompetentnĂ k tomu povĂdky ÄĂst. Nebo moĹžnĂĄ je, avĹĄak ĂşplnÄ jim nerozumĂ, protoĹže nenĂ dostateÄnÄ zkuĹĄenĂ˝. NapĹĂklad student asi nezaĹžil dobu komunismu, netrĂĄpĂ ho nemoci starĂŠho ÄlovÄka, nerozumĂ tomu, kdyĹž manĹžel podvede svou Ĺženu. ZasmÄje se tomu, vlastnĂ zkuĹĄenost mu vĹĄak chybĂ.
CelĂĄ kniha je doplnÄna vĂ˝stiĹžnĂ˝mi ilustracemi Jaroslava Weigla, pĹipomĂnajĂcĂmi styl Adolfa Borna.
AÄkoliv jsou povĂdky SvÄrĂĄkovou prvotinou, ÄtenĂĄĹ v nich najde klasiku – stejnĂŠ lidskĂŠ charaktery plnĂŠ vtipu, podobnĂŠ humornĂŠ pĹĂbÄhy a udĂĄlosti jako ve SvÄrĂĄkovĂ˝ch scĂŠnĂĄĹĂch k filmĹŻm MareÄku, podejte mi pero, Kolja Äi VratnĂŠ lahve.
Ivana BartoĹĄovĂĄ
SvÄrĂĄk, ZdenÄk: PovĂdky. Ilustrace: Jaroslav Weigel. Fragment, Praha 2008. 106 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 2-3 (34-35), 12. 1. 2009.
(8. 12. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2290
RudĂĄ maĹĄinĂŠrie
Aneb struÄnĂ˝ romĂĄn o lĹži, lidskĂŠ slabosti a sĂle ideologieSimona DrtinovĂĄ
( simona.drtinova)
Jan Soukup je mladĂ˝ populĂĄrnĂ bĂĄsnĂk a horlivĂ˝ pĹĂsluĹĄnĂk komunistickĂŠ strany, kterĂ˝ naivnÄ vÄĹĂ v jejĂ ideĂĄly. Jeho protipĂłl pĹedstavuje vĂĄĹženĂ˝ profesor Felix Fischer, jeden z ÄelnĂch pĹedstavitelĹŻ sociĂĄlnĂ demokracie. Jejich Ĺživoty spojuje nĂĄrodnĂ hereÄka Kamila NosticzovĂĄ, manĹželka Felixe a za vĂĄlky milenka Jana. Profesor Fischer je proti slouÄenĂ stran, a tudĂĹž musĂ bĂ˝t v rĂĄmci „vyĹĄĹĄĂho cĂle“ odstranÄn. Tohoto Ăşkolu se nevÄdomky ujme prĂĄvÄ Jan, kterĂŠmu Felix jako jedinĂŠmu z komunistickĂŠ strany vÄĹĂ dĂky jeho pĹĂĄtelstvĂ s Kamilou. O jejich pomÄru vĹĄak nemĂĄ tuĹĄenĂ. Felix musĂ kvĹŻli svĂŠ bezpeÄnosti odejĂt do Rakouska; je mu vystaven pas (faleĹĄnĂ˝) a dodĂĄno vĂzum (faleĹĄnĂŠ). Zde je zajat, aby byl usvÄdÄen ve vykonstruovanĂŠm procesu jako zrĂĄdce vlasti a tĂm se komunistĹŻm otevĹela cesta ke slouÄenĂ stran, resp. k pohlcenĂ sociĂĄlnĂ demokracie. KorunnĂm svÄdkem procesu se mĂĄ stĂĄt Jan Soukup, kterĂ˝ je vydĂrĂĄn svĂ˝m zĂĄvazkem k StĂĄtnĂ bezpeÄnosti, kterĂ˝ v rĂĄmci svĂŠ horlivosti neprozĹetelnÄ podepsal, a takĂŠ intimnĂmi fotografiemi s Kamilou. ZpoÄĂĄtku se brĂĄnĂ, nechce poslat nevinnĂŠho ÄlovÄka do vÄzenĂ. DostavĂ se k soudu rozhodnut, Ĺže bude vypovĂdat podle pravdy. KomunistiÄtĂ pohlavĂĄĹi mu do duĹĄe vnesou smĂtko nejistoty lakonickĂ˝m prohlĂĄĹĄenĂm, Ĺže ĂşdajnÄ veĹejnĂ˝ proces bude vysĂlĂĄn s Äasovou smyÄkou a Ĺže pokud nebude vypovĂdat podle jimi pĹipravenĂŠho plĂĄnu, jeho vĂ˝povÄÄ se jednoduĹĄe upravĂ. DosĂĄhl by tedy pouze toho, Ĺže by ĹĄel do vÄzenĂ takĂŠ. Jan stojĂ na rozcestĂ – zachrĂĄnĂ sebe, nebo svou Äest (a moĹžnĂĄ i Felixe)? Stane se z nÄj hrdina, nebo kat?
PĹĂbÄh je vyprĂĄvÄn ve tĹech ÄasovĂ˝ch rovinĂĄch (pĹed 2. svÄtovou vĂĄlkou, bÄhem nĂ a po nĂ) a postupnÄ sklĂĄdĂĄ stĹĂpky ĹživotĹŻ jednotlivĂ˝ch postav v celek. Jejich osudy se odehrĂĄvajĂ na pozadĂ skuteÄnĂ˝ch udĂĄlostĂ a skuteÄnĂŠho prostĹedĂ – ÄĂĄst pĹĂbÄhu nĂĄs dokonce zavede na Filozofickou fakultu univerzity Karlovy. DalĹĄĂ pro mÄ znĂĄmou reĂĄliĂ je restaurace Parnas na NĂĄrodnĂ tĹĂdÄ, kolem kterĂŠ dennÄ prochĂĄzĂm. Melancholicky si vzpomenu, jak zde Jana Soukupa vĹždy vyzvedĂĄvali Äernou „ĹĄestsettrojkou“ k tajnĂŠ stranickĂŠ poradÄ.
PousmĂĄla jsem se popisu filozofĹŻ (citlivÄjĹĄĂ duĹĄe prominou) – prĂ˝ se oblĂŠkajĂ jako „hastroĹĄi“ a stylizujĂ se do podivĂnĹŻ.
Zaujalo mÄ sugestivnĂ podĂĄnĂ tĂŠ doby od autora, kterĂ˝ ke komunismu zpoÄĂĄtku takĂŠ tĂhnul. Soudruzi se ke svĂŠmu stranickĂŠmu pĹĂsluĹĄnĂku Janovi chovali sluĹĄnÄ do tĂŠ doby, dokud plnil jejich pĹĂkazy. KdyĹž zaÄal „zlobit“, pĹipomnÄli mu jeho povinnosti ranami pÄstĂ nebo vydĂrĂĄnĂm. CelĂ˝ ĂşdajnÄ veĹejnĂ˝ a spravedlivĂ˝ proces pĹedstavoval bravurnĂ hereckĂŠ vĂ˝kony vĹĄech zĂşÄastnÄnĂ˝ch. Karty byly rozdĂĄny a zbĂ˝valo jen nauÄit se pĹichystanĂ˝ text. Jan byl pouhou figurkou na ĹĄachovnici – de facto Felixe vlĂĄkal do pasti, i kdyĹž ho chtÄl dostat do bezpeÄĂ.
Motiv smyÄky je zde rozvĂjen ve dvou rovinĂĄch – jiĹž zmiĹovanĂĄ ÄasovĂĄ smyÄka a smyÄka pomyslnĂĄ, kterĂĄ se stahovala okolo vĹĄech tĹĂ hlavnĂch postav. Jen jedna z nich z nĂ dokĂĄzala vyklouznout.
DÄj je vyprĂĄvÄn velmi lehce a sviĹžnÄ, aÄ pojednĂĄvĂĄ o zĂĄvaĹžnĂŠm tĂŠmatu. NejvĂc mÄ pĹekvapil, ba pĹĂmo ĹĄokoval, konec knihy. Pero autora mÄ konejĹĄivÄ vedlo ke ĹĄĹĽastnĂŠmu konci a pak najednou bum! a vĹĄe bylo jinak. Ani jsem nestihla pojmout podezĹenĂ. MĹŻj mozek potĹeboval chvĂli Äas na zpracovĂĄnĂ vĹĄech informacĂ, protoĹže v tomto momentÄ mĂĄ dÄj snad jeĹĄtÄ vÄtĹĄĂ spĂĄd. Jako prvnĂ se ve mnÄ ozvalo zklamĂĄnĂ. Ale po odeznÄnĂ tohoto dojmu jsem si uvÄdomila, Ĺže je to vlastnÄ skvÄlĂ˝ konec a prĂĄvÄ dĂky nÄmu na tuto knihu nezapomenu.
Simona DrtinovĂĄ
Kohout, Pavel: SmyÄka. Pistorius & OlĹĄanskĂĄ, Praha 2008. 184 stran.
(8. 12. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2294
Pro muĹže o nemoĹžnĂ˝ch muĹžĂch
aneb feministicky ladÄnĂĄ dvacĂĄtĂĄ kniha Michala VieweghaKateĹina KubovĂĄ
( karolina.demelova)
Na pozadĂ banĂĄlnÄ vystavÄnĂŠho pĹĂbÄhu vĹĄak vyvstĂĄvajĂ charaktery jednotlivĂ˝ch postav. Jako by se v kontaktu se smrtĂ odhalovala jejich pravĂĄ tvĂĄĹ. Na prvnĂ pohled tragickĂ˝ pĹĂbÄh vĹĄak syrovĂ˝m jednoduchĂ˝m stylem vyprĂĄvÄnĂ, kumulacĂ grotesknĂch scĂŠn a notnou dĂĄvkou nadhledu pĹŻsobĂ jednoznaÄnÄ komicky. TĂŠmÄĹ kaĹždĂĄ strĂĄnka knihy mĂĄ svĹŻj „kameĹĂĄk“.
Charaktery postav jsou pohĂĄdkovÄ ÄernobĂlĂŠ, buÄ kladnĂŠ nebo zĂĄpornĂŠ. KaĹždĂĄ z muĹžskĂ˝ch postav je ztÄlesnÄnĂm nÄjakĂŠ ĹĄpatnĂŠ vlastnosti, aĹĽ uĹž se jednĂĄ o podlost, snobstvĂ, zbabÄlost Äi hloupost. Naopak Ĺženy jsou symbolem dobra, spravedlnosti a stateÄnosti (i prostitutky). Toto rozvrĹženĂ prohlĂŠdne i roztrĹžitĂ˝ ÄtenĂĄĹ, proÄ ale autor-muĹž zĂĄmÄrnÄ ĹĄpinĂ svĂŠ pohlavĂ a vyzdvihuje pohlavĂ opaÄnĂŠ? I kdyĹž se jednĂĄ o RomĂĄn pro muĹže, je jasnĂŠ, Ĺže k VieweghovĂ˝m fanouĹĄkĹŻm patĹĂ pĹedevĹĄĂm Ĺženy. Ĺ˝e by si tedy chtÄl naklonit veĹĄkerĂŠ ĹženskĂŠ pokolenĂ? Nebo naopak vyprovokovat tu hrstku muŞů, co si romĂĄn pĹeÄtou, k spanilĂ˝m ÄinĹŻm? MoĹžnĂĄ. JistÄ ale vĂme jen to, Ĺže dĹŻleĹžitÄjĹĄĂ neĹž umÄleckĂĄ hodnota Äi pouÄenĂ je knihu prodat. „VyrĂĄbĂm svĂŠ vÄty, jako si mÄĹĄĹĽĂĄk doma na pĹŻdÄ vyrĂĄbĂ na soustruhu svĂŠ vlastnĂ krouĹžky na ubrousky.“ Ăkol splnÄn: titulem a „nahatou“ obĂĄlkou, kterĂĄ kromÄ stĂĄlĂ˝ch fanynek pĹilĂĄkĂĄ i pĂĄr fanouĹĄkĹŻ.
Komerce, konzumnĂ zboĹžĂ, nic novĂŠho… To je vĹĄechno pravda, ale s kaĹždou Vieweghovou knihou se pĹesvÄdÄujeme, Ĺže ho to alespoĹ trochu bavĂ. Knihu zhltneme jednĂm dechem, prĹŻbÄĹžnÄ se u nĂ smÄjeme a dokonce nĂĄm i pĹes veĹĄkerĂŠ komickĂŠ aspekty (nebo prĂĄvÄ dĂky nim) nabĂzĂ velice zĂĄsadnĂ odpovÄdi tĂ˝kajĂcĂ se lidĂ a jejich vzĂĄjemnĂ˝ch vztahĹŻ a ukazuje, jak brĂĄt Ĺživot s nadhledem, takovĂ˝ jakĂ˝ je. Takovouhle knihu pĹece nenĂ moĹžnĂŠ jen tak odsoudit pohrdavĂ˝m: „Tss, zase Viewegh!“
KateĹina KubovĂĄ
Viewegh, Michal: RomĂĄn pro muĹže. DruhĂŠ mÄsto, Brno 2008. 160 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 2-3 (34-35), 12. 1. 2009.
(10. 12. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2299
Platforma ĹĄtÄstĂ uprostĹed bahna
DalĹĄĂ Houellebecq aniĹž co novĂŠho pod sluncemJakub JehliÄka
( jakub.jehlicka)
DĂlo Michela Houellebecqa, vĹĄeobecnÄ povaĹžovanĂŠho za jednoho z nejvĂ˝znamnÄjĹĄĂch souÄasnĂ˝ch evropskĂ˝ch autorĹŻ a zĂĄroveĹ provĂĄzenĂŠho povÄstĂ skandalisty, je u nĂĄs dobĹe znĂĄmo. Od roku 2002, kdy vyĹĄla Äesky jeho prvotina RozĹĄĂĹenĂ bitevnĂho pole (Extension du domaine de la lutte, 1994), byly pĹeloĹženy romĂĄny ElementĂĄrnĂ ÄĂĄstice (Particules ĂŠlĂŠmentaires, 1998), MoĹžnost ostrova (La possibilitĂŠ d´une ĂŽle, 2005. FilmovĂĄ adaptace v reĹžii samotnĂŠho autora byla v ÄR uvedena nedĂĄvno v rĂĄmci Festivalu francouzskĂŠho filmu.) a letos vychĂĄzejĂcĂ Platforma (Plateforme, 2001).
Hrdinou Platformy je – podobnÄ jako v autorovÄ pĹedchĂĄzejĂcĂm romĂĄnu, prĹŻ/pĹelomovĂ˝ch ElementĂĄrnĂch ÄĂĄsticĂch – Ĺživotem otrĂĄvenĂ˝ PaĹĂĹžan jmĂŠnem Michel, ĂşĹednĂk na ministerstvu, prochĂĄzejĂcĂ krizĂ stĹednĂho vÄku. Michel, osamÄlĂĄ ĹživotnĂ troska bez ambicĂ, pro niĹž je jedinou radostĂ pornografie a obÄasnĂŠ nĂĄvĹĄtÄvy prostitutek (tedy houellebecqovskĂ˝ obraz zĂĄpadnĂho ÄlovÄka pĹelomu stoletĂ), zdÄdĂ po otcovÄ smrti velkĂ˝ majetek. Ocitnuv se nĂĄhle finanÄnÄ zajiĹĄtÄn vyråŞà na dovolenou do Thajska. Takto je rozehrĂĄn syĹžet Platformy, a kdyĹž se podĂvĂĄme na tematickĂ˝ rĂĄmec, v nÄmĹž se pohybuje, je to pĹedevĹĄĂm „existenciĂĄlnĂ“ vyprĂĄzdnÄnost Ĺživota v zĂĄpadnĂ civilizaci, vyĹĄinutost mezilidskĂ˝ch vztahĹŻ, imigrace a s nĂ spjatĂĄ kriminalita. Houellebecq Äelil obvinÄnĂm jak z rasismu, tak ze strany islĂĄmu. Ten i v tĂŠto knize dostĂĄvĂĄ dosti na frak, navĂc se v PlatformÄ posouvĂĄ aĹž k terorismu. SexuĂĄlnĂ turistika byla v pĹedchozĂm romĂĄnÄ pĹĂtomna marginĂĄlnÄ, zde uĹž je stÄĹžejnĂm tĂŠmatem. ZjistĂme, Ĺže Houellebecq v podstatÄ rozvĂjĂ stejnĂĄ tĂŠmata jako ve svĂŠm slavnĂŠm meisterstĂźcku, ba dakonce i hlavnĂ hrdina nejen charakterovÄ, ale i pĹĂbÄhem jako by byl kopiĂ Bruna z ElementĂĄrnĂch ÄĂĄstic (potkĂĄ jej takĹka navlas stejnĂ˝ osud).
To by jeĹĄtÄ nemuselo bĂ˝t nutnÄ na ĹĄkodu, nakonec, existuje nÄco jako autorĹŻv rukopis a takĂŠ „jeho“ emblematickĂĄ tĂŠmata. JenĹže i poselstvĂ a sdÄlenĂ jsou vlastnÄ rozvinutĂm myĹĄlenek z pĹedchozĂho romĂĄnu. O co bÄĹžĂ? Hrdina dochĂĄzĂ po letech zklamĂĄnĂ a utrpenĂ vyvÄrajĂcĂho z prĂĄzdnoty a stereotypu modernĂ doby a z bezĂştÄĹĄnosti vztahĹŻ k nihilistickĂŠmu postoji: „…ĹĂkĂĄval jsem si, Ĺže ÄlovÄk, nic naplat, nenĂ uzpĹŻsoben ke ĹĄtÄstĂ, musel by nepochybnÄ projĂt transformacĂ – a sice transformacĂ fyzickou. (…) NynĂ jsem si jistĂ˝, Ĺže duch se dosud nezrodil, Ĺže touŞà po zrozenĂ a Ĺže jeho zrozenĂ bude tÄĹžkĂŠ…“. K jedinĂŠmu reĂĄlnĂŠmu pozemskĂŠmu ĹĄtÄstĂ lze dojĂt skrze pohlavnĂ rozkoĹĄ. „JeĹĄtÄ Ĺže existujĂ pohlavnĂ orgĂĄny, nevysychajĂcĂ zdroj rozkoĹĄe. BĹŻh, kterĂ˝ zpĹŻsobil naĹĄe neĹĄtÄstĂ a stvoĹil nĂĄs pomĂjivĂ˝mi, jeĹĄitnĂ˝mi a krutĂ˝mi, nĂĄm zĂĄroveĹ poskytl tuto chabou formu nĂĄhrady. ÄĂm by byl Ĺživot, kdyby Äas od Äasu nebyla trocha sexu? MarnĂ˝m bojem s tuhnoucĂmi klouby a zubnĂmi kazy.“
Sex jakoĹžto jedinĂŠ vĂ˝chodisko, jako platforma uprostĹed svÄta (tak znĂ podtitul knihy), ploĹĄina jistoty v nebezpeÄnĂŠm svÄtÄ.
ZmiĹovanĂĄ skandĂĄlnost HouellebecqovĂ˝ch romĂĄnĹŻ vÄzĂ prĂ˝ hlavnÄ (mimo onu xenofobnost) v otevĹenĂŠm lĂÄenĂ sexuĂĄlnĂch scĂŠn, hraniÄĂcĂch s pornografiĂ. Ve skuteÄnosti je ale Houellebecq, i kdyĹž explicitnĂ, vlastnÄ jeĹĄtÄ docela cudnĂ˝.
K pornografii mĂĄ urÄitÄ daleko, hlavnÄ v tom smyslu, Ĺže tyto pasĂĄĹže zde plnĂ svou funkci sprĂĄvnÄ a nijak nevyÄuhujĂ ze struktury. TakĂŠ dĂky pĂŠÄi pĹekladatele Alana Beguivin, jemuĹž se podaĹilo najĂt vhodnĂŠ lexikum.
Ohodnotit lze tento romĂĄn struÄnÄ: Houellebecq ĹĂkĂĄ stĂĄle totĂŠĹž, ale pĹesto nebo moĹžnĂĄ prĂĄvÄ proto, jeĹĄtÄ kdyĹž se pĹipoÄte lĂĄkavĂ˝ fantom ĂşdajnĂŠ zvrhlosti, si ÄtenĂĄĹe jistÄ najde.
Jakub JehliÄka
Houellebecq, Michel: Platforma. PĹeklad: A. Beguivin. Garamond, Praha 2008. 292 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 2-3 (34-35), 12. 1. 2009.
(10. 12. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2301
VĹĄechny pozemskĂŠ slasti
VerbĂĄlnĂ halucinace podle Rolanda BartheseIna MareĹĄovĂĄ
( ina.maresova)
NechĹĽ jsou zapomenuty analĂ˝zy, hlĂĄsĂĄ ve svĂŠ novĂŠ knize trubadĂşr milostnĂŠho diskurzu Roland Barthes. VĹždyĹĽ milence nelze redukovat na jednotnĂ˝ symptomatickĂ˝ subjekt. Je potĹeba slyĹĄet nezachytitelnĂŠ, dotknout se neviditelnĂŠho, odklonit se od metajazyka a navrĂĄtit se k podstatÄ samĂŠ. Cestu k primĂĄrnĂmu jazyku milostnĂŠho diskurzu chĂĄpe francouzskĂ˝ literĂĄrnĂ kritik, teoretik a esejista jako pouĹĽ vstĹĂc oblasti literĂĄrnĂho zĂĄjmu, kterĂĄ pro svou emocionalitu, disproporÄnost a teoretickou neukotvenost stojĂ pomÄrnÄ pĹirozenÄ mimo rĂĄmec tradiÄnĂho bĂĄdĂĄnĂ.
Barthes cĂlenÄ rezignuje na systematickĂ˝ popis, stejnÄ jako na analĂ˝zu. Na scĂŠnu nechĂĄvĂĄ vstoupit pĹĂmou vĂ˝povÄÄ, skuteÄnĂŠ fragmenty milostnĂ˝ch scĂŠn, oscilujĂcĂ mezi pĂłly nepostiĹžetelnĂŠ nahodilosti a cĂlenĂŠho formulovĂĄnĂ. MilujĂcĂ, ono centrĂĄlnĂ jĂĄ, je tak lapeno v blĂĄznivĂŠm kolotoÄi zbÄsile pĂĄdĂ, umdlĂŠvĂĄ, strne, promÄĹuje se, promlouvĂĄ, mlÄĂ.
ZmatenĂ˝ ÄtenĂĄĹ, roztĹĂĹĄtÄnĂ˝ v moĹi zdĂĄnlivÄ nespojitĂ˝ch vjemĹŻ, se stĂĄvĂĄ neÄekanĂ˝m svÄdkem karnevalu citĹŻ. Slova sama nejsou ĹĄĂlenĂĄ, ĹĄĂlenĂĄ je syntax, zmrzaÄen je jazyk. CelĂ˝ milostnĂ˝ diskurz je vlastnÄ nespojitĂ˝m verbĂĄlnĂm chaosem, jemuĹž by ĹĂĄd pĹinesl smrt. NenĂ to pĹĂbÄh a nenĂ tu smysl. Jen horizontĂĄlnÄ vrĹĄenĂĄ, do sebe narĂĄĹžejĂcĂ, zmatenĂĄ, umĂrajĂcĂ, vibrujĂcĂ a milujĂcĂ se slova. NenĂ odtud Ăşniku, pokuĹĄenĂ smyslu je zcela odvrĂĄceno.
Ina MareĹĄovĂĄ
Barthes, Roland: Fragmenty milostnĂŠho diskurzu. PĹeklad: Ä. PelikĂĄn. Pavel Mervart, ÄervenĂ˝ kostelec 2008. 292 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 2-3 (34-35), 12. 1. 2009.
(12. 12. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2310
ProÄ sovy vidĂ ve tmÄ a jak se Şåby nauÄily kvĂĄkat
PĹĂbÄhy vĂĄnoÄnĂ noci Piera GribaudihoVladimĂra StaĹkovĂĄ
( vladimira.stankova)
V tu chvĂli si pĹipomnÄl, jakĂŠ to je bĂ˝t na „druhĂŠ stranÄ“, ne jako schvalujĂcĂ a zamĂtajĂcĂ redaktor, ale jako spisovatel. NenĂ si jistĂ˝, jestli by si pohĂĄdky vydal, a takĂŠ, jestli jsou to vĹŻbec pohĂĄdky pro dÄti. V Ăşvodu nĂĄm vysvÄtluje svĹŻj nĂĄzor na dÄti a dospÄlĂŠ ne nepodobnĂ˝ tomu z ExupĂŠryho MalĂŠho prince.
Gribaudiho knĂĹžku na obĂĄlce pĹipodobĹujĂ k oblĂbenĂ˝m PĹĂbÄhĹŻm pro potÄchu duĹĄe od Bruna Ferrera. Ano, toto pĹirovnĂĄnĂ je oprĂĄvnÄnĂŠ. Dvacet ÄtyĹi krĂĄtkĂ˝ch pĹĂbÄhĹŻ spojenĂ˝ch nĂĄmÄtem vĂĄnoÄnĂ noci, kdy Marie porodila v BetlĂŠmÄ malĂŠho JeĹžĂĹĄka, se nĂĄs podobnÄ ĂşsmÄvnĂ˝m zpĹŻsobem snaŞà pĹimÄt k zamyĹĄlenĂ o zĂĄkladnĂch kĹesĹĽanskĂ˝ch otĂĄzkĂĄch. V ŞådnĂŠm pĹĂpadÄ tady ale Gribaudi nekopĂruje FerrerĹŻv styl. VĂĄnoÄnĂ pĹĂbÄhy se vĂce pohybujĂ ve svÄtÄ fantazie a pohrĂĄvajĂ si s mystifikacĂ. NapĹĂklad ve SvatĂŠm Josefovi a sĂ˝rech se dovĂdĂĄme historii vzniku parmazĂĄnu zaloĹženou na tom, Ĺže pastevci nosili JeĹžĂĹĄkovi jen samĂŠ ovÄĂ sĂ˝ry, protoĹže nic jinĂŠho ani nemÄli. SvatĂ˝ Josef si nevÄdÄl rady, co s tak ohromnĂ˝m mnoĹžstvĂm sĂ˝ru udÄlat, a tak, protoĹže byl zamÄstnĂĄnĂm tesaĹ, udÄlal police, oddÄlil je od zbytku jeskynÄ a vĹĄechny sĂ˝ry tam na dlouhou dobu uloĹžil. Krom toho je kniha psĂĄna jednoduĹĄĹĄĂm (nikoli vĹĄak primitivnÄjĹĄĂm) jazykem, a je tak pĹĂstupnĂĄ i malĂŠmu ÄtenĂĄĹi.
Kniha zaÄĂnĂĄ bajkami o tom, jak noÄnĂ ptĂĄci zaÄali vidÄt vÄ tmÄ dĂky kometÄ, a plachĂŠ nÄmĂŠ Şåby dostaly dar kvĂĄkat, aby mohly doruÄit MariinÄ matce zprĂĄvu o narozenĂ syna. ÄtenĂĄĹ si uĹž zaÄĂnĂĄ myslet, Ĺže pĹĂbÄhĹŻm pĹiĹĄel na kloub a mĹŻĹže je vĹĄechny dopovÄdÄt po prvnĂch dvou vÄtĂĄch, ale v tom ho pĹekvapĂ pĹĂbÄh ĂşplnÄ jinĂ˝, bez nadpĹirozenĂ˝ch prvkĹŻ nebo vyznĂvajĂcĂ velmi vĂĄĹžnÄ.
I pĹes to, Ĺže mĂĄ celĂĄ kniha velmi vyhranÄnĂŠ tĂŠma VĂĄnoc, rozhodnÄ patĹĂ mezi ty, kterĂŠ s sebou nosĂme po celĂ˝ rok.
VladimĂra StaĹkovĂĄ
Gribaudi, Piero: PĹĂbÄhy vĂĄnoÄnĂ noci. PortĂĄl, Praha 2008. 96 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 2-3 (34-35), 12. 1. 2009.
(12. 12. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2314
Recenze lidskĂŠho Ĺživota
Nad novou prĂłzou Ivana LandsmannaHelena PovolnĂĄ
( helena.povolna)
Ĺ estĂ˝ smysl je pokraÄovĂĄnĂm extrĂŠmnÄ autobiograficky stylizovanĂŠho pĹĂbÄhu svĂŠrĂĄznĂŠho hornĂka Ivana, kterĂŠmu se, jak jsme se dozvÄdÄli v autorovÄ veleĂşspÄĹĄnĂŠm debutu PestrĂŠ vrstvy z roku 1999, podaĹilo emigrovat do Holandska, kde paradoxnÄ – stejnÄ jako pĹed tĂm v HavĂĹovÄ – Ĺžije Ĺživot, kterĂ˝ ĹžĂt nechtÄl. Z uprchlickĂŠ podpory a bez stĂĄlĂŠ prĂĄce, vĹždy mimo spoleÄnost a mimo pevnÄjĹĄĂ vazby (kromÄ rozvĂjejĂcĂho se vztahu s Äeskou partnerkou), s jedinou jistotou v pravidelnÄ se vracejĂcĂch zĂĄchvatech nepĹizpĹŻsobivosti, nesnĂĄĹĄenlivosti a nesnesitelnosti, jimĹž ĹĂkĂĄ „krĂĄmy“.
PrĂĄvÄ toto stĂĄdium jeho Ĺživota, pĹi nÄmĹž se pokouĹĄĂ o dalĹĄĂ ĂştÄk, tentokrĂĄt zpÄt do Äech, je zachyceno v Ĺ estĂŠm smyslu a prĂĄvÄ v nÄm se uĹž zcela jasnÄ potvrzuje to, co jsme pĹedtĂm mohli pomÄrnÄ bezpeÄnÄ tuĹĄit – pĹĂÄinou vÄtĹĄiny ĹživotnĂho utrpenĂ hlavnĂho hrdiny je jeho neschopnost bĂ˝t stejnÄ ostĹe kritickĂ˝ k vlastnĂm chybĂĄm jako k chybĂĄm ostatnĂch.
Tendence chĂĄpat vÄtĹĄinu Landsmannovy prĂłzy za autentickĂ˝ autobiografickĂ˝ dokument spĂĹĄe neĹž fikci je podpoĹena tĂm, Ĺže kompozice jeho knihy se odvĂjĂ po pĹesnĂŠ linii pĹirozenĂŠho Äasu, jen na nÄkterĂ˝ch mĂstech se ÄasovĂĄ kontinuita deformuje Äi ji pĹeruĹĄujĂ jakĂŠsi vĂ˝lety mimo, nejÄastÄji vzpomĂnky na dÄtstvĂ a dospĂvĂĄnĂ. Jejich dodateÄnost a dodanost vĹŻÄi hlavnĂ linii je navĂc zdĹŻrazĹovĂĄna i vlastnĂm zpĹŻsobem vyprĂĄvÄnĂ, formulacemi jako „to si nechĂĄme na pĹĂĹĄtÄ“ nebo „tak takovĂ˝ byl ten pĹĂbÄh“ vyhrazenĂ˝mi prĂĄvÄ jen pro nÄ.
K tomuto dojmu pĹispĂvĂĄ i fakt, Ĺže je v nĂ tematizovĂĄno psanĂ knihy samotnĂŠ. Tato specifickĂĄ metarovina nabĂ˝vĂĄ v Ĺ estĂŠm smyslu zajĂmavĂ˝ rozmÄr v okamĹžiku, kdy popisuje, jak neznĂĄmĂŠho emigranta, kterĂ˝ po praĹžskĂ˝ch hospodĂĄch ve velkĂŠm stylu propĂjĂ svĹŻj prvnĂ autorskĂ˝ honorĂĄĹ a jeĹĄtÄ si jasnÄ pamatuje, jakĂŠ je nikoho nezajĂmat, vynĂĄĹĄĂ na krĂĄtkou chvĂli po ocenÄnĂ jeho knihy vlna mediĂĄlnĂho zĂĄjmu od pĹŻllitrĹŻ v tĹetĂ cenovĂŠ aĹž pĹed mikrofony a objektivy.
LandsmannĹŻv styl je nezamÄnitelnĂ˝ a takĂŠ v podstatÄ nemÄnnĂ˝, aÄkoli oproti jeho prvotinÄ se v Ĺ estĂŠm smyslu setkĂĄvĂĄme s menĹĄĂm poÄtem a lehÄĂm kalibrem typickĂ˝ch vulgarismĹŻ, na jejichĹž obranu vĹŻÄi pĹĂpadnĂ˝m pohorĹĄenĂ˝m ÄtenĂĄĹĹŻm je nutno ĹĂci, Ĺže jsou zcela organickou a nehledanou souÄĂĄstĂ textu. TakĂŠ kvĹŻli ustĂĄlenĂŠmu a extrĂŠmnÄ specifickĂŠmu stylu knihy, osobnostnÄ vyhranÄnĂŠmu slovnĂmu rejstĹĂku i zpĹŻsobu vÄtnĂŠ stavby, se tÄĹžko brĂĄnit pocitu, Ĺže jakĂŠkoli hodnocenĂ se nebude tĂ˝kat textu, ale jeho autora.
KdyĹž debut Ivana Landsmanna PestrĂŠ vrstvy zĂskal pĹed devĂti lety ocenÄnĂ Kniha roku, vklĂĄdaly se do jeho autora velkĂŠ nadÄje. Jeho zatĂm poslednĂ text nĂĄs pĹivĂĄdĂ k otĂĄzce, do jakĂŠ mĂry mĹŻĹže bĂ˝t LandsmannĹŻv autorskĂ˝ a literĂĄrnĂ typ produktivnĂ v delĹĄĂm ÄasovĂŠm horizontu. VÄtĹĄinu toho, co Landsmann v Ĺ estĂŠm smyslu nabĂzĂ, jsme uĹž slyĹĄeli a vÄtĹĄinou to uĹž znovu slyĹĄet nechceme. I Ĺ estĂ˝ smysl dokĂĄĹže ale nabĂdnout vĂc neĹž obvinÄnĂ svÄta za kĹivdy, ve kterĂ˝ch je obÄĹĽ sama nejvÄtĹĄĂm vinĂkem. MĂĄ i momenty, kterĂ˝m se mĹŻĹžeme obdivovat, kdy brutĂĄlnĂ, machistickĂĄ slupka odhaluje vnitĹnĂ upĹĂmnost, bezbrannost a touhu psĂĄt pĹĂbÄh. Je jen tĹeba mĂt trpÄlivost hledat a ochotu balancovat na hranÄ Ĺživota a literatury.
Helena PovolnĂĄ
Ivan Landsmann: Ĺ estĂ˝ smysl, nakladatelstvĂ XYZ, Praha, zĂĄĹĂ 2008. 317 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 2-3 (34-35), 12. 1. 2009.
(12. 12. 2008, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2316
KriminĂĄlnĂ aktivity chlapce bez dozoru
CĂlovĂĄ skupina: vÄkem neomezena...
( vladimira.stankova)
Autorem bestsellerovĂ˝ch romĂĄnĹŻ je Eoin Colfer, kterĂ˝ se spolu s Andrewem Donkinem postaral o Ăşpravu do komiksovĂŠ verze. NĂĄpaditĂŠ a detailnĂ kresby vytvoĹil Giovanni Rigano a Paolo Lamanna vĹĄe dovedl k dokonalosti barvami. Postava Artemise Fowla vznikla v roce 2001 a okamĹžitÄ si zĂskala pĹĂzeĹ ÄtenĂĄĹĹŻ po celĂŠm svÄtÄ. AÄkoli se jednĂĄ o chlapce ve fantazijnĂm prostĹedĂ, cĂlovĂĄ skupina rozhodnÄ nenĂ vÄkovÄ omezena.
Autor na prvnĂ stranÄ uvĂĄdĂ nezasvÄcenĂŠ do problematiky. „HlavnĂm problĂŠmem“, pĂĹĄe, „je Artemisova inteligence“. Tento chlapec bez tÄĹžkostĂ obejde kaĹždĂ˝ psychologickĂ˝ test a mnozĂ doktoĹi kvĹŻli nÄmu pĹiĹĄli o rozum. Je nepochybnÄ gĂŠnius. ProÄ se ale vÄnuje prĂĄvÄ zloÄinu? O tom vĂ pouze jedinĂ˝ ÄlovÄk, ten si to ale nechĂĄvĂĄ pro sebe. K nejlepĹĄĂmu vykreslenĂ Artemisovy povahy pĹispÄje popsĂĄnĂ jeho dnes uĹž proslulĂŠho prvnĂho zloÄinu z doby, kdy mu bylo dvanĂĄct let.
ArtemisĹŻv otec je pohĹeĹĄovanĂ˝ a matka z toho zaÄĂnĂĄ blĂĄznit. To chlapci poskytuje neomezenĂŠ pole pĹŻsobnosti. VydĂĄvĂĄ se s osobnĂm strĂĄĹžcem Butlerem do Saigonu, kde by podle vĹĄeho mohl zĂskat knihu skĹĂtkĹŻ – jejich bibli, kterou nosĂ u sebe, a dĂky nĂĹž by mohl vyuĹžĂt novĂ˝ ĹživoÄiĹĄnĂ˝ druh ke svĂŠmu prospÄchu. My se mezitĂm setkĂĄvĂĄme s elfskou kapitĂĄnkou Myrtou KrĂĄtkou, prvnĂ Ĺženou, kterĂĄ se dostala do elitnĂ policejnĂ jednotky. Myrta dostĂĄvĂĄ pĹĂkaz. MusĂ se vydat z mÄsta Jistoty na povrch, aby zasĂĄhla proti rozzuĹenĂŠmu ĹĂĄdĂcĂmu trollovi. PĹi zĂĄsahu vyjde najevo, Ĺže kapitĂĄnka uĹž nÄkolik let neabsolvovala rituĂĄl k obnovenĂ svĂŠ kouzelnĂŠ moci, a tak se musĂ vydat do starĂŠ vlasti, aby to napravila. VĹĄechno vypadĂĄ perfektnÄ, kdyĹž tu ale…
Artemis s Butlerem naloŞà elfku do auta a odjĂĹždÄjĂ do rodinnĂŠho sĂdla Fowl Manor. LokĂĄtor v MyrtinÄ pĹilbÄ policii ukĂĄĹže, co se dÄje, a tak se pĹipravuje tĂ˝m k zĂĄchrannĂŠ akci. PrvnĂ stopy ale zavedou jednotku do pasti. Proti starobylĂ˝m skĹĂtkovskĂ˝m kouzlĹŻm a jejich neviditelnĂ˝m ĹĄtĂtĹŻm stojĂ Artemisovy kamery s tak vysokĂ˝m rozliĹĄenĂm, Ĺže zachytĂ i oblĂĄÄky dechu. Proti MyrtinĂ˝m hypnotizaÄnĂm silĂĄm mesmeru je tu brĂ˝lemi vybavenĂĄ zloÄincova sestra. A obyÄejnĂŠmu ĂştÄku ze sĂdla brĂĄnĂ kapitĂĄnce skĹĂtkovskĂŠ zĂĄkony. OdehrĂĄvĂĄ se vyrovnanĂ˝ souboj.
My vĹĄe sledujeme dĂk rĹŻznorodĂ˝m zĂĄbÄrĹŻm, kterĂŠ nÄkdy obsĂĄhnou velkĂ˝ prostor, jindy zobrazujĂ detail tlaÄĂtka, list papĂru nebo odlesk v brĂ˝lĂch. DĂvĂĄme se seshora, z profilu, pĹĂmo… Velikosti jednotlivĂ˝ch kreseb se mÄnĂ od malĂ˝ch aĹž po celostrĂĄnkovĂŠ vyobrazenĂ magmatickĂŠho proudu. ModernĂ pĹĂstroje, kterĂŠ jsou nedĂlnou souÄĂĄstĂ pĹĂbÄhu, se promĂtajĂ i do grafickĂŠho ztvĂĄrnÄnĂ, a tak pohled zkreslujĂ televiznĂ obrazovky, helmy, kamery a zamÄĹovaÄe. Technika animovanĂŠho filmu, kdy se jednotlivĂŠ obrazy jen nepatrnÄ liĹĄĂ, si vtipnÄ pohrĂĄvĂĄ s mimikou a gesty postav. BarevnĂŠ ladÄnĂ jednotlivĂ˝ch ĂşsekĹŻ se stĹĂdĂĄ s protikladnostĂ, kterĂĄ nĂĄm pĹi rychlĂŠm vĂ˝bÄru zbranĂ jasnÄ urÄĂ, co patĹĂ do Artemisova a co do policejnĂho inventĂĄĹe. Kniha je rozÄlenÄna do devĂti kapitol, jejichĹž nĂĄzvy ÄtenĂĄĹe pobĂzĂ k dalĹĄĂmu ÄtenĂ. V rychle ubĂhajĂcĂm pĹĂbÄhu se na chvĂli pozastavujeme u strĂĄnek policejnĂch spisĹŻ, kterĂŠ jsou do dÄje vloĹženy a dodĂĄvajĂ nĂĄm ĹĄirĹĄĂ Ăşdaje o jednotlivĂ˝ch aktĂŠrech. CelĂĄ kniha pĹŻsobĂ na ÄtenĂĄĹe dojmem komplexnosti a detailnĂ propracovanosti.
AÄkoli mĂĄte hodnÄ prĂĄce, brambory na plotnÄ se vaĹĂ a zĂtra rĂĄno vĂĄs ÄekĂĄ zkouĹĄka, tĂŠto knihy se nezbavĂte. Bude na vĂĄs ÄĂhat, aĹĽ budete mĂt jakĂŠkoli povinnosti, aĹĽ ji schovĂĄte do sebelepĹĄĂho Ăşkrytu. NapÄtĂ, co bude na dalĹĄĂ strĂĄnce, vĂĄs nenechĂĄ chvĂli klidnĂ˝mi a po pĂĄr pokusech odolat stejnÄ podlehnete. A kdyĹž ji zhltĂĄte do poslednĂ strĂĄnky, nic nenĂ u konce, protoĹže detailnÄ prokreslenĂŠ obrĂĄzky budou stĂĄle lĂĄkat k peÄlivĂŠmu prozkoumĂĄnĂ…$
VladimĂra StaĹkovĂĄ
Colfer, Eoin, Donkin, Andrew: Artemis Fowl. PĹeklad: V. VolhejnovĂĄ. BB art, Praha 2008. 111 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 4 (36), 16. 4. 2009.
(17. 1. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2323
PiĹĄĹĽucha je vypeÄenĂĄ
PoĹĽouchlĂci a srandakresbiÄky nejen pro dÄtiĹ tÄpĂĄnka PaĹĄkovĂĄ
( stefan.segi)
Autorka si za hrdiny vybĂrĂĄ bizarnĂ, pĹesto ale skuteÄnĂŠ ĹživoÄichy, jako jsou trubýť, macarĂĄt nebo vychuchol, a na zĂĄkladÄ jejich podivnĂ˝ch jmen, zvĂĹecĂch podob a zpĹŻsobu Ĺživota pak rozehrĂĄvĂĄ jednotlivĂŠ povĂdky. NapĹĂklad protagonistkou hororovĂŠho pĹĂbÄhu se stĂĄvĂĄ moĹskĂĄ okurka, kterĂĄ mĂĄ ve zvyku vyvrhovat svĂŠ vnitĹnosti a nechat je k seĹžrĂĄnĂ jinĂ˝m. „TakĹže chcete-li, dÄti, klidnÄ spĂĄt, neÄtÄte tento pĹĂbÄh veÄer, a chcete-li klidnÄ ĹžĂt, neÄtÄte jej vĹŻbec“.
Ale nehraje se jen uvnitĹ pĹĂbÄhu, vtipkuje se i s podobami zĂĄpletky: jednou nemĹŻĹže bĂ˝t vĹŻbec odvyprĂĄvÄna, protoĹže „uĹž jsme popsali moc papĂru“, jindy se nedostavĂ hlavnĂ hrdina, jĂmĹž je gekon listovĂ˝, neviditelnĂ˝ dĂky svĂŠmu mimikry.
ŽånrovÄ jsou pĹĂbÄhy rozmanitĂŠ. Äekejte dokonce i romantickou lovestory, ĹĄpiĂłnskĂ˝ pĹĂbÄh a nÄkolik mytickĂ˝ch vĂ˝kladĹŻ. Nebo snad vĂte, jak se stalo, Ĺže kivi nosĂ teplĂĄkovku? A pak tu samozĹejmÄ najdeme i bajky. BohuĹžel tam, kde se poctivÄ ĹždĂmĂĄ ponauÄenĂ, kde se nĂĄzornÄ ukazuje a shrnuje, kniha ztrĂĄcĂ kouzlo. A navĂc, dÄti nejsou hlupĂĄci. Autorka naĹĄtÄstĂ k nabĂĄdĂĄnĂ sklouzĂĄvĂĄ jen vĂ˝jimeÄnÄ.
Naopak nejpovedenÄjĹĄĂ jsou jejĂ pĹĂbÄhy tehdy, kdyĹž je popadne dÄtskĂĄ rozjĂvenost. A kdyĹž nechĂĄvĂĄ zvĂĹĂĄtka (Äasto drzĂĄ a vyÄĹŻranĂĄ) promluvit: „UĂĄĂĄĂĄ, stĹŻj, knĂre, udeĹila tvĂĄ poslednĂ minuta!“ To na vousatĂŠho tamarĂna vyskoÄil z kĹovĂ ocelot chvĂli potĂŠ, co tamarĂn jen o vlĂĄsek unikl anakondÄ tlustĂŠ jak stehno. „Opica do hrnca!“ poskoÄil tamarĂn. „Jako by uĹž toho dneska nebylo dost!“
Ale vĹĄechno to jeĹĄtÄ nenĂ. Za nejvÄtĹĄĂho poĹĽouchlĂka celĂŠ knihy vyhlaĹĄuju ilustrĂĄtorku AlĹžbÄtu SkĂĄlovou, kterĂĄ rozjĂĹždĂ povedenĂŠ „srandakresbiÄky“ aĹž po pĹedsĂĄdku, kde uliÄnicky promĂchĂĄ hrdiny jednotlivĂ˝ch pĹĂbÄhĹŻ a jejich repliky v bublinĂĄch. Ale to se musĂ vidÄt.
Ĺ tÄpĂĄnka PaĹĄkovĂĄ
BrodeckĂĄ, Lenka: PiĹĄĹĽucha mĂĄ problĂŠmy. Ilustrace: A. SkĂĄlovĂĄ. Brno, BROD (Lenka BrodeckĂĄ) 2008. 80 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 4 (36), 16. 4. 2009.
(23. 1. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2324
Krev a Ĺžu-Ĺžu
Michal Ajvaz opustil velkomÄsto a vydal se na jih...
( stefan.segi)
Faktem ovĹĄem zĹŻstĂĄvĂĄ, Ĺže Cesta na jih zaÄĂnĂĄ dvojitou vraĹždou a konÄĂ odhalenĂm vraha. Na tom by nebylo nic aĹž tak pozoruhodnĂŠho, kdyby se mezi prvnĂ a poslednĂ kapitolou nerozklĂĄdalo pÄt set strĂĄnek tÄĹžko probadatelnĂŠ textovĂŠ dĹžungle.
PrĂĄzdnĂŠ ulice, autorĹŻv pĹedchozĂ romĂĄn, na mÄ zapĹŻsobil jako zjevenĂ. To, co jsem byl zvyklĂ˝ oÄekĂĄvat od nejlepĹĄĂch dÄl autorĹŻ svÄtovĂ˝ch, najednou nabĂzela kniha relativnÄ neznĂĄmĂŠho praĹžskĂŠho filosofa. Byl tu dokonale vybrouĹĄenĂ˝ styl, nanejvýť originĂĄlnĂ myĹĄlenkovĂŠ postupy a napÄtĂ, kterĂŠ by se dalo krĂĄjet. V tu chvĂli jsem Ajvazovi zcela propadl. Ze slastnĂŠho opojenĂ mÄ s proÄĂtĂĄnĂm dalĹĄĂch povĂdek, mystifikacĂ i populĂĄrnÄ vÄdeckĂ˝ch pracĂ, ponÄkud vyvedla autorova tvĹŻrÄĂ metoda. ZdĂĄ se totiĹž, Ĺže svoji pozoruhodnou koncepci „generativnĂ narativity“ povýťil na absolutnĂ tvĹŻrÄĂ metodu.
Pokud jde o Cestu na jih, vĹĄe nasvÄdÄuje tomu, Ĺže hlavnĂ inspiracĂ byla autorovi Ĺ ifra mistra Leonarda od Dana Browna. PĹesnÄji ĹeÄeno, hlavnĂ inspiracĂ bylo rozhoĹÄenĂ, kterĂŠ Ajvaz nad tĂmto bestsellerem pocĂtil. Veden spravedlivĂ˝m hnÄvem, rozhodl se, Ĺže napĂĹĄe dĂlo polemickĂŠ, ve kterĂŠm odhalĂ opravdovĂŠ koĹeny mystiky v literatuĹe a takĂŠ poskytne koneÄnĂŠ pouÄenĂ o tom, jak vypadĂĄ doopravdy zapeklitĂĄ stopa (ano, hĂĄdĂĄte sprĂĄvnÄ, jsou to Ĺžu-Ĺžu medvĂdci).
Cesta na jih je romĂĄnem dvoudĂlnĂ˝m. Jeho prvnĂ, rozsĂĄhlejĹĄĂ ÄĂĄst je pĹevyprĂĄvÄnĂm podivuhodnĂŠho a dokonale symetrickĂŠho romĂĄnu jednĂŠ z obÄtĂ vraĹždy. ÄĂĄst druhĂĄ popisuje pĂĄtrĂĄnĂ samotnĂŠ, jehoĹž hlavnĂmi aktĂŠry jsou svedenĂĄ studentka filozofie a zamilovanĂ˝ doktorand tĂŠhoĹž oboru. Jejich zoufale beznadÄjnĂĄ aktivita je proklĂĄdĂĄna ĹĄkodolibĂ˝mi Ăşvahami o literĂĄrnĂ teorii a filosofii umÄnĂ.
Ajvazova Cesta na jih zavede ÄtenĂĄĹe do stĹedu svĂŠho podivnĂŠho labyrintu vyprĂĄvÄnĂ a jen tak ho nepustĂ zpÄt. Co na tom, Ĺže i nejvÄrnÄjĹĄĂ ÄtenĂĄĹ mĂĄ Äas od Äasu chuĹĽ potmÄĹĄilĂŠmu spisovateli tu nekoneÄnou bichli omlĂĄtit o hlavu. AjvazĹŻv romĂĄn je velikĂ˝m dobrodruĹžstvĂm ÄtenĂ a patĹĂ k tomu nejlepĹĄĂmu, co dnes literatura nabĂzĂ.
Stefan Segi
Ajvaz, Michal: Cesta na jih. DruhĂŠ mÄsto, Praha 2008. 550 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 4 (36), 16. 4. 2009.
(1. 3. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2327
„PlĂĄn? Budeme ho mlĂĄtit, dokud nepadne“
Captain America se vracĂ, aby zatoÄil s terorismemStefan Segi
( stefan.segi)
AkÄnĂ superhrdinskĂ˝ komiks jiĹž od poÄĂĄtku devadesĂĄtĂ˝ch let zaĹžĂvĂĄ ponÄkud turbulentnĂ obdobĂ. Alan Moore nejprve svĂ˝mi The Watchmen (nynĂ i ve vaĹĄem kinÄ) zboĹil vÄtĹĄinu mĂ˝tĹŻ, naÄeĹž Frank Miller v NĂĄvratu temnĂŠho rytĂĹe ukĂĄzal, jak se dĂĄ na zboĹeniĹĄti vybudoval novĂĄ legenda. V Ultimates se pro zmÄnu oĹživuje superhrdinskĂ˝ tĂ˝m a v jeho Äele nestojĂ nikdo menĹĄĂ neĹž Captain America. To ve spojenĂ s monumentĂĄlnĂ superrealistickou kresbou slibuje kvalitnĂ poÄtenĂÄko pro milovnĂky superhrdinskĂŠ postmoderny.
VydavatelstvĂ Marvel je jednĂm ze dvou nejvÄtĹĄĂch vĹŻbec, takĹže se do Ultimates probojovaly pouze hvÄzdy z nejvÄtĹĄĂch, tedy pĹedevĹĄĂm Incredible Hulk a Iron Man (oba nynĂ i ve vaĹĄich videopĹŻjÄovnĂĄch). Z politickĂ˝ch dĹŻvodĹŻ byli vylouÄeni populĂĄrnĂ X-Man a pro pĹĂliĹĄnou civilnost i Spiderman.
Komiks Ultimates pracuje v zĂĄsadÄ se dvÄma postupy. JednĂm je ona dÄtskĂĄ touha vidÄt, co by se stalo, kdyby si to mezi sebou rozdali Stallone a Schwarzenegger, zde konkrĂŠtnÄ Hulk a Captain America. Druhou rovinou, kterĂĄ nejvĂce odliĹĄuje souÄasnĂŠ superhrdinskĂŠ komiksy od tÄch pĹŻvodnĂch, je silnĂĄ aluzivnost a intertextualita. Thor je tedy ukĂĄzĂĄn jako ekologickĂ˝ aktivista, Iron Man je poĹžitkĂĄĹskĂĄ celebrita a celĂ˝ tĂ˝m se bavĂ o tom, kdo bude koho hrĂĄt ve zfilmovanĂŠ verzi.
Zato prvky inzerovanĂŠ na obĂĄlce, tedy brutĂĄlnĂ nĂĄsilĂ a pĹedevĹĄĂm dospÄlost, se jaksi nekonajĂ. Ultimates sice neĹĄetĹĂ cynickĂ˝mi hlĂĄĹĄkami, ale to z nich jeĹĄtÄ nedÄlĂĄ bĹŻh vĂ jak dospÄlĂŠ jedince. S elementĂĄrnĂ znalostĂ vĂ˝vojovĂŠ psychologie bych jejich zmateÄnĂŠ a excitovanĂŠ chovĂĄnĂ zaĹadil tak nejvýťe do puberty, coĹž ovĹĄem nenĂ nutnÄ na ĹĄkodu. PodobnÄ jsou na tom podle Auerbacha i hrdinovĂŠ TrojskĂŠ vĂĄlky (znĂĄte z televize) a na pĹŻsobivosti to IliadÄ nikterak neubĂrĂĄ.
PrvnĂ The Ultimates tak zĹŻstĂĄvajĂ roztomilou, dokonale ĹemeslnÄ zvlĂĄdnutou hĹĂÄkou, kterĂĄ ale zaujme pĹedevĹĄĂm zkuĹĄenĂŠ fandovskĂŠ jĂĄdro. OtĂĄzkou ovĹĄem je, zda v ÄechĂĄch takovĂŠ jĂĄdro vĹŻbec existuje. Pokud ano, jistÄ se po temnĂŠm konci jedniÄky uĹž tÄĹĄĂ na dvojku.
Stefan Segi
Millar, Mark: Ultimates – NadÄlovÄk. BBÂ art & Crew, Praha 2008. 147 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 4 (36), 16. 4. 2009.
(8. 3. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2338
VĂ˝stiĹžnÄ verĹĄovanĂŠ snĂmky FAKTU
...FAKT!...
( sara.arnsteinova)
KrĂĄtkĂŠ Ăşryvky naĹĄich dnĹŻ, co na nĂĄs ÄĂhajĂ na kaĹždĂŠ strĂĄnce, jsou struÄnÄ, avĹĄak impozantnÄ zachyceny a vyzdviĹženy, nechybĂ jim ani princeznina korunka. ProÄ mluvit zbyteÄnÄ, kdyĹž staÄĂ realitu vypĂchnout pĂĄr slovy? TĂŠma verĹĄĹŻ, kterĂ˝mi je prorostlĂĄ tato skrovnĂĄ knĂĹžeÄka, je hodnÄ ĹĄirokĂŠ. Jako mĂĄvnutĂm kouzelnĂŠ hĹŻlky ÄtenĂĄĹe pĹesouvĂĄ z tĹeĹĄĹovĂŠho sadu do metra, z perĂłnu na veÄĂrek. Co majĂ spoleÄnĂŠho citronky a „Silicon Valley“? Jak se medik umĂ obdivovat ĹženskĂ˝m krĂĄsĂĄm? MyslĂte si, Ĺže noc je horĹĄĂ neĹž Milena JesenskĂĄ? BojĂte se nechĂĄvat otevĹenĂĄ okna? MoĹžnĂĄ mĂĄte proÄ. Co se stane, kdyĹž se sejde ÄtrnĂĄct muĹžĂkĹŻ a jedna lopata? Jsme my vĹĄichni Äleny Äehosi, jako „orangutanizace“?
OtĂĄzky, hĂĄdanky, konstatovĂĄnĂ. DrsnĂŠ, jemnĂŠ, smutnĂŠ i velmi humornĂŠ. StaÄilo dvanĂĄct ĹĂĄdek virtuĂĄlnĂho posezenĂ pĹed komisĂ a jejĂ popis mi vykreslil poĹĽouchlĂ˝ ĂşsmÄv na tvĂĄĹi. Nebo imaginĂĄrnĂ venÄenĂ kulhavĂŠho psĂka kulhavĂ˝m pĂĄnem nezmĹŻĹže neĹž pokulhĂĄvat ve vĂĄĹžnosti.
Lehce, ne vĹĄak lehkovĂĄĹžnÄ se prokousĂĄvĂĄ tÄmito lĂstky aĹž k jadĂ˝rku. A na konci nezbĂ˝vĂĄ neĹž si poloĹžit nelehkou otĂĄzku: „Ă mĹŻj zdravĂ˝ selskĂ˝ rozume, jeĹĄtÄ chceĹĄ spĂĄchat sebevraĹždu antikoncepÄnĂmi pilulkami ukradenĂ˝mi z kabelky svĂŠ vlastnĂ matky?“ Tato krĂĄtkĂĄ bĂĄseĹ, tato jedna vÄta, podstatnÄ vystihla mĂŠ vlastnĂ pocity po doÄtenĂ. PromlouvĂĄ k nĂĄm a my se pak ptĂĄme sami sebe: „Ă mĹŻj zdravĂ˝ selskĂ˝ rozume…“.
SĂĄra ArnsteinovĂĄ
VojtÄch, ZdenÄk: Poezie faktu. SrdeÄnĂ vĂ˝dej, Brno 2008. 63 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 4 (36), 16. 4. 2009.
(10. 3. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2344
Po jejich opici je poznĂĄte
PoetickĂŠ opiÄĂĄrny Lubora KasalaOndĹej Hanus
( ondrej.hanus)
Äteme-li ĹĄkrobenou recenzi VladimĂra NovotnĂŠho na PortĂĄlu ÄeskĂŠ literatury, vstĂĄvajĂ nĂĄm chlupy na rukou (mĂĄme-li je). (TotiĹž chlupy, ne ruce.) KdyĹž ĹĂkĂĄ: „jako by chtÄl postmodernista Kasal bĂ˝t jeĹĄtÄ postmodernÄjĹĄĂ, neĹž je postmoderna!“, ani nevĂ, Ĺže pĹesnÄ tohle Kasal chce! A nejen to, on chce bĂ˝t postpostmodernÄjĹĄĂ neĹž postpostmoderna. MnohohlasĂ sjednocenĂŠho svÄta je samozĹejmĂ˝m, ale uĹž dĂĄvno nevnĂmanĂ˝m paradoxem modernity, aÄkoli kaĹždĂ˝ z nĂĄs „nakonec zjistĂ, Ĺže sedĂ ve vrĂĄtnici dva tisĂce let nevÄtranĂ˝“. A co se stane, kdyĹž touto vrĂĄtnicĂ vkroÄĂ jeden rezavĂ˝ orangutan aĹž do tovĂĄrny? „KokodĂĄk ĹĄkyt prdyprd / kokodĂĄk ĹĄkyt vĂ˝prd“.
Ale teÄ vĂĄĹžnÄ. Orangutan v tovĂĄrnÄ je poĂŠma naĹĄĂ doby. Jeho tÄlo je tvoĹeno plynoucĂm tkanivem, kterĂŠ se pohybuje mezi volnĂ˝m a vĂĄzanĂ˝m verĹĄem, mezi bĂĄsnĂ v prĂłze a sonetem. PodobnÄ nejednotnÄ utvĂĄĹenĂ˝ amalgĂĄm motivickĂ˝ se sklĂĄdĂĄ tu z dÄtskĂ˝ch ĹĂkanek, dadaizujĂcĂch nonsensĹŻ a pĹisprostlĂ˝ch rĂ˝movaÄek, onde z rafinovanĂ˝ch kristovskĂ˝ch podobenstvĂ, citacĂ z renesanÄnĂch a baroknĂch klasikĹŻ nebo tĹeba z MiloĹĄe Urbana.
AÄ takto popsĂĄn zdĂĄ se bĂ˝t Orangutan Ätivem chaotickĂ˝m, nenĂ tomu tak. Kasalovo jednotĂcĂ sĂŠmantickĂŠ gesto je jednoznaÄnĂŠ: vy po mnÄ kamenem, jĂĄ po vĂĄs hovnem. Doba je blbĂĄ, ale bĂĄsnĂk ne. Dnes nelze jinak, neĹž se opiÄit, a slovesnĂ˝ tvĹŻrce je vĂ˝sostnĂ˝m opiÄĂĄkem, tovĂĄrna pak mĂstem transcendence, do nĂĹž se vstupuje vrĂĄtnicĂ tradice.
Kasalova sbĂrka balancuje na onĂŠ tenkĂŠ hranici mezi absurdnĂ, Äernou groteskou a dÄtskou verĹĄovĂĄnkou. FascinujĂcĂ svÄt, kterĂ˝ vytvĂĄĹĂ, nenĂ nikdy nudnĂ˝ („teÄe kapka v nose / a pak zamachruje: / JĂĄ jsem kapka z chuje!“), coĹž vĹĄak jeĹĄtÄ neznamenĂĄ, Ĺže je humornĂ˝ („TovĂĄrna v mlze je ĹĄelma / z nĂĹž do kouĹe ĹĄlehajĂ bÄlma“).
Tato poĂŠma se zkrĂĄtka neustĂĄle dÄje. NenĂ chvĂle, kdy by stĂĄla, nechala ÄtenĂĄĹe v klidu. Je silnÄ znepokojivĂĄ a chovĂĄ se jako dÄvka s doktorĂĄtem z filozofie. „Tak kolik nĂĄm tam jeĹĄtÄ zbĂ˝vĂĄ neviĹĂĄtek?“
OndĹej Hanus
Kasal, Lubor: Orangutan v tovĂĄrnÄ. Dybbuk, Praha 2008. 64 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 4 (36), 16. 4. 2009.
(11. 3. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2345
PochodeĹ ÄĂslo 1
Prozaizace nedĂĄvnĂŠ minulostiAndrea FiĹtĂkovĂĄ
( andrea.firtikova)
Vojska varĹĄavskĂŠ smlouvy pĹijĂĹždÄjĂ do Prahy. Ve mÄstÄ vlĂĄdne zmatek, ale i odhodlĂĄnĂ brĂĄnit vlast pĹed okupanty. VypravÄÄka nejprve zachycuje chovĂĄnĂ celku, ale postupnÄ se jejĂ pozornost obracĂ k jednĂĄnĂ jednotlivce. HlavnĂ postavou se stĂĄvĂĄ student filozofie Jan Palach.
Autorka se vÄnuje popisu studentskĂ˝ch aktivit, kterĂŠ probĂhaly nejen v srpnu 1968, ale takĂŠ 17. listopadu v podobÄ studentskĂŠ stĂĄvky, a kterĂŠ mÄly nĂĄrod vyburcovat k odporu. Palachovo odhodlĂĄnĂ k boji pĹechĂĄzĂ v deziluzi z domĂĄcĂ politickĂŠ scĂŠny i z pasivity spoluobÄanĹŻ. Palach vĹĄak stĂĄle vÄĹĂ, Ĺže mĹŻĹže vĹĄe zmÄnit, a proto se rozhodne ke svĂŠmu sebevraĹžednĂŠmu Äinu.
Kniha je rozdÄlena do pÄti kapitol, z nichĹž jsou tĹi psĂĄny v er-formÄ a zachycujĂ pohled na poÄĂnĂĄnĂ Jana Palacha. DvÄ kapitoly majĂ podobu fiktivnĂho Palachova denĂku. Ich-forma, ke kterĂŠ ProchĂĄzkovĂĄ v smyĹĄlenĂ˝ch denĂkovĂ˝ch zĂĄpiscĂch pĹechĂĄzĂ, pĹibliĹžuje ÄtenĂĄĹi hrdinovo myĹĄlenĂ a jeho osobnĂ vztahy. StĹĂdĂĄnĂ nadosobnĂ a osobnĂ roviny nĂĄm pomĂĄhĂĄ lĂŠpe pochopit jeho Äin a vnĂmat ho jako ÄlovÄka, kterĂ˝ mÄl svou rodinu, lĂĄsku, pĹĂĄtelĂŠ. Autorka prezentuje osobnost Jana Palacha jako pĹemýťlivou bytost se smyslem pro spravedlnost a snaŞà se vystopovat pravdÄpodobnĂŠ impulzy k muÄednickĂŠ smrti, kterĂĄ mÄla okolĂ otevĹĂt oÄi.
ZrekonstruovanĂ˝ pĹĂbÄh je kombinacĂ faktĹŻ a fikce, protoĹže jistĂŠ skuteÄnosti uĹž nejsou dohledatelnĂŠ. Zachycuje dÄjiny, kterĂŠ nejsou od souÄasnosti tak vzdĂĄlenĂŠ. CelĂĄ ĂŠra okupace se nĂĄs dotĂ˝kĂĄ jeĹĄtÄ dnes. LidĂŠ starĹĄĂ generace majĂ vlastnĂ vzpomĂnky, kterĂŠ mohou s prĂłzou porovnat. Tato kniha mĹŻĹže mladĹĄĂm ÄtenĂĄĹĹŻm velice pĹijatelnou, Äitelnou a Ätivou cestou pĹiblĂĹžit dobu i osobnost Jana Palacha.
Andrea FiĹtĂkovĂĄ
Lenka ProchĂĄzkovĂĄ: Slunce v ĂşplĹku - PĹĂbÄh Jana Palacha. Praha, Prostor 2008. 288 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 5-6 (37-38), 16. 5. 2009.
(13. 3. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2346
MarjĂĄallĂĄh! GregorovĂĄ nemĂĄ z jazyka strach
Prvotina BĂĄry GregorovĂŠ zve na vĂ˝let do „ĂĄzije“ a netuĹĄenĂ˝ch zĂĄkoutĂ jazykaKarolĂna DemelovĂĄ
( karolina.demelova)
VepĹo-knedlo-zelo, prase smĹŻlu mÄlo. ÄeskĂĄ knĂĹžka a ÄeskĂĄ kuchynÄ se poznĂĄ celkem snadno. PoslednĂ dobou se ale objevuje ÄĂm dĂĄl vĂce edic zamÄĹenĂ˝ch na pĹeklady tĂŠ nejaktuĂĄlnÄjĹĄĂ zahraniÄnĂ literatury a takĂŠ pĹibĂ˝vĂĄ ÄeskĂ˝ch autorĹŻ, kteĹĂ si ze stipendijnĂch pobytĹŻ vozĂ kromÄ fotek i kuchaĹky a osvÄdÄenĂŠ recepty od znĂĄmĂ˝ch. BĂĄra GregorovĂĄ je znamenitĂĄ cukrĂĄĹka, v ÄeskĂŠ kotlinÄ se nenajde nikdo, kdo by s takovou grĂĄciĂ sypal do ÄeĹĄtiny mĂsto kypĹĂcĂho prĂĄĹĄku neologismy a strouhal do nĂ polĹĄtinu, ruĹĄtinu, nÄmÄinu, angliÄtinu a kdovĂ co jeĹĄtÄ. NÄkolik prvnĂch strĂĄnek ÄtenĂĄĹ Ĺžasne, stĂĄle se vracĂ a nevÄĹĂcnÄ olizuje exoticky znÄjĂcĂ vÄty.
Jazyk – to je to hlavnĂ (a moĹžnĂĄ i jedinĂŠ), ÄĂm je knĂĹžka tak atraktivnĂ. NeskuteÄnĂŠ jazykovĂŠ kotrmelce a vylomeniny, rĂ˝movaÄky, kouzelnĂŠ nadĂĄvky („Ale ten chtĂÄ, ach ten chtĂÄ, nechce pryÄ, nechce pryÄ, a jĂĄ nic, dneska zase nic! MarjĂĄallĂĄh, tÄpic!“); hravĂŠ pĹeskakovĂĄnĂ z ÄeĹĄtiny do polĹĄtiny, ruĹĄtiny a zase zpÄt, ÄĂĄsti textu psanĂŠ v azbuce… TĂmto jazykovĂ˝m ĹĄĂlenstvĂm se ÄtenĂĄĹ buÄ nechĂĄ strhnout – nebo si mĹŻĹže nohou trhnout! Anebo mĹŻĹže zalistovat na konec knihy, kde najde „slovnĂÄek vĂ˝razĹŻ strjĂłmnych a (ne)srozumitelnĂ˝ch“, kterĂ˝ nabĂzĂ svĂŠrĂĄznĂ˝ pĹeklad nÄkterĂ˝ch slov: „bĂĄltika – baltskĂŠho piva mĂłĹe, bez poĹĂĄtija – bez ĂĄnungu, bÄlohnojka – kuĹivo levnĂŠ na Ăşst hnojenĂ, bÄremÄnnaja NasĹĽa – tÄhulka NasĹĽulka“. Autorka si vytvoĹila svĹŻj vlastnĂ, navĂ˝sost originĂĄlnĂ jazyk gregorĹĄtinu, v nĂĹž filologovĂŠ jistÄ zĂĄhy odhalĂ pĹĂbuznost s masĹowĹĄtinou.
Jazyk, jazyk… A pĹĂbÄh? ZpoÄĂĄtku je ÄtenĂĄĹ natolik strĹžen a okouzlen slovnĂmi orgiemi, Ĺže ho skoro ani nevnĂmĂĄ. AĹž postupnÄ zjiĹĄĹĽuje, Ĺže se v knize prolĂnajĂ vypravÄÄi i ÄasovĂŠ roviny a aĹž do konce knihy mĹŻĹže hrĂĄt s autorkou hru na koÄku a myĹĄ, pokouĹĄet se pospojovat rozbĂhajĂcĂ se linie a dohadovat se, jakĂŠ jsou vztahy mezi jednotlivĂ˝mi postavami. JazykovÄ nejvýŞivnÄjĹĄĂ a zĂĄroveĹ obsahovÄ nejzmatenÄjĹĄĂ jsou vypravÄÄskĂŠ party chlapce, kterĂ˝ jako by vyskoÄil z ÄervenĂŠ a bĂlĂŠ Doroty MasĹowskĂŠ. JakĂŠsi jasnÄjĹĄĂ obrysy dĂĄvajĂ dÄji aĹž umĂrnÄnÄjĹĄĂ pasĂĄĹže dĂvky Niny, kterĂĄ odjĂĹždĂ do „ĂĄzije“, protoĹže tam chce „uÄit a uÄit se“, moĹžnĂĄ ale taky proto, Ĺže potĹebuje utĂŠct (aĹĽ uĹž pĹed ÄĂmkoli). V pohĂĄdkovÄ nekonkretizovanĂŠ „ĂĄziji“ se zamiluje do Lachmatyho, se kterĂ˝m ji pojĂ lĂĄska k horolezectvĂ. V tĂŠto fĂĄzi textu se zaÄne sypat lavina „znamenĂ“, kterĂĄ majĂ ÄtenĂĄĹe nejspĂĹĄ dovĂŠst k nÄjakĂŠmu zĂĄsadnĂmu poselstvĂ. JenĹže ouha, zĂĄzrak se nekonĂĄ. NebĂ˝t jazykovĂ˝ch piruet a dĹŻmyslnĂŠ kompozice textu, trÄelo by pĹed ÄtenĂĄĹem jen torzo nedomrlĂŠho pĹĂbÄhu, kterĂŠ by dokonce mĂsty iritovalo svĂ˝mi pseudosprirituĂĄlnĂmi tendencemi. DÄj se zasekĂĄvĂĄ, nefunguje, za chytrou jazykovou pĹesmyÄkou je cĂtit prĂĄzdnota a neĹživost obsahu.
„Byl jsem na poÄĂĄtku svejch sil,“ zaÄĂnĂĄ prvnĂ vypravÄÄ svĹŻj pĹĂbÄh. Autorka byla zjevnÄ takĂŠ, z textu sĂĄlĂĄ energie a rozkoĹĄ z tvorby, aĹž dÄtskĂĄ radost z moĹžnostĂ jazyka. JenĹže pro samĂŠ pĹerovnĂĄvĂĄnĂ slovnĂch kamĂnkĹŻ zapomnÄla, Ĺže cĂlem vĂ˝pravy je dojĂt aĹž nahoru, na horu pĹĂbÄhu. RozkroÄila se mezi dvÄma pĂłly: vzornÄ si pĹipravila vĂ˝bavu, totiĹž jazyk, ale od nÄj se snaĹžila pĹeskoÄit rovnou aĹž k výťinĂĄm abstraktnĂch motivĹŻ a „zĂĄsadnĂm sdÄlenĂm lidstvu“. Lano je tĹeba upevnit poĹĂĄdnÄ – tentokrĂĄt odskĂĄkala nedotaĹženost pouze hrdinka, pĹĂĹĄtÄ to mĹŻĹže zlomit vaz autorce. „Nalezla jsem se. Jsem na poÄĂĄtku svĂ˝ch sil,“ uzavĂrĂĄ text vypravÄÄka Nina. Doufejme, Ĺže je teprve na poÄĂĄtku svĂ˝ch tvĹŻrÄĂch sil i BĂĄra GregorovĂĄ.
KarolĂna DemelovĂĄ
GregorovĂĄ, BĂĄra: kĂĄmen – hora – papĂr. Labyrint, Praha 2008. 173 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 4 (36), 16. 4. 2009.
(13. 3. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2347
Smrt seĹĄĂvĂĄ bytĂ
HlinÄnĂĄ metafyzika nicotyOndĹej Hanus
( ondrej.hanus)
V nÄm je totiĹž pĹĂliĹĄ mĂĄlo slov na to, aby vĂĄs v tomto ohledu uspokojil. Denk slovy ĹĄetĹĂ, o ÄemĹž svÄdÄĂ i fakt, Ĺže mu vychĂĄzĂ debut aĹž v dobÄ, kdy mu tĂĄhne na padesĂĄt. Narozen v BrnÄ, Ĺžije ve vsi na Olomoucku. Jak Ĺžije, tak i pĂĹĄe. KĂĄmen mlĂ˝na pĹedstavuje obÄ polohy, kterĂŠ jsou mu vlastnĂ: sevĹenĂŠ, vysekĂĄvanĂŠ krĂĄtkĂŠ bĂĄsnÄ ve vĂĄzanĂŠm verĹĄi a meditace ve verĹĄi uvolnÄnĂŠm.
„Sekera. Chlad na hrudi. / Jaru brousĂ kost.“ Takto zaÄĂnĂĄ KĂĄmen mlĂ˝na, a pĹi dalĹĄĂm ÄtenĂ pochopĂme, Ĺže jde o erbovnĂ verĹĄe prvnĂho oddĂlu. Denk pĹĂliĹĄ nevykraÄuje z pomÄrnÄ ĂşzkĂŠho rĂĄmce motivĹŻ, zĹŻstĂĄvĂĄ oproĹĄtÄnĂ˝, mrazivĂ˝m staccatem vysekĂĄvĂĄ pĹesnĂŠ, Äasto genitivnĂ metafory, jimiĹž spoutĂĄvĂĄ prostory vesnice, tÄla a pĹĂrody do pevnĂŠho tvaru.
Nejde vĹĄak o skĂĄcelovskĂŠ hoĹknutĂ, mĂĄme co dÄlat spĂĹĄe s hejdovskou blĂzkostĂ smrti, kterĂĄ (p)odbarvuje jakĂŠkoli nĂĄroky na vÄÄnost. Lze najĂt paralely takĂŠ s halasovskou sĂŠmantickou i tvarovou urputnostĂ. Byli bychom vĹĄak blĂĄzni, kdybychom nevidÄli, jak kĹehkĂ˝ nÄkdy Denk je: „V temnotÄ modrĂ˝ch klasĹŻ / bÄŞà si myĹĄka cesty svĂŠ.“, „BĂlĂĄ krusta. Slunce nÄĹžnĂŠ. / Stopa. VĂtr v zĂĄĹi snÄĹžnĂŠ.“. Je to ta venkovskĂĄ, hlinÄnĂĄ metafyzika, v jejĂmĹž objetĂ prozkoumĂĄvĂĄ prostory lĂĄsky a nicoty: „Samota je marnotratnĂĄ. / NeÄekanĂĄ. ZlĂĄ i mstivĂĄ. / V klĂnÄ tu vĹĄak prodlĂte.“, „MotĂ˝l Ĺader touhou tĹepĂĄ. / StĂnem. Ĺ˝ena krĂĄÄĂ nÄmĂĄ.“. OstatnÄ, lĂĄska, nicota i vĂra jsou spojitĂŠ nĂĄdoby: vyĹžadujĂ skok.
ZĂĄsadnĂ rozdĂl mezi prvnĂm a druhĂ˝m oddĂlem je ve vektorovĂŠm uspoĹĂĄdĂĄnĂ verĹĄĹŻ. ZatĂmco v prvnĂm je vnÄjĹĄkovost soustĹeÄovĂĄna do uzavĹenĂ˝ch cyklĹŻ, ve druhĂŠm se bĂĄsnÄ otevĂrajĂ, aby po Äemsi sĂĄhly a cosi obemkly. MĂsty se tak dÄje s lehkou neĹĄikovnostĂ, to kdyĹž nĂĄs Denk pĹehltĂ genitivnĂmi metaforami nebo inverzemi, dĂkybohu to vĹĄak nenĂ Äasto.
SevĹenĂĄ poetika Denkova Kamene mlĂ˝na neohromĂ svou KrĂĄsou ani intelektualismem a nepotÄĹĄĂ krasoduchy, avĹĄak jejĂ ryzost, touha bĂ˝t a dobĂ˝t a nestĂĄt se rozostĹenĂ˝m je kvalitnĂm brouskem na kosu naĹĄeho rozpadavĂŠho vnĂmĂĄnĂ.
Denk, Stanislav: Kåmen mlýna. Host, Brno 2008. 120 stran.
OndĹej Hanus
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 4 (36), 16. 4. 2009.
(14. 3. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2349
Tahle Chyba nenĂ chyba
Äetba prozaickĂŠ prvotiny Marka Ĺ indelky pĹŻsobĂ jako pĹĂjemnĂ˝, povzbuzujĂcĂ jedMarek DobrĂ˝
( marek.dobry)
Chyba je sloĹžena ze tĹĂ ÄĂĄstĂ, pĹiÄemĹž kaĹždĂĄ se vyznaÄuje zcela jinou koncepcĂ. PrvnĂ ÄĂĄst, nazvanĂĄ KryĹĄtof, pĹinĂĄĹĄĂ mozaiku z klasicky vyprĂĄvÄnĂŠho pĹĂbÄhu, denĂkovĂ˝ch zĂĄznamĹŻ vyĹĄetĹovatele, dopisĹŻ a bĂĄsnĂ. SloĹžitĂĄ a pĹekotnĂĄ struktura textu slouŞà jako nĂĄhled do tajuplnĂŠho pĹĂbÄhu. UprostĹed pole je nalezena mrtvola chlapce, KryĹĄtofa. LeŞà v porostu prazvlĂĄĹĄtnĂ, zcela neznĂĄmĂŠ rostliny ÄernoÄernĂŠ barvy.
Skrze mozaiku rĹŻznĂ˝ch ŞånrĹŻ se pomalu rozkrĂ˝vĂĄ zĂĄkladnĂ, prozatĂm realistickĂŠ pozadĂ kriminĂĄlnĂho pĹĂpadu o pĹekupnĂcĂch kvÄtin, kterĂ˝ v nĂĄsledujĂcĂch ÄĂĄstech zĂskĂĄ pomÄrnÄ fantasknĂ rozmÄr. Vedle rozvĂjenĂ pĹĂbÄhu je prvnĂ ÄĂĄst charakteristickĂĄ stĹĂdĂĄnĂm dvou rovin vyprĂĄvÄnĂ. VypravÄÄ se chvĂlemi trpÄlivÄ zastavuje v okamĹžiku a bĂĄsnickou drobnokresbou zaznamenĂĄvĂĄ kaĹždĂ˝ detail ve vnĂmĂĄnĂ postavy. VĂ˝raznĂŠ je to napĹĂklad pĹi popisu procesu umĂrĂĄnĂ KryĹĄtofa. „VĹĄechno jej jemnÄ kolĂŠbalo, pohupovalo a odnĂĄĹĄelo s sebou. Plul po hladinÄ louky. Kdyby spustil ruku, mohl by dlanĂ klouzat po vlnkĂĄch vrcholkĹŻ rostlin.“ Toto poetickĂŠ rozjĂmĂĄnĂ je stĹĂdĂĄno pasĂĄĹžemi, kde vypravÄÄ sleduje ĹživotnĂ pĹĂbÄhy jednotlivĂ˝ch postav. Zde autor promĂtĂĄ do stylovĂŠho zpracovĂĄnĂ v celĂŠm romĂĄnu vĂ˝raznĂ˝ motiv ĹželezniÄnĂ dopravy. BiografickĂŠ retrospekce popisuje zpĹŻsobem, kterĂ˝ pĹipomĂnĂĄ letmĂ˝ pohled do krajiny z rychlĂku – vĹĄĂmĂĄ si remĂzku a straĹĄĂĄka na poli, ale pĹehlĂŞà odstĂny barev na stromech. Ze stĹĂdĂĄnĂ nĂĄhledĹŻ, stylĹŻ a tempa za ĂşÄelem pĹiblĂĹženĂ pĹĂbÄhu z rĹŻznĂ˝ch hledisek a vyuĹžitĂ fantasknĂ reĂĄlie v romĂĄnu je cĂtit spĹĂznÄnĂ Marka Ĺ indelky prozaika s tvorbou Karla Äapka.
PĹĂznaÄnĂŠ je, Ĺže romĂĄn zaÄĂnĂĄ koncem. „KryĹĄtofĹŻv Ĺživot skonÄil na stejnĂŠm mĂstÄ, na kterĂŠm kdysi zaÄal.“ Konec Ĺživota je v Ĺ indelkovÄ prĂłze velmi vĂ˝raznĂ˝m tĂŠmatem. NenastĂĄvĂĄ ve chvĂli, kdy pĹestĂĄvĂĄ tlouci srdce a pracovat mozek. UmĂrĂĄnĂ je spojeno s rezignovĂĄnĂm na dĹŻvÄru ve smysl vlastnĂ osoby ve svÄtÄ. MrtvĂ˝m je ÄlovÄk v momentÄ, kdy se stal vyprĂĄzdnÄnĂ˝m.
DvÄ hlavnĂ postavy romĂĄnu, KryĹĄtof a Andrej, spojuje jejich vykoĹenÄnost ze spoleÄnosti. Jako malĂ˝ trpĂ KryĹĄtof pĹehnanĂ˝m strachem z bolĹĄevnĂku. Je pĹecitlivÄlĂ˝ a plachĂ˝, tudĂĹž stojĂ mimo kolektiv svĂ˝ch vrstevnĂkĹŻ. Andrej vyrĹŻstal v dÄtskĂŠm domovÄ a nĂĄslednÄ byl adoptovĂĄn. Z vykoĹenÄnosti pramenĂ potĹeba tÄchto chlapcĹŻ hledat vlastnĂ cestu Ĺživotem. NalezenĂŠ zpĹŻsoby jsou rozliĹĄnĂŠ, ovĹĄem v obou pĹĂpadech ĂşspÄĹĄnĂŠ. ProblĂŠm nastĂĄvĂĄ ve chvĂli, kdy postavy opustĂ vĂra v moĹžnost dalĹĄĂho pokraÄovĂĄnĂ vykroÄenĂ˝ch cest a rezignujĂ na svĂŠ dosavadnĂ zpĹŻsoby Ĺživota. V tu chvĂli se stĂĄvajĂ vyprĂĄzdnÄnĂ˝mi a zaÄĂnĂĄ u nich proces umĂrĂĄnĂ. Autor (tĹebaĹže ten implikovanĂ˝) si s motivem vyprĂĄzdnÄnosti navĂc ĹĄikovnÄ pohrĂĄvĂĄ, kdyĹž ji zkouĹĄĂ fantasknĂm zpĹŻsobem pĹekonat jakĂ˝msi faleĹĄnĂ˝m naplnÄnĂm. V pĹĂpadÄ pĹekupnĂka rostlin KryĹĄtofa je sekundĂĄrnĂ naplnÄnĂ provedeno paĹĄovanou exotickou rostlinou, kterou si nechĂĄ vrĹŻst do tÄla, aby zĂskal horentnĂ sumu penÄz pro budoucĂ Ĺživot. ZtrĂĄta vĂry k nalezenĂŠmu prostoru pro svou osobu ve svÄtÄ ale vede u Ĺ indelky zcela neĂşprosnÄ k zĂĄniku a pokus o faleĹĄnĂŠ naplnÄnĂ je jen poslednĂm vĂ˝kĹikem pĹed smrtĂ.
Chyba je navĂc skvÄle vyprĂĄvÄnou knihou. PosouvĂĄnĂ v Äase, stĹĂdĂĄnĂ stylĹŻ i nesamoĂşÄelnĂŠ prolĂnĂĄnĂ prĂłzy a poezie je vĂ˝bornÄ zvlĂĄdnutĂŠ a ÄinĂ tak knihu velmi Ätivou. Jen na nÄkolika mĂĄlo mĂstech se autor nechal strhnout dramatiÄnostĂ pĹĂbÄhĹŻ a propadl pĹĂliĹĄ intenzivnÄ pĹekotnosti a ĂşseÄnosti. DalĹĄĂm malĂ˝m nedostatkem je obÄasnĂŠ odboÄovĂĄnĂ ve vyprĂĄvÄnĂ k motivĹŻm Äi postavĂĄm pro pĹĂbÄh nepĹĂliĹĄ dĹŻleĹžitĂ˝m. To vĹĄe jsou ale pro prozaickĂ˝ debut mladĂŠho autora chyby natolik nepatrnĂŠ, Ĺže si toto slovo zaslouŞà v recenzi figurovat pouze pĹi zmiĹovĂĄnĂ nĂĄzvu knihy.
Marek DobrĂ˝
Marek Ĺ indelka: Chyba. NakladatelstvĂ Pistorius&OlĹĄanskĂĄ s. r. o., PĹĂbram, 2008. 192 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 4 (36), 16. 4. 2009.
(15. 3. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2352
UboŞåÄku, co je ti?
KrĂĄlĂÄkĹŻv skon na sedmdesĂĄt jedna zpĹŻsobĹŻ...
( denisa.garciova)
HlavnĂm hrdinou vĹĄech sebevraĹžednĂ˝ch pokusĹŻ je malĂ˝, snÄhovÄ bĂlĂ˝ krĂĄlĂÄek, kterĂ˝ povoluje uzdu svĂ˝m sebedestruktivnĂm sklonĹŻm. MezitĂm co se budete ĹĄkodolibÄ smĂĄt (ti zdrĹženlivÄjĹĄĂ z vĂĄs se budou jen mĂrnÄ uculovat), si obÄas moĹžnĂĄ pomyslĂte, Ĺže tohle je uĹž opravdu moc a Ĺže se tomu malĂŠmu chudĂĄÄkovi muselo stĂĄt nÄco straĹĄnĂŠho, kdyĹž ho to dohnalo aĹž k takovĂŠmu Äinu. KrĂĄlĂÄek v tom ale nenĂ vĹždy sĂĄm, nÄkdy dokonce svede k akci i svĂŠ rozkoĹĄnÄ chundelatĂŠ kamarĂĄdy, to pak mĹŻĹžete bĂ˝t svÄdky krĂĄliÄĂ apokalypsy.
ÄernobĂlĂŠ komiksy by se daly rozdÄlit do dvou skupin. PrvnĂ, jednoobrĂĄzkovĂŠ, se vĂce zamÄĹujĂ na vaĹĄi pĹedstavivost – krĂĄlĂÄek je na nich zobrazen pouze ve stĂĄdiu pĹĂprav. Nutno dodat, Ĺže je opravdu velmi dĹŻmyslnĂ˝ a neponechĂĄvĂĄ nic nĂĄhodÄ. S oprĂĄtkou na krku, pĹipevnÄnou k ruÄiÄce vÄĹžnĂch hodin, ÄekĂĄ, aĹž odbije celĂĄ nebo si s klidem pravĂŠho AngliÄana Äte rannĂ vydĂĄnĂ novin v bobovĂŠ drĂĄze, a to, Ĺže se na nÄj ĹĂtĂ zĂĄvodnĂ ÄtyĹbob, ho ani troĹĄku nevzruĹĄuje. DruhĂĄ skupina je zaloĹžena vĂce vizuĂĄlnÄ, v nÄkolika obrĂĄzcĂch tak mĂĄte prĹŻbÄh sebevraĹždy pĹĂmo pĹed oÄima – natvrdo a bez okolkĹŻ. NemusĂte si nic domýťlet – BUM – a krĂĄlĂÄek je na cucky. PĹĂjemnĂ˝m zpestĹenĂm technicky promyĹĄlenĂ˝ch sebevraĹžd jsou situace (s nĂĄsledkem smrti), kterĂŠ odkazujĂ k znĂĄmĂ˝m kulturnĂm, politickĂ˝m Äi jinĂ˝m udĂĄlostem (napĹ. vylodÄnĂ v Normandii).
MalĂ˝ uĹĄĂĄk vĂĄs pobavĂ. MoĹžnĂĄ vĂĄs nakonec trochu zamrazĂ, aĹž po nÄkolika funny bunny sebevraĹždĂĄch zjistĂte, Ĺže krĂĄlĂÄkovi nejspĂĹĄe nikdo neublĂĹžil, Ĺže asi ani nenĂ na svÄtÄ sĂĄm, ani nezpytuje svÄdomĂ po nÄjakĂŠm neuvĂĄĹženĂŠm Äinu. Jen se mu nechce ĹžĂt a rozhodl se svoje poslednĂ chvilky mezi ĹživĂ˝mi nĂĄleĹžitÄ vyĹĄperkovat. ŽådnĂŠ fĂĄdnĂ umĂrĂĄnĂ, dnes pĹece frÄĂ inovace.
Denisa GarciovĂĄ
Riley, Andy: KrĂĄlĂÄkovy sebevraĹždy. Paseka, Praha – LitomyĹĄl 2008. 90 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 4 (36), 16. 4. 2009.
(15. 3. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2354
Noc s Holanem
Ĺ panÄlskĂĄ bĂĄsnĂĹka vzpomĂnĂĄ na ĹživotnĂ setkĂĄnĂJakub JehliÄka
( jakub.jehlicka)
Clara JanĂŠsovĂĄ (nar. 1940) se v tomto textu na pomezĂ dokumentu a autoreflexivnĂ bĂĄsnickĂŠ prĂłzy vracĂ ke svĂŠmu setkĂĄnĂ s VladimĂrem Holanem. Nejprve to byl pĹeklad Noci s Hamletem, jenĹž se jĂ nĂĄhodou dostal do ruky a nenĂĄvratnÄ ji „uvedl do pohybu“: „…byla to svĂtilna ve stĂnu, do jakĂŠho mne vnoĹilo odmĂtnutĂ Ĺživota kaĹždodennĂch udĂĄlostĂ…“ (z tĂŠ doby takĂŠ pochĂĄzĂ sbĂrka bĂĄsnĂ Kampa, Holanovi vÄnovanĂĄ). PozdÄji navĂĄzala s Holanem korespondenci a od roku 1975 aĹž do jeho smrti jej nÄkolikrĂĄt navĹĄtĂvila v Praze. Stali se pĹĂĄteli, JanĂŠsovĂĄ se nauÄila Äesky, aby mohla Holanovo dĂlo pĹeloĹžit. JejĂ pĂŠÄĂ tak tĂŠmÄĹ kompletnĂ Holan vskutku ĹĄpanÄlsky vyĹĄel.
BĂĄsnivĂ˝m vykreslenĂm nĂĄvĹĄtÄvy u HolanĹŻ, zprvu nepĹĂliĹĄ vlĂdnĂŠho pĹijetĂ od bĂĄsnĂka ĹžijĂcĂho uĹž lĂŠta v izolaci, nadĹĄenĂ˝ch dojmy z Prahy a ÄeskĂŠ kultury, prochĂĄzĂ temnĂ˝, hamletovsky existenciĂĄlnĂ podtĂłn. Inu, JanĂŠsovĂŠ vĂ˝raz je tak nÄjak neodbytnÄ holanovskĂ˝, jako by nadĂĄle vedla dialog s mrtvĂ˝m bĂĄsnĂkem, dialog, jenĹž zaÄal na dĂĄlku, nĂĄhodnÄ (stejnÄ nĂĄhodnÄ, jako se JanĂŠsovĂŠ dostal „neznĂĄmĂ˝ ÄeskĂ˝ bĂĄsnĂk“, se k Holanovi dostali bĂĄsnÄ JanĂŠsovĂŠ), a navzdory vĹĄem zdem stĂĄle pokraÄuje. Skoro aĹž mĂ˝tickou osudovost tohoto vzĂĄcnĂŠho spĹĂznÄnĂ duĹĄĂ ilustruje pointa knihy.
NabĂzelo by se totiĹž, napovĂdĂĄ tomu koneckoncĹŻ i nĂĄzev knihy, Ĺže prĂĄvÄ JanĂŠsovĂĄ musela bĂ˝t pĹedobrazem pro Holanovu Noc s OfĂŠliĂ. PĹekvapivÄ tomu tak ale nebylo: „Ta bĂĄseĹ (…) byla napsĂĄna v srpnu 1972. 1972!, kdyĹž jĂĄ jsem trĂĄvila celĂ˝ rok s jeho knihou v kabelce, celĂ˝ rok ji Äetla, ale dosud neudÄlala jedinĂ˝ pokus se k nÄmu pĹiblĂĹžit. TakĹže o tĹi roky pozdÄji, v roce 1975, kdyĹž mÄ Holan vidÄl pĹichĂĄzet, koho spatĹil? Kruh se uzavĂral.“
Jakub JehliÄka
JanĂŠsovĂĄ, Clara: OfĂŠliin hlas. PĹeklad: A. KrĂĄsovĂĄ. Paseka, Praha 2008. 104 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 4 (36), 16. 4. 2009.
(16. 3. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2360
ZbÄĹžnÄ naÄrtnutĂ˝ Ĺživot
MinipovĂdky v miniknĂĹžceEva HaderkovĂĄ
( eva.haderkova)
MnÄ se do ruky nĂĄhodou dostala jejĂ druhĂĄ kniha HravĂŠ pĹĂbÄhy. JednĂĄ se o sebrĂĄnĂ nÄkolik opravdu miniaturnĂch povĂdek, spĂĹĄ nĂĄÄrtĹŻ charakterĹŻ. BohuĹžel nenajdeme vybrouĹĄenĂŠ perly, kterĂŠ by ÄtenĂĄĹi poskytly neobyÄejnĂ˝ zĂĄĹžitek. Autorka svĂŠ obrazy bÄĹžnĂŠho Ĺživota vÄtĹĄinou zbyteÄnÄ dotahuje do konce a nenechĂĄvĂĄ ŞådnĂ˝ prostor pro nĂĄĹĄ dalĹĄĂ Ĺživot s postavou. Konce jsou navĂc pomÄrnÄ jednoduĹĄe pĹedvĂdatelnĂŠ. I kdyĹž vlastnÄ do poslednĂ chvĂle nevĂte, jak pĹĂbÄh opravdu skonÄĂ, stejnÄ uĹž aspoĹ od poloviny mĂĄte jasnou pĹedstavu vĹĄech alternativ, kterĂŠ mohou nastat.
TĹeba autorce kĹivdĂm a pĹŻvodnÄ tyto podivnĂŠ slohovĂŠ Ăştvary, kterĂŠ ani neumĂm pĹesnÄ pojmenovat, mÄly slouĹžit jako stylistickĂĄ cviÄenĂ a snad jako rozvrĹženĂ postav pro dalĹĄĂ rozsĂĄhlejĹĄĂ dĂlo. V tom pĹĂpadÄ ale nechĂĄpu, proÄ bylo nutnĂŠ vydĂĄvat je kniĹžnÄ? MoĹžnĂĄ bych pochopila tyto hrĂĄtky jako pĹĂdavek pro zvĂdavĂŠho ÄtenĂĄĹe v knize, ve kterĂŠ se rozehrĂĄvĂĄ nÄjakĂ˝ podstatnÄjĹĄĂ pĹĂbÄh tÄchto postav. A moĹžnĂĄ jsou naĹĄe Ĺživoty jen pĹĂliĹĄ banĂĄlnĂ a nic lepĹĄĂho z nich vzniknout nemĹŻĹže.
V knize se objevujĂ fotografie, kterĂŠ majĂ dotvĂĄĹet atmosfĂŠru pĹĂbÄhĹŻ – jakĂŠsi ilustrace pro dospÄlĂŠ. Jako modelka je na nich sama autorka v doprovodu podivnĂ˝ch rekvizit, kterĂŠ jsou pĹĂliĹĄ pĹĂmoÄarĂŠ na to, aby si je ÄtenĂĄĹ-divĂĄk uĹžil. NavĂc si nikdo nedal prĂĄci fotografie upravit pro inkoustovĂ˝ tisk, takĹže jsou barvy pĹĂliĹĄ tmavĂŠ a slitĂŠ.
Ale abych nedĹĄtila jen sĂru – jednu vĂ˝hodu kniha pĹece jen mĂĄ: jejĂ formĂĄt je natolik skladnĂ˝, Ĺže jej nejen v dneĹĄnĂ mĂłdÄ velkĂ˝ch kabel mĹŻĹžete vzĂt s sebou kamkoliv. NavĂc pĹĂbÄhy samotnĂŠ jsou tak krĂĄtkĂŠ, Ĺže aspoĹ jeden za desetiminutovou jĂzdu tramvajĂ pĹeÄĂst stihnete. A ne vĹĄechny pĹĂbÄhy jsou hloupĂŠ, tĹeba ten o parfĂŠmu s vĹŻnĂ ĹžvĂ˝kaÄky Pedro by se mi moc lĂbil – jen kdyby skoÄil o tĹi odstavce dĹĂv...
Eva HaderkovĂĄ
TvrdĂĄ, Eva: HravĂŠ pĹĂbÄhy. Repronis, Ostrava 2008. 70 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 4 (36), 16. 4. 2009.
(17. 3. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2363
PĹedkloĹte se, pĹichĂĄzĂ teplomÄr
SedmdesĂĄt dĂlĹŻ seriĂĄlu Dr. House vychĂĄzĂ kniĹžnÄStefan Segi
( stefan.segi)
PrĹŻvodce seriĂĄlem se sklĂĄdĂĄ ze dvou ÄĂĄstĂ. PrvnĂ je vÄnovanĂĄ pozadĂ seriĂĄlu a lze v nĂ najĂt neoficiĂĄlnĂ Ĺživotopisy pĹedstavitelĹŻ ĂşstĹednĂch postav, Ĺživotopis tvĹŻrce a scenĂĄristy a nÄco mĂĄlo z geneze a recepce seriĂĄlu. Vzhledem k neoficiĂĄlnĂ povaze dokumentĹŻ se jednĂĄ pĹedevĹĄĂm o citĂĄty z americkĂŠho tisku, pĹĂpadnÄ z fandovskĂ˝ch webĹŻ. CelĂĄ kniha vlastnÄ velmi dobĹe ukazuje, jak internet mĹŻĹže pĹŻsobit na tiĹĄtÄnou faktografii. PrĹŻvodce seriĂĄlem je proĹĄpikovĂĄn odkazy na internetovĂŠ zdroje, ale po prvotnĂm podezĂrĂĄnĂ si ÄtenĂĄĹ velmi rychle zvykne a zbavĂ se pĹedsudkĹŻ.
BiografickĂĄ ÄĂĄst je napsĂĄna v pĹedvĂdatelnĂŠm fanouĹĄkovskĂŠm duchu, ovĹĄem dobrĂ˝ seriĂĄlovĂ˝ badatel vydrŞà a bude odmÄnÄn rozsĂĄhlejĹĄĂ ÄĂĄstĂ knihy, kterĂĄ nĂĄsleduje. JednĂĄ se o podrobnĂ˝ popis kaĹždĂŠho dĂlu seriĂĄlu v prvnĂch tĹech ĹadĂĄch. To je dohromady sedmdesĂĄt dĂlĹŻ a kaĹždĂŠmu jsou vÄnovĂĄny ÄtyĹi strĂĄnky. Dohromady se tedy jednĂĄ o 280 strĂĄnek opravdovĂ˝ch seriĂĄlovĂ˝ch hodĹŻ.
KomentĂĄĹ k jednotlivĂ˝m dĂlĹŻm je vÄcnĂ˝ a nepostrĂĄdĂĄ zdravĂ˝ nadhled. ÄtenĂ epizod velmi dobĹe odhaluje vztahy mezi statickou a dynamickou sloĹžkou seriĂĄlu, takĹže napĹĂklad jako nĂĄzornĂĄ ilustrace k teoretickĂ˝m popisĹŻm Umberta Eca slouŞà skvÄle. To si jistÄ musĂ uvÄdomovat i Paul Challen, kterĂ˝ si poradil s repetitivnĂ sloĹžkou tak, Ĺže ji bere jako pĹiznanou samozĹejmost a vÄnuje pozornost prvkĹŻm a detailĹŻm, kterĂŠ jsou nalepeny na konstantnĂ seriĂĄlovou kostru (ĹeÄ je napĹĂklad o teniskĂĄch, ĂşÄesech a psychologickĂ˝ch detailech postav).
Bez strhujĂcĂho audiovizuĂĄlnĂho pojetĂ totiĹž formĂĄt detektivky z lĂŠkaĹskĂŠho prostĹedĂ dokonale ztrĂĄcĂ na bezprostĹednĂ pĹŻsobivosti, protoĹže Dr. House ĹeĹĄĂ pĹĂpad strĂĄnku co strĂĄnku s ubĂjejĂcĂ monotĂłnostĂ. PrĂĄvÄ proto, Ĺže bez efektĹŻ se ztrĂĄcĂ empatie a emocionalita, na povrch vystupuje rafinovanĂĄ seriĂĄlovĂĄ struktura. Pouze bonbĂłnkem jsou pak filmaĹskĂŠ i faktografickĂŠ chyby, kterĂŠ jsou komentovanĂŠ na konci popisu kaĹždĂŠ epizody.
Äasem popularita Dr. House jistÄ povadne a nemnozĂ pamÄtnĂci se s nĂm budou moci setkĂĄvat v reprĂzĂĄch na TV Nova Cinema, kam se dostanou seriĂĄly, o kterĂŠ uĹž nikdo nestojĂ. PrĹŻvodce seriĂĄlem takĂŠ Äasem ÄekĂĄ nÄkterĂŠ ze spodnĂch mĂst zaprĂĄĹĄenĂŠ knihovniÄky. To by ale dobrĂŠmu badateli rozhodnÄ nemÄlo zabrĂĄnit, aby kul Ĺželezo, dokud je ĹžhavĂŠ. ScĂŠnĂĄristĂŠ Dr. House odvedli skvÄlou prĂĄci a vyhmĂĄtli nejeden archetyp. Jejich dĂlo zasluhuje peÄlivĂŠ bĂĄdĂĄnĂ a nejvyĹĄĹĄĂ uznĂĄnĂ.
Stefan Segi
Challen, Paul: PrĹŻvodce seriĂĄlem Dr. House. NakladatelstvĂ XYZ, Praha 2008. 395 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 4 (36), 16. 4. 2009.
(17. 3. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2365
ÄarovnĂŠ souchotÄ
Torgny Lindgren vypravujeMarkĂŠta HolanovĂĄ
( marketa.holanova)
Slovo, ĹeÄ a sĂla ĹeÄi figurujĂ jako zĂĄsadnĂ motivy LindgrenovĂ˝ch textĹŻ. JiĹž v prvnĂ povĂdce (KĂĄzĂĄnĂ I.) ukĂĄĹže jazyk svou destruktivnĂ podobu. Slovo je zde tak mocnĂŠ, Ĺže pouhĂŠ vyĹÄenĂ „souchotÄ“ dokĂĄĹže ÄlovÄka zabĂt. A jedinÄ vyslovenĂ dokĂĄĹže ÄlovÄka se svÄtem opÄt smĂĹit.
Torgny Lindgren se proslavil romĂĄnem Cesty hada na skĂĄle (1982), vyprĂĄvÄnĂm o rodinnĂŠ cti a pomstÄ, situovanĂ˝m prĂĄvÄ do Västerbottenu, kde naĹĄel dokonalĂ˝ prostor pro svĂŠ pĹĂbÄhy. DrsnĂ˝, tvrdĂ˝, osamÄlĂ˝ kraj, plnĂ˝ pohnutĂ˝ch historiĂ.
Ve vĂ˝boru SouchotÄ a jinĂĄ slova se Lindgren do Västerbottenu vracĂ. A Äaruje. VĹĄechna mĂsta se ukazujĂ ve svÄtle jakoby z jinĂŠho svÄta, kterĂŠ se objevuje jen tak mimochodem. PovĂdky oplĂ˝vajĂ pÄknĂ˝mi realistickĂ˝mi popisy mĂst a lidĂ. V jedinĂŠm okamĹžiku jsou ale jistoty rozmetĂĄny jiĹž tolikrĂĄt zmĂnÄnĂ˝m Slovem, kterĂŠ zĂĄsadnĂm zpĹŻsobem pĹehazuje vĂ˝hybku. Od tĂŠ chvĂle jste zcela v moci kouzelnĂka Lindgrena, kterĂ˝ vĂĄm sebejistÄ pĹedvĂĄdĂ svĂŠ kousky.
PovĂdky se neÄtou bez nĂĄmahy, vzpĂrajĂ se snadnĂŠmu a jednoznaÄnĂŠmu pĹijetĂ. MÄnĂ se pĹed oÄima, stejnÄ jako krajina pĹi zĂĄpadu slunce. LindgrenĹŻv svÄt tak mĹŻĹže pĹŻsobit neproniknutelnÄ, ale pokud vytrvĂĄte, odmÄnou vĂĄm bude pohĂĄdkovĂ˝ zĂĄĹžitek.
„Ani myslivec uĹž tam nezabloudĂ, myslivci sedĂ na doĹživotĂ, pĹikovanĂ k poÄĂtaÄĹŻm v Umeå a Falunu a Stockholmu. ZatĂmco stroj vÄÄnosti v Lundmarkovic kĹŻlnÄ se poĹĂĄd toÄĂ a toÄĂ. Jestli je vÄÄnost opravdu to, co si myslĂme, pak si ten stroj vÄÄnosti uĹž nikdy neodpoÄine. A za setrvaÄnĂkem v jeho ĂştrobĂĄch, zaklesnutĂ˝ na ose vÄÄnosti, visĂ Julius Lundmark, vynĂĄlezce, scvrklĂ˝ a seschlĂ˝, avĹĄak neustĂĄle v pohybu. KĂŠĹž navĹždy rotuje v pokoji!“
MarkĂŠta HolanovĂĄ
Lindgren, Torgny: SouchotÄ a jinĂĄ slova. PĹeklad: A. KuzmiÄovĂĄ. VakĂĄt, Brno 2008. 184 stran.
T. Lindgren: SouchotÄ a jinĂĄ slova
Obal knihy Torgnyho Lindgrena SouchotÄ a jinĂĄ slova.
repro: marketa.holanova
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 4 (36), 16. 4. 2009.
(19. 3. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2373
NovĂĄ zlodÄjskĂĄ filozofie
Jak se dalo pĹeĹžĂt v TerezĂnÄOlga Pavlova
( olga.pavlova)
HlavnĂ hrdina romĂĄnu, malĂ˝ LudvĂÄek, Ĺžije v TerezĂnÄ a zĂĄroveĹ v tomto prostĹedĂ dospĂvĂĄ. MĂĄ svoji filozofii, jak pĹeĹžĂt v pevnostnĂm mÄstÄ; zĂĄklady k nĂ ÄerpĂĄ ze slov ĹeznĂka Josefa Reinische a mĂstnĂho rabĂna. KaĹždĂ˝ den pracuje na nĂĄdraĹžĂ, kde odnĂĄĹĄĂ kufry novÄ pĹĂchozĂm, z nichĹž obÄas bere to, co potĹebuje. Kluk se snaŞà pochopit, "jak mĹŻĹže bĂ˝t nesprĂĄvnĂŠ krĂĄst tÄm, co majĂ“. LudvĂÄek znĂĄ kaĹždou cestiÄku v TerezĂnÄ, a proto bez vÄtĹĄĂch potĂŞà mĹŻĹže sehnat peÄivo, mĂĄslo anebo knihy ze zakĂĄzanĂŠ knihovny, kterĂŠ dĂĄl vymÄĹuje u Josefa Reinische za maso.
Jednoho dne se setkĂĄ s dvanĂĄctiletou dĂvkou MarkĂŠtkou, do kterĂŠ se zamiluje, a tĂm se jeho pĹedstava o okolnĂm svÄtÄ zaÄne mÄnit. V jeho filozofii pĹeĹžitĂ se objevuje starost o osud malĂŠ dĂvenky a jejĂ rodiny, coĹž ho povznĂĄĹĄĂ, cĂtĂ se „vÄtĹĄĂ, nebo dokonce lepĹĄĂ“. Mezi dÄtmi vznikne mladĂĄ lĂĄska, kterou ani jeden nemĂĄ odvahu pojmenovat, a chĂĄpou ji jako velkĂŠ pĹĂĄtelstvĂ.
Tento dojemnĂ˝ pĹĂbÄh, kterĂ˝ dokĂĄĹže oslovit kaĹždĂŠho, strĂĄdĂĄ vÄtĹĄinou zbyteÄnĂ˝m poÄtem opakovĂĄnĂ myĹĄlenek a situacĂ, coĹž zpĹŻsobuje urÄitĂ˝ zmatek v syĹžetovĂŠ linii. MoĹžnĂĄ mÄl takovĂ˝ postup pĹiblĂĹžit atmosfĂŠru beznadÄje, kterĂĄ panovala v TerezĂnÄ, ale bohuĹžel se to moc nepovedlo. Do samotnĂŠho pĹĂbÄhu je vÄlenÄna pĹedstava ArnoĹĄta Lustiga o smrti, ĹživotÄ a lĂĄsce, kterĂĄ mĂĄ kontrastovat s LudvĂÄkovou filozofiĂ pĹeĹžitĂ.
RomĂĄn je doplnÄn autorovĂ˝mi poznĂĄmkami o reĂĄliĂch terezĂnskĂŠho ghetta, coĹž podle mĂŠho nĂĄzoru knihu hodnÄ obohacuje. NechybĂ ani zvlĂĄĹĄtnĂ humor, kterĂ˝ vychĂĄzĂ z Ăşst ĹeznĂka. PĹesto je toto dĂlo pomÄrnÄ zmatenĂŠ a samotnĂ˝ pĹĂbÄh znĂ pĹetaĹženÄ.
Olga Pavlova
Lustig, ArnoĹĄt: ZlodÄj kufrĹŻ. Odeon, Praha 2008. 352 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.
(19. 3. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2379
RĹŻĹžovĂĄ publikace
Recenze na ĹĄpatnou knihu Jaroslava HoloubkaBarbora KruckĂĄ
( barbora.krucka)
Kniha je rozÄlenÄna podle tajemnĂŠho klĂÄe do tĹĂ oddĂlĹŻ po ÄtyĹech povĂdkĂĄch. AĹĽ ji ÄtenĂĄĹ (Äili potencionĂĄlnĂ kupec) otevĹe prakticky na jakĂŠkoli strĂĄnce, mĂĄ znaÄnou ĹĄanci, Ĺže narazĂ na popis erotickĂŠ situace nebo na jmĂŠno a) celebrity, b) intelektuĂĄla.
PrvnĂch jedenĂĄct povĂdek se vyznaÄuje pĹedevĹĄĂm absencĂ pointy, exhibicĂ autorovy intelektuĂĄlnosti a smrĹĄtĂ jmen znĂĄmĂ˝ch osobnostĂ, kterĂĄ majĂ vzbudit dojem, Ĺže autor je svÄtĂĄk a znĂĄ cool a in lidiÄky, a tedy je stejnÄ cool a in. OÄekĂĄvĂĄ-li ÄtenĂĄĹ, zmaten Äi navnadÄn vyzĂ˝vavĂ˝m pĹebalem, erotickĂŠ povĂdky lehce nad ĂşrovnĂ bulvĂĄrnĂho porna, bude trpce zklamĂĄn. ErotickĂŠ motivy se v povĂdkĂĄch sice vyskytujĂ, ovĹĄem v danĂŠm kontextu nepĹŻsobĂ zrovna vzruĹĄujĂcĂm, natoĹž pak inspirujĂcĂm dojmem.
PovĂdky drŞà pohromadÄ pouze rĹŻĹžovĂĄ vazba. PĹŻsobĂ dojmem, Ĺže autor vysypal ĹĄuplĂk se ĹĄkolnĂmi slohy: jedna povĂdka je o zabijaÄce na vesnici ve fantasknĂ krajinÄ dÄtstvĂ, druhĂĄ dojĂmĂĄ pĹĂbÄhem zamilovanĂ˝ch bezdomovcĹŻ, tĹetĂ freneticky a neobvykle nevtipnÄ popisuje pĹĂjezd delegace z Bruselu. ZkrĂĄtka „ze Ĺživota“ ad absurdum.
OvĹĄem vĹĄech jedenĂĄct povĂdek je pouhou pĹedehrou k majstrĹĄtyku, poslednĂ povĂdce, kterĂĄ dala nĂĄzev celĂŠ knize. Autor se ovĹĄem jiĹž v druhĂŠm odstavci vyznĂĄvĂĄ, Ĺže se povĂdka mÄla jmenovat RozpomĂnĂĄnĂ a sny schizofrenika J.H., vzĂĄpÄtĂ vĹĄak skromnÄ dodĂĄvĂĄ, Ĺže to z obsahu povĂdky jasnÄ vyplĂ˝vĂĄ. NelĹže.
PovĂdka, kterĂĄ je pĹibliĹžnÄ pÄtkrĂĄt delĹĄĂ neĹž vĹĄechny ostatnĂ (mĂĄ pĹes sedmdesĂĄt stran a celĂĄ kniha mĂĄ stran dvÄ stÄ padesĂĄt), je pokusem o automatickĂ˝ text do sebe zamilovanĂŠho pisĂĄlka, kterĂ˝ se zhlĂŠdl v roli intelektuĂĄlnĂho bohĂŠma. SklĂĄdĂĄ se z rĂĄdoby filosofickĂ˝ch Ăşvah, vzpomĂnek na milostnĂĄ dobrodruĹžstvĂ a dÄdeÄkova vyprĂĄvÄnĂ, kvazipoetickĂ˝ch popisĹŻ situacĂ, kterĂŠ se pĹelĂŠvajĂ v citĂĄty obdivovanĂ˝ch intelektuĂĄlĹŻ, z nichĹž ÄnĂ jeden nad vĹĄechny: shledĂĄvĂĄĹĄ-li zajĂmavĂ˝m mne, jsi geniĂĄlnĂ, shledĂĄvĂĄĹĄ-li zajĂmavĂ˝m sebe, jsi nudnĂ˝.
S tĂmto vÄdomĂm nejspĂĹĄ autor napsal celou knihu. Kdo jej shledĂĄ zajĂmavĂ˝m, je geniĂĄlnĂ.
Barbora KruckĂĄ
Holoubek, Jaroslav: Žårlivå postel. KniŞnà Klub, 2008. 256 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 4 (36), 16. 4. 2009.
(19. 3. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2374
Kdy mĂĄ nĂĄĹĄ Ĺživot smysl?
Poetika v hnusu Josefa FormĂĄnkaLudmila PechovĂĄ
( ludmila.pechovĂĄ)
Jde o pĹevyprĂĄvÄnou zpovÄÄ ÄlovÄka, kterĂ˝ z blĂĄta a marastu /ne/vĹĄednĂho Ĺživota vyhrabĂĄvĂĄ skrytĂŠ poklady, aĹĽ uĹž obraznÄ Äi doslova. Bernard Mares, muĹž vzdorujĂcĂ osudu: pĹeĹžĂvĂĄ peklo vĂĄlky, ĹĄikanu v lĂĄgrech a dĂrĂĄch nejhorĹĄĂch ÄeskĂ˝ch vÄznic. NeustĂĄle nalĂŠzĂĄ a ztrĂĄcĂ svou ĹživotnĂ lĂĄsku. ZocelenĂ˝ vĹĄemi ranami, pĹemýťlĂ, proÄ se ho Ĺživot drŞà tak zarytÄ, kdyĹž vĹĄude kolem ĹĂĄdĂ smrt.
PĹĂbÄh je jednoduchĂ˝: o tom, co zpĹŻsobĂ zvlĂĄĹĄtnĂ setkĂĄnĂ opilĂŠho novinĂĄĹe se starĂ˝m podivĂnem. KonfrontovĂĄni s minulostĂ, pronikajĂ nakonec hluboko do svĂŠho svÄdomĂ. ZĂĄpletky se rozrĹŻstajĂ spolu s tĂm, jak staĹec odhaluje tajemstvĂ svĂŠho Ĺživota. Zbyde jen poselstvĂ o tÄch nejobyÄejnÄjĹĄĂch vÄcech, sdÄlenĂ, kterĂŠ je tĹeba pĹedat jakousi „tichou poĹĄtou“ do naĹĄich schrĂĄnek.
Lze ĹĂci, Ĺže jde takĂŠ o „romĂĄn o romĂĄnu“ – autor hodnotĂ styl svĂŠho psanĂ, zpĹŻsob, jakĂ˝m text vznikal, jde o urÄitou sebereflexi. DobĹe zvlĂĄdl zvlĂĄĹĄtnĂ schizofrennĂ roli nejen tvĹŻrce, ale i postavy. Bez pĹĂkras a tĂŠmÄĹ plasticky zachycuje drsnĂŠ prostĹedĂ, v nÄmĹž se Mares pohybuje. Pro silnÄjĹĄĂ dojem vyuĹžĂvĂĄ i neobvyklĂĄ pĹirovnĂĄnĂ a ĹĄokujĂcĂ kontrasty. Jeho vyjadĹovĂĄnĂ je plnĂŠ paradoxĹŻ, i v nejodpornÄjĹĄĂm hnusu hledĂĄ poetiku.
Velice strhujĂcĂ dĂlo, plnĂŠ dÄjovĂ˝ch zvratĹŻ a zĂĄpletek. DobrĂŠ sousto; nÄkdo vĹĄak zrovna nemusĂ skousnout vĹĄudypĹĂtomnou vulgaritu, kterĂĄ text prostupuje. JenĹže danĂŠ tĂŠma jinĂŠ prostĹedky ani nevyĹžaduje. Autor dovednÄ vyuĹžil tĂŠmatu z doby nedĂĄvno minulĂŠ a zcela mistrnÄ jej zpracoval. NenabĂzĂ ĹeĹĄenĂ, jen dalĹĄĂ a dalĹĄĂ nezodpovÄzenĂŠ otĂĄzky. AĹĽ si do svÄdomĂ sĂĄhne i ÄtenĂĄĹ.
Ludmila PechovĂĄ
FormĂĄnek, Josef: Mluviti pravdu. Smart Press 2008. 423 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 4 (36), 16. 4. 2009.
(19. 3. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2372
Za zvuku ĹĄamisenĹŻ
PovĂdky sleÄny IÄijĂł ze ZemÄ vychĂĄzejĂcĂho slunceEva LevorovĂĄ
( eva.levorova)
Koncem 19. stoletĂ prodÄlĂĄvalo Japonsko nejstrmÄjĹĄĂ Ăşsek svĂŠ cesty k modernĂmu stĂĄtu. Literatura zaĹžĂvala obdobnĂ˝ vĂ˝voj. A prĂĄvÄ v tomto obdobĂ psala svĂŠ bĂĄsnÄ a povĂdky vĂ˝jimeÄnĂĄ mladĂĄ Ĺžena HiguÄi IÄijĂł. VzdÄlanĂĄ v klasickĂŠ japonskĂŠ a ÄĂnskĂŠ literatuĹe, dodrĹžovala do urÄitĂŠ mĂry tradiÄnĂ postupy – uĹžĂvala aluzĂ na kanonickĂĄ dĂla, vÄleĹovala Ăşryvky bĂĄsnĂ. PsanĂm vĹĄak potĹebovala uĹživit svou rodinu, a tak se zĂĄroveĹ ÄĂĄsteÄnÄ musela podĹĂdit obecnĂŠmu ÄtenĂĄĹskĂŠmu vkusu, coĹž rozhodnÄ nebylo na ĹĄkodu. Tato souhra okolnostĂ, spoleÄnÄ s nespornĂ˝m talentem daly vzniknout jedineÄnĂ˝m povĂdkĂĄm.
V knize ZĂĄpolenĂ se mĹŻĹžete setkat se ÄtyĹmi z nich. DĂky nim zavĂtĂĄte do prostĹedĂ japonskĂ˝ch pĹedmÄstĂ konce 19. stoletĂ, nahlĂŠdnete do skromnĂ˝ch pĹĂbytkĹŻ tÄĹžce pracujĂcĂch obyvatel nejchudĹĄĂch ÄtvrtĂ i do nazdobenĂ˝ch luxusnĂch domĹŻ majetnÄjĹĄĂch a spoleÄensky výťe postavenĂ˝ch mÄĹĄĹĽanĹŻ.
NeÄekejte vĹĄak lavinu reĂĄliĂ a hutnou orientĂĄlnĂ atmosfĂŠru. PĹi ÄtenĂ mĂsty moĹžnĂĄ i zapomenete, Ĺže v ruce prĂĄvÄ nedrĹžĂte Äeskou, Äi jakoukoli jinou ÄeskĂŠmu ÄtenĂĄĹi bÄĹžnÄ dostupnou literaturu. V popisu soubojĹŻ mezi skupinkami chlapcĹŻ ze dvou nepĹĂĄtelskĂ˝ch ulic moĹžnĂĄ ucĂtĂte pĹĂmo nĂĄdech romantiky foglarovskĂ˝ch dobrodruĹžstvĂ… VĹĄudypĹĂtomnĂ˝ zvuk ĹĄamisenĹŻ (speciĂĄlnĂch louten, na nÄĹž hrĂĄvaly gejĹĄi) vĂĄs ale vĹždy zase bezpeÄnÄ vrĂĄtĂ zpÄt do Japonska.
Je tĹeba zdĹŻraznit, Ĺže se jednĂĄ o komentovanĂŠ vydĂĄnĂ. KromÄ vysvÄtlenĂ nÄkterĂ˝ch reĂĄliĂ a odkazĹŻ je kniha doplnÄna tĂŠĹž velice informaÄnÄ bohatĂ˝m Ăşvodem, doslovem, fotografiemi a dalĹĄĂmi poznĂĄmky, kterĂŠ vĂĄs dohromady zasvÄtĂ do atmosfĂŠry doby, literĂĄrnĂho kontextu i samotnĂŠho autorÄina Ĺživota.
Eva LevorovĂĄ
HiguÄi, IÄijĂł: ZĂĄpolenĂ. PĹeklad: M. JelĂnkovĂĄ. DharmaGaia 2008. 198 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 4 (36), 16. 4. 2009.
(19. 3. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2377
Byl Sauron ekoterorista?
Nejen tuto otĂĄzku zodpovĂ sbornĂk PĂĄn prstenĹŻ a filozofieStefan Segi
( stefan.segi)
Nejprve je tĹeba si pĹipomenout, Ĺže ona filozofie v nĂĄzvu nemusĂ nutnÄ znamenat, Ĺže bude ĹeÄ vĂ˝hradnÄ o Kantovi Äi Husserlovi. V americkĂŠ tradici se pod filozofiĂ skrĂ˝vĂĄ ĹĄirĹĄĂ pojetĂ spoleÄenskĂ˝ch vÄd. PĂĄn prstenĹŻ je tedy pojednĂĄn z pohledu takovĂ˝ch disciplĂn, jako jsou ekologie, enviromentalizmus, psychoanalĂ˝za, etika, komparatistika Äi srovnĂĄvacĂ teologie. SamozĹejmÄ, dostane se i na filozofii klasickou. PĹedevĹĄĂm tedy na PlatĂłna a Nietzscheho. PrĂĄvÄ nietzscheovskĂĄ kapitola, nazvanĂĄ Ăberhobit, patĹĂ ve sbornĂku k tÄm nejpoutavÄjĹĄĂm.
O kvalitÄ esejĹŻ hodnÄ napovĂ uĹž jen proÄĂtĂĄnĂ struÄnĂ˝ch ĹživotopisĹŻ jednotlivĂ˝ch pĹispÄvatelĹŻ. NapĹĂklad Prof. Thomas Hibbs je dÄkanem Honors College, pĹednĂĄĹĄĂ na Baylor University a vydal dvÄ knihy o TomĂĄĹĄi AkvinskĂŠm. Jeho pĹĂspÄvek o prozĹetelnosti je vĹĄak vcelku ÄtivĂ˝ a zĂĄbavnĂ˝, hlavnÄ vĹĄak pouÄnĂ˝. Kniha PĂĄn prstenĹŻ a filosofie totiĹž pĹŻsobĂ dvÄma smÄry. Pro znalce filozofie je zajĂmavĂĄ z pohledu moĹžnĂ˝ch aplikacĂ jednotlivĂ˝ch pĹĂstupĹŻ na epickĂŠ dĂlo, kterĂŠ nikdy nebylo mĂnÄno jako filozofickĂ˝ Äi nĂĄboĹženskĂ˝ traktĂĄt (alespoĹ to tvrdil sĂĄm Tolkien). Daleko poÄetnÄjĹĄĂ bude ale skupina ÄtenĂĄĹĹŻ, kterĂĄ mĂĄ naÄtenu romĂĄnovou sĂĄgu, ale o filozofii se vĂce nezajĂmĂĄ. DomnĂvĂĄm se, Ĺže takovĂŠmuto ÄtenĂĄĹi mĹŻĹže vĂ˝bÄr textĹŻ velmi dobĹe zprostĹedkovat prvnĂ nĂĄhled do myĹĄlenek PlatĂłna, Kanta Äi Nietzscheho.
SamozĹejmÄ, ne vĹĄechny pĹĂspÄvky jsou na ĹĄpiÄkovĂŠ Ăşrovni. ÄlĂĄnek o ekologii ve StĹedozemi by dokĂĄzal sesmolit leckterĂ˝ aktivista. Naopak napĹĂklad esej „MĹŻj MilĂĄĹĄek“ pĹinĂĄĹĄĂ nesmĂrnÄ zajĂmavĂ˝ pohled na prsten jako na zdroj fetiĹĄistickĂŠ slasti. CelkovÄ se dĂĄ ĹĂci, Ĺže kvalitnĂ ÄlĂĄnky majĂ vĂ˝raznou pĹevahu a Ĺže ameriÄtĂ akademikovĂŠ se PĂĄna prstenĹŻ zhostili s nadĹĄenĂm a grĂĄciĂ, aniĹž by se stali nesrozumitelnĂ˝mi pro ÄtenĂĄĹe filozofiĂ nepolĂbenĂŠ.
Je jen tÄĹžkĂŠ pĹedstavit si, Ĺže by podobnĂ˝ poÄin mohl vzniknout v ÄeskĂŠm univerzitnĂm prostĹedĂ. NapĹĂklad sbornĂk o Jamesi Bondovi a Majoru Zemanovi Petra A. BĂlka se vyznaÄuje podstatnÄ uŞťĂm metodologickĂ˝m zamÄĹenĂm i niŞťà srozumitelnosti laickĂŠmu ÄtenĂĄĹi. MoĹžnĂĄ prĂĄvÄ nastal vhodnĂ˝ Äas pro sbornĂk DiskopĹĂbÄh a fenomenologie. O ÄtenĂĄĹe by jistÄ nouzi nemÄl.
Stefan Segi
Gregory Bessham: PĂĄn prstenĹŻ & filozofie. NakladatelstvĂ XYZ, Praha 2009. 354 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 4 (36), 16. 4. 2009.
(20. 3. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2384
ModernĂ matka
Aneb sex jako vĹĄemocnĂ˝ lĂŠkSimona DrtinovĂĄ
( simona.drtinova)
Jak uĹž to tak bĂ˝vĂĄ, kdyĹž dĂtÄ pĹijde do obdobĂ puberty, zpĹŻsobĂ to v rodinÄ vÄtĹĄĂ Äi menĹĄĂ poprask. NavĂc kdyĹž se jednĂĄ o rozvedenou rodinu a Katty nenĂ zrovna klasickĂĄ, starostlivĂĄ matka. JejĂ teze znĂ: orgasmus vylĂŠÄĂ vĹĄechno a sexu nenĂ nikdy dost. BohuĹžel si tuto svou mantru nenechĂĄvĂĄ pro sebe a jejĂ dcera jejĂmi pouÄkami o sexu pomÄrnÄ trpĂ. Ano, mĂĄ pĹĂtele a spĂ s nĂm, ale rozhodnÄ ji to neuspokojuje tak, jak matka tvrdĂ. Liv nenĂĄvidĂ sebe, svĹŻj Ĺživot a svou matku. Dokonce pĹemýťlĂ o ĂştÄku z domova.
Ĺ˝ivot jim obÄma radikĂĄlnÄ zmÄnĂ pĹĂchod mladĂŠho Rusa, kterĂŠho Katty „soucitnÄ“ nechĂĄ pĹespat u nich doma (s vidinou moĹžnĂŠho sexu). JakĂŠ je jejĂ pĹekvapenĂ, kdyĹž ho pĹĂĹĄtĂ den najde mrtvĂŠho ve vanÄ, z jejĂho vibrĂĄtoru se vysypou diamanty a Liv se nevrĂĄtĂ domĹŻ. NĂĄsledujĂcĂ den se ze zĂĄznamnĂku ozve hlas vydÄraÄe… ShledĂĄ se vĹŻbec jeĹĄtÄ matka s dcerou? A pokud ano, pomĹŻĹže jim odlouÄenĂ najĂt cestu k sobÄ?
RomĂĄn je psĂĄn sviĹžnÄ a bez rozpakĹŻ. Erotikou se to tu jen hemĹžĂ, nÄkdy je to aĹž na ĹĄkodu. Jakoby autorka (mimo jinĂŠ sexuoloĹžka) mermomocĂ chtÄla dokĂĄzat, Ĺže se nestydĂ mluvit, resp. psĂĄt o sexu.
ZĂĄpletka je sluĹĄnĂĄ, ale vadilo mi mixovĂĄnĂ stylĹŻ. V jednu chvĂli je to generaÄnĂ romĂĄn, kterĂ˝ se mÄnĂ v detektivku, jejĂĹž napÄtĂ se stupĹuje a plynule pĹechĂĄzĂ v thriller. A vrcholem je jakĂ˝si slabĂ˝ odvar fantasy.
ZĂĄvÄr mi pĹijde jako seĹĄitĂ˝ horkou jehlou. ZĂĄpletka dostala prostoru aĹž aĹž a konec je odbyt pĂĄr stranami. Ani se nedozvĂme, co se stalo s ostatnĂmi postavami. JistÄ, hlavnĂ dÄjovou liniĂ je vztah matky s dcerou, ale pĹece jen se v knize odehrĂĄla spousta vÄcĂ, kterĂŠ by zasluhovaly vysvÄtlenĂ.
TÄĹžko na tomto dĂle hledat pozitiva. S trochou nadsĂĄzky by se dalo za klad povaĹžovat, Ĺže u ÄtenĂ nemusĂte pĹemýťlet.
Simona DrtinovĂĄ
JanouchovĂĄ, KateĹina: HorkĂĄ stopa. MladĂĄ fronta, Praha 2009. 319 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 4 (36), 16. 4. 2009.
(20. 3. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2386
Konec kauzality v ÄechĂĄch
ÄasoprostorovĂ˝ labyrint TomĂĄĹĄe ZmeĹĄkalaIna MareĹĄovĂĄ
( ina.maresova)
Äesko v ĂŠĹe 40. aĹž 90. let 20. stoletĂ, KvÄta a Josef, nevÄra, komunistĂŠ a BedĹich HroznĂ˝. JeĹĄtÄ pĂĄr takovĂ˝ch hesel a vydĂĄ to na typ ĹĄpatnĂŠho kliĹĄĂŠ s vysokou frekvencĂ vĂ˝skytu v pamÄtech dÄtĂ nylonovĂŠho vÄku. ÄtenĂĄĹskĂĄ obec je v poslednĂch dvou desetiletĂch zahlcenĂĄ postkomunistickou produkcĂ, osvÄtlujĂcĂ snad ve vĹĄech existujĂcĂch mĂŠdiĂch, jak Ĺže jsme to tenkrĂĄt Ĺžili naĹĄe kaĹždodennĂ Ĺživoty. DemokratickĂ˝ ÄtenĂĄĹ hltĂĄ pĹĂbÄhy o bestiĂĄlnĂ totalitÄ, podvojnĂ˝ch lidskĂ˝ch charakterech, rozĹĄtÄpenosti privĂĄtnĂho a veĹejnĂŠho prostoru, ĹĄedĂŠ oblasti viny a svÄdomĂ. OstatnÄ po prĂĄvu, zapomenout se jistÄ nesmĂ. JenĹže tÄch narativnÄ zajĂmavÄjĹĄĂch reminiscencĂ minulĂŠho vÄku, vyboÄujĂcĂch ze zabÄhnutĂŠ linie pobitevnĂho ĹĄvejkovĂĄnĂ, je po Äertech mĂĄlo. Ale kdyĹž uĹž se objevĂ, nezapadnou.
Prvotina TomĂĄĹĄe ZmeĹĄkala mĂĄvĂĄ na rozlouÄenou vÄcnĂŠ pĹesnosti a politickĂ˝m pĹĂÄinĂĄm historickĂ˝ch udĂĄlostĂ. AĹĽ na sebe totiĹž zloun vezme jakĂ˝koliv pĹevlek, zĹŻstĂĄvĂĄ zlounem, a to platĂ o totalitnĂ ideologii dvojnĂĄsob. ZmeĹĄkal neilustruje dopad konkrĂŠtnĂch zrĹŻdnostĂ reĹžimu, nechĂĄvĂĄ lidskĂŠ charaktery konfrontovat se se zlem obecnĂ˝m, nadreĹžimnĂm, a zpovzdĂĄlĂ sleduje, jak se Josef, KvÄta nebo MaxmiliĂĄn v pĹĂmĂŠm stĹetu s nĂm cukajĂ jako ryby na suchu. V jeho svÄtÄ nejsou jasnĂŠ situace, oznaÄenĂ vinĂci a pochvĂĄlenĂ muÄednĂci, jsou tu jen lidĂŠ, ÄelĂcĂ tvĂĄĹĂ v tvĂĄĹ zlu. Chvilkami vyprĂĄvÄcĂ perspektiva dokonce vyvolĂĄvĂĄ dojem, Ĺže si autor vzal placenĂŠ volno a rozhodl se jen dĂvat. OvĹĄem dĂkybohu za tak neangaĹžovanĂŠ dĂvĂĄnĂ.
VĂ˝sledkem takovĂŠho postupu je totiĹž horizontĂĄlnĂ klouzĂĄnĂ tam a zpÄt po ÄasovĂŠ linii mezi body tehdy (40. lĂŠta) a dnes (90.lĂŠta), kterĂ˝m provĂĄzĂ osud Josefa a jeho Ĺženy KvÄty, nachĂĄzejĂcĂch se v tragickĂŠm stavu celoĹživotnĂho mĂjenĂ. SĂĄm titul romĂĄnu klame tÄlem. MilostnĂ˝ dopis napsanĂ˝ klĂnovĂ˝m pĂsmem mĹŻĹže odkĂĄzat do sfĂŠr lepĹĄĂ harlequinky, kterou se mihne ĹĄifrolog Indiana Jones, kterýŞto na pĹŻdÄ univerzity vysvobodĂ lĂĄskyplnĂŠ sdÄlenĂ z mlĹžnĂŠho hĂĄvu starobylĂŠho chetitskĂŠho pĂsma. Pravda i nepravda zĂĄroveĹ. Josef je sice laickĂ˝ obdivovatel a uĹživatel klĂnovĂŠho pĂsma, vyluĹĄtÄnĂĄ ĹĄifra je sice milostnĂŠ sdÄlenĂ, nÄjakĂ˝ ten zĂĄvan univerzitnĂho prostĹedĂ rovnÄĹž zaduje kolem, ale kĂ˝Ä to stĂĄle nenĂ.
Na romantickĂŠ zĂĄhady zapomeĹte, jsme v syrovĂŠ realitÄ komunistickĂ˝ch Äech, v mikrosvÄtÄ jednoho odlouÄenĂŠho manĹželskĂŠho pĂĄru, citovĂŠ vyprahlosti jednĂŠ dcery a surovosti jednoho muĹže. ZmeĹĄkal je ĹĄachista minimalista, a tak na celĂŠm poli tĂŠmÄĹ padesĂĄti let hraje jen s nÄkolika postavami a nezmÄrnĂ˝m univerzem neurÄitĂ˝ch odboÄek od hlavnĂ linie. PrĂĄvÄ proto povolĂĄvajĂ nÄkteĹĂ kritikovĂŠ autorovu narativnĂ strategii a prĂĄci s ÄasovostĂ / bezÄasovostĂ do literĂĄrnÄvÄdnĂŠ dvorany slĂĄvy. V malĂŠm rozpÄtĂ kaĹždodennĂch udĂĄlostĂ je Äas a prostor zaoblovĂĄn, zakĹivovĂĄn a proplĂŠtĂĄn tak, Ĺže vtahuje ÄtenĂĄĹe do autentickĂŠ bubliny konkrĂŠtnĂ chvĂle. A nezĂĄvisle na tom, jak mu v danĂŠ chvĂli mohou dÄjovĂŠ odboÄky pĹipadat neopodstatnÄnĂŠ, je v nich pĹĂtomen. PĹekroÄil jordĂĄn mezi vnĂmatelem a vnĂmanĂ˝m svÄtem, stal se jeho souÄĂĄstĂ.
Tato recenze zcela zĂĄmÄrnÄ nevyprĂĄvĂ, jak proplula jedna praĹžskĂĄ rodina pĹŻlstoletĂm vĂ˝voje Äeskoslovenska, proÄ se cesty Josefa a KvÄty nikdy doopravdy neseĹĄly a ani neĹĂkĂĄ, k Äemu Ĺže to byl onen zĂĄhadnĂ˝ dopis klĂnovĂ˝m pĂsmem klĂÄem. Ani romĂĄn to ve svĂŠ podstatÄ nedÄlĂĄ. NeotĹelost pĹĂbÄhu totiĹž leŞà mimo dÄjovou linii, v prĂĄci se ÄtenĂĄĹem, Äasem, detailem, vÄdomĂm postav, v prĂĄci se vzpomĂnkou.
Vody v ÄeskĂŠm rybnĂÄku bahĹĂĄÄku jen tak nÄco nerozÄeĹĂ. A pokud ano, jsme za ten vzruĹĄujĂcĂ pocit splĂ˝vĂĄnĂ a pronikĂĄnĂ s fikÄnĂm svÄtem ochotnĂ autorovi odpustit i obÄasnou rozvlĂĄÄnost, tÄkĂĄnĂ a slalom mezi vedlejĹĄĂmi liniemi, stejnÄ jako mlhavou matnost, s jakou zastĂrĂĄ kauzalitu jednĂĄnĂ. OstatnÄ pĹĂbÄhĹŻ, kde nejde o chĂĄpĂĄnĂ pĹĂÄin, nĂ˝brĹž o ,,bytĂ u toho“, se rodĂ jako ĹĄafrĂĄnu.
Ina MareĹĄovĂĄ
ZmeĹĄkal,TomĂĄĹĄ: MilostnĂ˝ dopis klĂnovĂ˝m pĂsmem. Torst, Praha 2008. 384 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 4 (36), 16. 4. 2009.
(20. 3. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2383
PolĂĄÄkovskĂŠ klukoviny
Šżastný Motýlův rok 1974Ludmila Pechovå
( ludmila.pechovĂĄ)
DojemnĂŠ, ĂşsmÄvnĂŠ, obÄas sentimentĂĄlnĂ vyprĂĄvÄnĂ nĂĄs zavĂĄdĂ do Klatov roku 1974. S dvanĂĄctiletĂ˝m Petrem pronikĂĄme do svÄta „rĂĄdoby drsnĂ˝ch“ dospĂvajĂcĂch klukĹŻ. V krĂĄtkĂ˝ch uzavĹenĂ˝ch epizodkĂĄch lĂÄĂ svĂŠ zĂĄĹžitky, postĹehy, malĂĄ i vÄtĹĄĂ dobrodruĹžstvĂ, klukoviny. Autor k tomu pouĹžĂvĂĄ barvitĂĄ, originĂĄlnĂ pĹirovnĂĄnĂ, nevyhĂ˝bĂĄ se bĂĄsnickĂ˝m pojmenovĂĄnĂm, pracuje s metaforou, metonymiĂ, synekdochou, atd. Text je zĂĄroveĹ dynamickĂ˝: nÄkterĂŠ scĂŠny pĹŻsobĂ dramatickĂ˝m dojmem, dÄj shrnul do dialogĹŻ.
Pod pokliÄkou idylickĂŠho dÄtstvĂ vĹĄak vĹou palÄivĂŠ problĂŠmy doby, o nÄĹž si chlapec obÄas bezdÄky popĂĄlĂ prsty. NaråŞà na starĂŠ rĂĄny minulosti /vĂĄlka/, zkreslovĂĄnĂ faktĹŻ /uÄitelka/, nevlĂdnou atmosfĂŠru /strach z fĂzlĹŻ, zakĂĄzanĂŠ rĂĄdio, uhelnĂŠ prĂĄzdniny/. PostupnÄ o svĂŠ iluze pĹichĂĄzĂ a zĂĄvÄreÄnĂŠ vystĹĂzlivÄnĂ je bolestnĂŠ nejen pro nÄj.
CelĂ˝ text spojuje postava Petra. SvĹŻj protipĂłl nalĂŠzĂĄ v dÄdovi, kterĂ˝ mu zprostĹedkovĂĄvĂĄ kontakt s dalĹĄĂmi svÄty. OstatnĂ postavy se v epizodkĂĄch rĹŻznÄ mĂhajĂ, setkĂĄvajĂ, rozchĂĄzejĂ; jejich charakteristiku si sklĂĄdĂĄme sami.
Autor nezapĹel inspiraci knihou „Bylo nĂĄs pÄt“. PolĂĄÄkovsky brouĹĄenĂ˝m jazykem vyuĹžĂvĂĄ krĂĄsnĂŠ ÄeĹĄtiny, hraje si s obrazy, zachycuje spontĂĄnnĂ projev dÄtĂ. VyprĂĄvÄnĂ se trochu nese i ve stylu vzpomĂnek J. Anderle v poĹadu „LĂĄska za lĂĄsku“ na ÄRo 2 Praha.
JednotlivĂŠ kapitoly mile doplĹujĂ ilustrace VladimĂra HanuĹĄe. Obal vtipnÄ doplĹuje autorova naÄrtnutĂĄ mapa.
ZĂĄvÄrem nezbĂ˝vĂĄ neĹž malou rybiÄkou jemnÄ odkrojit poslednĂ slova vzpomĂnek. S lĂtostĂ, Ĺže uĹž je konec.
Ludmila PechovĂĄ
MotĂ˝l, Petr: KaĹždĂ˝ svoji rybiÄkou. Host, Brno 2008. 72 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.
(3. 4. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2405
Od baroka k postmodernÄ kniha s Ĺženou krĂĄÄĂ vÄrnÄ
Stefan Bollmann ukazuje, Ĺže Ĺ˝eny, kterĂŠ Ätou, jsou nebezpeÄnĂŠ i bez vĂĄleÄku na nudleStefan Segi
( stefan.segi)
Velmi pĹĂznaÄnĂ˝ je jiĹž rozsĂĄhlĂ˝ Ăşvod od Terezy BrdeÄkovĂŠ. Ĺ˝ena, kterĂĄ ve svĂ˝ch myĹĄlenkĂĄch unikĂĄ do svÄta knihy, je v jejĂm podĂĄnĂ straĹĄĂĄkem pro nabubĹelĂ˝ muĹžskĂ˝ egoismus. BrdeÄkovĂĄ takĂŠ, po vzoru Susane SontagovĂŠ, mluvĂ o ĹženskĂŠm ÄtenĂ jako neanalytickĂŠm, zato vĹĄak vĂĄĹĄnivĂŠm aktu ÄistĂŠho potÄĹĄenĂ. JejĂmu Ăşvodu snad lze vyÄĂtat syĹžetovou nevyhranÄnost Äi drobnĂŠ faktickĂŠ nedostatky, jako celek nicmĂŠnÄ pĹŻsobĂ pĹŻvabnĂ˝m ĹĄarmem, kterĂ˝ se do konce knihy nevytratĂ.
Opravdu dobĹe vybranĂŠ reprodukce pĹibliĹžnÄ stovky fotografiĂ a obrazĹŻ od ÄtrnĂĄctĂŠho do dvacĂĄtĂŠho prvnĂho stoletĂ zobrazujĂ pĹevĂĄĹžnÄ Ĺženu v kontaktu s knihou. DoprovodnĂ˝ text pak velmi zasvÄcenÄ komentuje dobovĂ˝ vztah knihy a ÄtenĂĄĹky a na tomto podkladu danĂ˝ obraz rozebĂrĂĄ. BohuĹžel, nÄkterĂŠ rozbory jsou spĂĹĄe krĂĄtkĂ˝mi poznĂĄmkami, coĹž je ĹĄkoda, neboĹĽ Bollman je velmi dobrĂ˝m ÄtenĂĄĹem obrazĹŻ. Takto alespoĹ ve ÄtenĂĄĹi zĹŻstĂĄvĂĄ hlad po dalĹĄĂch informacĂch (Bollmann Äasto odkazuje na DÄjiny ÄtenĂ od Alberto Magnuela, coĹž je jistÄ dobrĂĄ kniha k navĂĄzĂĄnĂ, bohuĹžel drtivĂĄ vÄtĹĄina pouĹžitĂŠ literatury zĹŻstĂĄvĂĄ trestuhodnÄ nepĹeloĹžena).
S „Ĺ˝enami“ jsem strĂĄvil nÄkolik rozvernĂ˝ch jarnĂch podveÄerĹŻ a musĂm pĹiznat, Ĺže to byly podveÄery dosti pĹĂjemnĂŠ: pĹĂliĹĄ krĂĄtkĂŠ, aby se omrzely, pĹĂliĹĄ hezkĂŠ, neĹž aby se na nÄ zapomnÄlo. Bollmannova knĂĹžka je kaĹždopĂĄdnÄ nanejvýť povedenĂ˝m dĂlkem, kterĂŠ v sobÄ kombinuje vizuĂĄlnĂ krĂĄsu, myĹĄlenkovou eleganci i velmi dobrĂŠ ĹemeslnĂŠ zpracovĂĄnĂ. Odpustit jistĂ˝ nedostatek hloubky je povinnostĂ gentlemana.
Stefan Segi
Bollmann, Stefan: Ĺ˝eny, kterĂŠ Ätou, jsou nebezpeÄnĂŠ. KniĹžnĂ klub 2008. 165 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.
(8. 4. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2409
Utopeny v HoĹkĂŠm moĹi
TĹi Ĺženy, sto pĹĂbÄhĹŻ, miliĂłn pocitĹŻEva LevorovĂĄ
( eva.levorova)
HoĹkĂŠ moĹe mĂĄ tĹi hlavnĂ hrdinky, z nichĹž kaĹždĂĄ je vypravÄÄkou jednoho ze tĹĂ oddĂlĹŻ knihy, a nÄkolik hrdinek vedlejĹĄĂch. JistÄ, objevujĂ se i muĹžskĂŠ postavy, ale ty vesmÄs hrajĂ podruĹžnou roli a hlavnÄ – nedozvĂdĂĄme se doÄista nic o jejich pocitech, myĹĄlenĂ. ZkrĂĄtka jen jsou zmĂnÄny, musĂ bĂ˝t, protoĹže jinak by v pĹĂbÄhu byla prĂĄzdnĂĄ mĂsta…
PrvnĂ z Şen, Marie, je neodluÄitelnÄ spjata s rodnĂ˝m domem – ten ji niÄĂ, vysĂĄvĂĄ jejĂ energii, pĹivĂĄdĂ ji na pokraj ĹĄĂlenstvĂ. NemĹŻĹže se ho zbavit, nejde to ani po smrti matky. VlastnĂma rukama se jej pokouĹĄĂ rozebrat, aby se koneÄnÄ osvobodila… Snad to, co pro Marii znamenĂĄ dĹŻm, v Aniele vyvolĂĄvĂĄ vzpomĂnka na zmodralĂ˝ ukazovĂĄÄek mrtvĂŠ kamarĂĄdky (Äi snad milenky?), k nÄmuĹž se v myĹĄlenkĂĄch neustĂĄle vracĂ. VyrovnanÄji neĹž zbĂ˝vajĂcĂ dvÄ hrdinky pĹŻsobĂ Jakuba, Ĺžena trpĂcĂ zvlĂĄĹĄtnĂ nemocĂ – neschopnostĂ zapamatovat si lidskĂŠ tvĂĄĹe…
Osudy vĹĄech Ĺžen se proplĂŠtajĂ, ony po sobÄ vzĂĄjemnÄ rĹŻznĂ˝m zpĹŻsobem touĹžĂ, pĹesto se spĂĹĄe mĂjejĂ, neĹž potkĂĄvajĂ. Minulost stĹĂdĂĄ minulost jeĹĄtÄ vzdĂĄlenÄjĹĄĂ, potom zase souÄasnost a ich-formu er-forma. V orientaci nĂĄm ÄĂĄsteÄnÄ pomĂĄhajĂ nĂĄzvy jednotlivĂ˝ch kapitol. BohuĹžel ani zdaleka ne dostateÄnÄ.
KaĹždĂ˝ z pĹĂbÄhĹŻ zaÄĂnĂĄ relativnÄ racionĂĄlnĂm vyprĂĄvÄnĂm, mĂĄ zprvu i zajĂmavĂ˝ dÄj, postupnÄ se vĹĄak dostĂĄvĂĄ do sfĂŠr iracionĂĄlnĂch, neuchopitelnĂ˝ch, nezvlĂĄdnutelnĂ˝ch. SetkĂĄvĂĄme se s pocity hrdinek, zvlĂĄĹĄtnĂ imaginacĂ transformovanĂ˝mi na fyzickĂŠ proĹžitky a vizuĂĄlnĂ vjemy. StĹĂdĂĄ se reĂĄlnĂŠ s nereĂĄlnĂ˝m. A jeĹĄtÄ nereĂĄlnÄjĹĄĂm. A jeĹĄtÄ vĂc. A jeĹĄtÄ, je-li to moĹžnĂŠ. Jako by autorka zkouĹĄela, kolik ÄtenĂĄĹi vydrĹžĂ. NÄkterĂŠ absurdnĂ fantastickĂŠ motivy bychom snad mohli nazvat vianovskĂ˝mi, majĂ s nimi cosi spoleÄnĂŠho, ovĹĄem jejich uĹžitĂ autorkou absolutnÄ nepovaĹžuji za ĹĄĹĽastnĂŠ.
Eva LevorovĂĄ
Katalpa, Jakuba: HoĹkĂŠ moĹe. Paseka, Praha 2008. 288 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.
(11. 4. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2410
Magoria Litera
Trojrecenze nominovanĂ˝ch sbĂrekOndĹej Hanus
( ondrej.hanus)
Lament Jany Ĺ troblovĂŠ (1936) je zvukomalebnĂ˝mi orgiemi. BĂĄsnÄ, kterĂŠ se vĂce Äi mĂŠnÄ blĂŞà osmiverĹĄĂ, jsou protkĂĄny verĹĄi jako „Vzduch drnÄel napÄtĂm zda mech postel dostele“ nebo „kdoĹž propadĂĄte / baĹžinÄ baĹženĂ / kterĂĄ svĂŠ vÄrnĂŠ ĹžĂrnou slĂĄvou sytĂ / vy blahoslavenĂ blaĹženĂ / v blahovĹŻli a blahobytĂ!“. SyÄĂ to, praskĂĄ to, znĂ to. Rytmus je pravidelnĂ˝, ale rozhodnÄ ne monotĂłnnĂ. ChybÄjĂcĂ interpunkce je nahrazovĂĄna jakĂ˝msi rozsekĂĄvĂĄnĂm verĹĄĹŻ, coĹž vytvĂĄĹĂ fascinujĂcĂ pnutĂ mezi plynulostĂ a pĹerĂ˝vanostĂ. Neobvykle invenÄnĂ rĂ˝my (hned zas jdi / nezazdĂ, zaklimbal / na cimbĂĄl, placebo / za sebou apod.) sice vĂĄĹžou ĹeÄ do pevnĂŠho tvaru, ten si vĹĄak neuzurpuje veĹĄkerĂ˝ prostor a otevĂrĂĄ se vĂ˝znamĹŻm. VznikajĂcĂ napÄtĂ zahrnuje ÄtenĂĄĹe slastnĂ˝m estetickĂ˝m poĹžitkem, kterĂ˝ je konfrontovĂĄn neradostnĂ˝mi tĂŠmaty Lamentu: „VĹĄe je tu v úzkĂ˝ch / samĂĄ zeÄ kolem“, „HozenĂŠ za hĹbitovnĂ zeÄ jsem naĹĄla kosti / jeĹĄtÄ ne mĂŠ a pĹece mĂŠ“ apod. S klidem mĹŻĹžeme ĹĂci, Ĺže tato sbĂrka si nominaci zaslouĹžĂ.
To samĂŠ platĂ i pro VĂĄĹžnou znĂĄmost Karla Ĺ iktance (1928). Klasik ÄeskĂŠ poezie ani na starĂĄ kolena neustupuje z pozic dobytĂ˝ch jazykem a naopak ho i nadĂĄle brousĂ. VÄÄnĂ˝ hledaÄ se opÄt prokopĂĄvĂĄ skrze vrstvy oznaÄujĂcĂch k rudnĂ˝m ĹžilĂĄm oznaÄovanĂ˝ch, kutĂĄ a kutĂĄ: „Ĺ ikmo se kouĹĂ, / na zĂĄdech domĹŻ kosĂ˝, ĹĄpiÄatĂ˝ nĂĄklad zĂĄĹe“, „RozkroÄmo na pĹŻlkapli zĂĄĹe, citĂ˝r psa / sklenÄnou ÄekĂĄrnou vidÄt v pĹŻli rejdu / benzĂnovou duhu“. Znalost jazyka je onou „vĂĄĹžnou znĂĄmostĂ“ z titulu sbĂrky. Je to celoĹživotnĂ vztah, tÄĹžko a dlouze budovanĂ˝, ale prĂĄvÄ proto cennĂ˝ a silnĂ˝. Jak vĂ˝stiĹžnÄ napsal Jan HavlĂÄek: „Hra, kterou bĂĄsnĂk rozehrĂĄvĂĄ, se podobĂĄ ladnĂ˝m pohybĹŻm krasobruslaĹky, jejĂĹž brusle se ostrĂ˝m noĹžem zaĹezĂĄvĂĄ do ledu, jenĹž hrozĂ prolomenĂm.“ Jazyk je tenkĂ˝ led, ale je bĂĄsnĂkovĂ˝m Ăşkolem a zĂĄroveĹ bytostnĂ˝m nutkĂĄnĂm se na nÄj pustit, riskovat, Ĺže se prolomĂ, Ĺže se mĹŻĹže utopit v ĹeÄi. I tato sbĂrka si svou nominaci obhĂĄjĂ.
To Rukopis Bohumily GrĂśgerovĂŠ (1921) pĹekvapĂ svou prostou sdÄlnostĂ. PregnantnĂ oznĂĄmenĂ na samĂŠm zaÄĂĄtku sbĂrky „BĹezen 2006 / Kontrola na oÄnĂm oddÄlenĂm VojenskĂŠ nemocnice / Dg: prakticky slepota oboustrannÄ“ vyrazĂ nepĹipravenĂŠmu ÄtenĂĄĹi dech. ĂÄinek je tak okamĹžitĂ˝ a dodĂĄvĂĄ sbĂrce podtĂłn, kterĂ˝ uslyĹĄĂme po celou dobu ÄtenĂ. Rukopis nenĂ ani tak klasickĂĄ „sbĂrka“ bĂĄsnĂ jako spĂĹĄe poĂŠma, delĹĄĂ skladba, cyklus. PĹes totĂĄlnĂ prozaizaci, kterĂĄ zdĹŻrazĹuje zbyteÄnost formalistnĂch kudrlinek v takovĂŠto poezii, skladba drŞà pĹi sobÄ jako jednolitĂ˝ celek, coĹž je jeĹĄtÄ posĂleno variovanĂ˝m refrĂŠnem („pane prosĂm / zastav ten proces“, „pane prosĂm / zachovej mi zrak“). SlepnutĂ, bolestnĂŠ tĂŠma, kterĂŠ s tak neobyÄejnou silou vloĹžil do svĂ˝ch bĂĄsnĂ napĹ. John Donne, zde zĂskĂĄvĂĄ podobu mlhy, ve kterĂŠ se vĹĄak bezmĂĄla devadesĂĄtiletĂĄ bĂĄsnĂĹka odmĂtĂĄ ztratit („jĂĄ ale tÄlu pokoj nedĂĄm / nevzdĂĄm se“). Je to doslova popis jednoho zĂĄpasu, ale ne jako v ŠiktancovÄ pĹĂpadÄ popis zĂĄpasu s jazykem, ale s vlastnĂm tÄlem. I Rukopis je dĂlo nezpochybnitelnĂŠ kvality.
Kde je tedy problĂŠm? V samotnĂŠm systĂŠmu Magnesie Litery. K Äasto zmiĹovanĂ˝m zĂĄporĹŻm takto koncipovanĂ˝ch literĂĄrnĂch dostihĹŻ je nutno pĹidat dalĹĄĂ: proÄ majĂ bĂ˝t propagovĂĄni autoĹi, kteĹĂ si svĂŠ pozice obhĂĄjili uĹž dĂĄvno, jsou uznĂĄvanĂ˝mi a nezpochybĹovanĂ˝mi velikĂĄny a kaĹždĂŠ dalĹĄĂ podobnĂŠ ocenÄnĂ je zcela zbyteÄnĂŠ? ProÄ radÄji nenominovat napĹ. Petra HruĹĄku (Auta vjĂĹždÄjĂ do lodĂ), Radka MalĂŠho (MalĂĄ tma) nebo Lubora Kasala (Orangutan v tovĂĄrnÄ)? Nechci sahat porotÄ do svÄdomĂ (byĹĽ pĹesnÄ to asi dÄlĂĄm), ale nenĂ letoĹĄnĂ nominace na poezii opravdu za zĂĄsluhy? MĂĄ-li bĂ˝t ocenÄn doyen, proÄ vybĂrat hned ze tĹĂ?
Tato recenznĂ Ăşvaha vĂc otĂĄzek klade neĹž zodpovĂdĂĄ, ale takovĂŠ uĹž je tĂŠma, jemuĹž se vÄnuje. MĂĄ-li Magnesia Litera nÄjakĂ˝ smysl, pak alespoĹ tento: ptĂĄt se. PoĹad je to lepĹĄĂ, neĹž nedÄlat nic.
OndĹej Hanus
GrĂśgerovĂĄ, Bohumila: Rukopis. Pavel Mervart, ÄervenĂ˝ Kostelec 2008. 72 stran.
Ĺ iktanc, Karel: VĂĄĹžnĂĄ znĂĄmost. Karolinum, Praha 2008. 70 stran.
Ĺ troblovĂĄ, Jana: Lament. Akropolis, Praha 2008. 64 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.
(12. 4. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2411
Ĺ edivĂĄ mlha, mlhavĂĄ ĹĄeÄ
ProzaickĂĄ lyrika v 256 stupnĂch ĹĄediOndĹej Hanus
( ondrej.hanus)
Jak se vyjĂĄdĹil sĂĄm Straka, Kostel v mlze je jakĂ˝msi tĹetĂm dĂlem triptychu, jehoĹž prvnĂ dvÄ ÄĂĄsti tvoĹĂ prozaicko-bĂĄsnickĂŠ knihy Hotel Bristol (2004) a MÄsto Mons (2005). VytvĂĄĹĂ tak souvislĂ˝ proud bĂĄsnickĂŠ ĹeÄi, kterĂĄ v existenciĂĄlnÄ ladÄnĂ˝ch lyrickĂ˝ch textech pozoruje, prochĂĄzĂ a prostupuje svÄt obklopujĂcĂ bĂĄsnĂka. A ten je – ĹĄedivĂ˝.
„Kostel v mĂŠm rodnĂŠm mÄstÄ, kolem kterĂŠho prĂĄvÄ prochĂĄzĂm, nenĂ pro samou mlhu naprosto vidÄt. Zmizel v nĂ, stejnÄ jako vĹĄechno v tĂŠto chvĂli.“ Takto zaÄĂnĂĄ ĂşvodnĂ bĂĄseĹ, kterĂĄ nese stejnĂ˝ nĂĄzev jako celĂĄ sbĂrka. Ona neprostupnĂĄ mlha bezÄasĂ, do nĂĹž je vnoĹen jabloneckĂ˝ kostel, se postupnÄ pĹelĂvĂĄ Äasem (od listopadu 1987 do listopadu o 20 let pozdÄji) i prostorem, pohlcuje a krade.
Tomu odpovĂdĂĄ i ladÄnĂ Strakovy poetiky: silnĂĄ prozaizace, absence formĂĄlnĂch ozdĹŻbek, sdÄlnost; ale takĂŠ beztvarost, neuchopitelnost a statiÄnost. PĹestoĹže ÄasovÄ kniha objĂmĂĄ dvÄ dekĂĄdy, nic zĂĄsadnĂho se v jejĂm prĹŻbÄhu nemÄnĂ (srov. zaÄĂĄtek druhĂŠ bĂĄsnÄ Listopad 1987: „DĹŻslednÄ se drĹžĂme pĹŻvodnĂch pĹedstav / jsme jimi doslova posedlĂ / veÄery, kterĂŠ nemajĂ koncĹŻ / prohlĂĄsĂme uĹž pĹedem za odepsanĂŠ“ a poslednĂ bĂĄseĹ BĂlĂĄ mlha: „CihlovĂ˝ kostel. / SepjatĂŠ ruce. / Lavice, kde sedĂĹĄ. / BĂlĂĄ mlha, kterĂĄ tÄ uĹž neopustĂ. “). VĹĄudypĹĂtomnĂĄ statiÄnost vyĹžaduje dynamickĂŠ ÄtenĂ: ÄtenĂĄĹ, kterĂ˝ pĹistoupĂ kVtĂŠto knize s myĹĄlenkou „pobav mÄ“, bude zklamĂĄn. Ze StrakovĂ˝ch textĹŻ se dĂĄ nejvĂce vyÄĂst, pĹistoupĂme-li k nim kontemplativnÄ. Na Kostel v mlze je tĹeba se naladit a pĹipravit.
PoslednĂ kniha smĂchovskĂŠho knihovnĂka nabĂzĂ v barvĂĄch sĂŠpiovĂ˝ch skuteÄnost proĹžĂvanou elegicky, tedy s pohledem upĹenĂ˝m do minulosti, coĹž v teplĂ˝ch jarnĂch dnech zamrazĂ. Ale je to po Äertech dobrĂĄ sbĂrka.
OndĹej Hanus
Straka, Josef: Kostel v mlze. Cherm, Praha 2008. 160 stran.
(12. 4. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2413
OnÄgin underground
Ĺ okujĂcĂ zpovÄÄ v onÄginskĂ˝ch strofĂĄchOndĹej Hanus
( ondrej.hanus)
Jen porovnejte prvnĂ verĹĄe sbĂrky („PrĂ˝ uÄil jsem jen z donucenĂ / tvĂŠ skvostnĂŠ verĹĄe, PuĹĄkine! (...) JeĹĄtÄ dnes se mi toÄĂ hlava, / kdyĹž slyĹĄĂm tuhle snĹŻĹĄku lĹžĂ.“) s tÄmi poslednĂmi („Kdo Äekal vĂc, aĹĽ prosĂm pĹijme / mou omluvu, vĹždyĹĽ nejsem neĹž / pĂĄchnoucĂ chudĂĄk, lidskĂĄ veĹĄ“). PĹĂbÄh, kterĂ˝ sbĂrka vyprĂĄvĂ, ÄtenĂĄĹe musĂ buÄ dojmout, nebo naĹĄtvat. Od samĂŠho poÄĂĄtku je mu dĂĄvĂĄno najevo, Ĺže tahle novela ve verĹĄĂch neskonÄĂ dobĹe; kontaktovĂŠ prostĹedky (jako napĹ. pĹĂmĂŠ oslovovĂĄnĂ ÄtenĂĄĹe autorem) jeĹĄtÄ umocĹujĂ sympatii, kterou k vypravÄÄi chovĂĄme, zvlĂĄĹĄĹĽ vĂme-li, Ĺže jde o pĹĂbÄh skuteÄnĂ˝. Nechme vĹĄak dojmologie a podĂvejme se na sbĂrku jako na literĂĄrnĂ dĂlo.
Ta, jak jiĹž bylo ĹeÄeno, je psĂĄna v onÄginskĂ˝ch strofĂĄch, tedy ÄtrnĂĄctiverĹĄovĂ˝ch bĂĄsnĂch s pevnĂ˝m rytmickĂ˝m schĂŠmatem. Je patrnĂŠ, Ĺže ji psal ÄlovÄk, kterĂ˝ se v literĂĄrnĂm Ĺemesle vyznĂĄ. Rytmus je rĹŻznÄ variovanĂ˝, ale neskĹĂpe, je velmi pĹirozenĂ˝. UĹžitĂ˝ jazyk je jen mĂĄlo obraznĂ˝, dĹŻraz je kladen spĂĹĄe na ĂşÄinek samotnĂŠho pĹĂbÄhu, estetickĂĄ funkce je druhotnĂĄ. SbĂrku tvoĹĂ tolik bĂĄsnĂ, kolik je tĂ˝dnĹŻ v roce, coĹž jeĹĄtÄ zesiluje dojem plynulosti: vyprĂĄvÄnĂ je dobĹe vystavÄno a je aĹž neuvÄĹitelnĂŠ, Ĺže ho psal ÄlovÄk bez stĹechy nad hlavou.
HoĹkost, se kterou anonym (resp. jakĂ˝si Pavel) vyprĂĄvĂ o sametovĂŠ revoluci, nĂĄstupu kapitalismu, ĹĄkodolibosti kolegĹŻ, pĹeuÄovĂĄnĂ se angliÄtinÄ, odcizenĂ ÄlenĹŻ rodiny, rozvodu a pĂĄdu na samĂŠ dno, je otĹesnĂĄ, a to i v tĂŠto otupÄlĂŠ dobÄ. VĂc napsat nelze.
OndĹej Hanus
Anonym (Pavel): 52 slok. Mezera, Praha 2008. 68 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.
(13. 4. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2414
Je Leroy StendhalovĂ˝m pokraÄovatelem?
Psychologie Ĺživota dvou celebritOlga Pavlova
( olga.pavlova)
RomĂĄn se toÄĂ kolem Ĺživota Francise Scotta Fitzgeralda, znĂĄmĂŠho americkĂŠho spisovatele, a Zeldy SayreovĂŠ, jeho krĂĄsnĂŠ manĹželky a zĂĄroveĹ umÄlkynÄ. Ve svĂ˝ch vzpomĂnkĂĄch Zelda pĹevypravuje ÄtenĂĄĹi svoje mlĂĄdĂ, seznĂĄmenĂ se Scottem, jejich spoleÄnĂ˝ Ĺživot a „Ăşpadek“. RomĂĄn se hemŞà emocionĂĄlnĂmi proĹžitky tĂŠto Ĺženy, obÄas velmi hlubokĂ˝mi, a proto vydaĹenĂ˝mi, k nimĹž patĹĂ tĹeba jejĂ zdĹŻvodnÄnĂ nemoci, ale jsou tam i takovĂŠ, kterĂŠ pĹibliĹžujĂ romĂĄn spĂĹĄe ke knihĂĄm z ÄervenĂŠ knihovny.
BÄhem ÄtenĂ tohoto pĹĂbÄhu jsem neustĂĄle hledala nÄco jinĂŠho, nÄco navĂc, a naĹĄla jsem to. CelkovĂ˝ psychologickĂ˝ obraz Zeldy SayreovĂŠ a ztracenĂŠ generace. Je to opravdovĂĄ Stendhalova analĂ˝za vĂĄĹĄnÄ.
Alabama song je zĂĄroveĹ svÄdectvĂm udĂĄlostĂ ze zaÄĂĄtku dvacĂĄtĂŠho stoletĂ. SetkĂĄme se s Pablem Picassem, Ernestem Hemingwayem a dalĹĄĂmi. Je to historickĂ˝ romĂĄn, napsanĂ˝ denĂkovou formou s obÄasnĂ˝mi vsuvkami rozhovorĹŻ Zeldy SayreovĂŠ s psychiatrem v nemocnici. ÄtenĂĄĹ je udrĹžovĂĄn v napÄtĂ stĹĂdĂĄnĂm ÄasovĂ˝ch rovin: vyprĂĄvÄnĂ zaÄĂnĂĄ hned po prvnĂ svÄtovĂŠ vĂĄlce, konÄĂ zaÄĂĄtkem druhĂŠ, ale mezi tĂm se zaplĂŠtajĂ roky 1923, 1937, 1941 a dalĹĄĂ. Jako by se autor snaĹžil spolu se Zeldou najĂt pravou pĹĂÄinu jejĂ schizofrenie.
Kniha nesmĂ bĂ˝t vyklĂĄdĂĄna jednostrannÄ, jako historickĂĄ prĂłza, nebo milostnĂ˝ romĂĄn. KdyĹž romĂĄn budeme chĂĄpat jedinÄ jako svÄdectvĂ o dobÄ a bohĂŠmskĂŠm ĹživotÄ na pozadĂ milostnĂŠho pĹĂbÄhu dvou lidĂ, mĹŻĹže se vynoĹit otĂĄzka, zda vĹŻbec bylo nutnĂŠ psĂĄt takovou knihu. MoĹžnĂĄ prĂĄvÄ kombinace skuteÄnĂ˝ch udĂĄlostĂ a psychologickĂĄ analĂ˝za vĂĄĹĄnÄ upoutala pozornost kritikĹŻ. NavĂc sĂĄm Gilles Leroy na konci knihy zdĹŻraznil, Ĺže jde o fikci, ve kterĂŠ shoda s realitou nenĂ dĹŻleĹžitĂĄ.
Olga Pavlova
Leroy, Gilles: Alabama song. PĹeklad: A. PfimpflovĂĄ. Odeon, Praha 2008. 182 stran.
(14. 4. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2419
DĂĄrek pro Jana Palacha
Historie jednĂŠ smrti...
( andrea.firtikova)
Kdo byl Jan Palach? Co jeho Äin znamenal a znamenĂĄ pro tehdejĹĄĂ i souÄasnĂŠ dÄjiny? Jak mĹŻĹžeme k jeho sebeupĂĄlenĂ pĹistupovat? Co si vybavĂme pod pojmy praĹžskĂŠ jaro Äi PalachĹŻv tĂ˝den? Na tyto i jinĂŠ otĂĄzky se snaŞà kniha Jan Palach ´69 poskytnout ÄtenĂĄĹĹŻm odpovÄdi.
SbornĂk se sklĂĄdĂĄ z nĂĄsledujĂcĂch ÄĂĄstĂ: HistorickĂŠ statÄ, Eseje, Ohlasy v umÄnĂ, ZprĂĄva o ĹživotÄ a Edice dokumentĹŻ. Texty jsou doplnÄny fotografiemi z dÄtstvĂ Jana Palacha, z mĂsta Äinu a takĂŠ z nemocniÄnĂho lĹŻĹžka, kterĂŠ se promÄnilo ve smrtelnĂŠ loĹže. Jako bonus je ke knize pĹiloĹženo DVD s ťesti dokumentĂĄrnĂmi pĹĂspÄvky, kterĂŠ se k tĂŠmatu Jana Palacha vztahujĂ.
Kniha ÄtenĂĄĹĹŻm nabĂzĂ historickĂ˝ popis Palachova Äinu zasazenĂ˝ do dobovĂŠho kontextu v podobÄ pĹehlednĂŠho pohledu na udĂĄlosti od ledna 1968, pĹes praĹžskĂŠ jaro aĹž k Palachovu Äinu. ProstĹednictvĂm zĂĄznamĹŻ policejnĂho vyĹĄetĹovĂĄnĂ v oddĂlu Dokumenty zĂskĂĄme informace o tom, jak na PalachĹŻv Äin reagovala VeĹejnĂĄ i StĂĄtnĂ bezpeÄnost. Dohledat mĹŻĹžeme i vĂ˝povÄdi svÄdkĹŻ. Z celĂŠ knihy nĂĄm vyvstĂĄvĂĄ plastickĂ˝ portrĂŠt Jana Palacha a jeho Äinu. Postava z nedĂĄvnĂŠ minulosti k nĂĄm promlouvĂĄ bez pouĹžitĂ vlastnĂch slov pomocĂ svĂŠho Äinu, gesta, sebevraĹždy...
V knize je takĂŠ vÄnovĂĄna pozornost nĂĄsledovnĂkĹŻm Jana Palacha z domĂĄcĂho prostĹedĂ (J. ZajĂc, E. Plocek) i ze zahraniÄĂ (R. Siwiec, O. BrĂźsewitz), jejichĹž sebeupĂĄlenĂ jsou takĂŠ podrobnÄ rekonstruovĂĄna, avĹĄak jejich Äiny nevystoupily ze stĂnu Jana Palacha.
Publikace pĹedstavuje odbornĂ˝ text, kterĂ˝ je vĹĄak plnĂ˝ emocĂ, protoĹže je zaloĹžen na pĹĂbÄhu skuteÄnĂŠ osobnosti z naĹĄĂ minulosti. AĹĽ uĹž budou vaĹĄe emoce kladnĂŠ Äi zĂĄpornĂŠ, jistÄ vĂĄs tato kniha vtĂĄhne do doby let 1968 a 1969.
Andrea FiĹtĂkovĂĄ
Kolektiv autorů: Jan Palach ´69. TOGGA, Praha, 2009. 640 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.
(14. 4. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2421
DĂĄte si dezert?
Poezie z Kunzeho dĂlnydenisa.garciova
Na prvnĂ pohled vĂĄs upoutĂĄ fakt, Ĺže obÄ knĂĹžky majĂ vĂ˝raznou grafickou Ăşpravu. V pĹĂpadÄ publikace Dekadent dezert se o grafiku i ilustrace postaral Jan GĹeĹĄek. ÄervenĂĄ, ÄernĂĄ a bĂlĂĄ tu kontrastujĂ s rĹŻznĂ˝mi odstĂny ĹĄedi. MÄkkĂŠ kontury ale mĂsty dĂĄvajĂ expresivnĂm vĂ˝razĹŻm vyobrazenĂ˝ch postav spĂĹĄe nĂĄdech klaunstvĂ neĹž avizovanĂŠ dekadence. I pĹes tento fakt se domnĂvĂĄm, Ĺže ilustrace sbĂrku adekvĂĄtnÄ doplĹujĂ. TlumenĂŠ ĹĄedĂŠ tĂłny navozujĂ dojem lehkĂŠho pesimismu, chladnosti a stereotypnĂ prĹŻmÄrnosti. StejnÄ tak i bĂĄsnÄ se nesou ve sterilnĂm duchu nezĂĄĹživnosti. Pak vĂĄs ale nĂĄhle pĹekvapĂ, onen dezert, skvost, kterĂ˝ vypuÄel nad bahna.
SbĂrka Dekadent dezert je rozÄlenÄna do ÄtyĹ tematickĂ˝ch oddĂlĹŻ (Sedm dnĂ v tichĂŠm mÄstÄ, Po tmÄ chuĹĽ, KrĂĄsnĂŠ hĹĂĹĄnĂŠ vÄci, A ty (?)). NÄkterĂŠ motivy se vĹĄak tĂĄhnou celou sbĂrkou jako ÄervenĂĄ nit. Jan Kunze se velmi Äasto ve svĂ˝ch bĂĄsnĂch pokouĹĄĂ popasovat se s ŞenskĂ˝m principem. DrtivĂĄ vÄtĹĄina bĂĄsnĂ, kterĂŠ se tematicky jakkoliv dotĂ˝kajĂ Ĺžen, mĂĄ erotickĂ˝ aĹž obscĂŠnnĂ podtext (napĹ. holky co si vymýťlejĂ/ holky co lĹžou// hyperbolicky prohnout to tÄlo/ aby zabolelo/ na dubovĂŠ podlaze ji nechat lĂzat/ pekingskĂ˝m palĂĄcovĂ˝m psĂkem// ten hodnĂ˝ kluk se dĂvĂĄ! apod.). Nelze vĹĄak ĹĂci, Ĺže by Kunze zĹŻstĂĄval jen u rozjĂmĂĄnĂ o nevyzpytatelnosti ĹženskĂŠ sexuality. DostĂĄvĂĄ se i do vod jinaÄĂch – mezi komatĂłznĂmi rozjezdy v barech plnĂ˝ch dĂ˝mu si vĹĄĂmĂĄ maliÄkostĂ, proĹžĂvĂĄ pocity a stavy svĂŠ duĹĄe, kterĂŠ jsou ale leckdy hodnÄ pĹestylizovanĂŠ. Znaven nudou (nÄkdy i drogami) utluÄe mĹŻru, ale zvlĂĄdne pĹemĂtat i o literatuĹe, lyrickĂŠm subjektu a nekoneÄnu.
SbĂrku HiÄhaikum si po grafickĂŠ strĂĄnce vzala do parĂĄdy KristĂ˝na KrahulcovĂĄ. I v tomto pĹĂpadÄ ilustrace podtrhujĂ ladÄnĂ celĂŠ knihy, jsou lehkĂŠ a vzduĹĄnĂŠ, vytvĂĄĹejĂ iluzi kapiÄek rosy. UĹž jen fakt, Ĺže se jednĂĄ o tĹetĂ vydĂĄnĂ, nĂĄm naznaÄuje, Ĺže sbĂrka mĂĄ v sobÄ nÄco zvlĂĄĹĄtnĂho, co si zasluhuje pozornost. TĹi ÄĂĄsti tĂŠto sbĂrky jsou tÄsnÄ provĂĄzanĂŠ nÄkolika leitmotivy – sny, Ĺženami a cestami, a pĹesnÄ tak se jmenujĂ i jednotlivĂŠ oddĂly (Sny, Ĺ˝eny, Cesty).
SlovnĂ hĹĂÄky jsou v Kunzeho poezii takĂŠ ÄastĂŠ, uĹž samotnĂ˝ titul sbĂrky v sobÄ jednu takovou skrĂ˝vĂĄ. Lehce lze rozeznat odkaz na anglickĂŠ slĹŻvko hitch-hike, kterĂŠ si stĹihlo etudu s bĂĄsnickou formou zvanou haiku. BĂĄsnÄ vĹĄak haiku nejsou formĂĄlnÄ moc podobnĂŠ, strofickĂŠ ÄlenÄnĂ je jinĂŠ. Kunze se nevyĹžĂvĂĄ ve sloĹžitostech, naopak stavĂ na vĹĄednĂch motivech, kterĂŠ spolu konfrontuje. Erotika je pĹĂtomnĂĄ i zde, ale jen lehce, ve svĂŠ ĹživoÄiĹĄnÄjĹĄĂ podobÄ se projevuje aĹž v Dekadent dezertu. Oproti druhĂŠ sbĂrce je HiÄhaikum vĂce sevĹenĂŠ, bĂĄsnÄ jsou kratĹĄĂ, vĂce melodickĂŠ. DĹŻraz je takĂŠ kladen na rĂ˝m, kterĂ˝ podtrhuje vĂ˝znamovou sloĹžku. RĂ˝my jsou jednoduchĂŠ, hravĂŠ, odlehÄenĂŠ (napĹ. vĂla v pohĂĄru vĂna/ cukĂĄ se a vzpĂnĂĄ). DĹŻleĹžitou roli hraje takĂŠ urÄitĂĄ promÄnlivost skuteÄnosti, kterĂĄ jde ruku v ruce se snovĂ˝m nĂĄhledem na svÄt. Pro obÄ sbĂrky je spoleÄnĂĄ tendence vidÄt vÄci trochu jinak – v halucinogennĂm oparu.
Jan Kunze je rozenĂ˝ pozorovatel, coĹž je znĂĄt v obou jeho sbĂrkĂĄch. Mezi jeho bĂĄsnÄmi najdeme opravdovĂŠ delikatesy. MoĹžnĂĄ si i vy oblĂbĂte dĂvku v autobuse, kterou Kunze uĹž tĹinĂĄct minut intenzivnÄ miluje.
Denisa GarciovĂĄ
Kunze, Jan: Dekadent dezert. Perplex, Opava 2008. 65 stran.
Kunze, Jan: HiÄhaikum. Perplex, Opava 2009. 79 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.
(15. 4. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2424
Jablko kam se podĂvĂĄĹĄ
StaÄĂ si kousnoutSĂĄra ArnsteinovĂĄ
( sara.arnsteinova)
PĹĂbÄh mladĂŠho Ĺžida Richarda Ludviga se odehrĂĄvĂĄ za druhĂŠ svÄtovĂŠ vĂĄlky, ovĹĄem neorientuje se na bolestivou strĂĄnku tÄchto let, ale popisuje spĂĹĄe strasti chlapeckĂŠho dospĂvĂĄnĂ. ProvĂĄzĂ nĂĄs vnitĹnĂm Ĺživotem hlavnĂho hrdiny, jeho zamýťlenĂm nad okolnĂm svÄtem a vÄÄnou touhou poznat nepoznanĂŠ. OtĂĄzka sexu, toto vÄÄnĂŠ tĂŠma dÄtskĂŠho zrĂĄnĂ, o kterĂŠm se nemluvĂ, nebo spĂĹĄ nemluvilo, o kterĂŠm mladĂŠ duĹĄe rozjĂmajĂ, snĂ a hledajĂ jeho stopy na kaĹždĂŠm kroku, probouzĂ v protagonistovi zvÄdavost, rozpor, odpor a nĂĄvaznÄ stud nad sebou samĂ˝m, kdyĹž si z nÄj v tĂŠto souvislosti nÄkdo tropĂ Ĺžerty.
Jeho toulky za poznĂĄnĂm poÄĂnajĂ tajnĂ˝m pozorovĂĄnĂm dostavenĂÄek milencĹŻ a konÄĂ v koĹželuĹžnĂŠ dĂlnÄ, kde se uÄĂ Ĺemeslu. DennodennÄ zde pozoruje milostnĂŠ ĹĄarvĂĄtky v podobÄ slovnĂch hrĂĄtek svĂŠho mistra a ostatnĂch dÄlnic, nevinnÄ zabalenĂŠ do dvojsmyslĹŻ. Je to vĂĄlka, kterĂĄ nutĂ myslet na to, co je ÄlovÄku milejĹĄĂ? Myslet na kaĹždou minutu a tedy vyuĹžĂvat vĹĄech prostĹedkĹŻ k dosaĹženĂ slasti? Je snad celĂ˝ svÄt o sexu, a nebo ÄlovÄk, kterĂ˝ cosi bezhlavÄ hledĂĄ a pĂdĂ se, vidĂ signĂĄly na kaĹždĂŠm kroku?
Tento vnitĹnĂ dialog Richarda Ludviga je filozofickĂ˝m dumĂĄnĂm nad smyslem, vĂ˝znamem a hledĂĄnĂm sexu, jako nÄÄeho, co je hlavnĂm hybatelem vĹĄeho ĹživĂŠho, nÄÄeho, co mu uÄarovĂĄvĂĄ. NenĂ to jen bezhlavĂĄ touha po okuĹĄenĂ, ale hlubĹĄĂ Ăşvaha nad tĂm, co je nĂĄm vĹĄem vĂce neĹž blĂzkĂŠ, z pohledu nÄkoho, kdo zatĂm jen touĹžĂ, ale poklĂĄdĂĄ si otĂĄzku: „ProÄ?“
SĂĄra ArnsteinovĂĄ
Lustig, ArnoĹĄt: ZasvÄcenĂ. MladĂĄ fronta, Praha 2009. 156 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.
(15. 4. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2428
PsĂ osud
Cesta ke hvÄzdĂĄmMarkĂŠta HolanovĂĄ
( marketa.holanova)
VĹĄeobecnĂĄ znĂĄmost LajÄina pĹĂbÄhu nevytvĂĄĹĂ pro Abadzise pĹĂliĹĄ volnĂŠho fabulaÄnĂho prostoru, coĹž ale takĂŠ nenĂ tĂŠmÄĹ potĹeba. VĂ˝chozĂ konstelace je prakticky dokonalĂĄ – hlavnĂm hrdinou je roztomilĂŠ zvĂĹe s tragickĂ˝m osudem. ÄtenĂĄĹ s rozechvÄlĂ˝m srdcem sleduje, jakou smĹŻlu mĂĄ malĂĄ Kudrjavka, budoucĂ Lajka uĹž od poÄĂĄtku.
KudrjavÄinĂ˝m protihrĂĄÄem je Sergej PavloviÄ Koroljov, hlavnĂ konstruktĂŠr. Jak se v úvodu dozvĂdĂĄme, Korlojov nebyl vĹždycky hvÄzdou konstruktĂŠrskĂŠ kancelĂĄĹe. Na zĂĄkladÄ udĂĄnĂ strĂĄvil 7 let v kolymskĂŠm gulagu. V roce 1941 byl z lĂĄgru propuĹĄtÄn a o ĹĄestnĂĄct let pozdÄji rehabilitovĂĄn.
Oba dva, Kudrjavka i Koroljov se stĂĄvajĂ souputnĂky na nevyzpytatelnĂ˝ch cestĂĄch osudu. Oba dva nad sebou majĂ nÄkoho, kdo jejich ĹživotnĂ pouĹĽ tvaruje. VytvĂĄĹĂ tak paradoxnĂ dvojici – jejich ĹživotnĂ pĹĂbÄh je v mnohĂŠm podobnĂ˝, ale je to prĂĄvÄ Koroljov, kdo posĂlĂĄ Kudrjavku na cestu poslednĂ.
Nick Abadzis postavil Lajku na solidnĂm faktografickĂŠm zĂĄkladÄ, o ÄemĹž svÄdÄĂ napĹĂklad bibliografickĂ˝ soupis na konci knihy. VytvoĹil takĂŠ emocionĂĄlnÄ silnĂ˝ pĹĂbÄh, ovĹĄem balancujĂcĂ na tenkĂŠm ledÄ. Mezi dojemnĂ˝m a kĂ˝ÄovitĂ˝m (aĹĽ uĹž se jednĂĄ o jakĂŠkoli tĂŠma) je hranice opravdu velice tenkĂĄ.
Z mĂŠho pohledu Lajka pĹedstavuje smÄs zajĂmavĂ˝ch postojĹŻ. Na nejobecnÄjĹĄĂ rovinÄ stojĂ postoj k obÄtovĂĄnĂ Lajky v rĂĄmci propagandy. VyslĂĄnĂ Sputniku 2 se muselo stihnout bÄhem mÄsĂce (do vĂ˝roÄĂ ĹĂjnovĂŠ revoluce), a tudĂĹž nebyl Äas vyvinout zaĹĂzenĂ, se kterĂ˝m by se Lajka vrĂĄtila zpÄt. Abadzis si za to zaslouŞà potlesk, tento fakt podal bez zbyteÄnĂ˝ch obĹžalob, posouzenĂ nechĂĄvĂĄ na ÄtenĂĄĹi. Na mĹŻj vkus ale naopak zbyteÄnÄ tlaÄĂ na emoce pĹi popisu vĹĄech Ăştrap KudrjavÄina Ĺživota.
MarkĂŠta HolanovĂĄ
Abadzis, Nick: Lajka. PĹeklad: R. PodanĂ˝. BB art, Praha 2009. 208 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.
(16. 4. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2432
JeĹžĂĹĄĹŻv syn je zĂĄvislĂ˝ na sexu!
Objevil se dalĹĄĂ temnĂ˝ romĂĄn Chucka PalahniukaEva HaderkovĂĄ
( eva.haderkova)
ProstĹedĂ lidĂ zĂĄvislĂ˝ch na sexu je pro dneĹĄnĂ ÄtenĂĄĹe jistÄ atraktivnĂ, je neokoukanĂŠ a i pro otrlĂŠho konzumenta v mnohĂŠm ĹĄokujĂcĂ. Pravda, na nÄkolik pohlavnĂch aktĹŻ dojde, pĹesto se i v tÄchto okamĹžicĂch ĂşÄastnĂme spĂĹĄ exkurze do hrdinovy mysli neĹž peprnĂŠ pornografie. PĹĂpadnĂŠ zklamĂĄnĂ vykompenzuje zĂĄvÄreÄnĂĄ „kĂĄmasĂştra letadlovĂ˝ch zĂĄchodkĹŻ“.
JĂĄdro romĂĄnu leŞà mimo hrdinĹŻv penis. LeŞà v sanatoriu svatĂŠho AntonĂna, je na smrt vyhublĂŠ a je to matka hlavnĂho hrdiny Viktora, bĂ˝valĂĄ politickĂĄ aktivistka a buĹiÄka. NÄkolikrĂĄt absolvovala pobyt ve vÄzenĂ, odkud opakovanÄ prchala a unĂĄĹĄela malĂŠho Viktora od pÄstounĹŻ. Nakonec skonÄila v psychiatrickĂŠ lĂŠÄebnÄ. Po vzoru Freudovy psychoanalĂ˝zy odtud pramenĂ vĹĄechny pozdÄjĹĄĂ problĂŠmy.
CelĂĄ kniha pĹedstavuje realistickou sondu do absurdnĂho svÄta zkrachovalĂ˝ch existencĂ, kam se „normĂĄlnĂ“ ÄlovÄk tak Äasto nepodĂvĂĄ. DoÄkĂĄte se neobvyklĂŠ zĂĄvislosti i jejĂ neobvyklĂŠ kompenzace, neobvyklĂŠho otcovstvĂ skrze vĂ˝tah genetickĂŠho materiĂĄlu z JeĹžĂĹĄovy pĹedkoĹžky i neobvyklĂŠho konce. RomĂĄn je prostÄ plnĂ˝ pĹekvapenĂ, nepamatuju si, Ĺže bych narazila na nÄjakou pĹedvĂdatelnou vÄc. Na svĂŠ si pĹijdou pĹedevĹĄĂm ÄtenĂĄĹi s otevĹenou myslĂ, kterĂ˝m nepĹekåŞà ani obÄasnĂĄ filosofickĂĄ Ăşvaha.
Velkou zĂĄsluhu na realistiÄnosti dĂla mĂĄ jazyk. Tady patĹĂ dĂk a obdiv pĹekladateli, kterĂ˝ se opravdu bravurnÄ popral se slangovĂ˝mi vĂ˝razy a obohatil mĹŻj slovnĂk o dalĹĄĂ pojmenovĂĄnĂ muĹžskĂŠho pĹirozenĂ.
Abych neprozrazovala pointu, tak se omezĂm na ViktorĹŻv postoj ke svĂŠ zĂĄvislosti: „Pro mÄ je to parĂĄdnĂ vĂ˝cvikovĂŠ stĹedisko. Tipy. Techniky. PĂchacĂ strategie, o jakĂ˝ch se vĂĄm ani nesnilo. OsobnĂ kontakty. Tihle zĂĄvislĂĄci jsou prostÄ k seĹžrĂĄnĂ, kdyĹž vyprĂĄvÄjĂ ty svoje historky.“ ZalknutĂ bylo dokonce v loĹskĂŠm roce zfilmovĂĄno, takĹže pokud nejste fanouĹĄci pĂsmenek, mĹŻĹžete se podĂvat i na obrĂĄzkovou verzi.
Eva HaderkovĂĄ
Palahniuk, Chuck: ZalknutĂ. PĹeklad: R. PodanĂ˝. Odeon, Praha 2009. 253 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.
(16. 4. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2434
Jedna zprĂĄva, jeden dlouhĂ˝ den
RodinnĂ˝ portrĂŠt v romĂĄnu Tanji DĂźckersovĂŠPavlĂna HubkovĂĄ
( pavlina.hubkova)
V nejdelĹĄĂm dni v roce se pÄt sourozencĹŻ dozvĂdĂĄ o smrti vlastnĂho otce. UĹž dĂĄvno jsou dospÄlĂ, uĹž dĂĄvno si ĹžijĂ svĂ˝m vlastnĂm Ĺživotem. A najednou pĹichĂĄzĂ smutnĂĄ zprĂĄva, se kterou se musĂ vypoĹĂĄdat. KaĹždĂ˝ sĂĄm. Po svĂŠm.
RomĂĄn nahlĂŞà do oken jednĂŠ rodiny, v nĂĹž vztahy nejsou idylickĂŠ, kaĹždĂ˝ Älen je ĂşplnÄ jinĂ˝, pĹesto jsou k sobÄ vĹĄichni pĹipoutĂĄnĂ neviditelnou vazbou. PojĂtkem vĹĄech charakterĹŻ je prĂĄvÄ otec. Ten pĹedstavuje vĂ˝chozĂ bod, ze kterĂŠho se jeho potomci vydali kaĹždĂ˝ svou cestou. Otcova smrt je nĂĄhle nutĂ vzpomĂnat na dÄtstvĂ a dospĂvĂĄnĂ, pĹemýťlet o vztazĂch se sourozenci a o poutech k rodiÄĹŻm. KaĹždĂ˝ se skrze svou vlastnĂ optiku dĂvĂĄ do minulosti a hodnotĂ svĹŻj souÄasnĂ˝ Ĺživot. Jejich postĹehy, dojmy a vzpomĂnky tvoĹĂ barevnou mozaiku, kterĂĄ ukazuje nekompromisnĂ portrĂŠt celĂŠ rodiny.
Tanja DĂźckersovĂĄ si umĂ vymýťlet, pĹesto stojĂ nohama pevnÄ na zemi. PlnÄ rozvĂjĂ svoji fantazii, hlavnĂ hrdiny nechĂĄvĂĄ vypoĹĂĄdat se s rĹŻznĂ˝mi situacemi, posĂlĂĄ je na rozliÄnĂĄ mĂsta a nutĂ je jednat i pĹemýťlet, stĂĄle ale zĹŻstĂĄvĂĄ civilnĂ a stĹĂzlivĂĄ. Styl vyprĂĄvÄnĂ je jasnĂ˝, pĹĂmoÄarĂ˝. Autorka vĹĄechno sdÄluje na rovinu, nic neobchĂĄzĂ, nic neskrĂ˝vĂĄ, neplĂ˝tvĂĄ zbyteÄnĂ˝mi slovy navĂc. Ke vĹĄednĂmu Ĺživotu svĂ˝ch postav pĹistupuje citlivÄ, pĹesto neĂşprosnÄ. Popisuje ho bez pĹĂkras takovĂ˝, jakĂ˝ je.
Na kaĹždĂŠ strĂĄnce autorka dokĂĄĹže zaujmout a pĹesvÄdÄit, Ĺže je zdatnou pozorovatelkou mezilidskĂ˝ch vztahĹŻ. ProstĹednictvĂm jejĂ prĂłzy k nĂĄm z NÄmecka vane svÄŞà vĂtr, ze kterĂŠho mĹŻĹžeme mĂt radost.
PavlĂna HubkovĂĄ
DĂźckersovĂĄ, Tanja: NejdelĹĄĂ den v roce. PĹeklad: L. HouskovĂĄ. Kniha ZlĂn, ZlĂn 2008. 185 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.
(16. 4. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2430
MĂrnĂĄ zĂĄbava v mezĂch ĹženskĂŠho Ätiva
PrĹŻmÄrnĂ˝ finskĂ˝ Safari klubEma StaĹĄovĂĄ
( ema.stasova)
Kniha vyprĂĄvĂ pĹĂbÄh ÄtyĹicĂĄtnice Heleny, Ĺeditelky ZOO, jejĂĹž vynikajĂcĂ rodinnĂ˝ a profesnĂ Ĺživot kalĂ dĂĄvnĂ˝ Äin mladickĂŠ nerozvĂĄĹžnosti. Helena se za studiĂ spustila s Ukrim, pĹĂvrĹžencem darwinismu, taxidermie a lehkĂ˝ch holek, aniĹž by výťe uvedenĂŠ tuĹĄila, a tak brzy poznĂĄ, zaÄ je pĹĂrodnĂho vĂ˝bÄru a psychickĂŠho vydĂrĂĄnĂ loket.
Leitmotivem Safari klubu je muĹžskĂĄ a ĹženskĂĄ rovnoprĂĄvnost. SnellmanovĂĄ skrze Ukriho naznaÄuje, Ĺže muĹži majĂ z emancipace hrĹŻzu, a tak se uchylujĂ k vĂĹe ve starĂŠ dobrĂŠ pudy, pĹiÄemĹž navrch mĂĄ pochopitelnÄ ten pohlavnĂ. PodobnĂ˝ stereotyp nese i postava Heleny, pohybujĂcĂ se v mantinelech menstruace („Helena shledala, Ĺže potĹebuje vloĹžku.“ s. 154) a pasivity.
Co do gender studies tedy kniha pĹĂnosem nenĂ. SilnĂĄ mĂsta nalezneme spĂĹĄe v lĂÄenĂ rodinnĂŠho Ĺživota a s nĂm spjatĂŠho laskavĂŠho humoru. SnellmanovĂĄ od dob svĂŠho vlhkĂŠho debutu Byla tady SoĹa O. vyzrĂĄla a je si toho vÄdoma, protoĹže se nevĂĄhĂĄ pustit na tenkĂ˝ spisovatelskĂ˝ led odkazĹŻ. S Nanou a MalĂ˝mi Ĺženami se jĂ celkem daĹĂ pracovat, ovĹĄem biblickĂĄ motta v tomto lineĂĄrnĂm pĹĂbÄhu vyvolĂĄvajĂ rozpaÄitĂ˝ ĂşsmÄv.
Podobnou reakci vzbuzujĂ pĹekladatelskĂŠ pĹeĹĄlapy zahrnujĂcĂ trojĂ pouĹžitĂ „co“ v krĂĄtkĂŠm souvÄtĂ („Co tady majĂ co dÄlat ti, co hloubajĂ nad prĂĄvy vĹĄĂ a roupĹŻ.“ s. 113) a jinĂŠ perly („PrvnĂ, co udÄlala, bylo, Ĺže jim oznĂĄmila, Ĺže autobus pĂchl.“ s. 122). Pravdou ovĹĄem je, Ĺže ani originĂĄl neslyne vybrouĹĄenĂ˝m jazykem.
Nezanedbatelnou roli v textu hraje helsinskĂĄ zoologickĂĄ zahrada. Od zvrĂĄcenĂ˝ch Ukriho pokusĹŻ rozvrĂĄtit HelenÄ Ĺživot obracĂ ÄtenĂĄĹovu pozornost k lvici asijskĂŠ, rosomĂĄkovi, srpicĂm a jinĂŠ zvÄĹinÄ. Autorka o nĂ naÄerpala ĂşctyhodnĂŠ znalosti, zdroje uvĂĄdĂ na konci knihy jako bibliografii. PozornĂŠ pobavĂ zmĂnky o ÄeskĂŠ ZOO ve DvoĹe KrĂĄlovĂŠ a Praze.
A jak to v Safari klubu dopadne? Inu, zlo bude potrestĂĄno a lĂĄska zvĂtÄzĂ. JinĂ˝mi slovy, kniha nabĂzĂ mĂrnou zĂĄbavu v mezĂch ĹženskĂŠho Ätiva.
Ema StaĹĄovĂĄ
SnellmanovĂĄ, Anja: Safari klub. PĹeklad: L. DejdarovĂĄ. Metafora, Praha 2009. 398 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.
(17. 4. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2435
Humor na akademickĂŠ pĹŻdÄ
Pokud nevÄĹĂte, pĹeÄtÄte si tuto prĂłzuSimona DrtinovĂĄ
( simona.drtinova)
AmerickĂ˝ profesor anglickĂŠ literatury Morris Zapp je sebevÄdomĂ˝ muĹž vyuĹžĂvajĂcĂ svĂŠ popularity a dohasĂnajĂcĂho ĹĄarmu ke svĂĄdÄnĂ studentek. AnglickĂ˝ profesor tĂŠhoĹž oboru Philip Swallow se svou ledovÄ klidnou povahou je neambiciĂłznĂ vÄrnĂ˝ manĹžel. Na pĹĂkaz jejich domovskĂ˝ch univerzit si vymÄnĂ svĂŠ pozice. Swallow se tedy dostĂĄvĂĄ do slunnĂŠ a nepokoji zmĂtanĂŠ Eufority (proslulĂĄ americkĂĄ univerzita), naopak Zapp pĹijĂĹždĂ do ponurĂŠ a konzervativnĂ Papridge (zapadlĂĄ anglickĂĄ univerzita). Na oba pĹŻsobĂ zmÄna prostĹedĂ jako ĹživĂĄ voda, zvlĂĄdajĂ pro nÄ neobvyklĂŠ situace a objevujĂ v sobÄ dosud netuĹĄenĂŠ strĂĄnky svĂŠ osobnosti. VlastnÄ aĹž v novĂŠm pĹŻsobiĹĄti se jim dostĂĄvĂĄ takovĂŠho uznĂĄnĂ a obdivu, Ĺže zaÄnou pĹemýťlet o „trvalĂŠ vĂ˝mÄnÄ“.
DÄj je rozdÄlen do ĹĄesti kapitol, z nichĹž pouze tĹi jsou psĂĄny klasicky. Ty zbylĂŠ osvÄĹžujĂ tok vyprĂĄvÄnĂ. Najdete zde kapitolu psanou v dopisech (ta je nejzajĂmavÄjĹĄĂ), jeĹž si vymÄĹujĂ hlavnĂ muĹžskĂŠ postavy se svĂ˝mi manĹželkami. DĂĄle je zde kapitola psanĂĄ formou novinovĂ˝ch ÄlĂĄnkĹŻ a nakonec ÄĂĄst stylizovanĂĄ do scĂŠnĂĄĹe (nejzmatenÄjĹĄĂ).
Kniha je psĂĄna vtipnÄ a sviĹžnÄ. Humor v nĂ pouĹžitĂ˝ je nenĂĄsilnĂ˝, spontĂĄnnĂ. TÄŞà pĹedevĹĄĂm z chovĂĄnĂ hlavnĂch postav, kterĂŠ se ocitly v odliĹĄnĂŠm univerzitnĂm i ĹživotnĂm prostĹedĂ, neĹž je jim vlastnĂ, a zpoÄĂĄtku ponÄkud tĂĄpou.
Jejich „tĂĄpĂĄnĂ“ vychĂĄzĂ ze Ĺživota a spoustÄ situacĂ jsem se musela smĂĄt, protoĹže mi pĹipomnÄly vlastnĂ zĂĄĹžitky. MyslĂm, Ĺže kaĹždĂ˝ ÄtenĂĄĹ si v knize vybere ten svĹŻj zĂĄĹžitek, u kterĂŠho se zasmÄje.
V Äesku vyĹĄel romĂĄn poprvĂŠ v roce 1980. MĹŻĹže nĂĄm jeĹĄtÄ nÄco nabĂdnout? Za sebe ĹĂkĂĄm ano. Je zde nÄkolik nadÄasovĂ˝ch momentĹŻ, napĹ. pĹĂstup ŞåkĹŻ ke studiu Äi mezilidskĂŠ vztahy. SamozĹejmÄ Ĺže sexuĂĄlnĂ revoluce a jinĂŠ v tĂŠ dobÄ aktuĂĄlnĂ vÄci patĹĂ minulosti, ale to je jen vnÄjĹĄĂ kulisa, pointa zĹŻstĂĄvĂĄ stejnĂĄ.
Simona DrtinovĂĄ
Lodge, David: HostujĂcĂ profesoĹi. PĹeklad: A. PĹidal. MladĂĄ fronta, Praha 2008. 235 stran.
(17. 4. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2437
Americký sen v troskåch
DalĹĄĂ z romĂĄnĹŻ Philipa Rotha v ÄeĹĄtinÄEva HaderkovĂĄ
( eva.haderkova)
Ale vraĹĽme se na zaÄĂĄtek. Onen mladĂ˝ sportovec, Seymour „Ĺ vĂŠd“ Levov, pochĂĄzĂ ze tĹetĂ generace ĹžidovskĂ˝ch pĹistÄhovalcĹŻ. Jeho dÄdeÄek jeĹĄtÄ neumÄl anglicky, otec od zĂĄkladĹŻ vybudoval ĂşspÄĹĄnou firmu a Ĺ vĂŠd uĹž patĹĂ k tÄm typickĂ˝m AmeriÄanĹŻm, pro kterĂŠ hodnoty pĹedkĹŻ moc neznamenajĂ a spĂĹĄ se upĂnajĂ k obecnÄ uznĂĄvanĂŠmu americkĂŠmu trendu 50. let. Tato sekularizace takĂŠ umoĹžnila svatbu s irskou katoliÄkou. Jejich jedinĂĄ dcera byla typickĂŠ americkĂŠ dĂtko krĂĄsnĂ˝ch rodiÄĹŻ, ale moĹžnĂĄ prĂĄvÄ tohle byla ta poslednĂ kapka. PoĹĄtÄstilo se jĂ vyrĹŻstat v bouĹlivĂ˝ch 60. letech, kterĂĄ podrĂ˝vala autoritu celĂŠho spoleÄenskĂŠho systĂŠmu a vĹĄech stĂĄvajĂcĂch hodnot. „Mezi nenĂĄvistĂ k Americe a k nim nenĂ moc velkĂ˝ rozdĂl, jak ona dobĹe vĂ. On tu Ameriku, kterou ona nenĂĄvidĂ a klade jĂ za vinu vĹĄechno, co nenĂ v ŞivotÄ dokonalĂŠ, a co by chtÄla nĂĄsilĂm svrhnout, miluje. On ty burĹžoaznĂ hodnoty – kterĂŠ ona nenĂĄvidĂ, kterĂŠ zeĹĄmÄĹĄĹuje a chce podrĂ˝t – miluje, on jejĂ maminku, kterou ona nenĂĄvidĂ a mĂĄlem zabila tĂm, co provedla, miluje.“
V romĂĄnu je tolik konfliktĹŻ, kolik jich jen lze do Ĺživota jednoho ÄlovÄka vmÄstnat. NejvĂ˝raznÄjĹĄĂ roli urÄitÄ hrajĂ konflikty spoleÄenskĂŠ, ze kterĂ˝ch pramenĂ rodinnĂĄ tragĂŠdie. Z roztomilĂŠ dĂvenky Merry se stĂĄvĂĄ rebelka a takĂŠ teroristka, kterĂĄ nastraŞà bombu do malĂŠho obchĹŻdku a zabije tak ÄlovÄka. UteÄe z domu a nÄkolik let o nĂ nikdo nic nevĂ. SamozĹejmÄ nastĂĄvĂĄ i konflikt generaÄnĂ, kdy snaha vymezit se vĹŻÄi svĂ˝m rodiÄĹŻm pĹevåŞà nad vĹĄĂm ostatnĂm. Velkou roli hrajĂ i problĂŠmy pĹistÄhovalectvĂ a nĂĄboĹženstvĂ, kterĂŠ se do mysli zdrcenĂŠho otce vkrĂĄdajĂ ÄĂm dĂĄl tĂm vĂc. NeustĂĄlĂŠ tĂĄzĂĄnĂ se po pĹĂÄinÄ, otĂĄzky typu „proÄ zrovna jĂĄ“ dodĂĄvajĂ pĹĂbÄhu sugestivnĂ nĂĄdech.
RomĂĄn vlastnÄ klade vĂce otĂĄzek, neĹž sĂĄm nabĂzĂ odpovÄdĂ. A nejsou to jen otĂĄzky tĂ˝kajĂcĂ se samotnĂŠho pĹĂbÄhu. MĹŻĹžeme se dostat aĹž k problĂŠmĹŻm identity bÄĹžnĂŠho AmeriÄana, k tomu, jestli dneĹĄnĂ spoleÄnost rozumĂ opravdu aĹž tÄm nejkrajnÄjĹĄĂm protestĹŻm, nebo k osobnÄjĹĄĂmu tĂĄzĂĄnĂ – snad nebudu muset se svĂ˝mi dÄtmi nÄkdy ĹeĹĄit podobnĂŠ problĂŠmy. PodobnĂ˝ch emotivnĂch momentĹŻ najdeme v knize spoustu. Na povrch postupnÄ vyplouvajĂ dalĹĄĂ a dalĹĄĂ podrobnosti ze ĹživotĹŻ vĹĄech zĂşÄastnÄnĂ˝ch, na kterĂ˝ch se mĹŻĹžeme pĹesvÄdÄit, Ĺže nikdy nevĂme, co z naĹĄich ÄinĹŻ a rozhodnutĂ bude to podstatnĂŠ.
ZajĂmavĂ˝m problĂŠmem je postavenĂ romĂĄnu v dneĹĄnĂm svÄtÄ. PĹece jen uĹž je to deset let, kdy tato kniha byla vydĂĄna ve SpojenĂ˝ch stĂĄtech. MusĂm se ptĂĄt, proÄ autor zachovĂĄvĂĄ tak nekritickĂ˝ obdiv ke kapitalismu a proÄ je nenĂĄvidÄnĂĄ dcera komunistka? UrÄitÄ je to dĂĄno dobou, ve kterĂŠ se pĹĂbÄh odehrĂĄvĂĄ, ale pĹece jen to na mÄ pĹŻsobilo trochu propagandisticky. AÄkoli ani zdaleka nejsem odbornĂkem na americkou mentalitu, stĂĄle znovu mÄ pĹekvapuje, jak nÄkterĂŠ konflikty nestĂĄrnou. (NehledÄ na to, Ĺže dneĹĄnĂ politickĂĄ i ekonomickĂĄ situace vrhĂĄ na knihu svÄtlo zase z jinĂŠho Ăşhlu a klade dalĹĄĂ otĂĄzky.) ByĹĽ to mĹŻĹže pĹŻsobit jako vĂ˝tka, zĂĄroveĹ to slouŞà dĂlu ke cti.
AmerickĂĄ idyla je prvnĂm z romĂĄnĹŻ tzv. „americkĂŠ trilogie“ a zĂĄroveĹ dalĹĄĂm z dÄl, kde vystupuje Rothovo alter ego stĂĄrnoucĂho a opuĹĄtÄnĂŠho spisovatele Nathana Zuckermana. Ten na sebe bere roli vypravÄÄe a zprostĹedkovatele pĹĂbÄhu Ĺ vĂŠda Levova. CelĂ˝ pĹĂbÄh rekonstruuje ne ze vzpomĂnek Ĺ vĂŠda, ale jeho bratra, proto si aĹž do konce nemĹŻĹžeme bĂ˝t jisti, nakolik je vyprĂĄvÄnĂ autentickĂŠ.
PĹidĂĄvĂĄm jeĹĄtÄ informaci, Ĺže kniha byla ocenÄna Pulitzerovou cenou za rok 1998. Pokud tedy mĂĄte chuĹĽ na vaĹĄi pravidelnou dĂĄvku emocĂ ve vyĹĄĹĄĂ kvalitÄ, mĹŻĹžete bez obav sĂĄhnout po tomto dĂle.
Eva HaderkovĂĄ
Roth, Philip: AmerickĂĄ idyla. PĹeklad: L. a R. Pellarovi. MladĂĄ fronta, Praha 2009. 404 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.
(17. 4. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2438
Existence je cĂvka obrazĹŻ
Obrazy pĹedstavujĂ hmotu, ze kterĂŠ jsme stvoĹeni
Tereza HĹibovĂĄ
( stefan.segi)
Je to pĹedevĹĄĂm proto, Ĺže „obrazy stejnÄ jako slova pĹedstavujĂ hmotu, z nĂĹž jsme stvoĹeni.“
ObklopujĂ nĂĄs vĹĄude a neustĂĄle, byĹĽ Äasto ve zbanalizovanĂŠ podobÄ.
Rozmanitost „textĹŻ“, jimiĹž se autor zabĂ˝vĂĄ, plyne pĹedevĹĄĂm z toho, co vĹĄechno podle nÄj mĹŻĹže bĂ˝t chĂĄpĂĄno jako obraz. V ťirĹĄĂm smyslu jako znak nebo symbol, kterĂ˝ je moĹžnĂŠ lĂŠpe Äi hĹŻĹe deĹĄifrovat a se zĂĄlibou si v nÄm „ÄĂst“. NepĂĹĄe tedy „jen“ o malbÄ, ale i o fotografii a filmu, neoklasicistnĂ i postmodernĂ architektuĹe, sochaĹstvĂ a v poslednĂ kapitole v souvislosti s Caravaggiem takĂŠ o divadle.
ZĂĄroveĹ si je vÄdom subjektivnosti a fragmentĂĄrnosti vĂ˝bÄru dÄl, kterĂ˝m se vÄnuje. I toho, Ĺže interpretace, kterĂŠ ÄtenĂĄĹi pĹedklĂĄdĂĄ, jsou pouze jedny z mnoha dalĹĄĂch moĹžnĂ˝ch.
Kdo by oÄekĂĄval teoretickĂ˝ nebo systematickĂ˝ text, bude zklamanĂ˝. JakĂĄkoli metodologie by plynutĂ myĹĄlenĂ a „vyprĂĄvÄnĂ pĹĂbÄhĹŻ“ jen zbyteÄnÄ svazovala. Manguel svĂŠ jednotlivĂŠ eseje vytvĂĄĹĂ pĹedevĹĄĂm skrze asociace, kterĂŠ v nÄm samĂŠm vzbuzujĂ jednotlivĂŠ obrazy, a ty pak rozvÄtvuje do mnoha rĹŻznĂ˝ch smÄrĹŻ. TakĹže se snadno stane, Ĺže se dostane od Pollockova abstraktnĂho expresionismu k ikonoklasmu osmĂŠho stoletĂ – ale nikdy ne bez souvislosti, i kdyĹž tĹeba na prvnĂ pohled skrytĂŠ.
VÄnuje se obrazĹŻm, kterĂŠ se komunikaci s divĂĄkem spĂĹĄe vzpĂrajĂ, nenabĂzĂ danĂŠ vĂ˝znamy ani nĂĄvod k interpretaci (uĹž zmĂnÄnĂ˝ Jackson Pollock, Joan MitchellovĂĄ nebo Marianna GartnerovĂĄ). I obrazĹŻm, kterĂŠ jsou naopak „hĂĄdankou“. Jsou v nich uloĹženy symboly – pĹedevĹĄĂm kĹesĹĽanskĂŠ –, kterĂŠ mĂĄ divĂĄk deĹĄifrovat. KaĹždĂ˝ prvek v nich pak funguje jako „tajnĂŠ slovo“ (napĹ. interpretace obrazu Madona pĹed krbem pĹipisovanĂŠho Robertu Campinovi).
NeopomĂjĂ ani fotografii jakoĹžto emblematickĂŠ umÄnĂ dvacĂĄtĂŠho stoletĂ, nebo hyperrealistickĂŠ popkulturnĂ obrazy, kterĂŠ samy znesnadĹujĂ divĂĄckou kritickou reflexi.
Na zĂĄvÄr svĂ˝ch Ăşvah Manguel poznamenĂĄvĂĄ, Ĺže i tato jeho kniha „jako by sestĂĄvala z chybÄjĂcĂch stran“. NenabĂzĂ tedy obecnĂ˝ klĂÄ k tomu, jak vnĂmat obrazy. Ale nabĂzĂ originĂĄlnĂ vhled do nich, aniĹž by trval na tom, Ĺže v nich „pĹeÄetl“ vĹĄechno.
Tereza HĹibovĂĄ
Manguel, Alberto: ÄtenĂ obrazĹŻ. Host 2008. 450 stran.
(17. 4. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2441
Východ nebo zåpad, co je lepťà nåpad?
Komiks o filosofii? Ne? Ano? Ne!Ivana ĹeznĂkovĂĄ
( ivana.reznikova)
Richard Osborne a Borin van Loon dali hlavy dohromady a rozhodli se, Ĺže studenti filozofie a religionistiky to majĂ tÄĹžkĂŠ. MusejĂ ÄĂst spoustu dlouhĂ˝ch textĹŻ, najĂt si v nich podstatnĂŠ informace a ty pak nÄjak uskladnit. ZvlĂĄĹĄĹĽ v pĹĂpadÄ vĂ˝chodnĂch filosofiĂ je to nĂĄroÄnĂŠ. ChudĂĄci malĂ, pojÄme jim uĹĄetĹit prĂĄci!
CelĂ˝ proces probĂhĂĄ ve tĹech fĂĄzĂch. FĂĄze jedna: radikĂĄlnÄ zkrĂĄtit text, ideĂĄlnÄ na pÄt stran. KaĹždĂŠ zbyteÄnĂŠ slovo musĂ pryÄ, nechĂĄme tam jen ta ÄĂnskĂĄ a indickĂĄ, oni si to ÄtenĂĄĹi pĹeberou. VĹždycky mĹŻĹžeme nÄkterĂŠ myĹĄlenky pĹeskoÄit s tĂm, Ĺže pro zĂĄpadnĂ mozek jsou naprosto nepochopitelnĂŠ.
FĂĄze dvÄ: text doplnĂme obrĂĄzky. Je jedno jakĂ˝mi, nemusĂ ani moc souviset s tĂŠmatem. AmerickĂŠ paniÄky z dvacĂĄtĂ˝ch let pĹece pĹesnÄ vystihujĂ podstatu upaniĹĄad. UmĂme namalovat Shakespeara? Sem s nĂm, ten se bude vyjĂmat hezky kdekoli.
A koneÄnÄ fĂĄze tĹi: humor. HodnÄ humoru. Tao znĂ skoro jako Mao, karta jako karma… Studenti se chtÄjĂ pĹedevĹĄĂm bavit. ProtĹepat, nemĂchat, hotovo: teÄ to vypadĂĄ, Ĺže kniha obsahuje obrovskĂŠ mnoĹžstvĂ informacĂ. JeĹĄtÄ nÄkolikrĂĄt zopakujeme, Ĺže vĂ˝chodnĂ filosofie jsou velmi spjatĂŠ s nĂĄboĹženstvĂm a Ĺže pro zĂĄpadnĂ myĹĄlenĂ je to celĂŠ tak trochu hodnÄ nepochopitelnĂŠ – a je to!
PodtrĹženo seÄteno: udÄlat komiks o filozofii je zajĂmavĂ˝ nĂĄpad, ale u toho zĹŻstane. Takhle ne, prosĂm. I kdyby celĂĄ ta kniha mÄl bĂ˝t vtip.
Ivana ĹeznĂkovĂĄ
Osborne, R., Van Loon B.: Seznamte se... Východnà filosofie. Portål, Praha 2009. 176 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.
.
(17. 4. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2443
Wernischovy komiksovĂŠ povĂdky
PĹĂbÄhy plnĂŠ humoru a nĂĄsilĂOlga Pavlova
( olga.pavlova)
Tyto pĹĂbÄhy spojuje nejen kniĹžnĂ vazba, ale i spoleÄnĂŠ motivy vraĹždy, lĂĄsky, spravedlnosti, morĂĄlnĂch hodnot a takĂŠ jedna postava. Tak v prvnĂ povĂdce, kterĂĄ vypravĂ o dvou pouĹĄtnĂch myslivcĂch, potkĂĄme sleÄnu Andulu, kterĂĄ kdysi dĂĄvno jednomu z nich povila tĹicet dva syny a pÄt dcer, tentokrĂĄt v nevÄstinci. DĂĄle se Andula objevĂ ve kĹovĂ a tĂm zabranĂ vraĹždÄ. V pĂĄtĂŠm pĹĂbÄhu, kterĂ˝ nese nĂĄzev ZtracenĂŠ hodinky, byla Andule udÄlena role VoprouzkovĂŠ milenky.
V KominickĂ˝ch lodĂch potkĂĄme vraha z pilnosti a vraha z vilnosti, karetnĂ hrĂĄÄe, nekrofila, baviÄe v noÄnĂm podniku a dalĹĄĂ postavy, kterĂŠ se dopouĹĄtÄjĂ vĂĄĹĄnÄ i nĂĄsilĂ nad mrtvolami, postiĹženĂ˝mi a svĂ˝mi pĹĂbuznĂ˝mi. Jak to je v pĹĂpadÄ jednoho uzenĂĄĹe, kterĂ˝ povraĹždĂ pohrabĂĄÄem vĹĄechny svĂŠ dÄti, udÄlĂĄ z nich „znamenitĂŠ uzenky“, a potĂŠ se obÄsĂ v komĂnÄ, aby se takĂŠ stal lahĹŻdkou.
Wernischova zĂĄliba v kolĂĄĹži se odrazila i v jeho poslednĂ knize, kterĂĄ hodnÄ pĹipomĂnĂĄ komiks nebo krĂĄtkou verzi filmovĂŠho scĂŠnĂĄĹe. JinĂ˝ autor by moĹžnĂĄ z jednotlivĂ˝ch povĂdek udÄlal dlouhĂ˝ filozofickĂ˝ romĂĄn o smyslu Ĺživota, ale Wernisch tuto prĂĄci nechĂĄvĂĄ na ÄtenĂĄĹi a jeho fantazii, a nabĂzĂ v textu jen krĂĄtkĂŠ postĹehy udĂĄlostĂ. Ke komiksu knihu pĹibliĹžuje i pouĹžitĂ obrĂĄzkĹŻ – tak v textu nenajdeme ani jednou slovo srdce, mĂsto toho obrĂĄzek ve tvaru srdĂÄka. DĂĄle je kniha ozdobena povedenĂ˝mi kresbami TomĂĄĹĄe PĹidala a seznamem pouĹžitĂŠ literatury, kterĂ˝ se sklĂĄdĂĄ jenom z jednĂŠ knihy Ludwiga Wittgensteina FilozofickĂĄ zkoumĂĄnĂ.
KominickĂŠ lodÄ pĹedstavujĂ krĂĄtkou knihu, kterĂĄ ÄtenĂĄĹe nejen pobavĂ, ale takĂŠ zapracuje s jeho imaginaci.
Olga Pavlova
Wernisch, Ivan: KominickĂŠ lodÄ. DruhĂŠ mÄsto, Brno 2009. 128 stran.
(18. 4. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2446
Beng! Puff! Pic ho!
Kniha Jak rozumÄt komiksu koneÄnÄ vychĂĄzĂ i ÄeskyStefan Segi
( stefan.segi)
DevadesĂĄtĂĄ lĂŠta jsou na rozjezdu a komiks dosahuje zĂĄĹnĂ˝ch výťin. Avantgarda ĹĄedesĂĄtĂ˝ch let se pĹetavila do ĂşrodnĂŠho hlavnĂho proudu a Moorovi Watchmen, MillerĹŻv Batman, GailmanĹŻv Sandman Äi SpiegelmanĹŻv Maus demonstrovali i zarytĂ˝m odpĹŻrcĹŻm, Ĺže umÄnĂ a komiks mĹŻĹžou jĂt bez potĂŞà dohromady.
V tĂŠto situaci se Scott McCloud, mĂŠnÄ znĂĄmĂ˝ autor postmodernĂch komiksĹŻ, rozhodl vytvoĹit komiks o ÄtenĂ komiksu. A k vĹĄeobecnĂŠmu nadĹĄenĂ komiksovĂŠ komunity se mu to povedlo vĂce neĹž dobĹe. Kniha „Jak rozumÄt komiksu“ se stala svĂŠho druhu umÄleckĂ˝m manifestem komiksovĂ˝ch autorĹŻ a hlĂĄsĂ se k nĂ i vĂ˝znamnĂ literĂĄti Äi filmaĹi.
PĹĂÄinou takovĂŠho ĂşspÄchu je nepochybnÄ McCloudĹŻv postup, kterĂ˝ kombinuje hlubokĂŠ znalosti s dokonalĂ˝m citem pro nĂĄzornost a pochopitelnost. To, co by v pouhĂŠ textovĂŠ podobÄ mohlo vypadat jako abstraktnĂ a tÄĹžko uchopitelnĂĄ teorie, v McCloudovÄ aplikaci pĹŻsobĂ samozĹejmÄ a prakticky uchopitelnÄ. PĹĂkladem mĹŻĹže bĂ˝t napĹĂklad pojem "nevizuĂĄlnĂ sebeuvÄdomÄnĂ“ od Marshalla McLuhana, k jehoĹž vysvÄtlenĂ postaÄuje pouhĂ˝ch nÄkolik mĂĄlo panelĹŻ. KoneckoncĹŻ, nejlĂŠpe se vĹždy popisuje to mĂŠdium, jĂmĹž je vĂ˝klad vykonĂĄvĂĄn.
V devĂti kapitolĂĄch se McCloud podrobnÄji zabĂ˝vĂĄ jednotlivĂ˝mi aspekty komiksu a tĂŠmÄĹ vĹždy je schopen pĹijĂt s nÄÄĂm novĂ˝m, nesamozĹejmĂ˝m a pĹitom uĹžiteÄnĂ˝m pro ÄtenĂĄĹe. AĹĽ uĹž je to jeho slovnĂkovĂĄ definice komiksu, popis fungovĂĄnĂ Äasu v komiksu, popis specifik ikonickĂ˝ch zobrazenĂ, pohybu Äi moĹžnost pĹŻsobenĂ panelu, vĹždy udivuje hloubkou, jasnozĹivostĂ a vtipem. K tomu dopomĂĄhĂĄ i stylizovanĂĄ autorova postava, kterĂĄ je prĹŻvodcem komiksovou studiĂ.
Aspektem knihy, jenĹž by nemÄl bĂ˝t opomenut, je autorĹŻv boj za autonomii Şånru. Dodnes mnozĂ recenzenti u kvalitnĂch komiksĹŻ cĂtĂ potĹebu zdĹŻrazĹovat ne-dÄtskost toho kterĂŠho dĂla. McCloud ovĹĄem pĹedklĂĄdĂĄ koncepci komiksu jako otevĹenĂŠho mĂŠdia, kterĂŠ nemĹŻĹže bĂ˝t kvalitativnÄ hodnoceno samo o sobÄ, ale mĂĄ bĂ˝t posouzeno pouze svĂ˝m obsahem. McCloudova definice komiksu je tedy nesmĂrnÄ ĹĄirokĂĄ a utvoĹena tak, aby se do nĂ veĹĄly jak staroegyptskĂŠ stripy, tak stĹedovÄkĂŠ obrazovĂŠ pĹĂbÄhy Äi avantgardnĂ vĂ˝lety Spiegelmanovy.
Pokud jde o samotnou vÄdeckou metodu, McCloud je, stejnÄ jako kaĹždĂ˝ sprĂĄvnĂ˝ americkĂ˝ vÄdec, metodologicky nevyhranÄnĂ˝. V koncepci nejvĂc pĹipomĂnĂĄ v podstatÄ strukturalistickou Teorii literatury od Warrena a Welleka, zatĂmco vĂ˝tvarnĂĄ sloĹžka je popisovĂĄna spĂĹĄe z hlediska duchampovskĂŠ avantgardy (Duchamp je takĂŠ Äasto uvĂĄdÄn jako pĹĂklad). To jsou ale pouze zĂĄkladnĂ koncepce, do kterĂ˝ch jsou zasazovĂĄny dalĹĄĂ myĹĄlenky z umÄleckĂ˝ch Äi spoleÄensko-vÄdnĂch teoriĂ.
PĹes tuto metodickou pluralitu se McCloudovi podaĹilo vytvoĹit vcelku homogennĂ myĹĄlenkovĂ˝ celek, kterĂŠmu lze vytknout jen mĂĄloco, obzvlĂĄĹĄtÄ s pĹihlĂŠdnutĂm k tomu, Ĺže v nÄkterĂ˝ch oblastech bĂĄdĂĄnĂ je autor vlastnÄ naprostĂ˝m prĹŻkopnĂkem. McCloud se ve svĂ˝ch bĂĄdĂĄnĂch kaĹždopĂĄdnÄ rozhodl pokraÄovat, a tak mĹŻĹžeme doufat v pĹeklady jeho dalĹĄĂch komiksovĂ˝ch studiĂ.
TÄm, kterĂŠ hloubÄji zajĂmĂĄ komiks, kniha Jak rozumÄt komiksu jistÄ otevĹe ĹĄirĹĄĂ moĹžnosti rozumÄnĂ tomuto relativnÄ podceĹovanĂŠmu, leÄ expandujĂcĂmu mĂŠdiu. Pro ty, kteĹĂ majĂ komiks spojenĂ˝ s pestrĂ˝mi obrĂĄzky bojujĂcĂch svalovcĹŻ, je McCloudova kniha naprostou nutnostĂ, kterĂĄ by mÄla bĂ˝t hrazena stĂĄtem na lĂŠkaĹskĂ˝ pĹedpis.
Stefan Segi
McCloud, Scott: Jak rozumÄt komiksu. BBart, 2008. 224 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.
(19. 4. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2451
LichoĹžroutus pohadkarus zabavnacae
DalĹĄĂ vydaĹenĂĄ dÄtskĂĄ kniha znĂĄmĂŠ umÄleckĂŠ dvojiceVladimĂra StaĹkovĂĄ
( vladimira.stankova)
Dle naĹĂzenĂ vlĂĄdy musĂ bĂ˝t do vĹĄech uÄebnic pĹĂrodopisu a biologie vĹazen dalĹĄĂ, novÄ objevenĂ˝ zvĂĹecĂ druh LichoĹžroutus pohadkarus zabavnacae, Äesky lichoĹžrout. Tento zĂĄhadnĂ˝ tvor parazituje ve vĹĄech lidskĂ˝ch obydlĂch nezĂĄvisle na ĹživotnĂch podmĂnkĂĄch tamÄjĹĄĂch obyvatel. Jedinou vĂ˝jimku tvoĹĂ oblasti teplĂŠ a sluneÄnĂŠ natolik, Ĺže v nich lidĂŠ nepouĹžĂvajĂ ponoĹžky, chodĂ pouze na boso v sandĂĄlech.
NovĂ˝ objev vyvolal obrovskou vlnu zĂĄjmu hned na nÄkolika frontĂĄch. SouÄasnĂ pĹednĂ vÄdci si rvou vlasy, bijĂ hlavou o zeÄ a dokola si vyÄĂtajĂ to, Ĺže novĂ˝ druh neobjevili sami. VĹždyĹĽ je to pĹece tak do oÄĂ bijĂcĂ! LidskĂŠ plemeno se uĹž od poÄĂĄtku odĂvĂĄnĂ neustĂĄle potĂ˝kĂĄ s problĂŠmem mizejĂcĂch ponoĹžek z pĂĄru.
VÄdĂĄtorskĂĄ dvojice Ĺ rut a MiklĂnovĂĄ spoleÄnÄ sepsali teoretickou publikaci s mnoĹžstvĂm ilustracĂ, v nichĹž popisujĂ lichoĹžroutĂ vzhled a charakteristickĂŠ rysy chovĂĄnĂ. Vysledovali, Ĺže lichoĹžrouti ĹžijĂ ve skupinĂĄch podobnĂ˝ch lidskĂ˝m rodinĂĄm a stejnÄ jako u lidĂ se u nich vyskytujĂ dobrĂŠ i ĹĄpatnĂŠ charaktery. Kniha, aÄkoli vÄdecky zamÄĹenĂĄ, velmi zaujala dÄtskĂŠ ÄtenĂĄĹe, kteĹĂ byli uĹž znudÄnĂ klasickĂ˝m ÄtenĂm o obyÄejnĂ˝ch psech, koÄkĂĄch a slunĂÄkĂĄch sedmiteÄnĂ˝ch. DoĹĄlo to tak daleko, Ĺže byla publikace nominovĂĄna na Magnesii literu – a vyhrĂĄla!
PtĂĄme se biologa Pavla Ĺ ruta, kterĂ˝ sedĂ na okraji vany a nad hlavou mu visĂ lichĂĄÄe (osamocenĂŠ ponoĹžky z pĂĄru – pozn. redakce), na nejdĹŻleĹžitÄjĹĄĂ poznatky o ĹživotÄ lichoĹžroutĹŻ. „LichoĹžrouti majĂ dvÄ hlavnĂ zĂĄsady“, odpovĂdĂĄ Ĺ rut, „prvnĂ je: nikdy nebĂ˝t spatĹen a druhĂĄ: nikdy nevzĂt celĂ˝ pĂĄr!“.
VladimĂra StaĹkovĂĄ
Ĺ rut, Pavel: LichoĹžrouti. Ilustrace: G. MiklĂnovĂĄ. Paseka, Praha 2008. 232 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.
(20. 4. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2458
MĂĄ ArnoĹĄt Lustig stĂĄle co nabĂdnout?
NovĂŠ upravenĂŠ vydĂĄnĂ romĂĄnu BĂlĂŠ bĹĂzyVladimĂra StaĹkovĂĄ
( vladimira.stankova)
„BĹĂzy se pĹipravujĂ na noc jako Ĺženy. BĹĂzy v ťeru jsou krĂĄsnĂŠ, skoro tajemnĂŠ. Jako Ĺženy nÄco ze sebe skryjĂ, nÄco odhalĂ a nÄco jen naznaÄĂ, ale jen tomu, kdo je uĹž vidÄl jeĹĄtÄ za svÄtla. OdevzdĂĄvajĂ svou ĹĄtĂhlost, vĹŻni a hloubku a svoje tajemstvĂ tmÄ?“
Lustig se hned po vĂĄlce rozhodl, Ĺže se stane spisovatelem. V jednĂŠ svĂŠ knize rozhovorĹŻ ĹĂkĂĄ, Ĺže „toho mÄl v sobÄ pĹĂliĹĄ mnoho a hrozilo to vĂ˝buchem. NevÄdÄl, co se svĂ˝mi zkuĹĄenostmi dÄlat, nevÄdÄl dost dobĹe, co dÄlat se svĂ˝m Ĺživotem.“
BĂlĂŠ bĹĂzy vyprĂĄvĂ o vojĂĄcĂch vyĹazenĂ˝ch z veĹejnĂŠho Ĺživota, takzvanĂ˝ch PTP – vojĂĄkĹŻ pomocnĂŠho technickĂŠho praporu, kteĹĂ trĂĄvĂ den za dnem v kasĂĄrnĂĄch studenĂ˝ch a holĂ˝ch jako pouĹĄĹĽ. Jednoho dne vstoupĂ na scĂŠnu venkovskĂĄ dĂvka, kterĂĄ zvlĂĄĹĄtÄ jednomu chlapci zmÄnĂ osud.
DÄj ubĂhĂĄ plynule, mĂrnÄ, ÄtenĂĄĹ neproĹžĂvĂĄ rozhoĹÄenĂ ani znechucenĂ. ChvĂle dĹŻleĹžitĂ˝ch rozhodovĂĄnĂ nejsou pĹĂliĹĄnÄ rozepsĂĄna ve svĂ˝ch ĂşzkostnĂ˝ch dilematech. Pokud bylo autorovĂ˝m zĂĄmÄrem ĹĄokovat, neuspÄl. MoĹžnĂĄ ale prĂĄvÄ proto, Ĺže vĹĄe vypadĂĄ normĂĄlnÄ a obyÄejnÄ, uvÄdomĂ si ÄtenĂĄĹ trpkou tragiku celĂŠho pĹĂbÄhu.
Jakkoliv nĂĄs dÄj nechĂĄ spĂĹĄe chladnĂ˝mi, prĂĄce nakladatelstvĂ trochu rozÄiluje. ObĂĄlka cituje jedinou "akÄnĂ" ÄĂĄst, kterĂĄ v knize je, a nabĂzĂ pĹehnanĂŠ interpretace, kterĂŠ uvnitĹ ÄtenĂĄĹ nenalezne.
VladimĂra StaĹkovĂĄ
Lustig, ArnoĹĄt: BĂlĂŠ bĹĂzy. MladĂĄ Fronta, Praha 2008. 200 stran.
(21. 4. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2459
MĂĄ to ĹĄĹĽĂĄvu – mĂĄ to „kulky“
i v kniĹžnĂ podobÄstepanka.paskova
KaĹždĂĄ z dvaceti kapitol knihy mĂĄ stejnÄ jako televiznĂ poĹad ÄtyĹi ÄĂĄsti: vĂ˝klad, odpovÄdnu, komiks a rozhovor. Na trapnost fotokomiksu, musĂm to pĹiznat, jsem se vĹždycky tÄĹĄila ze vĹĄeho nejvĂc. JakĂ˝ pĹedpubertĂĄlnĂ dvojsmyslĂk zase autoĹi vymysleli? KomiksovĂŠ scĂŠnky probĂrajĂ ÄeĹĄtinu rĹŻznĂ˝ch profesĂ a zaklĂĄdajĂ se na „ĹĄprĂ˝movnĂŠm“ neporozumÄnĂ laika a odbornĂka, takĹže se jejich hrdinovĂŠ mĹŻĹžou vzruĹĄovat slĹŻvky ĹĄukalka, ĹĄtÄtka nebo kalhotky (pĹeloĹženo z ÄeĹĄtiny architektĹŻ, lĂŠkaĹĹŻ na ORL a hasiÄĹŻ: pĹĂmoÄarĂĄ pilka, ĹĄtÄtka do uĹĄĂ a sbÄraÄ na hadice).
PoutavostĂ vynikajĂ i rozhovory o ÄeĹĄtinÄ, v nichĹž pan moderĂĄtor poklĂĄdĂĄ vskutku neotĹelĂŠ otĂĄzky hercĹŻm, zpÄvĂĄkĹŻm Äi bĂĄsnĂkĹŻm („vaĹĄe rĂ˝my jsou ve velkĂŠ vÄtĹĄinÄ tak originĂĄlnĂ, Ĺže vyrĂĄĹžejĂ dech“). PozvanĂ hostĂŠ vĹždy posluĹĄnÄ potvrdĂ svou lĂĄsku k rodnĂŠmu jazyku a malinko si i zahartusĂ na nedbalĂŠ pouĹžĂvĂĄnĂ ÄeĹĄtiny. Nic novĂŠho. VlezlĂĄ trapnost a konformita.
JakĂĄ ĹĄkoda, Ĺže se vedle tĂŠ urputnĂŠ zĂĄbavnosti ztrĂĄcĂ to nejzdaĹilejĹĄĂ – vĂ˝klady vÄdkyĹ a vÄdcĹŻ z Ăstavu pro jazyk ÄeskĂ˝, kterĂŠ poklĂĄdĂĄm za texty popularizaÄnĂ v pravĂŠm slova smyslu. Ve vĂ˝kladech ani v rubrice OdpovÄdna se nikdo nepitvoĹĂ. RozebĂrajĂ se takovĂŠ problĂŠmy, se kterĂ˝mi se ÄlovÄk bÄĹžnÄ v souÄasnĂŠ ÄeĹĄtinÄ potĂ˝kĂĄ – jak pouĹžĂvat tituly a oslovovat, jakĂŠ vybrat jmĂŠno pro dĂtÄ, jak psĂĄt zkratky a proÄ nepomĂjet diakritickĂĄ znamĂŠnka… I tĂŠmata, kterĂĄ nebezpeÄnÄ zavĂĄnĂ ĹĄkolou, jako shoda pĹĂsudku s podmÄtem, vyjmenovanĂĄ slova nebo psanĂ ÄĂĄrek, podĂĄvajĂ autoĹi pĹitaĹžlivÄ a zĂĄroveĹ civilnÄ. Kniha je vlastnÄ nabitĂĄ zajĂmavĂ˝mi informacemi, jsou ale zavalenĂŠ nĂĄnosem nevkusu. A to jsem se jeĹĄtÄ nezmĂnila o nesnesitelnĂŠ obĂĄlce (jak jinak v Edici ÄT) a kĂ˝ÄovitĂŠ grafickĂŠ ĂşpravÄ. Ta znehodnocenĂ kvalitnĂch textĹŻ dokonĂĄvĂĄ.
Ĺ tÄpĂĄnka PaĹĄkovĂĄ
PravdovĂĄ, M. – SaturkovĂĄ, J. (editorky): O ÄeĹĄtinÄ 2. ÄeskĂĄ televize, Praha 2008. 208 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 5, Ä. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.
(24. 4. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2471
Drama patĹĂ bezdomovcĹŻm
DrĂĄbkovy vĂĄĹžnĂŠ hrĂĄtky o niÄemLudmila PechovĂĄ
( ludmila.pechovĂĄ)
ĂtlĂĄ knĂĹžka se tĂ˝kĂĄ jednoho z oĹžehavĂ˝ch problĂŠmĹŻ naĹĄĂ spoleÄnosti: bezdomovcĹŻ. Autor se rozhodne nabĂdnout jim nÄco jinĂŠho, neĹž na co jsou zvyklĂ. „ZamÄstnĂĄ“ je tedy ve svĂŠm improvizovanĂŠm divadle, aby poznali i jinĂ˝ svÄt a dokĂĄzali se aspoĹ na Äas povznĂŠst nad svou bĂdu. Chce jim umoĹžnit na chvĂli se nad sebou zamyslet a zĂĄroveĹ je ÄtenĂĄĹĹŻm pĹedstavit jako lidi, kteĹĂ majĂ svĂŠ osudy stejnÄ jako vĹĄichni ostatnĂ.
Ătrapy z realizovĂĄnĂ tohoto projektu lĂÄĂ syrovÄ a bez pĹĂkras, nedÄlĂĄ si iluze. SvĂŠ zkuĹĄenosti pouze zaznamenĂĄvĂĄ – text na ŞådnĂŠ umÄleckĂŠ dĂlo neaspiruje, coĹž je znĂĄt v chaotickĂŠm stylu vyprĂĄvÄnĂ. Postavy se snaŞà charakterizovat co nejlĂŠpe; jednotlivĂ˝mi „aktĂŠry“ se vyprĂĄvÄnĂ hemŞà vĹĄak aĹž pĹĂliĹĄ: ztrĂĄcejĂ se z jeviĹĄtÄ a vracejĂ se na nÄj v podivnĂŠ zmÄti dialogĹŻ, nenĂ snadnĂŠ se zorientovat, kdo je kdo.
Text je mĂsty nepĹehlednĂ˝ a neuspoĹĂĄdanĂ˝ jako dÄnĂ v ĹživotÄ ĂşplnÄ obyÄejnĂŠm. MĹŻĹžeme tak snadno zabloudit mezi skuteÄnĂ˝m pĹĂbÄhem, zkouĹĄkou a pĹedstavenĂm. VlastnÄ se ani nedozvĂme, o Äem pĹipravovanĂĄ hra pojednĂĄvĂĄ. Kapitoly jsou krĂĄtkĂŠ, DrĂĄbkĹŻv obÄasnĂ˝ komentĂĄĹ spĂĹĄe nicneĹĂkajĂcĂ. VĹĄe nakonec vyznĂvĂĄ jako snĹŻĹĄka drbĹŻ a debat odnikud nikam. ZvlĂĄĹĄĹĽ kdyĹž se reĹžisĂŠrovy plĂĄny zmÄnĂ v pouhou snahu o udrĹženĂ souboru, jehoĹž polovina se utĂĄpĂ v alkoholu.
Autor se nebojĂ obecnĂŠ ÄeĹĄtiny ani vulgarit, opileckĂ˝ch „ĹžvĂĄstĹŻ“ a plkĹŻ, zĂĄznamy rozhovorĹŻ jsou velice vÄcnĂŠ a struÄnĂŠ. NeÄekejme zvlĂĄĹĄtnĂ kultivovanost, kterou se „rejĹža“ snaŞà z hercĹŻ vyĹždĂmat. Vtipu poskrovnu – osvÄŞà snad jen vyprĂĄvÄnĂ o nerealizovanĂŠm pĹedstavenĂ, pĹi nÄmĹž se polovina souboru nĂĄhle vypaĹĂ a zbytek je nucen improvizovat.
Text zaÄĂnĂĄ slibnou Ăşvahou nad naĹĄimi souÄasnĂ˝mi smÄrurÄujĂcĂmi hodnotami, ve ĹĄpikovĂĄnĂ dalĹĄĂm rozjĂmanĂm vĹĄak autor ke ĹĄkodÄ vÄci nepokraÄuje. DĂlo pĹipomĂnĂĄ jakĂ˝si roztĹĂĹĄtÄnĂ˝ krasohled. KonÄĂ se tam, kde se zaÄĂnalo, a zbĂ˝vĂĄ jen naivnĂ pocit radosti, Ĺže se aspoĹ nÄco udÄlalo.
Ludmila PechovĂĄ
DrĂĄbek, Miroslav: NĂĄhradnĂ sluĹžba. Revolver Revue, Praha 2008. 132 stran.
(1. 6. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2480
Jako totalitnĂ dinosaurus
Chameleoni zĹŻstĂĄvajĂLudmila PechovĂĄ
( ludmila.pechovĂĄ)
TĂŠma totalitnĂ moci nedĂĄvno minulĂŠ doby je stĂĄle aktuĂĄlnĂ, o ÄemĹž svÄdÄĂ mnoho romĂĄnĹŻ poslednĂch let, a ZimnĂ zahrada od Moniky ZgustovĂŠ to jasnÄ potvrzuje. Pokud takovĂ˝mi dĂly jiĹž nejsme pĹesyceni, pak se smÄle mĹŻĹžeme pustit do ÄtenĂ.
NeÄekejme denĂkovĂ˝ zĂĄpisnĂk ve stylu ÄeskĂŠho snĂĄĹe, ironickĂ˝ nadhled V. NoskovĂŠ nebo komickou naivitu I. DouskovĂŠ. Nehledejme ani, kde je zakopĂĄn pes. MĂĄme pĹed sebou neobvyklĂ˝ pĹĂbÄh nevĹĄednĂ Ĺženy volĂcĂ mezi dvÄma zcela rozdĂlnĂ˝mi muĹži, kterĂŠ spojuje pouze lĂĄska k hlavnĂ hrdince.
Evu fascinuje zvlĂĄĹĄtnĂ svÄt hudebnĂka Karla, s nĂmĹž sdĂlĂ silnĂ˝ pocit vydÄdÄnĂ˝ch „mimozemĹĄĹĽanĹŻ“. TĂŠmÄĹ jako pĹi vĂ˝letu pana BrouÄka do MÄsĂce se oba opĂĄjejĂ umÄnĂm, hudbou a literaturou, realitu svĂŠ doby vĹĄak odmĂtajĂ brĂĄt na vÄdomĂ.
Proti Karlovi stojĂ Milan, podivnĂ˝ politickĂ˝ chameleon, kterĂ˝ se dokonale pĹizpĹŻsobuje prostĹedĂ a svĂŠ nĂĄzory mÄnĂ podle smÄru vanoucĂho vÄtru. ĂspÄĹĄnÄ se tedy zabydluje v Äase „velkĂ˝ch zmÄn“ a kupodivu se mu i daĹĂ.
Po sĂŠrii zklamĂĄnĂ si Eva vytvoĹĂ pĹedstavu jakĂŠhosi „zakopanĂŠho dinosaura“. Zatrpkle se schovĂĄvĂĄ ve svÄtÄ svĂŠ „zimnĂ zahrady“ a ĂştÄchu nalĂŠzĂĄ jen u babiÄky, svĂŠrĂĄznĂŠ aristokratky, kterĂĄ si zachovĂĄvĂĄ tvĂĄĹ i za tÄĹžkĂ˝ch podmĂnek. SametovĂĄ revoluce znamenĂĄ pro Evu velice krutĂ˝ zĂĄsah.
Text pĹipomĂnĂĄ stĹĂpkovitÄ sestavenou nĂĄdobu. StojĂ na vratkĂ˝ch zĂĄkladech asociacĂ a vzpomĂnek, spojovacĂ prvek pĹedstavujĂ pouze dopisy. VÄty bĂ˝vajĂ dlouhĂŠ, nÄkdy evokujĂ spĂĹĄe zbÄsilĂ˝ zĂĄznam myĹĄlenek. LĂÄenĂ se obÄas ztrĂĄcĂ ve zvlĂĄĹĄtnĂ snovĂŠ atmosfĂŠĹe, kdy Eva dokĂĄĹže vidÄt krĂĄsu i v nejĂĄsavĂŠ realitÄ. ObjevĂme skrytĂĄ zĂĄkoutĂ Prahy a kouzlo starĂŠho Mostu, nenĂĄvratnÄ ztracenĂŠho v propadliĹĄti dÄjin. TĂŠĹž poznĂĄme nepĹĂjemnou realitu danĂŠ doby: Tuzex a nedostatkovĂŠ zboŞà v obchodech, vĹĄudypĹĂtomnĂ˝ strach, skrytĂ˝ odpor disidentĹŻ, udavaÄstvĂ, korupci, praktiky „tajnĂ˝ch“, pĂĄd totalitnĂ moci a nĂĄslednĂŠ vystĹĂzlivÄnĂ.
MyslĂm, Ĺže zĂĄvÄr dokonale vyvrĂĄtĂ naĹĄe hypotĂŠzy o celĂŠm pĹĂbÄhu – mnoho otĂĄzek zĹŻstane nezodpovÄzenĂ˝ch. CelĂ˝ text vyznĂvĂĄ originĂĄlnÄ, zajĂmavÄ a pĹŻsobĂ zdaĹilĂ˝m dojmem.
Ludmila PechovĂĄ
Monika ZgustovĂĄ: ZimnĂ zahrada. Odeon, Praha 2008. 160 stran.
(8. 6. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2481
Cesty za dobrodruĹžstvĂm
Osudovå låska k VýchoduLudmila Pechovå
( ludmila.pechovĂĄ)
Asi tak od vĹĄeho kousek. Autor mÄ zprvu pĹekvapil vtipnĂ˝mi a trefnĂ˝mi komentĂĄĹi „svĂŠho“ nedospÄlĂŠho studenta, do jehoĹž plĂĄnĹŻ zasĂĄhne ponÄkud kuriĂłznĂ formou SametovĂĄ revoluce. Po sĂŠrii lapĂĄliĂ ze studentskĂ˝ch manifestacĂ se odhodlĂĄ jet do Rumunska s humanitĂĄrnĂ pomocĂ a s kolektivem blĂĄznivĂ˝ch kolegĹŻ. Jeho humornĂ˝ nadhled nad celou anabĂĄzĂ ve mnÄ vzbudil oÄekĂĄvĂĄnĂ, Ĺže v podobnĂŠm duchu bude pokraÄovat, a tÄĹĄila jsem se na dalĹĄĂ zĂĄĹžitky.
Hrdina se pod vlivem okolnostĂ nechĂĄ zlĂĄkat na cestu do neznĂĄma, do mĂsta na mapÄ, kam zapĂchl prst. NetuĹĄĂ, Ĺže tĂm zpeÄetĂ svĹŻj osud a brzy propadne novĂŠ vĂĄĹĄni. SibiĹ – jeho lĂĄska, prĂĄce, Ĺživot – a jednou moĹžnĂĄ i smrt.
Zprvu vyråŞà jen tak „na blind“, s kamerou a batohem na zĂĄdech. PoznĂĄvĂĄ kulturu tĹĂ zcela odliĹĄnĂ˝ch nĂĄrodĹŻ, kterĂŠ vedle sebe nucenÄ vegetujĂ, aby pĹeĹžily v tÄĹžkĂ˝ch podmĂnkĂĄch: EvenkovĂŠ, RusovĂŠ, Jakuti. ZĂĄvaĹžnĂŠ problĂŠmy souÄasnĂŠ doby se mu zjevujĂ v tĂŠ nejtvrdĹĄĂ podobÄ: alkoholismus, krize tradiÄnĂch hodnot vĹŻÄi agresivnĂ civilizaci, etnickĂŠ otĂĄzky, vztah k pĹĂrodÄ a podobnÄ. NatĂĄÄĂ pak zajĂmavĂŠ momenty a mnohokrĂĄt se vracĂ, aby mizĂcĂ kulturu dokumentoval. Svou SibiĹ si vpustĂ do Ĺžil, ale ve chvĂli, kdy v nĂ nalezne svĂŠ mĂsto, musĂ zase odejĂt.
VyprĂĄvÄnĂ se bohuĹžel zaseklo v ĂşmornĂŠ rutinÄ a stereotypu. Postavy se ztrĂĄcely v nekoneÄnĂ˝ch dialozĂch. PoÄĂĄteÄnĂ humornĂ˝ styl byl zĂĄhy nahrazen smrĹĄtĂ dojmĹŻ, Ăşvah, zĂĄĹžitkĹŻ, snĹŻ a sebereflexĂ v nepĹehlednĂŠm textu. Bylo tÄĹžkĂŠ neztratit nit.
DruhĂ˝ dĂl je o nÄco zajĂmavÄjĹĄĂ. MoĹžnĂĄ proto, Ĺže RyĹĄavĂ˝ objevil poutavÄjĹĄĂ zpĹŻsob vyprĂĄvÄnĂ, pĹidal povÄsti, bĂĄje a bĂĄsnÄ, evenckĂŠ a jakutskĂŠ vĂ˝razy. SibiĹ pĹedstavuje v jejĂ syrovĂŠ krĂĄse. ZdĂĄ se, Ĺže pĹŻjde o nekoneÄnou sĂĄgu. OtĂĄzkou je, jestli jeĹĄtÄ bude o Äem psĂĄt.
Ludmila PechovĂĄ
RyĹĄavĂ˝, Martin: Cesty na SibiĹ 1, 2. Revolver Revue, Praha 2008. 324 a 251 str.
,
(8. 6. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2482
TemnĂ˝ rytĂĹ opÄt zasahuje
Komiks noir v Gotham CityStefan Segi
( stefan.segi)
V jednĂŠ z nedĂĄvnĂ˝ch internetovĂ˝ch anket se odbornĂci a fanouĹĄci shodli na tom, Ĺže DlouhĂŠmu Halloweenu patĹĂ mezi vĹĄemi Batmany (a Ĺže jich od roku 1939 vyĹĄlo poĹžehnanÄ) velmi lichotivĂĄ tĹetĂ pĹĂÄka. PĹed LoebĹŻv vĂ˝tvor se dostal pouze bezkonkurenÄnĂ NĂĄvrat temnĂŠho rytĂĹe od Franka Millera, kterĂ˝ vytvoĹil z Batmana archetypĂĄlnĂ mytologickou epopej o stĂĄrnutĂ na pozadĂ hroutĂcĂho se ĹĂĄdu a takĂŠ MoorĹŻv krĂĄtkĂ˝, ale dĂky krutĂŠ ironii nezapomenutelnĂ˝ pĹĂbÄh Jokera (kterĂ˝ jeĹĄtÄ trestuhodnÄ nevyĹĄel v ÄeskĂŠm pĹekladu). Halloween se tak zaĹadil do vskutku vybranĂŠ spoleÄnosti.
Z hlediska gothamskĂŠ chronologie se Halloween odehrĂĄvĂĄ po MillerovÄ roce jedna. Loeb si dokonce vyŞådal Millerovo poĹžehnĂĄnĂ a zĂskal tĂm moĹžnost pracovat s postavami mafiĂĄnskĂ˝ch bossĹŻ, kterĂŠ jeho pĹedchĹŻdce vytvoĹil. PrĂĄvÄ mafiĂĄni ale od zaÄĂĄtku tahajĂ za kratĹĄĂ konec, protoĹže takzvanĂ˝ „SvĂĄteÄnĂ vrah“ vyuĹžije kaĹždĂŠ pĹĂleĹžitosti k vraĹždÄnĂ a je mu vcelku jedno, zda jsou zrovna VĂĄnoce anebo Den matek. ObÄti se rekrutujĂ z Ĺad znepĹĂĄtelenĂ˝ch mafiĂĄnskĂ˝ch klanĹŻ, a tak jsou vrahovi na stopÄ jak notoriÄtĂ klaÄasovĂŠ (sprĂĄvnĂĄ trojka Batman, Gordon, Dent), tak oblĂbenĂ gothamĹĄtĂ zloduchovĂŠ (HĂĄdankĂĄĹ, Joker Äi svĹŻdnĂĄ a ambivalentnĂ Catwoman). Dlouho to vĹĄak vypadĂĄ, Ĺže navrch bude mĂt nakonec SvĂĄteÄnĂ vrah.
AutoĹi stylizovali napĂnavĂŠ dvanĂĄctidĂlnĂŠ vyprĂĄvÄnĂ do podoby filmu noir. PĹedevĹĄĂm kreslĂĹ Jim Sale se vyĹĂĄdil a Äernou tuĹĄĂ vÄru neĹĄetĹil, ÄĂmĹž se mu podaĹilo vyvolat stĂsnÄnou atmosfĂŠru pochmurnĂŠ metropole ponoĹenĂŠ do vÄÄnĂŠho stĂnu. Jeho panely Äasto zabĂrajĂ i celou strĂĄnku a za pouĹžitĂ zĂĄmÄrnÄ niŞťĂho rastru je budovĂĄn svÄt mlhavĂ˝, nejasnĂ˝ a nebezpeÄnĂ˝. Postavy samotnĂŠ nejsou kresleny do detailu a vÄtĹĄĂ roli hrajĂ jejich mohutnĂŠ tmavĂŠ siluety. Batman i Catwoman jsou navĂc povahou noÄnĂ tvorovĂŠ, takĹže potemnÄlĂĄ honiÄka mĹŻĹže zaÄĂt. Je jasnĂŠ, Ĺže to tu nÄkdo krutÄ odnese, a lehko se mĹŻĹže stĂĄt, Ĺže to odnesou vĹĄichni.
Jeph Loeb se jiĹž dĹĂve ÄeskĂ˝m BatmanovĂ˝m pĹĂznivcĹŻm pĹedstavil monstrĂłznĂm dvojromĂĄnem Batman: Ticho. DlouhĂ˝ Halloween, kterĂ˝ vznikl o pÄt let dĹĂve, je dĂlem jeĹĄtÄ o fous kvalitnÄjĹĄĂm. Nedisponuje sice hyperrealistickou grafikou „Ticha“ a nenĂ ani tak ĹĄĂlenou intertextovou hĹĂÄkou (i kdyĹž ani zde si Loeb neodpustil pĹehlĂdku znĂĄmĂ˝ch postav z gothamskĂŠho podzemĂ). NabĂzĂ zato dĹŻslednou stylizaci, temnou atmosfĂŠru a hlavnÄ napÄtĂ do poslednĂ strĂĄnky. LoebĹŻv Batman se sice nakonec nemĹŻĹže mÄĹit s dĂly Moora a Millera, od Halloweenu k Halloweenu vĂĄs ale chytne a nepustĂ.
Stefan Segi
Loeb, Jeph - Sale, Tim: Batman: DlouhĂ˝ Halloween I & II. BB/art & Crew, Praha 2009.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 1 (39), 9. 11. 2009.
(5. 8. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2486
HĂĄdej Matyldo
Ă Zuzano, dlouhĂĄ je ĹĄtreka na parnĂk John B.Stefan Segi
( stefan.segi)
Autor se zamÄĹil pĹedevĹĄĂm na pĂsnÄ, kterĂŠ se do ĹĄirĹĄĂho povÄdomĂ dostaly zejmĂŠna dĂky ÄastĂŠ tĂĄborovĂŠ aplikaci. Medailonky se tedy zabĂ˝vajĂ poÄiny jako Tipperary, Jingle Bells, Casey Jones nebo House of the Rising Sun. TakovĂĄ volba mĂĄ hned nÄkolik dĹŻvodĹŻ. PrvnĂm je jistÄ fakt, Ĺže prĂĄvÄ dĂky lidovĂŠmu zpĹŻsobu ĹĄĂĹenĂ pĂsnĂ se o jejich autorech vĂ mĂĄlo Äi jeĹĄtÄ lĂŠpe vĹŻbec nic. DalĹĄĂm dobrĂ˝m dĹŻvodem mĹŻĹže bĂ˝t to, Ĺže souÄasnĂ˝ stav hudebnĂho prĹŻmyslu a vĂ˝roby nosiÄĹŻ zajĂmavĂŠ pĹĂbÄhy pĹĂliĹĄ negeneruje. TakovĂ˝ John Lennon rĂĄno napsal pĂsniÄku, veÄer ji nahrĂĄl a za tĂ˝den byla v obchodech. Zato napĹĂklad Ĺ pitĂĄl u svatĂŠho Jakuba mĂĄ pĹŻvod zastĹenĂ˝ v hlubinĂĄch historie a rozmotĂĄvat jeho komplexnĂ pĹĂbÄh je dobrodruĹžstvĂ, kterĂŠ ÄtenĂĄĹe zavede na mĂsta vzdĂĄlenĂĄ Äasem i prostorem.
HlavnĂ pĹednostĂ knihy a hlavnĂm dĹŻvodem, proÄ si PĹĂbÄhy pĹeÄĂst, je jejich „nevygooglovatelnost“. ZatĂmco leckterou, Äasto i velmi podrobnou informaci poskytne bÄhem vteĹin Wikipedie, Bystrov se nebĂĄl hledat v zasutĂ˝ch archivech a jeho snaha se bohatÄ vyplatila. AĹž se nechce vÄĹit, Ĺže autor nebyl pĹĂmo u toho, kdyĹž ĹĄel parnĂk John B ke dnu nebo kdyĹž pĹiopilĂ˝ Stephen Foster psal svoji slavnou Ă Zuzano.
PĹĂbÄhy pĂsnĂ jsou to nejlepĹĄĂ, s ÄĂm se dĂĄ v Şånru setkat. Bystrov vykonal kus tvrdĂŠ prĂĄce a informace podĂĄvĂĄ s nadhledem i zanĂcenĂm, takĹže jeho vyprĂĄvÄnĂ ocenĂ i ÄtenĂĄĹ, kterĂ˝ zrovna tĂĄborovĂ˝m ohĹĹŻm neholduje. Jak se pĂĹĄe v mottu knihy, „Jsou pĂsnÄ, u kterĂ˝ch stojĂ za to znĂĄt celĂ˝ pĹĂbÄh.“ Bystrov tyto pĹĂbÄhy rekonstruuje s nenĂĄpadnou brilancĂ.
Stefan Segi
Bystrov, Michal: PĹĂbÄhy pĂsnĂ. Galen, Praha 2009. 271 str.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 1 (39), 9. 11. 2009.
(5. 8. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2487
Sliby se maj plnit
KratochvilĹŻv novĂ˝ romĂĄnDenisa GarciovĂĄ
( denisa.garciova)
DÄj Slibu se z vÄtĹĄĂ ÄĂĄsti odehrĂĄvĂĄ poÄĂĄtkem 50. let v reĂĄlnĂŠm i nereĂĄlnĂŠm prostĹedĂ Brna, kterĂŠ zaĹžĂvĂĄ komunistickou stavebnĂ explozi. ĂstĹednĂ hrdina, architekt Kamil ModrĂĄÄek, je autorem nÄkolika vysoce umÄlecky cenÄnĂ˝ch vil; doba a jinĂŠ okolnosti jej vĹĄak tlaÄĂ ke kolektivnĂm pĹedstavĂĄm a nutĂ ho pĹehodnotit svĂŠ umÄleckĂŠ ideĂĄly. KromÄ charakteristickĂŠ lokace se ve Slibu objevuje nÄkolik dalĹĄĂch konstant typickĂ˝ch pro Kratochvilovy prĂłzy. Jednou z nejvĂ˝raznÄjĹĄĂch je pĹĂtomnost nÄkolika vypravÄÄĹŻ, kterĂĄ pĹinĂĄĹĄĂ spektrum rĹŻznĂ˝ch ĂşhlĹŻ pohledu. Mimo autorskĂŠho vypravÄÄe k ÄtenĂĄĹi promlouvĂĄ i architekt ModrĂĄÄek, poruÄĂk LĂĄska Äi soukromĂŠ oÄko Daniel KoÄĂ.
Jak jiĹž nĂĄzev knihy naznaÄuje, pĹĂbÄh se bude toÄit okolo slibu. Ten dal totiĹž architekt Kamil ModrĂĄÄek svĂŠ sestĹe EliĹĄce, jeĹž se po policejnĂm vyĹĄetĹovĂĄnĂ obÄsila v cele. SnaŞà se pomstĂt jejĂ smrt, a to velice svĂŠrĂĄznĂ˝m zpĹŻsobem. Vezme spravedlnost do svĂ˝ch rukou a hodlĂĄ potrestat toho, kdo je v jeho oÄĂch vinen sestĹinou smrtĂ – poruÄĂka LĂĄsku.
JiĹĂ Kratochvil uĹž nĂĄzvem svĂŠho romĂĄnu Slib odkazuje na stejnojmennou novelu ĹĄvĂ˝carskĂŠho autora Friedricha DĂźrrenmatta, kterĂĄ vyĹĄla roku 1958. DĂźrrenmattĹŻv Slib vĹĄak pĹedstavuje rekviem na detektivnĂ romĂĄn, kdeĹžto podtitulem Kratochvilova romĂĄnu je „rekviem na padesĂĄtĂĄ lĂŠta“. DĂky epizodnĂm pĹĂbÄhĹŻm vĹĄak ÄtenĂĄĹ o detektivnĂ zĂĄpletku ĂşplnÄ ochuzen nebude.
ZĂĄsadnĂ roli hraje v romĂĄnu takĂŠ tajemno, kuriĂłznĂ a grotesknĂ situace. Na to jsme vĹĄak u Kratochvila zvyklĂ, tak ÄĂm nĂĄs jeĹĄtÄ mĹŻĹže pĹekvapit? ModrĂĄÄkova vize o odplatÄ spoÄĂvĂĄ v uvÄznÄnĂ poruÄĂka LĂĄsky v kleci ze zlata v brnÄnskĂŠm podzemĂ. Nejprve se za mĹĂĹžemi ocitne symbolicky jen lĂstek s poruÄĂkovĂ˝m jmĂŠnem, s tĂm se vĹĄak architekt nechce spokojit a nakonec polapĂ samotnĂŠho LĂĄsku. OsobnĂ msta se vĹĄak architektovi vymkne z rukou a souhrou nĂĄhod zaÄne poÄet podzemĂch nĂĄjemnĂkĹŻ stoupat. Kamil ModrĂĄÄek se s touto situacĂ snaŞà vyrovnat po svĂŠm a vytvĂĄĹĂ ve svĂŠm sklepnĂm vÄzenĂ alternativnĂ spoleÄenstvĂ se vĹĄĂm vĹĄudy (tedy samozĹejmÄ kromÄ svobody pohybu) a zĂĄroveĹ tu buduje svĂŠ vrcholnĂŠ architektonickĂŠ dĂlo.
Kniha je prosycena nÄkdy aĹž bizarnĂmi nĂĄhodami, s kaĹždou dalĹĄĂ kapitolou se jednotlivĂŠ, zdĂĄnlivÄ nepodstatnĂŠ epizody provazujĂ, vĹĄe do sebe zaÄĂnĂĄ zapadat. To ukazuje na to, Ĺže Kratochvil nepĂĹĄe jen tak nazdaĹbĹŻh, ale Ĺže svĂŠ dĂlo peÄlivÄ komponuje. StejnÄ mĹŻĹžeme interpretovat velkĂŠ mnoĹžstvĂ aluzĂ a parafrĂĄzĂ. Mimo výťe zmĂnÄnĂŠho DĂźrrenmatta tak v knize najdeme pĹĂmĂŠ odkazy na ruskĂŠho spisovatele Vladimira Nabokova a jeho povĂdku MluvĂme rusky. Ve tĹetĂ ÄĂĄsti knihy se dostaneme takĂŠ do souÄasnosti, kde se to hemŞà narĂĄĹžkami na tzv. KuĹimskou kauzu Äi pĹĂpad RakuĹĄana Fritzla. Z tohoto okĂŠnka do budoucnosti je ÄtenĂĄĹi zĹejmĂŠ, Ĺže muselo dojĂt k rozuzlenĂ, k naplnÄnĂ slibu.
Ten, kdo znĂĄ DĂźrrenmattovu novelu, nebude v KratochvilovÄ Slibu pĹekvapen, Ĺže zlom pĹichĂĄzĂ v okamĹžiku automobilovĂŠ nehody. A ten, kdo znĂĄ alespoĹ trochu Kratochvila, se vĹĄak bude mĂt stĂĄle na pozoru. VĂ totiĹž, Ĺže si autor se ÄtenĂĄĹem rĂĄd pohrĂĄvĂĄ a pĹĂbÄh dovĂĄdĂ k neuvÄĹitelnĂ˝m absurditĂĄm. StrĹŻjcem pĹĂbÄhu nenĂ totiĹž nĂĄhoda, jak jsme si mohli celou dobu myslet, ale Kratochvil, to on tahĂĄ za vĹĄechny nitky. ZĂĄvÄr knihy je podle mĂŠho nĂĄzoru neotĹelĂ˝ a vĹŻÄi ÄtenĂĄĹi nestoudnÄ troufalĂ˝. Ale nic jinĂŠho bychom od Kratochvila snad ani neÄekali.
Denisa GarciovĂĄ
Kratochvil, JiĹĂ: Slib. DruhĂŠ mÄsto, Brno 2009. 292 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 1 (39), 9. 11. 2009.
(27. 9. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2490
Kde mĂĄme Äas pĹemýťlet
Jak tÄĹžkou pracĂ a provazy Wilde ke zmÄnÄ nĂĄzoru pĹiĹĄelVladimĂra StaĹkovĂĄ
( vladimira.stankova)
Ĺ˝e vÄkem a zkuĹĄenostmi se usazujeme, Ĺže jednou se koneÄnÄ vybouĹĂme a budeme tÄmi „sprĂĄvnĂ˝mi“ Äleny spoleÄnosti. A takĂŠ Ĺže vÄzenĂ obÄas dosĂĄhne jednoho ze svĂ˝ch cĂlĹŻ – nĂĄpravy charakteru (nebo alespoĹ chovĂĄnĂ).
Tato kniha nĂĄs nutĂ k tomu, na co v normĂĄlnĂm bÄhu Ĺživota nezbĂ˝vĂĄ moc Äasu – k pĹemýťlenĂ nad sebou samĂ˝mi. „Bavilo mÄ bĂ˝t dandym, mĂłdnĂm lvem, obklopoval jsem se malĂ˝mi povahami a nĂzkĂ˝mi tvory. Stal jsem se marnotratnĂkem vlastnĂho gĂŠnia a promrhat vÄÄnĂŠ mlĂĄdĂ mi pĹŻsobilo zvlĂĄĹĄtnĂ potÄĹĄenĂ,“ pĂĹĄe Wilde ze ĹžalĂĄĹe v dopise lordu Douglasovi. MuĹži, jehoĹž otec Wilda obvinil z homosexuality v dobÄ, kdy byla prohlĂĄĹĄenĂĄ za nezĂĄkonnou.
Na strĂĄnkĂĄch De Profundis z hlubin vyvÄrĂĄ autorovo nitro a bezkonvenÄnĂ buĹiÄ spoleÄnosti se promÄĹuje v pokornĂŠho trpitele. SnaŞà se vĹĄe, co ho potkĂĄvĂĄ, obrĂĄtit k dobrĂŠmu. Prozrazuje svĂŠ tuĹžby i budoucĂ plĂĄny, pĹiznĂĄvĂĄ se ke svĂ˝m chybĂĄm.
Tento posmrtnÄ vydanĂ˝ text je ne neprĂĄvem povaĹžovĂĄn za nejzralejĹĄĂ autorovo prohlĂĄĹĄenĂ o ĹživotÄ a umÄnĂ. Je to prohlĂĄĹĄenĂ upĹĂmnĂŠ a pokornĂŠ, ale nenĂ plaÄtivou prosbou za odpuĹĄtÄnĂ. Pohled na Ĺživot zĹŻstĂĄvĂĄ i po mÄsĂcĂch v ĹžalĂĄĹi realistickĂ˝ a stĹĂdmĂ˝. ChladnĂĄ Ĺžaloba nespravedlivĂŠ spoleÄnosti vyznĂvĂĄ vĂ˝raznÄji, neĹž kdyby byla plivĂĄna jedovatou rozhoĹÄenou slinou.
Kniha nenĂ nejvhodnÄjĹĄĂ pro odpoÄinkovĂĄ odpoledne ke kĂĄvÄ. Je nĂĄroÄnĂĄ jako sebezpytovĂĄnĂ duĹĄe. OvĹĄem stejnÄ tak, jako jsou doporuÄovĂĄny dennÄ alespoĹ malĂŠ chvilky zamyĹĄlenĂ, ani De Profundis bychom se nemÄli vyhĂ˝bat. MinimĂĄlnÄ pro literĂĄrnĂ zĂĄĹžitek…
VladimĂra StaĹkovĂĄ
Wilde, Oscar: De Profundis. PĹeklad: A. StarĂ˝. XYZ, 2009. 202 stran.
(5. 10. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2493
Kolik trĂĄpenĂ sneseĹĄ? Tady mĂĄĹĄ jeĹĄtÄ!
Petra SoukupovĂĄ navazuje na ĂşspÄĹĄnĂ˝ debut souborem novel ZmizetMarek DobrĂ˝
( marek.dobry)
PrvnĂ kniha Petry SoukupovĂŠ zĂskala vskutku nebĂ˝valĂ˝ ohlas. Autorka s nĂ vyhrĂĄla Magnesii Literu a dokonce i Cenu JiĹĂho Ortena. Bylo proto nabĂledni, Ĺže na trh brzy pĹijde kniha dalĹĄĂ. Soubor novel Zmizet vyĹĄel dva roky po prvotinÄ a je znĂĄt, Ĺže se jiĹž nejednĂĄ o debut. GrafickĂŠ a kniĹžnĂ zpracovĂĄnĂ (kupĹĂkladu pevnĂŠ desky) i rozsah knihy napovĂdajĂ, Ĺže se ÄtenĂĄĹsky setkĂĄvĂĄme s autorkou, kterĂĄ jiĹž zĂskala renomĂŠ.
SluĹĄĂ se nejprve porovnat Zmizet s dĂlem pĹedchozĂm a zeptat se, zdali doĹĄlo u autorky k nÄjakĂŠmu posunu. NejvÄtĹĄĂm nedostatkem novely K moĹi bylo pomÄrnÄ pĹedvĂdatelnĂŠ koneÄnĂŠ vyznÄnĂ – velmi krĂĄsnĂĄ a namyĹĄlenĂĄ dĂvka se nakonec ufetuje k smrti, zatĂmco ta zpoÄĂĄtku tlustĂĄ, nesebevÄdomĂĄ, a tudĂĹž velmi neĹĄĹĽastnĂĄ se v dospÄlĂŠm ĹživotÄ stane mnohem spokojenÄjĹĄĂ. UrÄitĂ˝m zpĹŻsobem takĂŠ v prvotinÄ ne zcela fungoval jazyk. JakĂŠsi nĂĄhodnĂŠ elipsy a stylovĂĄ neustĂĄlenost v dĂle pomÄrnÄ ruĹĄily.
Pro novely ze souboru Zmizet stĂĄle platĂ výťe zmĂnÄnĂĄ prvnĂ ÄĂĄst. KoneÄnĂŠ vyznÄnĂ je skuteÄnÄ jasnĂŠ od prvnĂch vÄt. VĹĄechny postavy jsou neĹĄĹĽastnĂŠ a marnÄ hledajĂ svĂŠ mĂsto ve svÄtÄ, kterĂ˝ je k nim krutĂ˝ a hĂĄzĂ jim klacky pod nohy. Po urÄitĂŠ dobÄ je vĹždy do pĹĂbÄhu vloĹžen nÄjakĂ˝ zlomovĂ˝ moment (amputace nohy, zmizelĂ˝ sourozenec), kterĂ˝ do nÄj na prvnĂ pohled vnĂĄĹĄĂ novĂŠ okolnosti. KvĹŻli vĹĄeprostupujĂcĂmu zoufalstvĂ, osamocenosti a vykoĹenÄnosti postav se ale vlastnÄ nic nemÄnĂ, jelikoĹž tÄch pĂĄr centimetrĹŻ, o kterĂŠ se propast bezĂştÄĹĄnosti prohlubuje, se uĹž beztak nachĂĄzĂ v takovĂŠ hloubce, Ĺže to nikdo nepostĹehne. Pokud lze nÄkde spatĹit vĂ˝raznĂ˝ posun v tvorbÄ Petry SoukupovĂŠ, pak v gradaci zoufalstvĂ postav.
Kladem Zmizet je literĂĄrnĂ Ĺemeslo autorky. Kniha se velice dobĹe Äte (tedy pokud ÄtenĂĄĹi nevadĂ, Ĺže je mu pĹedklĂĄdĂĄno vlastnÄ ponÄkolikĂĄtĂŠ to samĂŠ v mĂrnĂŠ obmÄnÄ). SoukupovĂĄ svĹŻj literĂĄrnĂ jazyk vĂ˝raznÄ vypilovala. LĂŠpe snad ĹĂci obrousila. NejvĂ˝raznÄji k tomu dospÄla zĹejmÄ odstranÄnĂm prvoplĂĄnovĂ˝ch a zbyteÄnĂ˝ch experimentĂkĹŻ bez efektu. I vstupovĂĄnĂ vypravÄÄe do nitra postav a promlouvĂĄnĂ jejich Ăşsty je zvlĂĄdnuto pomÄrnÄ dobĹe, odhlĂŠdnu-li od „dramatickĂ˝ch“ pasĂĄĹžĂ, kde probĂhĂĄ nÄkolikerĂĄ promÄna vypravÄÄskĂŠho subjektu na prostoru jedinĂŠ strany a vyprĂĄvÄnĂ se tĂm na chvĂli zbyteÄnÄ drolĂ.
Je ponÄkud ĹĄkoda, Ĺže se SoukupovĂĄ natolik ĂşpornÄ drŞà úspÄĹĄnĂŠho receptu. TĂŠmÄĹ tĹi sta padesĂĄt stran se tak stĂĄvĂĄ tÄĹžko stravitelnĂ˝mi (pĹibliĹžnÄ od poloviny druhĂŠho pĹĂbÄhu, kde jiĹž zcela netlumenÄ zĂĄĹĂ otravnĂŠ opakovĂĄnĂ). I pĹes jiĹž zmĂnÄnou Ätivost je velmi ĂşnavnĂŠ, kdyĹž i ve ÄtvrtĂŠ novele (poÄĂtĂĄme-li K moĹi) po sobÄ tvoĹĂ nejvĂ˝raznÄjĹĄĂ tĂŠmata ĹĄpatnĂ˝ sourozeneckĂ˝ vztah, mizernĂ a neempatiÄtĂ rodiÄe a vlastnĂ vykoĹenÄnost. Stereotypnost a schematiÄnost novel tvoĹĂ vskutku hlavnĂ a pomÄrnÄ vĂ˝raznĂ˝ nedostatek, kterĂ˝ pro mÄ ÄinĂ z Petry SoukupovĂŠ autorku, kterĂĄ pravdÄpodobnÄ zatĂm nemĂĄ co ĹĂci.
NetvrdĂm ani nĂĄznakem, Ĺže pro Petru Soukupovou nenĂ na ÄeskĂŠm literĂĄrnĂm poli mĂsto. Spoustu ÄtenĂĄĹĹŻ jistÄ zaujme, bezpochyby dokonce i nadchne a dojme. Mnoho vĂ˝tiskĹŻ Zmizet bude muset snĂŠst potĹĂsnÄnĂ kapkami slz citlivĂ˝ch ÄtenĂĄĹĹŻ se smyslem pro spravedlivĂ˝ svÄt. JejĂ pĹĂbÄhy jsou neoddiskutovatelnÄ srdceryvnĂŠ a lidskĂŠ. BohuĹžel ale nedrĂĄĹždĂ formou ani obsahem. PĹĂbÄhy sice nijak nedrhnou, zĂĄroveĹ ale nenĂ potĹeba se nÄkde pozastavit Äi pĹemýťlet. Pokud si sĂĄm pro sebe kladu otĂĄzku, jakĂ˝ dĹŻvod mÄ mĂĄ pĹivĂŠst k pĹeÄtenĂ dalĹĄĂch tĹĂ novel tĂŠto autorky, odpovÄÄ je pro mÄ zĹejmĂĄ: ŞådnĂ˝.
Marek DobrĂ˝
SoukupovĂĄ, Petra: Zmizet. Host, Brno 2009. 344 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 1 (39), 9. 11. 2009.
(14. 10. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2496
Josef K. v pruhovanÊm pyŞamu
aneb jak si komiks Kafku naĹĄelEva HaderkovĂĄ
( eva.haderkova)
MusĂm uznat, Ĺže v tomto pĹĂpadÄ se jednĂĄ o adaptaci znaÄnÄ zdaĹilou. SĂly spojili francouzskĂĄ vĂ˝tvarnice Chantal MontellierovĂĄ a britskĂ˝ spisovatel a rozhlasovĂ˝ reĹžisĂŠr David Zane Mairowitz.
V knize se objevuje pouze ÄernĂĄ a bĂlĂĄ, coĹž vzhledem k originĂĄlu jistÄ nenĂ nĂĄhodnĂŠ. PĹesto si myslĂm, Ĺže nÄjakĂĄ doplĹkovĂĄ barva by mohla podtrhnout atmosfĂŠru, kterĂĄ je jinak, zvlĂĄĹĄtÄ v obrazech pĹedmÄstĂ nebo bankovnĂ kancelĂĄĹe, vystiĹžena velmi dobĹe. Jedinou vĂ˝tku bych smÄĹovala k postavÄ Josefa K., kterĂ˝ se v kreslenĂŠ podobÄ aĹž pĹĂliĹĄ podobĂĄ samotnĂŠmu Kafkovi. TypickĂ˝mi motivy knihy jsou vĹĄudypĹĂtomnĂŠ hodiny, kostry a takĂŠ vĂ˝seky ÄĂĄstĂ obliÄejĹŻ, kterĂŠ dodĂĄvajĂ dÄji tu sprĂĄvnou „kafkovskou“ tĂsnivost a zĂĄroveĹ jistou komiÄnost.
VybranĂŠ ĂştrĹžky pĹŻvodnĂho textu se vÄtĹĄinou omezily na dialogy, ale nechybĂ ani nÄkolik vypravÄÄskĂ˝ch okĂŠnek. PĹes nutnou zkratkovitost byly vybrĂĄny vÄty podstatnĂŠ a podaĹilo se zachovat i kontext. Pouze nÄkterĂŠ poznĂĄmky tĂ˝kajĂcĂ se lokace jsou dosti zavĂĄdÄjĂcĂ, jelikoĹž se tĂ˝kajĂ pĹĂmo Prahy, kterĂĄ v Procesu nenĂ nikde explicitnÄ zmĂnÄna. Na konci knihy nechybĂ ani pĂĄr interpretaÄnĂch poznĂĄmek, kterĂŠ by ovĹĄem dostateÄnÄ pouÄenĂ˝ ÄtenĂĄĹ nemÄl brĂĄt pĹĂliĹĄ vĂĄĹžnÄ.
Pokud jste se s KafkovĂ˝m romĂĄnem jiĹž blĂĹže seznĂĄmili a pĹirostl vĂĄm k srdci nebo si jen chcete pĹipomenout jeho stÄĹžejnĂ okamĹžiky, je tato kniha urÄena pĹesnÄ vĂĄm. TakĂŠ se hodĂ pro ty, kterĂŠ sice zajĂmĂĄ, o Äem Ĺže ten Proces vlastnÄ je, ale nehodlajĂ mu vÄnovat pĹĂliĹĄ mnoho Äasu. Ani ortodoxnĂ milovnĂci Kafky nebudou zklamĂĄni, kniha mĹŻĹže poskytnout novĂ˝ nĂĄhled na znĂĄmou vÄc. V pĹĂpadÄ, Ĺže nespadĂĄte ani do jednĂŠ z tÄchto kategoriĂ, sĂĄhnÄte radÄji po klasickĂŠm vydĂĄnĂ.
Eva HaderkovĂĄ
MontellierovĂĄ, Chantal & Mirowitz, David: Proces. GrafickĂ˝ romĂĄn. BB/art, Praha 2009. 127 stran.
(15. 10. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2500
AndÄlskĂĄ pocta ZuzanÄ NavarovĂŠ
aneb vzpomĂnka na vĂ˝jimeÄnĂ˝ talent tĂŠto hudebnĂ umÄlkynÄHana VildovĂĄ
( hana.vildova)
OtĂĄzka, nakolik bude ÄtenĂĄĹ pĹi ÄetbÄ prvnĂ ÄĂĄsti knihy (kterou je vĂ˝bÄr pĂsĹovĂ˝ch textĹŻ) postrĂĄdat hudebnĂ doprovod, v tomto pĹĂpadÄ ustupuje do pozadĂ. Texty jsou vydatnĂŠ na interpretaci a rafinovanĂŠ. Je na nich znĂĄt ĹĄikovnĂŠ pohrĂĄvĂĄnĂ si se slovĂÄky, aniĹž by byl zastĂnÄn jejich silnĂ˝ sdÄlovacĂ vĂ˝znam. SpojujĂ proplĂŠtĂĄnĂ vĂce jazykĹŻ, kouzlenĂ se slovnĂmi vĂ˝razy a humor s niternou a osobnĂ zpovÄdĂ autorky. ObstojĂ tedy i bez hudebnĂho doprovodu, aÄkoli ÄtenĂĄĹ znalĂ˝ umu NavarovĂŠ si bude patrnÄ melodii pobroukĂĄvat jaksi bezdÄÄnÄ a automaticky.
DruhĂĄ ÄĂĄst knihy mĂĄ zĹejmÄ ÄtenĂĄĹe blĂĹže seznĂĄmit s profesnĂm a osobnĂm Ĺživotem NavarovĂŠ. Nalezneme zde krĂĄtkĂ˝ Ĺživotopis, poskytujĂcĂ zĂĄkladnĂ Ăşdaje o zpÄvaÄÄinÄ ĹživotÄ, medailĂłnky jejĂch blĂzkĂ˝ch pĹĂĄtel Äi spolupracovnĂkĹŻ, poslednĂ rozhovory pĹed ĂşmrtĂm, ve kterĂ˝ch poodkrĂ˝vĂĄ napĹĂklad pozadĂ vzniku svĂ˝ch pĂsnĂ a stĹĂpky ze svĂŠho soukromĂ, dĂĄle dopisy adresovanĂŠ ZuzanÄ (ve dvou pĹĂpadech uĹž za hranice tohoto svÄta), ale takĂŠ zkoumavĂ˝ pohled hudebnĂho kritika Pavla KlusĂĄka a doslov editorky, bohemistky Hany SvanovskĂŠ, kteĹĂ vyzdvihujĂ umÄleckou hodnotu textĹŻ. MilovnĂky vizuĂĄlnĂ strĂĄnky jistÄ potÄĹĄĂ doprovodnĂŠ ÄernobĂlĂŠ fotografie, kterĂŠ jsou dĹŻleĹžitou souÄĂĄstĂ tohoto poÄtenĂ.
ZĂĄvÄrem tedy nezbĂ˝vĂĄ neĹž konstatovat, Ĺže AndÄlskĂĄ poÄta nepĹinĂĄĹĄĂ novĂ˝ pohled na zpÄvaÄÄinu tvorbu, ale dĹŻstojnÄ plnĂ Ăşkol nostalgicky zavzpomĂnat na Zuzanu Navarovou nejen jako na jednu z nejvĂ˝raznÄjĹĄĂch pĹedstavitelek ÄeskĂŠ folkovĂŠ scĂŠny, ale takĂŠ na ÄlovÄka neobyÄejnĂ˝ch kvalit. Z knĂĹžky dĂ˝chĂĄ pĹĂĄtelskĂĄ nĂĄklonnost vĹŻÄi autorce.
Hana VildovĂĄ
NavarovĂĄ, Zuzana: AndÄlskĂĄ poÄta. Host, Brno 2009. 167 stran.
(18. 10. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2512
„RazĂme na ĹĄtreku!“
Nick Cave a jeho zvolna korodujĂcĂ casanovaJan DuhajskĂ˝
( jan.duhajsky)
Po knize A uzĹela oslice andÄla (1989) tak Nick Cave pĹichĂĄzĂ s dalĹĄĂm literĂĄrnĂm poÄinem, jehoĹž ÄeskĂ˝ pĹeklad je moĹžno naleznout mezi aktuĂĄlnĂmi novinkami z produkce praĹžskĂŠho nakladatelstvĂ Argo. Na rozdĂl od bezbĹeze psychedelickĂŠ „Oslice“ je Smrt Zajdy Munroa (jak znĂ plnĂ˝ nĂĄzev knihy) dĂlem, kterĂŠ pĹeci jen vĂce vychĂĄzĂ z bÄĹžnĂŠho racionĂĄlnĂho vnĂmĂĄnĂ svÄta, coĹž se jistÄ dĂĄ brĂĄt jako krok nÄkam jinam, ovĹĄem v rĂĄmci kvality textu bohuĹžel nikoli jako krok kupĹedu. Skoro jako by se nebylo moĹžnĂŠ ubrĂĄnit dojmu, Ĺže za veĹĄkerou ÄtenĂĄĹskou pĹitaĹžlivost „Oslice“ byla tak z devadesĂĄti procent zodpovÄdnĂĄ prĂĄvÄ jejĂ nevĂĄzanĂĄ surrealistiÄnost, ve kterĂŠ bylo sice krajnÄ nesnadnĂŠ se alespoĹ trochu zorientovat, coĹž vĹĄak byl zĹejmÄ onen fakt, jenĹž Äinil jejĂ Äetbu zajĂmavou a v podstatÄ i zĂĄbavnou.
Ne snad, Ĺže by Smrt Zajdy Munroa nebyla zĂĄbavnĂĄ, bohuĹžel jĂ to vĹĄak vydrŞà jen prvnĂch zhruba ÄtyĹicet padesĂĄt strĂĄnek a pak uĹž je to vlastnÄ dokoleÄka poĹĂĄd to samĂŠ Äili troĹĄku nuda. DalĹĄĂ Äetba se pak zĂĄkonitÄ zvrhĂĄvĂĄ maximĂĄlnÄ v nekoneÄnĂŠ ÄekĂĄnĂ na to, zda pĹeci jen jeĹĄtÄ nepĹijde nÄco dalĹĄĂho, nÄjakĂ˝ posun Äi zvrat. Toto ĂşpÄnlivÄ vzĂ˝vanĂŠ cosi vĹĄak nepĹichĂĄzĂ a opravdu vĹŻbec nepĹijde. NejvÄtĹĄĂm pĹesahem za prvoplĂĄnovou svrchnĂ slupku tak zĹŻstane ponÄkud lapidĂĄrnĂ jinotaj, kterĂ˝ rozkryje snad ĂşplnÄ kaĹždĂ˝, totiĹž Ĺže ona avizovanĂĄ smrt hlavnĂho hrdiny nastĂĄvĂĄ dĂĄvno pĹed svĂ˝m fyzickĂ˝m vyvrcholenĂm, a to v podobÄ Ăşpadku jeho svĹŻdcovskĂ˝ch schopnostĂ. Jinak ĹeÄeno: Pokud zrovna nejste zavilĂ˝m milovnĂkem Äi milovnicĂ nejintimnÄjĹĄĂch partiĂ Avrile Lavigne Äi Kylie Minogue, pak pravdÄpodobnÄ dospÄjete ke konci textu pouze ze setrvaÄnosti Äi z dĹŻvodu obdivuhodnĂŠ vnitĹnĂ kĂĄznÄ a iluzornĂho smyslu pro povinnost doÄĂst.
Kdokoli alespoĹ trochu znalĂ˝ produkce nakladatelstvĂ Argo se navĂc neubrĂĄnĂ jeĹĄtÄ srovnĂĄnĂ, ze kterĂŠho Nick Cave takĂŠ nevychĂĄzĂ zrovna nejlĂŠpe, a sice se seattleskĂ˝m literĂĄrnĂm samorostem Tomem Robbinsem. Je to ostatnÄ nasnadÄ: StejnĂĄ edice i grafika, ale hlavnÄ podobnĂ˝, velice podobnĂ˝ jazyk vyprĂĄvÄnĂ. Abychom snad neupadli v omyl, pĹedchozĂ ĹĂĄdky rozhodnÄ nebyly a ani nemÄly bĂ˝t kritikou puritĂĄnskou a moralizujĂcĂ, ostatnÄ i Tom Robbins je ve svĂ˝ch textech namnoze sexuĂĄlnÄ explicitnĂ a rozhodnÄ takĂŠ neĹĄetĹĂ vulgarismy. V jeho pojetĂ je vĹĄak tato vnÄjĹĄĂ strĂĄnka vÄci zevnitĹ prozĂĄĹena oÄividnĂ˝m nadhledem, pĹĂjemnĂ˝m vtipem a hlavnÄ neutuchajĂcĂm pĹĂlivem pozitivnĂ energie, kterĂ˝ v jeho vrcholnĂ˝ch pracĂch pĹivĂĄdĂ na scĂŠnu originĂĄlnĂ podobu transcendentĂĄlna. Caveova vĹĄeobjĂmajĂcĂ deprese je pak ve spojenĂ s obdobnou formou jiĹž mĂsty neĂşnosnĂĄ a jeho humor se Äasto ocitĂĄ daleko za hranicĂ pĹijatelnĂŠ mĂry cynismu. SeÄteno a podtrĹženo: ve srovnĂĄnĂ s RobbinsovĂ˝mi nejlepĹĄĂmi kousky sedĂ CaveĹŻv „ZajĂÄek“ ve svĂŠ jamce opravdu hodnÄ hluboko a hodnÄ sĂĄm.
Abychom vĹĄak rovnou nestĂnali hlavy, je tĹeba nakonec ĹĂci, Ĺže Smrt Zajdy Munroa je solidnÄ ĹemeslnÄ napsanĂĄ kniha. Nic mĂĹ a pohĹĂchu takĂŠ nic vĂc. MoĹžnĂĄ, Ĺže kdyby se tento romĂĄnovĂ˝ text pĹepracoval kupĹĂkladu do podoby filmovĂŠho scĂŠnĂĄĹe, dala by se podle nÄj natoÄit pĹĂjemnÄ ĹĄvihlĂĄ road movie. Takhle si vĹĄak lze Zajdovo zvolĂĄnĂ: „RazĂme na ĹĄtreku!“ pĹeloĹžit pouze jakoĹžto vĂ˝zvu k dlouhĂŠ a mĂrnÄ ĂşmornĂŠ cestÄ a nechĂĄvĂĄm uĹž jen a jen na vĂĄs, zda mĂĄte Äi nemĂĄte zapotĹebĂ takovou pouĹĽ podstupovat.
Jan DuhajskĂ˝
Cave, Nick: Smrt Zajdy Munroa. PĹeklad: Michala MarkovĂĄ. Argo, Praha 2009. 238 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 1 / 39), 19. 11. 2009.
(19. 10. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2513
JedovatĂĄ poHADka tisĂce a jednoho tetovĂĄnĂ
MĂĄ nejmilejĹĄĂ kniha od MarkĂŠty PilĂĄtovĂŠ kombinuje jak Şånry, tak kontinentyKateĹina KubovĂĄ
( katerina.kubova)
NovĂ˝ romĂĄn MarkĂŠty PilĂĄtovĂŠ MĂĄ nejmilejĹĄĂ kniha je smÄsicĂ nejrĹŻznÄjĹĄĂch ŞånrĹŻ. UmnÄ propojuje detektivku, milostnĂ˝ romĂĄn, thriller a pohĂĄdku, kterĂĄ ale rozhodnÄ nepatĹĂ do rukou dÄtem. To vĹĄe je protkĂĄno syrovĂ˝m popisem Ĺživota v jihoamerickĂ˝ch slumech.
Na prvnĂ pohled neuvÄĹitelnĂĄ kombinace ÄtenĂĄĹe pohltĂ od prvnĂ vÄty a na hadĂm hĹbetÄ – hladce, dÄsivÄ a klikatÄ – ho doveze aĹž na konec. VypravÄÄem je paradoxnÄ postava, kterĂĄ ztratila pamÄĹĽ, a dokonce si nepamatuje ani svĂŠ jmĂŠno; ve slumu mu ĹĂkajĂ Ten, kterĂ˝ tetuje. PĹĂbÄh, kterĂ˝ nĂĄm (a svĂ˝m zĂĄkaznĂkĹŻm) pĹedklĂĄdĂĄ, ho udrĹžuje naĹživu. KdyĹž tetuje, musĂ vyprĂĄvÄt, pĹimÄt tetovanĂŠho, aby zapomnÄl na bolest. Jinak tater zemĹe – prodavaÄi drog, kteĹĂ jsou jeho nejÄastÄjĹĄĂmi klienty, neznajĂ slitovĂĄnĂ. „StaÄĂ jeden nudnĂ˝ pĹĂbÄh, a zmÄnĂm se na Toho, kdo umĂrĂĄ.“ Inspiraci pro svĂŠ pĹĂbÄhy ÄerpĂĄ ze SlovanskĂ˝ch pohĂĄdek, jeho nejmilejĹĄĂ knihy.
DruhĂ˝m vypravÄÄem, nebo lĂŠpe ĹeÄeno komentĂĄtorem dÄje, je bĂlĂ˝ had HarĂŠ. Motiv hada pĹedstavuje spojujĂcĂ prvek celĂŠ knihy. ÄtenĂĄĹ se musĂ v prĹŻbÄhu ÄtenĂ proplĂŠtat neuvÄĹitelnÄ zamotanĂ˝m klubkem rozmanitĂ˝ch postav, kterĂŠ spolu vĂce Äi mĂŠnÄ souvisejĂ. HlavnĂm vodĂtkem k rozpletenĂ tak sloĹžitĂ˝ch vztahĹŻ jsou prĂĄvÄ hadi a jejich hadĂ pĂseĹ, kterĂĄ je jakĂ˝msi refrĂŠnem celĂŠ knihy: „Had v horeÄce spĂ, na smrtelnĂŠm mĂstÄ, lĂbĂĄ tÄ na jazyk, je tvĂ˝ma oÄima, rozpleĹĽ ty koĹeny, krvavĂ˝, stoÄenĂ˝.“ Tato pĂseĹ se postupnÄ rozeznĂvĂĄ v myslĂch vĹĄech postav a jen ten, kdo ji rozluĹĄtĂ, Ĺžije plnohodnotnĂ˝m Ĺživotem, dle slov hada HarĂŠho: „Je mĂĄlo lidĂ, kteĹĂ od nĂĄs dostanou pĂseĹ... Pokud pĂseĹ nerozluĹĄtĂ nebo nepĹijmou, zaÄne jim ĹĄkodit... PĂseĹ mluvĂ o konci. A kdo porozumĂ konci, mĹŻĹže doopravdy ĹžĂt.“
NastĂnit dÄj knihy je v podstatÄ nemoĹžnĂŠ, sklĂĄdĂĄ se z mnoha dĂlÄĂch pĹĂbÄhĹŻ, kterĂŠ dohromady sklĂĄdajĂ nesmĂrnÄ sloĹžitĂ˝ celek. KlĂÄ k nalezenĂ zĂĄkladnĂho tĂŠmatu tvoĹĂ motto knihy od Fernanda Pessoy: „VĹĄichni vĂme, Ĺže zemĹeme; vĹĄichni cĂtĂme, Ĺže nezemĹeme.“ PĹestoĹže postavy knihy majĂ ĂşplnÄ odliĹĄenĂŠ osudy, vĹĄechny spojuje jedna a tatĂĄĹž touha, touha po nesmrtelnosti.
AĹž k extrĂŠmu dovĂĄdĂ tento sen vÄdec Michael Vidal – zkoumĂĄ lĂĄtky v hadĂm jedu, kterĂŠ prodluĹžujĂ Ĺživot.
DĹŻleĹžitĂ˝m aspektem romĂĄnu je intertextuĂĄlnost. Hned v prvnĂ promluvÄ tatera-vypravÄÄe najdeme modernĂ verzi pohĂĄdek TisĂce a jednĂŠ noci. Tater vyprĂĄvĂ, aby ho nezabili prodejci drog, Ĺ eherezĂĄda, aby ji nezabil manĹžel. V postavÄ vÄdce Michaela Vidala spatĹujeme faustovskĂŠho hrdinu. Proto, aby dosĂĄhl co nejvÄtĹĄĂho poznĂĄnĂ a slĂĄvy, poskytne moc nad svĂ˝mi myĹĄlenkami hadu HarĂŠmu. Text takĂŠ obsahuje mnoho motivĹŻ z ÄeskĂ˝ch pohĂĄdek. To, Ĺže se autorka inspirovala prĂĄvÄ jimi, je v textu explicitnÄ ĹeÄeno. VystupujĂ zde v podobÄ knihy SlovanskĂŠ pohĂĄdky, prochĂĄzejĂcĂ pod rukama nÄkolika romĂĄnovĂ˝m postavĂĄm. NÄkterĂŠ jsou dokonce ztÄlesnÄnĂm pohĂĄdkovĂ˝ch hrdinĹŻ onĂŠ knihy. V mĂĹĄence PajitÄ, kterĂĄ polĂbĂ hada na jazyk a tĂm se nauÄĂ hadĂmu jazyku, poznĂĄvĂĄme JiĹĂka ze ZlatovlĂĄsky, kterĂ˝ snÄdl hada a potom rozumÄl vĹĄem ĹživoÄichĹŻm.
AÄkoli autorka jako podklad pro svĂŠ pĹĂbÄhy pouĹžĂvĂĄ Äasem provÄĹenĂŠ literĂĄrnĂ flĂĄky jako Faust Äi PohĂĄdky TisĂce a jednĂŠ noci, je po pĹeÄtenĂ zcela zĹejmĂŠ, Ĺže pod taktovkou schopnĂŠ ruky mĹŻĹže bĂ˝t takovĂĄto literĂĄrnĂ recyklace nesmĂrnÄ zajĂmavĂĄ a pĹĂnosnĂĄ.
KateĹina KubovĂĄ
PilĂĄtovĂĄ, MarkĂŠta: MĂĄ nejmilejĹĄĂ kniha. Torst, Praha 2009. 276 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 1 (39), 9. 11. 2009.
PilĂĄtovĂĄ: MĂĄ nejmilejĹĄĂ kniha (recenze)
(19. 10. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2515
PĂĄtrĂĄnĂ po tajemstvĂ
Martin Reiner: Lucka, MaceĹĄka a jĂĄHana HudeÄkovĂĄ
( hana.hudeckova)
DÄj knihy je zasazen jak do osmdesĂĄtĂ˝ch a devadesĂĄtĂ˝ch let minulĂŠho stoletĂ, tak do souÄasnosti a odehrĂĄvĂĄ se pĹedevĹĄĂm v BrnÄ. Autor nĂĄs s sebou vezme takĂŠ na vĂ˝let do LondĂ˝na Äi Darmstadtu, kde hlavnĂ hrdina TomĂĄĹĄ prochĂĄzĂ svĂ˝mi dĹŻleĹžitĂ˝mi ĹživotnĂmi etapami.
Autor nĂĄs vrhĂĄ rovnou do dÄje, kterĂ˝ je rozÄlenÄn na nÄkolik liniĂ. Jedna z nich, v nĂĹž TomĂĄĹĄ pĂĄtrĂĄ po tajemstvĂ bĂĄsnĂka JiĹĂho MaceĹĄky, je psĂĄna retrospektivnÄ. PĹi tomto pĂĄtrĂĄnĂ se dostane takĂŠ do LondĂ˝na, kam JiĹĂ MaceĹĄka ve ÄtyĹicĂĄtĂ˝ch letech emigroval. DalĹĄĂ dÄjovĂĄ linie se odehrĂĄvĂĄ chronologicky a my se dozvĂdĂĄme o TomĂĄĹĄovÄ osobnĂm ĹživotÄ, kterĂ˝ nenĂ nijak jednoduchĂ˝. Jeho partnerka Marta se nervovÄ zhroutila a musĂ trĂĄvit dlouhĂ˝ Äas v psychiatrickĂŠ lĂŠÄebnÄ, proto svÄĹuje svou teprve ÄtyĹletou dceru Lucinku TomĂĄĹĄovi, kterĂ˝ ale aĹž doposud nemĂĄ s vĂ˝chovou dÄtà ŞådnĂŠ zkuĹĄenosti.
TomĂĄĹĄ k Lucce pĹilne natolik, Ĺže kdyĹž se vrĂĄtĂ jeho partnerka z lĂŠÄebny, nedokĂĄĹže se o dĂtÄ rozdÄlit s nikĂ˝m jinĂ˝m. Stahuje se proto do ĂşstranĂ a nechĂĄvĂĄ Martu s dcerou samotnou. Kapitola, kterĂĄ se nachĂĄzĂ krĂĄtce za polovinou knihy, nĂĄs odvĂĄdĂ do nÄmeckĂŠho Darmstadtu, kde vystupuje doposud neznĂĄmĂĄ postava JĂźrgena. AĹž v zĂĄvÄru se dozvĂme, kolik toho mÄl hlavnĂ hrdina spoleÄnĂŠho s bĂĄsnĂkem JiĹĂm MaceĹĄkou. JĂźrgen, o kterĂŠm se toho doÄteme v zĂĄvÄru takĂŠ o nÄco vĂce, je toho dĹŻkazem.
ÄastĂĄ zmÄna ÄasĹŻ, nenĂĄvaznost kapitol a jejich nepravidelnĂŠ stĹĂdĂĄnĂ vyĹžadujĂ po nĂĄs, po ÄtenĂĄĹĂch, usilovnĂŠ soustĹedÄnĂ pĹi ÄtenĂ. V celĂŠ knize chybĂ jakĂŠkoliv popisnĂŠ pasĂĄĹže, autor to prostĹednictvĂm hlavnĂho hrdiny, kterĂ˝ vyprĂĄvĂ celou knihu v ich-formÄ, vysvÄtluje. Do textu je jakoby zniÄehonic vloĹžena vÄta, kde se ĹĂkĂĄ, Ĺže ÄtenĂĄĹ nepotĹebuje znĂĄt ŞådnĂŠ popisy a Ĺže nemusĂ vÄdÄt, jak hlavnĂ hrdinovĂŠ vypadali. Ale je to pravdu tak?
Hana HudeÄkovĂĄ
Reiner, Martin: Lucka, MaceĹĄka a jĂĄ. DruhĂŠ mÄsto, Brno 2009.176 stran.
(20. 10. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2516
BoĹžskĂĄ koĹalka ze Ĺ vĂŠdska
Torgny Lindgren ve skvÄlĂŠ formÄMarkĂŠta HolanovĂĄ
( marketa.holanova)
Torgny Lindgren: NorrlandskĂ˝ akvavit
ObĂĄlka knihy NorrlandskĂ˝ akvavit. Zdroj: www.nakladatelstvi.hostbrno.cz
foto: marketa.holanova
©
„JĂĄ jsem Olof Helmersson, pĹedstavil se Olof Helmersson. NedĂĄvno jsem objevil skvÄlou koĹalku. TakĹĂkajĂc mĂstnĂ. StarĂ˝ norrlandskĂ˝ akvavit.“ Olof Helmersson, 84, bĂ˝valĂ˝ probuzeneckĂ˝ kazatel, po ÄtyĹiceti osmi letech a tĹech mÄsĂcĂch pĹijĂĹždĂ do kraje, kde kdysi obrĂĄtil ÄtyĹi sta ĹĄestnĂĄct duĹĄĂ na vĂru. Jak sĂĄm poznamenĂĄvĂĄ, nÄkterĂŠ dokonce dvakrĂĄt.
Dlouho nad spasenĂm bĂĄdal, aĹž zjistil, Ĺže s obrĂĄcenĂm a samotnĂ˝m Bohem je to jinak, neĹž si celou tu dobu myslel. Proto se vracĂ s novĂ˝m poselstvĂm do Västerbottenu zpÄt, aby svĂŠ Äiny napravil a bĂ˝valĂŠ oveÄky pĹivedl opÄt na sprĂĄvnou cestu.
Na smrtelnĂŠm kole objĂĹždĂ krajem, aby hlĂĄsal poselstvĂ. Nic ale nejde tak hladce, jak by si ÄlovÄk a Olof pĹedstavovali. Jeho oveÄky se majĂ k svÄtu, pĹĂpadnÄ leŞà na smrtelnĂŠ posteli nebo uĹž rovnou na hĹbitovÄ, ale pĹedevĹĄĂm se zatvrzele odmĂtajĂ znovu obrĂĄtit a uznat Olofovu pravdu o neexistenci Boha.
NorrlandskĂ˝ akvavit je dalĹĄĂm stĹĂpkem z västerbottenskĂŠ mytologie, kterou Lindgren ve svĂ˝ch prĂłzĂĄch buduje jiĹž celou Ĺadu let. MĂ˝totvornĂ˝ charakter romĂĄnu posilujĂ pĹedevĹĄĂm dva prvky. PrvnĂm jsou epizodickĂĄ vyprĂĄvÄnĂ o nĂĄvĹĄtÄvÄ krĂĄle Karla PatnĂĄctĂŠho, kterĂ˝ pĹijel do kraje na kontrolu staveb odvodĹovacĂch kanĂĄlĹŻ. DruhĂ˝m prvkem je zpĹŻsob zprostĹedkovĂĄnĂ pĹĂbÄhu pomocĂ vypravÄÄe.
VypravÄÄ NorrlandskĂŠho akvavitu s neobyÄejnĂ˝m sebevÄdomĂm zpochybĹuje prakticky cokoli. Prostor pĹĂbÄhu, västerbottenskĂŠ vnitrozemĂ, posouvĂĄ do zvlĂĄĹĄtnĂho kraje bytĂ a nebytĂ, stejnĂ˝m zpĹŻsobem relativizuje i Äas pĹĂbÄhu. MoĹžnĂĄ i dĂky tĂŠto vskutku existenÄnĂ nejistotÄ jsou pro postavy Lindgrenova romĂĄnu jedinou jistotou vzĂĄjemnĂŠ svazky, pevnĂŠ v pĹĂĄtelstvĂ i nenĂĄvisti, pĹehlednĂŠ jako systĂŠm odvodĹovacĂch kanĂĄlĹŻ.
Co je tedy na NorrlandskĂŠm akvavitu novĂŠho? MĂĄ vĹŻbec cenu ÄĂst knihu, kterĂĄ pĹinĂĄĹĄĂ uĹž stokrĂĄt pĹedloĹženĂŠ? Zcela jistÄ ano, a to z nÄkolika dĹŻvodĹŻ. Tematika LindgrenovĂ˝ch prĂłz nebĂ˝vĂĄ ĂşplnÄ radostnĂĄ. Nejinak je tomu i u NorrlandskĂŠho akvavitu, kterĂŠmu vĂŠvodĂ nevĂra, stĂĄĹĂ a smrt. Lindgren je ale takĂŠ mistrem v prĂĄci s paradoxem, coĹž jeho prĂłzĂĄm zajiĹĄĹĽuje potĹebnĂ˝ nadhled, zĂĄroveĹ se mu daĹĂ upozorĹovat na potenciĂĄlnÄ pĹehlĂŠdnutelnĂŠ perspektivy. „Za tĂmhle dĂlem, vyjĂĄdĹil se Olof Helmersson, lze tuĹĄit rozsĂĄhlĂŠ a hlubokĂŠ studium dÄjin. To opravdu ne, namĂtl lokĂĄlkĂĄĹ, spĂĹĄ naopak. CoĹž ale klidnÄ mĹŻĹže bĂ˝t jedno a totĂŠĹž.“
Lindgren se v NorrlandskĂŠm akvavitu pouĹĄtĂ do experimentovĂĄnĂ. Text doplĹujĂ fotografie, obĂĄlky knih, kterĂŠ dajĂ vaĹĄemu Ĺživotu novĂ˝ smÄr (VĂ˝roba ĂşlĹŻ od Alexandra Lundgrena), nebo reklamy – romĂĄn se tak stĂĄvĂĄ kouzelnou kolĂĄĹžĂ, opÄt s jasnÄ ÄitelnĂ˝m rukopisem Lindgrenovy ironie a smyslu pro humor.
A tĹetĂm dĹŻvodem je vĂ˝teÄnĂ˝ pĹeklad ZbyĹka ÄernĂka. ÄernĂk zachovĂĄvĂĄ jemnĂŠ jazykovĂŠ nuance, v promluvĂĄch postav zaznĂvajĂ nespisovnĂŠ a nĂĄĹeÄnĂ vĂ˝razy, archaismy dotvĂĄĹĂ atmosfĂŠru tĂŠmÄĹ pohĂĄdkovĂŠ nĂĄvĹĄtÄvy Karla PatnĂĄctĂŠho.
„ZkrĂĄtka a dobĹe, pokraÄovala prodavaÄka a nasadila pĹi tom slavnostnĂ tĂłn, tĹi rostliny z ĹĂĄdu Umbelliferae, okoliÄnatĂ˝ch, tĹi zdravĂŠ byliny, kterĂŠ se ĹĄĹĽastnĂ˝m zpĹŻsobem spojily v Ĺživou vodu. A nakonec se zuĹĄlechtily pomocĂ nÄkolika kapek sherry. PĹejete si taĹĄku?“
MarkĂŠta HolanovĂĄ
Lindgren, Torgny: NorrlandskĂ˝ akvavit. PĹeklad: Z. ÄernĂk. Host, Praha 2009. 176 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 1 (39), 9. 11. 2009.
(21. 10. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2521
BruselskĂŠ etudy
Barbora MajerovĂĄ
( barbora.majerova)
AÄkoliv mĹŻĹže nĂĄzev knihy Jak sprĂĄvnÄ zabĂjet snadno vyvolat dojem, Ĺže se jednĂĄ o dalĹĄĂ z nekoneÄnĂŠ Ĺady detektivek pochybnĂŠ kvality, ve skuteÄnosti jde o povĂdkovĂ˝ soubor ÄĂtajĂcĂ dvanĂĄct krĂĄtkĂ˝ch pĹĂbÄhĹŻ, v nichĹž zabĂjenĂ sice figuruje, ale rozhodnÄ ne v hlavnĂ roli. Ancion svĂŠ povĂdky koncipuje pĹedevĹĄĂm jako drobnou sondu do Ĺživota ĹadovĂ˝ch BelgiÄanĹŻ, kteĹĂ na prvnĂ pohled niÄĂm nevyÄnĂvajĂ z bezejmennĂŠ lidskĂŠ masy, ale pod slupkou zdĂĄnlivĂŠ obyÄejnosti skrĂ˝vajĂ nevĹĄednĂ zĂĄĹžitky a tragikomickĂŠ udĂĄlosti.
HlavnĂmi postavami a vypravÄÄi povĂdek jsou muĹži pochĂĄzejĂcĂ z odliĹĄnĂ˝ch sociĂĄlnĂch vrstev, ÄtenĂĄĹ se tak v pĹĂbÄzĂch setkĂĄ napĹĂklad s vrcholovĂ˝m manaĹžerem, bankovnĂm ĂşĹednĂkem Äi bĂ˝valĂ˝m kriminĂĄlnĂkem. DalĹĄĂmi faktory, kterĂŠ ovlivĹujĂ dÄj jednotlivĂ˝ch povĂdek, jsou lokalita Bruselu a pĹedevĹĄĂm vĹĄudypĹĂtomnĂĄ nĂĄhoda, jejĂĹž pĹŻsobenĂ dokĂĄĹže v okamĹžiku obrĂĄtit lidskĂ˝ Ĺživot naruby. Skvrna od omĂĄÄky na znaÄkovĂŠ koĹĄili, useknutĂĄ ruka v sĂĄÄku z fastfoodu nebo kancelĂĄĹskĂĄ seĹĄĂvaÄka majĂ v AncionovĂ˝ch povĂdkĂĄch moc mÄnit osud.
Autor v knize vyuĹžĂvĂĄ ich- i er-formy, tyto postupy se nejednou prolnou i v rĂĄmci jednĂŠ povĂdky, vypravÄÄi se stĹĂdajĂ, ÄĂmĹž dochĂĄzĂ ke konfrontaci odliĹĄnĂ˝ch ĂşhlĹŻ pohledu a stanovisek. Jazyk povĂdek je nepĹĂliĹĄ komplikovanĂ˝, Ancion ÄtenĂĄĹe nezahlcuje sloĹžitĂ˝mi metaforickĂ˝mi hĹĂÄkami ani krkolomnĂ˝mi slovnĂmi obraty. PĹĂbÄhy tak mĂsty vyvolĂĄvajĂ dojem, Ĺže by mohly bĂ˝t pĹepisem historek skuteÄnĂ˝ch lidĂ, kterĂŠ autor vyslechl kdesi v pĹĂtmĂ bruselskĂŠho baru.
SbĂrka povĂdek Jak sprĂĄvnÄ zabĂjet potÄĹĄĂ kaĹždĂŠho se zĂĄlibou v drobnĂ˝ch, lehce melancholickĂ˝ch pĹĂbÄzĂch neobyÄejnÄ obyÄejnĂ˝ch lidĂ, kterĂŠ jsou okoĹenÄnĂŠ dĂĄvkou morbidity, ÄernĂŠho humoru a smutnĂŠ grotesknosti. PovĂdky se sice pravdÄpodobnÄ nezaryjĂ hluboko do ÄtenĂĄĹova podvÄdomĂ, ale bezpochyby dokåŞà krĂĄtkodobÄ pobavit a pĹimÄt k zamyĹĄlenĂ.
Barbora MajerovĂĄ
Ancion, Nicolas: Jak sprĂĄvnÄ zabĂjet. PĹeklad: V. DvoĹĂĄkovĂĄ. Dauphin, Praha 2009. 152 stran.
(22. 10. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2522
Ă dobo pĹenĂĄramnĂĄ!
Kdo si takĂŠ pĹihodil do poŞårku dneĹĄnĂ ÄeskĂŠ literaturyHana BednĂĄĹovĂĄ
( hana.bednarova)
Pod vedenĂm literĂĄrnĂho historika VĂĄclava VaĹka vybral kolektiv studentĹŻ oboru ÄeskĂ˝ jazyk a literatura na ÄtyĹicet v zapomenutĂ upadajĂcĂch romantickĂ˝ch bĂĄsnĂkĹŻ 19. stoletĂ. KromÄ ukĂĄzek z tvorby byl kaĹždĂŠmu z nich vÄnovĂĄn i medailonek pĹibliĹžujĂcĂ jejich zpravidla bouĹlivĂ˝ a/nebo tragickĂ˝ ĹživotabÄh.
ĂvodnĂ studie rozÄlenÄnĂĄ do slibnÄ nazvanĂ˝ch ĂşsekĹŻ Co je romantismus? – ÄeskĂĄ kultura jako kultura romantickĂĄ? – Co je lĂĄska? otaznĂky neruĹĄĂ: poukazuje na rozdĂlnĂŠ pĹĂstupy k pojmu romantismus a upozorĹuje mimo jinĂŠ prĂĄvÄ na rozdĂlnost a kontrast, jeĹž lze povaĹžovat za zĂĄklad vĹĄech pokusĹŻ o jeho vymezenĂ. NĂĄsledujĂcĂ rozdÄlenĂ 19. stoletĂ je motivovĂĄno promÄnou nazĂrĂĄnĂ ÄasovĂ˝ch horizontĹŻ: okouzlenĂ minulostĂ, zoufĂĄnĂ si nad zjitĹenÄ Ĺžitou pĹĂtomnostĂ a nutnost vyrovnat se s budoucnostĂ ironicky popĂrajĂcĂ ideĂĄly.
V ÄeskĂŠ romantice, jak podotĂ˝kĂĄ editor, od lĂĄsky se jde pĹĂmou cestou ke hrobu. S tĂmto na zĹeteli pĹedklĂĄdĂĄ autorskĂ˝ kolektiv bĂĄsnÄ a osudy autorĹŻ, jejichĹž pĹedĹeÄnĂky se v kaĹždĂŠm z výťe vymezenĂ˝ch obdobĂ stĂĄvajĂ znĂĄmÄjĹĄĂ kolegovĂŠ.
EdiÄnĂ poznĂĄmka, kterĂŠ odpustĂm nÄkolik zbyteÄnĂ˝ch pĹeklepĹŻ, nadhazuje problematiku Ăşprav textĹŻ danĂŠho obdobĂ vzhledem k souÄasnĂŠ pravopisnĂŠ normÄ a zĂĄsadĂĄm druhĂŠho vydĂĄnĂ pĹĂruÄky Editor a text (2006). Publikace se s touto zĂĄleĹžitostĂ vypoĹĂĄdala se ctĂ, nepĹĂmo vĹĄak apeluje na poĹĂzenĂ ĹĄirĹĄĂ studie zabĂ˝vajĂcĂ se metodikou pĹevodu obrozenskĂŠ ÄeĹĄtiny do tĂŠ dneĹĄnĂ.
Jsem pĹesvÄdÄena, Ĺže RozkoĹĄnĂ˝ hrob zafunguje nejen jako doplĹujĂcĂ vysokoĹĄkolskĂĄ literatura Äi dĂĄrek pro cynickĂŠ seniory. Kniha se stala jedinĂ˝m cukrovatovÄ rĹŻĹžovĂ˝m objektem, jehoĹž pĹĂtomnost toleruji ve svĂŠ blĂzkosti. TÄĹĄĂm se na chystanou antologii prĂłzy 19. stoletĂ.
Hana Kavkomila BednĂĄĹovĂĄ
VanÄk, VĂĄclav (eds.): RozkoĹĄnĂ˝ hrob. Antologie ÄeskĂŠ romantickĂŠ poezie. Pistorius & OlĹĄanskĂĄ, Praha 2009. 183 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 1 (39), 9. 11. 2009.
RozkoĹĄnĂ˝ hrob
pĹebal antologie poezie 19. stoletĂ
(http://www.pistorius.cz)
foto: hana.bednarova
(23. 10. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2531
Beatnik a Sputnik
Murakami tentokrĂĄt sĂĄzĂ na jistotuStefan Segi
( stefan.segi)
Doposud bylo do ÄeĹĄtiny pĹeloĹženo ĹĄest Murakamiho knih, pĹiÄemĹž rychlost vydĂĄvĂĄnĂ je pĹĂmo ĂşmÄrnĂĄ strmÄ stoupajĂcĂmu ÄtenĂĄĹskĂŠmu zĂĄjmu. Z jistĂŠho odstupu se jeho texty dajĂ rozdÄlit do dvou skupin. RomĂĄny Kafka na pobĹeŞà a Hard-boiled Wonderland jsou fantastickĂŠ thrillery, kterĂŠ fungujĂ jako alegorie tematizujĂcĂ postavenĂ ÄlovÄka v modernĂm svÄtÄ. Oproti tomu NorskĂŠ dĹevo, Na vĂ˝chod od slunce a z vÄtĹĄĂ ÄĂĄsti i Afterdark na ÄtenĂĄĹe pĹŻsobĂ pĹĂmo svou lyrickou citlivostĂ, kterĂĄ mĹŻĹže pĹŻsobit aĹž dojemnÄ, nikdy vĹĄak dojĂmavÄ. I romĂĄn Sputnik, mĂĄ lĂĄska se pohybuje pĹevĂĄĹžnÄ v „lyrickĂŠ linii“.
Roli vypravÄÄe, kterĂ˝ podle Murakamiho dobrĂ˝ch zvyklostĂ neĹĄetĹĂ chandlerovskĂ˝mi pĹirovnĂĄnĂmi, zastĂĄvĂĄ ÄerstvÄ vystudovanĂ˝ uÄitel zĂĄkladnĂ ĹĄkoly skrĂ˝vajĂcĂ svĂŠ jmĂŠno pod literou K. HlavnĂ hrdinkou je vĹĄak potĹeĹĄtÄnĂĄ aspirujĂcĂ spisovatelka Fialka, hledajĂcĂ lĂĄsku a svĂŠ mĂsto ve svÄtÄ. Trojici postav, kterĂĄ tvoĹĂ tĂŠĹž tĹi vrcholy milostnĂŠho trojĂşhelnĂku, doplĹuje bohatĂĄ a rafinovanĂĄ MjĂş coby FialÄina lesbickĂĄ femme fatale.
„Sputnik“ znamenĂĄ v ruĹĄtinÄ prĹŻvodce na cestÄ. PrvnĂ satelit byl takovĂ˝m titÄrnĂ˝m spolucestujĂcĂm ZemÄ na jejĂ cestÄ vesmĂrem a svĹŻj smysl mÄl prĂĄvÄ pouze jako spolucestujĂcĂ. Zato Sputnik II si s sebou na cestu do kosmu vzal Lajku, aby ji uĹž nikdy nevrĂĄtil. TakovĂŠ jsou metafory, na kterĂ˝ch je romĂĄn vystavÄn. Ĺ˝ivot Fialky se totiĹž zaÄĂnĂĄ toÄit kolem MjĂş, jeĹž pĹŻvodnÄ rozervanou spisovatelku v batikovanĂŠm triÄku pĹetvĂĄĹĂ ve svĹŻj elegantnĂ satelit. Z Fialky se postupnÄ stĂĄvĂĄ Sputnik – doprovod na cestĂĄch bez vlastnĂ identity.
TajuplnĂŠ zmizenĂ Fialky pak pĹipomĂnĂĄ smutnĂ˝ osud druhĂŠho Sputniku. Murakami zde jako v pĹedchozĂch romĂĄnech pracuje s motivem osudovĂŠ ztrĂĄty blĂzkĂŠ osoby a zamÄĹuje se na to, do jakĂŠ mĂry je identita osobnosti formovĂĄna „Sputniky“ a co z nĂ po jejich ztrĂĄtÄ zbĂ˝vĂĄ. ZnĂĄmĂ˝ pĹŻdorys hledĂĄnĂ lĂĄsky tak pro autora pĹedstavuje pĹedevĹĄĂm nĂĄmÄt k ĂşvahĂĄm nad ztrĂĄtou osobnĂ integrity v modernĂ spoleÄnosti a sebeodcizenĂm, jejĂm nevyhnutelnĂ˝m dĹŻsledkem.
Murakami vyuĹžĂvĂĄ svĂŠ vypravÄÄskĂŠ virtuozity a omezuje dÄj na minimum. O to vÄtĹĄĂ prostor pak dostĂĄvajĂ charakteristiky postav a pĹedevĹĄĂm dialogy K s Fialkou o ĹživotÄ a literatuĹe. Autor konfrontuje nadĹĄenĂ hlavnĂ hrdinky pro beatnickĂ˝ pĹĂstup k literatuĹe s platĂłnskĂ˝m odstupem vypravÄÄe s jeho akademickĂ˝mi znalostmi. BohuĹžel, v pĹemĂĹe nejrĹŻznÄjĹĄĂch moudrĂ˝ch ponauÄenĂ si ÄtenĂĄĹ mĹŻĹže chvĂlemi pĹipadat, jako by listoval nÄkterou z prĂłz Paula Coelho. Murakami naĹĄtÄstĂ v pravĂ˝ Äas vĹždy naznaÄĂ ironickĂ˝ odstup a zdĹŻraznĂ subjektivnĂ povahu rozhovorĹŻ.
PrĂĄvÄ ty pasĂĄĹže, kterĂŠ vyboÄujĂ z tĂłniny udanĂŠ NorskĂ˝m dĹevem, jsou na Sputniku to nejzajĂmavÄjĹĄĂ. ZatĂmco tempo vyprĂĄvÄnĂ plyne pĹŻvabnÄ, leÄ nevzruĹĄenÄ dĂĄl, podivnĂĄ pĹĂhoda tajemnĂŠ MjĂş vytrhne ÄtenĂĄĹe z pĹĂjemnĂŠho poÄtenĂÄka a pĹenese ho do dÄsivĂŠ duĹĄevnĂ krajiny rozdvojenĂ osobnosti.
PĹese vĹĄechno nakonec mĹŻĹžeme hodnotit romĂĄn Sputnik, mĂĄ lĂĄska pozitivnÄ. Je to vĂcevrstvĂŠ dĂlo vybrouĹĄenĂŠho stylu, zajĂmavĂ˝ch postav, tajemnĂŠ zĂĄpletky a ĹživĂ˝ch dialogĹŻ. To pouze v kontextu autorovy tvorby se mĹŻĹže dostavit pocit, Ĺže Murakami kormidluje Sputnik aĹž pĹĂliĹĄ blĂzko Skylle rutiny, aÄ by ho ÄtenĂĄĹ vidÄl mnohem radÄji prĂĄvÄ na druhĂŠ stranÄ ĂşĹžiny.
Stefan Segi
Murakami, Haruki: Sputnik, mĂĄ lĂĄska. PĹeklad: TomĂĄĹĄ JurkoviÄ. Odeon, Praha 2009. 224 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 2 (40), 19. 12. 2009.
(24. 10. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2535
Co kdyĹž dostaneme ĹĄanci zmÄnit osud?
CvokynÄ Evy HauserovĂŠ mÄla rovnou dvÄ…MagdalĂŠna HanuĹĄovĂĄ
( magdalena.hanusova)
JejĂ hlavnĂ hrdinka Nora je na profesnĂm poli vÄdkynÄ a na poli osobnĂho Ĺživota ne moc ĹĄĹĽastnĂĄ Ĺžena, matka dvou uĹvanĂ˝ch dÄtĂ, manĹželka arogantnĂho muĹže a nespokojenĂĄ kariĂŠristka. Na rozdĂl od celĂŠho zĂĄstupu jĂ podobnĂ˝ch vĹĄak prĂĄvÄ ona dostane moĹžnost zaÄĂt znovu.
PĹi provĂĄdÄnĂ chemickĂŠho experimentu je totiĹž nĂĄhle vrĹžena z roku 1988 o 8 let zpĂĄtky, do doby krĂĄtce po svatbÄ s Tondou. PovaĹžuje to za jedineÄnou ĹĄanci, jak celĂ˝ svĹŻj Ĺživot zaĹĂdit jinak. ZaÄne se vĂce vÄnovat kariĂŠĹe, omezĂ poÄet potomkĹŻ, od muĹže si nenechĂĄ jiĹž vĹĄe lĂbit a snaŞà se vyvarovat pĹedeĹĄlĂ˝ch chyb. ProtoĹže vĂ, jak nÄkterĂĄ dĹĂvÄjĹĄĂ rozhodnutĂ dopadla, hodlĂĄ se z nich pouÄit. DokĂĄĹže ale zvrĂĄtit bÄh Ĺživota, kdyĹž sama zĹŻstĂĄvĂĄ nezmÄnÄna, se stejnĂ˝mi tuĹžbami i nĂĄzory? Nestane se tak jen o nÄco sobeÄtÄjĹĄĂ?
ÄasovĂ˝ posun se opakuje jeĹĄtÄ jednou, a to do roku 1978. Nora uĹž zcela opouĹĄtĂ svou dĹĂvÄjĹĄĂ usedlost a tak trochu lehkovĂĄĹžnÄ experimentuje. Na jednu stranu sice pociĹĽuje novĂŠ nasmÄrovĂĄnĂ, ale vedle toho naråŞà na neuspokojenost ze zkouĹĄenĂ variant. AĹž naturalistickĂ˝ pocit svobody vede k ponÄkud nekonvenÄnĂmu jednĂĄnĂ.
CvokynÄ se ukĂĄzala jako neobyÄejnÄ zajĂmavĂĄ novela, kterĂĄ neotĹelĂ˝m zpĹŻsobem zpracovĂĄvĂĄ myĹĄlenku osudovosti a lidskĂŠ neschopnosti jednat odvĂĄĹžnÄji, lĂŠpe, nebo alespoĹ jinak. DÄj postupnÄ graduje a ÄtenĂĄĹ napjatÄ oÄekĂĄvĂĄ vyvrcholenĂ myĹĄlenky. BohuĹžel zĂĄvÄr – a to pĹedevĹĄĂm poslednĂ strĂĄnka – pĹedstavuje velkĂŠ zklamĂĄnĂ jinak nadÄjnĂŠho pĹĂbÄhu. Je pravda, Ĺže se autorce podaĹilo dosĂĄhnout pĹinejmenĹĄĂm velkĂŠho pĹekvapenĂ, protoĹže zĂĄkladnĂ otĂĄzku zvratnosti lidskĂŠho osudu, kterou si ÄtenĂĄĹ po celou dobu poklĂĄdĂĄ a k jejĂmuĹž nastĂnÄnĂ kniha zdĂĄnlivÄ smÄĹuje, nakonec nechĂĄvĂĄ nejen nezodpovÄzenou, ale zcela nepovĹĄimnutou.
MagdalĂŠna HanuĹĄovĂĄ
HauserovĂĄ, Eva: CvokynÄ. VÄra NoskovĂĄ, Praha 2009. 160 stran.
http://www.noskova.eu/files/cvokyne.jpg
ObĂĄlka knihy CvokynÄ
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 2 (40), 4. 1. 2009.
(7. 11. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2547
Nechte se unĂŠst pĹĂbÄhem
Cizinec o BrnÄAgata HauerovĂĄ
( agata.hauerova)
Po Gottlandu polskĂŠho spisovatele Mariusza Szczygiela je to dalĹĄĂ kniha, kterĂĄ podĂĄvĂĄ ÄeskĂŠ dÄjiny a Äechy vĹŻbec tak nÄjak novÄ. ŽådnĂŠ servĂtky, autor zobrazuje i ty nepĹĂjemnĂŠ okamĹžiky naĹĄĂ historie. PĹĂbÄh nĂĄs zavede do Brna po 1. svÄtovĂŠ vĂĄlce, k manĹželĹŻm LandauerovĂ˝m (v originĂĄle se vĹĄak pĹĂbÄh neodehrĂĄvĂĄ v BrnÄ, ale v MÄstÄ - specialita ÄeskĂŠho pĹekladu). Ti si prĂĄvÄ od znĂĄmĂŠho nÄmeckĂŠho architekta nechĂĄvajĂ na kopci nad Brnem postavit vilu; pĹejĂ si ale, aby jejich dĹŻm byl zcela odliĹĄnĂ˝ od dobovĂŠho prĹŻmÄru - tak vznikne prostĂĄ, krychlovĂĄ, ale nĂĄdhernĂĄ Vila Landauer s velkĂ˝m SklenÄnĂ˝m pokojem v pĹĂzemĂ. Okupace vĹĄak donutĂ Landauerovy kvĹŻli ĹžidovskĂŠmu pĹŻvodu emigrovat z Äeskoslovenska a ponechat vilu jejĂmu osudu. Na SklenÄnĂŠm pokoji se nic nezmÄnĂ, dĂĄl dĂky nÄmu vidĂme bÄĹžet dÄjiny. Za protektorĂĄtu mĂĄ novĂ˝ ĂşÄel. Je v nÄm zĹĂzena poboÄka Ăşstavu pro zkoumĂĄnĂ odliĹĄnosti ras. Z krĂĄsnĂŠho obytnĂŠho prostoru se stane cosi zrĹŻdnĂŠho. NÄmeÄtĂ „vÄdci“ se v nÄm snaŞà pomocĂ mÄĹenĂ a fotografovĂĄnĂ pĹijĂt na to, co odliĹĄuje nadlidi od podlidĂ, Ĺ˝idĹŻ. Po osvobozenĂ se nakrĂĄtko stane stĂĄjĂ pro konÄ vojĂĄkĹŻ RudĂŠ armĂĄdy, pak je z nÄj rehabilitaÄnĂ pracoviĹĄtÄ. Ale poĹĂĄd si drŞà svou zvlĂĄĹĄtnĂ moc. LidĂŠ v nÄm cĂtĂ, co dĹĂv nikdy nepocĂtili, dÄlajĂ a ĹĂkajĂ vÄci, na kterĂŠ jeĹĄtÄ pĹed malou chvĂlĂ nemÄli odvahu. KaĹždĂŠmu, kdo se v nÄm ocitne, zmÄnĂ Ĺživot.
KaĹždĂ˝ jen trochu pozornĂ˝ ÄtenĂĄĹ urÄitÄ v domÄ LandauerovĂ˝ch poznĂĄ Vilu Tugendhat, kterĂĄ takĂŠ stojĂ na kopci nad Brnem. A stejnÄ jako poznĂĄvĂĄ Brno, zdĂĄ se, Ĺže poznĂĄvĂĄ i hrdiny knihy, Ĺže i tyto osudy se skuteÄnÄ odehrĂĄly. ŽådnĂŠ pĹehĂĄnÄnĂ nebo naopak ÄernobĂlĂĄ psychologie. RomĂĄn Simona Mawera mÄ zaujal hned od prvnĂ vÄty a nepustil, dokud jsem ho nedoÄetla do konce.
Agata HauerovĂĄ
Mawer, Simon: SklenÄnĂ˝ pokoj. PĹeklad: L. NovĂĄk. Kniha ZlĂn, ZlĂn 2009. 391 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 4 (42), 29.3. 2010.
(11. 11. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2562
Z venkovskĂŠho synka pĂĄnem Bratislavy
PĹĂbÄh z ÄeskoslovenskĂŠho podsvÄtĂBarbora BiĹovcovĂĄ
( barbora.binovcova)
VesnickĂ˝ hoch RĂĄcz se vydĂĄvĂĄ do mÄsta vydÄlat nÄjakĂŠ penĂze, aby mohl zabezpeÄit svou snoubenku. Na tu zapomene zĂĄhy potĂŠ, co je zamÄstnĂĄn v hotelu Ambassador a zorientuje se v tamÄjĹĄĂm prostĹedĂ. DĂky svĂŠ mazanosti a tvrdĂŠ pÄsti si postupnÄ podmanĂ vĹĄechny, kdo s hotelem majĂ co doÄinÄnĂ – od pouliÄnĂch ĹĄmelinĂĄĹĹŻ pĹes personĂĄl aĹž po samotnĂŠho Ĺeditele. Z poctivĂŠho a bezelstnĂŠho mladĂka se stĂĄvĂĄ nelĂtostnĂ˝ mocichtivĂ˝ boss.
MorĂĄlnĂ skoliĂłza zpĹŻsobenĂĄ tĂhou penÄz. To je ĂşstĹednĂm tĂŠmatem prvnĂho pĹĂbÄhu trilogie slovenskĂŠho autora Petera PiĹĄĹĽanka Rivers of Babylon, kterĂ˝ se v listopadu doÄkal svĂŠho ÄeskĂŠho pĹekladu. Jeho dÄj je jednoduchĂ˝ a Äasto pĹedvĂdatelnĂ˝. DĂky struÄnĂŠmu a energickĂŠmu podĂĄnĂ mĂĄ ale spĂĄd. Ĺ mrnc mu takĂŠ dodĂĄvĂĄ nadsĂĄzka, zveliÄujĂcĂ kaĹždou druhou vĂ˝povÄÄ, a skuteÄnĂŠ grĂĄdy pak jeho kmotrovsky-grotesknĂ charakter. Na jednĂŠ stranÄ tu mĂĄme uhlazenĂ˝ svÄt mafiĂĄnĹŻ, v nÄmĹž kdo dodrĹžuje pravidla, snadno pĹijde k penÄzĹŻm, a kdo je nedodrĹžuje, jeĹĄtÄ snĂĄz k ĂşjmÄ na zdravĂ. ProstĹedĂ vytvoĹil a udrĹžuje krutĂ˝ Capo di Tutti Capi RĂĄcz, ovĹĄem nesdĂlĂ ho sĂĄm. MĂĄ pod sebou Ĺadu poddanĂ˝ch a tito jeho La Consiglieri a l' Soldati pĹipomĂnajĂ svĂ˝m intelektem a schopnostmi spĂĹĄe neĹž pĹĂsluĹĄnĂky rodu Corleone postaviÄky ze SpolÄenĂ hlupcĹŻ J. K. Tooleho. SvĂ˝mi poÄiny se mnohdy dostĂĄvajĂ do situacĂ tak extravagantnĂch, aĹž se musĂme rozesmĂĄt a sami sebe zeptat: „No je tohle moĹžnĂ˝?“
Tato humorem a erotikou naditĂĄ kritika ÄeskoslovenskĂŠ porevoluÄnĂ spoleÄnosti je jen jednou z Ĺady stejnÄ ÄtivĂ˝ch prĂłz Petera PiĹĄĹĽanka. U nĂĄs je tento velice plodnĂ˝ autor tĂŠmÄĹ neznĂĄmĂ˝, a to proto, Ĺže aÄkoliv pĂĹĄe uĹž od poÄĂĄtku devadesĂĄtĂ˝ch let, teprve loni se jeho tvorba dostala do rukou pĹekladatelĹŻ KristĂ˝ny a Miroslava ZelinskĂ˝ch. Ti kromÄ romĂĄnu Rivers of Babylon I. zatĂm stihli do ÄeskĂŠho kabĂĄtu pĹevlĂŠknout pouze povĂdkovĂ˝ triptych Muzika.
Barbora BiĹovcovĂĄ
PiĹĄĹĽanek, Peter: Rivers of Babylon I. PĹeklad: K. ZelinskĂĄ, M. ZelinskĂ˝. Kniha ZlĂn, ZlĂn 2009. 295 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 2 (40), 4. 1. 2010.
(11. 11. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2563
TichĂ˝m vÄznÄm vlastnĂ mysli
Kam vede Cesta z mlÄenĂ?KlĂĄra ZindulkovĂĄ
( klara.zindulkova)
Po prvnĂch strĂĄnkĂĄch nijak originĂĄlnĂho autobiografickĂŠho vyprĂĄvÄnĂ pĹichĂĄzĂ zlom. BĂ˝valĂĄ letuĹĄka se stĂĄvĂĄ obÄtĂ afĂĄzie a ocitĂĄ se v nemocnici se zjiĹĄtÄnĂm, Ĺže nikomu nerozumĂ a nedokĂĄĹže mluvit. PostupnÄ poznĂĄvĂĄ, Ĺže i tak jednoduchĂŠ Ăşkony, jakĂ˝mi je ÄiĹĄtÄnĂ zubĹŻ Äi sprchovĂĄnĂ, se musĂ znovu uÄit. JejĂ stav se dĂky pevnĂŠmu odhodlĂĄnĂ pozvolna lepĹĄĂ a po tĂ˝dnech se vracĂ k manĹželovi a dvÄma dcerĂĄm; komunikace vĹĄak stĂĄle selhĂĄvĂĄ.
Napsat pĹĂbÄh tĂŠmÄĹ podle pravdy mĂĄ svĂŠ vĂ˝hody i svĂĄ ĂşskalĂ. Zde vidĂme obojĂ. AutobiografickĂ˝ popis z pohledu dezorientovanĂŠ pacientky nĂĄs vtĂĄhne do dÄje, uvÄdomĂme si jejĂ nesnesitelnou izolaci - pĹemýťlĂ sice jako dĹĂv, ale tĂŠmÄĹ nenĂ schopna komunikovat. Jsme svÄdky jejĂch pokusĹŻ o dorozumĂvĂĄnĂ s lĂŠkaĹi i vlastnĂ rodinou, jejĂ ĂşpornĂŠ snahy stĂĄt se znovu alespoĹ trochu samostatnou. DlouhĂŠ dny v zajetĂ vlastnĂ mysli stĹĂdajĂ zĂĄblesky dobrodruĹžnĂ˝ch vzpomĂnek na lety do nejrĹŻznÄjĹĄĂch koutĹŻ svÄta, plnĂŠ leckdy pÄknÄ napĂnavĂ˝ch okamĹžikĹŻ. A zas to nekoneÄnĂŠ pĹemĂtĂĄnĂ, jak se nauÄit vyslovovat a poÄĂtat aspoĹ do dvaceti.
Ale byla zmĂnÄna i ĂşskalĂ. ChybĂ tu jakĂ˝si univerzĂĄlnĂ vypravÄÄ, kterĂ˝ by pĹesĂĄhl rĂĄmec mysli hlavnĂ hrdinky a pĹiblĂĹžil nĂĄm tĹeba lĂŠkaĹskou diagnĂłzu nebo pocity ostatnĂch ÄlenĹŻ rodiny – ÄĂm se liĹĄily od toho, jak je vnĂmala sama pacientka? JejĂ manĹžel se jĂ snaĹžil pomĂĄhat, jak jen to ĹĄlo. Ale s ÄĂm se musel vyrovnĂĄvat on, jak se to odrazilo na jejich vztahu, zda se znovu dokĂĄzali sblĂĹžit – to se z vyprĂĄvÄnĂ nedozvĂme. Druhou pastĂ ÄĂhajĂcĂ na „pĹĂbÄhy podle skuteÄnosti“ je celkovĂĄ epickĂĄ kompozice. Kde zaÄĂt a ÄĂm skonÄit? Jak strĂĄnky ubĂhajĂ, pĹemýťlĂme, jak to celĂŠ dopadne. KdyĹž doÄteme poslednĂ strĂĄnku, uvÄdomĂme si, Ĺže vyvrcholenĂm a zakonÄenĂm celĂŠho pĹĂbÄhu mÄla bĂ˝t chvĂle, kdy hrdinka po dlouhĂ˝ch mÄsĂcĂch znovu usedĂĄ do letadla... Ĺ˝e to byla zĂĄvÄreÄnĂĄ pointa, bohuĹžel zjistĂme aĹž zpÄtnÄ z toho, Ĺže kniha prostÄ uĹž dĂĄl nepokraÄuje.
Shrnuto - cenný psychologický dokument o jednÊ nemoci, ovťem bez výraznÊ literårnà formy.
KlĂĄra ZindulkovĂĄ
BartonĂÄkovĂĄ, Viktorie; DvoĹĂĄkovĂĄ, AlĹžbÄta: Cesta z mlÄenĂ. PortĂĄl, Praha 2009. 104 stran.
(11. 11. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2566
PĹed oponou za oponou
LotyĹĄskĂ˝ autor Pauls Bankovskis poprvĂŠ v ÄeĹĄtinÄEva HaderkovĂĄ
( eva.haderkova)
Kniha zachycuje osudy nÄkolika obyvatel Rigy, kterĂĄ rozhodnÄ nepĹŻsobĂ jako hlavnĂ mÄsto. V ŞådnĂŠm pĹĂpadÄ se nejednĂĄ o pĹĂbÄhy veselĂŠ. Na druhou stranu nepĹŻsobĂ ani pĹĂliĹĄ tragicky, spĂĹĄ jako lĂÄenĂ kaĹždodennĂ reality na „divokĂŠm vĂ˝chodÄ“. SetkĂĄme se se znĂĄsilnÄnĂm, ukousnutĂ˝mi hlaviÄkami ĹživĂ˝ch holubĹŻ, protistĂĄtnĂ ÄinnostĂ, osudovou lĂĄskou i nenĂĄvistĂ k vlastnĂmu dĂtÄti. A to je vlastnÄ vĹĄechno, co se dĂĄ o dÄji romĂĄnu ĹĂct.
Mnohem zajĂmavÄjĹĄĂ je sledovat skrytĂŠ dÄnĂ. PĹed naĹĄima oÄima se odvĂjĂ pĹĂbÄh rodĂcĂ se svobody, tajnĂ agenti se pozvolna stĂĄvajĂ revolucionĂĄĹi zaklĂĄdajĂcĂmi protistĂĄtnĂ organizace a berlĂnskĂĄ zeÄ spolu s Şeleznou oponou pomalu padĂĄ. ObjevujĂ se i „historizujĂcĂ“ pasĂĄĹže o objevenĂ AIDS, zavĂĄdÄnĂ poÄĂtaÄĹŻ do domĂĄcnostĂ nebo rozmachu pornoprĹŻmyslu. VĹĄe je lĂÄeno jakoby s chladnĂ˝m smĂĹenĂm.
VĹŻbec nejpĹŻsobivÄjĹĄĂ na celĂŠ knize je jejĂ formĂĄlnĂ dÄlenĂ. AÄ pomÄrnÄ ĂştlĂĄ, je kniha ÄlenÄna do dvou dĂlĹŻ (lĂŠta 1978-1979 a 1982-1989), ty jsou dĂĄle rozdÄleny do ÄĂĄstĂ podle roÄnĂch obdobĂ, kterĂĄ ovĹĄem neodpovĂdajĂ tak docela popsanĂŠ situaci. V jednotlivĂ˝ch kapitolĂĄch se hojnÄ pouĹžĂvĂĄ kurziva – jednak pro jakousi retrospektivu, jednak jako vnitĹnĂ dialog. NicmĂŠnÄ takovĂĄto „roztĹĂĹĄtÄnost“ pĹidĂĄvĂĄ knize na dynamice a dokonce trochu problematizuje jejĂ chĂĄpĂĄnĂ.
VlastnÄ poĹĂĄd nevĂm, co si o tomto dĂle myslet. Lze ho doporuÄit jako pĹĂjemnou, ne pĹĂliĹĄ nĂĄroÄnou Äetbu pĹed spanĂm nebo na cesty. Nudit se nebudete a nemusĂte se ani stydÄt pĹed znĂĄmĂ˝mi. Na druhou stranu nenĂ nutnĂŠ nad touto knihou pĹĂliĹĄ pĹemýťlet, neurazĂ, ale ani pĹĂliĹĄ nenadchne.
Eva HaderkovĂĄ
Bankovskis, Pauls: Äeka, bomba, rokenrol. PĹeklad: M. Ĺ krabal. Argo, Praha 2009. 279 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 4 (42), 29.3. 2010.
(12. 11. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2571
ÄarodÄj jmĂŠnem Oz
NezapomenutelnĂĄ cesta osudyDenisa GarciovĂĄ
( denisa.garciova)
Tato kniha je pozoruhodnĂĄ jak obsahovÄ, tak kompoziÄnÄ. PĹĂbÄh o lĂĄsce a tmÄ pĹedstavuje rozsĂĄhlou vzpomĂnkovou prĂłzu, ale nejednĂĄ se jen o sbĂrku memoĂĄrĹŻ, vĹždyĹĽ i sĂĄm autor bez skrupulĂ pĹiznĂĄvĂĄ, Ĺže nÄkterĂŠ udĂĄlosti popisuje za pomoci vyprĂĄvÄnĂ svĂ˝ch blĂzkĂ˝ch Äi dokonce z jejich autobiografiĂ, denĂkĹŻ Äi jinĂ˝ch prĂłz. JednotlivĂŠ kapitoly proklĂĄdĂĄ pohĂĄdkami vyprĂĄvÄnĂ˝mi svou matkou, bĂĄsnÄmi nejrĹŻznÄjĹĄĂch izraelskĂ˝ch spisovatelĹŻ Äi pĹĂbÄhy, kterĂŠ si sĂĄm jako dĂtÄ vybĂĄjil ve svĂŠ bujnĂŠ fantazii. Styl vyprĂĄvÄnĂ se takĂŠ v prĹŻbÄhu knihy promÄĹuje. NÄkterĂŠ pasĂĄĹže jsou zachyceny okem kamery jako reportĂĄĹž (s jasnou snahou o objektivitu). Tady Oz vystupuje pouze jako nezĂşÄastnÄnĂ˝ pozorovatel. JinĂŠ jsou naopak velmi niternĂŠ a subjektivnĂ. BezprostĹednĂ, moĹžnĂĄ trochu naivnĂ ÄĂĄsti nahlĂĹženĂŠ prizmatem autora-chlapce se mĂsĂ s dospÄlĂ˝m vidÄnĂm plnĂ˝m reflexĂ a Ăşvah.
DÄj nenĂ lineĂĄrnĂ, coĹž nĂĄs u memoĂĄrovĂŠ literatury zase tolik nepĹekvapĂ. Amos Oz jako by vyprĂĄvÄl tak, jak mu vzpomĂnky pĹichĂĄzely na mysl, opak je ale pravdou. DĂlo je promyĹĄlenĂŠ a peÄlivÄ utĹĂdÄnĂŠ. Oz se vracĂ ke svĂ˝m velmi rozvÄtvenĂ˝m koĹenĹŻm, a to dĹŻkladnÄ. VyprĂĄvĂ o svĂ˝ch pĹedcĂch z otcovy i matÄiny strany – pĹiÄemĹž kaĹždĂ˝ z tÄchto osudĹŻ by snad vydal na samostatnou knihu. KaĹždĂŠmu Älenu rodiny vÄnuje dostatek pozornosti, vykresluje jeho Ĺživot od narozenĂ aĹž do smrti. Ĺ˝ivoty jednotlivĂ˝ch pĹĂbuznĂ˝ch vĹĄak nejsou svĂĄzĂĄny v samostatnĂ˝ch kapitolĂĄch, ale prostupujĂ celou knihou a prolĂnajĂ se s OzovĂ˝m vlastnĂm pĹĂbÄhem. Tyto osobnĂ historie zĂĄroveĹ ilustrujĂ dobu, popisujĂ nelehkĂ˝ Ĺživot vĂ˝chodoevropskĂ˝ch Ĺ˝idĹŻ, kteĹĂ se rozhodli odejĂt hledat novĂ˝ domov. Jsme tak svÄdky zĂĄsadnĂch meznĂkĹŻ, kterĂŠ utvĂĄĹely modernĂ ĹžidovskĂŠ dÄjiny (napĹ. vznik stĂĄtu Izrael, arabsko-ĹžidovskĂĄ vĂĄlka atd.). KaĹždĂĄ celospoleÄenskĂĄ udĂĄlost mĂĄ v tĂŠto knize svou urÄitou perspektivu, je podĂĄna z pohledu konkrĂŠtnĂ postavy, avĹĄak je za nĂ vĹždy znĂĄt osobnĂ OzĹŻv nĂĄzor na danou vÄc.
TÄĹžiĹĄtÄ knihy leŞà v nepĹebernĂŠm mnoĹžstvĂ mikropĹĂbÄhĹŻ, do kterĂ˝ch nĂĄm autor dĂĄvĂĄ nahlĂŠdnout. O tom, Ĺže je Amos Oz opravdu zdatnĂ˝m vypravÄÄem, se pĹesvÄdÄĂme hned po prvnĂch strĂĄnkĂĄch. DozvĂme se o vĹĄem – o vÄcech bÄĹžnĂ˝ch, kaĹždodennĂch, ale i o pĹĂhodĂĄch vĂ˝jimeÄnĂ˝ch, kterĂŠ pro nÄj mÄly zvlĂĄĹĄtnĂ, neopakovatelnĂŠ kouzlo. PĹĂbÄh o lĂĄsce a tmÄ je pĹedevĹĄĂm vyznĂĄnĂm, oÄistnou zpovÄdĂ. PĹi postupnĂŠm lĂÄenĂ dÄtstvĂ strĂĄvenĂŠho sice v JeruzalĂŠmÄ, ale vĂ˝raznÄ ovlivnÄnĂŠho evropskĂ˝mi koĹeny a myĹĄlenĂm, se nĂĄm mezi radostnĂ˝mi zĂĄĹžitky postupnÄ rozkrĂ˝vĂĄ tĂha oÄekĂĄvĂĄnĂ, kterĂĄ byla do malĂŠho Amose od ranĂŠho vÄku vklĂĄdĂĄna. ProstĹedĂ uÄencĹŻ, vÄdcĹŻ a literĂĄtĹŻ Oze do znaÄnĂŠ mĂry determinovalo. HodnÄ Äetl a uĹž jako dĂtÄ byl navyklĂ˝ chovat se ve spoleÄnosti jako dospÄlĂ˝, zĂĄroveĹ mÄl vĹĄak stĂĄle dÄtskou snivou duĹĄi.
ZĂĄsadnĂm zvratem byla matÄina nemoc a nĂĄslednĂĄ sebevraĹžda. Tato bolestnĂĄ udĂĄlost jako by v nÄm nÄco zlomila. SnaĹžil se zpĹetrhat vazby s rodinou, odeĹĄel do kibucu Chulda. ZĹekl se otcova pĹĂjmenĂ Klausner, jako by se tĂm chtÄl oprostit od vĹĄeho, co by mu pĹipomĂnalo jeho dĹĂvÄjĹĄĂ Ĺživot, a zvolil si novĂŠ jmĂŠno – Oz (v hebrejĹĄtinÄ znamenĂĄ sĂla). PostupnÄ dospĂvĂĄ a hlavnÄ dozrĂĄvĂĄ. ZaÄĂnĂĄ se svou spisovatelskou kariĂŠrou a navzdory vĹĄem pokusĹŻm vydat se vlastnĂ cestou zjiĹĄĹĽuje, Ĺže nemĹŻĹže popĹĂt sĂĄm sebe, svoji identitu.
PĹĂbÄh o lĂĄsce a tmÄ je intimnĂ, zĂĄroveĹ vĹĄak velmi otevĹenou knihou plnou Ăşvah, vtipu, ale i osobnĂch tragĂŠdiĂ. Kniha je svÄdectvĂm o tom, jak dalekou cestu musĂte urazit, abyste na jejĂm konci naĹĄli sami sebe.
Denisa GarciovĂĄ
Oz, Amos: PĹĂbÄh o lĂĄsce a tmÄ. PĹeklad: M. Ĺ˝antovskĂ˝. Paseka, Praha 2009. 472 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 2 (40), 4. 1. 2009.
(12. 11. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2569
KuchaĹka s pĹĂbÄhem
FrancouzskĂĄ Pochoutka na ÄeskĂ˝ jazĂ˝ÄekOlga Pavlova
( olga.pavlova)
PĹi prvnĂm vizuĂĄlnĂm setkĂĄnĂ s publikacĂ nĂĄm nemĹŻĹže ujĂt reklamnĂ trik nakladatelstvĂ - hned na obĂĄlce je napsĂĄno, Ĺže kniha je „od autorky bestselleru S elegancĂ jeĹžka“, a na mÄ to tĹeba zabralo. PĹesto jsem nelitovala.
Na strĂĄnkĂĄch Pochoutky se pĹed naĹĄima oÄima otevĂrĂĄ Ăłda na jĂdlo, na vĂ˝teÄnost chuti a tajemstvĂ prvnĂho sousta. Kniha nemĂĄ ŞådnĂ˝ dynamickĂ˝ pĹĂbÄh. SklĂĄdĂĄ se z chuĹĽovĂ˝ch dojmĹŻ umĂrajĂcĂho kulinĂĄrnĂho kritika a vzpomĂnek jeho blĂzkĂ˝ch.
KaĹždĂĄ kapitola, pĹevyprĂĄvÄnĂĄ gĂŠniem chuti, pĹipomĂnĂĄ recept - nejen obsahovÄ, ale i graficky. NapĹĂklad kdyĹž autor pĂĹĄe o toastu, vidĂme i na obrĂĄzku lehce osmaĹženĂ˝ ÄtvereÄek bĂlĂŠho chleba. ZĂĄroveĹ se mĹŻĹžeme ponauÄit, jak pĹipravit ten nejdokonalejĹĄĂ toast na svÄtÄ a jak se ona vÄc kombinuje s mĂĄslem a jinĂ˝mi pochoutkami.
Ale Pochoutka nevyprĂĄvĂ jen o jĂdle. Kapitoly, v kterĂ˝ch vystupujĂ vedlejĹĄĂ postavy, doplnĂ ÄtenĂĄĹi celkovĂ˝ obraz kritikovy osobnosti. PĹipomĂnĂĄ to horskou drĂĄhu, kde se apercepce hlavnĂ postavy v naĹĄem vÄdomĂ mÄnĂ podle Ăşhlu pohledu osoby, kterĂĄ ho hodnotĂ. ZĂĄroveĹ tyto kapitoly rozĹĄiĹujĂ i pĹĂbÄhovou rovinu novely, coĹž jĂ jedinÄ prospĂvĂĄ.
ExistujĂ rĹŻznĂŠ ĹživotnĂ filozofie, kterĂŠ jsou spojenĂŠ s religiozitou nebo nÄjakou jinou panaceou, jeĹž pomĂĄhĂĄ lidem ĹžĂt a pĹeĹžĂvat. V Pochoutce nepĹĂtomnost pĹĂbÄhu nahrazuje svĂŠrĂĄznĂĄ ĹživotnĂ panacea - filozofie jĂdla, kterĂĄ se novelou vine od prvnĂ do poslednĂ kapitoly a vrcholĂ gĂŠniovĂ˝m objevem jeho hledanĂŠho ideĂĄlu.
CelkovÄ Pochoutka pĹedstavuje knihu, kterĂĄ se lehce Äte, ale zĂĄroveĹ zanechĂĄvĂĄ nÄco ze svĂŠ lĂĄsky k jĂdlu a kuchaĹskĂŠ filozofii.
Olga Pavlova
BarberyovĂĄ, Muriel: Pochoutka. PĹeklad: P. Christov. Host, Praha 2009. 128 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 4 (42), 29.3. 2010.
(13. 11. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2574
OĹžrala, tupec a cynik? No a…?
Kolekce dosud nesebraných spisů Charlese BukowskÊhoDominik Melichar
( dominik.melichar)
DĂky rychlĂŠ a kvalitnĂ prĂĄci pÄtice pĹekladatelĹŻ – Boba HĂ˝ska, Martiny KnĂĄpkovĂŠ, Michaly MarkovĂŠ, Ladislava Nagyho a Martina Svobody – a redaktorĹŻ nakladatelstvĂ Argo jsme se uĹž letos doÄkali ÄeskĂŠho vydĂĄnĂ souboru pod nĂĄzvem PobryndanĂŠ spisy. FanouĹĄci prozaika, bĂĄsnĂka, romanopisce a vĹŻbec literĂĄrnĂho samorosta Charlese BukowskĂŠho se mohou koneÄnÄ znovu s chutĂ ponoĹit do jeho originĂĄlnĂ poetiky.
Ti, co stejnÄ jako jĂĄ znali dosud jen autorovu prozaickou a bĂĄsnickou tvorbu, budou moĹžnĂĄ pĹekvapeni, Ĺže se Bukowski vÄnoval i esejĂm (NesouvislĂĄ esej o poetice a podÄlanĂ˝m ĹživotÄ napsanĂĄ na ĹĄesti pivech) a dokonce i literĂĄrnÄ-teoretickĂ˝m textĹŻm (Artaudova antologie). ÄtenĂĄĹ zvyklĂ˝ na BukowskĂŠho a vyhledĂĄvajĂcĂ ho pro specifiÄnost jeho textĹŻ se nemusĂ obĂĄvat, Ĺže by snad sklouzĂĄval k suchopĂĄrnĂ˝m akademickĂ˝m rozborĹŻm. UĹž z titulkĹŻ lze poznat, Ĺže si Bukowski nelĂĄme hlavu s pravidly, kterĂĄ tyto Şånry vyĹžadujĂ, a my tak mĂĄme moĹžnost ÄĂst peprnĂŠ vĂ˝levy znechucenĂ nad souÄasnou poeziĂ, odsuzovĂĄnĂ spisovatelskĂ˝ch autorit pro neschopnost nebo bezpohlavnost Äi pabÄrkovĂĄnĂ na tzv. AmerickĂŠm snu. NejlĂŠpe to asi vystihuje v recenzi StarĂ˝ oĹžrala, kterĂŠmu pĹestalo pĹĂĄt ĹĄtÄstĂ (MK): NejsmutnÄjĹĄĂ na tom vĹĄem je ona americkĂĄ realita, kde kaĹždĂ˝ musĂ bĂ˝t vĂtÄz. Cokoliv jinĂŠho je nepĹijatelnĂŠ.
Do spisĹŻ jsou zaĹazeny nejranÄjĹĄĂ BukowskĂŠho povĂdky DĹŻsledky mĂŠho strohĂŠho odmĂtnutĂ (1944) a Dvacet tankĹŻ z Kasseldownu (1946), kde definoval beatnictvĂ dĂĄvno pĹed Jackem Kerouackem. V „DĹŻsledcĂch“ poznĂĄvĂĄme zĂĄrodky jeho klasickĂŠho stylu, prodchnutĂŠho chlastem, dÄvkami nebo dostihy, a mezitĂm hledĂĄ zpĹŻsob, jak vyzrĂĄt nad Ĺživotem. „Dvacet tankĹŻ“ je jejich pravĂ˝m opakem. Je to pochmurnĂ˝ text, kde cĂtĂme vliv jeho vzorĹŻ Nietzscheho a DostojevskĂŠho a jehoĹž styl znovu opakuje v poslednĂm romĂĄnu Ĺ kvĂĄr, kde se jiĹž zamýťlĂ nad svĂ˝m Ĺživotem.
V knize jsou i ĂşplnÄ prvnĂ texty z jeho legendĂĄrnĂch ZĂĄpiskĹŻ starĂŠho prasĂĄka, jeĹž zaÄaly vychĂĄzet v ĹĄedesĂĄtĂ˝ch letech v Äasopise Open City. Bukowski ve svĂ˝ch fejetonech vÄnuje prostor vĹĄem moĹžnĂ˝m tĂŠmatĹŻm; od postupu, jakĂ˝m se majĂ policistĂŠ ĹĂdit vĹŻÄi opilĂ˝m ĹidiÄĹŻm, aĹž po krĂĄtkĂ˝ pĹĂbÄh o tom, proÄ se v jeho prĂłzĂĄch hojnÄ vyskytujĂ „sraÄky“.
VĂ˝bor samozĹejmÄ obsahuje i klasickĂŠ povĂdky, kterĂŠ jen nemÄly tu Äest bĂ˝t zaĹazeny do nÄkterĂ˝ch z mnoha samotnĂ˝m autorem uspoĹĂĄdanĂ˝ch sbĂrek. Jsou to ovĹĄem skvÄlĂŠ povĂdky, nad kterĂ˝mi se budete potrhle smĂĄt (Kterak mi nikdo nevÄĹil, Ĺže jsem Allen Ginsberg), Äervenat (ZdravĂ˝ pohyb na zdravĂŠm tÄle) nebo jen nevÄĹĂcnÄ kroutit hlavou (Jak se to sebÄhlo). TĂŠmÄĹ vĹĄechny texty jsou prostoupeny zmĂnkami o jeho vzorech L. F. CĂŠlinovi, E. Poundovi, D. H. Lawrencovi nebo I. S. TurgenÄvovi.
VĂ˝bor sestavil D. S. Calonne opravdu znamenitÄ. Knihou prochĂĄzĂme jako BukowskĂŠho Ĺživotem. Nejprve ho poznĂĄvĂĄme jako mladĂŠho v jeho prvnĂch dĂlech, prochĂĄzĂme esejistickĂ˝mi experimenty a oĹžraleckĂ˝mi vĂ˝levy a na konci, stejnÄ jako autor, bilancujeme nad Ĺživotem a potĂ˝kĂĄme se smrtĂ. TĂŠmÄĹ na zĂĄvÄr se tak koneÄnÄ setkĂĄvĂĄme s jeho vĹŻbec nejvÄtĹĄĂm vzorem Johnem Fantem v ĂşchvatnĂŠ, melancholickĂŠ a tĂŠmÄĹ nebukowskĂŠ VzpomĂnce na velikĂĄna.
TleskĂĄm pĹekvapivÄ hbitĂŠ redaktorskĂŠ prĂĄci Arga, dĂky nĂĹž mĹŻĹžeme uĹž rok po prvnĂm, americkĂŠm, vydĂĄnĂ vzĂt do ruky ÄeskĂ˝ pĹeklad. Podtrhuje to jen celkovou oblĂbenost dĂla Charlese BukowskĂŠho v tuzemsku, a to i pĹesto, Ĺže jej mnozĂ stĂĄle povaĹžujĂ za brakovĂŠho spisovatele. Bukowski by se tomu jen zasmĂĄl, otevĹel by si lahvĂĄÄe a Ĺekl nÄco ve stylu: UkaĹžte mi co pĂĹĄou oni… Nebo ne, stejnÄ to stojĂ za…
Dominik Melichar
Bukowski, Charles: PobryndanĂŠ spisy : dosud nesebranĂŠ povĂdky a eseje z let 1994-1990. Argo, Praha 2009. 280 stran.
PobryndanĂŠ spisy
zdroj: http://www.argo.cz/
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 2 (40), 4. 1. 2010.
(13. 11. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2578
TajnĂĄ sluĹžba a zimnĂ radovĂĄnky
Bond na horĂĄchGabriela RomanovĂĄ
( gabriela.romanova)
NapÄtĂ. OhroĹženĂ. Smrt ĹĄpehujĂcĂ za dveĹmi. To vĹĄe nedovede ÄtenĂĄĹe k ĹĄĂlenstvĂ jedinÄ dĂky jistotÄ, kterĂĄ mĂĄ jmĂŠno James Bond. PĹevleky a faleĹĄnĂĄ identita, nezĂĄvaznĂ˝ milostnĂ˝ romĂĄnek, jenĹž agentovi 007 poskytuje kromÄ odreagovĂĄnĂ i cennĂŠ informace o nelidskĂ˝ch praktikĂĄch a ĂşskocĂch protivnĂka. TĂm nenĂ nikdo jinĂ˝ neĹž bezskrupulĂłznĂ psychopat Ernst Stavro Blofeld, vĹŻdce teroristickĂŠ organizace SPECTRE, tentokrĂĄt prahnoucĂ po ĹĄlechtickĂŠm titulu, kterĂ˝ by pĹelepil jeho zloÄineckou minulost a pĹilil dalĹĄĂ kapku do bezednĂŠho pohĂĄru jeho jeĹĄitnosti.
RomĂĄn odkrĂ˝vĂĄ na zasnÄĹženĂŠ ĹĄvĂ˝carskĂŠ kopce pohled ponÄkud drsnÄjĹĄĂ, neĹž nabĂzejĂ katalogy cestovnĂch kancelĂĄĹĂ. HorskĂ˝ masiv Piz Gloria, kam je situovĂĄna Blofeldova pokusnĂĄ laboratoĹ, splĹuje oÄekĂĄvĂĄnĂ exotiÄnosti prostĹedĂ. Aby si ÄtenĂĄĹ vychutnal tĂŠmÄĹ osobnĂ ĂşÄast v nebezpeÄnĂŠ misi, nezapomnÄl autor „pĹiloĹžit“ do vyprĂĄvÄnĂ nÄkolikerĂŠ zprĂĄvy z oddÄlenĂ PĹĂsnÄ tajnĂŠ. NavĂc ani v tomto dĂlu (v anglickĂŠm originĂĄle jde o jedenĂĄctou bondovskou knihu) nechybĂ prostĹedky, kterĂŠ spolehlivÄ odbourajĂ klid naĹĄich nervĹŻ pĹi popisu kritickĂ˝ch scĂŠn. ĂseÄnĂĄ akÄnĂ zkratka, momentovĂŠ stĹĂdĂĄnĂ optiky a BondĹŻv vnitĹnĂ hlas stupĹujĂ adrenalin pĹi lyĹžaĹskĂŠm sjezdu a vypjatĂŠ honiÄce zledovatÄlou bobovou drĂĄhou. A navĂc se zdĂĄ, Ĺže Ĺživot krĂĄlovskĂŠho agenta se jednou provĹždy zmÄnĂ uzavĹenĂm sĹatku s dcerou kĂĄpa korsickĂŠ mafie, Teresou di Vicenzo. SeznĂĄmenĂ s nĂ ve francouzskĂŠm kasinu je ve skuteÄnosti ponÄkud zdlouhavĂ˝m vysvÄtlovĂĄnĂm strategie hazardnĂ hry, jinak ale Fleming vyuĹžĂvĂĄ stĹihu ke zmÄnÄ scĂŠn pĹesnÄ vÄas.
KromÄ vÄÄnÄ neposednĂŠho pramĂnku vlasĹŻ, volnÄ spadajĂcĂho nad levĂŠ oboÄĂ, je jen jedinĂĄ vÄc, kterĂĄ dvounulovĂŠmu agentovi kazĂ fazĂłnu. PĹeklad Ivana NÄmeÄka. Jde sice o prvnĂ Äeskou verzi tohoto romĂĄnu, to ovĹĄem neomlouvĂĄ zbyteÄnĂŠ vymýťlenĂ kostrbatĂ˝ch slovnĂch spojenĂ, kdyĹž k nim existujĂ jednoduĹĄĹĄĂ ekvivalenty. Za vĹĄechny napĹĂklad „puchĂ˝Ĺky od opalovĂĄnĂ v levĂŠm koutku Ăşst“ - proÄ je hned napoprvĂŠ elegantnÄ nenahradit slovem opar? Ani James Bond si nemĹŻĹže dovolit mĂĹit dvakrĂĄt!
Gabriela RomanovĂĄ
Fleming, Ian: V tajnĂŠ sluĹžbÄ JejĂho VeliÄenstva. PĹeklad: I. NÄmeÄek. NakladatelstvĂ XYZ, Praha 2009. 283 stran.
V tajnĂŠ sluĹžbÄ JejĂho VeliÄenstva obal
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 4 (42), 29.3. 2010.
(14. 11. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2581
Kde ĹeÄ je poslednĂ potravou
Nejen o hladu oÄima Herty MĂźllerovĂŠSophie Henriette KoĹĄĹĽĂĄl & Denisa GarciovĂĄ
( denisa.garciova)
Tato relativnÄ nedĂĄvnĂĄ, totalitou poznamenanĂĄ minulost je do urÄitĂŠ mĂry v Rumunsku stĂĄle tabu. MladĂ˝ homosexuĂĄlnĂ hrdina Leopold Auberg se jako rumunskĂ˝ NÄmec dostĂĄvĂĄ do sovÄtskĂŠho lĂĄgru. S nĂm tu ÄtenĂĄĹ proĹžije pÄt let Ĺživota „na poÄĂĄtku existence“. Tato slova pouĹžĂval bĂĄsnĂk Oskar Pastior, kterĂ˝ zemĹel v roce 2006 a jehoĹž zkuĹĄenosti z takovĂ˝chto ukrajinskĂ˝ch tĂĄborĹŻ byly pĹedlohou k romĂĄnu. RomĂĄn vznikl v ĂşzkĂŠ spoluprĂĄci MĂźllerovĂŠ a Pastiora, coĹž je patrnĂŠ zejmĂŠna na pouĹžĂvanĂŠ mluvÄ. Je psĂĄn velmi krĂĄtkĂ˝mi vÄtami – majĂ rozsah nejvýť do pĹŻl ĹĂĄdky, jednĂĄ se o zkratkovitĂ˝ zpĹŻsob vyjadĹovĂĄnĂ, kterĂ˝ je utvĂĄĹen hlavnÄ praktickĂ˝mi potĹebami. V kaĹždĂŠm slovÄ, v kaĹždĂŠ pouĹžitĂŠ vÄtÄ se odråŞà onÄch straĹĄnĂ˝ch pÄt let strĂĄvenĂ˝ch v tĂĄborech.
DÄj je vystavÄn na smÄsi reĂĄlnĂ˝ch udĂĄlostĂ a fiktivnĂch pĹĂbÄhĹŻ, skuteÄnĂ˝ch a nÄkdy i smyĹĄlenĂ˝ch osob. MnohĂĄ mĂsta romĂĄnu pĹŻsobĂ skoro surrealistickĂ˝m dojmem. A to zejmĂŠna v pasĂĄĹžĂch, kde hrdina blouznĂ hladem. Celou knihou prostupujĂ metafory a umÄlĂĄ slovnĂ spojenĂ (jak uĹž prozrazuje sĂĄm titul knihy) usilujĂcĂ o zachycenĂ nepopsatelnĂŠho – napĹĂklad vĹĄudypĹĂtomnĂŠho hladu, strachu Äi odcizenĂ. PĹesnÄ takto se mĂĄ chĂĄpat a ÄĂst tento text. AÄkoliv autorka nepouĹžĂvĂĄ pĹirovnĂĄnĂ a nelĂÄĂ obrazy („Hungerengel“, „Herzschaufel“, „Blechkuss“, „Hautundknochenzeit“, „Tageslichtvergiftung“), kterĂŠ by rozpoutaly ohĹostroj asociacĂ v hlavÄ ÄtenĂĄĹe, tyto obrazy se zaryjĂ ÄtenĂĄĹi hluboko pod kĹŻĹži. Je to jako listovat albem fotografiĂ – velmi silnĂŠ a intenzivnĂ.
K vlastnĂ subjektivitÄ MĂźllerovĂŠ patĹĂ popisy, kterĂŠ jsou nezvyklĂŠ, mimoĹĂĄdnĂŠ a jejichĹž lĂÄenĂ zaråŞà stejnÄ tak jako celĂ˝ styl romĂĄnu. Jde o celkovou kolĂĄĹž jednotlivĂ˝ch stĹĂpkĹŻ charakteristickou tĂm, Ĺže se jeden Ăşsek liĹĄĂ od druhĂŠho. Gros romĂĄnu leŞà v neobyÄejnĂŠ sĂle slov – ve jmĂŠnech, pojmech, kterĂŠ aÄkoliv jsou novĂŠ a neotĹelĂŠ, tak si najdou cestu pĹĂmo k podstatÄ vÄci. HustĂŠ metafory tvoĹĂ z textu velmi intenzivnĂ a nalĂŠhavĂŠ dĂlo, k nÄmuĹž bychom v tomto ohledu v nÄmeckĂŠ literatuĹe jen stÄŞà hledali rovnocennĂŠho partnera. Atemschaukel je manifestem pamÄti a pĹedevĹĄĂm jazyka, protoĹže poezie je tady prostĹedkem k pĹeĹžitĂ. JestliĹže nenĂ po ruce nic k jĂdlu, nasadĂ ĹeÄ. Je to potrava ze slov: „Ich esse einen kurzen Schlaf.“ [Ä. JĂm krĂĄtkĂ˝ spĂĄnek.] Je to zpĹŻsob, jak uniknout. Oproti tomu slova na papĂĹe, zdĂĄ se, nemajà Şådnou vĂĄhu, jak dosvÄdÄuje napĹĂklad to, Ĺže Leo zaÄne obchodovat s listy z knih klasikĹŻ, kterĂŠ si do lĂĄgru dovezl, jako s cigaretovĂ˝m papĂrem.
Äesky zatĂm tento romĂĄn Herty MĂźllerovĂŠ nevyĹĄel. ÄtenĂĄĹi se vĹĄak mohou zaÄĂt tÄĹĄit, neboĹĽ nakladatelstvĂ MladĂĄ fronta, kterĂŠ vlastnĂ exkluzivnĂ prĂĄva na pĹeklad dĂla tĂŠto autorky, jiĹž vydĂĄnĂ Atemschaukel (HoupavĂ˝ dech) avizovalo, a to v pĹekladu Radky DenemarkovĂŠ. TaktĂŠĹž by se mÄl objevit i pĹeklad dalĹĄĂho zĂĄsadnĂho dĂla MĂźllerovĂŠ Der Mensch ist ein grosser Fasan auf der Welt (ÄlovÄk je velkĂ˝ baĹžant na svÄtÄ) z roku 1986, a to uĹž na jaĹe pĹĂĹĄtĂho roku.
Autorku vĂ˝bor Ĺ vĂŠdskĂŠ akademie vÄd ocenil za to, jak „prostĹednictvĂm koncentrovanĂŠ poezie a otevĹenĂŠ prĂłzy lĂÄĂ krajinu vydÄdÄncĹŻ“. Je to takovĂĄ chytrĂĄ, smÄlĂĄ a zĂĄroveĹ citlivĂĄ a politicky ladÄnĂĄ volba!
Sophie Henriette KoĹĄĹĽĂĄl & Denisa GarciovĂĄ
MĂźller, Herta: Atemschaukel. Hanser, MĂźnchen 2009. 304 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 2 (40), 4. 1. 2010.
(17. 11. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2594
Spolek pro ochranu ÄtenĂĄĹovy duĹĄe
I dospÄlĂ obÄas umÄjĂ psĂĄt dÄtskĂ˝ma oÄimaEva LevorovĂĄ
( eva.levorova)
Ĺ˝idovĹĄtĂ autoĹi, pĂĹĄĂcĂ o svĂ˝ch pĹĂĹĄernĂ˝ch zkuĹĄenostech z druhĂŠ svÄtovĂŠ vĂĄlky, obvykle dle vlastnĂch slov pĂĹĄĂ, protoĹže musĂ. PotĹebujĂ sdÄlit svÄtu, co se dÄlo, aby se s tĂm sami mohli ÄĂĄsteÄnÄ vyrovnat a aby ti, kdo nezaĹžili, takĂŠ vÄdÄli a nezapomnÄli. A lidĂŠ jejich knihy Ätou a znovu a znovu Ĺžasnou a trnou a otĹĂĄsajĂ se odporem a sotva mohou vÄĹit, Ĺže se „to“ dÄlo.
J. R. Pick svou novelu napsal jinak. DrsnĂ˝ Ĺživot v terezĂnskĂŠm ghettÄ („VÄtĹĄina lidĂ ĹĂkala zĂĄsadnÄ v ghettÄ mĂsto v ghettu. Snad proto, Ĺže ghetto byl pro nÄ svÄt. A oni neĹžili ve svÄtÄ, ale v ghettÄ.“) lĂÄĂ z pohledu ÄtrnĂĄctiletĂŠho Toniho. Chlapce, kterĂ˝ leccos dokĂĄĹže nazĂrat jeĹĄtÄ se svou dÄtskou naivitou, ale nÄco zase vnĂmĂĄ v naprosto ostrĂ˝ch obrysech a s notnou dĂĄvkou cynismu. On, jeho matka a nÄkolik znĂĄmĂ˝ch se snaŞà ŞĂt – udrĹžet si aspoĹ mlhavou pĹedstavu „normĂĄlnĂho“ Ĺživota. A k nÄmu patĹĂ to, Ĺže vÄnujete Äas nÄjakĂŠmu konĂÄku. Toni se proto upĂnĂĄ na myĹĄlenku ochraĹovĂĄnĂ zvĂĹat. JenĹže se zvĂĹaty to mĂĄte v ghettÄ tÄĹžkĂŠ, co si budeme namlouvat, ono jich tam moc nenĂ. Ale... KoneckoncĹŻ i takovĂĄ blecha se dĂĄ povaĹžovat za zvĂĹe, kdyĹž se na to nedĂvĂĄte moc pĹĂsnÄ…
ZbĂ˝vĂĄ pokusit se zodpovÄdÄt otĂĄzku, zda lze tuto novelu oznaÄit za humoristickou. NenĂ depresivnĂ ani pĹĂliĹĄ tragickĂĄ. Ale humor v nĂ nenajdeme. SpĂĹĄ celkem milĂŠ vyprĂĄvÄnĂ v kulisĂĄch straĹĄlivĂŠ tragĂŠdie. Tyto kulisy v pĹĂbÄhu vĹĄak nehrajĂ velkou roli, i kdyĹž jsou jeho nedĂlnou souÄĂĄstĂ. A tak vlastnÄ Toni ve svĂŠm dÄtsky upĹĂmnĂŠm vyprĂĄvÄnĂ ochraĹuje mnohem vĂce nĂĄs, ÄtenĂĄĹe, neĹž ta neĹĄĹĽastnĂĄ terezĂnskĂĄ zvĂĹĂĄtka.
Eva LevorovĂĄ
Pick, JiĹĂ Robert: Spolek pro ochranu zvĂĹat. LEDA, Praha 2009. 120 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 5 (43), 13.5. 2010.
(20. 11. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2596
BĹŻh je mrtev? Nietzsche si mÄl zajet do Finska…
LidĂŠ nepotĹebujĂ vĂru – ale bohovĂŠ potĹebujĂ vÄĹĂcĂPetr Nagy
( petr.nagy)
Paasilinna jiĹž na poÄĂĄtku 70. let zanechal novinĂĄĹskĂŠho Ĺemesla, aby se stal spisovatelem z povolĂĄnĂ, a od tĂŠ doby s Ĺželeznou pravidelnostĂ vydĂĄvĂĄ kaĹždĂ˝ rok novou knihu. Dnes je autorem takĹka ÄtyĹ desĂtek prĂłz, pĹevĂĄĹžnÄ humoristickĂ˝ch romĂĄnĹŻ, i nÄkolika titulĹŻ nebeletristickĂ˝ch a jeho dĂla jsou nejen hojnÄ pĹeklĂĄdĂĄna, ale Ĺada z nich se jiĹž doÄkala i filmovĂŠ adaptace.
Na finskĂŠm nebi zaÄĂnĂĄ bĂ˝t ruĹĄno – jeho boŞťtĂ obyvatelĂŠ, jimĹž velĂ nejvyĹĄĹĄĂ bĹŻh Ukko, se jiĹž nemohou dĂvat na Ăşpadek prastarĂŠ vĂry mezi kĹesĹĽanstvĂm poblouznÄnĂ˝mi Finy a rozhodnou se jednat. Syn jejich nĂĄÄelnĂka – pĹezdĂvanĂŠho tĂŠĹž bĹŻh hromovlĂĄdce – mladĂ˝ a dychtivĂ˝ Rutja je vyslĂĄn mezi smrtelnĂky, aby po vzoru JeĹžĂĹĄe Krista obnovil slĂĄvu a moc pĹŻvodnĂho finskĂŠho nĂĄboĹženstvĂ. NetĹeba podotĂ˝kat, Ĺže pobyt nadpozemskou mocĂ obdaĹenĂŠho a souÄasnÄ v modernĂm svÄtÄ tĂĄpajĂcĂho boĹžskĂŠho mladĂka s sebou pĹinese celou Ĺadu nevĹĄednĂch situacĂ…
PaasilinnĹŻv romĂĄn a jeho humor neztratil od doby prvnĂho vydĂĄnĂ nic na svĂŠ bĹitkosti a jeho vtipnĂŠ glosovĂĄnĂ soudobĂŠho svÄta oslovĂ i ÄtenĂĄĹe neznalĂŠho prostĹedĂ, v nÄmĹž se dotyÄnĂ˝ pĹĂbÄh odehrĂĄvĂĄ. AutorĹŻv ÄtivĂ˝ styl prozrazuje bohatĂŠ zkuĹĄenosti se zvolenĂ˝m Şånrem i Ĺemeslnou dovednost a jĂm vytvoĹenĂŠ postavy navzdory svĂŠ osobitosti nesklouzĂĄvajĂ do roviny pouhĂ˝ch karikaturnĂch figurek. Syn boha hromovlĂĄdce pĹedstavuje kvalitnĂ oddechovou literaturu pĹinĂĄĹĄejĂcĂ svĂ˝m recipientĹŻm – i v povedenĂŠm ÄeskĂŠm pĹekladu Jana Petra VelkoborskĂŠho – poĹžitek z poutavĂŠho pĹĂbÄhu, okoĹenÄnĂŠho ĹĄtÄdrou dĂĄvkou pravĂŠho severskĂŠho (tedy trochu ÄernÄjĹĄĂho) humoru.
Petr Nagy
Paasilinna, Arto: Syn boha hromovlĂĄdce. PĹeklad: Jan Petr VelkoborskĂ˝. Hejkal, HavlĂÄkĹŻv Brod 2009. 216 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 3 (41), 9. 1. 2010.
(22. 11. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2601
Vivi a smaŞåk v housce
O vĂlĂĄckĂŠm putovĂĄnĂ do svÄta lidĂBarbora MajerovĂĄ
( barbora.majerova)
DosavadnĂ prozaickĂĄ tvorba autorky je Ăşzce spjata s jihoamerickĂ˝m kontinentem. MarkĂŠta PilĂĄtovĂĄ, kterĂĄ v souÄasnĂŠ dobÄ pĹŻsobĂ v Buenos Aires, dÄj výťe uvedenĂ˝ch dÄl ÄĂĄsteÄnÄ situovala prĂĄvÄ do latinskoamerickĂŠ oblasti, ÄĂmĹž jim dodala nĂĄdech exotiky a tajemstvĂ. JejĂ prozatĂm poslednĂ kniha VĂla VivivĂla a stĂny zvĂĹat je zcela odliĹĄnĂĄ, neodehrĂĄvĂĄ se v BrazĂlii ani ArgentinÄ, ale na pomezĂ praĹžskĂŠho BĹevnova a fantastickĂŠho svÄta vĂl, nenĂ urÄenĂĄ dospÄlĂ˝m, ale dÄtem.
MalĂĄ neposednĂĄ vĂla VivivĂla, zvanĂĄ Vivi, byla za svĂŠ nevhodnĂŠ chovĂĄnĂ (zejmĂŠna za neustĂĄlĂŠ vyplazovĂĄnĂ jazyka na starĹĄĂ vĂly a vĂlĂĄky) vykĂĄzĂĄna z poklidnĂŠho baĹžinatĂŠho vĂlĂĄckĂŠho svÄta. PodmĂnkou pro nĂĄvrat je vykonĂĄnĂ 155 dobrĂ˝ch skutkĹŻ, jimiĹž mĂĄ vykompenzovat svĂŠ prohĹeĹĄky proti vĂlĂmu bontonu. Vivi se tak ocitĂĄ v souÄasnĂŠ Praze, kde poznĂĄvĂĄ osmiletou nevidomou Emu, jejĂho psa Rafa a kluka PepĂka, hrdĂŠho majitele vÄÄnÄ ospalĂŠ vakoveverky Lumi. Ve svÄtÄ lidĂ, z nÄhoĹž majĂ vĹĄichni obyvatelĂŠ vĂlĂĄckĂŠ ĹĂĹĄe nevysvÄtlitelnou hrĹŻzu, Vivi poznĂĄvĂĄ spoustu novĂ˝ch a nadmĂru vzruĹĄujĂcĂch vÄcĂ: vĂ˝teÄnĂ˝ smaŞåk v housce nebo jĂzdu tramvajĂ. StĹetĂĄvĂĄ se zde ovĹĄem takĂŠ s lidskou zlobou, sobectvĂm a chamtivostĂ. A nebyla by to temperamentnĂ a svĂŠrĂĄznĂĄ VivivĂla, kdyby se nepokusila za pomoci Emy, PepĂka a obra s prĂĄzdnou hlavou uÄinit tÄmto zloĹĂĄdĹŻm pĹĂtrĹž.
Jazyk, jĂmĹž PilĂĄtovĂĄ vĂlĂ pĹĂbÄh vyprĂĄvĂ, je vzhledem k dÄtskĂ˝m adresĂĄtĹŻm prostĂ˝ a srozumitelnĂ˝, nicmĂŠnÄ v nÄkterĂ˝ch pasĂĄĹžĂch je zjednoduĹĄen natolik, Ĺže mĹŻĹže vyvolat dojem jistĂŠ verbĂĄlnĂ tÄĹžkopĂĄdnosti. ÄernobĂlĂŠ ilustrace Jakuba Zicha, kterĂŠ vyprĂĄvÄnĂ doplĹujĂ, jsou naopak velmi nedÄtskĂŠ a ponurĂŠ, nejeden ÄtenĂĄĹ konzervativnÄjĹĄĂho raĹženĂ by mohl namĂtnout, Ĺže publikace urÄenĂĄ dÄtem si ŞådĂĄ spĂĹĄe obrĂĄzky barevnĂŠ a veselejĹĄĂ. Navzdory tÄmto nedostatkĹŻm dÄj knihy vykazuje vĹĄechny potĹebnĂŠ atributy, jeĹž sprĂĄvnĂŠmu pohĂĄdkovĂŠmu pĹĂbÄhu neodmyslitelnÄ nĂĄleĹžĂ: boj dobra proti zlu, vĂ˝skyt nadpĹirozenĂ˝ch postav a ĹĄĹĽastnĂ˝ konec – a to je pro malĂŠ ÄtenĂĄĹe nejdĹŻleĹžitÄjĹĄĂ.
Barbora MajerovĂĄ
PilĂĄtovĂĄ, MarkĂŠta: VĂla VivivĂla a stĂny zvĂĹat. NLN, Praha 2009. 72 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 3 (41), 12. 1. 2010.
(11. 12. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2626
ZdlouhavĂ˝ a pomÄrnÄ obyÄejnĂ˝
Ĺ˝ivot Oskara WajdaBarbora BiĹovcovĂĄ
( barbora.binovcova)
RomĂĄn The Brief Wondrous Life of Oscar Wao z pera dominikĂĄnsko-americkĂŠho spisovatele Junota DĂaze zĂskal Ĺadu literĂĄrnĂch cen, mezi nimi i Pulitzerovu cenu za beletrii pro rok 2008. PĹekladatelka Barbora Punge PuchalskĂĄ si ale podle mÄ za KrĂĄtkĂ˝, leÄ divuplnĂ˝ Ĺživot Oskara Wajda Cenu Josefa Jungmanna za rok 2009 neodnese. Nechci nijak podceĹovat dovednosti Barbory PuchalskĂŠ (ZlodÄjka, jiĹž z originĂĄlu Sarah WatersovĂŠ pĹeloĹžila v loĹskĂŠm roce, sklidila velkĂ˝ ÄtenĂĄĹskĂ˝ ĂşspÄch), pĹi ÄtenĂ tohoto romĂĄnu jsem se ale nemohla zbavit pocitu, Ĺže vyprĂĄvÄnĂ nÄco chybĂ.
Amerikanistka Hana UlmanovĂĄ mi pomohla zjistit co. V poĹadu ÄeskĂŠho rozhlasu 3 Mozaika, odvysĂlanĂŠm 6. 10. 2008, prohlĂĄsila toto dĂlo za nesmĂrnÄ nĂĄroÄnĂŠ pro pĹekladatele. KromÄ americkĂŠ angliÄtiny a dominkĂĄnskĂŠ varianty ĹĄpanÄlĹĄtiny se v originĂĄlu objevuje jeĹĄtÄ jeden jazykovĂ˝ jev nazĂ˝vanĂ˝ spanglish. Tato smÄsice americkĂŠ angliÄtiny a hispĂĄnskĂ˝ch prvkĹŻ, kterĂĄ svĂ˝m vĂ˝raznĂ˝m rytmem pĹipomĂnĂĄ hip hop a slovnĂ zĂĄsobou zpestĹuje a vĂ˝znamovÄ obohacuje bÄĹžnou mluvu, je prostĹedkem jistÄ skvÄle oĹživujĂcĂm text. Podle UlmanovĂŠ se vĹĄak tento jev bohuĹžel v ÄeskĂŠm jazyce nedĂĄ zachytit. RomĂĄn byl tedy pĹekladem zbaven svĂŠho energickĂŠho nĂĄboje a jĂĄ se domnĂvĂĄm, Ĺže mu opravdu schĂĄzĂ.
DÄj knihy je docela jednoduchĂ˝. ZamÄĹuje se na obdobĂ dospĂvĂĄnĂ jednotlivĂ˝ch postav a osudy Oskara a dalĹĄĂch ÄlenĹŻ jeho rodiny se tedy v podstatÄ toÄĂ stĂĄle okolo toho samĂŠho – prvnĂch lĂĄsek a zklamĂĄnĂ. JelikoĹž chybĂ spanglish, jedinĂ˝m koĹenĂm vyprĂĄvÄnĂ jsou vedle ne zcela obvyklĂ˝ch povah hrdinĹŻ magickĂŠ prvky a totalitnĂ prostĹedĂ. OvĹĄem ve tĹĂsetstrĂĄnkovĂŠm hrnci je magiÄna pouhĂĄ ĹĄpetka a politicko-spoleÄenskĂŠ pomÄry se v knize nejÄastÄji objevujĂ jako poznĂĄmky pod Äarou. Svou obĹĄĂrnostĂ zabĂrajĂ nÄkdy tĂŠmÄĹ celou strĂĄnku, naruĹĄujĂ kontinuitu dÄje, a navĂc protahujĂ uĹž tak dlouhĂ˝, vleklĂ˝ pĹĂbÄh. SpĂĄd takĂŠ brzdĂ (sice s dobrĂ˝m Ăşmyslem) v pĹŻvodnĂm znÄnĂ ponechanĂĄ ĹĄpanÄlskĂĄ slova Äi celĂŠ vÄty, jejichĹž vĂ˝znam si je nutno vyhledat ve slovnĂÄku pĹiloĹženĂŠm na konci knihy. NÄkterĂŠ z kontextu opravdu neodvoditelnĂŠ vĂ˝razy v nÄm navĂc chybĂ.
ChtÄlo by to zkrĂĄtka vĂc ĹĄĹĽĂĄvy, takĹže mohu jen litovat, Ĺže nĂĄm na stĹednĂ ĹĄkole neotevĹeli hodiny ĹĄpanÄlĹĄtiny, a tudĂĹž si nemohu vychutnat velmi obdivovanĂ˝ originĂĄl.
Barbora BiĹovcovĂĄ
DĂaz, Junot: KrĂĄtkĂ˝, leÄ divuplnĂ˝ Ĺživot Oskara Wajda. PĹeklad: B. P. PuchalskĂĄ. Argo, Praha 2009. 299 stran.
(13. 12. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2638
Koncem vĂĄlky to teprve zaÄĂnĂĄ
KateĹina TuÄkovĂĄ nabĂzĂ pohled z druhĂŠ stranyAgata HauerovĂĄ
( agata.hauerova)
Gerta proĹžĂvala aĹž do roku 1939 poklidnĂ˝, obyÄejnĂ˝ dÄtskĂ˝ Ĺživot. ÄeĹĄi a NÄmci Ĺžili v BrnÄ vedle sebe uĹž odpradĂĄvna a vlastnÄ nikdo se o nĂĄrodnosti nezajĂmal. Ani ona nepĹedstavovala vĂ˝jimku. Po matce byla ÄeĹĄka, a tak i doma mluvila, i pĹes otcovu obrovskou nechuĹĽ, Äesky. VĂĄlka ale obrĂĄtila Ĺživoty vĹĄech naruby. Gertin otec vstoupil do NSDAP, jejĂ bratr narukoval do Wehrmachtu. JejĂ nejlepĹĄĂ kamarĂĄdka se s nĂ uĹž nesmÄla stĂ˝kat, protoĹže nebyla NÄmka. Maminka zemĹela, otec zaÄal pĂt a jednoho dne Gertu znĂĄsilnil. OtÄhotnÄla. Dcerka Barbora se jĂ narodila jeĹĄtÄ pĹed koncem vĂĄlky do nĂĄlety zmĂtanĂŠho Brna. Pak uĹž to jde rĂĄz na rĂĄz. Ĺ˝ivelnĂ˝ odsun vĹĄech NÄmcĹŻ z Brna, Äi spĂĹĄe vyhnĂĄnĂ, se uskuteÄnĂ v noci na 31. kvÄtna 1945. VyÄerpĂĄvajĂcĂ, ĹĄedesĂĄt kilometrĹŻ dlouhĂ˝ pochod nepĹeĹžije mnoho starĂ˝ch lidĂ, dÄtĂ i Ĺžen. Mnoho jich je ubito cestou ÄeskĂ˝mi nebo ruskĂ˝mi strĂĄĹžci. DalĹĄĂ tisĂce zemĹou v tĂĄboĹe v PohoĹelicĂch na Ăşplavici.
GertÄ i malĂŠ BarboĹe se podaĹĂ vĹĄechny Ăştrapy pĹeĹžĂt, tĂm ale jejich boj za prĂĄvo na obyÄejnĂ˝, lidskĂ˝ Ĺživot teprve zaÄĂnĂĄ. I kdyĹž se po letech mohou jako jedny z mĂĄla vrĂĄtit do Brna, jejich byt ani pĹĂĄtelĂŠ uĹž na nÄ neÄekajĂ. Gerta se celĂ˝ Ĺživot musĂ potĂ˝kat s Ăştiskem. Do jejĂho Ĺživota pĹinese nadÄji aĹž vnuÄka vedoucĂ obÄanskou iniciativu, kterĂĄ od brnÄnskĂ˝ch radnĂch poĹžaduje omluvu pro vĹĄechny vyhnanĂŠ NÄmce…
Pokud byste se snad zakoupenĂ knihy obĂĄvali, lze si prvnĂ dvÄ kapitoly pĹeÄĂst na www.katerina-tuckova.cz, kde se sami mĹŻĹžete pĹesvÄdÄit, jestli VyhnĂĄnĂ Gerty Schnirch stojĂ za to.
Agata HauerovĂĄ
TuÄkovĂĄ, KateĹina: VyhnĂĄnĂ Gerty Schnirch. Host, Brno 2009. 416 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 4 (42), 29.3. 2010.
(15. 12. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2644
JinĂŠ podoby lĂĄsky
MilostnĂŠ pĹĂbÄhy vĹĄude kolem nĂĄs, jen se podĂvatHana HudeÄkovĂĄ
( hana.hudeckova)
V knize je celkem devÄt rozdĂlnĂ˝ch povĂdek, kterĂŠ se odehrĂĄvajĂ na rĹŻznĂ˝ch mĂstech. Jednou je to „ÄichacĂ centrum“, jindy vÄzeĹskĂĄ cela Äi interiĂŠr autobusu. Postavy se takĂŠ v kaĹždĂŠm pĹĂbÄhu liĹĄĂ, vĹždy jednajĂ jinak. VĹĄechny povĂdky vĹĄak spojuje jedno tĂŠma, a to prĂĄvÄ lĂĄska „mĂĄlem milostnĂĄ“.
PovĂdky popisujĂ Ĺživoty obyÄejnĂ˝ch lidĂ, je tedy snadnĂŠ vĹžĂt se do osudu postav. TĂŠmÄĹ vĹždy se objevujĂ jako hlavnĂ postavy muĹž a Ĺžena, popĹĂpadÄ chlapec a dĂvka. Jen v jednom pĹĂbÄhu zastupuje Ĺženu figurĂna v obchodÄ. BÄhem ÄtenĂ pĹĂbÄhu si ÄtenĂĄĹ mĹŻĹže vybavit podobnĂŠ okamĹžiky ze svĂŠho Ĺživota. VÄtĹĄina povĂdek skonÄĂ ve chvĂli, kdy ÄtenĂĄĹ oÄekĂĄvĂĄ pokraÄovĂĄnĂ a je zvÄdavĂ˝, co se bude dĂt potom. Je tu vytvoĹeno mnoho prostoru, aby si ÄlovÄk sĂĄm domyslel, jakĂŠ moĹžnosti mohou v takovĂ˝ch situacĂch nĂĄsledovat. AutorĹŻv styl je rozmanitĂ˝, vĹždy nÄÄĂm pĹekvapĂ. Do vyprĂĄvÄnĂ se mu podaĹilo vloĹžit i kontext dobovĂ˝, vyskytujĂ se narĂĄĹžky v textu napĹĂklad na souÄasnou politickou situaci nebo na reklamy, kterĂŠ nĂĄs v souÄasnĂŠ dobÄ obklopujĂ na kaĹždĂŠm kroku. Tyto narĂĄĹžky jsou vloĹženy do textu tak, aby neruĹĄily jeho plynulost. StejnÄ tak se vyskytujĂ v knize i odkazy k jinĂ˝m literĂĄrnĂm autorĹŻm a jejich postavĂĄm.
CelkovÄ si myslĂm, Ĺže tento soubor povĂdek se velmi vydaĹil a mnoho ÄtenĂĄĹĹŻm pĹinese. Jak na zĂĄloĹžku napsal MiloĹĄ VorĂĄÄ (odpovÄdnĂ˝ redaktor), sĂla povĂdek neodvane s poslednĂ ĹĂĄdkou. S jeho tvrzenĂm nelze neĹž souhlasit a doufat, Ĺže se tyto povĂdky dostanou ke vĹĄem ÄtenĂĄĹĹŻm, kteĹĂ majĂ rĂĄdi obyÄejnĂ˝ Ĺživot, ale taky k tÄm, kteĹĂ si chtÄjĂ ÄtenĂm vyplnit volnou chvĂli.
NÄmec, Jan: Hra pro ÄtyĹi ruce, povĂdky mĂĄlem milostnĂŠ. DruhĂŠ mÄsto, Brno 2009, 224 stran.
Hana HudeÄkovĂĄ
(23. 12. 2009, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2649
IndickĂ˝ literĂĄrnĂ pokrm pĹipravenĂ˝ z rĹŻznorodĂ˝ch pĹĂsad
Reedice romĂĄnu DÄti pĹŻlnociHana VildovĂĄ
( hana.vildova)
VypravÄÄ svĂŠ ÄtenĂĄĹe paralelnÄ provĂĄzĂ historiĂ Indie a osudem dĂtÄte, kterĂŠ se narodilo ve stejnĂŠm okamĹžiku, kdy Indie spoleÄnÄ s PĂĄkistĂĄnem zĂskala nezĂĄvislost. PoslĂŠze pak tento chlapec Salim zjiĹĄĹĽuje, Ĺže vĹĄichni tito zrozenci (tedy dÄti narozenĂŠ ve stejnĂ˝ den jako jejich zemÄ) byli obdarovĂĄni jakousi nadpĹirozenou silou. U Salima se to projevuje schopnostĂ nahlĂĹžet lidem do duĹĄe a ÄĂst jim myĹĄlenky. Jeho osud se tedy velmi silnÄ propojil s osudy Indie. Aby Salim naĹĄel svou vlastnĂ identitu a smysl svĂŠ existence, vydĂĄvĂĄ se na strastiplnou pouĹĽ do minulosti svĂŠ rodiny i svĂŠ zemÄ.
StejnÄ jako se Salimova vlast ocitala v naprostĂŠm chaosu vĂĄleÄnĂŠho bÄsnÄnĂ, tak takĂŠ ÄtenĂĄĹ mohl snadno ztratit orientaci mezi mnoĹžstvĂm hlavnĂch a vedlejĹĄĂch postav a jejich pĹĂbÄhĹŻ. SĂĄhodlouhĂŠ lĂÄenĂ rodinnĂŠ sĂĄgy paralelnÄ s modernĂmi dÄjinami a kulturou Indie se tak nezĹĂdka dostĂĄvĂĄ do slepĂ˝ch uliÄek, ve kterĂ˝ch si ÄtenĂĄĹ patrnÄ kladl otĂĄzku, nakolik je nutnĂŠ zavalovat ho podrobnĂ˝mi informacemi o kaĹždĂŠm rodinnĂŠm pĹĂsluĹĄnĂkovi z desĂĄtĂŠho kolena Äi zda odboÄky slouĹžily jako pouhĂĄ vata k vyplnÄnĂ prĂĄzdnĂŠho mĂsta. Äasto se tak mohla dĹŻleĹžitĂĄ udĂĄlost Äi myĹĄlenka ztratit v naprosto neĹĂzenĂŠm chaosu.
Kritici toto dĂlo dĂky mĂsenĂ fantastickĂŠho pĹĂbÄhu s reĂĄlnĂ˝m svÄtem ĹadĂ k magickĂŠmu realismu a oceĹujĂ pĹedevĹĄĂm autorĹŻv vypravÄÄskĂ˝ talent, kterĂ˝ je velmi nĂĄpadnĂ˝ (svĹŻj jazykovĂ˝ styl totiĹž mÄnĂ a pĹizpĹŻsobuje osobĂĄm, kterĂŠ zrovna promlouvajĂ) a s umÄnĂm hravĂŠ bĂĄsnickĂŠ imaginace. I ta vĹĄak ÄtenĂĄĹe mĹŻĹže zaÄĂt nudit, pokud se vÄas nezorientuje ve zmÄti postav a jejich pĹĂbÄhĹŻ.
Salman Rushdie: DÄti pĹŻlnoci, pĹeklad Pavel Dominik, Paseka 2009. 512 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 4 (42), 29.3. 2010.
(3. 1. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2653
Ve snaze meditovat
PutovĂĄnĂ za reflexivnĂ lyrikouVĂĄclav JindrĂĄÄek
( marketa.bohmova)
JiĹĂ Beran (nar. 1955) doposud publikoval Äasopisecky a v roce 2003 vydal sbĂrku bĂĄsnĂ Snad tu s nĂĄmi je. O ĹĄest let pozdÄji se setkĂĄvĂĄme s dalĹĄĂ kolekcĂ bĂĄsnickĂ˝ch textĹŻ, kterĂĄ zahrnuje autorovy prĂĄce z pĹedeĹĄlĂŠho obdobĂ (nejstarĹĄĂ bĂĄseĹ pochĂĄzĂ z Äervence 2002). Beranova sbĂrka upoutĂĄ ÄtenĂĄĹe vĂ˝raznou jednoduchostĂ, s nĂĹž je pojata nejenom po strĂĄnce grafickĂŠ, ale i v rovinÄ vĂ˝razovĂŠ a ÄistÄ formĂĄlnĂ. VÄtĹĄina bĂĄsnĂ, lĂŠpe ĹeÄeno bĂĄsnickĂ˝ch miniatur, tedy pĹŻsobĂ jako urÄitĂŠ glosy, kterĂŠ majĂ patrnÄ jedinĂ˝ Ăşkol – komentovat dÄnĂ dobovĂŠho svÄta. Kvalita, s jakou tak ÄinĂ, je ovĹĄem ponÄkud kolĂsavĂĄ.
S pĹehnanou aĹž pĹemrĹĄtÄnou chutĂ meditovat se autor vydĂĄvĂĄ na kostrbatou cestu bĂĄsnickĂŠ reflexe souÄasnosti, tedy na drĂĄhu tendencĂ, jeĹž nelze vidÄt jinak neĹž jako filozoficky nadsazenĂŠ moralizovĂĄnĂ. PĹes vĹĄĂ snahu o svÄŞà expresivnost a spirituĂĄlnĂ, magickou jiskru se vÄtĹĄina BeranovĂ˝ch bĂĄsnĂ rozbĂhĂĄ do pokroucenÄ vypoÄĂtanĂ˝ch momentĹŻ, kterĂŠ nepĹekvapĂ ani rafinovanostĂ, ani brysknĂ dynamikou. StrojenĂŠ a mnohdy pĹĂmoÄarĂŠ povzdechy nad zhĂ˝ralostĂ vĹĄehomĂra se obvykle jen utĂĄpĂ v bolestnÄ vynucenĂŠm ĂşsilĂ o rytmickou pravidelnost a ĹĄokujĂcĂ pointu: „Chleba, co se upek,/ stejnÄ se nepromÄnĂ./ KnÄŞà z Polska dovezou/ hostie z papĂru./ Zem chleba nehodnĂĄ!// Nuncius se tu stĹĂdĂĄ/ ÄastÄji, neĹž v jinĂ˝ch zemĂch./ Zem Petra nehodnĂĄ!“ Po formĂĄlnĂ strĂĄnce pĹŻsobĂ Beranovy verĹĄe leckdy napjatÄ aĹž utrĂĄpenÄ. VeĹĄkerĂŠ snaĹženĂ o skrytÄ dokonalou harmonii tak ve vÄtĹĄinÄ pĹĂpadĹŻ konÄĂ v roztodivnĂ˝ch polohĂĄch: „Ne, nefaxuj,/ ale radĹĄi poĹĄli mailem,/ zda nadÄji mĂĄ rozloĹženĂ˝ svÄt.// StĹĂpky dÄsĹŻ poĹĄkozujĂ/ jemnou stÄnu sliznic./ Do papĂru hedvĂĄbnĂŠho/ balĂ se Zla kvÄt.“ ZĂĄleĹžitostĂ okrajovou nejsou ani gramatickĂŠ nedostatky – nesprĂĄvnĂŠ uĹžitĂ interpunkce a pĹechodnĂkĹŻ je u publikujĂcĂho bĂĄsnĂka pĹinejmenĹĄĂm na povĂĄĹženou: „Nuncius se tu stĹĂdĂĄ/ ÄastÄji, neĹž v jinĂ˝ch zemĂch“; „AndÄl leĹžĂc tluÄe kĹĂdly“.
ÄtenĂĄĹ, pĹesycen neustĂĄle podsouvanĂ˝m filozofovĂĄnĂm, si odpoÄine jedinÄ u bĂĄsnĂ posunutĂ˝ch do ĹžertovnĂŠ polohy. Ty na nÄj vykukujĂ Ĺžel jen zĹĂdka. Ale jsou tu. „MĂĄm rĂĄd Tvoji CĂrkev./ PrĂ˝ mĂĄ stavÄt mosty./ A nĂĄdheru brokĂĄtĹŻ/ nahrazuje posty.“ „Po DubrovnĂku Auxerre.../ Od moĹe katedrĂĄly.../ Od Atlantiku po Ural.../ Tak papeĹž v koupelnÄ/ broukĂĄ si rannĂ chvĂĄly.“
A bĂĄsnÄ, jeĹž vyloĹženÄ zaujmou? Snad jen „Karty jsou vcelku rozdĂĄny“ s pozoruhodnou slokou „VloĹžme ho zpÄt do plyĹĄovĂŠ kazety,/ aĹĽ kdesi v PaĹĂĹži na bĹehu Seiny/ spinkĂĄ svĹŻj sen./ Tady jsou zmÄny“.
Mnohem ÄastÄji ovĹĄem autor volĂ prvoplĂĄnovou otĹelost, kterou touŞà ukĂĄznit ostĹe nabrouĹĄenou, rĂĄdoby dynamickou ĹĄablonou. SnaĹživĂŠ verĹĄovĂĄnĂ s muÄivÄ hlubokomyslnou podstatou tak navenek pĹŻsobĂ pĹĂliĹĄ zĹejmÄ a hmatatelnÄ. BohuĹžel, nestaÄĂ jen ĹĂci, Ĺže mĂĄme v prstech nekoneÄno. ReflexivnĂ lyrika si toho ŞådĂĄ daleko vĂc.
VĂĄclav JindrĂĄÄek
JiĹĂ Beran: V prstech nekoneÄno. Dauphin, Praha 2009. 56 stran.
(2. 3. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2664
DÄleno jednou a sebou samĂ˝m
GiordanĹŻv vzorec lidskĂŠ samotyJan DuhajskĂ˝
( jan.duhajsky)
Je vlastnÄ s podivem, kolik existuje z humanitnĂho hlediska velmi vzdÄlanĂ˝ch lidĂ, kteĹĂ se doslova pyĹĄnĂ svĂ˝m okĂĄzalĂ˝m odporem k pĹĂrodnĂm vÄdĂĄm. RozhodnÄ vĹĄak ke svĂŠ ĹĄkodÄ, neboĹĽ zkuĹĄenost pravĂ, Ĺže ze spojenĂ obou druhĹŻ vzdÄlanosti v literatuĹe vznikala a nadĂĄle vznikajĂ dĂla nevĹĄednĂ a rozhodnÄ ne ĹĄpatnĂĄ. PĹesvÄdÄit by nĂĄs o tom mohl kupĹĂkladu i velmi podaĹenĂ˝ literĂĄrnĂ debut Paola Giordana, osmadvacetiletĂŠho doktoranda fyziky na univerzitÄ v TurĂnÄ, kterĂ˝ v nedĂĄvnĂŠ dobÄ vyĹĄel pod nĂĄzvem OsamÄlost prvoÄĂsel takĂŠ Äesky v nakladatelstvĂ Odeon. JiĹž v titulu knihy se nĂĄm tedy snoubĂ dva pojmy, z nichĹž vĂ˝klad prvnĂho by spadal spĂĹĄe do oblasti vÄd humanitnĂch a definice druhĂŠho naopak zcela do kompetence vÄd pĹĂrodnĂch, konkrĂŠtnÄ prĂĄvÄ matematiky. A protoĹže jsme jiĹž výťe poukĂĄzali na to, Ĺže prĂĄvÄ to druhĂŠ by nÄkterĂ˝m z nĂĄs snad mohlo Äinit problĂŠmy, pojÄme vyjĂt prĂĄvÄ z nÄj a poloĹžit si jednoduchou otĂĄzkou: Co jsou prvoÄĂsla vlastnÄ zaÄ?
PrvoÄĂslo je ÄĂslo, kterĂŠ je beze zbytku dÄlitelnĂŠ pouze dvÄma zpĹŻsoby: ÄĂslem jedna a sebou samĂ˝m. Tak znĂ ĹĄkolskĂĄ definice tohoto pojmu, kterou bychom nejspĂĹĄ alespoĹ laickĂ˝mi slovy dali dohromady vĹĄichni. ÄĂm jsou vĹĄak vlastnÄ natolik typickĂĄ, Ĺže jsou k nim pĹipodobĹovĂĄny romĂĄnovĂŠ postavy? Inu, je to prostinkĂŠ a pĹitom geniĂĄlnĂ. Budeme-li to totiĹž chĂĄpat tak, Ĺže jakĂŠkoli ÄĂslo je charakteristickĂŠ hlavnÄ tĂm, jakĂŠ tvoĹĂ vztahy s ostatnĂmi ÄĂsly, zjistĂme, Ĺže tzv. prvoÄĂsla vytvĂĄĹĂ tÄchto vztahĹŻ nejmĂŠnÄ ze vĹĄech existujĂcĂch ÄĂsel, jinak ĹeÄeno, Ĺže prvoÄĂsla jsou ÄĂsla osamÄlĂĄ. V pĹĂpadÄ ÄlovÄka pak bĂ˝t dÄlitelnĂ˝ jednou znamenĂĄ uvÄdomovat si sebe sama coby jedince, tedy jako ÄĂĄsteÄku celku lidskĂŠho druhu, a bĂ˝t dĂĄle dÄlitelnĂ˝ jen sebou samĂ˝m neznaÄĂ nic jinĂŠho neĹž vyvrĹženĂ z tohoto celku, opuĹĄtÄnost, neĹĄtÄstĂ a samotu.
Touto prvnĂ spodobou to vĹĄak zdaleka nekonÄĂ a autorova matematika jde dĂĄle, neĹž kam sahĂĄ bÄĹžnĂŠ uÄivo zĂĄkladnĂch a stĹednĂch ĹĄkol. NemÄli bychom vĹĄak na tomto mĂstÄ prozrazovat vĂce, neĹž je nezbytnÄ nutnĂŠ. UbĂrali bychom tĂm dĹŻvody ke ÄtenĂ tĂŠto knihy a to by byla pĹevelikĂĄ ĹĄkoda, protoĹže OsamÄlost prvoÄĂsel rozhodnÄ za pĹeÄtenĂ stojĂ. A aby snad nevznikl mylnĂ˝ dojem, nesmĂme zapomenout poukĂĄzat na to, Ĺže tento romĂĄn nenĂ romĂĄnem o ÄĂslech, ale pĹedevĹĄĂm o propastnĂ˝ch hloubkĂĄch lidskĂŠ samoty a lidskĂŠho neĹĄtÄstĂ. NevyprĂĄvĂ vĹĄak o nich pĹĂliĹĄ temnÄ Äi naturalisticky, exaltovanÄ nebo snad tragikomicky - naopak jako by pĹi tom vĹĄem mÄl v sobÄ urÄitĂŠ zvlĂĄĹĄtnÄ pozitivnĂ poselstvĂ.
NavĂc je OsamÄlost prvoÄĂsel dĂlem, na kterĂŠm se evidentnÄ dlouho a peÄlivÄ pracovalo, tedy dobĹe „propoÄĂtanĂ˝m“, avĹĄak bez jakĂŠkoliv vypoÄĂtavosti. Fascinuje svou nenucenostĂ, jemnĂ˝m nadhledem prostĂ˝m kritiky a naopak plnĂ˝m ĂşÄasti a v neposlednĂ ĹadÄ takĂŠ neuvÄĹitelnou organiÄnostĂ. VĹždyĹĽ i jazyk romĂĄnu jako by rostl, dospĂval a sloĹžitÄl spolu s tĂm, jak na jeho strĂĄnkĂĄch totĂŠĹž ÄinĂ dvojice jeho hlavnĂch hrdinĹŻ. Za sebe osobnÄ musĂm na zĂĄvÄr dodat, Ĺže si nevzpomĂnĂĄm, kdy naposled (zdali kdy vĹŻbec) jsem Äetl nÄco tak kĹehkĂŠho. ZkrĂĄtka pokud Paolo Giordano zvlĂĄdne pokraÄovat tak, jako zaÄal, pak si troufĂĄm tvrdit, Ĺže o nÄm jeĹĄtÄ mnoho uslyĹĄĂme - vĹždyĹĽ koneÄnÄ nÄkdo napsal romĂĄn doslova a do pĂsmene generaÄnĂ, kterĂ˝ zvlĂĄdĂĄ dokonale popsat odcizenost a deziluzi postmodernĂho ÄlovÄka. RomĂĄn, kterĂ˝ velmi dobĹe „vĂ“, Ĺže s trochou ĂşsilĂ se vĹĄichni dokĂĄĹžeme ze zemÄ zvednout sami, aÄkoli moĹžnĂĄ ani nevĂme, mĂĄme-li vĹŻbec proÄ.
Jan DuhajskĂ˝
Giordano, Paolo: OsamÄlost prvoÄĂsel. PĹeklad: Alice FlemrovĂĄ. Odeon, Praha 2009. 252 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 2 (40), 4. 1. 2010.
(3. 3. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2542
KdyĹž Postavy pĹevezmou hlavnĂ roli
Historky z natĂĄÄenĂMarkĂŠta JakeĹĄovĂĄ
( marketa.jakesova)
ZnĂ vĂĄm to jako kliĹĄĂŠ? Pochopili jste sprĂĄvnÄ.
Kniha Luby SkoĹepovĂŠ (* 1923) nenĂ ani romĂĄnem, ani povĂdkovou nebo esejistickou sbĂrkou. Kniha je divadelnĂ hra – nikoli scĂŠnĂĄĹ, ale pĹedstavenĂ.
V prvnĂ ÄĂĄsti knihy se seznamujeme s hereckou kaĹždodennostĂ, nervozitou trvajĂcĂ od veÄera pĹed pĹedstavenĂm aĹž do staĹženĂ opony a s technikou stĹĂdĂĄnĂ rolĂ. Tyto Ăşvahy doplĹuje nÄkolik „rozvernĂ˝ch historek“ ŞånrovÄ spadajĂcĂch do ÄĂĄsti druhĂŠ. Kdyby u „tajnostĂ hereckĂ˝ch” kniha zĹŻstala, stala by se obyÄejnou Ăşvahou o (snad neobyÄejnĂŠm) hereckĂŠm povolĂĄnĂ, jiĹž by si s chutĂ, ale bez valnĂŠho zaujetĂ, pĹeÄetli hereÄÄini nostalgiÄtĂ obdivovatelĂŠ.
V druhĂŠ ÄĂĄsti pĹijde formĂĄlnĂ experiment, kdy hereÄka-spisovatelka nechĂĄ mluvit svĂŠ Postavy z „Domova hereckĂ˝ch dĹŻchodcĹŻ“, pomyslnĂŠho mĂsta nachĂĄzejĂcĂho se v jejĂ pamÄti, kam se Postavy uchylujĂ, kdyĹž uĹž se neobjevujĂ na scĂŠnÄ. Je na ÄtenĂĄĹi, aby posoudil, zda se jednĂĄ o posun k dobrĂŠmu. JĂĄ nĂĄpad oceĹuji, protoĹže je to jedinĂ˝ alespoĹ trochu literĂĄrnĂ moment celĂŠ knihy, ovĹĄem chybĂ mu dotaĹženost. Postavy mluvĂ v plurĂĄlu a o hlavnĂ hrdince se vyjadĹujĂ ve tĹetĂ osobÄ. Nic vĂc. Tato ÄĂĄst, Historky rozvernĂŠ, se sklĂĄdĂĄ pĹesnÄ z toho, co nĂĄzev napovĂdĂĄ: z pĹĂbÄhĹŻ z hereckĂŠho prostĹedĂ. Nutno podotknout, Ĺže nĂĄzev jako shrnutĂ zcela postaÄĂ.
Kniha je „pĹŻvabnĂĄ”. Ve vĹĄech vĂ˝znamech toho slova. PĹĂjemnÄ se Äte, ale souÄasnÄ nic zajĂmavĂŠho nepĹinĂĄĹĄĂ. PĹidanĂŠ fotografie mnoha hereÄÄinĂ˝ch postav, vytvoĹenĂŠ fotografkou Alenou Hrbkovou, jsou takĂŠ pĹŻvabnĂŠ – vĹĄechny stejnĂŠ – a zdaleka nejzajĂmavÄjĹĄĂ na nich je hereÄÄina vrĂĄsÄitĂĄ tvĂĄĹ. OstatnÄ, hereÄku majĂ fotografie a text spoleÄnou, a tak nĂĄs obojĂ dohromady nakonec snad i dojme.
MarkĂŠta JakeĹĄovĂĄ
Luba SkoĹepovĂĄ: Tajnosti hereckĂŠ a historky rozvernĂŠ. Smart Press, Praha 2010. 144 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 4 (42), 29.3. 2010.
(7. 3. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2666
O Finsku cokoliv, ale do vody nĂŠĂŠ…
NorskĂ˝ romĂĄn o finskĂŠ broĹžuĹeDenisa GarciovĂĄ
( denisa.garciova)
Napsat broĹžuru o Finsku? Jak jednoduchĂĄ a prostĂĄ zakĂĄzka – to by ovĹĄem nemohl bĂ˝t hlavnĂm hrdinou ponÄkud roztrĹžitĂ˝ muĹž s podivnĂ˝m smyslem pro humor a jeĹĄtÄ podivnÄjĹĄĂ fobiĂ nejen z vody, ale ze vĹĄeho, co plyne. TakĂŠ nemĂĄ rĂĄd cestovĂĄnĂ, nejlepĹĄĂ je pĹeci sedÄt doma. K tomu pĹipoÄtÄme, Ĺže mu odtĂĄhnou auto (potĹetĂ za tĹi roky) a Ĺže se prĂĄvÄ nachĂĄzĂ v krizi – tvĹŻrÄĂ, finanÄnĂ, milostnĂŠ a bĹŻhvĂ jakĂŠ jeĹĄtÄ (to, Ĺže o Finsku vlastnÄ vĹŻbec nic nevĂ, nechme prozatĂm stranou), a mĂĄme zĂĄpletku.
Fakta o Finsku jsou knihou s banĂĄlnĂm dÄjem, mĂsty tĂŠmÄĹ nulovĂ˝m, kterĂ˝ se obÄas zdĂĄ dost pĹitaĹženĂ˝ za vlasy, dĂĄ se ale ĹĂct, Ĺže opravdu plyne jako voda – nÄkdy vĹĄak neskuteÄnÄ pomalu, neboĹĽ retardace dÄje je opravdu znaÄnĂĄ. Hrdina se seznamuje na odtahovĂŠm parkoviĹĄti se sympatickou Ĺženou. Aby ji mohl blĂĹže poznat, nechĂĄ si auto znovu odtĂĄhnout. DĂky vĂĄĹĄni pro poÄĂtaÄovĂŠ hry se pak takĂŠ sblĂŞà s jejĂm mladĹĄĂm bratrem Bimem. Do toho se stĂĄle vynoĹujĂ „fakta“ o Finsku, zakĂĄzka naĹĄeho hrdinu straĹĄĂ tĂŠmÄĹ na kaĹždĂŠm kroku.
ChvĂlemi se moĹžnĂĄ budete u fabulovĂĄnĂ na finskĂŠ tĂŠma nudit a utĂĄpÄt se v hudbÄ finskĂŠho skladatele Jeana Sibelia. Na svĂŠ tĂŠmÄĹ umrtvenĂŠ ÄtenĂĄĹe si ale Erlend Loe pĹipravil vskutku grandiĂłznĂ finĂĄle. Sled udĂĄlostĂ zaÄne nabĂrat poĹĂĄdnĂŠ obrĂĄtky. Hrdina pĹekonĂĄ sĂĄm sebe, a to nejen pĹi zĂĄchrannĂŠ akci, kdy se i pĹes svou vodnĂ fobii vydĂĄ na kajaku osvobodit Bima, ale i pĹi bÄĹžeckĂŠ ĹĄtafetÄ, kde porazĂ svoji finskou noÄnĂ mĹŻru.
Navzdory tĂŠmÄĹ bezbĹehĂ˝m stojatĂ˝m vodĂĄm, kterĂ˝mi Fakta o Finsku oplĂ˝vajĂ, Loe opÄt dokazuje, Ĺže je pan Pointa a Ĺže dokĂĄĹže vodu poĹĂĄdnÄ rozÄeĹit. Ĺ koda jen, Ĺže broĹžura nenĂĄvratnÄ mizĂ pĹi poŞåru stejnÄ jako kdysi druhĂ˝ dĂl Aristotelovy Poetiky.
Denisa GarciovĂĄ
Loe, Erlend: Fakta o Finsku. PĹeklad: K. KriĹĄtĹŻfkovĂĄ. VakĂĄt, Brno 2009. 180 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 4 (42), 29.3. 2010.
(12. 3. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2672
Zredukujte tu redukci!
Langeho komiksový destilåt ze slavných knihEma Staťovå
( ema.stasova)
Jak mohou pouhĂĄ ÄtyĹi polĂÄka staÄit ke shrnutĂ Bible, Dona Quijota i Sta rokĹŻ samoty? Receptem Ĺ vĂŠda Henrika Langeho je sarkastickĂ˝ humor, a to jak v textu komiksu, kterĂ˝ vÄtĹĄinou plnĂ roli prĹŻvodnĂho slova, tak v jednoduchosti vĂ˝tvarnĂŠho ztvĂĄrnÄnĂ. Komiksovou destilaci doplĹuje Lange citacĂ prvnĂ a poslednĂ vÄty z textu zpracovanĂ˝ch knih.
ÄĂm se ale tento soubor snaŞà bĂ˝t? Na pĹĂruÄku se tu pĹĂliĹĄ manipuluje s obsahem, na intelektuĂĄlnĂ parodii je zase jednotvĂĄrnĂ˝: KromÄ stereotypnÄ vystavÄnĂŠ gradace Äi opakovanĂ˝ch odkazĹŻ na popkulturu se setkĂĄme s pĹĂpady, kdy Lange ducha danĂŠ knihy zĹejmÄ moc nepochopil.
PodobnÄ nejasnĂ˝ je takĂŠ vĂ˝bÄr „klasickĂ˝ch“ dÄl, k nimĹž je vedle neoddiskutovatelnĂ˝ch autorĹŻ Ĺazen tĂŠĹž Dan Brown a podobnĂ. Vyzdvihnout si ovĹĄem zaslouŞà pĹeklad Petra Onufera, protoĹže barevnĂ˝ jazyk komiksovĂ˝ch textĹŻ bavĂ i tam, kde pokulhĂĄvĂĄ pointa.
Ĺ koda, Ĺže si autor ke spoluprĂĄci nepĹizval literĂĄrnĂho odbornĂka nebo alespoĹ rĂĄznÄjĹĄĂho editora, jenĹž by onÄch devadesĂĄt redukcĂ eliminoval na niŞťà poÄet. NicmĂŠnÄ, pro pĹĂpady, kterĂŠ se zdaĹily, a v neposlednĂ ĹadÄ takĂŠ pro nĂĄpad citovat zaÄĂĄtek a konec knihy (viz ukĂĄzky nĂĹže), mĂĄ pĹece jen cenu se s LangovĂ˝mi stripy seznĂĄmit.
Ema StaĹĄovĂĄ
Lange, Henrik: 90 klasickĂ˝ch knih pro lidi v kalupu. PĹeklad: Petr Onufer. Albatros, Praha 2009. 192 stran.
„Tome!“ - A proto bude moudĹejĹĄĂ o podrobnostech jejich dalĹĄĂch osudĹŻ zatĂm pomlÄet. (M. Twain: DobrodruĹžstvĂ Toma Sawyera)
PanĂ Ramotswe mĂĄ detektivnĂ kancelĂĄĹ v Africe na ĂşpatĂ kopce Kgale. - „RĂĄda si tÄ vezmu,“ pĹikĂ˝vla panĂ Ramotswe. (A. McCall Smith: PrvnĂ dĂĄmskĂĄ detektivnĂ kancelĂĄĹ)
Jmenoval se Rambo. - Byl mrtev. (D. Morell: Prvnà krev)
(13. 3. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2586
Rakousko je psychopatologickĂĄ zemÄ
Kniha Pauluse Hochgatterera Sladkost Ĺživota koneÄnÄ ÄeskyEva MarkovĂĄ
( eva.markova)
Furth am See, typickĂŠ rakouskĂŠ malomÄsto, z pĹĂznaÄnĂŠ povĂĄnoÄnĂ letargie nevytrhne ani brutĂĄlnĂ vraĹžda staĹeÄka, kvĹŻli nĂĹž pĹestane jeho sedmiletĂĄ vnuÄka mluvit. Byla to totiĹž ona, kdo starĂŠho muĹže objevil ve snÄhu. MrtvĂŠho, s krvavĂ˝m flekem mĂsto hlavy. VyĹĄetĹovatelem pĹĂpadu se tak mimodÄk stĂĄvĂĄ (kromÄ komisaĹe Kovacse) i psychiatr Raffael Horn.
Äteme a zjiĹĄĹĽujeme, Ĺže ve zdĂĄnlivÄ klidnĂŠm mÄsteÄku vlastnÄ nikdo nenĂ normĂĄlnĂ. FarĂĄĹ se zĂĄlibou ve vytrvalostnĂch bÄzĂch a neustĂĄle zapnutĂ˝m iPodem. MladĂk identifikujĂcĂ se s Darth Vaderem. Psychiatr majĂcĂ erekci tĹeba jen pĹi pohledu na svou Ĺženu, violoncellistku… O nĂĄvĹĄtÄvÄ psychiatra nakonec zaÄĂnĂĄ uvaĹžovat takĂŠ ÄtenĂĄĹ, jenĹž mnohdy nevĂ, ÄĂ je. V knize se totiĹž objevuje nÄkolik vypravÄÄĹŻ a i sĂĄm pĹekladatel Dimter ĹĂkĂĄ, Ĺže pro nÄj jejich identifikace nebyla snadnĂĄ.
Paulus Hochgatterer je dÄtskĂ˝ psychiatr zabĂ˝vajĂcĂ se tÄmi nejhorĹĄĂmi patologiemi a na jeho psanĂ je to znĂĄt. Je citlivĂ˝, vĹĄĂmĂĄ si detailĹŻ a zĂĄroveĹ je velmi preciznĂ. Sladkost Ĺživota dĂ˝chĂĄ onou tĂĹživou, psychopatologickou atmosfĂŠrou rakouskĂ˝ch romĂĄnĹŻ a pĹitom nenĂ kĹeÄovitĂĄ a neuvÄĹitelnĂĄ (jak nÄkdy bĂ˝vĂĄ tĹeba Thomas Bernhard). TÄch dvÄ stÄ padesĂĄt stran vĂĄs chytne a nepustĂ, dokonce hrozĂ, Ĺže knihu budete ÄĂst nÄkolikrĂĄt (patĹĂte-li mezi ÄtenĂĄĹe, kteĹĂ chtÄjĂ pochopit vĹĄechny souvislosti v textu skrytĂŠ). DetektivnĂ zĂĄpletka je jen kostrou romĂĄnu, zĂĄminkou pro psanĂ.
Co tĂŠto knize vytknout? Snad jen pĂĄr redakÄnĂch nedokonalostĂ (jmenuje se mlÄĂcĂ holÄiÄka s veverkami na bundÄ Katharina nebo KateĹina?). Sladkost Ĺživota, to je tak trochu jinĂĄ detektivka.
Eva MarkovĂĄ
Hochgatterer, Paulus: Sladkost Ĺživota. PĹeklad: T. Dimter. Host, Brno 2010. 251 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 4 (42), 29.3. 2010.
(14. 3. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2681
SnĂh za oknem i v duĹĄi
DalĹĄĂ kniha Orhana Pamuka na ÄeskĂŠm trhuEva HaderkovĂĄ
( eva.haderkova)
BĂĄsnĂk a politickĂ˝ emigrant Ka (pseudonym vzniklĂ˝ z iniciĂĄl jmĂŠna pĹŻvodnĂho) se vracĂ z frankfurtskĂŠho azylu do Istanbulu, odkud se vydĂĄvĂĄ rovnou do mÄsteÄka Kars v zapadlĂŠ oblasti na vĂ˝chodÄ Turecka. OficiĂĄlnĂm cĂlem cesty je napsĂĄnĂ ÄlĂĄnkĹŻ o sebevraĹždĂĄch mladĂ˝ch dĂvek a blĂĹžĂcĂch se volbĂĄch do mÄstskĂŠho zastupitelstva, tĂm neoficiĂĄlnĂm – ale moĹžnĂĄ o to podstatnÄjĹĄĂm – je setkĂĄnĂ s Ipekou, dĂĄvnou lĂĄskou z vysokĂŠ.
RomĂĄn se kromÄ milostnĂŠ linie zabĂ˝vĂĄ i tĂŠmaty o mnoho vĂĄĹžnÄjĹĄĂmi, jako je ĹživotnĂ ĹĄtÄstĂ, bĂĄsnictvĂ nebo nĂĄboĹženskĂŠ rozdĂly mezi VĂ˝chodem a ZĂĄpadem. ĂstĹednĂ zĂĄpletkou romĂĄnu je pĹevrat, o kterĂ˝ se ve mÄstÄ odĹĂznutĂŠm snÄhem od okolnĂho svÄta pokusĂ vlĂĄdnĂ sekulĂĄrnĂ sĂly, aby zabrĂĄnily vĂtÄzstvĂ radikĂĄlnĂch islamistĹŻ ve volbĂĄch. Mezi tÄmito dvÄma tĂĄbory se pohybuje Ka jako zĂĄpadnĂ „ateista“, kterĂ˝ se o politiku pĹĂliĹĄ nezajĂmĂĄ. VÄtĹĄinou se tvĂĄĹĂ jako vyjednavaÄ, nicmĂŠnÄ Äasto pĹŻsobĂ jako ĹĄpiĂłn, kterĂ˝ to hraje na dvÄ strany.
NaĹĄtÄstĂ nejen hlavnĂ postavou Ĺživ je ÄlovÄk, takĹže mĹŻĹžeme z romĂĄnu vypreparovat mnoho zajĂmavĂ˝ch postĹehĹŻ o pro nĂĄs pomÄrnÄ neznĂĄmĂŠ kultuĹe. V tomto pĹĂpadÄ se Pamuk projevuje skoro jako nestrannĂ˝ novinĂĄĹ a dĂĄvĂĄ promluvit postavĂĄm s rĹŻznĂ˝mi nĂĄzory, takĹže se setkĂĄme s radikĂĄly i umĂrnÄnĂ˝mi, s politiky, vojĂĄky i muslimskĂ˝mi studenty, s muĹži i Ĺženami. Je to vlastnÄ pohled pozĂĄpadnÄlĂŠho intelektuĂĄla na kulturu, ze kterĂŠ sĂĄm vychĂĄzĂ. A odtud vychĂĄzĂ velmi emotivnĂ scĂŠna, ve kterĂŠ muslimĹĄtĂ radikĂĄlovĂŠ posĂlajĂ po „novinĂĄĹi ze zĂĄpadu“ vzkazy do nÄmeckĂŠho tisku: „AĹĽ frankfurtskĂŠ noviny napĂĹĄĂ tohle: Nejsme hloupĂ! Jsme jenom chudĂ! MĂĄme prĂĄvo poĹžadovat, aby se na tenhle rozdĂl bral ohled.“ Tolik poselstvĂ autora-patriota.
Äasto se ĹĂkĂĄ, Ĺže Orhan Pamuk je ÄlovÄk, kterĂ˝ v dneĹĄnĂ dobÄ zachraĹuje romĂĄnovĂ˝ Şånr. Je pravda, Ĺže PamukĹŻv styl je ÄistĂ˝, bez zbyteÄnĂ˝ch ozdobnĂ˝ch kliÄek a postmodernĂ nejasnosti, chtÄlo by se ĹĂci „klasickĂ˝“. MĂĄme tedy pocit, Ĺže se setkĂĄvĂĄme s nÄÄĂm dĹŻvÄrnÄ znĂĄmĂ˝m – vĹĄevÄdoucĂ vypravÄÄ, kterĂ˝ mluvĂ o hlavnĂm hrdinovi ve tĹetĂ osobÄ a provĂĄzĂ nĂĄs napĂnavĂ˝m vyprĂĄvÄnĂm. Tento vztah se zaÄĂnĂĄ komplikovat aĹž ke konci romĂĄnu, kdy se vypravÄÄ, jakĂ˝si „Orhan“, KaĹŻv kamarĂĄd, dostĂĄvĂĄ do popĹedĂ. DovĂdĂĄme se, Ĺže Ka byl nÄkolik let potĂŠ, co se jeho karskĂ˝ pĹĂbÄh odehrĂĄl, zavraĹždÄn ve Frankfurtu a kniha, kterou drĹžĂme v ruce, je vlastnÄ detektivnĂ rekonstrukcĂ dĂĄvnĂŠ historie. HlavnĂm cĂlem sbĂrĂĄnĂ materiĂĄlu je nalezenĂ bĂĄsnĂ, kterĂŠ Ka napsal v zĂĄchvatu karskĂŠ inspirace. Zbyly z nich pouze Ăşryvky a teorie o jejich uspoĹĂĄdĂĄnĂ na snÄhovĂŠ vloÄce. BohuĹžel se Orhan k bĂĄsnĂm nedostane, takĹže zĹŻstanou utajeny i nĂĄm, obyÄejnĂ˝m ÄtenĂĄĹĹŻm.
PĹece jen trochy vyzruĹĄenĂ se doÄkĂĄme v poslednĂch kapitolĂĄch, kde se reflektuje psanĂ romĂĄnu a celĂŠ dĂlo se zpochybĹuje. ProtagonistĂŠ Kaova pĹĂbÄhu se dohadujĂ s autorem Orhanem o tom, jestli je smĂ vloĹžit do svĂŠ knihy: „NapĂĹĄete-li romĂĄn o Karsu a vloĹžĂte mÄ do nÄj, pak bych rĂĄd ÄtenĂĄĹi vzkĂĄzal, aby nevÄĹil niÄemu z toho, co jste o mnÄ, o nĂĄs vĹĄech napsal. Nikdo nĂĄs nemĹŻĹže z dĂĄlky pochopit.“ DĂky vĹĄem tÄm vzkazĹŻm ke ÄtenĂĄĹĹŻm, kterĂŠ se na strĂĄnkĂĄch knihy objevujĂ, mĹŻĹžeme knihu vnĂmat takĂŠ jako „velkĂŠ poselstvĂ VĂ˝chodu pro ZĂĄpad“.
Oproti pĹedchozĂmu romĂĄnu Jmenuji se ÄervenĂĄ se v tomto dĂle pĹesouvĂĄme do ĹžhavĂŠ souÄasnosti a k palÄivÄ aktuĂĄlnĂm tĂŠmatĹŻm. NicmĂŠnÄ styl vyprĂĄvÄnĂ a zaujetĂ pro pĹĂbÄh zĹŻstĂĄvĂĄ stejnĂŠ. ObÄ knihy jsou tĂŠmÄĹ detektivnĂ a dokĂĄĹžou ÄtenĂĄĹe vtĂĄhnout do dÄje. TakĹže pokud touĹžĂte po knize pro dlouhĂŠ zimnĂ veÄery, myslĂm, Ĺže kterĂ˝koliv romĂĄn Orhana Pamuka je tou sprĂĄvnou volbou.
Eva HaderkovĂĄ
Pamuk, Orhan: SnĂh. PĹeklad: P. KuÄera. Argo, Praha 2009. 412 stran.
(15. 3. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2628
PlyĹĄovĂŠ mÄsto zloÄinu
Vata, pot, slzy a smrtMartina KaushikovĂĄ
( martina.kaushikova)
Na jedny z mnoha dveĹĂ ÄtyĹmilionovĂŠho Mollisan Townu zabuĹĄĂ ĹĄĂŠf mĂstnĂho podsvÄtĂ, Nicholas Holub, se svĂ˝mi dvÄma gorilami. SvĂŠmu bĂ˝valĂŠmu zamÄstnanci Eriku MedvÄdovi dĂĄ tĂŠmÄĹ nesplnitelnĂ˝ Ăşkol – mĂĄ najĂt povÄstnĂ˝ Seznam smrti, o nÄmĹž vlastnÄ nikdo nevĂ, zda vĹŻbec existuje, a ĹĄkrtnout z nÄj Holubovo jmĂŠno, kterĂŠ se na nÄj ĂşdajnÄ dostalo. Jinak si Holub poddĂĄ Erikovu milovanou Emmu Ramlici. MedvÄd tak musĂ pĹeruĹĄit svĹŻj klidnĂ˝ Ĺživot, dĂĄt dohromady starou partu a udÄlat vĹĄechno pro to, aby jeho lĂĄska mohla ĹžĂt.
DÄj knihy vystavÄl Tim Davys na zĂĄkladÄ klasickĂ˝ch detektivek americkĂŠ drsnĂŠ ĹĄkoly, jako jsou napĹĂklad ty od Dashiella Hammetta nebo Raymonda Chandlera, ale ozvlĂĄĹĄtnil jej tĂm, Ĺže se vĹĄe odehrĂĄvĂĄ ve svÄtÄ plyĹĄĂĄkĹŻ. Toto mĂsto je peÄlivÄ promyĹĄlenĂŠ, s vlastnĂm politickĂ˝m systĂŠmem, cĂrkvĂ, mytologiĂ a principem Ĺživota a smrti. Ten symbolizuje Seznam mlĂĄÄat, na kterĂ˝ se pĂĹĄou jmĂŠna plyĹĄĂĄkĹŻ, kteĹĂ by si chtÄli poĹĂdit mlĂĄdÄ. To se jim vĹĄak nenarodĂ, nĂ˝brĹž je pĹivezeno Dodavateli v zelenĂŠm pick-upu, pĹĂmo z vĂ˝robnĂ linky. Oproti tomu Seznam smrti je opĹeden tajemstvĂm, nikdo nevĂ, zda opravdu existuje a podle jakĂŠho klĂÄe si Ĺ ofĂŠĹi v ÄervenĂŠm pick-upu pro oĹĄuntÄlĂŠ plyĹĄĂĄky jezdĂ. Panuje tu strach ze smrti.
Paralela je zĹejmĂĄ a spoleÄnĂ˝ch prvkĹŻ je v knize mnohem vĂc. SvÄt plyĹĄĂĄkĹŻ je zrcadlem naĹĄeho svÄta, Mollisan Town kterĂ˝mkoli velkomÄstem na svÄtÄ a plyĹĄĂĄci dÄlajĂ to samĂŠ, co lidi. LĂĄska, byznys, korupce i nĂĄsilĂ neodmyslitelnÄ k Mollisan Townu patĹĂ.
Tim Davys ve svĂŠ alegorii jde jeĹĄtÄ dĂĄl a celkem banĂĄlnĂ noirovou bajku (pĹistoupĂme-li vĹŻbec na takovou moĹžnost) obohacuje prvky typickĂ˝mi pro postmodernĂ literaturu. OdosobnÄnĂŠ vyprĂĄvÄnĂ o ĂşstĹednĂ ÄtveĹici s honbou za smrtĂ je proloĹženo vĂ˝povÄÄmi dalĹĄĂch postav, kterĂŠ se Şånru detektivky absolutnÄ vymykajĂ. PasĂĄĹže nazvanĂŠ Soumrak tajemnÄ vyprĂĄvÄjĂ o hlavnĂ zĂĄpornĂŠ postavÄ, aniĹž by nĂĄm do samotnĂŠho zĂĄvÄru prozradily, kdo jĂ vlastnÄ je, popisujĂ touhu po moci, opĂĄjenĂ se vlastnĂ vlivnostĂ a pĹinĂĄĹĄejĂ pohled do tvĂĄĹe zlu. DalĹĄĂmi mikropĹĂbÄhy jsou vyprĂĄvÄnĂ Hyeny, kterĂ˝ byl okolnostmi donucen stĂĄt se grĂĄzlem na okraji spoleÄnosti, nebo sugestivnĂ proud vÄdomĂ muÄenĂŠho Velblouda. Vrcholem pak jsou opakujĂcĂ se Ăşvahy Erikova dvojÄete Teddyho, kterĂ˝ filozofuje o podstatÄ dobra a zla, jejich vÄÄnĂŠm boji a o sĂle vĂry. PrĂĄvÄ tyto pasĂĄĹže, kterĂŠ zĂĄmÄrnÄ zpomalujĂ jinak zbÄsilĂŠ tempo romĂĄnu, jsou tĂm, co posouvĂĄ zmĂnÄnou detektivku k zĂĄvaĹžnĂŠ literatuĹe. ZĂĄroveĹ se vĹĄak do dÄje zĂĄsadnÄ zapojujĂ tĂm, Ĺže – spolu s finĂĄlnĂ promluvou Emmy Ramlice – odhalujĂ vĹĄudypĹĂtomnĂĄ tajemstvĂ a zintimĹujĂ vztahy mezi jednotlivĂ˝mi postavami.
Davys zvlĂĄdĂĄ obÄ polohy vĂ˝bornÄ. Jako vypravÄÄ detektivky je obratnĂ˝, dĹŻleĹžitĂĄ fakta odkrĂ˝vĂĄ ve sprĂĄvnĂŠ okamĹžiky a ve chvĂlĂch tĂŠmÄĹ neĂşnosnĂŠho napÄtĂ jakoby filmovÄ stĹĂhĂĄ na retardaÄnĂ pasĂĄĹže jinĂ˝ch postav. V tÄch odhalĂ nÄco pĹekvapivĂŠho, co pozdÄji sehraje zĂĄsadnĂ Ăşlohu a plynule se vÄlenĂ do hlavnĂho dÄje. ÄtenĂĄĹi je tak dopĹĂĄno nechat se unĂŠst strhujĂcĂm thrillerem, ale i seriĂłznÄ si zapĹemýťlet u intimnĂch, esejistickĂ˝ch pasĂĄĹžĂ, kterĂŠ moĹžnĂĄ nÄco vypovĂdajĂ i o samotnĂŠm autorovi.
Kdo jĂm je, to vĹĄak rovnÄĹž zĹŻstĂĄvĂĄ v oparu tajemstvĂ. Za americky znÄjĂcĂm pseudonymem se ĂşdajnÄ skrĂ˝vĂĄ znĂĄmĂĄ a veĹejnÄ ÄinnĂĄ ĹĄvĂŠdskĂĄ osoba. Ve velkĂŠm vydavetelstvĂ Bonniers, v nÄmĹž romĂĄn vyĹĄel v roce 2007, znĂĄ Davysovu skuteÄnou totoĹžnost jen jeden ÄlovÄk. AĹĽ uĹž je ale autorem tohoto pĹŻsobivĂŠho romĂĄnu kdokoli, nenĂ na mĂstÄ si myslet, Ĺže ona zĂĄkulisnĂ hra s identitou je jen marketingovĂ˝m tahem. Amberville by si svĂŠ mĂsto na pĹesycenĂŠm literĂĄrnĂm trhu naĹĄel i tak.
Martina KaushikovĂĄ
Davys, Tim: Amberville. PĹeklad: Robert NovotnĂ˝. Odeon, Praha 2009. 304 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 4 (42), 29.3. 2010.
(16. 3. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2687
StĂĄl by tÄsnÄ u zĂĄbradlĂ a zvracel
Jak by vypadalo setkĂĄnĂ Franze Kafky s Karlem Mayem na zaoceĂĄnskĂŠ lodiDominik Melichar
( dominik.melichar)
SamozĹejmÄ se nic z toho nestalo, ale rakouskĂŠmu spisovateli Peteru Henischovi (nar. 1943) se tato inspirativnĂ myĹĄlenka natolik zalĂbila, Ĺže ji zpracoval v romĂĄnu O touze stĂĄt se indiĂĄnem (podle nĂĄzvu jednĂŠ z KafkovĂ˝ch povĂdek – Touha stĂĄt se indiĂĄnem –, kterĂĄ se i v romĂĄnu cituje) s podtitulem Jak Franz Kafka na lodi Karla Maye potkal, ale na americkou pĹŻdu pĹesto nevkroÄil. Knihu napsal uĹž v roce 1994, ale aĹž teprve teÄ mĂĄme dĂky edici Track nakladatelstvĂ Kniha ZlĂn moĹžnost si ji vychutnat i v ÄeĹĄtinÄ.
To myslĂm doslova. PĹĂbÄh je vcelku jednoduchĂ˝. ZaÄĂnĂĄ dopisem Franze Kafky Maxu Brodovi ze zĂĄĹĂ 1908 poslanĂ˝ ze Ĺ piÄĂĄku na Ĺ umavÄ. PoslednĂ slova dopisu zĹejmÄ Henische inspirovala k vymyĹĄlenĂ celĂŠho pĹĂbÄhu: „Sbohem, vĹždyĹĽ jĂĄ brzo pĹijedu. TvĹŻj Franz.“ PotĂŠ se uĹž ocitĂĄme na lodi mĂĹĂcĂ do Ameriky. OmdlĂŠvajĂcĂmu Kafkovi pomĂĄhĂĄ z paluby zĂĄmoĹžnĂ˝ pan Burton s manĹželkou. Ten najde v rachetickĂŠm a citlivĂŠm spolupasaŞÊrovi zalĂbenĂ a odhalĂ mu, Ĺže je ve skuteÄnosti Karlem Mayem. BÄhem cesty hovoĹĂ zejmĂŠna o literatuĹe, ale to nejdĹŻleĹžitÄjĹĄĂ si nechĂĄvajĂ pro sebe a pĹehrĂĄvajĂ jen ve svĂ˝ch vzpomĂnkĂĄch. Tak se o nich dozvĂdĂĄme celkem znĂĄmĂĄ (nebo snadno zjistitelnĂĄ) fakta. PĹĂbÄh dostĂĄvĂĄ spĂĄd aĹž za polovinou knihy. Zato je vĹĄak skuteÄnÄ prudkĂ˝. ManĹželĂŠ Mayovi zvou Kafku na spiritistickou seanci, aby mu dokĂĄzali nesmyslnost popĂrĂĄnĂ autenticity MayovĂ˝ch knih. MĂsto toho se ale za chvĂli z Ăşst Franze Kafky ozve jeho otec. Ten mu vyÄĂtĂĄ vĹĄechny jeho vztahy k ĹženĂĄm, literĂĄrnĂ pokusy i jeho odjezd do Ameriky. Franz z jeho slov pochopĂ, Ĺže se musĂ okamĹžitÄ vrĂĄtit a rozhodne se skoÄit z lodi a doplavat do Prahy. V tom mu zabrĂĄnĂ May Ăşderem do obliÄeje, ÄĂmĹž Kafku omrĂĄÄĂ. Se vĹĄemi se setkĂĄvĂĄme aĹž druhĂ˝ den, kdy loÄ koneÄnÄ pĹistane v pĹĂstavu a kdy jsou vĹĄichni viditelnÄ nervĂłznĂ, co s nimi dohromady bude dĂĄl, aĹž opustĂ loÄ. VĹĄe vyĹeĹĄĂ KafkĹŻv zapomenutĂ˝ deĹĄtnĂk v podpalubĂ. Franz se pro nÄj bezpodmĂneÄnÄ musĂ vrĂĄtit, coĹž s sebou ale nese riziko, Ĺže se jiĹž nevrĂĄtĂ. Zde Henisch konÄĂ typicky kafkovski: ProÄ? „ProtoĹže byste tam dole mohl zabloudit!“ „Ano, pĹemýťlel Kafka s Ăşlevou, zabloudĂm.“
V romĂĄnu ale v prvĂŠ ĹadÄ o pĹĂbÄh nejde (ÄemuĹž napovĂdĂĄ i odhalenĂ konce v podtitulu knihy). Autor se snaŞà pĹiblĂĹžit ÄtenĂĄĹĹŻm dvÄ velkĂŠ postavy nÄmeckĂŠ literatury trochu nevĹĄednĂ formou. Proto bych ani knihu nenazĂ˝val romĂĄnem, spĂĹĄe jakousi mlhou mezi snem a realitou, kdy se na pozadĂ zcela fiktivnĂho pĹĂbÄhu dozvĂdĂĄme reĂĄlnĂŠ okolnosti. Autor urÄitÄ velmi dobĹe znĂĄ dĂla obou svĂ˝ch postav; daĹĂ se mu vykreslit jejich povahu pouze za pomoci jejich promluv. ZajĂmavĂŠ je, Ĺže kniha nemĂĄ konkrĂŠtnĂho vypravÄÄe. CelĂ˝ pĹĂbÄh buÄ odvyprĂĄvĂ samy postavy, nebo se o udĂĄlostech na lodi dozvĂdĂĄme jakoby z doslechu. Pro pochopenĂ souvislostĂ nemusĂte znĂĄt dĂlo a Ĺživot obou spisovatelĹŻ, intertextuĂĄlnĂ a aluzivnĂ odkazy z jejich dÄl jsou minimĂĄlnĂ a ve vyprĂĄvÄnĂ nejsou nijak podstatnĂŠ. To nenĂ na ĹĄkodu, pokud pĹijmete tu tĂŠmÄĹ pohĂĄdkovou rovinu pĹĂbÄhu. PorovnĂĄnĂ tak rozdĂlnĂ˝ch poetik a ĹživotnĂch osudĹŻ se Henischovi zdaĹilo a na zĂĄkladÄ anotace na webu nakladatelstvĂ jsem ani neoÄekĂĄval zrovna hloubkovou analĂ˝zu, pĹesto jsem doufal, Ĺže mi tĹeba nabĂdne novĂ˝ pohled, otĂĄzky k zamyĹĄlenĂ. To je ovĹĄem pohled studenta literĂĄrnĂ historie. KaĹždopĂĄdnÄ je zĂĄbavnĂŠ pĹedstavit si Kafku s Mayem na lodi mĂĹĂcĂ do Ameriky.
Dominik Melichar
Henisch, Peter: O touze stĂĄt se indiĂĄnem. Kniha ZlĂn, Praha 2010. 221 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 4 (42), 29.3. 2010.
(17. 3. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2690
RomĂĄn o spisovatelĂch
Daniel Kehlmann se svým ne-romånemEva Haderkovå
( eva.haderkova)
V knize najdeme devÄt prĂłz, kterĂŠ by mohly bĂ˝t publikovĂĄny jako samostatnĂŠ povĂdky. Ale aĹž po jejich spojenĂ v jeden celek zjistĂme, Ĺže pokud bychom prĂłzy Äetli pouze jako povĂdky, o mnohĂŠ se ochudĂme.
Postavou-hybatelem je excentrickĂ˝ spisovatel Leo Richter, kterĂ˝ zneuĹžĂvĂĄ osoby ve svĂŠm okolĂ a bezostyĹĄnÄ vykrĂĄdĂĄ jejich Ĺživoty, aby napsal dalĹĄĂ ze svĂ˝ch strhujĂcĂch romĂĄnĹŻ. Kritizuje souÄasnou umÄleckou sfĂŠru, pohrdĂĄ svĂ˝mi obdivovateli a v praktickĂŠm ĹživotÄ je prakticky nepouĹžitelnĂ˝. NÄkteĹĂ recenzenti v nÄm rĂĄdi vidĂ samotnĂŠho Kehlmanna.
Kniha ovĹĄem nemluvĂ pouze o spisovatelĂch (kromÄ Richtera se v nĂ vyskytujĂ jeĹĄtÄ dalĹĄĂ dva, kteĹĂ ideĂĄlu spisovatele-gĂŠnia odpovĂdajĂ jen stÄĹžĂ), ale takĂŠ o jejich postavĂĄch. Ty se mnohdy stĂĄvajĂ podstatnÄjĹĄĂ neĹž jejich autoĹi a Äasto s nimi vedou dialogy, kterĂŠ se netĂ˝kajĂ „pouze“ jejich vlastnĂ existence, ale doÄkĂĄme se i polemik na tĂŠma skuteÄnosti a fikce.
Velmi pĹĂznivÄ musĂm zhodnotit jazykovĂŠ zpracovĂĄnĂ jednotlivĂ˝ch ÄĂĄstĂ romĂĄnĹŻ (a potaĹžmo pochvĂĄlit pĹekladatele). VypadĂĄ to, Ĺže na rozdĂl od svĂŠho moĹžnĂŠho alter ega Lea Richtera Kehlmann prostĹedĂ svĂ˝ch postav znĂĄ a dokĂĄĹže podle toho zvolit i jazykovĂŠ prostĹedky. AsociĂĄlnĂ programĂĄtor tak mluvĂ tĂŠmÄĹ nesrozumitelnÄ, zatĂmco starĂĄ profesorka promlouvĂĄ ke ÄtenĂĄĹĹŻm velmi sofistikovanÄ (i kdyĹž autor – snad fiktivnĂ – pĹiznĂĄvĂĄ, Ĺže „takovĂŠ vĂ˝razy od nĂ jeĹĄtÄ nikdy neslyĹĄel“).
V zĂĄvÄru se musĂm vrĂĄtit zase na zaÄĂĄtek. PovĂdky v knize SlĂĄva lze ÄĂst jako jednotlivĂŠ pĹĂbÄhy a ÄtenĂ a chĂĄpĂĄnĂ celku si tĂm velmi zjednoduĹĄit, ale pokud mĂĄte vĂce Äasu a duchovnĂ vĹŻle, stojĂ za to ÄĂst knihu jako romĂĄn, i kdyĹž vĂĄm to nÄkdy bude pĹipadat zbyteÄnĂŠ.
Eva HaderkovĂĄ
Kehlmann, David: SlĂĄva. PĹeklad: TomĂĄĹĄ Dimter. MladĂĄ fronta, Praha 2009. 150 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 4 (42), 29.3. 2010.
(18. 3. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2692
TemnĂĄ a jeĹĄtÄ temnÄjĹĄĂ kniha Hermansova
KdyĹž nad vĂĄmi visĂ DamoklĹŻv meÄ bÄhem svÄtovĂŠ vĂĄlky, nenĂ to nic pÄknĂŠhoKlĂĄra PrchlĂkovĂĄ
( klara.prchlikova)
RomĂĄn lĂÄĂ osud jistĂŠho Oswoudta, flegmatickĂŠho muĹže bez ctiŞådosti, kterĂ˝ se o okolnĂ svÄt pĹĂliĹĄ nezajĂmĂĄ. AlespoĹ do doby, neĹž se na zaÄĂĄtku druhĂŠ svÄtovĂŠ vĂĄlky seznĂĄmĂ s Dorbeckem, charismatickĂ˝m nizozemskĂ˝m poruÄĂkem, Älenem odboje, jenĹž je mu k nerozeznĂĄnĂ podobnĂ˝.
Toto setkĂĄnĂ zmÄnĂ Oswoudtovi Ĺživot. Ve srovnĂĄnĂ s Dorbeckem je nula, cĂtĂ se jako nepovedenĂ˝ kus. Aby nabyl pocitu dĹŻleĹžitosti, pĹijĂmĂĄ bez ptanĂ Ăşkoly, jeĹž mu Dorbeck a jeho spolupracovnĂci zadĂĄvajĂ. A tak se Oswoudt stĂĄvĂĄ jednĂm z odbojĂĄĹĹŻ. DĂky svĂŠ podobÄ s poruÄĂkem si pĹipadĂĄ silnÄjĹĄĂ, ale zĂĄroveĹ jsou mu pĹiÄĂtĂĄny zloÄiny, kterĂŠ nespĂĄchal. I po vĂĄlce, kdy se tÄĹĄĂ na svobodu, je to opÄt ta podobnost, co mu zkomplikuje Ĺživot…
HermansĹŻv romĂĄn vtĂĄhne ÄtenĂĄĹe do dÄje jiĹž po nÄkolika vÄtĂĄch. Autor pĂĹĄe velice sviĹžnÄ, jednotlivĂŠ udĂĄlosti jsou lĂÄeny struÄnÄ, pĹesto obsahujĂ dostatek informacĂ. Jednoduchost se prolĂnĂĄ celĂ˝m textem. Hermans nepotĹebuje desĂtky stran na sĂĄhodlouhĂ˝ popis mĂst ani na lĂÄenĂ psychicky postav. ZdĂĄ se, jako by chtÄl ĹĄetĹit mĂstem. VĹĄe je strohĂŠ, kusovitĂŠ, neopracovanĂŠ a zĂĄroveĹ neosobnĂ, stejnÄ jako doba, kam je zĂĄpletka zasazena.
RomĂĄn rozhodnÄ nenĂ ÄtenĂ pro romantickĂŠ letnĂ veÄery, obÄas mĂĄ ÄlovÄk chuĹĽ knihu odloĹžit, protoĹže se dÄje nÄco, co se mu nelĂbĂ, avĹĄak je pĹĂbÄhem tak pohlcen, Ĺže se k tomu jen tÄĹžko odhodlĂĄ. PĹĂbÄh nabĂrĂĄ rychlĂ˝ spĂĄd, akce stĹĂdĂĄ akci. Kniha je nabitĂĄ dÄjem, chybĂ vycpĂĄvky a vyprĂĄvÄnĂ se drŞà jedinĂŠ pĹĂmoÄarĂŠ linie. Hermans stvoĹil napĂnavĂ˝ thriller, kterĂ˝ vĂĄs nepustĂ do poslednĂ strĂĄnky. A moĹžnĂĄ ani potom.
KlĂĄra PrchlĂkovĂĄ
Willem Frederik Hermans:TemnĂĄ komora Damoklova. PĹeklad: Magda de Bruin HĂźblovĂĄ. Host, Brno 2010. 352 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 5 (43), 13.5. 2010.
(18. 3. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2695
SnÄŞà mi do srdce
PĹed nedĂĄvnem pĹeloĹženĂĄ kniha Petera StammaKlĂĄra ZindulkovĂĄ
( dominik.melichar)
Kniha, jejĂĹž originĂĄl vyĹĄel nÄmecky v roce 2001, nĂĄs vede Ĺživotem a myĹĄlenkami mladĂŠ Kathrine, vdanĂŠ a zase rozvedenĂŠ Ĺženy, jejĂmi sny a plĂĄny, neÄekanĂ˝mi rozhodnutĂmi, jejĂm spoĹĂĄdanĂ˝m Ĺživotem i nĂĄhlĂ˝mi ĂştÄky do neznĂĄma, pryÄ z vlastnĂho Ĺživota. SnĂh se propadĂĄ pod nohama, majĂĄk v dĂĄlce na pobĹeŞà je skryt v hustĂŠ mlze, noc je tmavĂĄ, den je ĹĄedivĂ˝, raÄte si zvyknout, nebo odejĂt. Ale ani kdyĹž nemĂĄte do budoucna ŞådnĂŠ jasnĂŠ plĂĄny, nemĹŻĹžete se pĹece zcela podĹĂdit plĂĄnĹŻm lidĂ okolo vĂĄs. A kdyĹž to od vĂĄs vĹĄichni oÄekĂĄvajĂ, nenĂ na Äase zjistit, co vlastnÄ chcete vy sami?
Ve dvou ohledech si autor s textem opravdu vyhrĂĄl a nutno dodat, Ĺže vĂ˝sledek je pomÄrnÄ zdaĹilĂ˝. PrvnĂ netradiÄnostĂ je ÄasovĂĄ rovina pĹĂbÄhu. LineĂĄrnĂ chronologickĂŠ vyprĂĄvÄnĂ je s lehkostĂ opuĹĄtÄno jiĹž na prvnĂch strĂĄnkĂĄch, vÄtĹĄina dÄje je vystavÄna pĹedstavenĂm jednĂŠ scĂŠny, po kterĂŠ teprve nĂĄsleduje vylĂÄenĂ rĹŻznÄ dlouhĂŠ cesty, kterou musel dÄj urazit, aby se do tĂŠto chvĂle dostal. To vĹĄe je jeĹĄtÄ protkĂĄno vzpomĂnkami a asociacemi, aĹž by se zdĂĄlo, Ĺže ze vĹĄeho zĹŻstane nepĹehlednĂĄ zmÄĹĽ. ZdĂĄlo, ale nenĂ tomu tak. V dÄji se ÄtenĂĄĹ neztratĂ a naopak lĂŠpe porozumĂ pohnutkĂĄm, pocitĹŻm, chvilkovĂ˝m rozhodnutĂm. Toto schĂŠma doplĹujĂ pĹĂleĹžitostnĂŠ rozhovory s nÄkolika znĂĄmĂ˝mi, kteĹĂ se Äas od Äasu objevĂ. ĂtrĹžky, jeĹž jim Kathrine ze svĂŠho Ĺživota vyprĂĄvĂ, dopisujĂ dosud prĂĄzdnĂĄ mĂsta pĹĂbÄhu. PĹĂbÄh plyne pozvolnĂ˝m tempem severskĂ˝ch dnĂ, ale to neznamenĂĄ, Ĺže by dlouhĂŠ pasĂĄĹže vyzĂ˝valy k pĹeskoÄenĂ.
DruhĂ˝m experimentem je promÄnlivĂ˝ odstup vypravÄÄe, kterĂ˝ tĂŠĹž nenĂ nĂĄhodnĂ˝, ale odråŞà se v nÄm momentĂĄlnĂ ĹživotnĂ situace a nĂĄlada hlavnĂ hrdinky. Na zaÄĂĄtku mimo jinĂŠ vĂme, Ĺže Kathrine mĂĄ dĂtÄ, nevĂme kolik mu je, ani jestli je to syn, Äi dcera. Nic zvlĂĄĹĄtnĂho se o nÄm nedozvĂme, jen se s nĂm jaksi poÄĂtĂĄ jako s nutnou postavou. UprostĹed knihy je mezi ĹeÄĂ zmĂnÄno, Ĺže jde o chlapce, a na jinĂŠm mĂstÄ, kdy na nÄho matka vzpomĂnĂĄ daleko od svĂŠ rodnĂŠ zemÄ, se mu zaÄne ĹĂkat jmĂŠnem, jako by to byla od zaÄĂĄtku samozĹejmost.
NÄkterĂŠ postavy se objevĂ uprostĹed knihy jako dĂĄvno znĂĄmĂŠ, s jinĂ˝mi se ÄtenĂĄĹ postupnÄ seznamuje spolu s hlavnĂ hrdinkou. O nÄkterĂ˝ch jejĂch blĂzkĂ˝ch nevĂme dohromady tĂŠmÄĹ nic, aÄ je spolu s nĂ potkĂĄvĂĄme tĂŠmÄĹ dennÄ. Jako by nebylo moĹžnĂŠ vyjĂĄdĹit vĹĄe, na co Kathrine zrovna myslĂ a co vĂ, stejnÄ jako to funguje i v reĂĄlnĂŠm ĹživotÄ. Do cizĂho osudu se vloupat lze, do cizĂho myĹĄlenĂ nikoli. NÄkterĂŠ chvĂle jsou vykreslenĂŠ i s popisem dennĂ doby, poÄasĂm a velkĂĄ pĂŠÄe je vÄnovĂĄna pocitĹŻm hlavnĂ postavy i s jejich projevy, jindy se dozvĂme jakoby nic, Ĺže uĹž jsme o pĂĄr mÄsĂcĹŻ Äi let dĂĄl a mezitĂm se Kathrine tĹeba pĹestÄhovala nebo vdala, zkrĂĄtka nic dĹŻleĹžitĂŠho.
NÄkdy je potĹeba v ĹživotÄ podniknout hodnÄ zmÄn, aby ÄlovÄk zjistil, kam patĹĂ a co chce. I Kathrine takovĂ˝ch vÄcĂ podnikne aĹž aĹž, a kdyĹž se ke konci vydĂĄ na (zase jednu) novou etapu ĹživotnĂ cesty, nejistota se vytratĂ a poslednĂ strĂĄnky nĂĄs jako ve zrychlenĂŠm filmu pronĂĄĹĄejĂ jejĂm harmonicky pokraÄujĂcĂm Ĺživotem. Jak toho dosĂĄhla a co se tolik zmÄnilo? To nevĂ snad ani ona sama. Je pravda, Ĺže ani ÄtenĂĄĹ to tak ĂşplnÄ nevĂ. Tato dlouho oÄekĂĄvanĂĄ zmÄna k lepĹĄĂmu se prostÄ stala, ŞådnĂ˝ kýŞenĂ˝ obrat v ĹživotnĂ filozofii, ŞådnĂŠ osudovĂŠ rozhodnutĂ. Stalo se a nĂĄm nezbĂ˝vĂĄ, neĹž brĂĄt to jako fakt.
KlĂĄra ZindulkovĂĄ
Stamm, Peter: Krajina nĂĄhodnĂŠho ĹžitĂ. PĹeklad: H. Kysilka a M. IĹĄkovĂĄ. Dauphin, Praha 2009. 223 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 3 (41), 12. 1. 2010.
(19. 3. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2704
TeÄ vĂĄm Ĺeknu, jacĂ jste
KritickĂ˝ pohled na obyvatele ÄechHana VildovĂĄ
( hana.vildova)
Osu knihy tvoĹĂ dvÄ roviny pĹĂbÄhu. SlavnĂĄ choreografka Leonora Marty, kterĂĄ se po mnoha letech strĂĄvenĂ˝ch v cizinÄ vracĂ zpÄt do svĂŠ domoviny, si pĹi bloumĂĄnĂ praĹžskĂ˝mi ulicemi vyprĂĄvĂ z perspektivy vlastnĂch vzpomĂnek plejĂĄdu drobnĂ˝ch pĹĂbÄhĹŻ souvisejĂcĂch s kulturnĂmi a dÄjinnĂ˝mi udĂĄlostmi rodnĂŠ zemÄ. BÄhem jejĂ nepĹĂtomnosti padl v ÄechĂĄch komunistickĂ˝ reĹžim. Po svĂŠm nĂĄvratu do Prahy (pouhĂ˝ch pĂĄr let po pĹevratu) tak okem vnÄjĹĄĂho pozorovatele srovnĂĄvĂĄ a hodnotĂ tuto velkou promÄnu. Jak si poradili ÄeĹĄi se znovunabytou a tolik vytouĹženou svobodou? Jak se jevĂ obyvatelĂŠ Prahy nÄkomu, kdo proĹžil Ĺživot ve svobodnĂŠ zemi? Nutno ĹĂct, Ĺže vĂ˝slednĂ˝ obrĂĄzek nenĂ zcela jednoznaÄnĂ˝. Autorka reflektuje jednak neschopnost ÄechĹŻ zaujmout jasnĂ˝ postoj vĹŻÄi svĂŠ minulosti - ale takĂŠ jejich absolutnĂ nezĂĄjem o jakĂŠkoli kulturnĂ hodnoty. Pro Äechy je zkrĂĄtka charakteristickĂ˝ kĂ˝Ä pouĹĽovĂ˝ch cetek. Na druhĂŠ stranÄ ovĹĄem v mysli vypravÄÄky krystalizuje silnĂŠ vlasteneckĂŠ cĂtÄnĂ. IronickĂŠ komentĂĄĹe rĂĄzem stĹĂdĂĄ touha po opÄtovnĂŠm zakoĹenÄnĂ v rodnĂŠ vlasti.
DruhĂĄ linie pĹĂbÄhu je osobnÄjĹĄĂ. Leonora Marty se seznamuje s NÄmcem, kvĹŻli kterĂŠmu spadne do ledovĂŠ Vltavy, a vinou tĂŠto nehody se jejich osudy propojĂ. Tato linie pĹĂbÄhu odkrĂ˝vĂĄ takĂŠ tehdejĹĄĂ problematickĂŠ chĂĄpĂĄnĂ Äesko–nÄmeckĂ˝ch vztahĹŻ. NÄmci jsou stĂĄle povaĹžovĂĄni za nepĹĂĄtele a spoluvinĂky hrĹŻz druhĂŠ svÄtovĂŠ vĂĄlky. NucenĂŠ souĹžitĂ vĹĄak postupnÄ pĹedsudky odbourĂĄvĂĄ a prĂĄvÄ skrze vzĂĄjemnĂŠ vyprĂĄvÄnĂ pĹĂbÄhĹŻ dochĂĄzĂ k jejich oboustrannĂŠmu porozumÄnĂ.
V Äem by mohl pro ÄeskĂŠho ÄtenĂĄĹe tkvĂt problĂŠm, je autorÄina snaha o zjednoduĹĄovĂĄnĂ a prostĂŠ informativnĂ vyjmenovĂĄnĂ pĹĂbÄhĹŻ z ÄeskĂ˝ch dÄjin. PakliĹže ale tento nedostatek ÄtenĂĄĹ pĹekonĂĄ, odmÄnou mu bude zhlĂŠdnutĂ se v nastavenĂŠm zrcadle dÄjin.
,
MonĂkovĂĄ, LibuĹĄe: ZjasnÄnĂĄ noc. PĹeklad: J. ZoubkovĂĄ. Argo, Praha 2009. 97 stran.
(20. 3. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2710
DobrĂ˝ vojĂĄk Alan Cope
Emmanuel Guibert zpovĂdĂĄ americkĂŠho veterĂĄnaStefan Segi
( stefan.segi)
MĂĄ za tÄchto okolnostĂ Alanova vĂĄlka co nabĂdnout? AÄkoliv se stylem i obsahem pohybuje spĂĹĄe v konzervativnĂ rovinÄ, Emmanuel Guibert vytvoĹil dĂlko, kterĂŠ nenĂ tuctovĂŠ ani didaktickĂŠ. NavĂc v dobÄ vĂĄlek na BlĂzkĂŠm vĂ˝chodÄ tĂŠma odvodu americkĂŠho vojĂĄka do cizĂ, vlastnÄ neznĂĄmĂŠ zemÄ, pĹŻsobĂ nadÄasovÄ. Nemalou zĂĄsluhu na tom mĂĄ i autorĹŻv velmi vzduĹĄnĂ˝ a do jistĂŠ mĂry zobecĹujĂcĂ styl, kdy panely zĹŻstĂĄvajĂ z vÄtĹĄĂ ÄĂĄsti prĂĄzdnĂŠ a vystupujĂ z nich spĂĹĄe jednotlivĂŠ osoby, neĹžli pĹĂznaÄnĂŠ dobovĂŠ reĂĄlie.
NejvÄtĹĄĂ devizou Alanovy vĂĄlky je vĹĄednost a obyÄejnost. ZnĂ to moĹžnĂĄ paradoxnÄ, ale je to tak. Autor s nezaujatĂ˝m pochopenĂm poslouchĂĄ vyprĂĄvÄnĂ vĂĄleÄnĂŠho veterĂĄna a komponuje z nÄj pĹĂbÄh cesty osmnĂĄctiletĂŠho kluka vĂ˝cvikovĂ˝mi tĂĄbory. Proud Äasu ze vzpomĂnek odnesl zbyteÄnĂ˝ patos a zanechal obrazy dobrĂ˝ch pĹĂĄtel, otravnĂ˝ch dĹŻstojnĂkĹŻ i drobnĂ˝ch historek, kterĂŠ se v pamÄti jiĹž vyrovnaly tÄm „objektivnÄ vĂ˝znamnÄjĹĄĂm“. BombardovĂĄnĂ Pearl Harbouru tak dostane stejnĂ˝ prostor jako Alanovo martyrium s filckami Äi bloudÄnĂ po chicagskĂŠm nĂĄdraĹžĂ.
Tomuto pojetĂ je podĹĂzena i grafickĂĄ strĂĄnka. Ostrost a individualita ustupujĂ obecnÄjĹĄĂmu vzpomĂnkovĂŠmu pojetĂ, kterĂŠ je velmi selektivnĂ. Guibert v jinĂ˝ch seĹĄitech, tĹebas hyperrealista, prakticky nevykresluje pozadĂ a kromÄ nejnutnÄjĹĄĂho okolĂ vyznĂĄvĂĄ hlavnÄ bĂlou, pĹĂleĹžitostnÄ Äernou plochu. SchvĂĄlnÄ si zkuste vybavit v hlavÄ nÄjakou vzpomĂnku - jistÄ se nebude pĹĂliĹĄ liĹĄit od GuibertovĂ˝ch prostĂ˝ch panelĹŻ, kterĂŠ, aÄ v sobÄ kombinujĂ vĂcero technik, dohromady dĂĄvajĂ velmi kompaktnĂ a pĹŻsobivĂ˝ celek.
Emmanuel Guibert je suverĂŠnnĂ a zkuĹĄenĂ˝ autor jak v rovinÄ scenĂĄristickĂŠ, tak v rovinÄ kresby. NesklouzĂĄvĂĄ ke zbyteÄnĂŠ nĂĄzornosti a vyhĂ˝bĂĄ se i vypjatĂŠ emocionalitÄ. VyprĂĄvÄnĂ vede s odstupem, a vybĂzĂ tak spĂĹĄe k reflexi, neĹžli k bezprostĹednĂmu proĹžitku. ZatĂm ovĹĄem mĂĄme v rukou pouze prvnĂ dĂl trilogie, takĹže na ĂşhrnnĂŠ soudy si budeme muset jeĹĄtÄ poÄkat.
Guibert, Emmanuel: Alanova vĂĄlka. Meander, Praha 2010, 88 stran.
Stefan Segi
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 5 (43), 13.5. 2010.
(21. 3. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2714
Obraz myĹĄlenĂ a myĹĄlenĂ obrazem
PetĹĂÄkĹŻv prĹŻvodce vĂ˝tvarnĂ˝m umÄnĂmTomĂĄĹĄ KoblĂĹžek
( stefan.segi)
Na prvnĂ pohled by se mohlo zdĂĄt, Ĺže jĂĄdrem recenzovanĂŠ monografie nenĂ vĂc, neĹž obrana jistĂŠ verze perspektivismu: „medializace“, (Äili zobrazenĂ, reprezentace) „je sĂĄm moment uskuteÄĹujĂcĂ se skuteÄnosti“. Obraz pouze nezrcadlĂ neutrĂĄlnĂ a bezbarvĂŠ substance, ocitajĂcĂ se vnÄ obrazu Äi jazyka, kterĂ˝ na nÄ mĂĹĂ. SkuteÄnost „se dÄje“ v perspektivĂĄch, je to soubor obrazĹŻ, „virtuĂĄlnĂ realita“: „Ăşhly pohledu svĂ˝m poÄtem vĹždy nekoneÄnÄ a neredukovatelnÄ pĹesahujĂ to, co v danĂŠ chvĂli uznĂĄvĂĄme jako reĂĄlnĂŠ, ale i jako moĹžnĂŠ“ .
A pĹesto tÄĹžiĹĄtÄ tĂŠto knihy spoÄĂvĂĄ v nÄÄem jinĂŠm. Snad dokonce v opaku toho, co jsme prĂĄvÄ oznaÄili za „jistou verzi perspektivismu“. MyĹĄlenĂ obrazem je totiĹž zajĂmavĂŠ prĂĄvÄ tĂm, jakĂ˝m zpĹŻsobem (pĹesnÄji: zpĹŻsoby) tuto pĹedstavu komplikuje. JednoduchĂŠ schĂŠma se stĂĄvĂĄ sloĹžitĂ˝m, vpisuje se do rozmanitĂ˝ch myĹĄlenkovĂ˝ch kontextĹŻ (dekonstrukce, fenomenologie, sĂŠmiotika, cĂŠzannovskĂŠ reflexe obrazu, Benjamin) a prochĂĄzĂ celou ĹĄkĂĄlou otĂĄzek a problĂŠmovĂ˝ch okruhĹŻ (hranice, intermedialita, interpretace, touha). PĹedklĂĄdanĂĄ monografie tak neobsahuje doktrĂnu jistĂŠho profesora filosofie a v ŞådnĂŠm pĹĂpadÄ nenĂ apologiĂ perspektivismu. ÄtenĂĄĹ nenĂ konfrontovĂĄn s naukou, nĂ˝brĹž se sloĹžitĂ˝m polem problĂŠmĹŻ a otĂĄzek.
PĹĂkladem takovĂŠ komplikace Äi zhutnÄnĂ budiĹž autorovo srovnĂĄnĂ pohybu myĹĄlenky/myĹĄlenĂ a pohybu zobrazovĂĄnĂ/obrazu. OpÄrnĂ˝m bodem Ăşvahy je pĹedstava chĹŻze: „ChĹŻze je v kaĹždĂŠm okamĹžiku sloĹžitĂ˝m hledĂĄnĂm rovnovĂĄĹžnĂŠho bodu v pohybu, kterĂ˝ ale (...) ÄelĂ stĂĄle novĂŠ situaci, novĂ˝m okolnostem, novĂ˝m, Äasto i neÄekanĂ˝m pĹekĂĄĹžkĂĄm. Nelze ĹĂci pĹedem, kde leŞà onen bod, kterĂ˝ nĂĄm dĂĄ jistotu dalĹĄĂho kroku, protoĹže „pravidla“ chĹŻze urÄuje situace, kterĂĄ se mÄnĂ.“ Vposledku se ukazuje, Ĺže myĹĄlenĂ a zobrazovĂĄnĂ spojuje urÄitĂ˝ styl pohybu, „sloĹžitost“: taktĂŠĹž myĹĄlenĂ, „Ăşvaha“, vyĹžaduje „cit pro rovnovĂĄhu, pro vystiĹženĂ pravĂŠ chvĂle, sprĂĄvnĂŠho mĂsta v danĂŠm okamĹžiku a v mÄnĂcĂ se situaci“, a stejnÄ tak poÄĂnĂĄnĂ fotografa mĂĄ v sobÄ cosi z citlivĂŠ chĹŻze a „uvĂĄĹženĂŠ“ myĹĄlenky: „NÄkdo stojĂ v krajinÄ, dĂvĂĄ se kolem sebe, pak se ale najednou dĂvat pĹestane, protoĹže se za-dĂvĂĄ, nÄco se v nÄm pohnulo, pĹiklĂĄdĂĄ k oku fotografickĂ˝ aparĂĄt, jeho pohyby jsou najednou urÄitÄjĹĄĂ, cĂlevÄdomÄjĹĄĂ, stĂĄle pĹesnÄjĹĄĂ a nĂĄmÄsĂÄnÄ preciznĂ, v tom okamĹžiku jeho pĹĂstroj cvakne... A fotografie je potom cosi jako zformovanĂĄ vizuĂĄlnĂ myĹĄlenka, pĹesnĂĄ, protoĹže pĹesnÄ myĹĄlenĂĄ“ .
MĂsto bezmeznĂŠho pohybu perspektiv – pĹimÄĹenost k okamĹžiku myĹĄlenĂ a reprezentace, mĂsto libovĹŻle individualismu – cit pro sprĂĄvnĂ˝ tah. Stopy takovĂŠho zhutĹovĂĄnĂ Äi komplikace problĂŠmu perspektivy bychom v PetĹĂÄkovÄ knize mohli sledovat v souvislosti s celou Ĺadou motivĹŻ, zĂĄmÄrem tĂŠto recenze vĹĄak nenĂ podat ĂşplnĂ˝ vĂ˝Äet vĹĄech otĂĄzek, jimiĹž se autor zaobĂrĂĄ. Z ĹeÄenĂŠho by mÄlo vyplynout, Ĺže recenzovanĂĄ monografie nenĂ urÄenĂĄ pouze zĂĄjemcĹŻm o filosofii jakoĹžto obor, pĹĂznivcĹŻm jistĂ˝ch myĹĄlenkovĂ˝ch smÄrĹŻ (dekonstrukce, fenomenologie) Äi studentĹŻm zabĂ˝vajĂcĂm se konkrĂŠtnĂmi tĂŠmaty (textualita, obraznost, vĂ˝znam – interpretace). MyĹĄlenĂ obrazem mĹŻĹže zaujmout kaĹždĂŠho, kdo se chce spolu s Miroslavem PetĹĂÄkem uÄit tomu, co je myĹĄlenĂ, co znamenĂĄ nezrazovat jeho sloĹžitost a vyhĂ˝bat se simplifikaci.
TomĂĄĹĄ KoblĂĹžek
PetĹĂÄek, Miroslav : MyĹĄlenĂ obrazem – PrĹŻvodce souÄasnĂ˝m filosofickĂ˝m myĹĄlenĂm
pro stĹednÄ pokroÄilĂŠ, Herrmann & synovĂŠ, Praha 2009, 201 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 5 (43), 13.5. 2010.
(22. 3. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2723
Pohrajme si s ÄeĹĄtinou
Vymyslete si svou vlastnĂ kĹĂĹžovku, vymyslete hlavolam...Hana HudeÄkovĂĄ
( hana.hudeckova)
Eva SchneiderovĂĄ pracovala na katedĹe ÄeĹĄtiny PedagogickĂŠ fakulty Univerzity Karlovy a uÄila na vĂceletĂŠm gymnĂĄziu. JejĂ kniha nabĂzĂ stovku rĹŻznĂ˝ch zĂĄbavnĂ˝ch cviÄenĂ, kterĂĄ bĂ˝vajĂ jeĹĄtÄ rozdÄlena do nÄkolika podskupin. ObjevujĂ se v nĂ Ăşkoly rozvĂjejĂcĂ slovnĂ zĂĄsobu, kde je tĹeba vymyslet co nejvĂce rĹŻznĂ˝ch slov podle zadanĂ˝ch kritĂŠriĂ. Jsou zde pĹipraveny i takovĂŠ Ăşlohy, kterĂŠ rozvĂjejĂ verbĂĄlnĂ dovednosti (sem jsou zahrnuty pĹĂpravy na vlastnĂ kĹĂĹžovku) a mluvenou komunikaci a s tĂm Ăşzce souvisejĂcĂ slohovĂŠ dovednosti. NechybĂ zde ani rĂŠbusy a rĹŻznĂŠ hĂĄdanky, ty spadajĂ pod nĂĄzev zĂĄbavnĂĄ a hravĂĄ cviÄenĂ, pod logickĂ˝m myĹĄlenĂm lze uvĂŠst jako pĹĂklad vyhledĂĄvĂĄnĂ slov, kterĂĄ do Ĺady nepatĹĂ. PoslednĂm Ăştvarem, jenĹž zde nesmĂ chybÄt, je samozĹejmÄ procviÄovĂĄnĂ gramatiky, zvlĂĄĹĄtÄ slovnĂch druhĹŻ a pravopisu.
Kniha zaÄĂnĂĄ hranĂm s pĂsmeny a slabikami, postupuje pĹes slova a vÄty k hranĂ s celĂ˝mi texty. Pokud si nevĂme s nÄkterĂ˝mi Ăşkoly rady, na konci knihy mĹŻĹžeme nahlĂŠdnout do vĂ˝sledkĹŻ, kde bĂ˝vajĂ uvedenĂŠ pĹĂklady, jak by ĹeĹĄenĂ mohlo vypadat (tÄch nÄkdy bĂ˝vĂĄ nespoÄet).
Na zĂĄvÄr nÄkolik pravopisnĂ˝ch chytĂĄkĹŻ. Zkuste si je vyplnit a uvidĂte.
StarĂŠho v-ra se zmocnil vodnĂ v-r a za chvĂli po obou v-rech nezbylo nic.
PtĂĄk mÄl na b-dle dobrĂŠ b-dlo, kdyĹž zafoukal vĂtr, obÄ b-dla spadla.
Kdo to v-l? V-l nĂĄĹĄ pes, nebo dĂvka v-la vÄnec z kvĂtĂ?
Hana HudeÄkovĂĄ
SchneiderovĂĄ, Eva: JazykovĂŠ hry a hĹĂÄky. PortĂĄl, Praha 2010. 120 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 5 (43), 13.5. 2010.
(2. 4. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2728
Zlato, musĂm pracovnÄ do Washingtonu
TemnĂĄ hmota ve vesmĂru, v srdciDenisa GarciovĂĄ
( denisa.garciova)
HlavnĂm hrdinou je izraelskĂ˝ diplomat Adam, kterĂ˝ Ĺžije i se svou Ĺženou Ruth v New Yorku. BlĂŞà se Den dĂkĹŻvzdĂĄnĂ a on odjĂĹždĂ na fiktivnĂ sluĹžebnĂ cestu do Washingtonu. Ve skuteÄnosti si veze svĹŻj kufr do hotelu na Washington Square (muĹži jsou nÄkdy vskutku nĂĄpaditĂ), tam nakonec pĹivĂtĂĄ i svou milenku Evu, ruskou imigrantku, doktorandku astrofyziky z JeruzalĂŠma. MajĂ spolu strĂĄvit úŞasnĂ˝ tĂ˝den. Pch, nuda – Ĺeknete si po dvou stranĂĄch, ale je tu spousta nezodpovÄzenĂ˝ch otĂĄzek. Kde se Adam s Evou seznĂĄmili? ProÄ Ruth nepĹijde divnĂŠ, Ĺže manĹžel odjĂĹždĂ pryÄ na Den dĂkĹŻvzdĂĄnĂ? Co se tedy asi stane?
Pokud budete hĂĄdat dopĹedu, tak se nejspĂĹĄ spletete. Adam si totiĹž svou vĂĄĹĄnivou a komplikovanou milenku srazil autem. Jiskry lĂŠtaly, a tak mu Eva nakonec klesla nejen do nĂĄruÄe pĹi pĹevozu do nemocnice, ale takĂŠ do postele. OsudovĂŠ vzplanutĂ je pĹeruĹĄeno AdamovĂ˝m nĂĄvratem do New Yorku. A vĹĄe se dĂĄle zamotĂĄvĂĄ, vzdĂĄlenost a lĂĄska jen pĹes internet oba ubĂjĂ. O to vĂce se upnou k plĂĄnovanĂŠmu spoleÄnĂŠmu tĂ˝dnu.
TemnĂĄ hmota je pozoruhodnĂ˝m romĂĄnem, a to hned z nÄkolika dĹŻvodĹŻ. JednĂm z nich je zajistĂŠ kompozice. I pĹes velmi tradiÄnĂ nĂĄmÄt se nudit rozhodnÄ nebudete, originĂĄlnĂ uspoĹĂĄdĂĄnĂ dÄjovĂŠ osy milostnĂŠho pĹĂbÄhu vĂĄs udrŞà v neustĂĄlĂŠm napÄtĂ, neboĹĽ nejde jen o tradiÄnĂ retrospektivu. JednotlivĂŠ udĂĄlosti „úŞasnĂŠho“ tĂ˝dne, nazĂranĂŠ z Adamova Ăşhlu pohledu, avĹĄak podanĂŠ er-formou, se odvĂjejĂ lineĂĄrnÄ. Adamovy Ăşvahy a myĹĄlenky se upĂnajĂ zejmĂŠna na souÄasnost, jen obÄas probleskne nÄco z jeho minulosti, a tak napĹĂklad vyjde na povrch skuteÄnost, Ĺže Eva nenĂ jeho prvnĂ, takto osudovou milenkou, ale Ĺže Adam rĂĄd dobĂ˝vĂĄ srdce dam ve svĂŠm oblĂbenĂŠm hotelu na Washington Square (ano, muĹži jsou nÄkdy opravdu nĂĄpaditĂ) a je mu tĂŠmÄĹ jedno, zda jde o sekretĂĄĹku nebo Ĺženu velvyslance.
UdĂĄlosti prĂĄvÄ probĂhajĂcĂho tĂ˝dne se neodvĂjejĂ podle oÄekĂĄvanĂŠho romantickĂŠho scĂŠnĂĄĹe, a to je vskutku pĹĂjemnĂŠ zjiĹĄtÄnĂ. Adam, aÄkoliv je jiĹž zkuĹĄenĂ˝m zĂĄletnĂkem, nenĂ pĹĂliĹĄ opatrnĂ˝ a spĂĹĄe jde vstĹĂc odhalenĂ svĂ˝ch paralelnĂch vztahĹŻ. ObjevĂ se hloupĂŠ rozbroje, nedorozumÄnĂ i zmizenĂ. ZkrĂĄtka napÄtĂ. NavĂc je plynulĂ˝ bÄh dÄje pĹeruĹĄovĂĄn nÄkdy aĹž pĹĂliĹĄ rozsĂĄhlĂ˝mi pasĂĄĹžemi e-mailovĂŠ korespondence. Jde ale o pohled jednostrannĂ˝, neboĹĽ se mĹŻĹžete zaÄĂst pouze do EvinĂ˝ch e-mailĹŻ, jeĹž posĂlala Adamovi den co den od jeho odjezdu z JeruzalĂŠma do doby, neĹž se za nĂm sama vypravila. PĹĂtomnost z pohledu Adama je tedy od EvinĂ˝ch zprĂĄv, kterĂŠ dokreslujĂ minulĂŠ okolnosti pĹĂbÄhu, striktnÄ oddÄlena. V emotivnĂch dopisech, kterĂŠ zĹŻstĂĄvajĂ vlastnÄ bez odpovÄdi (jen na nemnoha mĂstech se objevĂ i AdamĹŻv e-mail, ale to jen proto, Ĺže ho Eva sama ve svĂŠ zprĂĄvÄ znova uvĂĄdĂ), budete moci nahlĂŠdnout do Evina svÄta a peripetiĂ jejĂho zamotanĂŠho Ĺživota.
Velmi zajĂmavĂĄ je takĂŠ teorie temnĂŠ hmoty, kterĂĄ dala nĂĄzev celĂŠmu dĂlu. Eva ji s lehkou samozĹejmostĂ vysvÄtluje a metaforicky ji aplikuje na vztah mezi dvÄma lidmi. PochopĂte a ani nemusĂte bĂ˝t astrofyzikem, ponÄvadĹž Aner Ĺ alev pĂĹĄe velmi jednoduchĂ˝m, prostĂ˝m a nenucenĂ˝m jazykem, a to jak o lĂĄsce Äi sexu, tak i o vesmĂru a pĹitaĹžlivĂ˝ch silĂĄch. Autor zajistĂŠ ÄerpĂĄ takĂŠ z vlastnĂch zkuĹĄenostĂ na akademickĂŠ pĹŻdÄ, a tak jsou pasĂĄĹže vÄnovanĂŠ EvinÄ studiu Äi konferencĂm snadno uvÄĹitelnĂŠ.
Ĺ alevĹŻv romĂĄn TemnĂĄ hmota je plnĂ˝ zvratĹŻ, lŞà a pĹedstĂrĂĄnĂ. JednotlivĂŠ charaktery jsou velmi dobĹe prokreslenĂŠ. VyĂşstÄnĂ komplikovanĂŠho vztahu milencĹŻ je opravdu pĹekvapivĂŠ a konec nejistĂ˝, jen nastĂnÄnĂ˝. ZĂĄvÄreÄnĂĄ kapitola, jakĂ˝si epilog, je totiĹž vyprĂĄvÄna v budoucĂm Äase. Jak to dopadne, co myslĂte?
Denisa GarciovĂĄ
Ĺ alev, Aner: TemnĂĄ hmota. PĹeklad: Ĺ . DoleĹželovĂĄ, M. KĹĂĹžovĂĄ. Plus, Praha 2009. 285 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 5 (43), 13.5. 2010.
(3. 4. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2731
Zma/etek v hlavÄ
ÄeskoslovenskĂĄ kontroverze?Barbora MajerovĂĄ
( barbora.majerova)
VypravÄÄem pĹĂbÄhu mapujĂcĂho nÄkolik mÄsĂcĹŻ v ĹživotÄ vĂ˝tvarnice Moniky HornerovĂŠ je Bruno, tajemnĂĄ vĹĄevÄdoucĂ postava, jejĂĹž identita zĹŻstĂĄvĂĄ na poÄĂĄtku prĂłzy neodhalena. Monika je Slovenka, kterĂĄ Ĺžije se svĂ˝m manĹželem, ĂşspÄĹĄnĂ˝m podnikatelem Martinem v Praze. Je jĂ nÄco pĹes tĹicet, dokĂĄzala si vybudovat solidnĂ vĂ˝tvarnou kariĂŠru, s oblibou poslouchĂĄ tvrdou hudbu a pĹĂĄtelĂ se s podivĂnskĂ˝mi intelektuĂĄly. ZdĂĄnlivĂĄ idyla se vĹĄak zĂĄhy bortĂ – Martin nĂĄhle umĂrĂĄ na infarkt, navĂc v bytÄ svĂŠ milenky, o jejĂĹž existenci Monika nemÄla ani tuĹĄenĂ. KromÄ bolestnĂŠ ztrĂĄty milovanĂŠ osoby je Monika nucena vyrovnat se takĂŠ se skuteÄnostĂ, Ĺže jejĂ navenek spokojenĂŠ manĹželstvĂ bylo pouze jednou velkou lĹžĂ.
V tuto chvĂli do dÄje poprvĂŠ vstupuje samotnĂ˝ Bruno. Respektive spĂĹĄe dochĂĄzĂ k jeho zhmotnÄnĂ. A to pĹĂmo v hlavÄ hlavnĂ hrdinky. Bruno je totiĹž nevylĂŠÄitelnĂĄ cysta v MoniÄinÄ mozku. TakovĂĄ cysta, kterĂĄ mĂĄ moc zcela ochromit smysly a pohybovĂŠ ĂşstrojĂ svĂŠho nositele, coĹž mĹŻĹže mĂt fatĂĄlnĂ dĹŻsledky. Moniku informace, Ĺže si jakĂ˝si nezvanĂ˝ vetĹelec vybral k doĹživotnĂmu pobytu prĂĄvÄ jejĂ hlavu, nejdĹĂve ĹĄokuje, nicmĂŠnÄ postupnÄ jĂ dochĂĄzĂ, Ĺže bude nutnĂŠ pokusit se s Brunem, kterĂ˝ k nĂ neustĂĄle promlouvĂĄ a za neposluĹĄnost ji trestĂĄ krĂĄtkodobĂ˝m oslepnutĂm Äi ohluchnutĂm, vychĂĄzet po dobrĂŠm a pĹijmout ho jako neoddÄlitelnou souÄĂĄst sebe samĂŠ. Mezi cystou a jejĂ hostitelkou tak vznikĂĄ podivnĂĄ zniÄujĂcĂ symbiĂłza.
NovÄ nabytĂŠ vÄdomĂ toho, Ĺže absolutnĂ a nevratnĂ˝ konec mĹŻĹže nastat prakticky kdykoliv, se silnÄ odråŞà v MoniÄinÄ jednĂĄnĂ – dosavadnĂ sprĂĄvĹaÄka se vlivem nedobrovolnĂŠho souĹžitĂ s Brunem pozvolna mÄnĂ v cynickou, bezohlednou a vypoÄĂtavou kreaturu. ChovĂĄnĂ, jĂmĹž Monika dĹĂve pohrdala, nynĂ pĹijĂmĂĄ za svĂŠ vlastnĂ, a odhĂĄnĂ tak od sebe svĂŠ nejbliŞťĂ. A BrunĹŻv hlas v jejĂ hlavÄ zatĂm neustĂĄle nabĂrĂĄ na intenzitÄ a stĂĄvĂĄ se nesnesitelnĂ˝m. Monika se proto uchĂ˝lĂ k radikĂĄlnĂmu ĹeĹĄenĂ svĂŠ bezvĂ˝chodnĂŠ situace: rozhodne se vyrovnat vĹĄechny svĂŠ pozemskĂŠ ĂşÄty, aby nĂĄslednÄ mohla ve velkĂŠm stylu zrealizovat svĹŻj „odlet“.
Z jazykovĂŠho hlediska disponuje Bruno v hlavÄ jistĂ˝m potenciĂĄlem ÄtenĂĄĹe zaujmout. Kniha mĂĄ dva autory, pĹiÄemĹž pro jednoho z nich je mateĹĹĄtinou ÄeĹĄtina a pro druhĂŠho slovenĹĄtina, proto se oba jazyky v knize plynule prolĂnajĂ. Slovensky hovoĹĂ hlavnĂ hrdinka Monika a jejĂ krajanĂŠ, ostatnĂ postavy mluvĂ Äesky. VypravÄÄ Bruno, aÄkoliv je cystou ve slovenskĂŠ hlavÄ, preferuje rovnÄĹž ÄeĹĄtinu. CelĂĄ prĂłza je napsĂĄna nespisovnĂ˝m jazykem, kterĂ˝ je hojnÄ proklĂĄdĂĄn mĂŠnÄ Äi vĂce drsnĂ˝mi vulgarismy. DĹŻslednĂŠ uĹžĂvĂĄnĂ nespisovnĂŠho vyjadĹovĂĄnĂ dĂlo do jistĂŠ mĂry oĹživuje a dodĂĄvĂĄ mu na autenticitÄ, ovĹĄem po urÄitĂŠ dobÄ mĹŻĹže zaÄĂt ÄtenĂĄĹe obtÄĹžovat a unavovat, zejmĂŠna pak v rozsĂĄhlejĹĄĂch popisnĂ˝ch pasĂĄĹžĂch.
ObsahovĂĄ strĂĄnka novely bohuĹžel oproti tĂŠ jazykovĂŠ ponÄkud pokulhĂĄvĂĄ. Snaha stĂĄt se ĹĄokujĂcĂ dobovou vĂ˝povÄdĂ, kterĂĄ bez emocĂ podĂĄvĂĄ svÄdÄctvĂ o dneĹĄnĂ prohnilĂŠ spoleÄnosti a pokĹivenĂ˝ch mezilidskĂ˝ch vztazĂch, z knihy pĹĂmo trÄĂ. JistÄ, udÄlat z mozkovĂŠ cysty vypravÄÄe je sice neotĹelĂ˝ nĂĄpad, kterĂ˝ ale celkovou pĹekombinovanost a afektovanost dÄje nezachrĂĄnĂ. ZdĂĄ se, jako by se autorskĂ˝ tandem Xindl X – Ĺ imkoviÄovĂĄ domnĂval, Ĺže propojĂ-li se vĹĄechna palÄivĂĄ tĂŠmata souÄasnosti, aĹĽ uĹž se jednĂĄ o sex za penĂze, uĹžĂvĂĄnĂ drog, lichvu Äi odosobnÄnou internetovou komunikaci, do jednoho pĹĂbÄhu, musĂ bĂ˝t vĂ˝sledkem nÄco mimoĹĂĄdnĂŠho. V tomto pĹĂpadÄ vĹĄak vznikĂĄ spĂĹĄe neblahĂ˝ dojem nepĹirozenĂŠ „rĂĄdobycool“ pĂłzy. Suma sumĂĄrum: od knihy, na jejĂmĹž pĹebalu sebevÄdomÄ stojĂ, Ĺže se jednĂĄ o dĂlo originĂĄlnĂ a otevĹenÄ kontroverznĂ, by asi leckdo Äekal vĂce.
Barbora MajerovĂĄ
Ĺ imkoviÄovĂĄ, Monika & Xindl X : Bruno v hlavÄ. GalĂŠn, Praha 2010, 251 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 5 (43), 13.5. 2010.
(7. 4. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2738
DobĹĂ a mĂĄlo znĂĄmĂ autoĹi
Jana JirĂĄskovĂĄMichaela KaĹĄiÄkovĂĄ
( michaela.kasickova)
PrĂĄvÄ dĂky kvalitnĂm informaÄnĂm kanĂĄlĹŻm a shodÄ nĂĄhod se ke mnÄ dostala knĂĹžka Jany JirĂĄskovĂŠ KaniÄka poĹĄmodrchanĂĄ, kterou vydala v nÄkolika vĂ˝tiscĂch MÄstskĂĄ knihovna Chrudim v roce 2008. Prvotina JirĂĄskovĂŠ je souborem povĂdek o ĹženĂĄch. NÄkterĂŠ z nich kopĂrujĂ stereotypnĂ ĹženskĂŠ Ĺživoty, nÄkterĂŠ zas mohou bĂ˝t pro ÄtenĂĄĹe naprosto ĹĄokujĂcĂ. Ve svĂŠm zdĂĄnlivĂŠm rozporu majĂ vĹĄak jedno spoleÄnĂŠ, a sice Ĺženu zkouĹĄenou Ĺživotem a s nĂ velkou duĹĄi.
S kaĹždou povĂdkou se pĹed nĂĄmi rodĂ novĂ˝ svÄt. Seznamujeme se s nĂm a on nĂĄs po pĂĄr stranĂĄch opouĹĄtĂ. Ale neopustĂ nĂĄs tak docela. KaĹždĂĄ Ĺžena se nutnÄ alespoĹ v obrysech s povĂdkou JirĂĄskovĂŠ identifikuje. Ĺ˝enskĂŠ univerzum pĹĂmo kĹiÄĂ.
Äasto si i muĹžskĂ˝ nebo dÄtskĂ˝ ÄtenĂĄĹ ĹživotnĂ ĂşdÄl postavy vztĂĄhne ke svĂŠmu okolĂ. MĹŻĹže za to autentiÄnost, kterĂŠ JirĂĄskovĂĄ dosahuje napĹĂklad jednoÄlennĂ˝mi vÄtami a pouĹžĂvĂĄnĂm obecnĂŠ ÄeĹĄtiny jak v dialozĂch, tak ve vnitĹnĂch monolozĂch. KdyĹž Ätete, mĂĄte pocit, jako by postavy mluvily ve vaĹĄem pokoji a vy poslouchali.
Poetika expresivity, vulgarity, dlouholetĂ˝ch vztahĹŻ, rodiÄovstvĂ a piva je oÄiĹĄtÄna od romantickĂ˝ch kudrlinek, a tĂm je takĂŠ pĹŻsobivÄjĹĄĂ.
Z dob Hrabalova kultu vĂme, Ĺže poetika prostoty mĹŻĹže v prĹŻmÄrnĂŠm pisĂĄlkovi vyvolat pocit, Ĺže on sĂĄm jako autor nejobyÄejnÄjĹĄĂch vÄcĂ pĂĹĄe kvalitnĂ literaturu. Ale je tĹeba si uvÄdomit, Ĺže ne kaĹždĂĄ vĹĄednost v sobÄ nese ĹĄifru vyĹĄĹĄĂ hodnoty. Tuto otĂĄzku mistrnÄ rozhĹeĹĄil v pĹedmluvÄ knihy Petr Kukal: „NenĂ tÄĹžkĂŠ bĂ˝t opilec a pobuda, tÄĹžkĂŠ je bĂ˝t Charles Bukowsi. NenĂ tÄĹžkĂŠ bĂ˝t beatnik, tÄĹžkĂŠ je bĂ˝t Jack Kerouac. NenĂ zase takovĂ˝ kumĹĄt usĂnat Ăşnavou nad ĹžehlĂcĂm prknem a koĹĄem prĂĄdla pro ÄtyĹi dÄti – ale je zatracenÄ teĹžkĂŠ bĂ˝t Jana JirĂĄskovĂĄ. PsĂĄt jako Jana JirĂĄskovĂĄ!“
Michaela KaĹĄiÄkovĂĄ
JirĂĄskovĂĄ, Jana: KaniÄka poĹĄmodrchanĂĄ. [Ilustrace: Karel PeĹina.] MÄstskĂĄ knihovna, Chrudim 2008. 75 stran.
(7. 4. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2739
Kolik stojĂ m2 domova?
ZprĂĄva ze SrbskĂŠ LuĹžiceKlĂĄra ZindulkovĂĄ
( klara.zindulkova)
Jurij Koch. UĹž autorovo jmĂŠno v sobÄ odråŞà dvojjazyÄnou pĹirozenost obyvatel SrbskĂŠ LuĹžice – luĹžickosrbskĂ˝ a nÄmeckĂ˝ Ĺživel. NenĂ tĹeba jedno od druhĂŠho oddÄlovat, po staletĂ tu ĹžijĂ v harmonii. PrĂĄvÄ proto pĂĹĄe Jurij Koch svĂĄ dĂla paralelnÄ v obou tÄchto jazycĂch. ÄeskĂĄ verze je nejspĂĹĄe prvnĂm pokusem o vytvoĹenĂ pĹekladu z luĹžickĂŠho i nÄmeckĂŠho originĂĄlu zĂĄroveĹ. Experiment to pro svou nebezpeÄnost vÄtĹĄinou pĹekladatelĹŻ zamĂtanĂ˝. VyzkouĹĄet ho je vĹĄak tĹeba, mĂĄ-li svĂŠ opodstatnÄnĂ. Jak odvĂĄĹžnĂ˝ a ĂşspÄĹĄnĂ˝ krok v tomto pĹĂpadÄ! PĹes rozmanitost stylĹŻ, ŞånrĹŻ i nĂĄmÄtĹŻ jednotlivĂ˝ch povĂdek vplĂ˝vajĂ tyto jedna v druhou jako vody SprĂŠvy, aĹž se slijĂ ve smyslupnĂ˝ a dokonÄenĂ˝ celek.
Ne, to nenĂ propracovanostĂ dÄjovĂŠ linky. NenĂ to dokonale psychologicky propracovanĂ˝mi postavami ani ĹĄokujĂcĂm finiĹĄem. Tak ÄĂm to tedy je? BezradnÄ hryĹžu tuĹžku, hledajĂc vhodnou metaforu, a tu mi v nejvÄtĹĄĂ bezradnosti pĹichĂĄzĂ na pomoc sĂĄm autor. PrvnĂ vÄtou knihy: „BĂ˝t ptĂĄkem, nechal bych pod sebou plynout DeĹĄno, docela nĂzko bych pĹeletÄl nad MlĂ˝nskou SprĂŠvou, chvĂli potom nad GoramĹĄicĂ, hned za nĂ ĹĂÄkou Malksou a potom – uĹž nad borovĂ˝mi lesy praĂşdolĂ utvoĹenĂŠho v dobÄ ledovĂŠ – by mÄ poryvy teplĂ˝ch vÄtrĹŻ jeĹĄtÄ jednou vynesly mezi mraky.“
Jak je to jednoduchĂŠ! LuĹžickosrbskĂ˝ spisovatel se neobtÄĹžuje komplikovanĂ˝mi vypravÄÄskĂ˝mi postupy, ale naloŞà si ÄtenĂĄĹe na zĂĄda a nÄkolikerĂ˝m rozmachem kĹĂdel se s nĂm snese nad kraj svĂŠho dÄtstvĂ, aby se s lehkou myslĂ plachtil od chalupy k chalupÄ, od povĂdky k eseji, od nenĂĄpadnÄ nalĂŠhavĂŠ reportĂĄĹže k Ĺece GoramĹĄici. PĹeletĂ nad pĹĂbÄhem OchozskĂŠho starosty, aby za okamĹžik usedl na vÄtviÄku zamyĹĄlenĂ nad podivuhodnou pĂ˝chou jednoho ĹživoÄiĹĄnĂŠho druhu.
Ten ptĂĄÄek nenĂ jen tak nÄkdo. Je to mandelĂk hajnĂ, v luĹžickĂŠm jazyce „mĂłdra wrĂłna“. Zbarven do LuĹžicko-srbskĂŠ trikolĂłry, nese na svĂ˝ch kĹĂdlech osud tohoto nĂĄroda. V roce 1991, kdy kniha vyĹĄla v jazyce LuĹžickĂ˝ch SrbĹŻ, zbĂ˝val na jejich ĂşzemĂ jedinĂ˝ pĂĄr. Ono totiĹž, panenskĂĄ pĹĂroda, netknutĂĄ krajina a podobnĂĄ nÄĹžnÄ znÄjĂcĂ slovnĂ spojenĂ, to je jedna vÄc. Bagry, tÄĹžebnĂ plĂĄny a zĂĄsoby uhlĂ – vÄc druhĂĄ. A LuĹžiÄanĹŻm je tĹeba mĂti se velmi na pozoru, aby za chvĂli nebyla jen ta druhĂĄ vÄc. Bagry s chutĂ poĹžĂrajĂcĂ louky i vesniÄky jsou tu nalĂŠhavou realitou.
PĂĄni z ĂşĹadĹŻ kroutĂ hlavou, proÄ ti SrbovĂŠ tak tvrdoĹĄĂjnÄ trvajĂ na svĂ˝ch stavenĂch a zahrĂĄdkĂĄch, kdyĹž majĂ k dospozici nĂĄhradnĂ byty poblĂĹž. S vykachliÄkovanĂ˝mi koupelnami a zlatĂ˝mi klikami. PĂĄni v oblecĂch hbitÄ spoÄĂtali, Ĺže nĂĄklady na odtÄĹženĂ tuny uhlĂ v LuĹžici jsou snad tĹicetkrĂĄt niŞťà neĹž jinde. SeÄetli, kolik bude tĹeba nĂĄhradnĂch bytĹŻ a domkĹŻ a kolik klimatizovanĂ˝ch autobusĹŻ k pĹevozu dosud vzpurnĂ˝ch SrbĹŻ. VĹĄe je vyÄĂsleno a ovÄĹeno. PĂĄnĹŻm unikajĂ jen maliÄkosti. Ĺ˝e luĹžickĂĄ srbĹĄtina je vzĂĄcnĂ˝m druhem, vĂĄzanĂ˝m na svĂŠ pĹirozenĂŠ prostĹedĂ, Ĺže je tĹeba poÄĂtat nejen vĂ˝nosy, ale i ztrĂĄty. Ĺ˝e modrĂĄ vrĂĄna i SrbovĂŠ potĹebujĂ vzduch a lesy. A Ĺže domov se nedĂĄ odstÄhovat.
TĂŠma niÄenĂ prostĹedĂ jednoho malĂŠho nĂĄroda oĹĄidnÄ lĂĄkĂĄ k patosu a nostalgii. Zde toho vĹŻbec nenĂ tĹeba. StaÄĂ pozorovat nĂĄpaditĂŠ snahy obyvatel ohroĹženĂ˝ch vesnic, jejich odvahu smĂĹĄenou se strachem, kterĂ˝ pĹece jen pĹivĂvĂĄ vĂtr s pĹĂmÄsĂ hnÄdouhelnĂŠho prachu. Do prvnĂch povĂdek vstupujeme jako hostĂŠ. S ostychem a jakousi bezdÄÄnou bĂĄznĂ a pokorou pĹed majestĂĄtem pĹĂrody. A na konci se dlouho ohlĂĹžĂme zpÄt, za krajinou teÄ jiĹž dĹŻvÄrnÄ znĂĄmou. TĂŠmÄĹ s pocitem stesku po domovÄ.
Ĺ koda jen, Ĺže ÄeskĂĄ verze nepĹevzala i fotografie z pĹŻvodnĂch vydĂĄnĂ. Ale vlastÄ je to moĹžnĂĄ dobĹe. UĹž takhle mÄ v lĂŠtÄ nehledejte. Na podzim se moĹžnĂĄ vrĂĄtĂm, ale nejdĹĂve proĹĄlapu podrĂĄĹžky s batohem na zĂĄdech a s LuĹžickĂ˝m nebem a krĂĄkĂĄnĂm modrĂŠ vrĂĄny nad hlavou.
KlĂĄra ZindulkovĂĄ
Koch, Jurij: ModrĂĄ vrĂĄna. ZprĂĄva ze SrbskĂŠ LuĹžice. Dauphin, Praha 2009. 189 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 5 (43), 13.5. 2010.
(8. 4. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2744
Neuhodli byste, kde tyhle ĹĂĄdky pĂĹĄu!
ŽådnĂ˝ sbÄratel pĹece nemĹŻĹže nejĂt do souboje s obchodnĂkem jmĂŠnem Mortdecai!Ĺ ĂĄrka AdamoviÄovĂĄ
( sarka.adamovicova)
BezostyĹĄnĂ˝ obchodnĂk s umÄnĂm a zhĂ˝ralĂ˝ aristokrat Charlie Mortdecai charakterizuje sĂĄm sebe na poÄĂĄtku svĂŠho neobyÄejnĂŠho pĹĂbÄhu: „Jsem v nejlepĹĄĂch letech, vzrĹŻstu prĹŻmÄrnĂŠho, vĂĄhy Ĺžel nadprĹŻmÄrnĂŠ a na mĂ˝ch rysech je interesantnÄ znĂĄt, jakĂ˝ jsem bĂ˝val oslnivĂ˝ feĹĄĂĄk. (KdyĹž zatĂĄhnu bĹicho, skoro se lĂbĂm i sĂĄm sobÄ.) MĂĄm rĂĄd umÄnĂ a penĂze a sprostĂŠ vtipy a alkohol. Za studiĂ na internĂĄtnĂ ĹĄkole jsem pĹiĹĄel na to, Ĺže ve rvaÄce mĹŻĹže vyhrĂĄt celkem kaĹždĂ˝, pokud je pĹipraven vrazit soupeĹi prst do oka.“
DÄj se zdĂĄ jednoduchĂ˝ (dopravit kradenĂ˝ obraz Krampovi a zniÄit negativy jistĂ˝ch inkriminujĂcĂch fotografiĂ), ale jakmile se do hry pĹidajĂ postavy, nemĂĄme ĹĄanci udrĹžet se v sedle. V parodickĂŠm ovzduĹĄĂ DivokĂŠho zĂĄpadu nevĂme, kdo je nĂĄĹĄ pĹĂtel a kdo ne, a ve vztazĂch a intrikĂĄch se nenĂĄvratnÄ ztrĂĄcĂme. PrĂĄvÄ ÄĂĄst odehrĂĄvajĂcĂ se v Americe je naslĂĄdlĂĄ potem kovbojĹŻ, provonÄnĂĄ liliemi ve vlasech tajemnĂ˝ch krĂĄsek a vzorovĂ˝m kliĹĄĂŠ gangsterky. Na scĂŠnu vstoupĂ okouzlujĂcĂ manĹželka odchodnĂho partnera i se svou neutuchajĂcĂ vĂĄĹĄnĂ, za zĂĄvÄsy nalezneme mrtvolu, v pouĹĄti nĂĄs pronĂĄsleduje modrĂŠ auto, mexikĂĄnskĂŠ sluĹžebnictvo se popere s oddanĂ˝m Jockem… K dokonalosti chybĂ pouze indiĂĄn a ÄĂĹan!
Postava nemorĂĄlnĂho poĹžitkĂĄĹe, fantastickĂĄ prĂĄce s jazykem (nelehkĂ˝ Ăşkol pĹekladu skvÄle zvlĂĄdla Michala MarkovĂĄ) a vyĹždĂmĂĄnĂ vĹĄech kliĹĄĂŠ ĹĄestĂĄkovĂ˝ch detektivek do poslednĂ kapky – to vĹĄe zaruÄuje nepopsatelnÄ pĹedvĂdatelnĂŠ zĂĄĹžitky pĹi ÄetbÄ.
Ĺ ĂĄrka AdamoviÄovĂĄ
Bonfiglioli, Kyril: NemiĹ na mÄ tou vÄcĂ. PĹeklad: Michala MarkovĂĄ. Paseka, Praha 2010. 184 stran.
(10. 4. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2757
Tak trochu jinĂ˝ skicĂĄk
S HirĹĄalem a Niklem do svÄta bĂĄsnĂDenisa GarciovĂĄ
( dominik.melichar)
BĂĄsnÄ a domalovĂĄnky pro dÄti, jak znĂ takĂŠ podtitul tĂŠto knihy, majĂ v dÄtech probudit tvoĹivost. Kniha velkĂŠho ÄtvercovĂŠho formĂĄtu na prvnĂ pohled pĹipomĂnĂĄ obyÄejnĂ˝ blok v krouĹžkovĂŠ vazbÄ. Tento skicĂĄk je vĹĄak zvlĂĄĹĄtnĂ - je plnĂ˝ bĂlĂ˝ch i barevnĂ˝ch Ätvrtek a na kaĹždĂŠm listu stojĂ bĂĄseĹ Josefa HirĹĄala doplnÄnĂĄ tematickou skicou z ruky dnes jiĹž vĹĄem urÄitÄ dobĹe znĂĄmĂŠho Petra Nikla (ZĂĄhĂĄdky, LingvistickĂŠ pohĂĄdky atd.), kterou je moĹžno domalovat a vybarvit – prostÄ vylepĹĄit podle vlastnĂ fantazie.
V tomto bĂĄsnickĂŠm vĂ˝boru se mĹŻĹžeme spolu s dÄtmi zaÄĂst do HirĹĄalovĂ˝ch ĹĂkanek, popÄvkĹŻ i lingvistickĂ˝ch hĹĂÄek. HirĹĄalova dlouhodobĂĄ tvorba zamÄĹenenĂĄ jak na nejmenĹĄĂ, tak i na starĹĄĂ dÄti vyĂşstila uĹž dĹĂve v nÄkolik dÄtskĂ˝ch titulĹŻ, a tak bylo pro tento netradiÄnĂ poÄin opravdu z Äeho vybĂrat. O pĹŻvodu jednotlivĂ˝ch bĂĄsnĂ se doÄteme v podrobnĂŠ ediÄnĂ poznĂĄmce, kterĂĄ u dÄtskĂŠ knihy pĹĂjemnÄ pĹekvapila. NesmĂme opomenout ani doslov Bohumily GrĂśgerovĂŠ, jeĹž s HirĹĄalem od padesĂĄtĂ˝ch let spolupracovala nejen na dÄtskĂ˝ch knihĂĄch.
HirĹĄalĹŻv skicĂĄk je knihou pro hravĂŠ a neposednĂŠ dÄti, stejnÄ tak i pro ty plachĂŠ a uzavĹenĂŠ. Dovoluje jim to, co je jinde zakĂĄzanĂŠ. Naplno zde mohou rozvĂjet svoji osobnost. Kniha se snaŞà o to, aby k nĂ dÄti mÄly opravdu osobnĂ vztah. TĂm, Ĺže se na nĂ mohou podĂlet, vstoupit do nĂ, bude opravdu jen jejich. Snad jedinou vĂ˝tkou je ponÄkud neposluĹĄnĂ˝ kartonovĂ˝ obal, ze kterĂŠho knihu sice velmi snadno vyjmete, ale o to hĹŻĹe se vĂĄm bude uklĂzet nazpÄt. I pĹesto vĹĄak knize nelze upĹĂt jejĂ originalitu.
Denisa GarciovĂĄ
(11. 4. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2764
Text v p…
PodĂvat se na zoubek modernĂ prĂłzeGabriela RomanovĂĄ
( gabriela.romanova)
KaĹždĂ˝ po svĂŠm, s rĹŻznou dĂĄvkou srozumitelnosti a nĂĄroku na odbornost ÄtenĂĄĹe, prezentuje souÄasnĂ˝ pohled na modernĂ literĂĄrnĂ dĂlo, kterĂŠ nenĂ uzavĹenĂ˝m celkem, ale vÄÄnÄ organickĂ˝m a promÄĹujĂcĂm se materiĂĄlem zĂĄvislĂ˝m na recepci ÄtenĂĄĹe.
PrvnĂm, nejĂştlejĹĄĂm svazkem je text Milana JankoviÄe s podtitulem DĂlo v pohybu. Jeho ĂşvodnĂ kapitola jen letmo pĹipomĂnĂĄ smÄry, kterĂŠ vedly k terminologickĂŠmu rozliĹĄenĂ pojmĹŻ text a dĂlo a s jejichĹž pomocĂ, zĂĄroveĹ vĹĄak vĹŻÄi nim, vymezuje svĂŠ vlastnĂ zachĂĄzenĂ s nimi. PovaĹžuje textovost, tedy prvky nestability a novĂŠ aktualizace, za jednu ze souÄĂĄstĂ dĂla. I kdyĹž, jak sĂĄm ĹĂkĂĄ, je napĹĂklad Eco pĹipisuje ÄtenĂĄĹi. StejnÄ jako Adorno nachĂĄzĂ i JankoviÄ uvnitĹ literĂĄrnĂho dĂla energii vyvolĂĄvanou vzĂĄjemnĂ˝m vztahem jednotlivin – na Ăşrovni motivĹŻ, strukturnĂho uspoĹĂĄdĂĄnĂ, lexika, narativnĂch jednotek. Citlivou interpretacĂ prĂłz Hrabala, Ajvaze a HodrovĂŠ ukazuje, jak tato energie pramenĂ ze zdĂĄnlivĂŠ nesluÄitelnosti jednotek, z jejich vzĂĄjemnĂŠ rozporuplnosti. V mnohĂ˝ch pasĂĄĹžĂch zpĹŻsobuje poetickĂ˝ jazyk, jakĂ˝m JankoviÄ vysvÄtluje literĂĄrnÄteoretickou problematiku, Ĺže ÄtenĂĄĹ na vlastnĂ kĹŻĹži pociĹĽuje, co je myĹĄleno „dÄnĂm smyslu textu“, neboĹĽ do nÄj opravdu sĂĄm vstupuje.
Text v pohybu Äetby autorky Marie KubĂnovĂŠ je nejsrozumitelnÄjĹĄĂm textem trilogie. NastiĹuje jak strukturalistickĂŠ (MukaĹovskĂ˝) tak analyticky diskurzivnĂ (Eco, Barthes) hledisko a pokouĹĄĂ se je skloubit do jednotnĂŠho pĹĂstupu k textu. TermĂny text a dĂlo vnĂmĂĄ synonymnÄ, protoĹže jejich hlavnĂ rysy – statiÄnost, s nĂĹž hotovĂ˝ text „pĹistupuje“ ke ÄtenĂĄĹi a naproti tomu dynamiÄnost, s kterou ÄtenĂĄĹ pĹistupuje k textu – povaĹžuje za dvÄ strany tĂŠĹže mince. Jsou to od sebe neoddÄlitelnĂŠ vlastnosti literĂĄrnĂho dĂla, jejĹž je nutno interpretovat jak z pohledu jiĹž v textu obsaĹženĂŠho vĂ˝znamu, tak z pohledu vĂ˝znamĹŻ do textu vnĂĄĹĄenĂ˝ch prostĹednictvĂm aktu ÄtenĂ. KubĂnovĂĄ po vzoru Eca vymezuje dva druhy ÄtenĂ – naivnĂ a estetickĂŠ – a opÄt v nich nespatĹuje vĂ˝pravu protichĹŻdnĂ˝mi smÄry, ale naopak dvojĂ druh putovĂĄnĂ se stejnĂ˝m cĂlem, jĂmĹž je finĂĄlnĂ interpretace dĂla.
Jan Matonoha ve svĂŠm tĹĂsetstrĂĄnkovĂŠm PsanĂ vnÄ logocentrismu (pĹedchozĂ dva svazky tento rozsah pĹedstavujĂ oba dohromady) oznaÄuje charakteristickou textovou neuzavĹenost, neabsolutnost a neustĂĄlĂŠ konstituovĂĄnĂ termĂnem „ĹženskĂŠ psanĂ“, aÄkoli odmĂtĂĄ jeho pĹĂsluĹĄnost k pohlavĂ autora/ky. StavĂ ho nikoli do pĹĂmĂŠ opozice, ale jako komplementĂĄrnĂ princip k takzvanĂŠmu falogocentrismu – psanĂ podmĂnÄnĂŠmu falickĂ˝m nastavenĂm jazyka, tedy k psanĂ urÄitĂ˝m zpĹŻsobem direktivnĂmu. A vnĂmĂĄ ĹženskĂŠ psanĂ jako tvĹŻrÄĂ proces a zĂĄroveĹ specifickĂ˝ autorskĂ˝ pĹĂstup k tvoĹenĂ dĂla, jehoĹž vĂ˝sledkem nenĂ hierarchicky seĹazenĂ˝, chronologickĂ˝ pĹĂbÄh. Proto mĹŻĹže do okruhu „spisovatelek“, u nichĹž takovĂŠ psanĂ rozpoznĂĄvĂĄ, zahrnout vedle LinhartovĂŠ, SouÄkovĂŠ, RichterovĂŠ a HodrovĂŠ i Bohumila Hrabala. Na konkrĂŠtnĂch ukĂĄzkĂĄch z dÄl tÄchto autorĹŻ aplikuje teoretickĂŠ postulĂĄty, kterĂŠ se snaĹžil vyjevit v prvnĂch tĹech ÄtvrtinĂĄch knihy. Pravda, jejich pĹeÄtenĂ vyĹžaduje hloubkovou obeznĂĄmenost s problematikou v mnoha pĹĂpadech hraniÄĂcĂ s fanatickĂ˝m zĂĄpalem pro vÄc, neboĹĽ se kaĹždĂ˝ pouĹžitĂ˝ termĂn vysvÄtluje s odkazem na ĹetÄzec pĹĂbuznĂ˝ch teoriĂ. NĂĄslednĂŠ vstĹebĂĄnĂ se pak jevĂ jako tĂŠmÄĹ nemoĹžnĂŠ i pod vlivem pĹebujelĂŠ vÄdeckosti slovnĂ zĂĄsoby.
Co ĹĂci zĂĄvÄrem? KubĂnovou si pĹeÄtÄte rĂĄno, JankoviÄe veÄer a Matonohu, toho budete ÄĂst celĂ˝ rok.
Gabriela RomanovĂĄ
JankoviÄ, Milan; KubĂnovĂĄ, Marie; Matonoha, Jan: Text v pohybu. Academia, Praha 2009. 609 stran.
(2. 5. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2778
Analfabetem v EvropÄ 21. stoletĂ
LĂĄska ke knihĂĄm nenĂ znalostĂ pĂsma podmĂnÄnĂĄMarkĂŠta JakeĹĄovĂĄ
( marketa.jakesova)
Pokud si ÄtenĂĄĹ nepĹeÄte pĹed otevĹenĂm vlastnĂ knihy anotaci na pĹebalu, prvnĂ odstavce mu nejsou zcela jasnĂŠ: HlavnĂ hrdina asi pĂĹĄe knihu, ale mluvĂ o nÄjakĂŠm nahrĂĄvĂĄnĂ... PozdÄji se dozvĂme, Ĺže vypravÄÄ a zĂĄroveĹ hlavnĂ hrdina neumĂ ÄĂst a psĂĄt, zato mĂĄ vĂ˝bornou pamÄĹĽ, a tak si pamatuje vĹĄechny knihy, kterĂŠ mu nÄkdy nÄkdo pĹedÄĂtal, a aĹž patologicky miluje biblickĂŠ ilustrace Gustava DorĂŠho, realistickĂŠho francouzskĂŠho malĂĹe 19. stoletĂ. Ty mu byly matkou ukazovĂĄny od narozenĂ a zĹejmÄ se mu do hlavy vryly tak silnÄ, Ĺže chlapec pozdÄji ve ĹĄkole nedokĂĄzal vstĹebat pĂsmena.
HlavnĂ hrdina dostal jakoĹžto odbornĂk na DorĂŠho bibli od ĹĄvĂŠdskĂŠ cĂrkve za Ăşkol napsat o nĂ pojednĂĄnĂ. Vzhledem ke svĂŠmu handicapu nahrĂĄvĂĄ svĂĄ slova na diktafon a my ÄtenĂĄĹi mĂĄme pĹed sebou tedy zĹejmÄ pĹepis zvukovĂŠho zĂĄznamu, aÄkoli to nikde nenĂ pĹĂmo ĹeÄeno.
TÄĹžko ĹĂci, zda by ĹĄvĂŠdskĂĄ cĂrkev byla s takto splnÄnĂ˝m Ăşkolem spokojenĂĄ, protoĹže kniha samozĹejmÄ nenĂ o DorĂŠm: VypravÄÄ lĂÄĂ svĹŻj zvlĂĄĹĄtnĂ Ĺživot analfabeta a poeticky ho proklĂĄdĂĄ (bohuĹžel nÄkdy trochu nĂĄsilnĂ˝mi) literĂĄrnĂmi aluzemi a popisy DorĂŠho ilustracĂ, jeĹž si pamatuje tak dobĹe, Ĺže kdyĹž o knihu pĹijde, dokĂĄĹže obrazy nakreslit vĹĄechny pĹesnÄ stejnÄ jako malĂĹ.
RomĂĄn se mi velmi lĂbil a to zejmĂŠna dĂky pokroucenĂŠmu nahlĂĹženĂ svÄta hlavnĂho hrdiny. NejdĹĂve jsem se nedokĂĄzala smĂĹit s vyrovnanostĂ, s nĂĹž hrdina ÄelĂ vĹĄem nepĹĂznĂm osudu, ale postupnÄ jsem zaÄala vÄĹit jeho inteligenci a pĹejala jeho perspektivu. V tomto vyrovnanĂŠm stavu potom ÄtenĂĄĹe zĂĄvÄreÄnĂĄ pointa zasĂĄhne jako blesk z ÄistĂŠho nebe.
MarkĂŠta JakeĹĄovĂĄ
Lindgren, Torgny: DorĂŠho bible. PĹeklad: Z. ÄernĂk. Havran, Praha 2010. 184 stran.
(3. 5. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2779
DobrodruĹžstvĂ v porno-lese
Fantazii brĂĄna otevĹenaHana HudeÄkovĂĄ
( hana.hudeckova)
Jaroslav Chobot zde navazuje i na svĂŠ dĹĂvÄjĹĄĂ sbĂrky PotnĂ mlĂ˝ny (2001), MÄkkĂŠ stroje (2007), MÄkkĂ˝m strojĹŻm (2007), jejichĹž motivy se vyskytujĂ prĂĄvÄ i ve sbĂrce ModelovĂŠ porno-lesy (pozdnĂch faunĹŻ).
Autor se snaŞà poskytnout ÄtenĂĄĹĹŻm jakĂ˝si nĂĄvod, jakĂ˝m zpĹŻsobem jeho bĂĄsnÄ ÄĂst. PĹestoĹže na konci dĂla uvĂĄdĂ tĹi strany vysvÄtlivek, jen stÄŞà ÄtenĂĄĹ mĹŻĹže tyto vysvÄtlivky zpracovat bez svĂŠ fantazie. Ta je nutnĂĄ ke ÄtenĂ celĂŠ jeho knihy. J. Chobot vyuĹžĂvĂĄ i grafickĂ˝ch prostĹedkĹŻ, kdyĹž nÄkterĂŠ vĂ˝razy oznaÄuje tuÄnÄ. SĂĄm pak naznaÄuje, Ĺže bĂĄsnÄ je potĹeba ÄĂst dvakrĂĄt. Nejprve jako bĂĄsnÄ (v tĂŠ chvĂli se podle autora ÄtenĂĄĹ stĂĄvĂĄ porno-bytostĂ) a potĂŠ jako texty (ÄtenĂĄĹ se stĂĄvĂĄ porno-strojem) nebo v opaÄnĂŠm poĹadĂ.
Pokud se na texty podĂvĂĄme blĂĹž, mĹŻĹžeme se dohadovat, Ĺže bĂĄsnÄ, kterĂŠ se dajĂ ÄĂst zvlĂĄĹĄĹĽ, jsou vyznaÄeny tuÄnÄ, pokud pomineme zvĂ˝raznÄnĂ slov, tak pak lze ÄĂst „text“. Ale i tento text je pro ÄtenĂĄĹe, kteĹĂ nemajĂ s ChobotovĂ˝m dĂlem zkuĹĄenost, velmi problematickĂ˝, a moĹžnĂĄ i pro takovĂŠ ÄtenĂĄĹe, kteĹĂ uĹž dĹĂve jeho dĂla Äetli. PĹestoĹže v zĂĄvÄru knihy jsou pĹedklĂĄdĂĄny ÄtenĂĄĹi vysvÄtlivky, nenĂ toto vysvÄtlenĂ obyÄejnĂ˝m nĂĄvodem ke ÄtenĂ. VĂ˝razy se dajĂ nahradit slovy z poznĂĄmek, ale stĂĄle zĹŻstĂĄvĂĄ celĂŠ dĂlo zahaleno tajemstvĂm. VznikĂĄ zde tak mnoho prostoru, aby ÄtenĂĄĹ zapojil svou fantazii a pĹedstavil si pod zĂĄhadnĂ˝mi nĂĄzvy vÄci z obyÄejnĂŠho nudnĂŠho Ĺživota, nebo aby, jak nĂĄzev napovĂdĂĄ, hledal nĂĄznaky porna a erotiky.
Autor vytvĂĄĹĂ poezii, kterĂĄ ÄtenĂĄĹe donutĂ k zamyĹĄlenĂ, kaĹždĂ˝ ĹĂĄdek musĂ bĂ˝t vnĂmĂĄn naplno, jedinÄ tak mĹŻĹže vyvolĂĄvat nejrĹŻznÄjĹĄĂ pĹedstavy a emoce s nimi spojenĂŠ. Porno-lesy mohou bĂ˝t textem, kterĂ˝ je znovu a znovu objevovĂĄn a nahlĂĹžen z nejrĹŻznÄjĹĄĂch stran. KaĹždĂ˝ v jeho bĂĄsnĂch mĹŻĹže najĂt pro nÄj v literatuĹe dosud neobjevenĂŠ.
Pro vlastnĂ obrĂĄzek krĂĄtkĂĄ ukĂĄzka:
ObalovĂ˝m tÄlem lamel (triĂĄd) s taraskory odtnĂ˝ch spojnic
v porno-jemech lesnĂch stoÄen propojenĂ˝ch velikĂĄny…
Na stoupadlech vzmachĹŻ mezna mÄnÄnĂŠho storji obliv
poudy vzmachĹŻ sjetĂ˝ch pĂĄsem vpadajĂcĂch do nĂĄvnady
srze tÄsno proĹĄlĂ˝ch slehĹŻ za nĂĄzornĂ˝m uzlem Ĺživin...
S uĹžĂvanou Ĺživou nitĂ upĂnanou do doutnĂku dÄlenĂŠho
prno-zuby…
V odepmutĂŠ dutĂŠ noze zpevĹovanĂŠ odtvrdĂĄnĂm
po tÄlesa pornovadel unĂĄĹĄenĂ˝ch tahem sbÄrnic
mhoucĂch se zablokovat jako vĂĄgnĂ hĹejno mezna
skrze drĂĄhy slitĂ˝ch proluk (ĹĄtÄrbin) zanoĹženĂ˝ch KajetĂĄnem
pi stoupĂĄnĂ po nĂĄvnadÄ…
PĹinucenĂŠ mÄnit zĂĄmÄj na podkladu slehlĂ˝ch sjetin…
Hana HudeÄkovĂĄ
Chobot, Jaroslav: ModelovĂŠ porno-lesy (pozdnĂch faunĹŻ). Brno. DruhĂŠ mÄsto 2010, 68 stran.
(3. 5. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2781
NatĂĄhneĹĄ perka a koupeĹĄ se v moĹi
NovĂĄ kniha Emila HaklaDenisa GarciovĂĄ
( denisa.garciova)
O tom se pĹesvÄdÄĂte uĹž v prvnĂm pĹĂbÄhu s nĂĄzvem Jdi vejĹĄ!, kde se Haklovo alter ego zmĂtĂĄ ve vzduchu za mohutnĂŠho poĹvĂĄvĂĄnĂ svĂ˝ch kamarĂĄdĹŻ Rulpa a Murgyho, kteĹĂ se ho pomocĂ povelĹŻ snaŞà navĂĄdÄt pĹi paraglidingu. MĂsto pokynĹŻ vĹĄak nad domovskou krajinou slyĹĄĂ tak akorĂĄt volĂĄnĂ minulosti (i kdyĹž divoÄina je tento let zajistĂŠ taky). Po ne ĂşplnÄ hladkĂŠm pĹistĂĄnĂ padĂĄ hrdina do ĹĄedivĂŠ reality, kterĂĄ koresponduje s ĹĄedivĂ˝mi strĂĄnkami papĂru, na nichĹž je kniha vytiĹĄtÄna.
V druhĂŠ, eponymnĂ ÄĂĄsti Pravidla smÄĹĄnĂŠho chovĂĄnĂ se jiĹž neubrĂĄnĂte projekci dosavadnĂch HaklovĂ˝ch prĂłz do tohoto dĂlka, kterĂŠ je jakĂ˝msi volnĂ˝m pokraÄovĂĄnĂm jiĹž zmĂnÄnĂŠ novely O rodiÄĂch a dÄtech. Otec, mikrobiolog na penzi, se musĂ podrobit operaci nĂĄdoru v tlustĂŠm stĹevÄ a nĂĄĹĄ hrdina ho navĹĄtÄvuje v nemocnici, je s nĂm v kontaktu, i kdyĹž je uĹž v bezvÄdomĂ, vyprĂĄvĂ mu. Pozoruje otce a z odstupu si zaÄĂnĂĄ uvÄdomovat spoustu vÄcĂ, analyzuje – sebe i svĂŠho zploditele. DochĂĄzĂ mu, Ĺže tak nÄjak stagnuje a pĹeĹžĂvĂĄ. Smrt otce je zlomovĂ˝m momentem, aÄkoliv ji oproti svĂŠ sestĹe zvlĂĄdĂĄ stateÄnÄ. Doma pak ale vleĹže na koberci pĹemĂtĂĄ o ĹživotÄ a poslouchĂĄ pĂĄsku se zĂĄznamem jejich vzĂĄjemnĂ˝ch hovorĹŻ, kterĂŠ si zaÄal nahrĂĄvat: „ProÄ, nevĂm. Z iracionĂĄlnĂch pohnutek, z rozmaru. Z touhy zakonzervovat bezprostĹednĂ blbeckĂŠ kouzlo dialogu.“
V poslednĂm ze tĹĂ pĹĂbÄhĹŻ, ve HĹbitovÄ na plĂĄĹži, se hrdina vydĂĄvĂĄ se svĂ˝mi mladĹĄĂmi kamarĂĄdy Rulpem a Murgym na cestu do dunajskĂŠ delty. Nejede vĹĄak za dobrodruĹžstvĂm, ale v batohu si veze urnu s popelem otce. HodlĂĄ splnit slib a vysypat ji do moĹe. Po menĹĄĂch eskapĂĄdĂĄch, kdy se v pĹŻjÄenĂŠ bĂĄrce spĂĹĄe plĂĄcajĂ na jezeĹe ve zmÄti vodnĂch rostlin, se rozdÄlujĂ. PoslednĂ akt rozlouÄenĂ je jen na nÄm.
Sebereflexe a bilancovĂĄnĂ prostupujĂ celou prĂłzou. JednĂĄ se o niternĂŠ Ăşvahy vypravÄÄe, tomuto sebezpytu jsou druhou stranou mince sms zprĂĄvy od Ĺženy, kterĂĄ mĂĄ k hrdinovi blĂzko a jejĂ verdikt je nemilosrdnĂ˝: „Ten tvĹŻj nudnej, kluzkej, rĂĄdoby neortodoxnĂ Ĺživot bez hlubĹĄĂch citĹŻ, bez zĂĄvazkĹŻ, vĹĄecek zamÄĹenej na vystihovĂĄnĂ povrchnosti, tak pĹitaĹžlivej a nezĂĄĹživnej zĂĄroveĹ. SeĹĄ vÄÄnÄ nespokojenej, rozesranej, vĂĄgnĂ, nejde se k tobÄ pĹiblĂĹžit... ChceĹĄ tak umĹĂt? ChceĹĄ, a jeĹĄtÄ na to budeĹĄ smÄĹĄnÄ hrdej.“ Äi „…seĹĄ postmodernĂ jak prase. Proto nemĹŻĹžeĹĄ ÄĂst DostojĂĄka a milovat Ĺženskou. VĹĄecko jen pĹes filtr. ZprostĹedkovanÄ.“
Hrdina je Äasto ironickĂ˝m a kousavĂ˝m glosĂĄtorem. NÄkdy ze sebe sype ĹživotnĂ moudra citĂĄtovĂŠho raĹženĂ typu „Alkohol pomĂĄhĂĄ rytmizovat a strukturovat jinak nesnesitelnÄ lineĂĄrnĂ pohyb Äasem.“, jak na bÄĹžĂcĂm pĂĄsu. Jindy se zamýťlĂ nad citĂĄty jinĂ˝ch. Ty vĹĄak nejsou bezĂşÄelnĂŠ, Hakl s nimi dĂĄle promyĹĄlenÄ pracuje. PĹĂjemnou zmÄnou jsou takĂŠ motta jednotlivĂ˝ch pasĂĄĹžĂ, kterĂĄ nejsou od textu odtrĹžena, jak tomu uĹž nÄkdy bĂ˝vĂĄ.
Emil Hakl v sobÄ nezapĹe Ĺžurnalistu, s jazykem pracovat umĂ. Ten je diferencovĂĄn stylem jednotlivĂ˝ch mluvÄĂch, coĹž nenĂ jistĂŠ nic vĂ˝jimeÄnĂŠho. Haklovi ale nechybĂ schopnost pĹesnÄ se trefit do ÄernĂŠho, nechodĂ kolem horkĂŠ kaĹĄe, coĹž je jeho vĂ˝sadou. PouĹžĂvĂĄ krĂĄtkĂŠ vĂ˝stiĹžnĂŠ vÄty, svĹŻj popisnĂ˝ vyprĂĄvÄcĂ styl sytĂ neobvyklĂ˝mi vĂ˝razy a spojenĂmi – pĹechodnĂky, cizĂmi slovy, kterĂĄ vytvĂĄĹĂ dojem urÄitĂŠ vybrouĹĄenosti, nĂĄĹeÄnĂmi variantami slov Äi nejrĹŻznÄjĹĄĂmi expresivy, ale ne vyloĹženÄ vulgarismy, kterĂŠ se tak objevujĂ pouze v promluvĂĄch konkrĂŠtnĂch postav.
Kniha takĂŠ zaujme svou grafickou Ăşpravou, kterou mĂĄ na svÄdomĂ znĂĄmĂ˝ vĂ˝tvarnĂk Pavel RĹŻt (stojĂ takĂŠ za grafikou a ilustracemi knih M. Urbana). UĹž pĹebal knihy, kterĂ˝ lze netradiÄnÄ rozloĹžit na malĂ˝ plakĂĄt, je opatĹen stroze kolorovanĂ˝mi obrĂĄzky, kterĂŠ se pak uĹž v pouze ÄernobĂlĂŠm provedenĂ objevujĂ na zaÄĂĄtku kaĹždĂŠ ze tĹĂ kapitol, kde tvoĹĂ komiks beze slov a ilustrujĂ tak text, kterĂ˝ nĂĄsleduje.
Pravidla smÄĹĄnĂŠho chovĂĄnĂ jsou komornĂ, intimnĂ zpovÄdĂ. Nejsou drĂĄsavÄ patetickĂĄ, ale civilnĂ. A rozhodnÄ by nemÄla chybÄt va vaĹĄĂ knihovnÄ, mĹŻĹžete si je zaĹadit tĹeba hned vedle Pravidel ÄeskĂŠho pravopisu.
Denisa GarciovĂĄ
Hakl, Emil: Pravidla smÄĹĄnĂŠho chovĂĄnĂ. Argo, Praha 2010. 134 stran.
(6. 5. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2785
Recese?
PostmodernĂ kniha ÄeskĂŠho autoraEva HaderkovĂĄ
( eva.haderkova)
Autor je ponÄkud zĂĄhadnĂ˝. VĹĄechno, co se o nÄm dĂĄ zjistit je, Ĺže se narodil roku 1984 v BrnÄ a pĂĹĄe Äesky a latinsky. Secese je Quincyho druhĂĄ kniha, ta prvnĂ, Insida, byla kritikou pĹijĂmĂĄna rozporuplnÄ – jedni o autorovi tvrdili, Ĺže je gĂŠnius a druzĂ, Ĺže je blĂĄzen. Kdo vĂ, kde leŞà pravda.
NĂĄzev knihy je podobnÄ zĂĄhadnĂ˝ jako autor. Slovo „secese“ mĂĄ hned nÄkolik vĂ˝znamĹŻ. Jako prvnĂ asi kaĹždĂŠho napadne dekorativnĂ umÄleckĂ˝ sloh na pĹelomu 19. a 20. stoletĂ vyznaÄujĂcĂ se bohatĂ˝mi ornamenty. Ale mĹŻĹže znamenat takĂŠ odlouÄenĂ nebo odchod. Oba tyto vĂ˝znamy majĂ v souvislosti s romĂĄnem svĂŠ opodstatnÄnĂ.
Kniha samotnĂĄ mĂĄ tĹi ÄĂĄsti, ale jejĂ fragmentĂĄrnost je mnohem vÄtĹĄĂ. KromÄ tĹĂ ÄĂĄstĂ se dÄlĂ do kapitol nadepsanĂ˝ch letopoÄty 1480 aĹž 1810 (po desetiletĂch), kterĂŠ se rozpadajĂ na dalĹĄĂ menĹĄĂ ÄĂĄsti. PĹĂbÄh, jestli se tomu tak dĂĄ vĹŻbec ĹĂkat, drŞà pohromadÄ jen nÄkolik postav (madame von O., Ĺ vĂŠd, Alena). DozvĂdĂĄme se ĂştrĹžky z jejich ĹživotĹŻ, kterĂŠ ale u jednotlivĂ˝ch postav spolu nesouvisĂ a o to mĂŠnÄ spolu souvisĂ pĹĂbÄhy navzĂĄjem. KromÄ lidskĂ˝ch pĹĂbÄhĹŻ najdeme i pĹĂbÄh pokoje ABCD a takĂŠ po celĂŠ knize roztrouĹĄenou zĂĄvÄĹĽ pana von O.
ZvlĂĄĹĄtnostĂ je i pĹedmluva ÄtenĂĄĹe, kterĂĄ nĂĄs uvĂĄdĂ do metody tvorby knihy a pouĹžĂvĂĄ pĹi tom spoustu literĂĄrnÄ vÄdnĂ˝ch termĂnĹŻ. SeznĂĄmĂme se s novou postmodernou i Gillesem Deleuzem a jeho nĂĄzory na interpretaci a ÄtenĂ knih. NeĹekla bych, Ĺže takovĂĄto instruktĂĄĹž ÄtenĂĄĹi pomĹŻĹže, ale aspoĹ mĹŻĹžeme zjistit, z Äeho autor vychĂĄzĂ.
Po pravdÄ ĹeÄeno si nejsem jistĂĄ, co si mĂĄm o celĂŠ knize myslet. Je spisovatelskĂ˝m experimentem nebo obrazem dneĹĄnĂ doby? Nebo obojĂm? KaĹždopĂĄdnÄ jsem v nĂ objevila kĹĂĹžovku, jejĂĹž vyluĹĄtÄnĂ mi jeĹĄtÄ nÄjakou chvĂli a nejmĂŠnÄ jedno dalĹĄĂ podrobnĂŠ ÄtenĂ zabere.
Eva HaderkovĂĄ
S. T. Quincy: Secese. Host, Brno 2010. 152 stran.
(6. 5. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2786
Film v knize
PapĂrovĂĄ verze ValÄĂku s BaĹĄĂremDenisa GarciovĂĄ
( denisa.garciova)
IzraelskĂ˝ dokumentĂĄrnĂ animovanĂ˝ film ValÄĂk s BaĹĄĂrem (2008) asi nenĂ tĹeba pĹĂliĹĄ pĹedstavovat. Bylo o nÄm hodnÄ slyĹĄet, a to zejmĂŠna v souvislosti s nominacemi na Zlatou palmu a Oscara. AutobiografickĂ˝ pĹĂbÄh Ariho Folmana (za filmem stojĂ nejen jako autor, ale takĂŠ jako reĹžisĂŠr i producent), kterĂ˝ se pozvolna vynoĹuje z minulosti a pamÄti jeho i tÄch, co libanonskou vĂĄlku zaĹžili zblĂzka, divĂĄkĹŻm mimoĹĂĄdnÄ uÄaroval - ne kvĹŻli bitvĂĄm, prohrĂĄm Äi vĂtÄzstvĂm, ale hlavnÄ kvĹŻli obnaĹženĂŠ touze zjistit, co se vlastnÄ kdysi stalo.
Kouzlo filmu tkvĂ kromÄ pĹĂbÄhu samozĹejmÄ hlavnÄ v animaci, kterou mÄl na starost vedoucĂ vĂ˝pravy a hlavnĂ vĂ˝tvarnĂk David Polonsky. PĹĂbÄh v knize je zaznamenĂĄn stejnĂ˝mi obrazy, na jednotlivĂ˝ch panelech tak vlastnÄ najdete rozsegmentovanĂ˝ film. NeztrĂĄcĂ tĂm ale kniha? PopravdÄ – ano. To, co dokĂĄzal film – bĂ˝t dojemnĂ˝ i hrĹŻznĂ˝ zĂĄroveĹ, tak autentickĂ˝ pĹes svou kreslenost, na papĂĹe jako by vybledlo, a to i pĹes to, Ĺže je vĹĄe tiĹĄtÄno na lesklĂŠm papĂĹe a v naprosto shodnĂ˝ch barvĂĄch.
Co knize opravdu schĂĄzĂ, je vĂ˝teÄnĂĄ hudba Maxe Richtera, kterĂĄ ve filmu dokonale vystihuje atmosfĂŠru dÄje – tu navodĂ poetickĂŠ zklidnÄnĂ, tam naopak zbÄsilĂŠ tempo. Sama jsem se ale mĂsty pĹistihla, Ĺže si filmovou hudbu v duchu po pamÄti pĹehrĂĄvĂĄm. MĹŻj pĹedsudek, Ĺže v tomto pĹĂpadÄ sĂĄhne kniha filmu leda po kotnĂky, se vyplnil. Ale obÄas vezmu knihu znova do ruky, otevĹu ji a pĹijdu si skoro jako v kinÄ.
Denisa GarciovĂĄ
Folman, Ari & Polonsky, David: ValÄĂk s BaĹĄĂrem. BB/art, Praha 2010. 119 stran.
(6. 5. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2787
VylepĹĄenĂ image – snadno a rychle!
Bulharský romån Mise LondýnDenisa Garciovå
( denisa.garciova)
RomĂĄn Mise LondĂ˝n se soudÄ podle zmĂnÄnĂ˝ch reĂĄliĂ odehrĂĄvĂĄ v druhĂŠ polovinÄ devadesĂĄtĂ˝ch let, politickĂĄ situace se sice zmÄnila, ale na ambasĂĄdÄ zĹŻstĂĄvĂĄ vĹĄe pĹi starĂŠm. Transformaci mĂĄ napomoci novĂ˝ velvyslanec Varadin Dimitrov, kterĂŠmu do funkce dopomohly jak jinak neĹž konexe. KaĹždĂĄ laskavost ale nÄco stojĂ, a tak je sice v LondĂ˝nÄ, ale madam Neomalenou, manĹželku vĂ˝znamnĂŠho politika, mĂĄ neustĂĄle v zĂĄdech.
Jak se dostat výť na spoleÄenskĂŠm ĹžebĹĂÄku a navĂĄzat kontakty s krĂĄlovskou rodinou, je pro Varadina skuteÄnĂ˝ oĹĂĹĄek. ZvlĂĄĹĄĹĽ kdyĹž na bulharskĂŠm velvyslanectvĂ sĂdlĂ opravdovĂĄ elita – od kuchaĹe Kosti PolĂvky, kterĂŠmu se Äirou nĂĄhodou objevĂ v mrazĂĄku okrouĹžkovanĂŠ kachny z mĂstnĂho parku, po uklĂzeÄku KĂĄĹĽu, kterĂĄ si pĹivydÄlĂĄvĂĄ na studia ve striptĂ˝zovĂŠm baru. Trefou do ÄernĂŠho mĂĄ bĂ˝t PR agentura Famous Connection, kterĂĄ slibuje, Ĺže na koncert madam NeomalenĂŠ pĹivede celou britskou smetĂĄnku.
Kniha je vĹĄak plnĂĄ opravdu neÄekanĂ˝ch zvratĹŻ, a tak je skandĂĄl na obzoru. Mise LondĂ˝n doslova pĹetĂŠkĂĄ bĹitkĂ˝m humorem. SatirickĂŠ a grotesknĂ situace stĂĄle eskalujĂ do ohĹostroje absurdity a vĂ˝smÄchu vĹĄem postkomunistickĂ˝m iluzĂm. V romĂĄnu se takĂŠ nÄkolikrĂĄt objevĂ zaruÄenÄ pravdivĂĄ historka o prvnĂm splachovacĂm zĂĄchodÄ na svÄtÄ.
RomĂĄn je sice velmi ÄtivĂ˝ a humornĂ˝, ale mĂsty aĹž pĹĂliĹĄ vulgĂĄrnĂ svĂ˝m jazykem a nÄkterĂŠ absurdity jsou aĹž zbyteÄnÄ pĹeĹĄponovanĂŠ. Alek Popov si vĹĄak celkem vkusnÄ utahuje ze svĂ˝ch krajanĹŻ, kteĹĂ jsou znaÄnÄ typizovĂĄni. Mise LondĂ˝n je kritickĂĄ a dĂĄvĂĄ sarkastickĂŠ podpĂĄsovky – i pĹesto se tomu BulhaĹi zasmĂĄli. ProÄ pak tedy ale ohrnuli nos nad Entropou?
Denisa GarciovĂĄ
Popov, Alek: Mise LondĂ˝n. PĹeklad: D. Bernstein. Dybbuk, Praha 2010. 235 stran.
(7. 5. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2789
Cucat vÄty jako bonbĂłny
Alhambra, novĂ˝ romĂĄn Terezy BrdeÄkovĂŠEva MarkovĂĄ
( eva.markova)
„KaĹždĂĄ hlava je plnĂĄ pĹĂbÄhĹŻ, zemĂ a bytostĂ, stejnÄ jako hrnec na plotnÄ je plnĂ˝ polĂŠvky,“ ĹĂkĂĄ Tereza BrdeÄkovĂĄ Ăşsty jednĂŠ z hlavnĂch hrdinek svĂŠ knihy, Julie, a vyjadĹuje tak vlastnÄ jakĂŠsi motto celĂŠho romĂĄnu. Kniha, kterĂĄ je zarĂĄmovĂĄna prologem a epilogem o Baltazarovi a jeho krĂĄlovstvĂ, mĂĄ 4 ÄĂĄsti, kaĹždĂĄ z nich je vÄnovĂĄna jednomu ze ÄlenĹŻ rodiny KoÄkovy. Ale vezmÄme to pÄknÄ popoĹĂĄdku.
HrdinovĂŠ…
Historie rodiny KoÄkovy se pro nĂĄs, ÄtenĂĄĹe, zaÄĂnĂĄ roku 1882, kdy se narodil Otakar KoÄka. Otto byl povolĂĄnĂm uÄitel a rĂĄd si vymýťlel. Jemu a BohuĹĄce MachovĂŠ se o nÄkolik let pozdÄji narodil syn Gabriel, malĂĹ, ilustrĂĄtor, sbÄratel krĂĄsnĂ˝ch vÄcĂ a v neposlednĂ ĹadÄ otec Julie. Ta vlastnĂ kino Alhambra, se svĂ˝m muĹžem Igorem mĂĄ syna Prokopa. JejĂ matka, kterĂĄ se na konci Ĺživota ocitĂĄ v „domovÄ pro bohatĂŠ dĹŻchodce“, si tam nechĂĄvĂĄ ĹĂkat Iris. A pak jeĹĄtÄ Baltazar, kterĂ˝ kaĹždĂŠmu nÄkoho pĹipomĂnal. VelmoĹž Baltazar, jehoĹž ĹĂĹĄe nebyla zakreslena v mapĂĄch a kterĂŠho bolelo, kdyĹž nemÄl komu dĂĄvat svou lĂĄsku. Jednou proto vyklouzl ze svĂŠho palĂĄce a sotva pĹekroÄil hranice svĂŠho krĂĄlovstvĂ, Ĺekl mu strĂĄĹžnĂ˝ drak, Ĺže bez mapy jeho zemÄ a znalosti jejĂho jmĂŠna Baltazara zpĂĄtky nepustĂ. A tak zaÄala Baltazarova dlouhĂĄ pouĹĽ Äasem za hledĂĄnĂm dokonalĂŠ mapy jeho krĂĄlovstvĂ, kterĂĄ ho nakonec svedla dohromady s celou rodinou KoÄkovĂ˝ch.
Jak Baltazar, tak ÄlenovĂŠ rodiny KoÄkovy a snad i Igor a Prokop zaĹžĂvajĂ podobnĂŠ pocity. Jsou to lidĂŠ ĹĄĹĽastnĂ a ztracenĂ zĂĄroveĹ, lidĂŠ, kteĹĂ se v cizinÄ cĂtĂ mĂŠnÄ osamÄlĂ neĹž doma, protoĹže od cizincĹŻ vlastnÄ nic neoÄekĂĄvajĂ. A Ĺže nÄco mÄli, to si vÄtĹĄinou uvÄdomĂ aĹž ve chvĂli, kdy to ztratĂ. Na kaĹždĂŠm z nich se takĂŠ nÄjak podepisuje doba, v nĂĹž ĹžijĂ.
… a jejich pĹĂbÄhy
Otakar KoÄka zaĹžĂvĂĄ bouĹlivou dobu pĹed rozpadem Rakouska-Uherska, pracuje jako uÄitel, mĂĄ rĂĄd knihy a pĹivĂĄdĂ k tĂŠto vĂĄĹĄni i svĂŠho syna Gabriela. (A prĂĄvÄ popis spoleÄnosti, potaĹžmo ĹĄkolstvĂ na pĹelomu 19. a 20. stoletĂ umoĹžĹuje BrdeÄkovĂŠ vyjĂĄdĹit myĹĄlenky, kterĂŠ by umĂstÄny do obdobĂ konÄĂcĂho 20. stoletĂ moĹžnĂĄ budily shovĂvavĂ˝ ĂşsmÄv. „VzdÄlĂĄnĂ pĹece znamenĂĄ hlavnÄ svobodu volby, aĹĽ je nabyto jakkoli.“)
ProstĹednictvĂm Gabriela KoÄky proĹžĂvĂĄme tragickĂŠ udĂĄlosti 20. stoletĂ: 2. svÄtovou vĂĄlku, ĂşnorovĂ˝ pĹevrat, srpnovou okupaci. SetkĂĄvĂĄme se s gestapĂĄky i estĂŠbĂĄky. BrdeÄkovĂĄ se dotĂ˝kĂĄ i ĹžidovskĂŠ problematiky anebo spoleÄenskĂŠ letargie, kterĂĄ se v Äeskoslovensku rozprostĹela po roce ´68. „Politika ho [Gabriela] nezajĂmala, ale v jeho dobÄ nebylo moĹžnĂŠ se jejĂm dĹŻsledkĹŻm vyhnout a lidĂŠ se museli rozhodovat mezi svÄdomĂm a pohodlĂm.“
Na pozadĂ Ĺživota Julie KoÄkovĂŠ, jejĂho manĹžela Igora a vlastnÄ i jejich syna Prokopa a jeho babiÄky EliĹĄky KoÄkovĂŠ pak mĹŻĹžeme pozorovat spoleÄenskĂŠ zmÄny, kterĂŠ se v Äesku odehrĂĄvaly od konce 70. let aĹž do souÄasnosti. Nejprve letargie, pak svoboda, uvolnÄnĂ, soukromĂŠ podnikĂĄnĂ a jejich vliv na soukromĂ˝ Ĺživot. Julie si plnĂ sen a zaklĂĄdĂĄ malĂŠ kino Alhambra shodou okolnostĂ v prostorĂĄch, v nichĹž pĹŻvodnÄ pracoval jako animĂĄtor a vĂ˝tvarnĂk jejĂ otec. Je nadĹĄenĂĄ, uĹžĂvĂĄ si otevĹenĂ hranic a toho, jak se zkracujĂ vzdĂĄlenosti mezi lidmi na celĂŠm svÄtÄ.
Pak zemĹel na rakovinu jejĂ blĂzkĂ˝ pĹĂtel Martin, ale „Julie nemÄla na smrt nĂĄladu, protoĹže Ĺživot byl v tu chvĂli tak bĂĄjeÄnĂ˝! Cestovala, mÄla milence ve vĹĄech hlavnĂch mÄstech Evropy, Prokop byl malĂ˝.“ Ano, soukromĂŠ se prolĂnĂĄ s dÄjinnĂ˝m a celospoleÄenskĂ˝m v celĂŠ knize, nejen v pĹĂbÄhu JuliinÄ. A svÄdkem toho vĹĄeho je Baltazar, kterĂ˝ kaĹždĂŠmu nÄkoho pĹipomĂnĂĄ a stĂĄle se snaŞà zĂskat mapu svĂŠ zemÄ a pĹijĂt na jejĂ jmĂŠno.
O bloudÄnĂ, mapĂĄch a cestovĂĄnĂ
ZatĂmco ÄasovĂĄ linie romĂĄnu je celkem jasnĂĄ (aÄkoli pĹĂbÄh nenĂ vyprĂĄvÄn lineĂĄrnÄ od roku 1881 do souÄasnosti, ale jednotlivĂŠ udĂĄlosti jsou spĂĹĄe postupnÄ vrĹĄeny jedna na druhou), prostorovĂĄ linie romĂĄnu jiĹž tak zĹejmĂĄ nenĂ.PĹĂbÄh romĂĄnu je sice situovĂĄn do Prahy, ale hranice svÄta, v nÄmĹž se jednotlivĂŠ postavy pohybujĂ, jsou rozostĹenĂŠ. KonkretizovĂĄno je to na pĹĂbÄhu Baltazara, kterĂ˝ se snaŞà zĂskat mapu svĂŠ zemÄ a chce, aby byla dokonalĂĄ. DĹĂve se o jejĂ vytvoĹenĂ pokouĹĄel sĂĄm: „Jeho nejvÄtĹĄĂm pĹĂĄnĂm bylo nakreslit podrobnou mapu svĂŠ ĹĂĹĄe, ta se ale nepĹetrĹžitÄ mÄnila. NapĹĂklad od poslednĂho stromu z obory k zĂĄmeckĂŠ brĂĄnÄ bylo daleko, kdyĹž prĹĄelo, a docela blĂzko, kdyĹž svĂtilo slunĂÄko a teplĂ˝ vĂtr mĂĄval haluzemi.“ Baltazarova zemÄ, to je snovĂĄ krajina, do romĂĄnu se tak dostĂĄvĂĄ obrovskĂŠ mnoĹžstvĂ obrazĹŻ.
TematizovĂĄn je i vztah mezi domĂĄcĂm a cizĂm. To, co je domĂĄcĂ, totiĹž nemusĂ bĂ˝t nutnÄ to nejznĂĄmÄjĹĄĂ a nejbezpeÄnÄjĹĄĂ. „Julie si dokĂĄzala pĹedstavit, Ĺže se dĂĄ zabloudit v ĹĄirĂŠm svÄtÄ. Nerozjela se tam. ZĹŻstala doma, jenĹže beztak zabloudila.“ JednotlivĂŠ postavy jak atomy krouŞà a bloudĂ kolem svĂ˝ch domnÄlĂ˝ch domovĹŻ, utĂkajĂ z nich, aby se do nich mohly zase vrĂĄtit. BudujĂ si svĂŠ domovy a zĂĄroveĹ pĹichĂĄzejĂ na to, Ĺže domov by sice mÄl bĂ˝t ĂştoÄiĹĄtÄm, ale nemÄl by bĂ˝t vÄzenĂm. „Copak je to domov, kdyĹž z nÄj nenĂ Ăşniku?“
A koneÄnÄ Alhambra. Ĺ panÄlskĂŠ mÄsto, do nÄhoĹž se Gabriel KoÄka chtÄl alespoĹ jednou podĂvat. Studio Alhambra, obdobĂ nejvÄtĹĄĂ slĂĄvy Gabriela KoÄky. Kino Alhambra, vĂĄĹĄeĹ Julie KoÄkovĂŠ. Anebo znamenĂĄ Alhambra jeĹĄtÄ nÄco vĂc?
Slova, slova, slova
I v tĂŠto prĂłze Terezy BrdeÄkovĂŠ jsou slova nÄÄĂm vĂc neĹž jen prostĹedkem k vyjĂĄdĹenĂ urÄitĂŠho sdÄlenĂ Äi obrazu. KromÄ jmĂŠna Alhambra se v tĂŠto knize objevuje jeĹĄtÄ jedna vÄta, kterĂĄ mĂĄ dĹŻleĹžitou vĂ˝znamotvornou funkci: To nejsem jĂĄ! Jak se postupnÄ proÄĂtĂĄme celou knihou, zjiĹĄĹĽujeme, Ĺže se jednĂĄ o vĂc neĹž jen o velmi specifickĂ˝ pozdrav pĹĂznivcĹŻ kina Alhambra. Ano, historie tĂŠto vÄty mĂĄ opÄt co do ÄinÄnĂ s historiĂ rodiny KoÄkovĂ˝ch i s Baltazarem. NavĂc je to (aÄ se to mĹŻĹže zdĂĄt trochu za vlasy pĹitaĹženĂŠ) vlastnÄ velmi pĹesnĂĄ charakteristika jednotlivĂ˝ch postav romĂĄnu.
Jazyk Terezy BrdeÄkovĂŠ je velmi ĂşspornĂ˝ a pĹesnĂ˝. Na velmi malĂŠm prostoru zvlĂĄdĂĄ vykreslit charaktery jednotlivĂ˝ch postav a jejich pĹĂbÄhy, uvÄdomuje si sĂlu slova a umĂ ji vyuĹžĂt. JednoduchĂ˝ a civilnĂ jazyk proklĂĄdĂĄ vĂ˝razy tĂŠmÄĹ bĂĄsnickĂ˝mi, ÄĂmĹž jen podporuje obrazotvornost celĂŠho textu a ÄtenĂĄĹe tak nutĂ vnĂmat i velmi jemnĂŠ textovĂŠ nuance. Takto v textu obÄas vznikĂĄ i chvilkovĂ˝ pocit absurdity, kterĂ˝ ÄtenĂĄĹi nutĂ k pousmĂĄnĂ. („V BuchlovicĂch poznal [Otakar KoÄka] BohuĹĄku Machovou, Ĺženu svĂŠho Ĺživota, a miloval se s nĂ pÄt let na divoko, protoĹže ji vĂĄzal uÄitelskĂ˝ celibĂĄt. Poznal farĂĄĹe, kterĂ˝ se hlĂĄsil k anarchistickĂŠmu hnutĂ, a pĹĂĹĄtĂho ministra zahraniÄĂ.“)
Pokud BrdeÄkovĂĄ pouĹžĂvĂĄ vulgarismy, pak velmi ĹĄikovnÄ a vhodnÄ, jako napĹĂklad v tĂŠto promluvÄ Gabriela KoÄky, v nĂĹž se vyjadĹoval o ĹživotÄ v dobÄ komunismu: „AĹĽ je to jakkoli, tahle doba mĂĄ ĹĂz a styl (…). Nazval bych ho tÄĹžkĂĄ prdel.“
S jazykovĂ˝mi prostĹedky v dĂle pouĹžitĂ˝mi pak souvisĂ i to, Ĺže autorka proklĂĄdĂĄ samotnĂ˝ text vyprĂĄvÄnĂ rĹŻznĂ˝mi denĂkovĂ˝mi zĂĄznamy a dopisy, kterĂŠ celĂ˝ text jeĹĄtÄ vĂce dynamizujĂ. NÄkterĂŠ promluvy z takovĂ˝chto textĹŻ se vracĂ na rĹŻznĂ˝ch mĂstech pĹĂbÄhu a ÄtenĂĄĹ se jejich vĂ˝znamu dobĂrĂĄ postupnÄ. PodobnÄ jako jejich autora a adresĂĄta – ty totiĹž odhalĂme vÄtĹĄinou aĹž ve chvĂli, kdy ten kterĂ˝ Ăşryvek doÄteme do konce.
HoĹce nÄĹžnĂ˝ romĂĄn
Alhambra Terezy BrdeÄkovĂŠ urÄitÄ stojĂ za pĹeÄtenĂ. A je jedno, jestli ji budete ÄĂst jako pĹĂbÄh ÄeskĂ˝ch dÄjin anebo jako pĹĂbÄh o krĂĄse, pro niĹž stojĂ za to ĹžĂt a o niĹž mĂĄ cenu peÄovat. Pokud se nechĂĄte vtĂĄhnout do svÄta faunĹŻ, perokreseb a najĂĄd, do svÄta, kterĂ˝ nemĂĄ pevnĂŠ hranice (aĹĽ uĹž geografickĂŠ anebo ty, kterĂ˝m bÄĹžnÄ ĹĂkĂĄme spoleÄenskĂŠ konvence), pak vĂĄs ÄekĂĄ opravdu intenzivnĂ ÄtenĂĄĹskĂ˝ zĂĄĹžitek.
Alhambra nenĂ jen kino anebo turistickĂĄ destinace ve Ĺ panÄlsku, ale takĂŠ slepĂĄ mapa, kterou si dokresluje kaĹždĂ˝ ÄtenĂĄĹ sĂĄm.
BrdeÄkovĂĄ, Tereza: Alhambra. Praha, Odeon, 2010. 235 stran. Ilustrace na pĹebalu: Petr SĂs.
Eva MarkovĂĄ
Cucat vÄty jako bonbony
BrdeÄkovĂĄ, Tereza: Alhambra
(10. 5. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2794
AĹž pĹijde zubatĂĄ
Smrt a neexistence Boha v poutavĂ˝ch esejĂchMartina KaushikovĂĄ
( martina.kaushikova)
Podle Barnese existujĂ ÄtyĹi typy lidĂ. Na pomyslnĂŠ ĹĄpici stojĂ ti ĹĄĹĽastnĂ, co nevÄĹĂ v Boha a nebojĂ se smrti, pak ti, kteĹĂ v Boha vÄĹĂ a smrti se nebojĂ, pod nimi lidĂŠ vÄĹĂcĂ v Boha a bojĂcĂ se smrti, a na samĂŠm konci se trĂĄpĂ ti, kteĹĂ nevÄĹĂ v Boha a smrti se bojĂ. Mezi nÄ patĹĂ i sĂĄm autor esejĹŻ.
K Bohu se vyjadĹuje jasnÄ – nevÄĹĂ v nÄj, ale schĂĄzĂ mu. StejnÄ radikĂĄlnĂ postoj zaujĂmĂĄ i k nÄkterĂ˝m ÄlenĹŻm svĂŠ rodiny, o nichĹž se zmiĹuje. NapĹĂklad BarnesĹŻv bratr, profesor filosofie, je vĹŻÄi nÄmu ve vÄÄnĂŠ opozici, je racionĂĄlnĂm opakem spisovatele s bujnou fantaziĂ. Ten trefnÄ shrne rodinnou historii, vykreslĂ charaktery a problĂŠmy tak, aby se jednoduĹĄe mohl pĹesunout k tĂŠmatĹŻm pro nÄj stÄĹžejnĂm – vĂĹe a smrti.
VyjadĹuje se ve velmi lehkĂ˝ch, cynickĂ˝ch a wildeovsky ĂşdernĂ˝ch ĂşvahĂĄch protkanĂ˝ch nezapomenutelnĂ˝mi bonmoty, jako napĹĂklad tĂm, kterĂ˝ se vĂĄĹže k BarnesovÄ prvnĂmu popĹenĂ Boha: „KdyĹž jsem se jako adolescent krÄil na naĹĄem spoleÄnĂŠm zĂĄchodÄ nad nÄjakou knĂĹžkou nebo Äasopisem, ĹĂkĂĄval jsem si, Ĺže BĹŻh moĹžnĂĄ neexistuje, ponÄvadĹž pĹedstava, Ĺže by mÄ mohl vidÄt pĹi masturbaci, byla naprosto absurdnĂ.“
JenomĹže jak se pomocĂ asociacĂ a berliÄek v podobÄ odkazĹŻ k historii skrze pĹĂhody znĂĄmĂ˝ch intelektuĂĄlĹŻ dostĂĄvĂĄ k seriĂłznÄjĹĄĂm ĂşvahĂĄm o konci Ĺživota, cĂtĂme pod vĹĄĂ tou satirou a zdĂĄnlivĂ˝m nadhledem bezbĹehou thanatofobii. DĂky tomu a taky dĂky faktu, Ĺže se za postavou srandovnĂho woodyallenovskĂŠho neurotika skrĂ˝vĂĄ velmi moudrĂ˝ muĹž, se nĂĄm v podobÄ tĂŠto knihy dostĂĄvĂĄ do rukou hodnotnĂ˝ esejisticko-filosofickĂ˝ spis, kterĂ˝ skvÄle popisuje nejvÄtĹĄĂ problĂŠmy zĂĄpadnĂ civilizace 21. stoletĂ.
Martina KaushikovĂĄ
Barnes, Julian: ŽådnĂ˝ dĹŻvod k obavĂĄm. PĹeklad: Petr Fantys. Odeon, Praha 2010. 264 stran.
Julian Barnes: Žådný důvod k obavåm
Julian Barnes: Žådný důvod k obavåm
foto: martina.kaushikova
(11. 5. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2803
Cesta do hlubin poĹĄkozenĂŠ duĹĄe
Deprese, perverze, fobie a jinĂŠ radosti ĹživotaKlĂĄra PrchlĂkovĂĄ
( klara.prchlikova)
NoÄnĂ let se sklĂĄdĂĄ ze sedmi tematicky rĹŻznorodĂ˝ch povĂdek, kterĂŠ majĂ spoleÄnĂ˝ tĂłn vyprĂĄvÄnĂ. VĹĄechny jsou potemnÄlĂŠ a dusnĂŠ jako obloha pĹed letnĂ bouĹkou a stejnÄ jako pĹedzvÄst ledovĂŠho deĹĄtÄ i ony probouzĂ v ÄlovÄku neklid.
Kniha se jmenuje podle prvnĂ povĂdky, nĂĄzev vĹĄak vypovĂdĂĄ mnohĂŠ o povaze celĂŠho dĂla. To je sondou do nejhlubĹĄĂho nitra ÄlovÄka. V jednotlivĂ˝ch pĹĂbÄzĂch naslouchĂĄme vnitĹnĂmu monologu nÄkolika postav, jejichĹž myĹĄlenky jsou ĹĄedĂŠ nebo ÄernĂŠ, dosti pesimistickĂŠ Äi nicotnĂŠ. NÄkterĂŠ povĂdky nepĹŻsobĂ tak drasticky jako ostatnĂ, ale ani ony nevyznĂ optimisticky, neboĹĽ nesou poselstvĂ o povrchnosti, zbyteÄnosti lidskĂŠho Ĺživota nebo dvou tvĂĄĹĂch, kterĂŠ ÄlovÄk mĂĄ.
NoÄnĂ let odråŞà dneĹĄnĂ svÄt, kde dennÄ slĂ˝chĂĄme o smrti, bolesti, i perverznĂch jedincĂch, aniĹž bychom si pĹipustili, Ĺže se dÄjĂ v naĹĄem okolĂ. DrĹžĂme si od nich odstup, coĹž je pĹesnĂ˝ opak toho, co dÄlĂĄ autor. Ten nahlĂŞà do mysli sebevraha nebo pĹestĂĄrlĂŠho dabĂŠra, jenĹž vidĂ smysl Ĺživota v nemravnĂ˝ch telefonĂĄtech.
PovĂdky jsou znaÄnÄ depresivnĂ. NutĂ ÄtenĂĄĹe nahlĂŠdnout do vlastnĂho srdce a pĹipustit, Ĺže to, co autor popisuje, uĹž ho takĂŠ nÄkdy napadlo. ÄtenĂ vĂĄs pĹimÄje pĹemýťlet, a to nejen povrchnÄ. NoÄnĂ let nepatĹĂ mezi knihy, kterĂŠ otevĹete jen kvĹŻli jejich obsahu. Kniha se otiskne do vaĹĄeho vÄdomĂ, k jejĂm tĂŠmatĹŻm se budete vracet znovu a znovu.
SĂŠrgio Sant´Anna zaznamenĂĄvĂĄ vnitĹnĂ pochody nejen obyÄejnĂ˝ch jedincĹŻ, ale i lidĂ, jejichĹž zpĹŻsob uvaĹžovĂĄnĂ se vymykĂĄ spoleÄensky pĹijatelnĂ˝m normĂĄm. NesnaŞà se vychovĂĄvat ani nenabĂzĂ rozhĹeĹĄenĂ. MĂsto toho vĂĄs nechĂĄ vykoupat ve ĹĄpĂnÄ tohoto svÄta a ruÄnĂk si uĹž musĂ kaĹždĂ˝ ÄtenĂĄĹ najĂt sĂĄm. ZĂĄĹžitek z Äetby vĹĄak jen tak nesetĹete.
KlĂĄra PrchlĂkovĂĄ
Sant’Anna, SĂŠrgio: NoÄnĂ let. PĹeklad: Pavla LidmilovĂĄ, Lada WeissovĂĄ. Dybbuk, Praha, 2010. 180 stran.
(11. 5. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2805
Za svou sestrou svÄta kraj
Thriller trochu narubyLudmila PechovĂĄ
( ludmila.pechova)
KatarĂna Ĺ ajbanovĂĄ - _bublina
zdroj: knihy.abz.cz
UĹž ĂşvodnĂ strĂĄnka nĂĄs vtĂĄhne do dÄje a od prvnĂch vÄt vybiÄuje naĹĄi pozornost. PrĂĄvniÄka Edita SoliarovĂĄ, osmadvacetiletĂĄ Slovenka, se snaŞà za kaĹždou cenu najĂt svou mladĹĄĂ sestru Viky, kterĂĄ beze stopy zmizela. Edita je schopna svĂŠ vizi obÄtovat cokoliv a nevĂĄhĂĄ jĂt doslova pĹes mrtvoly. SetkĂĄvĂĄme se s nĂ v momentÄ, kdy se ocitĂĄ ve znaÄnÄ vypjatĂŠ situaci, a ÄekĂĄ ji bolestivĂŠ rozhodnutĂ. CelĂŠ jejĂ putovĂĄnĂ poslĂŠze nabĂrĂĄ neÄekanĂŠ obrĂĄtky a mÄnĂ se ve skuteÄnou cestu za poznĂĄnĂm, kdy prochĂĄzĂ sloĹžitĂ˝m vĂ˝vojem a musĂ se vyrovnat se spoustou ĹĄokujĂcĂch faktĹŻ.
Bublina mĂĄ symbolickĂ˝ vĂ˝znam: pĹipomĂnĂĄ jakĂ˝si ochrannĂ˝ obal pĹedstav a pĹedsudkĹŻ, kterĂ˝ si umÄle kolem sebe vytvĂĄĹĂme, brĂĄnĂ nĂĄm ve skuteÄnĂŠm porozumÄnĂ, ale pĹesto se bojĂme ji prodÄravÄt. Edita odmĂtĂĄ pochopit, Ĺže se v podobnĂŠm, umÄle vykonstruovanĂŠm svÄtÄ pohybuje takĂŠ. PostupnÄ vyrĹŻstĂĄ z role jakĂŠhosi soudce s pevnÄ danĂ˝mi nĂĄzory, a nakonec se i ona sama odhodlĂĄ tu svou bublinu splasknout.
Charakteristiky jednotlivĂ˝ch hrdinĹŻ pĹŻsobĂ zcela autenticky a pĹesvÄdÄivÄ: je zĹejmĂŠ, Ĺže autorka ÄerpĂĄ z vlastnĂch zkuĹĄenostĂ, Ĺže kaĹždĂĄ z postav mÄla svĹŻj pĹedobraz. Editinu rozkolĂsanost dokonale vystihuje soupeĹenĂ ponÄkud schizofrennĂ soupeĹenĂ dvou protipĂłlĹŻ – SprĂĄvĹaÄky a PokuĹĄitelky. Nic nenĂ nĂĄhoda: kaĹždĂ˝ ÄlovÄk, s nĂmĹž se setkĂĄ, zaujme v jejĂm ĹživotÄ podstatnĂŠ mĂsto a posune ji o krok dĂĄl. JejĂ osudovĂ muĹži znĂĄzorĹujĂ rozdĂlnĂŠ typizovanĂŠ druhy lĂĄsky: postarĹĄĂ, usedlĂ˝, rodinnĂ˝ typ Steve, vĂĄĹĄnivĂ˝, uhranÄivĂ˝ divokĂ˝ a nespoutanĂ˝ syn mafiĂĄnskĂŠho bosse Elias, vyrovnanĂ˝ Inap. ZajĂmavÄ je ztvĂĄrnÄnĂ˝ i povahovĂ˝ kontrast obou sester: povrchnĂ, vypoÄĂtavĂĄ a sebevÄdomĂĄ manipulĂĄtorka Viky oproti zodpovÄdnĂŠ, tvrdohlavĂŠ, spoĹĂĄdanĂŠ a nebojĂĄcnĂŠ EditÄ.
PĹĂbÄh sĂĄm o sobÄ nenĂ sloĹžitĂ˝, ale kompozice uĹž na nĂĄs klade vyĹĄĹĄĂ nĂĄroky: ÄasovĂŠ roviny a mĂsta se rĹŻznÄ sĹĂdajĂ, prolĂnajĂ, zaplĂŠtajĂ a zase rozplĂŠtajĂ. Editiny myĹĄlenky plynou jako Ĺeka a spolu s tokem jejĂch vzpomĂnek se mÄnĂ i pĹŻsobiĹĄtÄ: Slovensko, Äechy, Ĺ panÄlsko, Thajsko, Bali. Kniha je rozdÄlenĂĄ do nÄkolika kapitol. KaĹždĂĄ z nich mĂĄ dobĹe promyĹĄlenou strukturu: ve staccatovivĂ˝ch vÄtĂĄch postupnÄ graduje napÄtĂ a vyhrocenĂĄ situace skonÄĂ v tom nejvypjatÄjĹĄĂm okamĹžiku. StrhujĂcĂ dojem Äetby jeĹĄtÄ umocnĂ aĹž naturalistickĂ˝ popis exotickĂŠho prostĹedĂ. NÄkterĂŠ scĂŠny pĹipomĂnajĂ svou vĂ˝stavbou i filmovĂ˝ stĹih, ale objevĂme zde i zajĂmavĂŠ ĂşvahovĂŠ pasĂĄĹže. ZĂĄvÄr sice pĹinĂĄĹĄĂ jakousi Ăşlevu typu „dokonĂĄno jest“, pĹesto se nĂĄm jako u sprĂĄvnĂŠ detektivky s lehce otevĹenĂ˝m koncem vynoĹĂ dalĹĄĂ otĂĄzky.
RomĂĄn lze zhltnout mnoha zpĹŻsoby. NestojĂ pĹed nĂĄmi pouhĂŠ triviĂĄlnĂ „dobrodruĹžnĂŠ detektivnĂ pĂĄtrĂĄnĂ po ztracenĂŠm sourozenci“. DrĹžĂme v ruce i originĂĄlnĂ cestovatelskĂ˝ denĂk. Edita v roli toulavĂŠ a zvÄdavĂŠ turistky pronikĂĄ do svÄta obyÄejnĂ˝ch lidĂ v exotickĂ˝ch lokalitĂĄch, poznĂĄvĂĄ mentalitu jednotlivĂ˝ch nĂĄrodĹŻ a setkĂĄvĂĄ se i s odvrĂĄcenou strĂĄnkou turistickĂŠho ruchu navĹĄtĂvenĂ˝ch zemĂ. K dokreslenĂ celkovĂŠ atmosfĂŠry pĹispĂvajĂ i hovorovĂŠ jazykovĂŠ vĂ˝razy, pĹevzatĂŠ z jednotlivĂ˝ch jazykĹŻ. Za povĹĄimnutĂ takĂŠ stojĂ narĂĄĹžky na vztahy ÄechĹŻ a SlovĂĄkĹŻ a jak jsou vnĂmĂĄni v cizinÄ.
Nakoukneme i do zĂĄkulisĂ mafiĂĄnskĂŠho podsvÄtĂ, poodhalĂme neÄekanĂĄ fakta o svÄtÄ drog, objevĂme pĹekvapujĂcĂ pravdy a pochopĂme zvlĂĄĹĄtnĂ zĂĄkonitosti nÄkterĂ˝ch rodinnĂ˝ch vazeb. KlidnÄ si sami mĹŻĹžeme hrĂĄbnout do svÄdomĂ, aÄkoliv autorÄinĂ˝m zĂĄmÄrem urÄitÄ nebylo ÄtenĂĄĹe vychovĂĄvat, natoĹž je pĹesvÄdÄovat o svĂŠ pravdÄ. Bylo by vĹĄak nespornÄ zajĂmavĂŠ takovou bublinu probodnout i u sebe.
Ĺ ajbanovĂĄ, KatarĂna: _bublina. PĹeklad: M. BekeĹĄovĂĄ. Odeon, Praha 2009. 270 stran.
Ludmila PechovĂĄ
(11. 5. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2808
Pohladit raĹĄplĂ
BarevnĂ˝ ÄernobĂlĂ˝ svÄt MirosĹawa NahaczeDominik Melichar
( dominik.melichar)
Polsko na konci 90. let 20. stoletĂ. Pokud se ÄlovÄk nechce stĂĄt jen dalĹĄĂm klonem kolemjdoucĂho, vyprĂĄzdnÄnou schrĂĄnkou na dopisy, stejnou jako miliĂłny dalĹĄĂch, a ÄekajĂcĂ na obĂĄlku s vĂ˝hrou, nezbĂ˝vĂĄ mu neĹž poÄkat ve stinnĂŠm koutu nĂĄmÄstĂ na ÄĂĄpa. ÄĂĄp je alchymista a nÄco jako polobĹŻh. Vynalezl prostĹedek, kterĂ˝ ÄlovÄku pomĹŻĹže vidÄt realitu tak, jak ji nikdo nevidĂ. TakovĂŠ ÄernĂŠ brĂ˝le mĂĄmenĂ. Nazval jej mÄniÄem Äasu. MÄniÄe Äasu dokåŞà mÄnit nejen Äas, ale i prostor nebo pĹĂbÄhy. Po jejich aplikovĂĄnĂ se dostaneme do panoptika grotesknĂch postaviÄek a jeĹĄtÄ grostesknÄjĹĄĂch mĂst. VyhazovaÄ u klubu nĂĄs nevyhodĂ jen proto, Ĺže mu Ĺekneme, jak se to doopravdy mĂĄ s vĂrou (svÄtu vlĂĄdne Velkej krĂĄl tasemnic se svĂ˝m sluhou VousĂĄÄem), a pĹed obchodnĂm domem jsme svÄdky novĂ˝ch jatek a nejÄerstvÄjĹĄĂho masa na trhu (v jednĂŠ mĂstnosti tam prostÄ podĹĂznou tele a rovnou ho jdou grilovat).
MÄniÄe Äasu nevyvolĂĄvajĂ potĹebu nÄco hodnotit – dÄnĂ okolo zkrĂĄtka pĹijĂmĂĄme ve svĂŠ odpornĂŠ nahotÄ. Zhnuseni ale pĹece jen jednu potĹebu zĂskĂĄvĂĄme, a to potĹebu jakĂŠhosi tepla, dobra, laskavosti a vĹelosti. Tu zĹejmÄ ztÄlesĹuje Lola, dĂvka, kterĂĄ jako jedinĂĄ Ĺžena v pĹĂbÄhu nemĂĄ obrovskĂŠ prsy (jen stĹednĂ velikosti), ale kterĂĄ je i pĹesto krĂĄsnĂĄ a kterou musĂme najĂt, i kdyĹž si nejsme ĂşplnÄ jisti, zda vĹŻbec existuje. A aĹž ji najdeme, uĹž moĹžnĂĄ nebude potĹeba uĹžĂvat mÄniÄe Äasu, moĹžnĂĄ uĹž koneÄnÄ nalezneme ĹĄtÄstĂ.
MĂsto toho ale potkĂĄvĂĄme faleĹĄnou Lolu a vzĂĄpÄtĂ opÄt ÄĂĄpa. A pak moĹžnĂĄ pravou Lolu a s ÄĂĄpem jsme se uĹž vyrovnali, a nebo moĹžnĂĄ ne. Od poÄĂĄtku nemĂĄme tuĹĄenĂ, jestli to, co se dÄje, se skuteÄnÄ dÄje, nebo to hrdina jen neproĹžĂvĂĄ jako velmi ĹživĂ˝ sen. NabĂzĂ se srovnĂĄnĂ s SchulzovĂ˝mi SkoĹicovĂ˝mi krĂĄmy. NenĂ to porovnĂĄnĂ ĂşplnÄ zcestnĂŠ: jednotlivĂĄ mĂsta, kterĂĄ s hlavnĂm hrdinou postupnÄ navĹĄtĂvĂme, jsou sice pevnÄ ohraniÄenĂŠ prostory (bunkr, vlak, obchodnĂ centrum, klub…), ale do kaĹždĂŠho z nich se dostĂĄvĂĄme dalĹĄĂm a dalĹĄĂm probuzenĂm, pĹestoĹže mnohdy pĹedtĂm nenà ŞådnĂŠ usnutĂ. Autor zahuĹĄĹĽuje prostor slovy, takĹže nemĂĄme Äas vnĂmat, jestli se nÄjak pohybuje, nebo ne. VeĹĄkerĂŠ putovĂĄnĂ se omezuje na putovĂĄnĂ vĂ˝jevy. KaĹždĂŠ slovo plnĂ funkci odrazovou i pozastavovacĂ. VznikĂĄ tak nepĹĂjemnĂ˝ komunikaÄnĂ stĹet a pĹĂbÄh se vlastnÄ tak trochu zvlĂĄĹĄtnÄ stahuje a roztahuje na mĂstÄ.
SvojĂ tĂŠmatikou i zpracovĂĄnĂm, to znamenĂĄ popisem vĂ˝jevu za vĂ˝jevem pod zjevnĂ˝m vlivem drog, se dĂĄ romĂĄn zcela jistÄ pĹiĹadit k NahĂŠmu obÄdu W. S. Burroughse. StejnÄ jako tady, tak i v ÄĂĄpovi a Lole se ÄtenĂĄĹ ztrĂĄcĂ pod vrĹĄenĂm vizĂ a vĹĄemoĹžnĂ˝ch obrazĹŻ. Pokud ale pĹi ÄtenĂ NahĂŠho obÄda mĂĄme pocit, Ĺže i my jsme v rauĹĄi, vĹĄude kolem se toÄĂ barevnĂĄ hippiesĂĄckĂĄ kola a jen nevÄĹĂcnÄ kroutĂme hlavou, pak v NahaczovÄ textu mĂĄme pocit, Ĺže jsme dopadli do urbanizovanĂŠ mÄsĂÄnĂ krajiny. VeĹĄkerĂŠ barvy nahradila ÄernĂĄ a bĂlĂĄ, popĹĂpadÄ urÄitĂŠ stupnÄ ĹĄedi a i Nahaczovy vize jsou drsnĂŠ, nevybĂravĂŠ. Naprosto nekorespondujĂcĂ s vesele barevnou obĂĄlkou (na papĂĹe neuvÄĹitelnÄ pĹĂjemnĂŠm na omak) ÄeskĂŠho vydĂĄnĂ, kterĂŠ pĹĂmo lĂĄkĂĄ k pohodovĂŠ ÄetbÄ. Po pĹeÄtenĂ prvnĂch ĹĂĄdkĹŻ jsme ale vrĹženi do nehostinnĂŠ reality-snu.
NakladatelstvĂ Dybbuk se tak podaĹilo zhmotnit onen kontrast krĂĄsy-hnusu, plynulosti-drhnivosti. Mimochodem v polskĂŠm vydĂĄnĂ je na obĂĄlce muĹž, kterĂ˝ drŞà knihu, na jejĂĹž obĂĄlce je muĹž, kterĂ˝ drŞà knihu, na jejĂĹž…atd. Zde je zas akcentovĂĄna neschopnost odhalit sen od skuteÄnosti. Na zĂĄvÄr Äetby zjistĂte, Ĺže klidnÄ mĹŻĹžete napsat mĂsto Polsko na konci 90. let kteroukoli jinou zemi a na nalĂŠhavosti se nezmÄnĂ vĹŻbec nic.
Dominik Melichar
Nahacz, MirosĹaw: ÄĂĄp a Lola. Dybbuk, Praha 2009. 192 stran. PĹeklad: Barbora GregorovĂĄ.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 5 (43), 13.5. 2010.
(21. 5. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2818
VĂte, nad kĂ˝m spĂte?
Trochu zvlĂĄĹĄtnĂ voyeurLudmila PechovĂĄ
( dominik.melichar)
DĂvka Lynn je ÄerstvÄ propuĹĄtÄna z psychiatrickĂŠ lĂŠÄebny. SvĂŠ mĂsto ve spoleÄnosti a cestu k sobÄ samĂŠ hledĂĄ velice sloĹžitÄ. ZvlĂĄĹĄĹĽ kdyĹž jako hotelovĂĄ uklĂzeÄka s utajovanou chorobnou mĂĄniĂ v sobÄ objevĂ i zcela specifickou zĂĄlibu ve voyeurismu: zpoza postele potajĂ pozoruje „Ĺživot lidĂ nad sebou“. V tomto stavu natrefĂ na prostitutku Chiaru, kterĂĄ v nĂ probudĂ i lesbickĂŠ sklony. Lynn se marnÄ snaŞà svÄtu kolem sebe porozumÄt, a volĂ tedy ĂştÄk do vlastnĂho.
Osa pĹĂbÄhu je velice jednoduchĂĄ, pĹĂmĂĄ a nekomplikovanĂĄ, jde spĂĹĄe o lĂÄenĂ psychickĂ˝ch stavĹŻ hrdinky a o plastickĂŠ zobrazenĂ vĹĄednĂch stereotypĹŻ. StejnÄ jako je hrdinÄin Ĺživot bezcĂlnĂ˝, tak bezcĂlnÄ pĹŻsobĂ i vyprĂĄvÄnĂ. KolĂŠbĂĄ se odnikud nikam, rozplĂ˝vĂĄ se v neurÄitĂŠ prĂĄzdnotÄ, jen zĹĂdka nabere spĂĄd. KrĂĄtkĂŠ, stĹĂzlivĂŠ a vÄcnĂŠ dialogy stĹĂdĂĄ proud volnĂ˝ch asociacĂ a tok myĹĄlenĂ. VypjatĂŠ situace podkreslujĂ strohĂŠ, ĂşseÄnĂŠ, staccatovitĂŠ vÄty. Popis prostĹedĂ chvĂlemi pĹipomĂnĂĄ filmovĂ˝ scĂŠnĂĄĹ. Text osvÄĹžujĂ originĂĄlnĂ pĹirovnĂĄnĂ, neobvyklĂŠ synestĂŠzie s prolĂnĂĄnĂm smyslĹŻ a zvlĂĄĹĄtnĂ metafory. Novelka nic zĂĄvaĹžnĂŠho neĹeĹĄĂ – nabĂzĂ vĹĄak mnoho podnÄtĹŻ k zamyĹĄlenĂ a netradiÄnĂ pohled na problematiku terapie, lĂŠÄby a zpÄtnĂŠho zaÄlenÄnĂ naruĹĄenĂ˝ch lidĂ do bÄĹžnĂŠho Ĺživota. ZĂskala nĂĄlepku „humornĂĄ“, ale nikoho nerozesmÄje, tĂhne spĂĹĄe k tragiÄnosti. NejvÄtĹĄĂ slabinou je malĂŠ napÄtĂ a zvĂdavĂŠmu ÄtenĂĄĹi se zdĂĄ pĹĂliĹĄ krĂĄtkĂĄ. Ale o dÄj tolik nejde.
Ludmila PechovĂĄ
Orths, Markus: PokojskĂĄ. Kniha ZlĂn 2009, 94 stran. PĹeklad: A. NovĂĄkovĂĄ.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 6, Ä. 5 (43), 13.5. 2010.
(25. 5. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2819
Dva pohledy, jeden svÄt
Spisovatelka a svĹŻdnĂĄ Ĺžena v jednomHana HudeÄkovĂĄ
( hana.hudeckova)
Na poÄĂĄtku knihy je uveden citĂĄt Blaise Pascala, kterĂ˝ zmiĹuje, Ĺže nejchoulostivÄjĹĄĂ vÄcĂ na svÄtÄ je Ĺživot. Text je rozdÄlen do dvou hlavnĂch ÄĂĄstĂ. PrvnĂ dĂl, nesoucĂ nĂĄzev NoÄnĂ slunce, se odehrĂĄvĂĄ v prvnĂ polovinÄ porevoluÄnĂch devadesĂĄtĂ˝ch let v BrnÄ a zobrazuje Ĺživoty obyÄejnĂ˝ch lidĂ. PĹĂbÄh je vyprĂĄvÄn z pohledu ZdeĹka, tÄlocvikĂĄĹe ve stĹednĂch letech, majitele fitness centra a otce od rodiny. Ten se seznamuje s hlavnĂ hrdinkou, KateĹinou KĂĄnĂÄkovou, kterĂĄ zde vystupuje jako kontroverznĂ postava. Na jednĂŠ stranÄ se snaŞà prosadit svĂŠ literĂĄrnĂ schopnosti (coĹž se jĂ pozdÄji podaĹĂ), na stranÄ druhĂŠ je vykreslena jako sleÄna svĂĄdÄjĂcĂ nejednoho muĹže. Se ZdeĹkem takĂŠ proĹžĂvĂĄ bouĹlivĂ˝ mileneckĂ˝ vztah. PĹestoĹže jsou velice rozdĂlnĂ, nalĂŠzajĂ jeden u druhĂŠho vzĂĄjemnĂŠ pochopenĂ.
DruhĂĄ ÄĂĄst s nĂĄzvem Buben je vyprĂĄvÄna z pohledu KateĹiny. OpakujĂcĂ se scĂŠny z NoÄnĂho slunce jsou tak nazĂrĂĄny oÄima ĹženskĂŠ hrdinky, coĹž ÄtenĂĄĹi nabĂzĂ zajĂmavĂŠ srovnĂĄnĂ. PostupnÄ se takĂŠ dozvĂdĂĄme o jejĂch ĹživotnĂch peripetiĂch. KateĹina se ve svĂŠm ĹživotÄ seznĂĄmila s jednĂm invalidnĂm muĹžem, kterĂŠho sice milovala, pĹesto mu vĹĄak dokĂĄzala ublĂĹžit takovĂ˝m zpĹŻsobem, Ĺže vĹĄe dospÄlo k tragickĂŠmu konci (ten je nastĂnÄn jiĹž v prvnĂ novele). V tomto bodÄ se pĹĂbÄh zaÄĂnĂĄ svĂ˝m zpracovĂĄnĂm vymykat realistickĂŠmu vyprĂĄvÄnĂ a pĹechĂĄzĂ do jakĂŠhosi „nadpĹirozena“. Dokonce se zdĂĄ, Ĺže je pĹĂbÄh vyprĂĄvÄn po smrti KateĹiny. Ale je-li tomu opravdu tak, to autor ponechal na posouzenĂ ÄtenĂĄĹe.
PĹestoĹže jsou obÄ ÄĂĄsti mezi sebou obsahovÄ provĂĄzĂĄny, pĹŻsobĂ celĂŠ dĂlo na ÄtenĂĄĹe ponÄkud nesoudrĹžnĂ˝m dojmem. DomnĂvĂĄm se, Ĺže ÄtenĂĄĹ se mĹŻĹže v pĹĂbÄhu snadno ztrĂĄcet. ZĂĄvÄrem bych rĂĄda podotkla, Ĺže autorem zvolenĂĄ kompozice neprospĂvĂĄ poutavosti knihy, neboĹĽ druhĂĄ ÄĂĄst kazĂ dojem z pĹĂbÄhu, kterĂ˝ se vyprĂĄvĂ v NoÄnĂm slunci.
Hana HudeÄkovĂĄ
Kratochvil, JiĹĂ: Femme fatale. Brno: DruhĂŠ mÄsto 2010. 202 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 1 (45), 1.11. 2010.
(18. 10. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2827
StarĂ˝ PelikĂĄn zasahuje
P. G. Wodehouse se vracĂ na zĂĄmek BlandingsJan DuĹĄek
( jan.dusek)
Titulem PelikĂĄn na zĂĄmku Blandings navazuje Wodehouse na Ĺadu svĂ˝ch dÄl, jeĹž se na tomto zĂĄmku odehrĂĄvajĂ. PoklidnĂ˝ Ĺživot lorda Emswortha, jehoĹž jedinĂ˝m zĂĄjmem je jeho prase CĂsaĹovna, naruĹĄĂ pĹĂjezd stĂĄle komandujĂcĂ sestry Constance, z nĂĹž mÄl vĹždy respekt. Na pomoc si proto povolĂĄvĂĄ svĂŠho bohĂŠmskĂŠho bratra Galahada, Älena klubu PelikĂĄnĹŻ, ĹžijĂcĂho v LondĂ˝nÄ.
Na zĂĄmku postupnÄ pĹibĂ˝vajĂ i dalĹĄĂ hostĂŠ. Ti, kteĹĂ se s lady Constance znajĂ, vystupujĂ sami za sebe, jinĂ uĹžĂvajĂ nepravĂŠ identity. SouÄasnÄ s Constance pĹiĹĄla na zĂĄmek napĹĂklad sekretĂĄĹka finanÄnĂho magnĂĄta Polka Vanessa PolkovĂĄ vydĂĄvajĂcĂ se za jeho dceru. Na zĂĄmek pĹicestoval i samozvanĂ˝ vĂŠvoda Dunstable se svou neteĹĂ Lindou, jenĹž se chce obohatit prodejem aktu zĂĄmoĹžnĂŠmu AmeriÄanu Troutovi, jemuĹž akt pĹipomĂnĂĄ manĹželku, podezĹelĂ˝ AmeriÄan Howard Chesney a londĂ˝nskĂ˝ advokĂĄt Johnny Halliday vydĂĄvajĂcĂ se na Gallyho radu za psychiatra, aby se mohl usmĂĹit se svou snoubenkou Lindou.
NÄkteĹĂ z novÄ pĹĂchozĂch si navzĂĄjem nebyli cizĂ, aÄ se vydĂĄvali za jinĂŠ (Vanessa bĂ˝vala milenkou Troutovou a rozhodla se mu pomoci ukrĂĄst zmĂnÄnĂ˝ obraz, coĹž se jim nakonec nepodaĹilo, ale alespoĹ se dali znovu dohromady a domluvili se, Ĺže se vezmou).
Ani druhĂ˝ pĂĄr dĂky zĂĄsahu Gallyho nedopadl ĹĄpatnÄ. Dunstable se rozhodl pro sĹatek s „podvodnicĂ“ Polkovou. KdyĹž vĹĄak jejĂ pravĂĄ totoĹžnost vyĹĄla najevo, chtÄl od svĂŠho Ăşmyslu odstoupit. Toho vyuĹžil Galahad, kterĂ˝ zĂskal dopis pro Vanessu, v nÄmĹž jĂ sliboval manĹželstvĂ. Dunstable mu nakonec pĹislĂbil, Ĺže nebude brĂĄnit sĹatku svĂŠ neteĹe s jeho kmotĹencem Johnnym.
Tato kniha pobavĂ kaĹždĂŠho svĂ˝m humorem, kterĂ˝ prýťtĂ z mnohĂ˝ch situacĂ, ale takĂŠ z postavy Gallyho, kterĂ˝ ve vĂ˝sledku vĹĄe (za)ĹĂdĂ.
Jan DuĹĄek
Wodehouse, Pelham Grenville: PelikĂĄn na zĂĄmku Blandings. PĹeklad: Ivan VĂĄvra. Praha: VyĹĄehrad 2010. 192 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 1 (45), 1.11. 2010.
(23. 10. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2838
HnĂĄty, paĹĂĄty a pracky
Äasem, prostorem a vÄdnĂmi obory za mytickĂ˝mi zvĂĹaty vĂ˝chodnĂ AsieHana BednĂĄĹovĂĄ
( hana.bednarova)
Co jeden z patnĂĄcti autorĹŻ, to jeden velmi specifickĂ˝ okruh zkoumĂĄnĂ. AĹž na ĂşvodnĂ studii Josefa Dudy, zamÄĹujĂcĂ se na teoretickĂŠ aspekty problematiky mytickĂ˝ch zvĂĹat v paleolitickĂŠm umÄnĂ, soustĹeÄuje se kaĹždĂ˝ pĹĂspÄvek na konkrĂŠtnĂ, vÄtĹĄinou hranicemi stĂĄtu vymezenou oblast, a na pĹesnÄ urÄenĂ˝ pĹedmÄt zĂĄjmu.
PĹĂspÄvky se pokouĹĄejĂ obsĂĄhnout jak diachronnĂ vĂ˝voj, pĹi snaze naznaÄit nĂĄboĹženskĂŠ a kulturnĂ vlivy majĂcĂ dopad na dneĹĄnĂ podobu zkoumanĂŠho jevu, tak jeho synchronnĂ pojĂmĂĄnĂ.
NapĹĂklad v pĹĂspÄvku DvojĂ tvĂĄĹ Ĺženy-hada v japonskĂ˝ch mĂ˝tech: o Ĺženskosti v muĹžskĂŠm srdci nahlĂŞà autorka KateĹina Saeki na nÄkolik podob dodnes ĹživĂŠho starobylĂŠho mĂ˝tu optikou jungiĂĄnstvĂ. V pĹĂbÄhu se muĹžem vyvolenĂĄ Ĺžena mÄnĂ v hada, pĹiÄemĹž tato jejĂ divokĂĄ podstata pĹedstavuje muĹžovu Ĺženskou strĂĄnku, jeho animu, kterou aĹž dosud nosil v nevÄdomĂ a nynĂ je nucen se s nĂ vyrovnat.
DalĹĄĂ studie se zamÄĹujĂ na kulturnĂ tradice s dominantnĂmi zvĂĹecĂmi prvky v Tibetu, Koreji, Vietnamu, ÄĂnÄ nebo Indii. ÄtenĂĄĹ je seznĂĄmen s pohledem orientĂĄlnĂho filologa, historika, etnologa, religionisty Äi obecnĂŠho lingvisty, jako je tomu v pĹĂpadÄ pĹĂspÄvku ZvĂĹecĂ determinanty v ÄĂnskĂŠm pĂsmu Davida Uhra, kterĂ˝ jistÄ potÄĹĄĂ vĹĄechny jazykovÄdce.
Citace zdrojĹŻ v pĹŻvodnĂm jazyce, a tedy v jinĂŠm znakovĂŠm systĂŠmu, pĹinesou sice nejvÄtĹĄĂ poĹžitek souÄasnĂ˝m Äi bĂ˝valĂ˝m frekventantĹŻm asijskĂ˝ch studiĂ, nebrĂĄnĂ vĹĄak radosti z Äetby ani novĂĄÄkĹŻm v tĂŠto oblasti. Naopak, kniha jako celek pĹŻsobĂcĂ velmi kompaktnÄ, mĹŻĹže bĂ˝t pro mnohĂŠ vstupnĂ branou do bliŞťĂho zkoumĂĄnĂ slovesnosti dalekĂ˝ch zemĂ.
Hana BednĂĄĹovĂĄ
OlivovĂĄ, Lucie: ZvĂĹecĂ mĂ˝ty a mytickĂĄ zvĂĹata, Praha: Academia 2010.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 1 (45), 1.11. 2010.
(24. 10. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2839
Prvotina kultovnĂho autora
Chuck Palahniuk: NeviditelnĂŠ nestvĹŻryJakub HladĂk
( jakub.hladik)
Palahniuk ve svĂ˝ch textech rĂĄd ĹĄokuje, jeho knihy pĹekypujĂ neÄekanĂ˝mi zvraty. ZatĂmco v Klubu rvĂĄÄĹŻ je jeden hlavnĂ moment pĹekvapenĂ, zde se jich objevuje tolik, Ĺže se nĂĄm pĹĂbÄh jevĂ jako tÄzko uvÄĹitelnĂ˝. VelkĂŠ zvraty se zĂĄroveĹ stĂĄvajĂ oÄekĂĄvanĂ˝mi. Jsou pĹĂtomny u vĹĄech postav, u nÄkterĂ˝ch je jich dokonce vĂcero. To vĹĄe vyvolĂĄvĂĄ ohromnĂ˝ chaos, a ÄtenĂĄĹ se tak mĹŻĹže velmi lehce ztratit, postavy totiĹž Äasto mÄnĂ i svĂĄ jmĂŠna.
BĂ˝valĂĄ modelka Shannon McFarlandovĂĄ mĂĄ ustĹelenou pĹŻlku hlavy (aĹž na konci se dozvĂme, kdo jĂ to udÄlal), putuje po stĂĄtech s Brandy Alexanderovou (z kterĂŠ se ale vyklube nÄkdo ĂşplnÄ jinĂ˝) a svĂ˝m exmilencem Manusem Kelleym. V knize vystupuje jeĹĄtÄ Evie CotrellovĂĄ, dalĹĄĂ postava, jejĂĹž ĹĄokujĂcĂ ĹživotnĂ pĹĂbÄh se odkryje aĹž v prĹŻbÄhu dÄje. Kniha konÄĂ vĂce mĂŠnÄ ĹĄĹĽastnÄ, coĹž u Palahniuka znamenĂĄ, Ĺže nikdo nezemĹe.
Palahniukovy postavy utĂkajĂ pĹed budoucnostĂ, osudem, dospĂvĂĄnĂm, stĂĄrnutĂm, sbĂrĂĄnĂm se z trosek. NejÄastÄji dojdou k poznĂĄnĂ, Ĺže ĂştÄk prostÄ moĹžnĂ˝ nenĂ, jedinĂ˝m ĹeĹĄenĂm je totĂĄlnĂ sebedestrukce (zde ustĹelenĂ˝ obliÄej Äi zmÄna pohlavĂ), kterou se vymanĂ ze vĹĄech zĂĄvazkĹŻ a pout z tĂŠto konzumnĂ spoleÄnosti a zaÄnou od nuly. Toto vymanÄnĂ se ze ĹĄkatulek je nejnosnÄjĹĄĂm a souÄasnÄ vĹĄudypĹĂtomnĂ˝m tĂŠmatem PalahniukovĂ˝ch knih.
Jsme zĂĄroveĹ u samotnĂŠho nĂĄzvu knihy. Co udÄlĂĄte, kdyĹž proti vĂĄm pĹŻjde Ĺžena s ustĹelenou dolnĂ ÄelistĂ? Uhnete pohledem. Shannon byla sledovanĂĄ modelka, pĹipadala si jako vĂ˝robek, nic vĂc, nic mĂĹ. TotĂĄlnĂ sebedestrukcĂ se stala neviditelnou pĹĂĹĄerou. To vĹĄe je vedeno pod heslem: nedÄlej to, co chceĹĄ, dÄlej to, co nechceĹĄ.
Palahniukovi hrdinovĂŠ tĂĄpou, vĹĄe se odehrĂĄvĂĄ kolem nich, je zde pĹĂtomen silnĂ˝ egocentrismus: „VĹĄechno je jen mocenskĂ˝ boj o mĂsto ve svÄtlech ramp, vĹĄichni si myslĂme, Ĺže naĹĄe role je hlavnĂ.“
V knize se odråŞà fakt, Ĺže Palahniuk vystudoval Ĺžurnalistiku, postupy tohoto literĂĄrnĂho Şånru provĂĄzejĂ v podstatÄ celou autorovu tvorbu. V NeviditelnĂ˝ch nestvĹŻrĂĄch Palahniuk stylizuje vyprĂĄvÄnĂ jako mĂłdnĂ Äasopis, to se odråŞà ve stĹĂdĂĄnĂ nÄkolika ÄasovĂ˝ch rovin, pĹĂznaÄnĂŠ jsou ÄastĂŠ skoky. TÄmito prostĹedky je zvyĹĄovĂĄno napÄtĂ, pĹĂbÄh slepujeme po ÄĂĄstech dohromady, pĹesto se na konci nevyjevĂ ucelenĂ˝ obraz, coĹž je zpĹŻsobeno výťe zmĂnÄnou chaotiÄnostĂ.
DalĹĄĂm typickĂ˝m znakem dÄl americkĂŠho autora je preciznost popisu rĹŻznĂ˝ch nechutnostĂ a zvrhlostĂ. Kniha je pĹĂmo pĹeplnÄna detailnĂmi popisy zĂĄkrokĹŻ plastickĂŠ chirurgie nebo homosexuĂĄlnĂch praktik.
CharakteristickĂŠ je u Palahniuka opakovĂĄnĂ nÄkterĂ˝ch slov, kterĂĄ nabĂ˝vajĂ v rĹŻznĂ˝ch kontextech rĹŻznĂ˝ch vĂ˝znamĹŻ. Shannon se tu neustĂĄle v hlavÄ ozĂ˝vĂĄ ĹvanĂ fotografa, kterĂ˝ nÄco chce. To se ovĹĄem neustĂĄle mÄnĂ s ohledem na situaci (pĹi setkĂĄnĂ s rodiÄi: „Chci vidÄt amnĂŠzii. Blesk. Chci novĂŠ rodiÄe. Blesk.“).
MĹŻĹžeme bĂ˝t nadĹĄeni autorovou prvotinou v jejĂ surovĂŠ podobÄ, ale v porovnĂĄnĂ s dalĹĄĂ tvorbou tu vyvstĂĄvĂĄ spousta nedokonalostĂ. MnoĹžstvĂ zvratĹŻ a zmÄn vyvolĂĄvajĂcĂ chaos nedokĂĄzal Palahniuk slepit ve zcela kompaktnĂ pĹĂbÄh. NeviditelnĂŠ nestvĹŻry se nevyrovnajĂ Klubu rvĂĄÄĹŻ, UkolĂŠbavce Äi Programu pro pĹeĹživĹĄĂ. Na druhou stranu je ÄlovÄk vĂce ocenĂ neĹž novÄjĹĄĂ autorova dĂla, kterĂĄ jsou stĂĄle o tom samĂŠm a logicky postrĂĄdajĂ kouzlo pĹedchozĂch prĂłz.
Jakub HladĂk
Palahniuk, Chuck: NeviditelnĂŠ nestvĹŻry, Praha: Odeon 2010, 224 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 1 (45), 1.11. 2010.
(24. 10. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2840
Rimbaud trochu jinak
Trable teenegeraLucie Zinke
( lucie.zinke)
John SvatĂ˝, hlavnĂ hrdina romĂĄnu, se narodil za bouĹe, jak mu vyprĂĄvÄla jeho matka. Po nÄkolika letech se s nĂm pĹestÄhovala do mÄsteÄka Kilcody, kde se John seznĂĄmil s Jameym. Jamey obdivuje dĂla Arthura Rimbauda, kterĂ˝mi se nĂĄslednÄ inspiruje. JohnĹŻv o rok starĹĄĂ kamarĂĄd ho pomalu zasvÄcuje do kouĹenĂ a alkoholu, pozdÄji spolu proĹžĂvajĂ pĹĂhody pĹekraÄujĂcĂ hranice zĂĄkona, aĹž je Jamey poslĂĄn do nĂĄpravnĂŠho zaĹĂzenĂ. Odtud nakonec uteÄe kvĹŻli strachu pĹed starĹĄĂmi delikvety, s nimiĹž se v minulosti zapletl. Po Jameyho odchodu Johnova matka onemocnĂ a on je bezmocnĂ˝…
Murphyho romĂĄn je zvlĂĄĹĄtnĂm pĹĂbÄhem zaloĹženĂ˝m hlavnÄ na vztahu matky a syna, kteĹĂ si jsou jedinĂ˝mi pĹĂbuznĂ˝mi, a na pĹĂĄtelstvĂ Johna a Jameyho. CelĂ˝ pĹĂbÄh je psanĂ˝ ich-formou a je proklĂĄdĂĄn nĂĄboĹženskĂ˝mi motivy, biblickĂ˝mi odkazy, ÄernĂ˝m humorem a psychickĂ˝mi vĂ˝jevy. Autor do textu vklĂĄdĂĄ i rĹŻznĂŠ povĂdky, kterĂŠ Jamye pĂĹĄe Johnovi, novinovĂ˝mi ÄlĂĄnky a snovĂ˝mi fragmenty, v nichĹž pĹevaĹžuje symbol ÄernĂŠho havrana. Murphy rĂĄd popisuje pocity postav, jejich chutÄ a smyslovĂŠ vjemy.
Kniha Sezona v pekle je velmi ÄtivĂĄ. V pĹĂbÄhu se nachĂĄzĂ vĹĄe, co v romĂĄnu nesmĂ chybÄt – lĂĄska, penĂze, sex, ĹĄtÄstĂ, smĹŻla atd. StĂĄle se nÄco odehrĂĄvĂĄ, jeĹĄtÄ nekonÄĂ jedna zajĂmavĂĄ ÄĂĄst a jiĹž zaÄĂnĂĄ dalĹĄĂ. Sezona v pekle nepatĹĂ ke knĂĹžkĂĄm nasycenĂ˝m humorem nebo romantikou, je plnĂĄ vztahĹŻ rĹŻznĂ˝ch, nÄkdy aĹž podivnĂ˝ch lidĂ k druhĂ˝m a takĂŠ ĹeĹĄenĂ nevĹĄednĂch situacĂ. Pokud tuto knĂĹžku zaÄnete ÄĂst, neodloĹžĂte ji, dokud se nedozvĂte celĂ˝ pĹĂbÄh, ve kterĂŠm autor obÄas nechĂĄvĂĄ ÄtenĂĄĹi prostor, aby si nÄkterĂŠ nedoĹeĹĄenĂŠ udĂĄlosti domyslel sĂĄm.
Lucie Zinke
Murphy, Peter: Sezona v pekle. PĹeklad: MarkĂŠta MusilovĂĄ. Praha: Odeon 2010. 208 stran.
, nĂĄhled pomocĂ
(24. 10. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2849
PivnĂ zĂĄstÄrka
ZastĹelte rĹŻĹžovĂŠho medvÄda - Roman SovĂĄkBarbora StehlĂkovĂĄ
( barbora.stehlikova)
„KolemjdoucĂ zpĹetrhali rannĂ vĂ˝raz rozkvetlĂŠho ĹetÄzu ...“ NÄco podobnĂŠho jsem oÄekĂĄvala od tĂŠto knihy pĹi letmĂŠm pohledu na Ăşryvek, prostÄ bohatost ÄeskĂŠho jazyka poklĂĄdanou v jemnĂ˝ch asociacĂch. Po pĹeÄtenĂ prvnĂch pĂĄr stran jsem vĹĄak dospÄla do stadia, kdy jsem nemÄla touhu ve ÄtenĂ pokraÄovat. AÄkoliv autor pouĹžĂvĂĄ spoustu vĂ˝razĹŻ obecnĂŠ a nespisovnĂŠ ÄeĹĄtiny, nebyla mi tĂm tato kniha o moc bliŞťĂ.
PĹĂbÄh je jakoby rozstĹĂhĂĄn na oddĂly, kterĂŠ podobnÄ jako mozaika vytvoĹĂ dohromady celek. V zĂĄkladnĂm obrysu se jednĂĄ o setkĂĄnĂ dvou starĂ˝ch znĂĄmĂ˝ch, kteĹĂ si u pivka povĂdajĂ o svĂ˝ch zkormoucenĂ˝ch Ĺživotech a zĂĄroveĹ se oba dva jejich pĹĂbÄhy odvĂjĂ dĂĄle zĂĄvisle na sobÄ.
DĹŻleĹžitou roli hraje i titul knihy. LĂbila se mi souvislost nĂĄzvu s trochu skrytĂ˝m, ale podstatnĂ˝m motivem celĂŠho pĹĂbÄhu, tedy rĹŻĹžovĂ˝m medvÄdem, kterĂŠho bychom mohli povaĹžovat za jakĂ˝si temnĂ˝ pĹedmÄt uvrhajĂcĂ oba hlavnĂ hrdiny do zkĂĄzy.
Zaujal mÄ i jakĂ˝si odkaz k „beat generation“, aĹĽ uĹž beru v Ăşvahu pĹĂmĂŠ vyzdviĹženĂ Ginsberga jako autora rebelujĂcĂch ÄtenĂĄĹĹŻ, coĹž se mi pĹĂÄĂ jako typickĂĄ formulace, nebo touhu jednoho z hrdinĹŻ po ĹživotÄ „a lĂĄ Kerouac“ na Ibize, kterĂŠ by spoÄĂvalo v pĹidĂĄnĂ se ke komunitÄ tamÄjĹĄĂch hippies.
NemĹŻĹžu vĹĄak autorovi upĹĂt obÄasnĂŠ surrealistickĂŠ obraty, napĹ.: „ Jako by chtÄl VladimĂr zkaĹženĂŠmu lidstvu zastĹelit Slunce, (...)“. MrzĂ mÄ vĹĄak, Ĺže Äasto autor rovnÄĹž uvĂĄdĂ Äi nadhazuje jakĂ˝si diskutabilnĂ problĂŠm, ale opÄt stejnÄ rychle jako ho vytĂĄhl, z nÄj utĂkĂĄ a dĂĄl pokraÄuje monotĂłnnĂm smÄrem vyprĂĄvÄnĂ. TĂm pro mÄ celĂŠ dĂlo postrĂĄdĂĄ vĂ˝znam a nemĂĄm chuĹĽ se jĂm vĂce zabĂ˝vat. ZbĂ˝vĂĄ mi jen pocit zbyteÄnÄ strĂĄvenĂŠho Äasu ÄtenĂm tĂŠto knihy, kterĂĄ popisuje naprosto zbyteÄnĂŠ Ĺživoty dvou lidĂ.
Barbora StehlĂkovĂĄ
SovĂĄk, Roman: ZastĹelte rĹŻĹžovĂŠho medvÄda. ZlĂn: Kniha ZlĂn 2009. 165 stran.
(24. 10. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2851
LacinÄ sentimentĂĄlnĂ vzpomĂnky
HrabÄti k narozeninĂĄmGabriela RomanovĂĄ
( gabriela.romanova)
DvanĂĄct kapitol jako dvanĂĄct bluesovĂ˝ch taktĹŻ je chytlavou aluzivnĂ vÄjiÄkou, kterĂĄ bezesporu vzbudĂ zĂĄjem si knihu pĹeÄĂst. A stejnÄ jako jeden koncert je i tato Äetba zĂĄleĹžitostĂ na jeden veÄer v kavĂĄrnÄ. BohuĹžel ne vĹĄechny kousky jsou zdaĹilĂŠ, a tak budete mĂt z tohoto ÄĂsla ponÄkud disharmonickĂŠ pocity.
Jako problematickĂĄ se jevĂ uĹž formĂĄlnĂ strĂĄnka textu. NeĹž pĹijdou na Ĺadu samotnĂŠ vzpomĂnky o HrabÄti, proplujĂ vĂĄm mezi prsty rovnou dva takty. PrvnĂ je vÄnovĂĄn snivĂŠmu obrazu saxofonisty jamujĂcĂho na stole po maturitnĂm veÄĂrku. I kdyĹž autor touto scĂŠnou sugeruje osobu HrabÄte, pĹedchĂĄzĂ ji Ăşryvek z bĂĄsnÄ Voda naÄichlĂĄ nikotinem…, kde se s motivem hocha, „kterej uĹž jednou hergot musĂ pĹijĂt si zadĹžemovat do naĹĄeho svÄta a kterej prej (!) pak vĹĄecky naĹĄe sraby tu dĹžentlmensky vodehraje za nĂĄs", mnohem spĂĹĄ spojuje Kristus. OvĹĄem interpretaÄnĂ invenci se meze v ŞådnĂŠm pĹĂpadÄ nekladou, nejsem hnidopich a bĂ˝t toto jedinĂĄ vada na krĂĄse nevytahuji se svĂ˝m intelektuĂĄlskĂ˝m egem.
DruhĂĄ kapitola, tedy takt, zase otvĂrĂĄ strĂĄnky kroniky rodnĂ˝ch Lochovic, ovĹĄem o nÄkolik stoletĂ dĹĂve, neĹž mĹŻĹže bĂ˝t v tĂŠto stĹedoÄeskĂŠ vesnici o rodinÄ HrabÄtovĂ˝ch vĹŻbec ĹeÄ. KdyĹž pak kronikĂĄĹe Kosmu vystĹĂdĂĄ ve vyprĂĄvÄnĂ Ĺeditel gymnĂĄzia, kterĂŠ VĂĄclav navĹĄtÄvoval, pĹestane mĂt ÄtenĂĄĹ koneÄnÄ pocit, Ĺže mu knihkupec ĹĄkodolibÄ prodal vĂ˝bor z JirĂĄska. DalĹĄĂ kapitoly jsou sestaveny ze vzpomĂnek kamarĂĄdĹŻ z dÄtstvĂ, tĹĂdnĂ uÄitelky, prvnĂ lĂĄsky SlĂĄvky. StudijnĂ roky na praĹžskĂŠ pedagogickĂŠ fakultÄ reflektuje spoluŞåk Bohuslav Hoffmann nebo tĹeba profesorka Jaroslava JanĂĄÄkovĂĄ, umÄleckou drĂĄhu pak napĹĂklad Rudolf Matys a JiĹĂ GruĹĄa.
MĂsto aby ÄtenĂĄĹ hltal vyprĂĄvÄnĂ tÄch, kteĹĂ byli pĹĂmo u zdroje a podĂĄvajĂ svÄdectvĂ o HrabÄtovÄ setkĂĄnĂ s Allenem Ginsbergem, o noÄnĂch toulkĂĄch Prahou a jazzovĂ˝ch a dixielandovĂ˝ch kapelĂĄch, koncertech ve Viole a RedutÄ, o zaspanĂ˝ch pĹednĂĄĹĄkĂĄch, o fascinaci Milesem Davisem, o ÄernĂŠ kĂĄvÄ a opeÄenĂŠm salĂĄmu, kterĂ˝m se HrabÄ Ĺživil celĂĄ studijnĂ lĂŠta, o jeho vkusu (prĂ˝ dĂĄval pĹednost ĹĄvadlenkĂĄm pĹed intelektuĂĄlkami), zajĂmĂĄ se podvÄdomÄ o jmĂŠno toho, kdo vypravuje nĂĄsledujĂcĂ pasĂĄĹž. Je to totiĹž tĹeba PepĂk, PepĂkova manĹželka, profesorka, Jirka, trumpetista a dalĹĄĂ takto anonymnÄ titulovanĂ svÄdci. Kdo by Äekal alespoĹ na konci knihy jejich jmennĂ˝ seznam s vysvÄtlivkami, nedoÄkĂĄ se. Äeho se vĹĄak doÄkĂĄ, je nenĂĄpadnĂŠ konstatovĂĄnĂ: „KnĂĹžka chtÄla jen skromnĂ˝mi prostĹedky pĹiblĂĹžit Ĺživot ÄlovÄka, kterĂ˝ svĂ˝mi bĂĄsnÄmi ovlivnil a stĂĄle jeĹĄtÄ ovlivĹuje nÄkolik generacĂ ÄtenĂĄĹĹŻ. Autor se pĹi tom mohl dopustit drobnĂ˝ch omylĹŻ nebo nepĹesnostĂ.“ StĂĄlo by jistÄ za to umĂstit toto vyznĂĄnĂ do Ăşvodu, aby se ke knize pĹistoupilo s velkĂ˝m nadhledem uĹž pĹedem a nedochĂĄzelo k nemilĂ˝m pĹekvapenĂm a ruĹĄivĂ˝m zjiĹĄtÄnĂm aĹž bÄhem Äetby.
Za pĹedpokladu, Ĺže jste ale na takovou problematiku pĹipraveni, umlÄĂte v sobÄ poĹžadavky na pĹehnanou exaktnost a zkrĂĄtka pĹistoupĂte na to, Ĺže jste se ocitli na rodinnĂŠ seĹĄlosti, kde nÄkdo poloĹžil otĂĄzku: „A jakĂ˝ ten VaĹĄek vlastnÄ byl?“ V takovĂŠm pĹĂpadÄ si mĹŻĹžete toto oddechovĂŠ ÄtenĂ doplnÄnĂŠ dvaceti osmi pĹetiĹĄtÄnĂ˝mi fotografiemi, dvÄma dopisy a jednou kopiĂ rukopisu bĂĄsnÄ Blues o malovĂĄnĂ docela uĹžĂt. Jen jeĹĄtÄ poslednĂ douĹĄka – pamatujte, Ĺže o mrtvĂ˝ch jen dobĹe.
Gabriela RomanovĂĄ
Žåk, JiĹĂ: 12 taktĹŻ pro VĂĄclava HrabÄte. Praha: XYZ 2010. 261 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 1 (45), 1.11. 2010.
(24. 10. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2852
Ĺekni, koho miluji
Zmatky lĂĄsky nezdĂĄrnĂŠLudmila PechovĂĄ
( ludmila.pechova)
PĹĂbÄh nenĂ nijak sloĹžitĂ˝, v podstatÄ se nic dĹŻleĹžitĂŠho nedÄje. Pouze se rĹŻznÄ zaĹĄmodrchĂĄvajĂ, zatemĹujĂ a zase rozmotĂĄvajĂ a rozjasĹujĂ spletence vĹĄemoĹžnĂ˝ch vztahĹŻ. Na nĂĄs jen je, abychom si v tom udÄlali jasno. Postav zde tolik nenajdeme, takĂŠ se o nich moc nedozvĂme, mĂsto a Äas nejsou specifikovanĂŠ. MoĹžnĂĄ i proto zĂskĂĄme pocit jakĂŠhosi odcizenĂ a prĂĄzdnoty lidskĂ˝ch vztahĹŻ. UdĂĄlosti nazĂrĂĄme z perspektivy LukĂĄĹĄe, labilnĂho a tĂŠmÄĹ duĹĄevnÄ nemocnĂŠho mladĂka, pĹecitlivÄlĂŠho melancholika a introverta. Ĺ˝ije svĂ˝mi sny a vidinami, vede vnitĹnĂ dialogy se svĂ˝m alter-egem, fiktivnĂm muĹžem, kterĂ˝ ho chrĂĄnĂ a radĂ mu. O jeho homosexualitÄ se dozvĂdĂĄme aĹž z kontextu. LukĂĄĹĄ se tÄĹžce vyrovnĂĄvĂĄ se zklamanou lĂĄskou ke starĹĄĂmu Richardovi. ZĂĄroveĹ je silnÄ citovÄ vĂĄzanĂ˝ ke kamarĂĄdce Lili, dÄtinskĂŠ a lehkomyslnĂŠ dĂvce, kterĂĄ na jednom z vĂ˝letĹŻ silnÄ otĹese jeho ponÄkud stereotypnĂm svÄtem.
Kniha obÄas pĹŻsobĂ dojmem „trochu lepĹĄĂho romĂĄnu pro Ĺženy“, lĂÄeno z pohledu muĹže. ZdĂĄnlivÄ banĂĄlnĂ styl milostnĂŠho pĹĂbÄhu vĹĄak pĹekvapivÄ zabĂhĂĄ do oblasti fantasy, dostĂĄvĂĄ se kamsi za hranice lidskĂ˝ch svÄtĹŻ. MĂsty pĹipomĂnĂĄ i sci-fi, kdyĹž se v LukĂĄĹĄovĂ˝ch snech a vnitĹnĂch dialozĂch objevujĂ smyĹĄlenĂŠ figurky a scĂŠny. Tyto momentky svou napĂnavostĂ udrŞà naĹĄi pozornost. VzĂĄpÄtĂ vĹĄak nĂĄsleduje nudnĂŠ a skoro aĹž otravnĂŠ „pseudofilosofovĂĄnĂ“, delĹĄĂ Ăşvahy o smyslu Ĺživota, a navalĂ se na nĂĄs skoro tuna smÄsi „psychickĂŠho odpadu“.
Sledovat Äasovou osu uĹž je troĹĄku nĂĄroÄnÄjĹĄĂ. UdĂĄlosti jsou vÄtĹĄinou pojaty z urÄitĂŠho ÄasovĂŠho odstupu. Spolu s LukĂĄĹĄem bloudĂme v Äasoprostoru, chvĂli jsme v pĹĂtomnosti, jako mĂĄvnutĂm kouzelnĂŠho proutku nĂĄhle v minulosti, nebo v jakĂŠmsi bezÄasĂ a snovĂŠ realitÄ. VypravÄÄ nĂĄm nic neulehÄuje, neboĹĽ pĹĂbÄh je sice lĂÄen v er-formÄ, ale neÄekanÄ pĹebĂhĂĄ do ich-formy a zase zpĂĄtky.
DÄj se obÄas zbyteÄnÄ ztrĂĄcĂ v obsĂĄhlĂ˝ch pasĂĄĹžĂch, napĹ. v detailnĂch popisech vĹĄednĂch ĂşkonĹŻ Äi sĂĄhodlouhĂ˝ch citovĂ˝ch vĂ˝levĹŻ. UrÄitĂ˝ kontrast tvoĹĂ lĂÄenĂ pĹĂrodnĂch krĂĄs, nÄkdy vĹĄak zĂskĂĄme pocit jistĂŠ kĂ˝Äovitosti aĹž lacinosti. NÄkterĂŠ detaily jsou rozebĂrĂĄny pĹĂliĹĄ podrobnÄ, odvĂĄdÄjĂ pozornost, jako by mÄly text „nafouknout a vyplnit", aby bylo co ÄĂst. JinĂŠ motivy by naopak stĂĄlo za to vĂce rozebrat. TakĂŠ se zde objevujĂ mnohĂŠ ustĂĄlenĂŠ frĂĄze, klasickĂĄ pĹirovnĂĄnĂ a obraty, jakĂĄsi „automatickĂĄ epiteta constans“.
RozvlĂĄÄnost nÄkterĂ˝ch ÄĂĄstĂ naopak dobĹe vyvaĹžujĂ velice krĂĄtkĂŠ, struÄnĂŠ pasĂĄĹže, ÄĂmĹž dÄj dostĂĄvĂĄ alespoĹ chvilkovĂ˝ spĂĄd. Slova pĹŻsobĂ jako „vĂ˝stĹel z puĹĄky“, a podtrhujĂ tak dramatiÄnost nÄkterĂ˝ch situacĂ. K podobnĂŠmu ĂşÄelu slouŞà i dialogy posouvajĂcĂ dÄj kupĹedu. Mnohdy z nich lze vyÄĂst i nÄco o charakteru postav.
NĂĄzev knihy autorka nezvolila nĂĄhodnÄ. Podle nÄkterĂ˝ch mĂ˝tĹŻ pĹinĂĄĹĄejĂ vrĂĄny smrt, symbolizujĂ temnou strĂĄnku lidskĂŠ osobnosti a odnĂĄĹĄejĂ duĹĄi pryÄ. Zde navozujĂ atmosfĂŠru zvlĂĄĹĄtnĂho nadpĹirozena, asociujĂ dojem jakĂŠhosi zĂĄsahu bytosti „z vyĹĄĹĄĂch sfĂŠr“. DalĹĄĂm vĂ˝raznĂ˝m motivem je krev, kterĂĄ takĂŠ hraje podstatnou roli, a to nejen bÄhem samotnĂŠho aktu sebevraĹždy, ale tĂŠĹž jako symbolickĂŠ stvrzenĂ intenzivnĂho svazku s druhou osobou.
Je to ponÄkud nejistĂĄ a nemotornĂĄ prvotina, kterĂĄ vyvolĂĄvĂĄ velice rozporuplnĂŠ pocity. Je vidÄt, Ĺže autorka teprve hledĂĄ svĹŻj styl. Kompozice zasahuje do nÄkolika zcela odliĹĄnĂ˝ch ŞånrĹŻ. ZdĂĄnlivÄ nemoĹžnĂ˝ Ăşkol, ale jak vidno, jeho splnÄnĂ tak nemoĹžnĂŠ nenĂ, pokud odpustĂme pĹedchozĂ chyby a chybiÄky. PĹĂbÄh mĹŻĹžeme interpretovat a vnĂmat rĹŻznĂ˝mi zpĹŻsoby, z nÄkterĂ˝ch pasåŞà opravdu jen tuĹĄĂme, co nĂĄm chce autorka sdÄlit. RozhodnÄ se ale nejednĂĄ o knihu nezajĂmavou. MĂsty se pokouĹĄĂ vyboÄit z mezĂ urÄitĂ˝ch pravidel a obÄas se to i daĹĂ. JestliĹže se vĹĄĂm tĂm „nedopeÄenĂ˝m tÄstĂÄkem“ prokousĂĄme, dostaneme se k velice chutnĂŠmu jĂĄdru.
Ludmila PechovĂĄ
GĂśtzovĂĄ, Blanka: VrĂĄny, Praha: Eroika 2009. 166 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 1 (45), 1.11. 2010.
(24. 10. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2858
Yes okraji Ăştesu
VzpomĂnka na ÄtyĹicet let symfonickĂŠho rocku.Stefan Segi
( klara.zindulkova)
Kniha Chris Welche Na samĂŠm okraji Ăştesu popisuje poÄĂĄtky, vrcholy a pĂĄdy jednĂŠ z nejvĂ˝znamnÄjĹĄĂch kapel takzvanĂŠho symfonickĂŠho rocku. Autor je velmi zasvÄcenĂ˝, pĂĹĄe ÄtivÄ a neĹĄetĹĂ podrobnostmi, takĹže si na svĂŠ pĹijdou i znalci kapely. Jistou nevĂ˝hodou je naopak ponÄkud fandovskĂŠ zanĂcenĂ Chrise Welche, kterĂŠ je zcela pochopitelnĂŠ vzhledem ke skuteÄnosti, Ĺže se jednĂĄ o pĹedsedu fanklubu kapely. NezaujatĂ˝ ÄtenĂĄĹ by uvĂtal trochu vÄtĹĄĂ odstup. Na druhou stranu, kolik „nezaujatĂ˝ch“ ÄtenĂĄĹĹŻ si koupĂ 450 stran o kapele Yes?
Velmi zajĂmavĂŠ a pouÄnĂŠ je ÄĂst knihu jako dÄjiny rockovĂŠ hudby. Kapela Yes totiĹž zaÄĂnala jako pĹedkapela Jimi Hendrixe v ĹĄedesĂĄtĂ˝ch letech, umÄlecky zazĂĄĹila v letech sedmdesĂĄtĂ˝ch, aby byla odepsĂĄna punkovĂ˝m tiskem jako nabubĹelĂĄ (nenĂ divu, vĹždyĹĽ jenom do ĂşvodnĂho meditativnĂho ĹĄumÄnĂ moĹe skladby Close to the Edge by se veĹĄlo hned nÄkolik celĂ˝ch pĂsnĂ The Ramones Äi Sex Pistols). V osmdesĂĄtkĂĄch zabodovali Yes hitem Owner of a lonely heart, v devadesĂĄtĂ˝ch letech se uskuteÄnil velikĂ˝ comeback a dodnes mĹŻĹžeme stĂĄrnoucĂ, rockery vĂdat na svÄtovĂ˝ch i ÄeskĂ˝ch pĂłdiĂch. Knihu takĂŠ mĹŻĹžeme ÄĂst jako pĹĂbÄh rozkladu umÄleckĂŠ integrity, ve kterĂŠm je hudba postupnÄ nahrazena businessem a umÄleckĂĄ potĹeba poĹžadavky nahrĂĄvacĂch spoleÄnostĂ.
Na samĂŠm okraji Ăştesu je pochopitelnÄ nejvhodnÄjĹĄĂ ÄĂst za poslechu hudby kapely Yes. Vzhledem k rozsahu publikace lze bez obtĂŞà stihnout celou diskografii, Ĺozvalit se na pohovce u sterea a vychutnĂĄvat mystickĂŠ skladby exotickĂ˝ch nĂĄzvĹŻ jako Siberian Khatru, Heart of the Sunrise, The Gates of Delirium Äi The Revealing Science of God.
Welch, Chris: Na samĂŠm kraji Ăştesu. Praha: Volvox Globator 2009. 442 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 1 (45), 1.11. 2010.
(25. 10. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2863
StoletĂ ĹĄĂlencĹŻ
„ObyÄejnĂ˝ Ĺživot“ Ivana KlĂmyEva HaderkovĂĄ
( klara.zindulkova)
O udĂĄlostech, kterĂŠ se na ĂşzemĂ dneĹĄnĂ ÄeskĂŠ republiky dÄly ve druhĂŠ polovinÄ dvacĂĄtĂŠho stoletĂ, se pĹĂliĹĄ nemluvĂ. Ve ĹĄkole se o nich nemluvĂ, protoĹže fakta stĂĄle nejsou dostateÄnÄ zpracovĂĄna, doma tĂm dĹŻvodem Äasto bĂ˝vĂĄ skuteÄnost, Ĺže se nikdo neptĂĄ. Proto je nÄkdy dobrĂŠ zeptat se lidĂ, kteĹĂ Ĺžili v tomto obdobĂ a kteĹĂ majĂ co o nÄm ĹĂci.
PrĂĄvÄ z tohoto dĹŻvodu bychom mÄli bĂ˝t vdÄÄnĂ nakladatelstvĂ Academia za jejich edici PamÄĹĽ, kterĂĄ se snaŞà mapovat osudy lidĂ ĹžijĂcĂch ve dvacĂĄtĂŠm stoletĂ. V tĂŠto edici vyĹĄlo uĹž pĹes tĹicet atraktivnĂch titulĹŻ, v nichĹž se pĹedstavujĂ „fyzici i historici, spisovatelĂŠ i policistĂŠ, civilistĂŠ i vojĂĄci, vÄzĹovĂŠ nacistickĂ˝ch i komunistickĂ˝ch kriminĂĄlĹŻ, lidĂŠ, s nimiĹž osud zamĂĄval uĹž v ranĂŠm vÄku, i lidĂŠ, kteĹĂ Ĺživot strĂĄvili v poklidnĂŠ prĂĄci ve svĂŠ laboratoĹi“.
V tĂŠto edici takĂŠ v roce 2010 vyĹĄly KlĂmovy vzpomĂnky na dÄtstvĂ v TerezĂnÄ a povĂĄleÄnĂŠ Praze, na prvotnĂ nadĹĄenĂ z budovĂĄnĂ komunismu po roce 1948 i pozdÄjĹĄĂ rozÄarovĂĄnĂ a nĂĄslednou ilegĂĄlnĂ ÄĂnnost. DÄjovou linkou (pokud to tak vĹŻbec mĹŻĹžeme nazvat) na sebe obÄ knihy bezprostĹednÄ navazujĂ, grafickou Ăşpravou jsou si velmi podobnĂŠ. KaĹždĂĄ kapitola se sklĂĄdĂĄ z vlastnĂho vyprĂĄvÄnĂ vzpomĂnek, po nichĹž nĂĄsleduje kratĹĄĂ Äi delĹĄĂ esej, kterĂĄ se nÄkdy vĂce, nÄkdy mĂŠnÄ tĂ˝kĂĄ pĹedchozĂho tĂŠmatu (za vĹĄechny jmenujme eseje (TajnĂĄ policie) nebo UmÄnĂ a nesvoboda). Eseje sice nepostrĂĄdajĂ aktuĂĄlnost a myĹĄlenku, ale oproti ÄĂĄsti vzpomĂnkovĂŠ pĹŻsobĂ nÄkdy aĹž pĹĂliĹĄ suchopĂĄrnÄ – bude to pravdÄpodobnÄ mĂsto, kterĂŠ je ÄtenĂĄĹ ochoten pĹi ÄetbÄ „pĹeskoÄit“. KaĹždĂĄ kniha obsahuje takĂŠ soubor osobnĂch fotografiĂ Ivana KlĂmy a jeho rodiny a pĹĂĄtel, ale dĂĄ se ĹĂct, Ĺže nejsou nijak obohacujĂcĂ.
Äasto jsem pĹi ÄetbÄ byla na pochybĂĄch, jestli Ätu osobnĂ historii konkrĂŠtnĂho ÄlovÄka (nebo rodiny), nebo zda je mi pĹedklĂĄdĂĄna historie obecnĂĄ, pouze opepĹenĂĄ nÄkolika osobnĂmi poznĂĄmkami. Na autorovu obranu lze v tomto pĹĂpadÄ uvĂŠst, Ĺže byl jednĂm z tÄch, kteĹĂ se aktivnÄ podĂleli na utvĂĄĹenĂ neoficiĂĄlnĂ (a pro dneĹĄek atraktivnÄjĹĄĂ) politiky, Ĺže se stĂ˝kal s elitami, jejichĹž vĂ˝znam mÄl bĂ˝t docenÄn aĹž o mnoho let pozdÄji. Na nÄkterĂ˝ch mĂstech je autor snad aĹž pĹĂliĹĄ dĹŻvÄrnĂ˝, napĹ. pĹi popisu svĂ˝ch nevÄr – ne, Ĺže by Pan Spisovatel nesmÄl mĂt milenku, ale nejsem si jistĂĄ, jestli je mnÄ, ÄtenĂĄĹi, tato skuteÄnost k nÄÄemu dobrĂĄ. ObzvlĂĄĹĄĹĽ, kdyĹž se kniha Moje ĹĄĂlenĂŠ stoletĂ Äasto snaŞà o subjektivnĂ zprostĹedkovĂĄnĂ stĂĄtotvornĂ˝ch udĂĄlostĂ.
ZdĂĄnlivÄ banĂĄlnĂ pĹĂhody jsou protkĂĄny opravdu trefnĂ˝mi postĹehy. MĂĄlokoho by nejspĂĹĄ napadlo charakterizovat Hitlera a Mussoliniho skrze jejich (ne)vzdÄlanost: „V ItĂĄlii to byl uÄitel a novinĂĄĹ demagog cĂlevÄdomÄ smÄĹujĂcĂ k uchopenĂ moci, Benito Mussolini, a v NÄmecku zneuznanĂ˝ a na ĹĄkolĂĄch odmĂtnutĂ˝ malĂĹ, ctitel opery a honosnĂŠ architektury, polovzdÄlanĂ˝ povaleÄ, chorobnĂ˝ antisemita, megaloman pĹesvÄdÄenĂ˝ o svĂŠm poslĂĄnĂ, Adolf Hitler.“
Knihy Moje ĹĄĂlenĂŠ stoletĂ I i II jsou velmi zajĂmavou mozaikou osobnĂch pĹĂhod, pozoruhodnĂ˝ch myĹĄlenkovĂ˝ch pochodĹŻ a informacĂ o dobÄ budovĂĄnĂ socialismu, kterĂŠ nezĂskĂĄte od nikoho, kdo u toho nebyl. DozvÄdÄla jsem se, jak fungovaly LiterĂĄrnĂ noviny, vydĂĄvĂĄnĂ samizdatu i jak probĂhaly domovnĂ prohlĂdky pod taktovkou StB. BohuĹžel je tato etapa stĂĄle pĹĂliĹĄ mĂĄlo zmapovanĂĄ, a tak urÄitÄ neuĹĄkodĂ si o nĂ nÄco mĂĄlo pĹeÄĂst.
Eva HaderkovĂĄ
KlĂma, Ivan: Moje ĹĄĂlenĂŠ stoletĂ. Praha: Academia 2010. 536 stran.
KlĂma, Ivan: Moje ĹĄĂlenĂŠ stoletĂ II. Praha Academia 2010. 388 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 1 (45), 1.11. 2010.
(27. 10. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2876
NovinĂĄĹi hĂ˝bou svÄtem
Jak mĂŠdia ovlivĹujĂ osudy obyÄejnĂ˝ch i neobyÄejnĂ˝ch lidĂEva HaderkovĂĄ
( klara.zindulkova)
Podle anotace je kniha urÄenĂĄ pĹedevĹĄĂm studentĹŻm Ĺžurnalistiky a mediĂĄlnĂch studiĂ jako uÄebnĂ pomĹŻcka, kterĂĄ jim doposud chybÄla (poslednĂ uÄebnice vyĹĄla v roce 1989). AutoĹi (pedagogovĂŠ na vysokĂ˝ch ĹĄkolĂĄch v Praze, BrnÄ a Olomouci) se zamÄĹili na obdobĂ vymezenĂŠ lety 1918 a 1992, tedy lety existence ÄeskoslovenskĂŠho soustĂĄtĂ (i kdyĹž s malĂ˝m intermezzem v podobÄ druhĂŠ svÄtovĂŠ vĂĄlky). Kdo by ovĹĄem Äekal pouze suchĂ˝ vĂ˝Äet novinovĂ˝ch titulĹŻ, jejich ĹĄĂŠfredaktorĹŻ a dalĹĄĂch novinĂĄĹĹŻ, byl by zklamĂĄn.
VymezenĂŠ obdobĂ je totiĹž mimo jinĂŠ obdobĂm nacistickĂŠ a komunistickĂŠ diktatury a s nimi spjatĂŠ propagandy a cenzury. To pĹedstavuje pro Ĺžurnalisty obtĂĹžnĂŠ pracovnĂ prostĹedĂ i velkou vĂ˝zvu. Proto se dÄjiny mĂŠdiĂ velmi Ăşzce prolĂnajĂ s dÄjinami obecnĂ˝mi – takovĂ˝m obecnĂ˝m pĹehledem zaÄĂnĂĄ kaĹždĂĄ ze sedmi kapitol, vÄnujĂch se jednotlivĂ˝m etapĂĄm naĹĄĂ historie. VĹĄechny kapitoly jsou ÄlenÄny prakticky stejnĂ˝m zpĹŻsobem: po obecnÄ dÄjinnĂŠm pĹehledu nĂĄsleduje nastĂnÄnĂ situace v tiĹĄtÄnĂ˝ch mĂŠdiĂch, rĹŻznĂŠ cenzurnĂ instituce (pokud je toto tĂŠma relevantnĂ), dĂĄle nesmĂ chybÄt postavenĂ novinĂĄĹĹŻ ve spoleÄnosti a jejich organizace. OstatnĂ tĂŠmata variujĂ podle obdobĂ – rozhlas, film, televize. SouÄĂĄstĂ kapitoly je takĂŠ ne pĹĂliĹĄ rozsĂĄhlĂ˝ seznam doporuÄenĂŠ literatury a tabulka pĹehlednÄ shrnujĂcĂ pĹedestĹenĂŠ poznatky.
Toto rozdÄlenĂ zcela jistÄ pomĹŻĹže vÄdÄnĂ chtivĂ˝m studentĹŻm, ale bohuĹžel trochu ztÄĹžuje kontinuĂĄlnĂ ÄtenĂ „obyÄejnĂ˝m“ ÄtenĂĄĹĹŻm. Na druhou stranu je lĂĄtka vyklĂĄdĂĄna ÄtivÄ, a dokonce bych Ĺekla, Ĺže v nÄkterĂ˝ch momentech je Äetba pĹĂmo napĂnavĂĄ. Je ovĹĄem otĂĄzka, nakolik je to zĂĄsluha autorĹŻ a nakolik historie samotnĂŠ.
Eva HaderkovĂĄ
KonÄelĂk, J.; VeÄeĹa, P.; OrsĂĄzg, P.: DÄjiny ÄeskĂ˝ch mĂŠdiĂ 20. stoletĂ. Praha: PortĂĄl 2010. 310 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 1 (45), 1.11. 2010.
(27. 10. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2877
AndÄlskĂ˝ je asi opravdu jen nĂĄzev
GotickĂ˝ romĂĄn nebo psychologickĂŠ pojednĂĄnĂ - ani jedno poĹĂĄdnÄMarkĂŠta JakeĹĄovĂĄ
( dominik.melichar)
Co se autorovi povedlo? OtĂĄzka, na kterou pro zmÄnu neznĂĄ odpovÄÄ ÄtenĂĄĹ.
ZaÄĂnajĂcĂ spisovatel David MartĂn podepĂĹĄe nevĂ˝hodnou smlouvu: Za nĂzkĂ˝ honorĂĄĹ pĂĹĄe pod pseudonymem detektivnĂ pĹĂbÄhy z Barcelony. Knihy jsou velmi oblĂbenĂŠ, ale spisovatel zatouŞà po opravdovĂŠm romĂĄnu a z nÄho plynoucĂ slĂĄvÄ. V tu chvĂli zaÄnou pĹichĂĄzet nabĂdky od tajemnĂŠho patrona a pĹĂbÄh se rozjĂĹždĂ...?
Nikoli. Po asi dvou stech stranĂĄch nĂĄznakĹŻ se David MartĂn s patronem setkĂĄ. Uplyne nÄkolik let/desĂtek stran a David souhlasĂ s dohodou, podle nĂĹž mĂĄ napsat knihu, kterĂĄ vytvoĹĂ novĂŠ nĂĄboĹženstvĂ a zmÄnĂ svÄt. NĂĄsledujĂ ĂşmornĂŠ pasĂĄĹže s velmi vĂĄgnĂm a nevÄrohodnĂ˝m vĂ˝kladem nĂĄboĹženstvĂ. A dalĹĄĂ roky a dalĹĄĂ strany.
Patron zaÄĂnĂĄ Davida dÄsit, na povrch vyplouvajĂ zĂĄhady a zloÄiny minulosti. VĹĄichni lidĂŠ, kteĹĂ jsou do pĹĂbÄhu zapleteni, uĹž jsou buÄ mrtvĂ, nebo umĂrajĂ, neĹž se od nich David nÄco dozvĂ (ke konci zĹejmÄ autor cĂtil potĹebu vyrovnat pĹedchozĂ nudu, tak je na kaĹždĂŠ stranÄ mrtvola). Davidova kniha zĹŻstane nedokonÄenĂĄ a ÄtenĂĄĹ AndÄlskĂŠ hry mĂĄ pocit, Ĺže ta ZafĂłnova rovnÄĹž. VypadĂĄ to, jako kdyby se autor celou dobu snaĹžil vystaÄit si bez nadpĹirozenĂ˝ch prvkĹŻ, ale nakonec se mu to nÄjak sesypalo, tak z hlavnĂch hrdinĹŻ udÄlal nesmrtelnĂŠ duchy, upĂry nebo cokoli jinĂŠho, kteĹĂ se ÄtenĂĄĹi (a asi i autorovi) neznĂĄmĂ˝m zpĹŻsobem pĹevtÄlujĂ.
PĹĂbÄh je zpoÄĂĄtku relativnÄ poutavĂ˝, ale postupem Äasu se ÄtenĂĄĹ jiĹž jen ptĂĄ, co bylo zĂĄmÄrem a kdy uĹž to skonÄĂ. Kdykoli se v textu objevujĂ ĹĄpatnÄ napsanĂŠ, skĹĂpajĂcĂ dialogy, ÄtenĂĄĹi se chce trapnostĂ breÄet.
A na zĂĄvÄr drobnĂĄ reklama: Kniha je volnĂ˝m pokraÄovĂĄnĂm bestselleru StĂn vÄtru a ZafĂłn plĂĄnuje napsat jeĹĄtÄ dalĹĄĂ dva romĂĄny podobnĂŠho raĹženĂ, takĹže se mĂĄme na co tÄĹĄit.
MarkĂŠta JakeĹĄovĂĄ
ZafĂłn, Carlos Ruiz: AndÄlskĂĄ hra. KniĹžnĂ klub, Praha 2010. 560 stran.
(31. 10. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2883
NejdelĹĄĂ tradice ÄeskĂŠ literatury a slovesnosti
Historie baroknĂho divadla v EvropÄOlga PavlovĂĄ
( olga.pavlova)
Publikace je v zĂĄsadÄ rozdÄlenĂĄ do tĹi ÄĂĄsti, pro snadnou orientaci pĹed kaĹždou rozsĂĄhlejĹĄĂ kapitolou nejdeme jejĂ zvĂ˝raznÄnĂ˝ obsah. V prvnĂm dĂlu autor vymezuje zkoumanĂŠ obdobĂ vĹŻÄi renesanci a analyzuje baroknĂ drama jako pĹedstavenĂ bez pravidel, nĂĄslednÄ stanovĂ ĹĄest dramatickĂ˝ch ŞånrĹŻ pro nÄj pĹĂznaÄnĂ˝ch. VĂĄclav ÄernĂ˝ popisuje baroknĂ divadlo jako samostatnĂ˝ jev a v celĂŠ druhĂŠ ÄĂĄsti rozebĂrĂĄ jeho Ăşlohu v rĹŻznĂ˝ch evropskĂ˝ch zemĂch - zaÄĂnĂĄ Ĺ panÄlskem a literaturou zĂĄpadoevropskĂ˝ch katolickĂ˝ch nĂĄrodĹŻ, konÄĂ v Rusku a neopomine ani vĹŻdÄĂ osobnosti tĂŠto epochy. Zde zdĹŻrazĹuje, Ĺže v textu neuvĂĄdĂ ĂşplnĂ˝ seznam tehdejĹĄĂch literĂĄrnĂch tvĹŻrcĹŻ a jejich dÄl, a to hlavnÄ z dĹŻvodu jejĂ „univerzĂĄlnĂ umÄleckĂŠ hodnoty“, s vĂ˝jimkou nekritickĂŠho pohledu na domĂĄcĂ tvorbu. Zde autor popustil uzdu svĂŠmu hnidopiĹĄstvĂ. Ve tĹetĂ ÄĂĄsti se ÄernĂ˝ zabĂ˝vĂĄ lidovĂ˝m divadlem, kde odpovĂdĂĄ na otĂĄzku, co je v baroknĂ lidovĂŠ dramatice baroknĂho. NaznaÄuje, Ĺže toto historickĂŠ obdobĂ bylo nejdelĹĄĂ tradicĂ ÄeskĂŠ literatury a slovesnosti. DozvĂdĂĄme se, Ĺže slovo baroknĂ nemĂĄ nic spoleÄnĂŠho s historickou kulturnĂ epochou a pro oznaÄenĂ tĂŠto doby se zaÄalo pouĹžĂvat na sklonku druhĂŠ poloviny 19. stoletĂ.
OsobitĂ˝ styl VĂĄclava ÄernĂŠho v nÄkterĂ˝ch mĂstech byl pĹiblĂĹžen dneĹĄnĂmu ÄtenĂĄĹi, pĹesto neztratil svĂŠ pĹĂznaÄnĂŠ rysy. CtitelĂŠ autorovĂ˝ch dÄl pravdÄpodobnÄ zaĹžijĂ jiĹž znĂĄmĂ˝ pocit ztracenosti v moĹi uvedenĂ˝ch informacĂ a nĂĄslednÄ najdou duĹĄevnĂ uspokojenĂ v okamĹžiku, kdy vĹĄechna jmĂŠna, obdobĂ a smÄry zaÄnou do sebe zapadat a vytvĂĄĹet plnĂ˝ a krĂĄsnÄ barevnĂ˝ historickĂ˝ obraz.
RedaktorskĂ˝ tĂ˝m poctivÄ vyplnil svou prĂĄci a doplnil publikaci poznĂĄmkovĂ˝m aparĂĄtem, kterĂ˝ se vĹĄak v nÄkterĂ˝ch pĹĂpadech jevĂ jako zbyteÄnĂ˝. Mimo jinĂŠ se dozvĂdĂĄme, Ĺže autor oznaÄenĂm „analysta“, mĂnil: „skuteÄnÄ analystu, tj. toho, kdo provĂĄdĂ analĂ˝zu“.
Olga Pavlova
VĂĄclav ÄernĂ˝: BaroknĂ divadlo v EvropÄ. PĹĂbram: Pistorius & OlĹĄanskĂĄ 2009. 248 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 2 (46), 15.12. 2010.
(8. 11. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2885
Uraniumbombe a jasnovidnĂŠ tĹetĂ oko
Jak by to vypadalo, kdyby NÄmci vyhrĂĄli vĂĄlkuHana VoralovĂĄ
( hana.voralova)
„OÄistĂme nĂĄrod (…) oÄistĂme celĂ˝ svÄt (…) a ve jmĂŠnu lidstvĂ budeme dĂĄl pracovat pro lepĹĄĂ budoucnost novĂŠ nordickĂŠ generace nezatĂĹženĂŠ minulostĂ, abychom stvoĹili silnĂŠ pokolenĂ, kterĂŠ se jednou vydĂĄ ke hvÄzdĂĄm dobĂ˝vat novĂŠ svÄty.“ VytvĂĄĹenĂ dalĹĄĂch a dalĹĄĂch variant alternativnĂ historie je dnes jiĹž takĹka fenomĂŠnem souÄasnĂŠ SF literatury. PĹĂbÄh Waltera Fleishera nĂĄs vtahuje do tĂĹživĂŠ povĂĄleÄnĂŠ atmosfĂŠry obyvatel malĂŠho mÄsteÄka Chrud, ve kterĂŠm jako by se vĹĄe otĂĄÄelo v nikdy nekonÄĂcĂm hermeneutickĂŠm kruhu. „HodinovĂ˝ stroj odsekĂĄval z veÄera pravidelnĂŠ dĂlky. OspalĂ˝ vzduch se lĂnÄ vĂĄlel mĂstnostĂ a slamÄnky zavÄĹĄenĂŠ na stÄnÄ mdle vonÄly. VĹĄechno kolem se ve svĂŠ nehybnosti zpomalilo, Äas se natĂĄhl jako guma a vteĹina za vteĹinou se vlekla neskonale dlouho.“ UĹž samotnĂŠ popisy prostĹedĂ vyvolĂĄvajĂ pocity bezvĂ˝chodnosti. V tomto svÄtÄ nejde o hrdinstvĂ ani o nÄjakĂŠ mravnĂ principy, vĂĄleÄnĂŠ zloÄiny jsou svalovĂĄny z jednoho na druhĂŠho: „Jeden nÄco naĹĂdil a jinej vĂĄm po vĂĄlce Ĺek, Ĺže jste si to vymyslel sĂĄm. A v lĂĄgru, kam nĂĄs pozavĂrali za trest? VykopĂĄvali jsme hroby, co tam byly, a potom ty zbytky pĂĄlili v pecĂch. PotĹebovali nÄkoho na Ăşklid, a tak to hodili na krk tÄm, co se nemohli brĂĄnit.“ ÄeĹĄi jsou nĂĄsilnÄ ponÄmÄovĂĄni a zaklĂĄdajĂ „opoziÄnĂ“ ÄeskĂŠ spolky, lidĂŠ dostĂĄvajĂ pĹedvolĂĄnĂ k ĂşĹednickĂ˝m provÄrkĂĄm, nemocnĂ a malomocnĂ jsou odsouvĂĄni nejbliŞťĂmi transporty na vĂ˝chod. Kam ale tyto transporty smÄĹujĂ a co tam hromadnÄ odvĂĄĹženĂŠ ÄekĂĄ? VĹĄechno se najednou stĂĄvĂĄ souÄĂĄstĂ podivnĂŠ „kafkovskĂŠ“ atmosfĂŠry, kterĂĄ neznĂĄ konce. Autor vyuĹžĂvĂĄ trefnÄ zvolenĂŠho retrospektivnĂho postupu vyprĂĄvÄnĂ. Ĺ˝ivot Waltera, jeho rodiny a historickĂŠ udĂĄlosti jsou tedy dĂĄvkovĂĄny po soustech a v nĂĄznacĂch. ÄtenĂĄĹ je tak udrĹžovĂĄn v neustĂĄlĂŠm napÄtĂ. NavĂc se zde prolĂnajĂ dvÄ rĹŻznĂŠ roviny textu. Na jednĂŠ stranÄ je odhalovĂĄno tajemstvĂ energie vrilu a vypalovĂĄnĂ runovĂ˝ch znakĹŻ jeho elektronikĹŻm, hledĂĄnĂ tĹetĂho oka, vyvolĂĄvĂĄnĂ duchĹŻ nebo magickĂŠ zasvÄcovĂĄnĂ „stvoĹitelĹŻ novĂŠho svÄta“, tj. letcĹŻ nesoucĂch uraniumbombe. Vedle toho se plynule odehrĂĄvĂĄ pĹĂbÄh hlavnĂho hrdiny Martina ĹeznĂÄka (Waltera Fleishera), pouliÄnĂho metaĹe, obyÄejnĂŠho ÄlovÄka s pasivnĂm pĹĂstupem k Ĺživotu a s komplikovanĂ˝m vztahem k otci oddanĂŠmu ĹĂĹĄi. JistĂ˝ Ăşnik do bezpeÄĂ mu nabĂzĂ vÄrnĂ˝ spoleÄnĂk, rezatĂ˝ kocour Rotfuchse. MoĹžnĂĄ prĂĄvÄ tato kompoziÄnĂ rozdvojenost pak ve vĂ˝sledku pĹinĂĄĹĄĂ trochu zklamĂĄnĂ. VĹĄechny zĂĄhady a mystĂŠria jsou pouze naznaÄovĂĄny, nikoli vĹĄak rozvĂjeny dĂĄl. Autor postupnÄ upĂnĂĄ svoji pozornost zcela na hlavnĂho hrdinu, jehoĹž tĂsnivĂĄ situace mĹŻĹže vzbuzovat dojem, Ĺže uĹž to tady jednou bylo. NĂĄpadnĂĄ podobnost s FuksovĂ˝m Theodorem Mundstockem je nakonec potvrzena i zĂĄvÄreÄnĂ˝m rozhodnutĂm k Äinu, kdy se Walter rozhodne jednat a vystoupit ze svĂŠ pasivity. SamotnĂ˝ zĂĄvÄr je ale takĂŠ nejasnĂ˝, aÄkoli si Walter vybere tu nejjednoduĹĄĹĄĂ cestu, mĹŻĹže jen doufat: „Snad uĹž se vĹĄechno koneÄnÄ obrĂĄtĂ k lepĹĄĂmu.“
PolĂĄÄek, Jan: SpÄĹĄnĂ˝ vlak CH. 24.12. Praha: Argo 2010. 262 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 2 (46), 15.12. 2010.
(recenze, 8. 11. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2886
Eroticky elegantnĂ!
Twiggy znovu na scĂŠnÄLucie Zinke
( lucie.zinke)
Reinerova bĂĄsnickĂĄ sbĂrka je devĂĄtĂ˝m svazkem Edice ReX brnÄnskĂŠho nakladatelstvĂ Host. ZĹejmÄ kvĹŻli brnÄnskĂŠmu pĹŻvodu autora se v knize s tĂmto mÄstem setkĂĄme Äasto. SbĂrka je pĹevĂĄĹžnÄ lyrickĂĄ a hojnĂĄ na symbolistickĂŠ verĹĄe, kterĂŠ tĂŠmÄĹ v ŞådnĂŠ bĂĄsni netvoĹĂ pravidelnĂ˝ rytmus ani rĂ˝m. Pokud se ÄtenĂĄĹ plnÄ nesoustĹedĂ, mĹŻĹže mu uniknout obsahovĂĄ podstata. BĂĄsnĂk rĂĄd pouĹžĂvĂĄ netradiÄnĂ vĂ˝razy, jako napĹĂklad sofort (nÄm. ihned, neprodlenÄ), flaĹĄinet, vulva, Nunivak (druhĂ˝ nejrozsĂĄhlejĹĄĂ ostrov v BeringovÄ moĹi). Reiner rĂĄd zmiĹuje ÄeskĂŠ bĂĄsnĂky z minulĂ˝ch generacĂ a nÄkterĂŠ bĂĄsnÄ jim dokonce vÄnuje (napĹ. Seifertovi nebo Nezvalovi). VÄtĹĄina knĂĹžky je vĹĄak zamÄĹena na erotiku a popis sexuĂĄlnĂch situacĂ skrytĂ˝ch do symbolĹŻ. Pokud se poezie netĂ˝kĂĄ zmĂnÄnĂŠho tĂŠmatu, pojednĂĄvĂĄ o obyÄejnĂ˝ch vÄcech a situacĂch jako je podzim, krĂĄdeĹž kukuĹice, gramatika nebo moĹe.
HubenĂĄ stehna Twiggy obsahuje 76 krĂĄtkĂ˝ch, ale vĂ˝stiĹžnĂ˝ch bĂĄsnĂ, kterĂŠ jsou rozdÄleny do ÄtyĹ ÄĂĄstĂ: PravÄkĂŠ mÄsto, PoutÄ, ZprĂĄvy ze svÄta a KinetickĂ˝ hrob. NÄkterĂŠ jsou bez nĂĄzvu, obsah je uvĂĄdĂ pod titulem totoĹžnĂ˝m s prvnĂm verĹĄem. Reinerova poezie je velmi chytlavĂĄ a nÄkdy se ÄtenĂĄĹ mĹŻĹže podivit, jak se nestydatost mĹŻĹže promÄnit v eleganci pomocĂ metafor, metonymiĂ a symbolĹŻ. SbĂrku doporuÄuji vĹĄem, kdo majĂ aspoĹ trochu rĂĄdi poezii s nezvyklĂ˝m zpĹŻsobem vyjadĹovĂĄnĂ.
LUCIE ZINKE
Reiner, Martin: HubenĂĄ stehna Twiggy. Edice ReX, svazek 9. Brno: Host 2010. 112 stran.
(13. 11. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2894
DobrodruĹžstvĂ v Oakview
DetektivnĂ pĹĂbÄh z malomÄstaHana HudeÄkovĂĄ
( hana.hudeckova)
CelĂ˝ pĹĂbÄh je vyprĂĄvÄn z pohledu vyĹĄetĹujĂcĂho detektiva Donalda Lama, kterĂŠmu jsou pracovnĂ povinnosti velmi Äasto ztÄĹžovĂĄny jeho nadĹĂzenou, majitelkou detektivnĂ kancelĂĄĹe, Bertou Coolovou. Ta se v dobrĂŠ vĂĹe snaŞà pĹi ĹeĹĄenĂ pĹĂpadu pomĂĄhat, ale obvykle to vede spĂĹĄe ke zhorĹĄenĂ danĂŠ situace. SpoleÄnÄ vĹĄak, jak tomu u podobnĂ˝ch dvojic bĂ˝vĂĄ, dotĂĄhnou pĹĂpad ke zdĂĄrnĂŠmu konci. RozdĂlnĂĄ dvojice vyĹĄetĹovatelĹŻ vnĂĄĹĄĂ do bÄhu udĂĄlostĂ nejen napÄtĂ, ale dĂĄvĂĄ vzniknout i komicky pĹŻsobĂcĂm momentĹŻm.
Donalda Lam, aÄ velmi mladĂ˝, je opravdu zkuĹĄenĂ˝m detektivem. ĂstĹednĂm motivem je i v tomto detektivnĂm romĂĄnu vraĹžda. ZloÄin se neodehrĂĄvĂĄ uĹž na poÄĂĄtku pĹĂbÄhu, ale aĹž po tĂŠ, co jsou nĂĄm, ÄtenĂĄĹĹŻm, vyjasnÄny sloĹžitĂŠ pomÄry na malomÄstÄ v Oakview alespoĹ natolik, abychom se seznĂĄmili s postavami, kterĂŠ hrajĂ v pĹĂbÄhu dĹŻleĹžitou roli, a mohli se tak spoleÄnÄ zapojit do pĂĄtrĂĄnĂ s vyĹĄetĹovatelem D. Lamem, nebo ho dokonce pĹedstihnout.
PĂĄtrĂĄnĂ nezĹŻstĂĄvĂĄ jen v Oakview, ale jak se postupnÄ dozvĂdĂĄme, dosahuje mnohem vÄtĹĄĂch rozmÄrĹŻ, kvĹŻli vyĹeĹĄenĂ pĹĂpadu musĂ Donald Lam cestovat do mÄst jako Los Angels nebo San Francisco. Na takovĂ˝ch cestĂĄch se pĹĂpad obvykle ukĂĄĹže jako mnohem sloĹžitÄjĹĄĂ, pĹestoĹže prvotnĂm Ăşkolem bylo pouze najĂt jednu Ĺženu, o kterĂŠ uĹž dvacet jedna let nikdo neslyĹĄel. Vyplave na povrch, Ĺže ve hĹe bylo nejen rozvodovĂŠ ĹĂzenĂ, ale i sluĹĄnĂĄ suma penÄz, k nimĹž se pozdÄji pĹidĂĄvajĂ i politickĂŠ dĹŻvody, vraĹžda a nakonec i sebevraĹžda.
PĹĂbÄh i pĹeklad je zdaĹilĂ˝ a srozumitelnĂ˝. JedinĂŠ, co by mohlo ponÄkud zkazit dojem, je nesnadnĂĄ orientace ve jmĂŠnech, jelikoĹž hned nÄkolik postav vystĹĂdĂĄ bÄhem pĹĂbÄhu vĂce jmen.
Gardner, Erle Stanley: NasaÄte vĹĄechny pĂĄky. PĹeklad: Marian Siedloczek. Praha: XYZ 2010. 282 stran.
Hana HudeÄkovĂĄ
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 2 (46), 15.12. 2010.
(14. 11. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2906
Vlkodlaci a dalĹĄĂ ĹĄkĹŻdci
HitlerĹŻv zĂĄloĹžnĂ plĂĄnJana OlivovĂĄ
( jana.olivova)
AÄkoli by se ze stohĹŻ odbornĂŠ literatury tĂ˝kajĂcĂ se poslednĂch mÄsĂcĹŻ 2. svÄtovĂŠ vĂĄlky mohlo zdĂĄt, Ĺže toto obdobĂ jiĹž bylo zcela probĂĄdĂĄno a nelze objevit nic, o Äem by uĹž nepsaly desĂtky historikĹŻ, nenĂ tomu tak. StĂĄle jeĹĄtÄ existuje nÄkolik kapitol z dÄjin nÄmecko-ÄeskĂ˝ch vztahĹŻ, o kterĂ˝ch se v uÄebnicĂch historie nepĂĹĄe. DĹŻvod je prostĂ˝ - tĂŠmÄĹ nikdo o nich totiĹž nevĂ. AĹž na nÄkolik desĂtek pamÄtnĂkĹŻ, jejichĹž zaznamenanĂŠ vĂ˝povÄdi R. CĂlek prostudoval a vyuĹžil jako podklad svĂŠ knihy. DĂky tĂŠto tĂŠmÄĹ detektivnĂ prĂĄci se s tÄmito neznĂĄmĂ˝mi dÄjinami mĹŻĹžeme nynĂ seznĂĄmit i my.
PĹestoĹže je v titulu knihy zmĂnka pouze o werwolfech, nejsou tito „ozbrojenĂ vlkodlaci“ jedinou tajnou skupinou, kterĂĄ mÄla po pĹĂchodu cizĂch vojsk a obsazenĂ nÄmeckĂ˝ch ĂşzemĂ provĂĄdÄt sabotĂĄĹže a chystat tak novĂ˝ nĂĄstup nÄmeckĂŠ ĹĂĹĄe k moci. Jen na ĂşzemĂ protektorĂĄtu mÄly operovat minimĂĄlnÄ ÄtyĹi podobnĂŠ skupiny. VĹĄechny si byly v jistĂ˝ch ohledech podobnĂŠ – byly pĹĂsnÄ tajnĂŠ a jejich ÄlenovĂŠ prochĂĄzeli vĂ˝cvikem zahrnujĂcĂm nejen ovlĂĄdĂĄnĂ zĂĄkladnĂch stĹelnĂ˝ch zbranĂ, ale tĹeba i stavbu podzemnĂho bunkru nebo vĂ˝robu kapesnĂ bomby, maskovanĂŠ jako konzerva Äi plechovka kĂĄvy. Ne do vĹĄech organizacĂ ale probĂhal podobnÄ drsnĂ˝ pĹijĂmacĂ rituĂĄl jako do nÄkterĂ˝ch zvlĂĄĹĄtnĂch skupin werwolfu (jen zde byli pĹijĂmanĂ ÄlenovĂŠ biti, aby se osvÄdÄili ve svĂŠ odolnosti v pĹĂpadÄ zajetĂ, a pĹed sloĹženĂm slibu jim byla pod nehet vraĹžena tĹĂska).
V rĂĄmci jednotlivĂ˝ch kapitol se nesetkĂĄvĂĄme jen se strohĂ˝mi vĂ˝Äty faktĹŻ a vĂ˝povÄdĂ. Autor nĂĄm nabĂzĂ i Ĺadu podnÄtĹŻ k zamyĹĄlenĂ a dĂĄvĂĄ najevo, Ĺže ani informace, kterĂŠ mĂĄ k dispozici, nemusĂ bĂ˝t vĹždy kompletnĂ a stoprocentnÄ pravdivĂŠ. PrĂĄzdnĂĄ mĂsta se pak snaŞà dokonstruovat na zĂĄkladÄ logickĂ˝ch Ăşvah a dalĹĄĂch zdrojĹŻ. OpakovanÄ tak ÄtenĂĄĹe pĹivĂĄdĂ na znepokojivou myĹĄlenku, co by se asi stalo, kdyby NÄmci zaÄali s pĹĂpravou svĂ˝ch zĂĄĹĄkodnickĂ˝ch oddĂlĹŻ dĹĂv. NaĹĄtÄstĂ oficiĂĄlnĂ povolenĂ k zaloĹženĂ tajnĂ˝ch partyzĂĄnskĂ˝ch skupin bojujĂcĂch v tĂ˝lu nepĹĂtele znamenalo pro nÄmeckĂŠ vedenĂ pĹiznĂĄnĂ toho, Ĺže vĂĄlku nejspĂĹĄ k vĂtÄznĂŠmu konci nedotĂĄhnou. Proto byly prvnĂ nĂĄvrhy na zaloĹženĂ tÄchto skupin povaĹžovĂĄny tĂŠmÄĹ za velezradu. KdyĹž uĹž bylo i nejvÄtĹĄĂm nÄmeckĂ˝m fanatikĹŻm jasnĂŠ, Ĺže vĂĄlka pro nÄ vĂtÄznÄ neskonÄĂ, dali k vĂ˝cviku zĂĄĹĄkodnĂkĹŻ povolenĂ. To uĹž ale bylo pozdÄ.
RozhodnÄ nesmĂme zapomenout zmĂnit i dalĹĄĂ souÄĂĄst CĂlkovy knihy, a to krĂĄtkĂŠ fiktivnĂ pĹĂbÄhy, kterĂŠ autor vytvoĹil na zĂĄkladÄ objektivnĂch informacĂ a kterĂŠ nĂĄm teorii nÄmeckĂ˝ch podzemnĂch hnutĂ pĹibliĹžujĂ a ukazujĂ ji i z jinĂ˝ch ĂşhlĹŻ pohledu. VÄtĹĄina pĹĂbÄhĹŻ je koncipovĂĄna z pohledu NÄmcĹŻ (nebo ÄeskĂ˝ch kolaborantĹŻ), setkĂĄme se ale i s pĹĂbÄhy vyprĂĄvÄnĂ˝mi z perspektivy ÄechĹŻ nebo ruskĂ˝ch zajatcĹŻ. VÄtĹĄina tÄchto pĹĂbÄhĹŻ mĂĄ otevĹenĂ˝ nebo ĹĄpatnĂ˝ konec, s ÄĂmĹž je ale v pĹĂpadÄ vĂĄleÄnĂŠ literatury tĹeba poÄĂtat. ZvlĂĄĹĄtÄ jednĂĄ-li se o takovou literaturu, kterĂĄ se zaklĂĄdĂĄ na faktech a nemĂĄ potĹebu cokoli idealizovat.
I kdyĹž se vĂĄm pĹi ÄtenĂ mĹŻĹže zdĂĄt, Ĺže se zaÄĂnĂĄte ztrĂĄcet ve spoustÄ nÄmeckĂ˝ch jmen, nĂĄzvĹŻ mÄst a rĹŻznĂ˝ch organizacĂ, nenechte se tĂm odradit. Z informacĂ, kterĂŠ se v tomto dĂle dozvĂte, vĂĄs nikdo zkouĹĄet nebude. A kdyby vĂĄs ponÄkud zdlouhavĂŠ teoretickĂŠ pasĂĄĹže pĹece jen nebavily, pĹeÄtÄte si alespoĹ povĂdky, kterĂ˝mi jsou proloĹženy. Ty samy by vydaly za pÄknou knihu – nepatetickou, a pĹece pĹŻsobivou. PĹesnÄ takovou, jakĂĄ z pera R. CĂlka obvykle vychĂĄzĂ.
Jana OlivovĂĄ
CĂlek, Roman: WerwolfovĂŠ – Hitlerova poslednĂ tajnĂĄ zbraĹ. Praha: XYZ 2010. 270 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 2 (46), 15.12. 2010.
(14. 11. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2908
Z pohĂĄdky do pohĂĄdky
Novå kniha Šiktancových pohådekHana Vildovå
( hana.vildova)
Je v nich velmi silnÄ cĂtit inspirace lidovĂ˝m folklĂłrem a jeho atmosfĂŠra. Pracuje sice s klasickĂ˝mi pohĂĄdkovĂ˝mi motivy, upravuje si je ale po svĂŠm. PĹedevĹĄĂm, aÄkoli dobro a zlo spolu opÄt zĂĄpasĂ, komplikuje tradiÄnĂ rozdÄlenĂ postav na kladnĂŠ a zcela zĂĄpornĂŠ hrdiny, kteĹĂ jsou v zĂĄvÄru potrestĂĄni. Ĺ iktancovy pohĂĄdkovĂŠ postavy jsou tak psychologicky vĂce propracovanÄjĹĄĂ – svĂŠ jednĂĄnĂ a postoje mohou na konci pĹehodnotit, a tĂm se zjednoduĹĄnÄ ĹeÄeno polepĹĄit. MĂsto klasickĂ˝ch kouzel vlĂĄdnou v jeho pohĂĄdkĂĄch pĹĂrodnĂ zĂĄkony – mytologie a magie. Ĺ iktancovy pohĂĄdky rovnÄĹž spojuje touha lidĂ po spravedlivĂŠm svÄtÄ oproĹĄtÄnĂŠm od nenĂĄvisti a zloby a pravĂŠ lĂĄsce, aĹĽ uĹž k Ĺživotu Äi lidem.
DalĹĄĂm dĹŻleĹžitĂ˝m tĂŠmatem je samozĹejmÄ lĂĄska partnerskĂĄ – stĹet muĹžskĂŠho a ĹženskĂŠho principu stojĂcĂ ve vzĂĄjemnĂŠm protikladu. NÄĹžnĂĄ pĹŻvabnĂĄ bezbrannĂĄ dĂvka (pochĂĄzejĂcĂ vÄtĹĄinou z vyĹĄĹĄĂ spoleÄenskĂŠ vrstvy) se ocitĂĄ v nouzi, ze kterĂŠ ji zachrĂĄnĂ neohroĹženĂ˝ ÄestnĂ˝ mladĂk, kterĂŠmu na jeho nelehkĂŠm putovĂĄnĂ pomohou buÄto pĹĂrodnĂ bytosti (vlĂĄdce lesa) Äi moudrĂĄ babiÄka.
KaĹždĂĄ z tÄchto ĹĄesti ponÄkud rozsĂĄhlejĹĄĂch pohĂĄdek se vĂ˝bornÄ uplatnĂ pĹi hlasitĂŠm pĹednesu. KaĹždĂ˝m coulem lze poznat, Ĺže autorem je bĂĄsnĂk. Jeho jazyk je bĂĄsnivĂ˝, silnÄ rytmizovanĂ˝ a hravĂ˝, coĹž zpĹŻsobuje to, Ĺže je knĂĹžka pĹĂjemnÄ ÄtivĂĄ. Za dalĹĄĂ pĹednost knĂĹžky povaĹžuji jejĂ nĂĄdhernĂŠ ilustrace, kterĂ˝ch se opÄt, tak jako v jinĂ˝ch Ĺ iktancovĂ˝ch textech, chopil FrantiĹĄek SkĂĄla a kterĂŠ vystihujĂ a podtrhujĂ pravou atmosfĂŠru pohĂĄdek.
Je pravda, Ĺže Ätivo to nenĂ vskutku nĂĄroÄnĂŠ, ale nÄkdy je krĂĄsnĂŠ vrĂĄtit se do svÄta, ve kterĂŠm vĂtÄzĂ ĹĄĹĽastnĂŠ konce, a vzĂĄpÄtĂ doufat, Ĺže potkajĂ i vĂĄs.
Hana VildovĂĄ
Ĺ iktanc, Karel: Hrad SvĂcen. Praha: Karolinum 2009. 172 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 2 (46), 15.12. 2010.
(15. 11. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2914
KulturnĂ stĹet v LondĂ˝nÄ
Eroticko-sociologickĂĄ satira velkomÄstskĂŠho labyrintuMarkĂŠta JakeĹĄovĂĄ
( marketa.jakesova)
Kniha v mnohĂŠm pĹipomĂnĂĄ dobrodruĹžnĂŠ historickĂŠ romĂĄny, v nichĹž se jednotlivĂŠ nitky dÄje rozbĂhajĂ do vĹĄech moĹžnĂ˝ch smÄrĹŻ, aniĹž ÄtenĂĄĹ chĂĄpe, co majĂ spoleÄnĂŠho. VÄrny tomuto schĂŠmatu se nakonec vĹĄechny postavy spojĂ do jednoho pĹĂbÄhu, nejkladnÄjĹĄĂ postava zahyne, nejzĂĄpornÄjĹĄĂ je potrestĂĄna a bezprĂĄvĂ je vĂcemĂŠnÄ uÄinÄna pĹĂtrĹž.
HlavnĂ osu romĂĄnu tvoĹĂ osud rumunskĂŠ dĂvky pĹevezenĂŠ do LondĂ˝na a pĹinucenĂŠ k prostituci. Kolem nĂ se toÄĂ vĹĄechny ostatnĂ postavy, kaĹždĂĄ urÄitĂ˝m zpĹŻsobem vychĂ˝lenĂĄ a reprezentujĂcĂ jistĂ˝ sociĂĄlnĂ typ. PĹĂbÄh sĂĄm o sobÄ vĹĄak nenĂ tak zajĂmavĂ˝ jako zpĹŻsob psanĂ a dojem, jakĂ˝ kniha ve ÄtenĂĄĹi zanechĂĄvĂĄ. NapĹĂklad vyĹĄinutĂ˝ bohatĂ˝ umÄlec - alkoholik, nezdrĂĄhajĂcĂ se pro svĂŠ „umÄnĂ” vyuĹžĂt zloÄin, vstupuje na strĂĄnky knihy pĹevĂĄĹžnÄ formou novinĂĄĹskĂ˝ch rozhovorĹŻ, ve kterĂ˝ch se vulgĂĄrnÄ vyjadĹuje proti svĂ˝m kritikĹŻm, vÄdom si svĂŠ popularity a moĹžnosti si takovĂŠ jednĂĄnĂ dovolit. JinĂ˝ naopak velmi neĂşspÄĹĄnĂ˝ umÄlec mĂĄ v celĂŠm pĹĂbÄhu na noze sĂĄdru po tÄĹžkĂŠ autonehodÄ jakoby na dokreslenĂ svĂŠ neschopnosti. VĹĄechno se dÄje aĹž ponÄkud grotesknÄ za hranicĂ normĂĄlnosti.
Kniha je zajĂmavou kolåŞà vĹĄech moĹžnĂ˝ch ŞånrĹŻ od denĂku pĹes zĂĄpisy telefonickĂ˝ch rozhovorĹŻ a televiznĂch a novinovĂ˝ch zprĂĄv aĹž po proud naruĹĄenĂŠho vÄdomĂ slyĹĄĂcĂho neexistujĂcĂ hlasy. KromÄ toho tvrdÄ a zĂĄroveĹ velmi sugestivnÄ kritizuje souÄasnou britskou politiku a veĹejnĂŠ sluĹžby.
DĂlo lze doporuÄit, pokud ÄtenĂĄĹ pĹeskoÄĂ nechutnou ĂşvodnĂ citaci od Petera Sotose, spisovatele popisujĂcĂho sexuĂĄlnĂ sadisticko-pedofilnĂ zloÄiny.
MarkĂŠta JakeĹĄovĂĄ
Slocombe, Romain: Lolita komplex. PĹeklad: A. PflimpflovĂĄ, Praha: Odeon 2010. 360 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 2 (46), 15.12. 2010.
(15. 11. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2913
VÄÄnÄ nespokojenĂ˝ melancholik
Doktor House tak trochu jinakMarkĂŠta HavlovĂĄ
( marketa.havlova)
Dvacet jedna kapitol mapuje Ĺživot Hugha Laurieho stylem ponÄkud pĹekvapujĂcĂm. Cesta za jednotlivĂ˝mi pĹĂbÄhy je smÄsicĂ vzpomĂnek, novinovĂ˝ch ÄlĂĄnkĹŻ a recenzĂ. StĹĂdajĂ se kapitoly psanĂŠ autorÄinnĂ˝m pohledem, kde se jasnÄ drŞà faktĹŻ (pĹĂpadnÄ je doplĹuje o materiĂĄly z novin Äi ÄasopisĹŻ) s (mezi)kapitolami, kterĂŠ jsou pouze vymyĹĄlenĂ˝mi rozhovory „hlavnĂho hrdiny“ s pĹĂĄteli. Zde vyvstĂĄvĂĄ otĂĄzka, nakolik pĹesnĂŠ jsou jednotlivĂŠ informace z dialogĹŻ, kterĂ˝ch je zde jak hub po deĹĄti, a nakolik jsou jen mistrnou fabulacĂ autorky. Z tohoto dĹŻvodu podotĂ˝kĂĄm, Ĺže bychom mÄli brĂĄt vyĹÄenĂŠ vĂ˝roky spĂĹĄe s rezervou, neĹž jim pĹiklepneme punc pravdivosti.
„MÄl jsem ĹĄtÄstĂ a vĹždycky jsem si naĹĄel nÄjakou prĂĄci. Ale Äasto jsem se sĂĄm sebe ptal: Opravdu se na tohle hodĂm? Chci to vĂĄĹžnÄ dÄlat? NemÄl bych toho nechat a jĂt nÄkam uÄit? Nebo si sednout a napsat Odyssea? JenĹže to uĹž nÄkdo udÄlal,“ ĹĂkĂĄ o sobÄ Laurie a hned v Ăşvodu nĂĄm tento vĂ˝rok pĹedklĂĄdĂĄ Joyce jako jakĂŠsi motto celĂŠ knihy, kterĂŠ odhaluje vlastnosti pro tohoto herce tolik typickĂŠ. Laurieho umÄnĂ podceĹovat se vĹždy a za jakĂŠkoli situace je pro nÄj vĂce neĹž pĹĂznaÄnĂŠ. Je vÄÄnÄ nespokojenĂ˝ se svou pracĂ, ŞådnĂ˝ ĂşspÄch nenĂ dostateÄnĂ˝.
Joyce Laurieho prezentuje jako renesanÄnĂ osobnost: „Hugh Laurie. BĂ˝valĂ˝ veslaĹ svÄtovĂŠ ĂşrovnÄ, pĹedseda vysokoĹĄkolskĂŠho divadelnĂho spolku Footlights comedy troupe v Cambridge, veterĂĄn britskĂŠ divadelnĂ, televiznĂ i filmovĂŠ scĂŠny, milovnĂk motorek a boxu, nadanĂ˝ spisovatel, blĂĄznivĂ˝ muzikant, oddanĂ˝ manĹžel, starostlivĂ˝ otec tĹĂ dÄtĂ a v neposlednĂ ĹadÄ brilantnĂ herec.“
BÄĹžnĂŠho televiznĂho divĂĄka, kterĂ˝ v pravidelnĂŠm Äase usedĂĄ pĹed obrazovku, aby zhlĂŠdl dalĹĄĂ epizodu o vÄhlasnĂŠm arogantnĂm lĂŠkaĹi, pĹekvapĂ Laurieho ĹĄirokĂ˝ zĂĄbÄr, kterĂ˝ nĂĄm Joyce servĂruje s nevtĂravou lehkostĂ. DoÄkĂĄte se informacĂ, kterĂŠ vĂĄm pĹedstavĂ Hugha Laurieho nejen jako Dr. House.
BohuĹžel se ale Äasto setkĂĄte s fakty, jeĹž ho prezentujĂ prĂĄvÄ jako seriĂĄlovou postavu a srovnĂĄvajĂ skuteÄnou osobnost s fiktivnĂ. Je otĂĄzkou, zda je to dobĹe, nebo ne, protoĹže faktem zĹŻstĂĄvĂĄ, Ĺže role nabruÄenĂŠho misantropa znamenĂĄ pro Laurieho roli ĹživotnĂ – House by bez Laurieho nebyl Housem.
Toto ĹĄkatulkovĂĄnĂ autorka naĹĄtÄstĂ v zĂĄvÄru vyvracĂ:
„Jak bude svÄt na Hugha pohlĂĹžet za nÄkolik let, je zatĂm ve hvÄzdĂĄch. VĹĄe zĂĄleŞà jen na nÄm. Pokud se mu podaĹĂ vyhnout se ĹĄkatulce ‚komerÄnĂho seriĂĄlovĂŠho herce‘ Äi ‚nabruÄenĂŠho doktora‘, mĂĄ dobĹe naĹĄlĂĄpnuto stĂĄt se skuteÄnÄ kvalitnĂm hercem. Hercem, kterĂ˝ dokĂĄĹže svĂ˝m rolĂm vtisknout nejenom Ĺživot, ale i duĹĄi.“
NeĹž jsem knihu otevĹela, znala jsem akorĂĄt Dr. House, seriĂĄl, kterĂ˝ svou mimoĹĂĄdnou ĂşspÄĹĄnostĂ lĂĄme rekordy jiĹž ĹĄestou sezonu. TÄĹĄila jsem se na ucelenĂ˝ text o znĂĄmĂŠm herci, kterĂ˝ mi chronologicky poodkryje jeho Ĺživot, osobnost, pĹĂpadnÄ nÄjakĂŠ zajĂmavosti. Realita se ovĹĄem od mĂ˝ch pĹedstav, alespoĹ co do chronologiÄnosti, liĹĄila.
PĹĂbÄh Hugha Laurieho se snaŞà bĂ˝t vyprĂĄvÄn popoĹadÄ, ovĹĄem „mezikapitoly“ sloĹženĂŠ z rozhovorĹŻ tuto linii naruĹĄujĂ. PĹipadaly mi pĹĂliĹĄ vykonstruovanĂŠ a umÄlĂŠ.
Kniha mÄ nijak zvlĂĄĹĄĹĽ nenadchla, ale ani nezklamala, protoĹže jako zvĂdavĂ˝ ÄtenĂĄĹ jsem dostala uspokojivĂŠ odpovÄdi. MyslĂm si, Ĺže autorka se s nelehkĂ˝m tĂŠmatem „poprala“ docela stateÄnÄ a originĂĄlnÄ.
Katty Joyce (vlastnĂm jmĂŠnem KateĹina HejlovĂĄ) je absolventka LiterĂĄrnĂ akademie Josefa Ĺ kvoreckĂŠho, pĹŻvodem ÄeĹĄka ĹžijĂcĂ v Irsku. Pseudonym si zvolila pĹi psanĂ svĂŠ prvnĂ knihy Angelina Jolie & Brad Pitt: SpoleÄnĂ˝ pĹĂbÄh (Daranus, 2009). Katty je pĹeklad jmĂŠna a Joyce je vypĹŻjÄenĂŠ od jejĂho oblĂbenĂŠho spisovatele Jamese Joyce.
MarkĂŠta HavlovĂĄ
Joyce, Katty: Hugh Laurie – NespokojenĂ˝ melancholik. Praha: XYZ 2010. 264 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 2 (46), 15.12. 2010.
(16. 11. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2917
SvÄt je plnĂ˝ useknutĂ˝ch hlav
Na pomezĂ fikce a skuteÄnosti s novĂ˝m romĂĄnem AutofikceHana VoralovĂĄ
( hana.voralova)
ĂstĹednĂ postavou Autofikce je mladĂĄ spisovatelka Rin, kterĂĄ se rozhodne pro sepsĂĄnĂ svĂŠ fiktivnĂ biografie. DÄj romĂĄnu je tedy roztĹĂĹĄtÄn do ÄtyĹ rĹŻznĂ˝ch ÄasovĂ˝ch rovin, ÄtyĹ rĹŻznĂ˝ch ĹživotnĂch kapitol, ohraniÄenĂ˝ch autorÄinĂ˝m vÄkem.
Fikce tu splĂ˝vĂĄ s realitou a ÄtenĂĄĹ najednou nevĂ, v jakĂŠm Äasoprostoru se prĂĄvÄ nachĂĄzĂ. Celkem dobĹe promyĹĄlenou kompozici vyplĹuje postava uvÄznÄnĂĄ ve svÄtÄ svĂ˝ch obsesivnĂch pĹedstav a pĹeludĹŻ, poÄĂnaje monologem s „kundiÄkou“, imaginĂĄrnĂm chlapeÄkem Smith-Smithem, pĹes bizardnĂ varianty vlastnĂ smrti a svÄtem stvoĹenĂ˝m z useknutĂ˝ch hlav konÄe.
„Hlavou se mi mĂhaly nejrĹŻznÄjĹĄĂ pĹedstavy. Jak umĂrĂĄm nepĹirozenou smrtĂ v zahrĂĄdce ne vÄtĹĄĂ, neĹž je koÄiÄĂ Äelo, jak jsem bĹichem nabodnutĂĄ na kĹŻl v plotÄ a visĂm na nÄm ohnutĂĄ jako pĹeloĹženĂ˝ papĂr. (...) MÄla bych v tÄle zabudovanou bombu a on by mÄl na penisu upevnÄno dĂĄlkovĂŠ odpalovacĂ zaĹĂzenĂ se senzorem.“
MladiÄkĂĄ Rin, trpĂcĂ vĹĄudypĹĂtomnĂ˝mi pocity vlastnĂ bezcennosti, selhĂĄnĂ a nicoty, se v kaĹždĂŠm z tÄchto obdobĂ ocitĂĄ v nerovnĂŠm partnerskĂŠm vztahu. AÄkoli v nĂ vĹe nepĹetrĹžitÄ narĹŻstajĂcĂ chorobnĂĄ Şårlivost, svĂŠmu muĹžskĂŠmu protÄjĹĄku je plnÄ oddanĂĄ. PrĂĄvÄ onen nezĹĂzenĂ˝ sexuĂĄlnĂ Ĺživot, tanec, drogy a pĹĂĄtelstvĂ jĂ poskytujĂ jistĂ˝ Ăşkryt, pocit Ăşniku pĹed strachem z toho, co se dÄje mimo nÄj.
MĂsty aĹž brutĂĄlnĂ vulgarity je tu na mÄ ale moc. Zato oceĹuji autorskĂ˝ styl, dĂky kterĂŠmu je Rin ve svĂ˝ch promluvĂĄch neuvÄĹitelnÄ sugestivnĂ. U nÄkterĂ˝ch pasåŞà by vĹĄak bylo lepĹĄĂ trochu ubrat a vĂce se soustĹedit na existenciĂĄlnĂ rozervanost hlavnĂ postavy.
Hana VoralovĂĄ
KaneharovĂĄ, Hitomi: Autofikce. PĹeklad: J. Levora. Praha: Argo 2010. 172 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 3 (47), 2.3. 2011.
(recenze, 26. 11. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2929
Je hluchota vĹždy komickĂĄ?
SmutnĂ˝ nĂĄhled na stĂĄĹĂ s kapkou ĹženskĂŠ posedlosti a lingvistickĂŠ teorieMarkĂŠta BĂśhmovĂĄ
( marketa.bohmova)
Profesor lingvistiky Desmond Bates odchĂĄzĂ do penze a tÄĹĄĂ se, Ĺže koneÄnÄ bude mĂt Äas na vĹĄechny svĂŠ naÄtrnutĂŠ studie a knihy, kterĂŠ chtÄl vĹždy pĹeÄĂst a nepĹeÄetl. Jeho poklidnĂŠ, idylickĂŠ lenoĹĄenĂ naruĹĄĂ nĂĄruĹživĂĄ studentka Alex, kterĂŠ pĹi nedorozumÄnĂ s vybitĂ˝mi sluchadly pĹikĂ˝vne na tajnou vĂ˝pomoc s dizertaÄnĂ pracĂ o poslednĂch vzkazech sebevrahĹŻ. Z oblĂĄÄku povznesenĂŠho ega zaÄne padat ve chvĂli, kdy mu nevinnĂĄ dĂvka zaÄne strkat kalhotky do kapes, nutĂ ho, aby ji za tyto opovĂĄĹžlivosti trestal, a mezitĂm se snaŞà spĹĂĄtelit s jeho manĹželkou…
Pokud by snad ale nÄkdo Äekal jen sadomasochistickĂŠ hrĂĄtky, musĂm ho zklamat. Kniha je denĂkem stĂĄrnoucĂho muĹže, kterĂ˝ potĂŠ, co celĂ˝ Ĺživot strĂĄvil psanĂm a teoretizovĂĄnĂm, opÄt utĂkĂĄ do nĂĄruÄe pĂsmen a slov. Jeho Ĺživot se toÄĂ kolem baterek do naslouchadel, problĂŠmĹŻ s erekcĂ, tematicky zamÄĹenĂŠ nevyŞådanĂŠ poĹĄty a strachu z vĂĄnoÄnĂch svĂĄtkĹŻ „klidu“. S tÄmito skuteÄnostmi se mĹŻĹžou ÄtenĂĄĹi generaÄnÄ mladĹĄĂ hĹŻĹe ztotoĹžnit – pĹedstava nahĂŠho dÄdeÄka nĂĄs dÄsĂ, moĹžnost jakĂŠhokoli stupnÄ hluchoty si odmĂtĂĄme pĹipustit.
To, kvĹŻli Äemu stojĂ kniha urÄitÄ za doÄtenĂ, se vĹĄak neskrĂ˝vĂĄ v obsahu knihy, ale v tom, jak je onen obsah podĂĄn. PĹekladatel Richard PodanĂ˝ dostal na jaĹe svou Magnesii literu oprĂĄvnÄnÄ. RozehrĂĄvĂĄ zde geniĂĄlnĂ hru se slovy a dokĂĄĹže pĹiblĂĹžit nÄkdy urÄitou smÄĹĄnost vysokoĹĄkolskĂ˝ch procesĹŻ. PasĂĄĹž, co vĹĄechno ÄlovÄk musĂ udÄlat pro to, aby publikoval ÄlĂĄnek, aĹž je z toho unavenĂ˝ jeĹĄtÄ pĹed prvnĂm ĹĂĄdkem, Äi pĹepisy rozhovorĹŻ, kdy se dĂky hluchotÄ z potvrzenky stane podprsenka, jsou uĹž jen krĂĄsnou, ĹeknÄme, lingvistickou tĹeĹĄniÄkou na dortu.
MarkĂŠta BĂśhmovĂĄ
Lodge, David: NejtiĹĄĹĄĂ trest. PĹeklad: R. PodanĂ˝. Praha: MladĂĄ fronta 2009. 365 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 2 (46), 15.12. 2010.
(27. 11. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2931
RomĂĄn o iluzĂch starĹĄĂho muĹže
Dva pohledy na feminismus a dobrosrdeÄnostLucie Zinke
( lucie.zinke)
ZnĂĄmĂ˝ spisovatel MojmĂr, nefalĹĄovanĂ˝ ĹĄovinistickĂ˝ ÄeskĂ˝ snob hledajĂcĂ Ĺženu nedotknutou feminismem, Ĺžije iluzĂ o ideĂĄlu Ĺženy krĂĄsnĂŠ, vĂ˝bornĂŠ kuchaĹky, vĹždy dobĹe naladÄnĂŠ, kterĂĄ svĂŠho muĹže opeÄovĂĄvĂĄ, starĂĄ se o nÄj, bezmeznÄ ho miluje a hlavnÄ k nÄmu vzhlĂŞà jako k Bohu. PĹi tom vĹĄem si mĂĄ kupovat znaÄkovĂŠ obleÄenĂ, boty a ostatnĂ pro Ĺženy potĹebnĂŠ a uspokojujĂcĂ vÄci - a bĂ˝t ĹĄĹĽastnĂĄ. SvĹŻj idol objevuje v mladĂŠ nĂĄdhernĂŠ knihovnici Hedvice, kterĂĄ se zpoÄĂĄtku chovĂĄ pĹesnÄ podle jeho pĹedstav – touŞà po dÄtech, hodnĂŠm manĹželovi a domeÄku se zahradou na venkovÄ. MojmĂr si ji po krĂĄtkĂŠm Äase vezme a plnĂ jejĂ sny: majĂ dĹŻm, zahradu a dvÄ dcery (tĹetĂ dĂtÄ jĂ jejĂ muĹž uĹž nedovolĂ, protoĹže jedno mĂĄ z pĹedchozĂho manĹželstvĂ). A s postupem Äasu se Hedvika seznamuje s lidmi, kteĹĂ se po urÄitĂŠ dobÄ stanou niÄiteli jejich manĹželstvĂ. Jeho dokonalou Hedviku nasmÄrujĂ k ÄĂnskĂŠ medicĂnÄ, zahradniÄenĂ bez chemikĂĄliĂ, zdravĂŠmu biovaĹenĂ z biopotravin, pĹirozenĂŠmu porodu bez urychlujĂcĂch medikamentĹŻ i k MojmĂrem tolik obĂĄvanĂŠmu feminismu.
Hedvika touŞà po kurzu pro duly, zaloĹženĂ MateĹskĂŠho centra a Bioklubu nebo vyuÄovĂĄnĂ svĂ˝ch dcer v domĂĄcĂm prostĹedĂ. ManĹžel s jejĂmi nĂĄpady nejdĹĂve nesouhlasĂ, ale lĂĄska k Hedvice vĂtÄzĂ a aktivity svĂŠ milovanĂŠ poloviÄce povolĂ, ÄehoĹž nĂĄslednÄ lituje. DĹŻm se plnĂ povalujĂcĂmi se hraÄkami, vĹĂskajĂcĂmi vlastnĂmi i cizĂmi dÄtmi. Pan spisovatel nenachĂĄzĂ klid nikde jinde neĹž v pracovnÄ, kde pĂĹĄe, popĹĂpadÄ v jeho starĂŠm praĹžskĂŠm bytÄ. Hedvika se vÄnuje stĂĄle vĂc a vĂc svĂ˝m konĂÄkĹŻm a MojmĂr se cĂtĂ bĂ˝t odsunutĂ˝ na vedlejĹĄĂ kolej, coĹž jeho muĹžskĂŠ ego nemĹŻĹže pĹeĹžĂt…
VypravÄÄi pĹĂbÄhu, pochopitelnÄ kaĹždĂ˝ ze svĂŠho Ăşhlu vnĂmĂĄnĂ, jsou Ĺžena, dula, kterĂĄ Ĺžije s MojmĂrem a Hedvikou jiĹž sedm let a MojmĂr. StĹĂdĂĄ se tak zobrazenĂ souĹžitĂ manĹželĹŻ z pohledu feministickĂŠ starĹĄĂ Ĺženy s vnitĹnĂmi proĹžitky ĹĄovinistickĂŠho narcistnĂho muĹže, kterĂ˝ se se svĂ˝mi „chlapskĂ˝mi problĂŠmy“ svÄĹuje nejlepĹĄĂmu pĹĂteli Felixovi. DalĹĄĂ rovinou dÄje je vyprĂĄvÄnĂ pĹĂbÄhu jako takovĂŠho nezĂĄvislĂ˝m vypravÄÄem. Tato rovina tvoĹĂ pĹevĂĄĹžnou ÄĂĄst celĂŠho pĹĂbÄhu. Pokud si sestavĂme vĹĄechny tĹi dÄjovĂŠ linie dohromady, mĂĄme moĹžnost vidÄt popisovanĂŠ situace z rĹŻznĂ˝ch ĂşhlĹŻ, to nĂĄm mĹŻĹže pomoci k odhalenĂ naĹĄeho obÄasnĂŠho neuvÄdomÄlĂŠho (nebo nechtÄnÄ neuvÄdomÄlĂŠho) a nespravedlivĂŠho chovĂĄnĂ k opaÄnĂŠmu pohlavĂ. Viewegh vyprĂĄvĂ pĹĂbÄh srozumitelnĂ˝m jazykem. ObÄas mĹŻĹžete narazit na vĂ˝razy, nad kterĂ˝mi se pozastavĂte (stejnÄ jako tomu bylo v RomĂĄnu pro Ĺženy) a obÄas se vyskytnou vulgĂĄrnĂ a hanlivĂĄ slova, kterĂĄ se zde naĹĄtÄstĂ (ve srovnĂĄnĂ napĹĂklad s RomĂĄnem pro muĹže) nevyskytujĂ v tak velkĂŠm mnoĹžstvĂ.
Podle mĂŠho nĂĄzoru Michal Viewegh dopad nÄkterĂ˝ch situacĂ v knĂĹžce pĹeceĹuje, nicmĂŠnÄ to v jeho poslednĂch nÄkolika dĂlech nenĂ vĂ˝jimkou. PravidelnĂŠho ÄtenĂĄĹe a obdivovatele VieweghovĂ˝ch romĂĄnĹŻ a povĂdek tento pĹĂbÄh dvou odliĹĄnĂ˝ch nĂĄzorĹŻ na to, jak by mÄla vypadat ĹženskĂĄ a jak muĹžskĂĄ role v rodinÄ i spoleÄnosti, tĂŠmÄĹ niÄĂm nepĹekvapĂ, ale ani nezklame. Pokud jste Äetli nÄkterĂŠ rozhovory s Vieweghovou manĹželkou, v nichĹž popisuje Äinnost ve svĂŠm MateĹskĂŠm centru nebo hovoĹĂ o tom, jak chce svĂŠ dcery vyuÄovat doma, Ĺže rĂĄda kupuje zdravĂĄ jĂdla a výŞivu nebo jak praktikuje kurz pro duly, pak ve svĂŠ podstatÄ znĂĄte pĹĂbÄh BiomanĹželky.
Chcete-li nahlĂŠdnout do soukromĂ zoufalĂŠho spisovatele, kterĂ˝ si zpoÄĂĄtku myslĂ, Ĺže naĹĄel vysnÄnĂ˝ ideĂĄl milovanĂŠ Ĺženy, jeĹž ho vĹĄak zakrĂĄtko odstrÄĂ aĹž na okraj Äesna, pak BiomanĹželka vĂĄĹĄ poĹžadavek urÄitÄ splnĂ.
Lucie Zinke
Viewegh, Michal: BiomanĹželka. Brno: DruhĂŠ mÄsto 2010. 168 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 3 (47), 2.3. 2011.
(27. 11. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2932
FrĂşdovnĂ!
Jak i Efix EĹĄulc doputtoval na zĂĄvÄreÄnou bitvuMarkĂŠta BĂśhmovĂĄ
( marketa.bohmova)
ÄtenĂĄĹ se v tĂŠto knize setkĂĄ se vĹĄĂm, ÄĂm si ho zĂskal jiĹž AdamsĹŻv originĂĄl – zesmÄĹĄĹovĂĄnĂ byrokracie, ironickĂŠ zrcadlo spoleÄnosti i vtipnĂŠ glosy vĹĄevÄdoucĂho PrĹŻvodce (vÄetnÄ uvedenĂŠ bibliografie pro dalĹĄĂ studium problĂŠmu). ÄlovÄk nemusĂ bĂ˝t pĹĂznivcem sci-fi, aby si tuto knihu zamiloval. A dle mĂŠho nĂĄzoru nemusĂ bĂ˝t ani plnÄ obeznĂĄmen s pĹedchozĂmi dĂly, aby dokĂĄzal tuto poslednĂ ÄĂĄst docenit. PomocnĂkem mu bude zejmĂŠna ĂşvodnĂ ÄĂĄst, kde si pĹipomene zĂĄkladnĂ postavy. DalĹĄĂ detaily mu osvÄtlĂ prĂĄvÄ PrĹŻvodce svĂ˝mi poznĂĄmkami.
Colfer svĂŠ chytrĂŠ, chytlavĂŠ a sebeironizujĂcĂ umÄnĂ vtipu naznaÄuje jiĹž v podÄkovĂĄnĂ. VĹĄichni Li CencovĂŠ, EfixovĂŠ, metaforickĂĄ spojenĂ, kterĂĄ se v tomto vesmĂru stĂĄvajĂ realitou (ulitĂŠ kalhoty Zafoda BĂlbroxe), problĂŠmy se stravovĂĄnĂm („Lidi si musĂ –“ Tur se zhluboka nadechl, aby se uklidnil – „sami vaĹit.“) jsou znakem autorovy geniality, kterĂĄ musela nejednou potrĂĄpit pĹekladatele VĂta Penkalu, kterĂŠho za trefnost pĹekladu a pĹenesenĂ do ÄeskĂŠho prostĹedĂ neskrĂ˝vanÄ obdivuji.
Jako zaslepenĂ˝ milovnĂk celĂŠ sĂŠrie vĂĄhĂĄm, co ĹĂci vĂce. VyuĹžiji tedy FordĹŻv geniĂĄlnĂ myĹĄlenkovĂ˝ zĂĄblesk a shrnu celou svou recenzi do onoho „zamilovanĂŠho vĂ˝razu, souboru slabik rovnou mÄrou ĂşÄelnĂŠho i krĂĄsnĂŠho“ – prostÄ frĂşdovnĂ.
MarkĂŠta BĂśhmovĂĄ
Colfer, Eoin: StopaĹĹŻv prĹŻvodce GalaxiĂ (Douglase Adamse). ÄĂĄst ĹĄestĂĄ ze tĹĂ, A jeĹĄtÄ nÄco… PĹeklad: V. Penkala. Praha: Argo 2010. 286 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 2 (46), 15.12. 2010.
(28. 11. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2935
PĹĂbÄhy madam Historie
V kulisĂĄch PaĹĂĹžeKateĹina FrontzovĂĄ
( katerina.frontzova)
PrĹŻvodcem jeho zĂĄkoutĂmi a vypravÄÄem s osobitĂ˝m stylem je herec JiĹà Žåk, Älen Divadla na Vinohradech, ale takĂŠ spisovatel, scenĂĄrista, publicista a pĹekladatel. Ve svĂŠ literĂĄrnĂ prĂĄci se vÄnuje zejmĂŠna kultuĹe a historii Francie. Kniha Kdyby nĂĄm PaĹĂĹž vyprĂĄvÄla mĂĄ dvÄ volnĂĄ pokraÄovĂĄnĂ – Co jeĹĄtÄ PaĹĂĹž neĹekla a Co PaĹĂĹž zatajila.
Autor PaĹĂĹž rozÄlenil do deseti oddĂlĹŻ: ulice, mosty, nĂĄmÄstĂ, divadla, parky, kostely, hĹbitovy, kavĂĄrny, ateliĂŠry a paĹĂĹžskĂŠ metro. Navzdory poutavĂŠmu vyprĂĄvÄnĂ se ÄtenĂĄĹ obÄas v mnoĹžstvĂ toponym ztrĂĄcĂ. Je to mĂŠ prvnĂ setkĂĄnĂ s knihou, jejĂĹž Äetba vyĹžaduje mapu v ruce. Nechcete pĹece v paĹĂĹžskĂ˝ch ulicĂch bloudit ÄtyĹi dny spolu s kupcem ze strany 14.
NejpodstatnÄjĹĄĂm prvkem vyprĂĄvÄnĂ jsou, jak ĹĂkĂĄ pan Žåk, lidĂŠ: „DÄjiny ulic nejsou dÄjinami kamenĂ a cihel, z nichĹž nÄjakĂĄ anonymnĂ ruka vybudovala domy a ulice. Byli to lidĂŠ, kteĹĂ svou pĹĂtomnostĂ poznamenali kaĹždĂ˝ milimetr paĹĂĹžskĂŠho dlĂĄĹždÄnĂ. DÄjiny mÄst jsou pĹedevĹĄĂm dÄjinami jejich obyvatel, nikoliv dÄjinami pamĂĄtek.“
Historie mĂĄ podle autora mnoho podob. NenĂ jen pĹehledem historickĂ˝ch postav, krvavou historiĂ revolucionĂĄĹĹŻ, ale mĹŻĹže bĂ˝t i galeriĂ nejslavnÄjĹĄĂch malĂĹĹŻ, tribunou politikĹŻ, jeviĹĄtÄm talentovanĂ˝ch hercĹŻ i hlasem zpÄvĂĄkĹŻ. StrĂĄnky knĂĹžky jsou zaplnÄny citĂĄty bĂĄsnĂkĹŻ, spisovatelĹŻ i historikĹŻ: Victora Huga, Jacquese PrĂŠverta, Ernesta Hemingwaye, Jacquese Le Goffa...
VejdÄte do tohoto „pitoresknĂho svÄta prĹŻchodĹŻ, dvorkĹŻ, slepĂ˝ch uliÄek, zatuchlĂ˝ch chodeb a ubohĂ˝ch domkĹŻ“. Autor vĂĄm za odmÄnu odhalĂ PaĹĂĹž, jak ji neznĂĄte – „tajuplnou a zrĂĄdnou, veselou a marnotratnou, lehkomyslnou i svĂŠhlavou“.
KateĹina FrontzovĂĄ
Žåk, JiĹĂ: Kdyby nĂĄm PaĹĂĹž vyprĂĄvÄla. Praha: XYZ 2010. 274 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 3 (47), 2.3. 2011.
(29. 11. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2939
Plamen pomsty stoupå výť
VarovĂĄnĂ: NedĂĄvejte dÄtem zĂĄpalky na hranĂ!KlĂĄra PrchlĂkovĂĄ
( klara.prchlikova)
DÄj pochopĂ i ti, kteĹĂ nemÄli v rukou dĂl pĹedchozĂ. NicmĂŠnÄ takovĂ˝mto nezkuĹĄenĂ˝m ÄtenĂĄĹĹŻm unikne nÄkolik drobnĂ˝ch souvislostĂ a jejich pĹedstava o nejzajĂmavÄjĹĄĂ postavÄ celĂŠ trilogie, Lisbeth SalanderovĂŠ, bude znaÄnÄ odliĹĄnĂĄ. S exotickĂ˝ zjevem, kterĂ˝m dĂvka bezpochyby je, byste se ve skuteÄnĂŠm svÄtÄ jistÄ potkat nechtÄli, ale v tom literĂĄrnĂm za setkĂĄnĂ urÄitÄ stojĂ.
NejvÄtĹĄĂ LarssonĹŻv um tkvĂ ve vykreslovĂĄnĂ charakterĹŻ postav. HlavnĂ hrdinka Lisbeth je toho dĹŻkazem. JejĂ povaha by tÄĹžko mohla bĂ˝t komplikovanÄjĹĄĂ. Je inteligentnĂ a zĂĄroveĹ asociĂĄlnĂ, jejĂ nĂĄzor na morĂĄlku by se dal s pĹimÄĹenou dĂĄvkou benevolence oznaÄit za svĂŠrĂĄznĂ˝.
NaneĹĄtÄstĂ tam, kde vrcholĂ autorovo umÄnĂ charakterizaÄnĂ, pomalu upadĂĄ jeho schopnost udrĹžet napÄtĂ. PĹĂbÄh je plynulĂ˝, avĹĄak pĹĂliĹĄ natahovanĂ˝. Na prvnĂch dvou stech stranĂĄch uvĂĄdĂ Larsson ÄtenĂĄĹe do dÄje. NedĂĄ se ĹĂci, Ĺže by se ÄtenĂĄĹ vyloĹženÄ nudil, text je zajĂmavĂ˝, ale ponÄkud rozvleklĂ˝ s ohledem na udĂĄlosti dĹŻleĹžitĂŠ pro tok pĹĂbÄhu. PotĂŠ dojde k velkĂŠ udĂĄlosti, kdy se probudĂ naĹĄe pozornost, aby na dalĹĄĂch tĹech stech listech upadala. NadbyteÄnĂŠ plĂĄcĂĄnĂ se od niÄeho k niÄemu zaujme jen mĂĄlokoho. K ĹĄokujĂcĂm zvratĹŻm, kterĂŠ nejsou aĹž tak neÄekanĂŠ, dojde aĹž na poslednĂch padesĂĄti strĂĄnkĂĄch, jeĹž vĂĄs koneÄnÄ nutĂ hltat slovo za slovem aĹž do konce. MĂsto nekoneÄnĂŠho tĂĄpĂĄnĂ pĹi detektivnĂm pĂĄtrĂĄnĂ mohl spisovatel vÄnovat vĂce prostoru zĂĄvÄru, kterĂ˝ smrskl na nejmenĹĄĂ moĹžnĂ˝ prostor a ostĹe usekl.
Autor se vyjadĹuje vÄcnÄ a jasnÄ, jeho dĂlo nenĂ perlou pro ty, kdo v textu nehledajĂ jen pĹĂbÄh, nĂ˝brĹž i sloĹžitou literĂĄrnĂ strukturu a propracovanĂŠ slovnĂ obraty. V tomto ohledu nepĹevyĹĄuje Larssonova detektivka ostatnĂ svĂŠho druhu.
KlĂĄra PrchlĂkovĂĄ
Larsson, Stieg: DĂvka, kterĂĄ si hrĂĄla s ohnÄm. PĹeklad: A. HaidarovĂĄ. Brno: Host 2009. 608 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 3 (47), 2.3. 2011.
(30. 11. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2945
DruhĂ˝ Ĺživot jednoho muĹže
Sv. FrantiĹĄek XaverskĂ˝ vÄera i dnesElena ChvojkovĂĄ a KlĂĄra ZindulkovĂĄ
( klara.zindulkova)
Spis je neobvyklĂ˝m experimentem, co se tĂ˝Äe struktury samotnĂŠho textu i sloĹženĂ pĹĂpravnĂŠho tĂ˝mu. Zahrnuje v sobÄ popis FrantiĹĄkova kultu, a zĂĄroveĹ vybranĂŠ texty ze 17. – 18. stoletĂ, kterĂŠ se k nÄmu pokaĹždĂŠ jinĂ˝m zpĹŻsobem vĂĄĹžou, vĹĄechny s peÄlivĂ˝m komentĂĄĹem a uvedenĂm do souvislostĂ. Jako editoĹi na textech pracovali studenti vĂ˝bÄrovĂŠho seminĂĄĹe na Ăstavu ÄeskĂŠho jazyka a teorie komunikace pod zĂĄĹĄtitou FF UK v Praze.
ĂvodnĂ staĹĽ dodal Jan Andrle a po bleskovĂŠm pĹehledu FrantiĹĄkova Ĺživota, kterĂ˝ by nejednoho ÄtenĂĄĹe mohl nalĂĄkat, nĂĄsleduje zasvÄcenĂ˝ chronologickĂ˝ rozbor kultu sv. Xaveria, jenĹž je se svatĂ˝m IgnĂĄcem z Loyoly nejvĂ˝znamnÄjĹĄĂm jezuitskĂ˝m svÄtcem. Jsme seznĂĄmeni se vĹĄemi procesy kanonizace, kterĂŠ v rĂĄmci kĹesĹĽanskĂ˝ch zemĂ probĂhaly. DozvĂdĂĄme se nejen to, kdy a za jakĂ˝ch okolnostĂ byl tento svÄtec svatoĹeÄenĂ˝, ale i jakĂ˝ kostel a proÄ mu byl zasvÄcen. Kde vĹĄude byl postupnÄ pohĹbĂvĂĄn a co se dĂĄle dÄlo s jeho ostatky. VelkĂĄ pĂŠÄe je vÄnovĂĄna i zpĹŻsobu a historii zobrazovĂĄnĂ tohoto muĹže. ZajĂmavĂŠ je jeho spojenĂ se studentstvem. JelikoĹž byli jezuitĂŠ ĹĂĄdem zamÄĹenĂ˝m na vzdÄlĂĄvĂĄnĂ, setkĂĄme se napĹĂklad s mnoĹžstvĂm divadelnĂch her o sv. FrantiĹĄku, vzniknuvĹĄĂch v prostĹedĂ jezuitskĂ˝ch kolejĂ. MĂĄlokdo takĂŠ vĂ, Ĺže jeho sochu na KarlovÄ mostÄ nechala v 18. stoletĂ postavit svĂŠmu patronu filozofickĂĄ a teologickĂĄ fakulta UK. Po historickĂŠm pĹehledu pĹichĂĄzĂ na Ĺadu ĹĄĂĹenĂ Ăşcty k jezuitskĂŠmu misionĂĄĹi v ÄeskĂ˝ch zemĂch, nechybĂ popisy mĂst, kde vĹĄude se u nĂĄs nachĂĄzejĂ jeho sochy, obrazy Äi kostely. PĹi ÄtenĂ se jazykumilovnĂŠmu ÄlovÄku jen obÄas vkrĂĄdĂĄ na mysl otĂĄzka, zda by nÄkterĂŠ vÄty nebylo moĹžnĂŠ napsat stylisticky o nÄco lĂŠpe.
Po poznĂĄmkami hustÄ ovÄnÄenĂŠm Ăşvodu, v nÄmĹž se zajĂmavÄ snoubĂ aĹž pozitivistickĂĄ peÄlivost pĹi zmiĹovĂĄnĂ veĹĄkerĂŠ relevantnĂ literatury k tĂŠmatu s pomÄrnÄ ÄtivĂ˝m podĂĄnĂm samotnĂŠho textu, pĹichĂĄzejĂ na Ĺadu historickĂŠ materiĂĄly.
V onÄch deseti textech naleznete napĹĂklad sedmidennĂ modlitby, pĹeloĹženĂŠ popisy oslav na poÄest sv. Xaveria (vykreslenĂ˝ch barvitÄ a se vĹĄemi detaily vÄetnÄ drobnĂ˝ch faux pas), seznam lĂŠÄitelskĂ˝ch zĂĄzrakĹŻ spojovanĂ˝ch s tĂmto svÄtcem Äi modlitby za uzdravenĂ k FrantiĹĄku XaverskĂŠmu i jednu jeho vlastnĂ modlitbu. DozvĂme se o zĂĄzraÄnĂŠm odvrĂĄcenĂ moru a velkolepĂŠm uzdravenĂ celĂŠho nakaĹženĂŠho mÄsta. V jinĂŠm dokladu zase o uzdravenĂ jednĂŠ jedinĂŠ osoby, zato s propracovanĂ˝mi psychickĂ˝mi pochody. Jednalo se o Michala Zisu ze SicĂlie, na kterĂŠho byla podvakrĂĄt seslĂĄna nemoc, aby se uzdravil z racionĂĄlnĂ skepse a uvÄĹil. Kniha je zavrĹĄena jedinou dochovanou kramĂĄĹskou modlitbou k sv. FrantiĹĄku XaverskĂŠmu, v nĂĹž je obsaĹžena Şådost, aby BĹŻh seslal na modlĂcĂ se sĂly sv. FrantiĹĄka. Jako unikĂĄtnĂ pamĂĄtka je tato modlitba uloĹžena v NĂĄrodnĂm muzeu v Praze. ZajĂmavĂŠ je sledovat, jak si kaĹždĂĄ doba od baroka po osvĂcenstvĂ pĹizpĹŻsobila xaverovskĂ˝ kult vlastnĂm potĹebĂĄm a myĹĄlenkĂĄm.
PĂle veĹĄkerĂ˝ch zĂşÄastnÄnĂ˝ch je obdivuhodnĂĄ, otĂĄzkou jen zĹŻstĂĄvĂĄ, komu je vĂ˝sledek urÄen. ĂvodnĂ ÄĂĄst je aĹž pĹekvapivÄ ÄtivĂĄ a pĹĂbÄhovĂĄ, na druhou stranu se hemŞà cĂrkevnĂmi termĂny, s nimiĹž si moĹžnĂĄ nejeden ÄtenĂĄĹ nevĂ rady, nemluvÄ o nepĹeklĂĄdanĂ˝ch latinskĂ˝ch citĂĄtech a nĂĄpisech. RozsĂĄhlĂĄ ediÄnĂ poznĂĄmka, bibliografie i peÄlivĂŠ emendace posouvajĂ tento literĂĄrnĂ kus spĂĹĄe do kruhĹŻ odbornÄjĹĄĂho charakteru. DobovĂŠ texty jsou ale na druhou stranu komentovĂĄny srozumitelnÄ a k laickĂŠmu ÄtenĂĄĹi pomÄrnÄ vstĹĂcnÄ. OvĹĄem jako onen nalĂĄkanĂ˝ laik bych sv. FrantiĹĄka chtÄla asi vidÄt spĂĹĄe ĹživĂŠho, na lodi plujĂcĂ do dĂĄlnĂ˝ch krajĹŻ.
FidlerovĂĄ, A. Alena; Andrle, Jan a kolektiv: FrantiĹĄku nebeskĂ˝, vyslanÄe pĹesmoĹskĂ˝. PĹĂbram: Pistorius & OlĹĄanskĂĄ 2010. 244 stran.
FidlerovĂĄ, A. Alena; Andrle, Jan a kolektiv: FrantiĹĄku nebeskĂ˝, vyslanÄe pĹesmoĹskĂ˝ (zvÄtĹĄit)
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 3 (47), 2.3. 2011.
(30. 11. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2946
S PochodnĂ na Hitlera a novinĂĄĹe
Krausova kritickĂĄ reflexe vzestupu nacismu a Ăşpadku ĹžurnalistikyPetr Nagy
( petr.nagy)
PrvnĂm a rozsĂĄhlejĹĄĂm z textĹŻ je dvousetstrĂĄnkovĂ˝ esej TĹetĂ ValpurĹžina noc (1933, poprvĂŠ vydĂĄno aĹž 1952). Za svĂŠho nepĹĂtele si zde vÄhlasnĂ˝ vĂdeĹskĂ˝ karatel zvolil rychle se ĹĄĂĹĂcĂ nĂĄkazu zvanou nacionĂĄlnĂ socialismus. Bezpochyby odvĂĄĹžnĂ˝ postoj, kterĂ˝ nÄkomu mĹŻĹže zavĂĄnÄt trochou arogance – ovĹĄem bez sebedĹŻvÄry i jistĂŠ mĂry sebestĹednosti si lze kritika Krausova formĂĄtu jen tÄĹžko pĹedstavit. Vyzbrojen Ăşctyhodnou erudicĂ, bĹitkĂ˝m jazykem a znalostĂ klasickĂ˝ch literĂĄrnĂch dÄl, vyuĹžĂvĂĄ autor v tomto nerovnĂŠm souboji protivnĂkovu vlastnĂ zbraĹ – Ăşryvky z vĂ˝tvorĹŻ nacistickĂŠ propagandy. ZesmÄĹĄnÄnĂm Äi vyvrĂĄcenĂm tÄchto nenĂĄvistnĂ˝ch, absurdnĂch i lĹživĂ˝ch vĂ˝kĹikĹŻ zloÄineckĂŠho reĹžimu odkrĂ˝vĂĄ Kraus postupnÄ skuteÄnou tvĂĄĹ „udĂĄlosti zvanĂŠ Hitler“.
DruhĂ˝m textem je ZĂĄnik svÄta vinou ÄernĂŠ magie z roku 1922, v nÄmĹž autor podrobuje kritice soudobou Ĺžurnalistiku. OpÄt pĹitom vyuĹžĂvĂĄ citĂĄty z dobovĂŠho tisku, jejichĹž analĂ˝zou a srovnĂĄnĂm s dĹĂvÄjĹĄĂ praxĂ odhaluje pokleslost, vyprĂĄzdnÄnost a prodejnost dotyÄnĂŠho mĂŠdia, kterĂŠ hanlivÄ nazĂ˝vĂĄ „Äernou magiĂ“.
VydĂĄnĂ dvou stÄĹžejnĂch esejĹŻ tohoto autora je Äinem bezesporu zĂĄsluĹžnĂ˝m, na druhou stranu mohly bĂ˝t dotyÄnĂŠ texty vypraveny peÄlivÄji a s ponÄkud vÄtĹĄĂmi ohledy vĹŻÄi ÄeskĂŠmu ÄtenĂĄĹi – to se tĂ˝kĂĄ zejmĂŠna nepĹĂtomnosti poznĂĄmkovĂŠho aparĂĄtu u textĹŻ nepochybnÄ nĂĄroÄnĂ˝ch a vyĹžadujĂcĂch nezĹĂdka znalost dobovĂ˝ch reĂĄliĂ.
Petr Nagy
Kraus, Karl: TĹetĂ ValpurĹžina noc – ZĂĄnik svÄta vinou ÄernĂŠ magie. PĹeklad: H. Karlach. Brno: Barrister & Principal 2009. 232 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 3 (47), 2.3. 2011.
(1. 12. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2949
I ÄtenĂ mĹŻĹže bĂ˝t Adrenalin
VzruĹĄujĂcĂ romĂĄn pro hloubavĂŠ ÄtenĂĄĹeNikola Ĺ˝birkovĂĄ
( nikola.zbirkova)
SetkĂĄvĂĄme se zde s hlavnĂm hrdinou JiĹĂm Ryskou, kterĂ˝ je ponÄkud zĂĄhadnou osobou. PĹĂliĹĄ toho nenamluvĂ, vzĂĄpÄtĂ vĹĄak pĹekvapuje svojĂ silou a ochranĂĄĹskĂ˝m pudem, typickĂ˝m spĂĹĄe pro ĹženskĂŠ pohlavĂ. RyskĹŻv kamarĂĄd Korec ho v Ăşvodu knihy poĹĄle vlakem prozkoumat zĂĄpadnĂ venkov. Zde se s hlavnĂm hrdinou vydĂĄvĂĄme na velkou tajemnou pouĹĽ tichĂ˝m, zasnÄĹženĂ˝m, venkovskĂ˝m prostĹedĂ. BÄhem tĹĂ dnĹŻ, zejmĂŠna nocĂ, sledujeme Ryskovo dobrodruĹžstvĂ spojenĂŠ s touhou vidÄt to, co ve dne vidÄt nenĂ. NoÄnĂ nebezpeÄnĂŠ Ăşprky, nĂĄsilĂ, Ĺženy, skandĂĄlnĂ sex, incest a drogy.
RomĂĄn je plnĂ˝ drsnĂ˝ch scĂŠn, mĂsty aĹž nechutnĂ˝ch, rozhodnÄ nenĂ pro slabĹĄĂ jedince. Na druhou stranu oceĹuji nevĹĄednĂ, bohatĂ˝ jazyk, zejmĂŠna velkĂŠ mnoĹžstvĂ metafor, kterĂ˝ch v prĂłze obyÄejnÄ mnoho nebĂ˝vĂĄ a kterĂŠ ukazujĂ na autorĹŻv bĂĄsnickĂ˝ talent. Jaroslav PĂĹžl vystudoval mimo jinĂŠ dÄjiny umÄnĂ na FF UK, je bĂĄsnĂkem, spisovatelem a hudebnĂkem. PrĂĄvÄ vĹĄestrannĂĄ umÄleckĂĄ Äinnost dÄlĂĄ jeho spisovatelskou tvorbu zajĂmavÄjĹĄĂ, neotĹelou, ale takĂŠ nepĹĂliĹĄ Ätenou.
StejnÄ jako nĂĄvaly adrenalinu nepociĹĽuje kaĹždĂ˝ rĂĄd, tak se ani tato kniha nezavdÄÄĂ vĹĄem. ÄtenĂ si ale rozhodnÄ usnadnĂte, kdyĹž se pĹed samotnou Äetbou nejprve seznĂĄmĂte s autorovou pĹedeĹĄlou prĂłzou SbÄratelĂŠ knih.
Adrenalin nenĂ prvoplĂĄnovĂ˝ romĂĄn a mĂĄ do stĹedoproudovĂŠ literatury bezpochyby hodnÄ daleko, coĹž mĹŻĹže bĂ˝t jednĂm z dĹŻvodĹŻ, proÄ mĹŻĹže zĹŻstat bez povĹĄimnutĂ. Pokud vĹĄak nepatĹĂte k lenivĂ˝m ÄtenĂĄĹĹŻm a rĂĄdi nad knihami hloubĂĄte, pak je moĹžnĂĄ PĂĹžlĹŻv romĂĄn pro vĂĄs to pravĂŠ. Chce to jen umÄt sprĂĄvnÄ ÄĂst.
Nikola Žbirkovå
PĂĹžl, Jaroslav: Adrenalin. Brno: DruhĂŠ mÄsto 2010. 274 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 3 (47), 2.3. 2011.
(1. 12. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2953
PoutavĂĄ zpovÄÄ tĹicĂĄtnĂka
StruÄnĂ˝ nĂĄvod na neĹĄĹĽastnĂ˝ Ĺživot: vĹĄechno, co potĹebujeĹĄ, je lĂĄskaJakub HladĂk
( jakub.hladik)
V Ăşvodu tohoto autobiografickĂŠho romĂĄnu se dozvĂdĂĄme, Ĺže „nic v tĂŠhle knĂĹžce se nikdy nestalo a vĹĄechno v tĂŠhle knĂĹžce je pravda“. PĹĂbÄh zaÄĂnĂĄ v Äervnu roku 2008, v dobÄ, kdy je Fiksovi tĹicet let a prĂĄvÄ se rozvĂĄdĂ. Jeho Ĺživot je plnĂ˝ veÄĂrkĹŻ, alkoholu, drog, sexu, fotbalu, hudby a Ĺžen. SympatickĂŠ, ne?
Na svĹŻj Ĺživot pohlĂŞà se sebeironickĂ˝m odstupem a s nadhledem glosuje svĂŠ nezdary, vtipnĂ˝mi komentĂĄĹi shazuje proĹžĂvanĂŠ situace. KdyĹž mu jedna dĂvka Ĺekne, Ĺže je trochu divnej, tÄĹžko se proti tomuto naĹÄenĂ mĹŻĹže brĂĄnit, kdyĹž mĂĄ „v kuchyni vysekanou do zdi obĹĂ pĂÄu“.
Se sebeironiĂ souvisejĂ i neustĂĄlĂŠ promÄny autorovĂ˝ch stylizacĂ. Jednou je to „romantik“ (citlivĂ˝ a nÄĹžnĂ˝), jindy „upĹĂmnĂ˝ kluk“ (upĹĂmnĂ˝ k sobÄ i k ostatnĂm, kterĂ˝ vĹĄe Ĺekne na rovinu), „cool tĂ˝pek a pohodĂĄĹ“ (kterĂ˝ mĂĄ jiĹž vĹĄe na hĂĄku) Äi „cynik“ (arogantnĂ a nesnesitelnĂ˝). JednotlivĂŠ pĂłzy se stĹĂdajĂ podle vypravÄÄovy nĂĄlady („JĂĄ jsem vlastnÄ hroznÄ cool tĂ˝pek, pohodĂĄĹ nejvÄtĹĄĂ, vyklidnÄnej na nejvyĹĄĹĄĂ moĹžnou mĂru, na fotbale uĹž to nehrotĂm, maximĂĄlnÄ nÄjakĂ˝ slova jedovatĂ˝ plivnu k soupeĹi polohlasem. A vĹŻÄi sleÄnĂĄm jsem jemnej a nÄĹžnej a citlivĂĄ duĹĄe, kluk k pohledĂĄnĂ.“) i podle ochoty hrĂĄt jednu z mnoha sebestylizaÄnĂch rolĂ.
CelĂĄ kniha je sestavena z kratiÄkĂ˝ch kapitol, kterĂŠ jsou relativnÄ uzavĹenĂŠ, coĹž je logickĂŠ vzhledem k jejich blogovĂŠmu pĹŻvodu. PĹesto jsou zde pĹĂtomny vztahy a postavy, kterĂŠ provĂĄzejĂ celou knihu a slepujĂ tak dohromady vĂce mĂŠnÄ kompaktnĂ pĹĂbÄh. Pod jinĂ˝m jmĂŠnem se neschovĂĄvĂĄ jen autor, vĹĄechny postavy vystupujĂ pod pseudonymy (NÄĹžnĂĄ, PĹŻlnoÄnĂ, Ĺ˝ĂhanĂĄ atd.). Kdo se tedy nepohybuje ve VaĹkovÄ prostĹedĂ, nemĂĄ pĹĂliĹĄ mnoho ĹĄancĂ vypĂĄtrat, o koho se jednĂĄ (s jistotou poznĂĄvĂĄme snad jen Xindla). Na konci knihy je abecednĂ seznam nejdĹŻleĹžitÄjĹĄĂch osob zahrnujĂcĂ struÄnou charakteristiku danĂ˝ch postav.
KaĹždĂĄ kapitolka obsahuje doporuÄenou hudbu. VĂ˝bÄr kapel je pomÄrnÄ ĹĄirokĂ˝ a rozmanitĂ˝ (rockovĂ The Stooges a s nimi spojenĂ˝ Iggy Pop, popovĂ˝ Robbie Williams, post-punkovĂ Joy Division, indie kapely jako tĹeba Tocotronic Äi Pixies, nebo mĂŠnÄ znĂĄmĂŠ ÄeskĂŠ soubory ObĹĂ broskev Äi LĂĄska vole!). Jejich zaĹazenĂ do textu vĹĄak rozhodnÄ nenĂ nĂĄhodnĂŠ, pĹi ÄetbÄ poslouchanĂŠ skladby skvÄle dokreslujĂ to, co je na papĂĹe. Oproti blogovĂŠ verzi, kterĂĄ obsahuje pĹĂmĂŠ odkazy na YouTube, tu vznikĂĄ problĂŠm s hledĂĄnĂm pĂsniÄek, ale vÄĹte mi, vyplatĂ se trochu pĂĄtrat.
Velmi ÄastĂŠ jsou odkazy na literaturu, hudbu (autor sĂĄm i vystupuje na kytaru pod umÄleckĂ˝m jmĂŠnem Singleton) a popkulturu (napĹ. kdyĹž svĂŠ jednĂĄnĂ autor zdĹŻvodĹuje vÄÄnĂ˝m romantikem Tedem ze seriĂĄlu How I met your mother nebo kdyĹž zakomponuje do vyprĂĄvÄnĂ prĹŻpovĂdku z ohranĂŠ reklamy: „PÄt piv s bĂ˝valou pĹĂtelkynĂ: 200 KÄ. IontovĂ˝ nĂĄpoj na zavodnÄnĂ organismu v rannĂ kocovinÄ: 42 KÄ. UsĂnĂĄnĂ v objetĂ s bĂ˝valou pĹĂtelkynĂ, kdy kaĹždĂ˝ myslĂme na nÄkoho jinĂŠho: k nezaplacenĂ.“).
Po nÄkolika praĹžskĂ˝ch peripetiĂch se Fiksu rozhodne uniknout od civilizace, oÄistit se, a vyråŞà do dalekĂŠho NepĂĄlu. IndickĂĄ ÄĂĄst se od zbytku knihy odliĹĄuje. ZĂĄpisky jsou zde delĹĄĂ, nejsou slepenĂ˝mi stĹĂpky, ale postupujĂ den po dni, ubĂ˝vĂĄ vnitĹnĂch pocitĹŻ vypravÄÄe, mĂsty mĂĄme pocit, Ĺže Äteme cestopis zamÄĹujĂcĂ se na velkolepou krajinu, spolucestujĂcĂ a tamnĂ obyvatelstvo. PomÄrnÄ roztahanĂĄ pasĂĄĹž zpomaluje rychlĂ˝ rĂĄz prvnĂ poloviny knihy.
Za zmĂnku stojĂ vyvedenĂĄ obĂĄlka knihy, kterou mĂĄ na svÄdomĂ Vladimir 518, rapper, ilustrĂĄtor a tvĹŻrce graffiti.
VaĹkĹŻv SebedrĂĄs je kniha o zklamĂĄnĂ, o urputnĂŠ snaze nebĂ˝t sĂĄm, o citovĂŠm zmatku, o tĂĄpĂĄnĂ rozvedenĂŠho tĹicĂĄtnĂka, ale hlavnÄ o lĂĄsce. PrĂĄvÄ ta, jak pravĂ podtitul knihy, je nĂĄvodem na neĹĄĹĽastnĂ˝ Ĺživot.
Jakub HladĂk
VanÄk, JiĹĂ: SebedrĂĄs. Praha: Plus 2010. 256 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 3 (47), 2.3. 2011.
(2. 12. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2956
PolskĂĄ divoÄina, vraĹždy a Blake
VyĹĄel nejnovÄjĹĄĂ romĂĄn populĂĄrnĂ polskĂŠ autorky Olgy TokarczukovĂŠMartina KaushikovĂĄ
( martina.kaushikova)
Kniha rozhodnÄ nenechĂĄ nikoho chladnĂ˝m – buÄ se lĂbit bude, nebo ne. PĹĂbÄh pojednĂĄvĂĄ o podivĂnskĂŠ a samotĂĄĹskĂŠ JanÄ DuĹĄejkovĂŠ, kterĂĄ Ĺžije na polsko-ÄeskĂŠ hranici, v podstatÄ v divoÄinÄ. NemĂĄ rĂĄda lidi, chrĂĄnĂ zvĂĹata, sestavuje horoskopy a Äte Williama Blakea, z jehoĹž bĂĄsnÄ pochĂĄzĂ i nĂĄzev celĂŠ knihy. Kolem nĂ se zaÄnou objevovat mrtvoly zabitĂŠ podivnĂ˝m zpĹŻsobem a vĹĄe se toÄĂ kolem pytlĂĄctvĂ.
Na rozdĂl od jinĂ˝ch prĂłz TokarczukovĂŠ je tato kniha napsĂĄna bez velkĂ˝ch myĹĄlenkovĂ˝ch odboÄek Äi sledovĂĄnĂ osudĹŻ jinĂ˝ch postav. Styl dobĹe koresponduje s nehostinnĂ˝m prostĹedĂm, jehoĹž atmosfĂŠra z textu pĹĂmo sĂĄlĂĄ. Co naopak odvĂĄdĂ pozornost, jsou ekologickĂŠ a mystickĂŠ prvky, kterĂŠ jsou sice velmi populĂĄrnĂ, ale v urÄitĂ˝ch kruzĂch se naopak setkĂĄvajĂ se zĂĄsadnĂm nepochopenĂm a odporem.
StejnÄ tak hlavnĂ protagonistka, kterĂĄ pĹĂbÄh vyprĂĄvĂ, je vylĂÄena jako nepĹĂliĹĄ sympatickĂĄ osoba, tudĂĹž je tÄĹžkĂŠ se s nĂ sĹžĂt. TokarczukovĂĄ v textu zvĂ˝razĹuje nÄkterĂĄ slova – ty s pozitivnĂ konotacĂ pro hlavnĂ hrdinku –, coĹž nepovaĹžuji za pĹĂliĹĄ ĹĄĹĽastnĂŠ ĹeĹĄenĂ. Vzbuzuje to pocit, Ĺže nÄco je tak ÄtenĂĄĹi pĹĂliĹĄ okatÄ sugerovĂĄno a rovnÄĹž je tĂm brĹždÄna plynulost ÄtenĂ.
OvĹĄem dĂky naroubovĂĄnĂ zmĂnÄnĂ˝ch tĂŠmat na pĹitaĹžlivĂ˝ Şånr detektivky, byĹĽ notnÄ utahanĂŠ, se TokarczukovĂŠ daĹĂ psĂĄt o nÄÄem, co nemusĂ bĂ˝t stravitelnĂŠ pro kaĹždĂŠho. Nutno uznat, Ĺže tento pĹĂbÄh je dĂky tomu pochopitelnĂ˝ pro ÄtenĂĄĹe na celĂŠm svÄtÄ. A to je klĂÄovĂŠ pro to, aby se romĂĄn stal ĂşspÄĹĄnĂ˝m.
Olga TokarczukovĂĄ: SvĹŻj vĹŻz i pluh veÄ pĹes kosti mrtvĂ˝ch. PĹeklad Petr VidlĂĄk: Host, Brno 2010. 262 stran.
Martina KaushikovĂĄ
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 3 (47), 2.3. 2011.
(2. 12. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2959
BlonÄatĂĄ bestie v Praze
HimmlerĹŻv mozek se jmenuje HeydrichMartina KaushikovĂĄ
( martina.kaushikova)
Za ÄtyĹmi H se skrĂ˝vajĂ ÄtyĹi slova v nÄmÄinÄ: Himmlers Hirn heiĂt Heydrich: HimmlerĹŻv mozek se jmenuje Heydrich. Tato posmÄĹĄnĂĄ vÄta, vystihujĂcĂ, kdo stojĂ za Äiny a rozhodnutĂmi jednoho z nejvlivnÄjĹĄĂch muŞů ĹĂĹĄe, byla prĂ˝ v obdobĂ nacismu velmi populĂĄrnĂ.
Kniha vĹĄak nenĂ zamÄĹenĂĄ pouze na Heydricha, jak by se dalo usuzovat z nĂĄzvu. Je o malĂ˝ch i velkĂ˝ch obÄtech druhĂŠ svÄtovĂŠ vĂĄlky, o hledĂĄnĂ lidskosti a soudrĹžnosti v tÄĹžkĂ˝ch dobĂĄch, o lidech, kteĹĂ tÄmto udĂĄlostem byli pĹĂtomnĂ, nebo se do nich sami aktivnÄ zapojili, o systĂŠmu, ze kterĂŠho vĹĄechno stvĹŻrnĂŠ vyrĹŻstalo. Je o jednotlivcĂch, kteĹĂ majĂ na rukou mnoho krve i o tÄch, co se snaĹžili stavÄt proti bezprĂĄvĂ. DvÄ linie knihy v sobÄ ukrĂ˝vajĂ malĂŠ pĹĂbÄhy, kterĂŠ jsou vĹĄak nedĂlnou souÄĂĄstĂ historie. Jsou vÄtĹĄinou o lidech, kteĹĂ sehrĂĄli svou roli a aÄkoli ta role byla dĹŻleĹžitĂĄ, ba tĹeba klĂÄovĂĄ, tito lidĂŠ nejsou znĂĄmĂ a oslavovanĂ. Jsou to lidĂŠ, kterĂŠ zastĂnily osudy jinĂ˝ch a autor jim svĂ˝m krĂĄtkodobĂ˝m pĹivedenĂm k Ĺživotu vzdĂĄvĂĄ poctu a uznĂĄnĂ. TÄmi dvÄma hlavnĂmi liniemi jsou rĹŻst Heydrichova postavenĂ a upevĹovĂĄnĂ moci a pĹipravovanĂ˝ atentĂĄt, za kterĂ˝m stojĂ tĹi dnes nesmrtelnĂ muĹži: GabÄĂk, KubiĹĄ a ValÄĂk. Osudy lidĂ, kteĹĂ se nikdy nemuseli setkat. PĹesto se tak stalo a tĂm spoleÄnĂ˝m prĹŻseÄĂkem osudĹŻ je jedna libeĹskĂĄ zatĂĄÄka, kterĂĄ zmÄnĂ Ĺživoty mnoha dalĹĄĂch lidĂ.
VĹĄe, co o operaci Anthropoid mohlo bĂ˝t ĹeÄeno, uĹž nejspĂĹĄ ĹeÄeno bylo. Ale ani to, ani ztĂĹženĂĄ prĂĄce s hledĂĄnĂm faktĹŻ a mapovĂĄnĂm celĂŠ skuteÄnosti neodradily autora, kterĂ˝ o hrdinskĂŠm Äinu ÄeskoslovenskĂ˝ch paraĹĄutistĹŻ a smrti ĹĂĹĄskĂŠho protektora poprvĂŠ slyĹĄel z vypravovĂĄnĂ svĂŠho otce. Fascinovalo ho prĂ˝ natolik, Ĺže se rozhodl napsat knihu.
S trochou nadsĂĄzky by se dalo ĹĂct, Ĺže se ÄtenĂĄĹ a to hlavnÄ v zaÄĂĄtku knihy stĂĄvĂĄ jakĂ˝msi ÄernĂ˝m pasaŞÊrem pĹi hledĂĄnĂ pravdy, sbÄru materiĂĄlĹŻ, pĹi obhlĂdce lokacĂ, na kterou se autor vypravil; je vtaĹžen do honu, jehoĹž jedinĂ˝m cĂlem jsou fakta. A autor zde volĂ velmi intimnĂ zpĹŻsob vypravovĂĄnĂ, kdyĹž ÄtenĂĄĹi odhaluje vĹĄechny svĂŠ nejistoty, pochybnosti, vĂĄhĂĄnĂ nad materiĂĄly, dokonce i rozhoĹÄenĂ nad dĂly rychlejĹĄĂ literĂĄrnĂ konkurence. DĂĄvĂĄ jasnÄ najevo, Ĺže dobu neproĹžil a nestylizuje se do role vĹĄevÄdoucĂho vypravÄÄe.
Je to postmodernĂ hra se ÄtenĂĄĹem a Şånrem, z kterĂŠ vznikĂĄ polemika s historickĂ˝m romĂĄnem. Autor mĂĄ totiĹž velmi vyhranÄnĂ˝ nĂĄzor na beletristickĂŠ vĂ˝mysly na Ăşkor historickĂ˝ch udĂĄlostĂ a tento postoj se promĂtĂĄ i do pĹĂbÄhu. Je to boj o pravdu, kterĂĄ nemusĂ bĂ˝t vĹždy ĂşplnÄ jasnĂĄ a zĹetelnĂĄ, a proto dĂĄvĂĄ Binet ÄtenĂĄĹi vybrat mezi jeho vlastnĂ pĹedstavivostĂ a nedostatkem odpovĂdajĂcĂch informacĂ. PĹitom je schopen konkrĂŠtnĂ situaci rozepsat natĹikrĂĄt a opatĹit autorskĂ˝m komentĂĄĹem, kterĂĄ z verzĂ je nejpravdÄpodobnÄjĹĄĂ. MĂĄ tak lepĹĄĂ pocit, protoĹže ÄtenĂĄĹe zĂĄmÄrnÄ nemystifikuje.
RomĂĄn pĂĹĄe Francouz, a proto se nepĹedpoklĂĄdĂĄ, Ĺže ÄtenĂĄĹ znĂĄ vĹĄechny historickĂŠ souvislosti. Autor situace dokresluje a vysvÄtluje s naprostou lehkostĂ, vĹĄe se stĂĄvĂĄ souÄĂĄstĂ pĹĂbÄhu. Okolnosti totiĹž nejsou pĹipomĂnĂĄny pĹĂmo, ale vĹždy skrze dialog, citace, vyzdviĹženĂ nebo naopak zpochybnÄnĂ atd.
ÄeskĂ˝ ÄtenĂĄĹ je nejspĂĹĄe pyĹĄnĂ˝, v romĂĄnu lze totiĹž najĂt pasĂĄĹže vyznĂĄnĂ autora okouzlenĂŠho naĹĄĂ zemĂ. Äeskoslovensko a pozdÄji i Äechy jsou vidÄny spĂĹĄe naivnĂm pohledem cizince, kterĂ˝ se zde zjevnÄ nadchnul nejen pro historii. SlyĹĄet nĂĄzor cizince a vidÄt situaci z jeho pohledu je vĹĄak nepochybnÄ dalĹĄĂm zajĂmavĂ˝m apektem tĂŠto knihy.
Za nejvÄtĹĄĂ klad povaĹžuji podrobnĂŠ zkoumĂĄnĂ vztahu reality a fikce. Autorova preciznost pĹi hledĂĄnĂ materiĂĄlĹŻ je viditelnĂĄ na prvnĂ pohled, ale je to prĂĄvÄ zpĹŻsob uchopenĂ a vypravovĂĄnĂ celĂŠho pĹĂbÄhu, kterĂŠ z romĂĄnu dÄlajĂ nÄco vĂ˝jimeÄnÄjĹĄĂho.
Martina KaushikovĂĄ
Laurent Binet: HHhH. PĹeklad Michala MarkovĂĄ: Argo, Praha 2010. 352 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 3 (47), 2.3. 2011.
(2. 12. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2960
Komu zvonĂ hrana? TobÄ!
S kaĹždou vteĹinou, kdy na svÄtÄ nÄkdo zemĹe, odchĂĄzĂ i kus tebeElena ChvojkovĂĄ a Barbora StehlĂkovĂĄ
( elena.chvojkova)
MozaikovitĂŠ vyprĂĄvÄnĂ toÄĂcĂ se kolem postav tĹĂ sourozencĹŻ, jejich matky a smrti otce - lĂŠkaĹe. RomĂĄn obsahuje pĹehrĹĄel Ăşvah o ĹživotÄ a o hodnotĂĄch, kterĂŠ se vĹĄak s neuvÄĹitelnou elegancĂ prolĂnajĂ v lahodnĂŠ pyrĂŠ spousty pĹĂchutĂ. BratĹi Hans a Emil se sestrou KateĹinou dostĂĄvajĂ dopisy plnĂŠ nenĂĄvisti a pomluv od otcova bĂ˝valĂŠho nejlepĹĄĂho pĹĂtele, se kterĂ˝m kdysi sedĂĄval v kuchyni a ĹeĹĄil, jak morĂĄlnÄ a s rovnĂ˝mi zĂĄdy ustĂĄt komunistickĂ˝ diktĂĄt. StojĂ pĹed otĂĄzkou, zda byl skuteÄnÄ jejich otec plnĂ˝ zĂĄsad a pĹesvÄdÄenĂ, zda se nestal posluhovaÄkou reĹžimu na Ăşkor svĂ˝ch pacientĹŻ. Je to jejich otec, uÄitel, je to jejich vzor. A co vyrostlo z nich samĂ˝ch? OtĂĄzka se nĂĄhle rozĹĄiĹuje a nutĂ je pĹemýťlet, zda i oni proĹĄli toto obdobĂ tak, jak by si otec pĹĂĄl. Jak moc se svÄt zmÄnil a do jakĂŠ mĂry zĹŻstal stejnĂ˝. PĹĂbÄh je vlastnÄ obyÄejnĂŠ vyprĂĄvÄnĂ o obyÄejnĂ˝ch Ĺživotech, naplnÄnĂŠ vĹĄak neobyÄejnĂ˝mi nĂĄmÄty a Ăşvahami, kterĂŠ vedou k pokoĹe ducha a hlubĹĄĂmu zamyĹĄlenĂ nad existencĂ nejen sebe sama. A to ne populĂĄrnĂ cestou ÄervenĂ˝ch knihoven, ale stylem naplnÄnĂ˝m takovou nÄhou, Ĺže z toho aĹž mrazĂ.
AutorĹŻv zĂĄmÄr, aby jeĹĄtÄ vĂce vynikla volnĂĄ „pĹelĂŠvavost" textu (jak uvĂĄdĂ v ediÄnĂ poznĂĄmce Petr HruĹĄka) je podpoĹena napĹĂklad zruĹĄenĂm uvozovek v pĹĂmĂŠ ĹeÄi a pouze lehkĂ˝m grafickĂ˝m oddÄlenĂm jednotlivĂ˝ch kapitol. NerozhodnĂ˝m ÄtenĂĄĹĹŻm bych rĂĄda poradila: pĹeÄtÄte si ji. OsobnÄ touĹžĂm prĂĄvÄ teÄ – ve chvĂli, kdy jsem ji doÄetla – pustit se do nĂ znovu.
Elena ChvojkovĂĄ a Barbora StehlĂkovĂĄ
BalabĂĄn, Jan: Zeptej se tĂĄty. Brno: Host 2010. 184 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 3 (47), 2.3. 2011.
(2. 12. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2961
NahoĹklĂ˝ ĂşsmÄv
Niklas Frank vydal knihu o svĂŠ matce, ĹženÄ popravenĂŠho Hanse FrankaEva MarkovĂĄ
( dominik.melichar)
Niklas Frank se narodil roku 1939 v MnichovÄ, a to jako nejmladĹĄĂ z 5 dÄtĂ manĹželĹŻ FrankovĂ˝ch. Hans Frank, NiklasĹŻv otec, byl od roku 1939 neomezenĂ˝m vlĂĄdcem GenerĂĄlnĂho gouvernamentu.
Smrt je vĹĄude
Kniha Moje nÄmeckĂĄ se zaÄĂnĂĄ kapitolou VraĹžda z milosti jako prolog, v nĂĹž autor popisuje svĂŠ poslednĂ setkĂĄnĂ s matkou Brigitou Frankovou v nemocnici roku 1959, kde umĂrala po infarktu. - Epilog se jmenuje Ty sladkĂŠ straĹĄnĂŠ babiÄky; citujme:
„Jsme babiÄky, kterĂŠ svĂŠ mlÄenĂ o zloÄinech dĂĄl stĹeĹžĂme v duĹĄi, jeĹž se nikdy neuzdravĂ, ale vybudovaly jsme novĂŠ NÄmecko, to pĹece nÄco znamenĂĄ, a vrĂĄtily jsme se v novĂŠm lesku jako zĂĄzraÄnĂŠ sleÄny a americkĂŠ kurviÄky, abychom ranÄnĂ˝m muŞům doma opatĹily to nejnutnÄjĹĄĂ. (…) Jsme nevinnĂŠ, (…), Hitlera jsme zahnaly plĂĄÄem, odhalily jsme naĹĄe kundy, my, nÄmeckĂŠ babiÄky, vegetujeme opeÄovĂĄvanĂŠ ve starobincĂch, uklidnÄnĂŠ sedativy (…).“
StĹedoevropskĂĄ realita
Pokud bych nevÄdÄla, Ĺže si jejĂ autor vlastnÄ nic, co je v knize psĂĄno, nevymyslel, ale Ĺže se jednĂĄ o peÄlivou rekonstrukci vybudovanou na zĂĄkladÄ pramenĹŻ pĂsemnĂ˝ch i orĂĄlnĂch, povaĹžovala bych ji za velmi povedenĂ˝ stĹedoevropskĂ˝ romĂĄn. OdehrĂĄvĂĄ se na nÄmeckĂŠm ĂşzemĂ, je zde hojnÄ tematizovĂĄn nacismus, vyrovnĂĄvĂĄnĂ se s minulostĂ. StÄĹžejnĂ jsou pro knihu motivy souvisejĂcĂ se sexem/erotikou, nikoli vĹĄak v duchu romantismu. Sex je zde prostĹedkem pro zĂskĂĄnĂ moci, pro jejĂ upevnÄnĂ i jejĂ demonstraci. Knihu Moje nÄmeckĂĄ matka bychom mohli ÄĂst takĂŠ jako grotesku a/nebo jako text plnĂ˝ absurdit.
Ano, byl by to velmi dobrĂ˝ stĹedoevropskĂ˝ romĂĄn, kdyby to byla fikce. Tento text se vĹĄak natolik zaklĂĄdĂĄ na pravdÄ, Ĺže nezbĂ˝vĂĄ neĹž ho nazvat Ĺživotopisem. Ale koho? NĂĄzev knihy i fotografie na jejĂch deskĂĄch napovĂdajĂ, Ĺže se jednĂĄ o biografii Marie Brigity FrankovĂŠ. MĹŻĹžeme zde vĹĄak poodhalit i pĹĂbÄh Hanse Franka anebo autora samotnĂŠho. PovedenÄ jsou vĹĄak vykreslovĂĄny i charaktery dalĹĄĂch postav (Hitler, Himmler,…). KvĹŻli tomu, Ĺže autor lĂÄĂ celĂ˝ Ĺživot svĂŠ matky, mĹŻĹžeme z textu vyÄĂst mnoho takĂŠ o tom, jak se v prvnĂ polovinÄ 20. stoletĂ promÄĹovala nÄmeckĂĄ spoleÄnost (kterĂĄ Niklasovy knihy rozhodnÄ nepĹijala s nadĹĄenĂm).
Klobouk dolĹŻ pĹed pĹekladatelem
MyslĂm, Ĺže Vlastimil Dominik odvedl velmi dobrou prĂĄci. PodaĹilo se mu zachovat zdĂĄnlivou jednoduchost Frankova textu - barvitĂ˝, avĹĄak nikoli bĂĄsnickĂ˝ jazyk totiĹž autor sklĂĄdĂĄ do rĹŻznÄ rozsĂĄhlĂ˝ch syntaktickĂ˝ch celkĹŻ, coĹž ve ÄtenĂĄĹi vyvolĂĄvĂĄ dojem mluvenĂŠ ĹeÄi, pĹĂbÄhu vyprĂĄvÄnĂŠho vĹĄevÄdoucĂm vypravÄÄem. NÄkdy nĂĄs vypravÄÄ pĹĂmo vtahuje do dÄje, jindy nĂĄm pĹipomĂnĂĄ, Ĺže se jednĂĄ o pĹĂbÄh rekonstruovanĂ˝ na zĂĄkladÄ rĹŻznĂ˝ch pramenĹŻ. Dominikovi se podaĹilo zachovat i v nÄmeckĂŠm textu neustĂĄle pĹĂtomnĂ˝ úťklebek, pousmĂĄnĂ.
PĹekladatel si umnÄ poradil takĂŠ s promluvami v bavorskĂŠm dialektu, kterĂŠ v nÄmeckĂŠm originĂĄle nejsou opoznĂĄmkovanĂŠ. V ÄeskĂŠm textu autor zachoval nÄmeckou promluvu v bavorĹĄtinÄ, v zĂĄvorce pak nĂĄsleduje ÄeskĂ˝ pĹeklad, ve spodnĂ ÄĂĄsti strĂĄnky je poznĂĄmka pĹekladatele vysvÄtlujĂcĂ, Ĺže výťe se v textu jednĂĄ o bavorskĂ˝ dialekt.
PĂĄr slov zĂĄvÄrem
Moje nÄmeckĂĄ matka je dĹŻleĹžitĂĄ nejen pro NÄmce, vyrovnĂĄvajĂcĂ se nacistickou minulostĂ, ale pro celou stĹednĂ Evropu, v nĂĹž je nacismus jeĹĄtÄ stĂĄle ne dobĹe zahojenou ranou. PĹĂstup Niklase Franka pak mĹŻĹže bĂ˝t urÄitĂ˝m nĂĄvodem i k tomu, jak se vyrovnat s minulostĂ komunistickou. Opomenout nemĹŻĹžeme ani estetickĂ˝ pĹĂnos tĂŠto knihy - kdyby byla veĹĄkerĂĄ literatura faktu psĂĄna tak jako Moje nÄmeckĂĄ matka, urÄitÄ by jejĂ stoupla jejĂ oblĂbenost i mezi ĹĄirokou veĹejnostĂ.
Frank, Niklas: Moje nÄmeckĂĄ matka. PĹeklad: V. Dominik, Praha: PrĂĄh 2010. 398 stran.
Eva MarkovĂĄ
Moje nÄmeckĂĄ matka.
Niklas Frank: Moje nÄmeckĂĄ matka
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 7, Ä. 1 (45), 1.11. 2010.
(4. 12. 2010, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2966
SexuĂĄlnĂ smrĹĄĹĽ s titulem ĹĄlechtice
KĂ˝Ä v knihkupeckĂ˝ch poliÄkĂĄchLucie Zinke
( lucie.zinke)
Vinkomt Sam Lennox, znĂĄmĂ˝ v celĂŠm LondĂ˝nÄ jako sukniÄkĂĄĹ a velmi pohlednĂ˝ svĹŻdnĂk, o nÄmĹž se ĹĄĂĹĂ zvÄst dokonalĂŠho milence, spatĹĂ na jednom z veÄĂrkĹŻ obraz, na nÄmĹž je krĂĄsnĂĄ Alexandra IonidesovĂĄ v EvinÄ rouĹĄe. Sam se musĂ ihned s modelkou seznĂĄmit a poslĂŠze se ji snaŞà svĂŠst. Alexandra zpoÄĂĄtku jeho sexuĂĄlnĂ nabĂdku odmĂtĂĄ, nicmĂŠnÄ netrvĂĄ to dlouho a podlehne. Ze sexuĂĄlnĂho vztahu se vyvine lĂĄska, avĹĄak na cestÄ ke svatbÄ Sama a Alexandry stojĂ nÄkolik pĹekĂĄĹžek.
Susan Johnson popisuje dosti lacinĂ˝m zpĹŻsobem pĹedevĹĄĂm prĹŻbÄh milostnĂ˝ch aktĹŻ hlavnĂch hrdinĹŻ. PrvnĂ strĂĄnky snad jeĹĄtÄ mohou zaujmout, avĹĄak dalĹĄĂ se stĂĄvajĂ donekoneÄna se opakujĂcĂmi, rutinnĂmi a monotĂłnnĂmi. Autorka naoko odvĂĄĹžnÄ a obÄas zbyteÄnÄ zabĂhĂĄ do podrobnĂ˝ch detailĹŻ. Velice Äasto se opakuje (hlavnÄ pĹi deskripci samotnĂŠho pohlavnĂho aktu) a pouĹžĂvĂĄ stejnĂĄ slova (napĹ. touha, neodolatelnÄ krĂĄsnĂ˝, do horoucĂch pekel, apod.), takĹže se Äetba po krĂĄtkĂŠm Äase stĂĄvĂĄ stereotypnĂ a nudnou. V pĹĂbÄhu chybĂ umÄleckĂ˝ jazyk i rozmanitost vyjadĹovĂĄnĂ. PrvnĂch padesĂĄt strĂĄnek vĂĄm prozrazuje, o co se bude jednat ve zbytku knihy. Snad nadsĂĄzka je zde vyuĹžita v hojnĂŠ mĂĹe, ne vĹĄak jako jazykovĂ˝ prostĹedek: hlavnĂ hrdinka proĹžĂvĂĄ minimĂĄlnÄ padesĂĄt orgasmĹŻ za noc a hlavnĂ hrdina funguje jako sexuĂĄlnĂ robot.
Ti, kdo hledajĂ psanĂ o sexu bez nĂĄpaditosti a napÄtĂ, Äetbu bez jakĂŠhokoli vĂ˝znamnÄjĹĄĂho dÄje, mohou marnit touto knihou svĹŻj Äas. VĂ˝hodou je, Ĺže budete mĂt rychle pĹeÄteno. Nejen proto, Ĺže nenĂ potĹeba ŞådnĂ˝ch filozofickĂ˝ch Ăşvah, ale takĂŠ proto, Ĺže kdyĹž omylem pĹeskoÄĂte pĂĄr strĂĄnek, urÄitÄ o nic nepĹijdete a moĹžnĂĄ to ani nepostĹehnete. ChudĂ˝ dÄj se sice tvĂĄĹĂ, Ĺže se odehrĂĄvĂĄ ve vzneĹĄenĂ˝ch dobĂĄch minulĂ˝ch, nicmĂŠnÄ i to je pouhĂĄ kamuflĂĄĹž v nepodaĹenĂŠm dĂle zaĹaditelnĂŠm do brakovĂŠ literatury.
Johnson, S.: DĂĄma z obrazu. Ostrava: Domino 2010. Alena HorvĂĄthovĂĄ. 217 stran.
(8. 2. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2974
ÄekĂĄnĂ na Godota
Kniha, v nĂĹž nezaznĂ ani onen pomyslnĂ˝ vĂ˝stĹelMarkĂŠta BĂśhmovĂĄ
( marketa.bohmova)
Absolvent FAMU, scĂŠnarista a dramaturg Martin BezouĹĄka nĂĄm pĹedklĂĄdĂĄ pĹĂbÄh „vÄÄnÄ debutujĂcĂho reĹžisĂŠra“ Jana Hartmana. PĹi boji se svĂ˝mi morĂĄlnĂmi filmaĹskĂ˝mi zĂĄsadami hledĂĄ ono sprĂĄvnÄ honosnĂŠ tĂŠma, nachĂĄzĂ vĹĄak jen rannĂ kocovinu v cizĂch postelĂch a zakĂĄzanou lĂĄsku v podobÄ dlouhonohĂŠ zrzky.
TragikomickĂĄ story z ÄasĹŻ, kdy pĹihoĹĂvalo (jak znĂ podtitul), nevypovĂdĂĄ o dobÄ pĹed rokem 1989 nic novĂŠho. PĹipomenete si, Ĺže ÄlovÄk se musel kontrolovat, o Äem a pĹed kĂ˝m mluvĂ. ZjistĂte (Äi si potvrdĂte domnÄnku), Ĺže reĹžisĂŠĹi se od ÄasnĂ˝ch odpolednĂch hodin schĂĄzejĂ v kavĂĄrnĂĄch a klubech, kdy se posilnÄni alkoholem informujĂ o souÄasnĂ˝ch kuloĂĄrnĂch zkazkĂĄch a domlouvajĂ se, kdo s kĂ˝m natoÄĂ jakĂ˝ film, nebo se o to (jako nĂĄĹĄ hrdina) pokusĂ.
CelĂ˝ch 200 stran je rozdÄleno do 38 (!) kapitol - ty jsou opravdu krĂĄtkĂŠ, pĹi formĂĄtu A5 je stĂhĂĄte doÄĂtat i mezi stanicemi hromadnĂŠ dopravy. JednotlivĂŠ dny jsou tak rozskouskovĂĄny do nÄkolika samostatnĂ˝ch ÄĂĄstĂ, uvedenĂ˝ch dosti popisnĂ˝mi nĂĄzvy, kterĂŠ ve vÄtĹĄinÄ pĹĂpadĹŻ pĹŻsobĂ aĹž pĹĂliĹĄ nĂĄvodnÄ, chvĂlemi i odrazujĂ od samotnĂŠho ÄtenĂ. (Ano, podobnĂ˝ vzor sice nalezneme i v TĹech muĹžĂch ve Älunu, ale J. K. Jerome na rozdĂl od BezouĹĄky tento zpĹŻsob pouĹžĂvĂĄ jako osnovu kapitoly, ne jako jejĂ shrnutĂ.) GrafickĂŠ znĂĄzornÄnĂ ÄĂsla kapitoly v reĹžisĂŠrskĂŠ klapce uĹž pĹŻsobĂ jen jako lacinĂ˝ doplnÄk.
MoĹžnĂĄ nĂĄm tedy BezouĹĄka umoĹžĹuje nĂĄhled do vĂce Äi mĂŠnÄ atraktivnĂho filmaĹskĂŠho prostĹedĂ, ale jeho literĂĄrnĂ poÄin zĹŻstane vĹždy jen tramvajovĂ˝m ÄtenĂm, kde se avizovanĂŠho Godota doÄkĂĄte nejdĹĂve v druhĂŠm pokraÄovĂĄnĂ.
MarkĂŠta BĂśhmovĂĄ
BezouĹĄka, Martin: PĹĂbÄh opravdovĂŠho reĹžisĂŠra. Praha: VakĂĄt 2010. 200 stran.
(3. 3. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2983
ShakespearovskĂŠ theatrum mundi
„Not of an age, but for all time“Tereza HĂ˝skovĂĄ
( tereza.hyskova)
Budete-li ke knize pĹistupovat pouze jako ke komentĂĄĹi plĂĄnovanĂŠho kompletnĂho vydĂĄnĂ Shakespearova dĂla, ÄekĂĄ vĂĄs milĂŠ pĹekvapenĂ. Chcete-li ÄĂst Ĺživotopis nejslavnÄjĹĄĂho renesanÄnĂho dramatika, nevyhnete se zklamĂĄnĂ. V tĂŠto vĂce neĹž devĂtisetstrĂĄnkovĂŠ knize nenajdete ani ŞådnĂŠ memoĂĄrovĂŠ vĂ˝levy typu „jak jsem pĹeklĂĄdal Shakespeara“, mĂsto toho vĂĄs Martin HilskĂ˝ vtĂĄhne do fascinujĂcĂho svÄta masek, kostĂ˝mĹŻ a lĂÄidel, svÄta nesmrtelnĂ˝ch pĹĂbÄhĹŻ a postav, jejich promluv a dialogĹŻ, pĹiblĂŞà vĂĄm autorovu poetiku, jeho myĹĄlenĂ a imaginaci.
V ĂşvodnĂm slovu HilskĂ˝ charakterizuje shakespearovskĂŠ pĹeklady jako dialog naĹĄĂ reality s alĹžbÄtinskou AngliĂ. ÄtenĂĄĹĹŻm ĂşspÄĹĄnÄ zprostĹedkovĂĄvĂĄ svĂŠ rozmlouvĂĄnĂ „s renesanÄnĂm myĹĄlenĂm a cĂtÄnĂm“ formou studiĂ a esejĹŻ, kterĂŠ vznikaly v prĹŻbÄhu dvaceti pÄti let soubÄĹžnÄ s pĹeklady a pro toto vydĂĄnĂ jsou upraveny s ohledem na zamÄĹenĂ celĂŠ knihy. MnohĂŠ jsou vĂ˝raznÄ krĂĄceny a v ediÄnĂ poznĂĄmce se upozorĹuje napĹĂklad na fakt, Ĺže publikace nemohla obsĂĄhnout velmi bohatou inscenaÄnĂ historii dÄl. Kniha dodrĹžuje tradiÄnĂ dÄlenĂ shakespearovskĂ˝ch dramat na komedie, historickĂŠ hry a tragĂŠdie, pÄt her je pak zaĹazeno pod oznaÄenĂ romance. SamostatnĂ˝ oddĂl je vÄnovĂĄn sonetĹŻm a dvÄ krĂĄtkĂŠ ÄĂĄsti pojednĂĄvajĂ o zbylĂ˝ch bĂĄsnĂch a textech spornĂ˝ch, z Shakespearova dĂla vyĹazenĂ˝ch nebo ztracenĂ˝ch. V tÄchto ŞånrovÄ uspoĹĂĄdanĂ˝ch oddĂlech je vĂ˝voj ShakespearovĂ˝ch textĹŻ mapovĂĄn chronologicky.
PeÄlivÄ promyĹĄlenĂĄ je i volba nĂĄzvu, kterĂ˝ odkazuje ke starovÄkĂŠ, ale Shakespearem hojnÄ vyuĹžĂvanĂŠ metafoĹe svÄta jako divadla. ProstĹednictvĂm prof. HilskĂŠho poznĂĄvĂĄte Shakespearovu genialitu a univerzĂĄlnost – to, proÄ neuvĂznul na scĂŠnÄ londĂ˝nskĂŠho The Globe, ale jeho jeviĹĄtÄm se postupnÄ stal celĂ˝ svÄt. DĂlo Williama Shakespeara je zasazeno nejen do kontextu renesanÄnĂ doby, ale i do ĹĄirĹĄĂch kulturnÄ-historickĂ˝ch souvislostĂ.
V pĹĂpadÄ tĂŠto publikace nenĂ souslovĂ „uvedenĂ do kontextu“ pouhou prĂĄzdnou frĂĄzĂ, ale pĹĂmo tĂŠmatem celĂŠ knihy; budete pĹekvapeni, jakĂŠ paralely HilskĂ˝ v Shakespearovi nachĂĄzĂ – jak texty vztahuje k sobÄ navzĂĄjem, k jinĂ˝m literĂĄrnĂm dĂlĹŻm i historickĂ˝m reĂĄliĂm. S obdivem mĹŻĹžete sledovat, s kolika zdroji a prameny musĂ bĂ˝t nĂĄĹĄ pĹednĂ shakespearovskĂ˝ pĹekladatel obeznĂĄmen, kolik jich musel dĹŻkladnÄ prostudovat a pĹi prĂĄci zohlednit (publikace je doplnÄna obsĂĄhlĂ˝m soupisem literatury a pĹehlednĂ˝m rejstĹĂkem).
AÄkoli o odbornĂŠ zdatnosti autora nebude zĹejmÄ nikdo pochybovat, kniha nenĂ urÄena jen teatrologĹŻm, ale svĂ˝m stylem je dobĹe pĹĂstupnĂĄ vĹĄem pĹĂznivcĹŻm Shakespeara i prof. HilskĂŠho. MĂĄ bĂ˝t prĹŻvodcem po fascinujĂcĂm svÄtÄ Shakespearova dĂla a napĂĹĄu-li, Ĺže vĂĄs do nÄj „vtĂĄhne“, nebude to nijak nadsazenĂŠ. TroufĂĄm si ĹĂct, Ĺže po pĹeÄtenĂ si (stejnÄ jako jĂĄ) seĹženete dostupnĂŠ shakespearovskĂŠ adaptace a objednĂĄte lĂstky na aktuĂĄlnĂ divadelnĂ pĹedstavenĂ. Knihou se tedy naplnilo pĹĂĄnĂ autora „alespoĹ ÄĂĄsteÄnÄ pĹenĂŠst na ÄtenĂĄĹe pocit dobrodruĹžnĂŠho hledĂĄnĂ smyslu a vĂ˝znamu, proĹžĂvanĂ˝ pĹi psanĂ jednotlivĂ˝ch esejĹŻ“.
Martin HilskĂ˝ v Ăşvodu konstatuje, Ĺže Shakespearovy texty se citujĂ v rozsahu, s nĂmĹž mĹŻĹže soutÄĹžit jedinÄ Bible. NakladatelstvĂ Academia samo oznaÄuje pĹipravovanĂŠ vydĂĄnĂ celĂŠho dramatikova dĂla jako „shakespearovskou bibli“. TakĂŠ jĂĄ si vypĹŻjÄĂm tuto paralelu – HilskĂŠho eseje nepĹeÄtete za den nebo tĂ˝den, ale stejnÄ jako k Bibli se k nim i k Shakespearovi mĹŻĹžete vracet celĂ˝ Ĺživot.
Tereza Hýskovå
Pozn.: „He was not of an age, but for all time“ – verĹĄ o W. Shakespearovi z dedikaÄnĂ bĂĄsnÄ Bena Jonsona; pĹevzato z prvnĂ kapitoly knihy Shakespeare a jeviĹĄtÄ svÄt
HilskĂ˝, Martin: Shakespeare a jeviĹĄtÄ svÄt. Praha: Academia 2010. 909 stran.
(5. 3. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2984
ZdravĂĄ duĹĄe pilĂĹem Ĺživota
CelĂ˝ Ĺživot je hledĂĄnĂmRadka MaÄugovĂĄ
( radka.macugova)
V prvnĂm momentu ÄtenĂĄĹe pĹekvapĂ ozvlĂĄĹĄtnÄnĂ˝ styl spoÄĂvajĂcĂ v dlouhĂ˝ch asociacĂch a poruĹĄovĂĄnĂ syntaktickĂ˝ch pravidel. VÄty ani vlastnĂ jmĂŠna nezaÄĂnajĂ velkĂ˝mi pĂsmeny. Tento styl je vĹĄak dĹŻleĹžitou souÄĂĄstĂ pĹĂbÄhu. Navozuje plynulost ÄtenĂ a hlubokou soustĹedÄnost na pĹĂbÄh. Po nÄkolika ĹĂĄdcĂch se lehce oprostĂme od formy a intenzivnÄji se pĹed nĂĄmi otevĂrĂĄ obsah.
ZvlĂĄĹĄtnostĂ stylu je tĂŠĹž nerozliĹĄovĂĄnĂ pĹĂmĂŠ ĹeÄi, coĹž ale mĂsty dĂlu spĂĹĄe ĹĄkodĂ, jelikoĹž se ÄtenĂĄĹ ztrĂĄcĂ v tom, zda se jednĂĄ o ĹeÄ Äi myĹĄlenkovĂŠ asociace, nebo jakĂĄ vĂ˝povÄÄ patĹĂ kterĂŠmu mluvÄĂmu.
PĹĂbÄh nĂĄm umoĹžĹuje nahlĂŠdnout do nejhlubĹĄĂch duĹĄevnĂch skulin osobnosti Ĺženy, kterĂĄ po nelehkĂ˝ch ĹživotnĂch etapĂĄch onemocnĂ rakovinou. Sledujeme jejĂ osud v letech 2002 - 2009. Ama se vydĂĄvĂĄ na cesty. CĂtĂ, Ĺže lĂŠÄba formou klasickĂŠ medicĂny nenĂ to pravĂŠ, coĹž ji ostatnÄ napovĂdĂĄ i duch havrana. Cestujeme s nĂ a ocitĂĄme se v Amazonii, kde uĹž ÄekĂĄ ĹĄaman se svou alternativnĂ lĂŠÄbou. ProĹžĂvĂĄme s Amou tak zvlĂĄĹĄtnĂ chvĂle v odliĹĄnĂŠ kultuĹe napĹŻl civilizovanĂŠ, kterĂĄ je zrcadlem upĹĂmnĂ˝ch lidĂ neposkvrnÄnĂ˝ch konzumem, nezasaĹženĂ˝ch leskem penÄz a zĂĄvistĂ. VyjevujĂ se nĂĄm lidskĂŠ vztahy deĹĄtnĂŠho pralesa zaloĹženĂŠ na ĂşctÄ k druhĂ˝m, vzĂĄjemnĂŠ pomoci a pĹedevĹĄĂm na souladu s pĹĂrodou, kterĂĄ je pro mĂstnĂ kmeny posvĂĄtnĂĄ.
Amyna cesta je hledĂĄnĂm. Zaplavuje nĂĄs svĂ˝mi pocity, snovĂ˝mi vizemi a sĂĄhodlouhĂ˝mi vnitĹnĂmi monology. Cesta pokraÄuje pĹes Nevadskou pouĹĄĹĽ, kde Amu lĂŠÄĂ starĂ˝ indiĂĄn, a nakonec konÄĂ v rodnĂŠm domovÄ. Najednou Ama vĂ, Ĺže to dokĂĄĹže. PrvnĂ kroky vedou do nemocnice. Rozhodne se k lĂŠÄbÄ. NaĹĄla svoji duĹĄevnĂ rovnovĂĄhu?
Radka MaÄugovĂĄ
Andronikova, Hana: Nebe nemĂĄ dno. Praha: Euromedia Group - Odeon 2010. 296 stran.
Hana Andronikova:Nebe nemĂĄ dno
zdroj: www.knizniweb.cz
(12. 3. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2986
ObÄtujme pÄĹĄce!
JĂĄ jsem lepĹĄĂ, jĂĄ jsem tyDarina JĂchovĂĄ
( darina.jichova)
DÄj se dĂĄ nastĂnit nÄkolika jednoduchĂ˝mi vÄtami. ManĹželka si najde milence. ManĹžel se s tĂm musĂ vyrovnat. OhranĂĄ zĂĄpletka je na svÄtÄ, ale nebyl by to GruĹĄa, kdyby to pojal tradiÄnĂm zpĹŻsobem. ManĹžel, hlavnĂ hrdina i vypravÄÄ oplĂĄcĂ nevÄru nevÄrou. Ve svĂ˝ch plĂĄnech zachĂĄzĂ dĂĄl, neĹž je hranice sluĹĄnĂŠho chovĂĄnĂ. VĹĄe se odehrĂĄvĂĄ na pozadĂ vnitĹnĂch monologĹŻ, dialogĹŻ s mrtvĂ˝m pĹĂtelem Äi dopisĹŻ s neĹživĂ˝mi adresĂĄty.
„(…) jsem koÄka,“ prohlaĹĄuje o sobÄ v jednom z dialogĹŻ vypravÄÄ. Na rozdĂl od zvĂĹete vĹĄak svĂ˝ch devÄt ĹživotĹŻ proĹžĂvĂĄ zĂĄroveĹ. ManĹžel, nebo Slint, jak mu nÄĹžnÄ pĹezdĂvala Ĺžena, se den za dnem pĹemÄĹuje, oblĂŠkĂĄ na sebe kĹŻĹži milence a snaŞà se jeho chovĂĄnĂ vybrousit k dokonalosti, vnĂmĂĄ sĂĄm sebe jako lepĹĄĂ stĂn milence HromĂĄdky. CelĂ˝ pĹĂbÄh je proklĂĄdĂĄn dopisy. Skrze nÄ GruĹĄa ÄtenĂĄĹe zavĂĄdĂ do mysteriĂłznĂho svÄta, kde se skuteÄnĂŠ postavy mÄnĂ v pouhĂŠ mlhavĂŠ osobnosti bez jmen a kde obrysĹŻ nabĂ˝vajĂ mrtvĂ a imaginĂĄrnĂ spoleÄnĂci. Dopisy a vnitĹnĂ rozpravy zcela upozaÄujĂ roli lĂĄsky a nevÄry.
O novele se nedĂĄ ĹĂci, Ĺže je snadnĂ˝m ÄtenĂm. Chvilka nepozornosti a ztratĂ se celĂĄ pointa, postavy pĹestĂĄvajĂ bĂ˝t samy sebou, nebo dokonce zemĹou. DĂla JiĹĂho GruĹĄi jsou znĂĄma svĂ˝m nevĹĄednĂm pojetĂm erotiky a ĹženskĂŠ mytologie. V knize DĂĄmskĂ˝ gambit se vedle erotiky pĹenesenĂŠ vyskytuje i jejĂ explicitnĂ popis, kterĂ˝ se z jemnĂ˝ch nĂĄznakĹŻ stoÄĂ aĹž k vulgaritÄ. I ĹženskĂŠ tÄlo zastĂĄvĂĄ roli kusu masa se vĹĄemi svĂ˝mi funkcemi, klady a zĂĄpory. DĂlo vyĹĄlo poprvĂŠ v roce 1972, mÄlo ĹĄokovat, zmÄnit literaturu a jejĂ poetiku. V dneĹĄnĂ dobÄ nikoho neĹĄokuje, nic nemÄnĂ.
PĹipravte se pĹi ÄtenĂ, Ĺže ne vĹĄechno je tĂm, ÄĂm se zdĂĄ bĂ˝t. Dokonce ani dĂĄmskĂ˝ gambit nenĂ skuteÄnĂ˝m gambitem!
Darina JĂchovĂĄ
GruĹĄa, JiĹĂ: DĂĄmskĂ˝ gambit. Brno: DruhĂŠ mÄsto 2010, 92 stran.
(13. 3. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2988
ĹeÄi se vedou, vodka teÄe
Alkoholem ku zdravĂ?!MarkĂŠta HavlovĂĄ
( marketa.havlova)
VÄtĹĄina obsaĹženĂ˝ch prĂłz vyĹĄla v obdobĂ let 1922 aĹž 1925 v sovÄtskĂ˝ch novinĂĄch a Äasopisech zamÄĹenĂ˝ch na politickou i spoleÄenskou satiru a osvÄtu.
Bulgakov ve svĂ˝ch textech reflektuje soudobou ruskou spoleÄnost. Ironicky glosuje nesmyslnost ruskĂŠho byrokratickĂŠho systĂŠmu. HumornÄ se snaŞà psĂĄt o situacĂch, kterĂŠ jsou spĂĹĄe smutnĂŠ neĹž cokoli jinĂŠho. Absurdita ÄiĹĄĂ z kaĹždĂŠho slova a postavy jsou spĂĹĄe naivnĂmi ĂşÄastnĂky dÄje, kterĂ˝m se ÄtenĂĄĹ s chutĂ zasmÄje.
SpojujĂcĂm motivem vĹĄech textĹŻ je alkohol. „HrdinovĂŠ“ mu holdujĂ, propadajĂ a dĂky nÄmu se stĂĄvajĂ jen smÄĹĄnĂ˝mi karikaturami. AĹĽ je to opilĂ˝ Älen svazu Mikula, kterĂ˝ pĹijde na volebnĂ schĹŻzi do mĂstnĂho vĂ˝boru „oĹžralĂ˝ jako doga“, nebo novopeÄenĂ˝ otec malĂŠho miminka, kterĂ˝ penĂze za dĂtÄ propije, mĂsto aby je donesl svĂŠ ĹženÄ. V povĂdce s nĂĄzvem KnihÄepnĂ lidĂŠ mĂĄlo Äetli, proto se v nĂ rozhodl vĂ˝ÄepnĂ spojit pojĂzdnou knihovnu s hospodou, kde k pivu dostanete i nÄco „ĹĂznĂŠho“ na ÄtenĂ. To neznĂ jako ĹĄpatnĂ˝ nĂĄpad, Ĺže?
Kniha rozdÄlenĂĄ do krĂĄtkĂ˝ch kapitol, nÄkdy jen dvoustrĂĄnkovĂ˝ch, je pĹĂjemnĂĄ, ÄtivĂĄ, mĂsty pobavĂ. ÄtenĂĄĹ ale musĂ pĹihlĂŠdnout k tomu, Ĺže texty jsou starĂŠ nÄkolik desĂtek let, a i kdyĹž dĂky studentĹŻm–pĹekladatelĹŻm dostaly novĂ˝, svÄŞà kabĂĄt, je tĹeba brĂĄt je s odstupem.
Co vĂc chtĂt od ĂştlĂŠ knĂĹžeÄky, kterĂĄ obsahuje citĂĄty typu: „Äaj nenĂ vodka, nedĂĄ se pĂt na litry. S jednou lahvĂ daleko nedojdeĹĄ. Pil – umĹel, nepil – umĹel taky!“
MarkĂŠta HavlovĂĄ
Bulgakov, Michail: O prospÄĹĄnosti alkoholismu. PĹeklad: studenti translatologie FF UK. PĹĂbram: Pistorius & OlĹĄanskĂĄ 2010, 104 stran.
(15. 3. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2998
ĂsmÄv, prosĂm
VzhĹŻru do pedĂĄlĹŻDarina JĂchovĂĄ
( darina.jichova)
Kniha ryze vÄnovanĂĄ cyklistice? Ani zdaleka ne, jde o smÄs ŞånrĹŻ i tĂŠmat. ZĂĄstupci ŞånrĹŻ jsou napĹĂklad povĂdky, fejetony a Ăşvahy. TematickĂŠ rozliĹĄenĂ sahĂĄ od vÄÄnĂŠho trĂĄpenĂ s manĹželem-cyklistou pĹes vzpomĂnky na socialismus aĹž po vstup ÄeskĂŠ republiky do EU a jinĂŠ problĂŠmy jako tĹeba opakujĂcĂ se prohry ÄeskĂ˝ch fotbalistĹŻ. OtĂĄzkou je, zda v tomto pĹĂpadÄ lze mluvit opravdu o fejetonech. Jsou to stĹĂpky, maximĂĄlnÄ tĹĂstrĂĄnkovĂŠ zĂĄĹžitky z autorÄina Ĺživota. Jde nÄkdy o tragikomickĂŠ, jindy pouze o komickĂŠ epizodky jejĂch vĹĄednĂch dnĹŻ. Mezi veselĂ˝mi povĂdky se najdou i ty, pĹi jejichĹž ÄtenĂ vĂĄs zamrazĂ. Jen namĂĄtkou je to tĹeba pĹĂbÄh, kde Tereza BouÄkovĂĄ vzpomĂnĂĄ na zpÄvaÄku Zuzanu Navarovou.
StrĂĄnku za strĂĄnkou, pĹĂbÄh za pĹĂbÄhem, se ÄtenĂĄĹ doÄĂtĂĄ o autorÄinĂ˝ch postojĂch k veĹejnĂŠmu i bÄĹžnĂŠmu Ĺživotu. BouÄkovĂĄ vĹĄem zvÄdavcĹŻm dĂĄvĂĄ nahlĂŠdnout aĹž k sobÄ domĹŻ. Spisovatelka nejde pro ostĹejĹĄĂ slovo daleko a rozhodnÄ se nezabĂ˝vĂĄ dlouhĂ˝mi popisy. NezdrĹžuje se nÄjakou pevnÄ danou kostrou pĹĂbÄhu a jen obÄas svĂŠmu fejetonu dopĹeje pointu. Skrze autentickĂŠ popisy se naskĂ˝tĂĄ moĹžnost poznat Berounsko. SyrovĂŠ, pĹesnÄ takovĂŠ, jakĂŠ je. PlnĂŠ lesĹŻ a kopcĹŻ, turistickĂ˝ch znaÄek a krkolomnĂ˝ch tras i malĂ˝ch hospĹŻdek. MĂsta i osoby, kterĂŠ se v krĂĄtkĂ˝ch fejetonech objevujĂ, jsou prĂ˝ skuteÄnĂŠ. Chcete tedy navĹĄtĂvit hospodu U KrobiĂĄna? NasednÄte do vlaku (jen pozor na zpoĹždÄnĂ, o tÄch by BouÄkovĂĄ mohla vyprĂĄvÄt), nebo vyjeÄte na svĂŠm kole (vĹĄude kopce).
BoŞà muka jsou celkem pĹĂjemnĂŠ ÄtenĂ. ObsahujĂ padesĂĄt pÄt krĂĄtkĂ˝ch fejetonĹŻ, kniha splnila vĹĄe, co v samotnĂŠm zaÄĂĄtku slibovala – Pobavila.
Darina JĂchovĂĄ
BouÄkovĂĄ, Tereza: BoŞà a jinĂĄ muka – Fejetony o lĂĄsce ke kolu. Praha: Odeon 2010, 127 stran.
(15. 3. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3001
KdyĹž den splĂ˝vĂĄ s nocĂ
RomĂĄn o cestÄ ÄlovÄka k ÄlovÄkuDana TregerovĂĄ
( dana.tregerova)
Text na obĂĄlce zaruÄuje „Ätivost“. Kniha plnĂĄ lakonickĂ˝ch pasåŞà ÄtivĂĄ urÄitÄ je. PĹeÄtete ji jednĂm dechem, jak se ĹĂkĂĄ. JednoduchĂĄ syntax, jednoduchĂĄ slovnĂ zĂĄsoba – zhruba tak vypadĂĄ pĹeklad Jany PellarovĂŠ. A kompozice? RovnÄĹž nekomplikovanĂĄ, aÄkoli by jeden od tvrzenĂ „autorka bravurnÄ zachycuje stav duĹĄe, mysli i tÄla“ oÄekĂĄval sloĹžitÄjĹĄĂ literĂĄrnĂ vĂ˝stavbu.
NeÄekejte ovĹĄem ani „bravurnĂ“ zobrazenĂ stavu duĹĄe. Spisovatelka aĹž do takovĂŠ hloubky nejde. ZobrazenĂ myslĂ? – To, ano. Verbeke zachycuje myĹĄlenkovĂŠ pochody dvou hrdinĹŻ, kteĹĂ se stĹĂdajĂ ve vyprĂĄvÄnĂ, ale pocit samoty a prĂĄzdnoty vyplĂ˝vĂĄ aĹž z jejich chovĂĄnĂ – OsamÄlĂŠ noÄnĂ bloudÄnĂ ulicemi spojenĂŠ s nevhodnĂ˝m poÄĂnĂĄnĂm. Autorka se dotĂ˝kĂĄ problematiky lidskĂŠ samoty a prĂĄzdna zpĹŻsobenĂŠho nejen poruchou spĂĄnku, pouze v nĂĄznacĂch. Ani onu silnou touhu citovÄ se k nÄÄemu pĹimknout, jeĹž pĹirozenÄ plyne ze stĂĄvajĂcĂ nelehkĂŠ situace, nedokĂĄĹže vyjĂĄdĹit tÄmi sprĂĄvnĂ˝mi slovy. SnaŞà se, ale nÄkterĂŠ ÄĂĄsti znÄjĂ aĹž moc prvoplĂĄnovÄ.
Mluvit o ĂştlĂŠ knĂĹžce ÄtyĹiatĹicetiletĂŠ BelgiÄanky, jeĹž se hlĂĄsĂ k dĂlu Arnona Grunberga, jako o „vyzrĂĄlĂŠm dĂle“ je jistÄ unĂĄhlenĂŠ, mĂĄ ale k „vyzrĂĄlosti“ pÄknÄ vyĹĄlapanou cestiÄku. OceĹovanĂĄ scĂŠnĂĄristka jeĹĄtÄ hledĂĄ svĹŻj styl. HledĂĄ ten sprĂĄvnĂ˝ zpĹŻsob, jak naloĹžit s nelehkĂ˝mi ĹživotnĂmi otĂĄzkami jako pĹedmÄty literĂĄrnĂho dĂla.
Nenechte se tedy zmĂĄst superlativy, kterĂŠ nabĂzĂ obĂĄlka knihy. Nebo vĂĄm po pĹeÄtenĂ zbude z velkĂŠho nadĹĄenĂ jen smutnĂŠ zklamĂĄnĂ z rychle plynoucĂho pĹĂbÄhu-nepĹĂbÄhu.
Dana TregerovĂĄ
Verbeke, Annelies: Spi! PĹeklad: J. PellarovĂĄ. ZlĂn: Kniha ZlĂn 2010, 148 stran.
(15. 3. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2996
Žena, pes a pistole
DvanĂĄct povĂdek. (?)Elena ChvojkovĂĄ
( elena.chvojkova)
Od prvnĂ povĂdky nĂĄs provĂĄzĂ ironizujĂcĂ jazyk popisujĂcĂ dneĹĄnĂ svÄt, lidi v nÄm a zdĂĄnlivÄ bÄĹžnĂŠ vztahy ve spoleÄnosti. Dnes uĹž je totiĹž asi bÄznĂŠ, Ĺže vedeme nesmyslnĂŠ rozhovory, Äasto neslyĹĄĂme jeden druhĂŠho, pĹĂruÄky a pracovnĂ postupy nĂĄs opravĹujĂ vĂŠst si svou navzdory okolnostem, moĹžnĂĄ je i bÄĹžnĂŠ, Ĺže nĂĄm pĹi prochĂĄzce v parku zastĹelĂ psa ĹĄĂpem. Emil Hakl vĹĄak nic z toho nekritizuje. Je jen jednĂm z ĂşÄastnĂkĹŻ, kterĂ˝ pak rezignovanÄ pĹitakĂĄ faktu, Ĺže "jsme vĹĄichni kurvy".
SvĂ˝m kladnĂ˝m vztahem k sexu ve svĂ˝ch literĂĄrnĂch dĂlech a ironiĂ v hlase lehce pĹipomĂnĂĄ Ĺ kvoreckĂŠho. Oba vlastnÄ mĂchajĂ ĹženskĂĄ tÄla s obludnostĂ doby. NoÄnĂ pĹipitĂŠ prochĂĄzky Prahou vrcholĂcĂ spoÄinutĂm v jejĂm bytÄ a probuzenĂ do rannĂ reality prosvÄtlenĂŠ nahou Ĺženou, pĹipravujĂcĂ kĂĄvu. Je to milĂŠ i ve chvĂli, kdy pes cestou domĹŻ poÄĹŻrĂĄ nohu uspokojenĂŠmu, unavenĂŠmu milenci (moĹžnĂĄ kvĹŻli pohledu vypravÄÄe – a moĹžnĂĄ proto, Ĺže paniÄka psa mĂĄ nĂĄdhernĂŠ nohy...). I kdyĹž nÄkterĂĄ tÄla chabnou pod tĂhou let a mateĹstvĂ, i kdyĹž narazĂte na kvasinkovĂ˝ zĂĄnÄt, nemĹŻĹže to zkazit fakt, Ĺže pĹĂĹĄtÄ se znovu nadchnete pro ladnĂŠ kĹivky, ĹĄedĂŠ oÄi nebo cokoli jinĂŠho.
TrefnÄ ztvĂĄrnÄnĂ˝ dialog pĂĄru, kterĂ˝ spolu uĹž dlouhou dobu Ĺžije, nĂĄs zavede zase do jinĂŠho a pĹeci toho samĂŠho svÄta. Tragikomika vztahu, kterĂ˝ znĂĄme kaĹždĂ˝, je obohacena padouchem, pistolĂ a dĂ˝mem cigaret na praĹĄnĂŠ cestÄ perifĂŠrie na vĂ˝letu s jasnĂ˝m cĂlem – gulĂĄĹĄ z daĹka a pivo.
PoutavĂŠ dialogy a smÄsice neuvÄĹitelnĂŠho a vĹĄednĂho je dalĹĄĂm z typickĂ˝ch znakĹŻ vĹĄech povĂdek. DlouhĂŠ rozhovory s pĹĂĄteli nebo prostitutkou o smyslu bytĂ pak autor umĂsĹĽuje kam jinam neĹž do hospod a kavĂĄren. A kdyby vĂĄs rozhovor zaÄal nudit, bude vĂĄs obsluhovat nĂĄdhernĂ˝ ÄĂĹĄnĂk s pahĂ˝ly mĂsto rukou, nebo se sama potetovanĂĄ a zfetovanĂĄ prostitutka odebere k jinĂŠmu stolu nabĂzet svĂŠ sexuĂĄlnĂ sluĹžby. PĹitom prĂĄvÄ ona moĹžnĂĄ nejlĂŠpe vystihla podstatu bytĂ.
Jedna z povĂdek (Dva dny ze Ĺživota Evy F.) se liĹĄĂ svou formou od ostatnĂch. VypravÄÄkou je Ĺžena a celĂ˝ pĹĂbÄh tak dostĂĄvĂĄ trochu jinĂ˝ nĂĄdech. Eva a jejĂ partner Josef vyrazĂ na výťlap jednoho vrcholu v Chorvatsku, kterĂ˝ se neoÄekĂĄvanÄ protĂĄhne na nÄkolik dnĂ. AtmosfĂŠra jako by se zvolĹovala s ĹĂdnoucĂm vzduchem blĂĹž a blĂĹž cĂli. Ale i zde narĂĄĹžĂme na lehce neobvyklĂŠ jevy – aĹž vĂ˝jevy. Na sklonku vyÄerpĂĄnĂ, po dobytĂ VaganskĂŠho vrchu sestupuje vyhladovÄlĂ˝ pĂĄr do ĂşdolĂ, kde narazĂ na obydlĂ. Od chvĂle, kdy otevĹou dveĹe srubu, se vykresluje podĂvanĂĄ jak z Kusturicova filmu. NespoutanĂĄ divokĂĄ zĂĄbava, hraniÄĂcĂ s hysteriĂ a ohroĹženĂm na Ĺživotech, trvĂĄ ovĹĄem jen pĂĄr strĂĄnek a pak je konec, teÄka, dalĹĄĂ dÄj. VĹĄe popsĂĄno ĹženskĂ˝ma oÄima a doprovĂĄzeno EvinĂ˝mi monology o ĹživotÄ a partnerovi.
Kniha se dĂky svĂŠmu jazyku Äte velmi dobĹe, dialogy Hakl trefnÄ vystihuje souÄasnou mluvu, kterĂĄ se mÄnĂ podle charakteru postav a spoleÄenskĂŠho postavenĂ. Zhruba v polovinÄ knihy se VĂĄm mĹŻĹže zdĂĄt, Ĺže jste to Vy, kdo pĂĹĄe pĹĂbÄhy, nebo Ĺže jsou to pĹĂbÄhy o VĂĄs. TakĂŠ se mĹŻĹže stĂĄt, Ĺže nÄkterĂ˝ z nich nebudete chtĂt opustit. A jestli se to nestane, urÄitÄ budete minimĂĄlnÄ pobaveni. A kdyby snad ani to ne, od strany 105 zaÄĂnĂĄ fotopovĂdka Mira Ĺ volĂka. Jen tak.
Elena ChvojkovĂĄ
Hakl, Emil: O lĂŠtajĂcĂch objektech. Praha: Argo 2004. 186 stran.
(15. 3. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2997
KlĂÄ od rakve
Po pÄti letech novĂĄ, o nÄco intimnÄjĹĄĂ sbĂrka J. H. KrchovskĂŠhoDominik Melichar
( dominik.melichar)
NÄkdy majĂ bĂĄsnĂci touhu pĹekraÄovat vlastnĂ stĂn. NeustĂĄle svoji tvorbu posouvat dĂĄl a dĂĄl. V kaĹždĂŠ dobÄ bylo bÄĹžnĂŠ, Ĺže pĹiĹĄla-li do mĂłdy ta nebo ta poetika, jejich verĹĄe ĹĄly ruku v ruce s nĂ. A nÄkdy ani na smÄrech nesejde a pĹesto mĂĄ autor pocit, Ĺže by mÄl zmÄnit vĂ˝raz, Ĺže se uĹž vyÄerpal. VÄtĹĄinou to bĂ˝vĂĄ dobrĂ˝m rozhodnutĂm. J. H. KrchovskĂ˝ je pĹesnÄ opaÄnĂ˝m typem bĂĄsnĂka. Od sedmdesĂĄtĂ˝ch let se jeho styl vĂ˝raznÄ nezmÄnil, moĹžnĂĄ jen trochu zeĹĄedivÄl a pĹibylo mu vrĂĄsek. O to jsou vĹĄak jeho bĂĄsnÄ uvÄĹitelnÄjĹĄĂ.
SbĂrku otevĂrĂĄ dvouverĹĄĂm, kterĂ˝m by ji klidnÄ mohl i konÄit: „Ĺ˝ivot je na hovno a lĂĄska na prd / jak uĹž Ĺek myslim Ĺže Jaroslav Seifert.“ Ĺ˝ivot v jeho podĂĄnĂ je uĹž ÄtyĹi desetiletĂ stĂĄle znovu a znovu vysmĂvanou macechou. NechĂĄvĂĄ ji do sebe buĹĄit, aby se vĹždy nakonec bezboĹžnÄ uchechtl. Ĺ˝ivot je pro nÄj jen pĹedehra ke smrti. ObÄas cĂtĂme, Ĺže by byl rĂĄd, aby byl pro nÄj Ĺživot trochu vĂc, aby se jĂm bavil, vĹždy ale skonÄĂ jen ironickĂ˝m úťklebkem nad tĂm, jak od Ĺživota lidĂŠ rĂĄdi odhlĂĹžĂ: „Dnes jsem si koupil kvÄtinĂĄÄ / a zasadil paĹžitku / DÄkuji, BoĹže! >>NenĂ zaÄ…<< / dneĹĄek byl plnĂ˝ zĂĄĹžitkĹŻ.“ Ĺ˝ivot je zkrĂĄtka „zlej film“ a bĂĄsnĂk se na nÄj musĂ koukat a zĂĄroveĹ jej reĹžĂrovat i hrĂĄt v nÄm hlavnĂ roli. Ĺ˝ivotem je zhnusen, pĹesto je to prĂĄvÄ Ĺživot, kterĂ˝ mu dĂĄvĂĄ moĹžnost se nÄÄemu vĹŻbec vysmĂĄt, coĹž je zĂĄroveĹ jedinou jeho moĹžnostĂ, jak se s Ĺživotem vypoĹĂĄdat. Z tĂŠto tautologie ovĹĄem cesta ven existuje. Cesta, jeĹž je zĂĄroveĹ vyvrcholenĂm ambivalence jeho postoje k Ĺživotu. Jednu bĂĄseĹ konÄĂ slovy: „Zkurvenej Ĺživote, mÄl jsem tÄ vole rĂĄd!“
JiĹĂ KrchovskĂ˝ si libuje v dekadentnĂch motivech, jeĹž jako pavouk svou sĂĹĽ spĹĂĄdĂĄ ve formĂĄlnÄ dokonalĂ˝ch verĹĄĂch. NejsilnÄji je samozĹejmÄ cĂtit motiv smrti, s nĂĹž si bĂĄsnĂk podĂĄvĂĄ ruku odjakĹživa. I k nĂ ho ovĹĄem pojĂ sloĹžitĂ˝ vztah. NenĂĄvidĂ ji a miluje ji. NenĂĄvidĂ ji ve svĂŠ lĂĄsce k nĂ a miluji ji v nenĂĄvisti. MĹŻĹžeme tak ÄĂst verĹĄe: „UmĂrat pro lĂĄsku, nebo ĹžĂt pro zradu…“, naÄeĹž pokraÄuje: „zkusme to naopak – potmÄ a odzadu!“ Smrt si stĂĄle podĂĄvĂĄ dveĹe s Ĺživotem. Pro KrchovskĂŠho jsou oba tyto momenty lidskĂŠho bytĂ natolik silnĂŠ, aĹž obÄas spadĂĄ k jejich zĂĄmÄnÄ, nebo dokonce slouÄenĂ, jako hned v ĂşvodnĂ bĂĄsni celĂŠ sbĂrky: „ĹžĂt jsem se jeĹĄtÄ nenauÄil / a uĹž se uÄĂm umĂrat / (…) / kdyĹž jsem se k prvnĂm krĹŻÄkĹŻm zvedal / uĹž jsem se uÄil odchĂĄzet“
S pĹibĂ˝vajĂcĂmi lĂŠty ale pĹichĂĄzĂ jeĹĄtÄ dalĹĄĂ motiv, totiĹž motiv stĂĄĹĂ. MĹŻĹžeme tu najednou pocĂtit jakĂŠsi odsunutĂ smrti na vedlejĹĄĂ kolej, protoĹže teÄ pĹichĂĄzĂ stĂĄĹĂ, nÄco, na co jsem nebyl pĹipraven: „To be, or not to be?... JakĂŠpak dilema?! / vĹždyĹĽ je to nestoudnĂŠ – psĂĄt bĂĄsnÄ s brĂ˝lema!“ nebo jinde: „poĹĂĄd jsem Äekal, kdy pĹijde ten Ĺ˝ivot uĹž / mĂsto nÄj pĹichĂĄzĂ akorĂĄt stĂĄĹĂ.“ KrchovskĂ˝ jako by poprvĂŠ nevnĂmal Ĺživot jen jako nutnost na cestÄ ke smrti, ale dokĂĄĹže si uvÄdomit jeho Äasovost. V podobnĂ˝ch bĂĄsnĂch je nejdĹŻvÄryhodnÄjĹĄĂ, jeho dekadence se stĂĄvĂĄ spĂĹĄe kontemplacĂ o sobÄ neĹž vÄÄnĂŠ kopĂĄnĂ a pohrdĂĄnĂ sama sebou.
SamozĹejmÄ jinak zĹŻstĂĄvĂĄ vÄren svĂŠ poetice, a tak verĹĄĹŻ plnĂ˝ch pokroucenĂŠ sexuality, sprostĂ˝ch slov a vÄÄnĂŠ sebetrĂ˝znÄ nakonec uĹĄetĹeni nejsme. Ale ve svÄtle onÄch kontemplativnĂch bĂĄsnĂ se tyto najednou ocitajĂ na jinĂŠ rovinÄ. Na rovinÄ hloubavÄjĹĄĂho uvÄdomÄnĂ si vlastnĂ existence neĹž v pouhĂŠ dichotomii Ĺživot–smrt, lĂĄska–nenĂĄvist apod. ZdĂĄ se, Ĺže JHK zjistil, Ĺže z tohoto svÄta mĹŻĹže odejĂt i jinak neĹž nohama napĹed.
Dominik Melichar
KrchovskĂ˝, J. H.: DvojitĂŠ dno. Host: Brno 2010. 80 stran.
(15. 3. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3000
ObvyklĂĄ kniha o neobvyklĂŠ zemi
Multikulturalismus zĂĄpadnĂho svÄta oÄima na hraniciMarkĂŠta JakeĹĄovĂĄ
( marketa.jakesova)
Kniha vyprĂĄvĂ o tÄĹžkostech indickĂ˝ch pĹistÄhovalcĹŻ, nikoli vĹĄak o ztrĂĄtÄ domova jako takovĂŠ, ale spĂĹĄe o tzv. druhĂŠ generaci pĹistÄhovalcĹŻ - o dÄtech lidĂ, kteĹĂ pĹicestovali do Evropy nebo USA za pracĂ. U pĹĂsluĹĄnĂkĹŻ druhĂŠ generace se objevuje silnĂĄ vykoĹenÄnost: jejich rodiÄe jsou pyĹĄnĂ na svĂŠ pracovnĂ ĂşspÄchy na zĂĄpadÄ a zĂĄroveĹ silnÄ lpĂ na svĂ˝ch kulturnĂch koĹenech, pĹesto je jejich pozice jasnÄ ukotvenĂĄ. DÄti oproti tomu leckdy neumĂ poĹĂĄdnÄ hovoĹit jazykem svĂ˝ch pĹedkĹŻ a anglicky zase mluvĂ s pĹĂzvukem. NesnĂĄĹĄĂ indickĂŠ zvyky, ke kterĂ˝m je jiĹž nic nepojĂ, avĹĄak rodiÄe jim zakazujĂ vĹĄe “zĂĄpadnĂ”... MajĂ zkrĂĄtka pocit, Ĺže nikam nepatĹĂ.
HrdinovĂŠ osmi pĹĂbÄhĹŻ jsou vÄtĹĄinou dĂvky nebo mladĂŠ Ĺženy, u nichĹž se rozpor mezi oÄekĂĄvĂĄnĂm rodiÄĹŻ a zĂĄpadnĂ spoleÄnostĂ vzhledem k rĹŻznĂŠmu pojetĂ ĹženskĂŠ role v obou kulturĂĄch projevuje vĂ˝raznÄji. HlavnĂmi tĂŠmaty jsou problĂŠmy v dospĂvĂĄnĂ, generaÄnĂ konflikty a hledĂĄnĂ partnerĹŻ.
PrvnĂch pÄt povĂdek na sebe dÄjovÄ nenavazuje, zatĂmco poslednĂ tĹi tvoĹĂ uzavĹenĂ˝ pĹĂbÄh. V nich se setkĂĄvajĂ a zĂĄroveĹ mĂjejĂ dva mladĂ lidĂŠ, kteĹĂ pĹestoĹže spolu sdĂlejĂ kulturnĂ zĂĄzemĂ a podobnĂŠ osudy, k sobÄ nedokĂĄĹžou najĂt cestu. Tato druhĂĄ ÄĂĄst neukazuje pouze na rozpolcenost plynoucĂ z rozkolu mezi indickĂ˝mi koĹeny a modernĂm prostĹedĂm, ale takĂŠ na celkovou uzavĹenost a citovou vyprahlost pĹistÄhovalcĹŻ, kvĹŻli nĂĹž se bojĂ cele ponoĹit do intimnĂho vztahu s blĂzkĂ˝m ÄlovÄkem.
ZĂĄvÄr ÄtenĂĄĹe pĹĂjemnÄ pĹekvapĂ, jinak je kniha pomÄrnÄ kĂ˝ÄovitĂĄ, jakkoli je velmi ÄtivĂĄ. Ĺ koda, Ĺže autorka lĂŠpe nevyuĹžila slibnĂŠho potenciĂĄlu, povĂdky jsou minimĂĄlnÄ po formĂĄlnĂ strĂĄnce dost tuctovĂŠ.
MarkĂŠta JakeĹĄovĂĄ
LahiriovĂĄ, Jhumpa: NezvyklĂĄ zemÄ. PĹeklad: G. KubrichtovĂĄ, Praha: Argo 2010. 323 stran.
(16. 3. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3006
LhanĂ jako povolĂĄnĂ
Realita tajných sluŞebJana Olivovå
( jana.olivova)
DÄjinami CIA navazuje autor na svĂŠ dvÄ pĹedchozĂ publikace, ve kterĂ˝ch se taktĂŠĹž zabĂ˝vĂĄ pro veĹejnost neznĂĄmou strĂĄnkou tajnĂ˝ch sluĹžeb – na knihu Bianko ĹĄek, v nĂĹž odvĂĄĹžnÄ zveĹejĹuje ÄernĂŠ fondy Pentagonu, a na Zradu, lĂÄĂcĂ osud americkĂŠho ĹĄpiona Aldricha Amese. V tĂŠto tradici odkrĂ˝vĂĄnĂ zĂĄkulisnĂch politickĂ˝ch praktik pokraÄuje zkuĹĄenĂ˝ reportĂŠr a drĹžitel Pullitzerovy ceny i ve svĂŠ zatĂm poslednĂ knize. Na vĂce neĹž ĹĄesti stech stranĂĄch vyuĹžĂvĂĄ Weiner nejen svĂ˝ch zkuĹĄenostĂ zahraniÄnĂho korespondenta denĂku The New York Times z oblastĂ pĹŻsobnosti CIA jako je AfghĂĄnistĂĄn, PĂĄkistĂĄn Äi KeĹa, ale i dĹŻkladnĂŠho studia vĂce neĹž 50 000 dokumentĹŻ z archivu CIA, BĂlĂŠho domu Äi ministerstva zahraniÄĂ. KromÄ tÄchto zdrojĹŻ vychĂĄzĂ takĂŠ z rozhovorĹŻ a svÄdectvĂ bĂ˝valĂ˝ch zamÄstnancĹŻ CIA, americkĂ˝ch vojĂĄkĹŻ a diplomatĹŻ. Kniha se sklĂĄdĂĄ z ĹĄesti ÄĂĄstĂ, seĹazenĂ˝ch chronologicky od vzniku CIA v roce 1945 – jako reakce na vĂĄleÄnou zkuĹĄenost, kterĂŠ chtÄly SpojenĂŠ stĂĄty pro pĹĂĹĄtÄ pĹedejĂt - aĹž do roku 2007, ve kterĂŠm kniha vyĹĄla v USA. JednotlivĂŠ kapitoly jsou ÄasovÄ ohraniÄeny funkÄnĂmi obdobĂmi americkĂ˝ch prezidentĹŻ, od Franklina D. Roosevelta aĹž po George W. Bushe.
AÄkoli vĂ˝sledky ĂstĹednĂ zpravodajskĂŠ sluĹžby nebyly ve vÄtĹĄinÄ pĹĂpadĹŻ valnĂŠ a mnohdy se zdĂĄlo, Ĺže cĂle mĂĄ rĹŻznĂŠ, ale svÄtovĂ˝ mĂr to rozhodnÄ nenĂ, povÄst a pĹedevĹĄĂm rozpoÄet si udrĹžovala stĂĄle na vysokĂŠ Ăşrovni – tedy aĹž do nedĂĄvnĂ˝ch let, kdy vlĂĄdÄ zaÄaly dochĂĄzet finance a prezidentu Bushovi trpÄlivost. Kniha T. Weinera rozhodnÄ americkĂŠ ĂstĹednĂ zpravodajskĂŠ sluĹžbÄ na popularitÄ nepĹidĂĄ. To ostatnÄ ani nenĂ jejĂ cĂl. JejĂm cĂlem je odkrĂ˝t zĂĄkulisnĂ nitky a ty, kteĹĂ za nÄ tahajĂ, a takĂŠ ukĂĄzat na neprĹŻhlednost systĂŠmu, jenĹž mĂĄ v rukou osudy miliĂłnĹŻ lidĂ na celĂŠm svÄtÄ. RozhodnÄ se dĂĄ poÄĂtat s tĂm, Ĺže DÄjiny CIA budou mĂt zĂĄsadnĂ vliv hlavnÄ na budoucnost tĂŠto organizace. AĹž se daĹovĂ poplatnĂci dozvÄdĂ, Ĺže jejich penĂze jdou na udrĹžovĂĄnĂ zahraniÄnĂch totalitnĂch reĹžimĹŻ, Ĺže lidĂŠ majĂcĂ za Ăşkol zabrĂĄnit ohroĹženĂ stĂĄtu jsou schopni lhĂĄt samotnĂŠmu prezidentovi a upravujĂ si zjiĹĄtÄnĂŠ „skuteÄnosti“ podle svĂ˝ch zĂĄjmĹŻ, nebudou mĂt chuĹĽ ze svĂ˝ch penÄz dĂĄl CIA podporovat. O vlivu, kterĂ˝ mĂĄ tato publikace na americkou veĹejnost, uĹž teÄ vypovĂdĂĄ i fakt, Ĺže za ni jejĂ autor dostal v r. 2007 NĂĄrodnĂ kniĹžnĂ cenu.
AÄkoli DÄjiny CIA patĹĂ k literatuĹe faktu (o ÄemĹž svÄdÄĂ i vĂce neĹž 100 stran poznĂĄmkovĂŠho aparĂĄtu), nejednĂĄ se rozhodnÄ o knihu nudnou nebo srozumitelnou jen pro odbornĂky na problematiku tajnĂ˝ch sluĹžeb a na dÄjiny USA. Je urÄena vĹĄem, kteĹĂ si chtÄjĂ rozĹĄĂĹit obzory a nahlĂŠdnout do zĂĄkulisĂ svÄtovĂŠ politiky a kterĂŠ nevydÄsĂ skuteÄnost, Ĺže skupina lidĂ na druhĂŠm konci svÄta mĂĄ takovou moc, Ĺže mĹŻĹže rozpoutat tĹetĂ svÄtovou vĂĄlku, drĹžet dvacet let u vlĂĄdy cizĂho diktĂĄtora nebo totĂĄlnÄ spoleÄensky zlikvidovat nepohodlnĂŠho svÄdka tĂm, Ĺže na nÄj vyhrabe dĂĄvno zapomenutĂ˝ prohĹeĹĄek. A spoleÄenskou likvidacĂ to mnohdy teprve zaÄĂnĂĄ…
TakĹže pokud si chcete ponechat rĹŻĹžovĂŠ brĂ˝le a nehrabat se v bahnÄ zĂĄkulisnĂch politickĂ˝ch tahĹŻ, tuto knihu si radÄji nekupujte – jen by vĂĄm zkazila zaĹžĂvĂĄnĂ a klidnĂŠ spanĂ. Ale pokud nechcete pĹed skuteÄnostĂ zavĂrat oÄi a rĂĄdi se dozvĂte nÄco novĂŠho, i kdyĹž tĹeba ne prĂĄvÄ pĹĂjemnĂŠho, je tato kniha pĹesnÄ pro vĂĄs. ProtoĹže v informacĂch je sĂla a kdo mĂĄ informace, mĂĄ i moc – tĂŠto skuteÄnosti si jsou zpravodajskĂŠ sluĹžby moc dobĹe vÄdomy. Tim Weiner svou knihou pĹispÄl k tomu, Ĺže teÄ uĹž si jsou toho vÄdomi i ostatnĂ – a to je nÄco, co mĹŻĹže ovlivnit nejen budoucnost tajnĂ˝ch sluĹžeb, ale i kaĹždĂŠho obyÄejnĂŠho ÄlovÄka.
Jana OlivovĂĄ
Weiner, Tim: DÄjiny CIA. PĹeklad: D. VĂ˝bornĂ˝. Praha: Argo 2010. 658 stran.
(17. 3. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3007
Parallel Universe
Synu, dÄlej to poĹĂĄdnÄ!TomĂĄĹĄ PĂĄcalt
( tomas.pacalt)
Kdyby mĹŻj dÄda Ĺžil v Americe, byl by jiĹžanskĂ˝ farmĂĄĹ. PrĂĄvÄ mÄ to napadlo a ĹĂkĂĄm si, Ĺže vĂĄm to prostÄ musĂm napsat.
A tenhle jiĹžan mi kdysi Ĺekl: „Jo, synu, dÄlej, co tÄ bavĂ. Ale dÄlej to poĹĂĄdnÄ.“ PatetickĂĄ moudra, kterĂĄ se zdajĂ bez kontextu tak prĂĄzdnĂĄ. Ale kdyĹž to Ĺekne mĂŠ osobÄ blĂzkĂĄ autorita, mĂĄm nÄkdy pocit, Ĺže jsem objevil svÄt, i kdyĹž jsem tu vÄc kdesi slyĹĄel tisĂckrĂĄt. I kdyĹž se to zdĂĄ banĂĄlnĂ, jasnĂŠ.
V knize od Haruki Murakamiho je to podobnĂŠ. Murakami ĹĂkĂĄ vÄci, kterĂŠ uĹž vĂĄm byly nÄkdy vĹĄtÄpovĂĄny. VÄci na prvnĂ pohled banĂĄlnĂ, jasnĂŠ. Know how jak sprĂĄvnÄ bÄhat, jak psĂĄt, jak ĹžĂt… MluvĂ o nich ale pokornÄ, upĹĂmnÄ. Nikomu nic necpe. PokornÄ a krĂĄsnÄ napĹĂklad pĂĹĄe o tom, jak je dĹŻleĹžitĂĄ u vÄcĂ vytrvalost a pravidelnost. U vÄcĂ - ÄinnostĂ, kterĂŠ mĂĄte rĂĄdi a chcete v nich bĂ˝t dobĹĂ. Jak je podstatnĂŠ si v nich najĂt ĹĂĄd. Nebo jak je dĹŻleĹžitĂŠ se cĂtit dobĹe fyzicky… Slova kterĂĄ kaĹždĂ˝ tisĂckrĂĄt slyĹĄel. TentokrĂĄt je ale ĹĂkĂĄ autorita. ĹĂkĂĄ je Haruki Murakami.
Murakami mĂĄ nejspĂĹĄ taky svĂŠ jiĹžany, kterĂŠ poslouchĂĄ: dÄlĂĄ, co ho bavĂ – bÄhĂĄ a pĂĹĄe. A dÄlĂĄ to poĹĂĄdnÄ. A jeĹĄtÄ o tom dokĂĄĹže napsat knĂĹžku. KnĂĹžku, kvĹŻli kterĂŠ asi nezaÄnete bÄhat. KnĂĹžku, kterĂĄ vĂĄm ale pĹipomene, Ĺže kdyĹž dÄlĂĄte Äinnosti ve kterĂ˝ch chcete bĂ˝t dobĹĂ, tak je dÄlejte naplno a s vervou. ProtoĹže vĹždycky to trochu bolĂ. Ale je to vaĹĄe bolest. NavĂc to stojĂ za to. A tÄchto pĹipomĂnek nenĂ nikdy dost.
TomĂĄĹĄ PĂĄcalt
Murakami, Haruki: O Äem mluvĂm, kdyĹž mluvĂm o bÄhĂĄnĂ. Praha: Odeon 2010. 167 stran.
(17. 3. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3008
LĂĄska aĹž za hrob
MrtvĂ taneÄnĂci – antologie ÄeskĂŠ romantickĂŠ prĂłzyPetr Nagy
( petr.nagy)
StejnÄ jako RozkoĹĄnĂ˝ hrob jsou i MrtvĂ taneÄnĂci dĂlem autorskĂŠho kolektivu vedenĂŠho VĂĄclavem VaĹkem, kterĂŠmu opÄt patĹĂ takĂŠ ĂşvodnĂ slovo – tentokrĂĄt v podobÄ zasvÄcenĂŠ a pĹehlednÄ ÄlenÄnĂŠ studie, pokouĹĄejĂcĂ se definovat Şånr romantickĂŠ povĂdky (lepĹĄĂ je mluvit o krĂĄtkĂŠ prĂłze), zachytit jeho vĂ˝voj (smrt – sen – ĹĄĂlenstvĂ) a vytknout nejtypiÄtÄjĹĄĂ atributy (nejÄastÄjĹĄĂm tĂŠmatem se ukazuje bĂ˝t nelehkĂ˝ aĹž marnĂ˝ zĂĄpas o naplnÄnĂ lĂĄsky).
„RoztomilĂŠ dÄvÄĂĄtko, asi pĹŻl osma roku vÄku svĂŠho, jedinĂŠ potÄĹĄenĂ svĂ˝ch rodiÄĹŻ, bylo jim nenadĂĄlou smrtĂ odĹato. (…) VĹĄak jiĹž na druhĂ˝ den zrĂĄna byla rakev z hrobu vyvrĹžena, rubĂĄĹĄ na kusy roztrhĂĄn, a dĂtko aĹž hrĹŻza zohaveno. Ruka lotrovskĂĄ vytrhala z tÄla vnitĹnosti a z mladistvĂ˝ch prsou malĂŠ srdĂŠÄko.“ (s. 58)
AutoĹi se nijak netajĂ tĂm, Ĺže sestavenĂ podobnĂŠ antologie nutnÄ provĂĄzĂ Ĺada obtĂŞà a snad i polemickĂ˝ch rozhodnutĂ – nakonec jejich vĂ˝bÄrem proĹĄlo na dvÄ desĂtky prozaickĂ˝ch textĹŻ, rozsahem vÄtĹĄinou nepĹekraÄujĂcĂch deset stran. SympatickĂĄ je pĹedevĹĄĂm volba mĂŠnÄ znĂĄmĂ˝ch spisovatelĹŻ (s vĂ˝jimkou MĂĄchy, Sabiny a NÄmcovĂŠ) a jejich pĹedstavenĂ v pomÄrnÄ obsĂĄhlĂ˝ch autorskĂ˝ch medailonech, coĹž z dotyÄnĂŠ publikace Äini vedle cennĂŠho zdroje tÄĹžko dostupnĂ˝ch (Äasto jen Äasopisecky otiĹĄtÄnĂ˝ch) textĹŻ tĂŠĹž uĹžiteÄnĂ˝ studijnĂ materiĂĄl.
PovĂdky pĹinĂĄĹĄenĂŠ MrtvĂ˝mi taneÄnĂky ovĹĄem oslovĂ jen mĂĄlokterĂŠho souÄasnĂŠho ÄtenĂĄĹe, neboĹĽ vedle samotnĂŠho obsahu mĹŻĹže leckoho odradit tĂŠĹž editory sice korigovanĂ˝ (pĹizpĹŻsobenĂ˝ souÄasnĂŠ pravopisnĂŠ normÄ), pĹesto vĹĄak hĹŻĹe stravitelnĂ˝ jazyk ÄeskĂ˝ch romantikĹŻ. OdvĂĄĹžlivci vĹĄak budou odmÄnÄni seznĂĄmenĂm s autory, jejichĹž ĹživotnĂ osudy leckdy pĹĂliĹĄ nezaostĂĄvaly za dobrodruĹžnĂ˝mi zĂĄpletkami dotyÄnĂ˝ch textĹŻ.
Petr Nagy
VanÄk, VĂĄclav a kol.: MrtvĂ taneÄnĂci. PĹĂbram: Pistorius & OlĹĄanskĂĄ 2010. 232 stran.
(18. 3. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3011
MoĹžnĂĄ najdete svĹŻj ĹživotnĂ pĹĂbÄh!
NesmrtelnĂŠ povĂdky Jana BalabĂĄnaLucie Zinke
( lucie.zinke)
SbĂrka obsahuje celkem 69 povĂdek a je rozdÄlena do nÄkolika ÄĂĄstĂ. Zahrnuje jak pĹĂbÄhy jiĹž publikovanĂŠ v pĹedeĹĄlĂ˝ch autorovĂ˝ch sbĂrkĂĄch (StĹedovÄk; PrĂĄzdniny; MoĹžnĂĄ, Ĺže odchĂĄzĂme; Jsme tady), tak ĂşplnÄ novĂŠ. JednĂĄ se o prĹŻĹez jeho tolik oceĹovanou povĂdkovou tvorbou: sbĂrka povĂdek MoĹžnĂĄ, Ĺže odchĂĄzĂme byla v roce 2004 nominovĂĄna na StĂĄtnĂ cenu za literaturu a v roce 2005 zĂskala cenu Magnesia Litera v kategorii prozaickĂ˝ch dÄl. Letos, dne 10. 4. 2011, Jan BalabĂĄn opÄt tuto cenu obdrĹžel za svĂŠ posmrtnÄ vydanĂŠ dĂlo Zeptej se tĂĄty, kterĂŠ jsme recenzovali v pĹedminulĂŠm ÄĂsle (Komu zvonĂ hrana? TobÄ!).
Autor lĂÄĂ osudy svĂ˝ch postav, popisuje jejich trable, myĹĄlenĂ, ĹživotnĂ postupy a jejich ĹživotnĂ pĹĂbÄhy. Kniha je psanĂĄ bohatĂ˝m, ne pĹĂliĹĄ bÄĹžnĂ˝m jazykem a obÄas je zapotĹebĂ se nad nĂ zamyslet. VĹĄechny povĂdky zaÄĂnajĂ i konÄĂ nepĹedvĂdatelnÄ, proto se jejich "rozuzlenĂ" nedozvĂte, dokud je nedoÄtete aĹž do konce. Spisovatel jednotlivĂŠ historky nijak neuvĂĄdĂ, chybĂ v nich jakĂĄsi „pĹedehra“ pro dÄj, rovnou vyprĂĄvĂ hlavnĂ pĹĂbÄh. RĂĄd se zabĂ˝vĂĄ popisy prostĹedĂ, a to hlavnÄ pĹĂrody, kterĂĄ se ve vyprĂĄvÄnĂ ÄastokrĂĄt vyskytuje, a popisy postav, pĹedevĹĄĂm uvaĹžovĂĄnĂm jednotlivĂ˝ch osob v pĹĂbÄzĂch.
SbĂrka je sice obsĂĄhlĂĄ, avĹĄak strĂĄnky vĂĄm rychle ubĂhajĂ, vĹĄe se Äte dĂky plynulĂŠmu dÄji vĂ˝bornÄ. PrvnĂ svazek BalabĂĄnovĂ˝ch sebranĂ˝ch spisĹŻ se vydaĹil. Pokud byste se chtÄli s autorovĂ˝mi pĹĂbÄhy vĂce sĹžĂt, doporuÄuji si jako prvnĂ pĹeÄĂst doslov Petra HruĹĄky.
BalabĂĄn, J.: PovĂdky (DĂlo I). Brno: Host 2010. 528 s.
(27. 3. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3018
BilingvnĂ jednohubka
SkvÄlĂĄ zĂĄbava a zĂĄroveĹ prospÄĹĄnĂĄ vÄc!Hana VoralovĂĄ
( hana.voralova)
JednĂĄ se o soubornĂŠ vydĂĄnĂ ÄtyĹ povĂdek, jeĹž na sebe sice ÄĂĄsteÄnÄ tematicky navazujĂ, ale rozhodnÄ nejsme nuceni ÄĂst je za sebou. KaĹždĂĄ z tÄchto povĂdek ĹeĹĄĂ na prvnĂ pohled vcelku banĂĄlnĂ ĹživotnĂ situaci jako odklĂzenĂ stohu sena, hledĂĄnĂ perspektivnÄjĹĄĂho zamÄstnĂĄnĂ Äi zĂĄvody psĹŻ. To by ale nebyl Roald Dahl, kdyby tyto bÄĹžnĂŠ situace tak trochu neokoĹenil notnĂ˝mi dĂĄvkami typickĂŠho britskĂŠho ÄernĂŠho humoru, hororovÄ pochmurnĂŠ atmosfĂŠry a nÄkdy aĹž nechutnĂŠ zvrĂĄcenosti. Z obyÄejnĂŠho stohu sena se na nĂĄs najednou vyvalĂ hejno obĹĂch krys, jako perspektivnÄjĹĄĂ zamÄstnĂĄnĂ se zaÄne jevit tovĂĄrna na vĂ˝robu ÄervĹŻ a ze psĂch zĂĄvodĹŻ se stane zĂĄvod psĂch majitelĹŻ o to, kterĂ˝ z nich umuÄĂ svĂŠho psa dĹĂv: „NÄkterejm lidem drogy, ĹĄkrcenĂ a pĹecpĂĄvĂĄnĂ nestaÄĂ. Tak je vÄĹĄej (…) nebo ĹĄmirglujou. VodĹou jim tlapky hrubĂ˝m ĹĄmirglpapĂrem, takĹže je to pak pĹi bÄhu bolĂ. (…) Ale i kdyby byli seberychlejĹĄĂ, stejnÄ jim pro jistotu stĹĂknou injekci. Jeden a pĹŻl kubĂku ĂŠteru. (…) Jindy je to kofein v olejovĂŠm roztoku nebo kafr.“
PĹesto si ale vĹĄechny povĂdky zachovĂĄvajĂ svĹŻj humoristicky ladÄnĂ˝ podtext, coĹž nakonec potvrzujĂ i jejich charakteristickĂĄ anekdotickĂĄ vyvrcholenĂ. V Äem ale spoÄĂvĂĄ Dahlova vypravÄÄskĂĄ obratnost? PĹedevĹĄĂm v dokonalĂŠ prĂĄci s jazykem a svĂŠrĂĄznĂŠ popisnosti: „A znovu ta rozkoĹĄ, ta vlhkoretĂĄ, mlaskavĂĄ rozkoĹĄ, s nĂĹž pronĂĄĹĄel kaĹždĂŠ slovo, ta hrdelnĂ ĹĄĹĽavnatost v jeho hlasu a sirupovitĂ˝ pĹĂzvuk, s nĂmĹž vyslovil lĂkoĹice. (…) tohle jeho ĹĄpatnĂŠ oko vĂĄs Ăşkosem provrtĂĄvalo chladnĂ˝m pohledem, vaĹenĂŠ a mĹživÄ bledĂŠ s Äernou teÄkou uprostĹed jako rybĂ oko na talĂĹi. (…) MÄstskĂĄ spodina. VyĹinuli se jako splaĹĄky z prasklĂŠho potrubĂ a tekli po cestÄ a vrĂĄtky do pole a vytvĂĄĹeli na hornĂm konci pole rybnĂÄek zapĂĄchajĂcĂ bĹeÄky.“ V anglickĂŠm znÄnĂ to proti tomu vypadĂĄ takto: „Again the relish, the wet-lipped, lip-smacking relish as he spoke the words, the throaty richness of his voice and the thick syrupy way he pronounced the word lickerish. (…) there was this faulty eye fixing you sideways with a cold stare, boiled and misty pale with a little black dot in the centre, like a fish-eye on a plate. (…) The dregs of the big town. Oozing out like sewage from a cracked pipe and trickling along the road through the gate and making a smelly little pond of sewage at the top end of the field.“
Realizace bilingvnĂho vydĂĄnĂ je jedineÄnou pĹĂleĹžitostĂ pro porovnĂĄnĂ pĹekladatelskĂŠ a autorskĂŠ prĂĄce s jazykem. PĹekladatel Jaroslav KoĹĂĄn, kterĂ˝ vedle Dahla pĹeloĹžil Ĺadu dÄl Kurta Vonneguta nebo Charlese BukowskĂŠho, je v tomto smÄru naprosto nepĹekonatelnĂ˝. O svĂŠm umÄnĂ se sĂĄm vyjĂĄdĹil v rozhovoru pro Äasopis Reflex slovy: „Moje pĹeklady byly vĹždycky hodnÄ ÄeskĂŠ, zamÄĹenĂŠ k domĂĄcĂmu publiku. Kniha musĂ bĂ˝t o vĂĄs, o vaĹĄich blĂzkĂ˝ch, ne o dalekĂ˝ch PygmejĂch. VÄdÄl jsem, Ĺže mĂĄm-li dosĂĄhnout ĂşÄinku, musĂm ÄeskĂŠho ÄtenĂĄĹe urĂĄĹžet slovem podobnÄ, jako Henry Miller v TichĂ˝ch dnech v Clichy urĂĄĹžel svĂŠho americkĂŠho. Ĺ˝e mu musĂm vlĂŠzt do kalhot i pod suknÄ.“
Sladkou teÄkou na zĂĄvÄr je navĂc vÄdomĂ toho, Ĺže deset procent autorskĂŠho honorĂĄĹe z kaĹždĂŠ prodanĂŠ knihy poputuje na Äinnost dobroÄinnĂ˝ch institucĂ Roalda Dahla peÄujĂcĂch o dÄti po celĂŠ VelkĂŠ BritĂĄnii.
Hana VoralovĂĄ
Dahl, Roald: ClaudĹŻv pes/Claud´s Dog. PĹeklad: J. KoĹĂĄn, Praha: Argo 2010. 204 stran.
(27. 3. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3020
Sudety trochu jinak
Germanus Iudeo lupus estJana OlivovĂĄ
( jana.olivova)
JiĹž podle nĂĄzvu je jasnĂŠ, Ĺže nejde o beletristickĂŠ zpracovĂĄnĂ ĹžidovskĂ˝ch osudĹŻ, ale o prĂĄci odbornou. To by vĹĄak nemÄlo pĹĂpadnĂŠ ÄtenĂĄĹe odradit, protoĹže tato kniha se neĹĄvarĹŻm odbornĂ˝ch publikacĂ ĂşspÄĹĄnÄ vyhĂ˝bĂĄ – informace jsou podĂĄny pĹehlednÄ a struÄnÄ, takĹže se nemusĂte bĂĄt, Ĺže byste u tĂŠto knihy usĂnali.
V osmi kapitolĂĄch se autor vÄnuje nejen situaci Ĺ˝idĹŻ v ÄeskĂŠm pohraniÄĂ, ale i poÄĂĄtkĹŻm antisemitismu mezi nÄmeckĂ˝m obyvatelstvem a jeho hlavnĂm projevĹŻm, obecnÄ znĂĄmĂ˝m z hodin dÄjepisu (studentskĂŠ spolky, nÄmeckĂŠ politickĂŠ strany v ÄSR, …). V nejobsĂĄhlejĹĄĂch kapitolĂĄch se Osterloh zabĂ˝vĂĄ arizacĂ ĹžidovskĂŠho majetku, prvnĂm krokem „koneÄnĂŠho ĹeĹĄenĂ ĹžidovskĂŠ otĂĄzky“. Ĺ˝idĂŠ byli postupnÄ pĹipravovĂĄni o majetek, o prĂĄva, a nakonec i o Ĺživot. Autor kromÄ mnoĹžstvĂ historickĂ˝ch faktĹŻ pĹedklĂĄdĂĄ i Ĺadu otĂĄzek tĂ˝kajĂcĂch se kaĹždodennĂho chovĂĄnĂ nÄmeckĂ˝ch obÄanĹŻ k jejich ĹžidovskĂ˝m sousedĹŻm. V zĂĄvÄreÄnĂ˝ch kapitolĂĄch se pak vÄnuje tĂŠmatu deportacĂ a koncentraÄnĂch tĂĄborĹŻ.
Pro ty ÄtenĂĄĹe, kteĹĂ ani po pĹeÄtenĂ vĹĄech osmi kapitol nebudou mĂt dost, je k dispozici tĂŠmÄĹ dvousetstrĂĄnkovĂ˝ poznĂĄmkovĂ˝ aparĂĄt a desĂtky stran map, tabulek a seznamĹŻ literatury. TakĹže pokud vĂĄs toto tĂŠma zaujme, mĹŻĹžete si najĂt dalĹĄĂ knihy s podobnou tematikou a doplnit si informace, kterĂŠ jste v tĂŠto publikaci nenaĹĄli. PravdÄpodobnÄ to ale nebude potĹeba, protoĹže prĂĄce, kterou JĂśrg Osterloh na tĂŠto publikaci odvedl, je ĂşctyhodnĂĄ, stejnÄ jako mnoĹžstvĂ dat v nĂ obsaĹženĂŠ.
JĂśrg Osterloh: NacionĂĄlnÄsocialistickĂŠ pronĂĄsledovĂĄnĂ Ĺ˝idĹŻ v ĹĂĹĄskĂŠ ĹžupÄ Sudety v letech 1938-1945 (zvÄtĹĄit)
Jana OlivovĂĄ
Osterloh, JĂśrg: NacionĂĄlnÄsocialistickĂŠ pronĂĄsledovĂĄnĂ Ĺ˝idĹŻ v ĹĂĹĄskĂŠ ĹžupÄ Sudety v letech 1938-1945. PĹeklad: B. PscheidtovĂĄ. Praha: Argo 2010. 776 stran.
(28. 3. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3021
LĂĄskyplnĂĄ starost o minulost
Starou Prahou v novĂŠ edici – nakladatelstvĂ Paseka nezklamaloKlĂĄra ZindulkovĂĄ
( klara.zindulkova)
SĂŠrie ZmizelĂĄ Praha 1–5, mapujĂcĂ postupnÄ dĂlÄĂ ĂşzemĂ historickĂŠ Prahy, vychĂĄzela v Pasece v letech 2003 a 2004. Autorem Äi spoluautorem vĹĄech titulĹŻ kromÄ jednoho je ZdenÄk Wirth. Tomu, kdo prolĂŠzĂĄ radÄji antikvariĂĄty neĹž knihkupectvĂ, se moĹžnĂĄ v nÄkterĂŠm podaĹĂ najĂt kniĹžnĂ Ĺadu s podezĹele podobnĂ˝mi nĂĄzvy – ano jde o 1. vydĂĄnĂ edice v nakladatelstvĂ VĂĄclava PolĂĄÄka z let 1945–48, kterou se Paseka rozhodla po mnoha letech vydat znovu. U znovuvydĂĄnĂ starĂ˝ch knih vĹĄak nezĹŻstalo a na Zmizelou Prahu navĂĄzala Ĺada tematickĂĄ.
NejmladĹĄĂmi Äleny edice jsou dva svazky s nĂĄzvem Tramvaje a tramvajovĂŠ tratÄ od Pavla FojtĂka. ĹeÄenĂ˝ autor je uĹž nÄkolik let archivĂĄĹem DopravnĂho podniku, coĹž mu umoĹžnilo dĂĄt dohromady skuteÄnÄ cennĂ˝ materiĂĄl – kaĹždĂĄ kniha obsahuje kolem dvou set fotografiĂ znĂĄmĂ˝ch i neznĂĄmĂ˝ch fotografĹŻ, nejstarĹĄĂ snĂmky byly poĹĂzeny jiĹž na pĹelomu stoletĂ. Pavel FojtĂk doplnil dvojdĂlnĂ˝ soubor pĹedmluvou, shrnujĂcĂ historii praĹžskĂŠ tramvajovĂŠ dopravy od zavedenĂ koĹskĂŠ drĂĄhy roku 1875, komentĂĄĹem ke kaĹždĂŠmu snĂmku a nÄkolika podrobnĂ˝mi plĂĄnky.
NuĹže, milĂ˝ ÄtenĂĄĹi, nastup do nejbliŞťà tramvaje s knihou v ruce a nech se zavĂŠzt i do mĂst dĂĄvno zmizelĂ˝ch.
KlĂĄra ZindulkovĂĄ
FojtĂk, P.: Tramvaje a tramvajovĂŠ tratÄ, HistorickĂŠ centrum a HoleĹĄovice. Praha: Paseka 2010. 188 stran.
FojtĂk, P.: Tramvaje a tramvajovĂŠ tratÄ, HistorickĂĄ pĹedmÄstĂ a okraj mÄsta. LevĂ˝ bĹeh Vltavy. Praha: Paseka 2011. 168 stran.
(29. 3. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3022
Mezi holocaustem a americkým snem
AmerickĂ˝m snem? AmerickĂ˝m snem.Jakub HladĂk
( jakub.hladik)
Edgar Hilsenrath (1926), nÄmeckĂ˝ spisovatel ĹžidovskĂŠho pĹŻvodu, zaĹžil hrĹŻzy druhĂŠ svÄtovĂŠ vĂĄlky. PodobnÄ jako kupĹĂkladu u ArnoĹĄta Lustiga, Imre KertĂŠsze Äi Primo LĂŠviho je hlavnĂm tĂŠmatem HilsenrathovĂ˝ch knih prĂĄvÄ holocaust. ZpracovĂĄnĂ je ovĹĄem jinĂŠ. NÄmeÄtĂ nakladatelĂŠ vydali autorovu prvotinu s nĂĄzvem Noc v minimĂĄlnĂm nĂĄkladu a druhĂ˝ romĂĄn NĂĄcek a holiÄ vyĹĄel nejprve v anglickĂŠm, francouzskĂŠm a italskĂŠm pĹekladu, originĂĄl spatĹil svÄtlo svÄta aĹž roku 1977. ProÄ? Ze strachu pĹed reakcĂ ÄtenĂĄĹĹŻ. Ze strachu, Ĺže se nedĂĄ o tak zĂĄvaĹžnĂŠ udĂĄlosti, jakou pĹedstavuje holocaust, psĂĄt se satirou, ÄernĂ˝m humorem, vulgarismy, zkrĂĄtka neuctivÄ. AĹž po letech (2003-2008) se Hilsenrath doÄkal vydĂĄnĂ svĂ˝ch SebranĂ˝ch spisĹŻ v nÄmeckĂŠm nakladatelstvĂ Dittrich Verlag.
RomĂĄn Fuck America pochĂĄzĂ z roku 1980 a je v poĹadĂ ÄtvrtĂ˝m autorovĂ˝m dĂlem, tĹetĂm vydanĂ˝m v ÄeskĂŠm pĹekladu. PĹŻvodnÄ vyĹĄel pod nĂĄzvem VyznĂĄnĂ Jakoba BronskĂŠho, aĹž v SebranĂ˝ch spisech byl doplnÄn provokativnĂ nĂĄzev.
HlavnĂm hrdinou je Ĺžid Jakob Bronsky. Jeho rodinÄ bylo pĹed vĂĄlkou zakĂĄzĂĄno emigrovat do Ameriky kvĹŻli systĂŠmu kvĂłt. Rodina nicmĂŠnÄ vĂĄlku pĹeĹžila. Jak? Na to odpovĂdĂĄ hlavnĂ hrdina vĂce verzemi. KterĂĄ je ta pravĂĄ, to se dozvĂme aĹž v samotnĂŠm zĂĄvÄru. BronĹĄtĂ jsou po vĂĄlce vyhaslĂ, ztratili lesk v oÄĂch, ztratili svĂŠ duĹĄe a kdyĹž v roce 1952 obdrĹželi vĂza, o kterĂĄ Şådali pĹed vĂĄlkou, vydĂĄvajĂ se do USA, aniĹž by vÄdÄli proÄ. PĹed sochou Svobody pronĂĄĹĄĂ otec Nathan Bronsky jedinĂĄ dvÄ anglickĂĄ slova, kterĂĄ znĂĄ. Slova, kterĂĄ tam v tu chvĂli pasovala. Slova, kterĂĄ vyjĂĄdĹila to, co cĂtil. Fuck America...
DÄj se odehrĂĄvĂĄ v New Yorku padesĂĄtĂ˝ch let. Jakob Bronsky se pohybuje v prostĹedĂ imigrantĹŻ, kteĹĂ neĹžijĂ, ale pĹeĹžĂvajĂ. PĹed vĂĄlkou ĂşspÄĹĄnĂ podnikatelĂŠ a respektovanĂ myslitelĂŠ vykonĂĄvajĂ prĂĄci nĂĄmezdnĂch dÄlnĂkĹŻ. ĹeĹĄĂ politickou situaci, ale neĹeĹĄĂ svÄtovou vĂĄlku. NemajĂ ambice, nesnĂ americkĂ˝ sen, hledĂ s despektem na zemi, kde se stane prezidentem ten, kdo se lĂŠpe usmĂvĂĄ. ProtloukajĂ se. ProtloukĂĄ se i Jakob Bronsky. PrĂĄvÄ pasĂĄĹže, kde se hlavnĂ hrdina snaŞà zĂskat prostĹedky nutnĂŠ k pĹeĹžitĂ, jsou velmi silnĂŠ. RychlĂŠ stĹĂdĂĄnĂ zamÄstnĂĄnĂ, okrĂĄdĂĄnĂ nadĹĂzenĂ˝ch, drobnĂŠ podvody a triky, jak odejĂt z restaurace bez zaplacenĂ, pĹipomĂnajĂ prĂłzy Charlese BukowskĂŠho.
Jakob Bronsky byl pĹĂliĹĄ mladĂ˝, kdyĹž do jeho Ĺživota vstoupila vĂĄlka. KvĹŻli tomu ho teÄ lidĂŠ odhadujĂ na ÄtyĹicet, aÄ mu je biologicky pouze dvacet sedm. ProĹžitĂŠ zkuĹĄenosti v nÄm vyvolaly trauma, mĂĄ ve svĂŠ minulosti dĂru, kterou se snaŞà zaplnit psanĂm. PĂĹĄe autobiografickou knihu o ĹživotÄ v ghettu za druhĂŠ svÄtovĂŠ vĂĄlky, jejĂmĹž hrdinou je osamÄlĂ˝ muĹž. Knize dĂĄvĂĄ na radu pĹĂtele nĂĄzev Honibrk, protoĹže "osamÄlĂ˝ muĹž si ho vĹždycky honĂ".
Jakob Bronsky bojuje se sexuĂĄlnĂmi touhami. V Americe padesĂĄtĂ˝ch let mĹŻĹžete mĂt mraky Ĺžen, pokud jste ĂşspÄĹĄnĂ, pokud vĹĄak smrdĂte korunou, dĂĄmy to vycĂtĂ. A tak si sem tam hlavnĂ hrdina, ale i jeho pĹĂĄtelĂŠ, dopĹejĂ alespoĹ sex s prostitutkami, ale chybĂ jim privĂĄtnĂ ĹĄukĂĄnĂ, kterĂŠ si paradoxnÄ nemohou dovolit proto, Ĺže na nÄj nemajĂ penĂze...
Jazyk knihy je pomÄrnÄ jednoduchĂ˝. PopisnĂŠ pasĂĄĹže stĹĂdajĂ dialogy s relativnÄ krĂĄtkĂ˝mi replikami, Äasto dochĂĄzĂ k opakovĂĄnĂ. K opakovĂĄnĂ? Ano, k opakovĂĄnĂ.
CelĂĄ kniha je silnÄ autobiografickĂĄ, zĂĄroveĹ vĹĄak na skuteÄnĂ˝ch udĂĄlostech Hilsenrath rozvĂjĂ bohatou fikci. NejmarkantnÄji se to projevuje na nahrazovĂĄnĂ minulosti jinĂ˝mi verzemi nebo obrazy toho, jak by se vÄci mohly odvĂjet, kdyby... Tak napĹĂklad se v zĂĄvÄru knihy ĹĄtÄpĂ Jakob Bronsky na dvÄ osoby, tu kterĂĄ pĹeĹžila holocaust a tu, kterĂĄ zemĹela se ĹĄesti miliony. PrĂĄvÄ zĂĄvÄr je smĂĹĄenĂm reĂĄlnĂ˝ch fakt z autorova Ĺživota, fiktivnĂmi alternativami a vysnÄnou budoucnostĂ. RomĂĄn tak odbÄhl od dÄnĂ v New Yorku a konÄĂ trochu rozpaÄitÄ vizĂ, jak Jakob sedĂ v televiznĂm studiu a vyzĂ˝vĂĄ mladĂŠ ÄtenĂĄĹe, aby si pĹeÄetli jeho knihu Honibrk.
Jakub HladĂk
Hilsenrath, Edgar: Fuck America. PĹeklad: J. ZoubkovĂĄ. Praha: Plus 2011. 200 stran.
(2. 4. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3024
SkandinĂĄvskĂĄ instantnĂ filosofie
NejnovÄjĹĄĂ exhibice Josteina GaarderaTereza HĂ˝skovĂĄ
( tereza.hyskova)
Dva dĂĄvnĂ milenci se setkĂĄvajĂ na terase horskĂŠho hotelu, kde pĹed tĹiceti lety trĂĄvili poslednĂ spoleÄnĂŠ dny. Projdou se po znĂĄmĂ˝ch mĂstech, vymÄnĂ si mailovĂŠ adresy a modernizovanĂ˝ epistolĂĄrnĂ romĂĄn je na svÄtÄ. Od zaÄĂĄtku samozĹejmÄ vĂte, Ĺže korespondence je fiktivnĂ, takĹže ŞådnĂ˝ pocit vzruĹĄenĂ ze zakĂĄzanĂŠho vĂĄs neovlĂĄdne. OstatnÄ dost pochybujete, Ĺže by se dva lidĂŠ odhalovali aĹž na dĹeĹ stylem, kterĂ˝ jim vtisknul Gaarder. Aby se kniha prodala, nesmĂ v nĂ chybÄt tajemstvĂ. A tajemstvĂ se samozĹejmÄ nesmĂ prozradit na zaÄĂĄtku. Na druhĂŠ stranÄ by milostnĂŠ zĂĄpletky chtivĂ˝ ÄtenĂĄĹ mÄl pochopit co nejrychleji, jak osudovou lĂĄsku oba dotyÄnĂ kdysi proĹžĂvali. VĂ˝sledkem autorovy snahy je, Ĺže proÄĂtĂĄte ĹĂĄdky vysoce nepravdÄpodobnĂŠ mailovĂŠ konverzace, v nĂĹž si jedinĂ dva aktĂŠĹi dÄje sdÄlujĂ informace typu: „Chodili jsme spolu pÄt let, bydleli jsme v malĂŠm bytÄ a pili jsme rĂĄdi calvados.“ MezitĂm si vĹĄak dĂĄvajĂ dobrĂ˝ pozor, aby nĂĄhodou neprozradili, proÄ Ĺže se to vlastnÄ kdysi rozeĹĄli, aÄ to zĹejmÄ vÄdĂ stejnÄ dobĹe jako vĹĄechno ostatnĂ, co je tĹeba po letech pĹipomenout. Podstatu kriminĂĄlnĂ zĂĄpletky odhalĂte v momentÄ, kdy se dozvĂte, Ĺže mladĂ milenci byli zvyklĂ cestovat autem, jste ale vytrvale pĹesvÄdÄovĂĄni, Ĺže jde o nÄco mnohem hlubĹĄĂho, takĹže domnÄlĂŠ mystĂŠrium je nakonec to jedinĂŠ, co vĂĄs nutĂ ÄĂst aĹž do konce.
NepĹesvÄdÄivĂ˝ Ăşvod? ZapomeĹte na nÄj – forma je vedlejĹĄĂ. Tady jde pĹece o myĹĄlenku. Nebo lĂŠpe ĹeÄeno o myĹĄlenky, protoĹže jimi text opravdu pĹetĂŠkĂĄ. A vĹĄechny jsou fenomenĂĄlnĂ. Gaarder se pĹidrĹžel otĹepanĂŠho stereotypu racionĂĄlnĂ muĹž versus iracionĂĄlnÄ uvaĹžujĂcĂ Ĺžena a utvoĹil z nÄj zĂĄklad dialogu dvou protikladnĂ˝ch svÄtonĂĄzorĹŻ. Steinn a Solrun spolu bÄhem nÄkolika dnĂ stihnou probrat ledasco od vzniku vesmĂru pĹes existenci nĂĄhody nebo roli osudu aĹž po podstatu lidskĂŠ existence a posmrtnĂ˝ Ĺživot. RomĂĄn ve zkratce ukazuje, Ĺže jeho autor je obeznĂĄmen s kvantovou fyzikou, kosmologiĂ, biologiĂ, klimatologiĂ, religionistikou a samozĹejmÄ umÄnĂm – nejednou je ÄtenĂĄĹi osvÄtleno, proÄ kniha nese nĂĄzev stejnojmennĂŠho obrazu RenĂŠ Magritta. A to vĹĄe na pouhĂ˝ch sto ĹĄedesĂĄti stranĂĄch textu. Co vĂc si pĹĂĄt?
Jostein Gaarder se svĂ˝m podbĂzivĂ˝m stylem snaŞà ÄtenĂĄĹi namluvit, Ĺže pĹi ÄetbÄ jeho romĂĄnu se bude cĂtit hloubavĂ˝ a povznesenĂ˝, aniĹž by musel pouĹžĂt vlastnĂ intelekt. V kontextu knihy rozvleklĂŠ ĂşvahovĂŠ pasĂĄĹže nenutĂ k zamyĹĄlenĂ, ale pĹĂmo myĹĄlenky podsouvajĂ. Ve vzduchu jeĹĄtÄ visĂ otĂĄzka, jakĂŠmu ÄtenĂĄĹi, Ĺže se to Gaarder vlastnÄ vnucuje. ZnaÄka Albatros napovĂdĂĄ, Ĺže pĹŻjde o ÄtenĂĄĹe dÄtskĂŠho. Ani malĂŠho gĂŠnia, kterĂ˝ by se snad zajĂmal o VelkĂ˝ tĹesk a teorii relativity, ale nenĂ potĹeba zatÄĹžovat otĂĄzkami Ĺživota a smrti Äi starostmi padesĂĄtnĂkĹŻ, pĹipomĂnajĂcĂch si svĂĄ nÄkdejĹĄĂ ideovĂĄ vĂ˝chodiska. Iluze, Ĺže GaarderĹŻv romĂĄn vyĹžaduje jistou ĹživotnĂ zkuĹĄenost, je taky klamnĂĄ. DĂĄ se pĹedpoklĂĄdat, Ĺže vnĂmavĂ˝ dospÄlĂ˝ ÄtenĂĄĹ se se svou vlastnĂ existencĂ vypoĹĂĄdĂĄval coby rozervanĂ˝ teenager a nepotĹebuje k tomu rozumy norskĂŠho spisovatele. Tomu, Ĺže je kniha patrnÄ nejvhodnÄjĹĄĂ pro hrstku dobrovolnÄ ÄtoucĂch pubescentĹŻ, napovĂdĂĄ mj. vĂ˝chovnÄ vyznĂvajĂcĂ zĂĄvÄr, z nÄhoĹž plyne pouÄenĂ, Ĺže svou vĂru a nĂĄzory nemĂĄme nikomu vnucovat. VĂ˝chovnou sloĹžku by pĹĂĹĄtÄ mohlo vĂce podpoĹit nakladatelstvĂ Albatros. Pro zaÄĂĄtek tĹeba tĂm, Ĺže dotĂĄhne do konce finĂĄlnĂ jazykovou Ăşpravu textu.
Dle masivnĂho ĂşspÄchu GaarderovĂ˝ch knih lze soudit, Ĺže v nich pĹece jen pĹinĂĄĹĄĂ nÄco novĂŠho. Jeho styl popularizace filosofie je dneĹĄnĂmu svÄtu evidentnÄ blĂzkĂ˝. Mohli bychom se ptĂĄt proÄ, ale to uĹž by bylo jinĂŠ tĂŠma…
Tereza Hýskovå
Gaarder, Jostein: Hrad v PyrenejĂch. PĹeklad J. VrbovĂĄ. Praha: Albatros 2011. 167 stran.
(3. 4. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3026
Sex, knihy a penĂze
SvÄŞà úvaha o (ne)ÄtenĂTereza HĂ˝skovĂĄ
( tereza.hyskova)
Toto tvrzenĂ ovĹĄem musĂte brĂĄt s rezervou, stejnÄ jako celou Bayardovu knihu. Autor nezapĹel svĹŻj pĹŻvod, kdyĹž jako formu zvolil francouzskĂ˝ esej, text mĂĄ ale v jeho podĂĄnĂ pĹekvapivÄ dobrĂ˝ spĂĄd. Plynulost nenĂ rozruĹĄovĂĄna obsĂĄhlĂ˝m poznĂĄmkovĂ˝m aparĂĄtem – ocitovĂĄny jsou pouze beletristickĂŠ prameny, odbornĂĄ literatura zĹŻstala stranou. ZdaĹilĂĄ je takĂŠ struktura eseje, rozdÄlenĂŠho na tĹi ÄĂĄsti po ÄtyĹech kapitolĂĄch. JemnĂ˝ ironickĂ˝ osten vystupuje z kaĹždĂŠ strĂĄnky, postupnÄ vĹĄak ubĂ˝vĂĄ humoru a vÄtĹĄĂ prostor dostĂĄvajĂ vĂ˝kladovĂŠ a ĂşvahovĂŠ pasĂĄĹže. Smysl pro nadsĂĄzku prokazuje autor zejmĂŠna v ÄĂĄsti prvnĂ, kde ÄtenĂĄĹe seznamuje se zpĹŻsoby, kterĂ˝mi je moĹžno neÄĂst. Na poslednĂch strĂĄnkĂĄch pak slibnĂŠ tempo ponÄkud vĂĄzne.
VÄrnĂ˝ ironickĂŠmu duchu, zachovĂĄvĂĄ Bayard naoko vĂĄĹžnou tvĂĄĹ a nejprve nĂĄm pĹedklĂĄdĂĄ teorii se vĹĄemi nĂĄleĹžitostmi, kterĂŠ k nĂ patĹĂ. VytvĂĄĹĂ vlastnĂ terminologii, ĂşÄelnou pro koncepci neÄtenĂ a hlavnÄ svĂĄ tvrzenĂ v hojnĂŠ mĂĹe doklĂĄdĂĄ pĹĂklady ze svÄtovĂŠ literatury. Ty jsou vybrĂĄny a analyzovĂĄny velmi peÄlivÄ a ukazujĂ, Ĺže neÄtenĂ bylo vĂ˝znamnĂ˝m literĂĄrnĂm tĂŠmatem i pĹed tĂm, neĹž se ho chopil sĂĄm. Nic z výťe ĹeÄenĂŠho nesvÄdÄĂ o nevzdÄlanosti autora a mĹŻĹže se zdĂĄt, Ĺže Bayard popĂrĂĄ svĂĄ vlastnĂ tvrzenĂ tĂ˝kajĂcĂ se psanĂ o knihĂĄch, kterĂŠ neÄetl. OvĹĄem opak je pravdou – ve svĂŠm eseji totiĹž dÄlĂ knihy na ty, o nichĹž jsme slyĹĄeli (SK), kterĂŠ jsme prolistovali (PK), zapomnÄli (ZK) a ty, kterĂŠ neznĂĄme (NK). NemĹŻĹže tedy napsat, Ĺže nÄjakou knihu Äetl a znĂĄ – v jeho pojetĂ existuje pouze a jenom neÄtenĂ.
KaĹždĂĄ kniha totiĹž pĹi ÄtenĂ okamĹžitÄ podlĂŠhĂĄ procesu zapomĂnĂĄnĂ, zĂĄroveĹ si ji ÄtenĂĄĹ pĹiĹazuje do kontextu vlastnĂ zkuĹĄenosti i ĹĄirĹĄĂch kulturnĂch danostĂ. KaĹždĂŠ ÄtenĂ je tedy zĂĄroveĹ ztrĂĄtou pĹŻvodnĂho textu. ÄtenĂĄĹskou recepcĂ se text promÄĹuje a samotnĂŠ mluvenĂ o knihĂĄch mĂĄ mĂĄlo spoleÄnĂŠho s jejich ÄtenĂm. Rozhovory o knihĂĄch oznaÄuje Bayard za pokryteckĂŠ a povaĹžuje za nemoĹžnĂŠ zĂskat pĹi nich spolehlivĂŠ informace, podobnÄ jako kdyĹž se ve spoleÄnosti hovoĹĂ o penÄzĂch Äi sexu.
TakovĂŠ nekompromisnĂ stanovisko bychom snad mohli povaĹžovat za pĹehnanĂŠ a autorovy argumenty zdaleka ne za neprĹŻstĹelnĂŠ, brzy ale zjistĂme, kam jimi skuteÄnÄ smÄĹuje. Bayard nevytvĂĄĹà Şådnou novou teorii, v nĂĹž by oslavoval nevzdÄlanost, nabĂĄdal k ignorovĂĄnĂ literatury nebo radil zoufalĂ˝m studentĹŻm pĹed stĂĄtnicĂ, jak oĹĄĂĄlit profesora. Jen pomĂĄhĂĄ pĹipustit si, Ĺže schopnost pĹijĂmĂĄnĂ vÄdomostĂ je limitovĂĄna, a uÄĂ nĂĄs, jak s tĂmto faktem zachĂĄzet – nerezignovat, ale rozvĂjet vlastnĂ myĹĄlenĂ. Kniha pĹesto nenĂ pĹĂruÄkou a souborem rad k nezaplacenĂ. Mnohem vĂce je Ăşvahou o naĹĄem vztahu ke knihĂĄm a k jejich recepci, kritikou pasivnĂho ÄtenĂ. Autor se jednoznaÄnÄ vyslovuje pro rozvoj kritickĂŠho myĹĄlenĂ a jeho podporu (nejen) na akademickĂŠ pĹŻdÄ. MluvenĂ (nebo dokonce psanĂ) o neÄtenĂ˝ch knihĂĄch povyĹĄuje na umÄnĂ jako projev vlastnĂho kritickĂŠho ducha. V neposlednĂ ĹadÄ pĹinĂĄĹĄĂ esej „Jak mluvit o knihĂĄch, kterĂŠ jsme neÄetli“ mnoho zajĂmavĂ˝ch kniĹžnĂch tipĹŻ a nabĂzĂ pĹĂleĹžitosti ke ÄtenĂĄĹskĂŠ sebereflexi.
Za pozornost stojĂ uĹž pro svĹŻj odlehÄenĂ˝ styl, kterĂ˝ ale neodvĂĄdĂ pozornost od obsahu, nad nĂmĹž tak nepĹestĂĄvĂĄte pĹemýťlet. ZdrĂĄhĂĄte-li se uvÄĹit, Ĺže by se mohla odbornĂĄ prĂĄce stĂĄt bestsellerem, pĹeÄtÄte knihu Pierra Bayarda. MÄjte se vĹĄak na pozoru pĹed mĂ˝m doporuÄenĂm – nesmĂte totiĹž zapomĂnat, Ĺže mnou recenzovanĂĄ kniha je jinĂĄ neĹž ta, kterou napsal Pierre Bayard a kterou budete ÄĂst vy. A nebuÄte si moc jistĂ, Ĺže jsem ji vĹŻbec Äetla. Ne nadarmo je jejĂm mottem vĂ˝rok Oscara Wilda: „Nikdy neÄtu knihu, na kterou mĂĄm psĂĄt recenzi; ÄlovÄk je pak pĹĂliĹĄ zaujatĂ˝“.
Tereza Hýskovå
Bayard, Pierre: Jak mluvit o knihĂĄch, kterĂŠ jsme neÄetli. PĹeklad: P. James. Brno: Host 2010. 208 stran.
(3. 4. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3029
Poezie propĹŻjÄenĂĄ samotÄ srdce
OdsouzenĂ orientĂĄlnĂ spoleÄnosti na pozadĂ dvou osudĹŻDana TregerovĂĄ
( dana.tregerova)
Titul ZlomenĂĄ kĹĂdla patĹĂ svĂ˝m datem vzniku (1912) mezi ranou autorovu bĂĄsnickou prĂłzu, kterĂĄ je ÄĂĄsteÄnÄ autobiografickĂĄ.
PĹĂbÄh mladĂŠho libanonskĂŠho pĂĄru, ChalĂla a Salmy Karame, jejichĹž lĂĄska je tragicky zpĹetrhĂĄna, nenĂ hlavnĂ nĂĄplnĂ knihy. Autor se zamýťlĂ nad mladĂkovĂ˝mi hlubokĂ˝mi city a dochĂĄzĂ k obecnĂ˝m ĂşvahĂĄm: „VĹĄe, co mĂĄ v tomto svÄtÄ nÄjakĂ˝ vĂ˝znam, vznikĂĄ z jedinĂŠ myĹĄlenky nebo z jedinĂŠho citu v nitru urÄitĂŠho ÄlovÄka.“ Na pozadĂ pĹedem dohodnutĂŠho Salmina svazku s biskupovĂ˝m synovcem zcela otevĹenÄ podrobuje tvrdĂŠ kritice postavenĂ Ĺženy v Orientu, moc nĂĄboĹženskĂ˝ch vĹŻdcĹŻ a orientĂĄlnĂ zpĹŻsoby uzavĂrĂĄnĂ manĹželstvĂ, jeĹž „dnes Äasto bĂ˝vĂĄ smÄĹĄnĂ˝m a politovĂĄnĂhodnĂ˝m obchodem, kterĂ˝ uzavĂrajĂ mladĂ muĹžovĂŠ se svĂ˝mi tchĂĄny. Ve vÄtĹĄinÄ zemĂ vychĂĄzejĂ z tohoto obchodu vĂtÄznÄ mladĂci (…)“.
PopisĹŻm napĹ. Salminy krĂĄsy, lĂĄsky, prostĹedĂ Äi mlĂĄdĂ vÄnuje spisovatel dlouhĂŠ lyrickĂŠ pasĂĄĹže: „Tento Äas [mlĂĄdĂ] se vzhlĂŞà nad ĹživotnĂmi strĂĄznÄmi a obtĂĹžemi jako vÄela, kterĂĄ pĹelĂŠtavĂĄ nad moÄĂĄly na cestÄ do zahrad plnĂ˝ch kvÄtin. JĂĄ vĹĄak mohu tato lĂŠta oznaÄit jen jako dobu nÄmĂ˝ch utrpenĂ, kterĂĄ mi hnĂzdila v srdci a vzdouvala se v mĂŠm nitru jako bouĹe, (…)“ NĂĄzvy kapitol jsou takĂŠ poetickĂŠ (NÄmĂ˝ smutek, Ruka osudu, OhnivĂŠ moĹe...).
StejnÄ jako jinĂĄ dĂla ChalĂla DĹžibrĂĄna (BohovĂŠ zemÄ, Zahrada Prorokova, JeĹžĂĹĄ - Syn ÄlovÄka) nepostrĂĄdĂĄ ani toto hlubokĂĄ filozofickĂĄ zamyĹĄlenĂ, kterĂĄ bĂĄsnĂk spojuje s kritikou spoleÄenskĂ˝ch a politickĂ˝ch pomÄrĹŻ. OsobitĂ˝ poetickĂ˝ styl dĂĄvĂĄ prĂłze melodramatickĂ˝ aĹž mystickĂ˝ tĂłn.
Dana TregerovĂĄ
DĹžibrĂĄn, ChalĂl: ZlomenĂĄ kĹĂdla. PĹeklad: Josef Hermach. Praha: VyĹĄehrad 2011. 112 stran.
(4. 4. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3033
VyprĂĄvÄnĂ o Praze
Od LibuĹĄe pĹes Rudolfa II. aĹž k FaustoviDarina JĂchovĂĄ
( darina.jichova)
PovÄst je definovĂĄna jako Ăştvar lidovĂŠ slovesnosti s pohĂĄdkovĂ˝mi prvky, v HulpachovÄ podĂĄnĂ lze dĂĄle nalĂŠzt i prvky ryze historicky odbornĂŠ, detektivnĂ Äi romantickĂŠ. Kniha obsahuje devadesĂĄt povÄstĂ, kterĂŠ jsou rozdÄleny do tĹĂ obdobĂ – doba nejstarĹĄĂ, stĹednĂ a novĂĄ. Hulpachovi se tedy podaĹilo popsat jak bĂĄjnou Krokovu Prahu, tak i Prahu 20. stoletĂ.
KromÄ nejznĂĄmÄjĹĄĂch povÄstĂ se zde objevujĂ i nÄkterĂŠ dosud nepublikovanĂŠ, jeĹž objevil ve starĂ˝ch praĹžskĂ˝ch anĂĄlech. PĹĂbÄhy jsou krĂĄtkĂŠ a ÄtivĂŠ. Autor vĹždy zachovĂĄvĂĄ hlavnĂ dÄj legendy, nicmĂŠnÄ do kaĹždĂŠ z nich pĹidĂĄvĂĄ svĹŻj vlastnĂ komentĂĄĹ, takĹže se ÄtenĂĄĹ napĹĂklad dozvĂ, Ĺže krĂĄsnĂĄ Ĺ ĂĄrka z povÄsti DĂvÄĂ vĂĄlka by si zaslouĹžila titul Miss. NÄkterĂŠ bĂĄje rozĹĄiĹuje o dalĹĄĂ poznatky, kterĂŠ nalezl pĹi svĂ˝ch pĂĄtrĂĄnĂch v archivech.
Hulpach se opĂrĂĄ o znĂĄmĂĄ fakta, vychĂĄzĂ ze povÄdomĂ˝ch kronik Äi pĹedchozĂch zpracovĂĄnĂ povÄstĂ a snaŞà se drĹžet na uzdÄ svou fantazii. Rozlet kaĹždopĂĄdnÄ dopĹĂĄvĂĄ jazyku, jeho ÄeĹĄtina je bohatĂĄ, plnĂĄ synonym, rozvitĂ˝ch pĹĂvlastkĹŻ a historismĹŻ. PrĂĄvÄ kvĹŻli nim je kniha opatĹenĂĄ i slovnĂkem mĂŠnÄ obvyklĂ˝ch vĂ˝razĹŻ. Autor si pohrĂĄl i se stylem, podaĹilo se mu malĂ˝ prostor zaplnit vĹĄĂm, co by mÄla bĂĄje mĂt, a pĹidat k tomu i nÄco navĂc. PĹĂbÄhy jsou doplnÄny ilustracemi VĂĄclava KabĂĄta.
Kniha je vhodnĂĄ pro vĹĄechny generace. ZvÄdavci majĂ moĹžnost vydat se po stopĂĄch historie a projĂt si vĹĄechna mĂsta, o kterĂ˝ch autor pĂĹĄe. Na svĂŠ si pĹijdou i nĂĄroÄnÄjĹĄĂ ÄtenĂĄĹi, ti zde majĂ moĹžnost srovnĂĄnĂ tĹeba Hulpachovy povÄsti Loreta s HradÄanskou povÄstĂ Jana Nerudy O LoretĂĄnskĂ˝ch zvoncĂch.
Darina JĂchovĂĄ
Hulpach, VladimĂr: BĂĄje, legendy a povÄsti starĂŠ Prahy. Praha: Libri 2010, 312 stran.
(6. 4. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3036
Tohle jsem nikdy nechtÄla ÄĂst
PovĂdkovĂ˝ soubor ŽårlivĂĄ postelEva MarkovĂĄ
( eva.markova)
Kdo Holoubkovu tvorbu neznĂĄ, ten si bude k aĹž odpudivÄ rĹŻĹžovĂŠ knize jen tÄĹžko hledat cestu. Tedy pokud si nelibuje v brakovĂŠ literatuĹe. Autor si ÄtenĂĄĹovu dĹŻvÄru nezĂskĂĄ ani prvnĂ povĂdkou Jak jsem se neoĹženil s cizinkou, kterĂĄ pĹŻsobĂ jako umnÄ zpracovanĂ˝ a mĂsty i vtipnĂ˝ zĂĄznam v denĂÄku stĂĄrnoucĂho manĹžela-nevÄrnĂka. PostupnÄ ale ÄtenĂĄĹ Holoubkovu zpĹŻsobu psanĂ pĹichĂĄzĂ na chuĹĽ.
DÄj je pouze jednou z rovin kaĹždĂŠ povĂdky. Jaroslav Holoubek je doktorem filozofie a z jeho povĂdek je to cĂtit. Ăvahy nejen o tom, jak moc se nÄkdy plĂĄcĂĄme ve vlastnĂch Ĺživotech Äi jak se mÄnĂ naĹĄe spoleÄenskĂŠ postavenĂ v zĂĄvislosti na dÄjĂch, kterĂŠ mnohdy nejsme s to ovlivnit, jsou nÄkdy vÄlenÄny do textu pomocĂ jednĂŠ, dvou vÄt. Je-li povĂdka psanĂĄ v ich-formÄ, pronese je vÄtĹĄinou vypravÄÄ, pokud je psanĂĄ er-formou, objevujĂ se mnohdy v pĹĂmĂŠ ĹeÄi jednĂŠ z postav. NÄkterĂŠ povĂdky jsou ÄlenÄny na jakĂŠsi podkapitoly, kterĂŠ dohromady sklĂĄdajĂ mozaiku celĂŠ povĂdky: urÄitĂŠ kamĂnky mozaiky jsou filozofickĂ˝mi Ăşvahami, jinĂŠ lĂÄĂ vlastnĂ dÄj, dalĹĄĂ jsou epizodickĂ˝m dovysvÄtlenĂm toho, o Äem se pĂĹĄe. Holoubek tak k sobÄ sklĂĄdĂĄ obrazy zdĂĄnlivÄ nespojitelnĂŠ aĹž surrealistickĂŠ.
NÄkterĂŠ povĂdky pĹŻsobĂ jako umnÄ vyfabulovanĂŠ denĂkovĂŠ zĂĄznamy, Äasto se v nich objevujĂ jmĂŠna osob pohybujĂcĂch se na ÄeskĂŠ kulturnĂ scĂŠnÄ (Eugen Brikcius, Petr Ĺ abach, JiĹà ŽåÄek) anebo mĂst, kterĂĄ jsou pĹinejmenĹĄĂm PraĹžanĹŻm dobĹe znĂĄmĂĄ. PĹĂbÄhy absurdnĂ aĹž tragickĂŠ vypravuje Holoubek se zvlĂĄĹĄtnĂ lehkostĂ a vtipem, jejich skuteÄnĂ˝ vĂ˝znam se tak skrĂ˝vĂĄ spĂĹĄe mezi ĹĂĄdky. Ätete a jste nuceni vnĂmat pĹĂbÄh a obrazy, kterĂŠ jste si nikdy nechtÄli ani pĹedstavit. A pĹitom jsou tak bÄĹžnĂŠ! NapĹĂklad:
DospÄlĂ muĹži, tĂĄtovĂŠ od rodin, nezĹŻstanou u pomyslnĂŠho jednoho piva, a vyrĂĄĹžejĂ na tah po praĹžskĂ˝ch hospodĂĄch, aby nakonec skonÄili v jednom staromÄstskĂŠm bytÄ, kde hlavnĂho aktĂŠra povĂdky svĂĄdĂ jemu neznĂĄmĂĄ Ĺžena. On podlĂŠhĂĄ, ona mu nedĂĄ. Nad rĂĄnem potkĂĄ cestou domĹŻ svou Ĺženu odchĂĄzejĂcĂ od milence a spoleÄnÄ se vydĂĄvajĂ sehnat taxĂka. O tom, Ĺže Michaela mÄla bĂ˝t ten veÄer na pravidelnĂŠ hodinÄ zpÄvu, napadne ani slovo.
VypravÄÄkou jinĂŠ povĂdky je JiĹinka. Ĺ˝ebraÄka, kterĂĄ chtÄla bĂ˝t za mlada hereÄkou, bydlĂ v malĂŠm pĹĂzemnĂm bytÄ s invalidou VojtĂĹĄkem. UvaĹžuje nad svĂ˝m Ĺživotem, ale takĂŠ nad ĹživotnĂm stylem konzumnĂ spoleÄnosti. PĹemýťlĂ o svĂŠm souĹžitĂ s VojtĂĹĄkem, o jeho zdĂĄnlivÄ marnĂŠm ĹživotÄ, Äteme i o jejich neobratnĂŠ (anebo naopak naprosto normĂĄlnĂ?) souloĹži.
Do tĹetice zmiĹme pĹĂbÄh o pomÄru uÄitele tvĹŻrÄĂho psanĂ a jeho studentky, v nÄmĹž je mimo jinĂŠ tematizovĂĄn vztah mezi autorem jako psychofyzickou bytostĂ a autorem coby lyrickĂ˝m subjektem („Byl jsem mĂŠnÄ vĂĄĹĄnivĂ˝, neĹž jsi Äekala? NeĹž jsi vyÄetla z mĂ˝ch knih?"). Ona je vĂ˝raznÄ mladĹĄĂ neĹž on, vzĂĄjemnÄ se svĂĄdÄjĂ, ubliĹžujĂ si, ale celĂ˝ jejich souboj je vlastnÄ skrytĂ˝, pro bÄĹžnĂŠho pozorovatele neodhalitelnĂ˝. A my jako ÄtenĂĄĹi jsme tak svÄdky nÄÄeho, co obvykle nemĹŻĹžeme vidÄt.
Holubkovy povĂdky o rĹŻznĂ˝ch formĂĄch lĂĄsky, v nichĹž slova jako ĹĄukĂĄnĂ a kunda jsou pouhĂ˝m odrazem vĹĄednĂho Ĺživota, vlastnÄ jen vypovĂdajĂ o absurdnosti a kĹehkosti lidskĂ˝ch osudĹŻ. Jsou to aĹž surrealistickĂŠ pĹĂbÄhy, kterĂŠ ukazujĂ, Ĺže kaĹždĂ˝ z nĂĄs mĂĄ nÄjakĂŠ to tajemstvĂ a Ĺže nic nemusĂ bĂ˝t takovĂŠ, jakĂŠ se to jevĂ. Jindy znepokojivĂĄ sdÄlenĂ („Ĺ˝ije s nÄkĂ˝m jinĂ˝m, ale spĂ se mnou") pĹŻsobĂ u Holoubka naprosto samozĹejmÄ. Sex a vĹĄe s nĂm spojenĂŠ nenĂ tematizovĂĄn ve vĹĄech povĂdkĂĄch, najdeme zde tĹeba grotesku o tom, jak byla v Praze uvĂtĂĄna delegace z EvropskĂŠ unie, anebo o zabijaÄce. Mezi ĹĂĄdky vĹĄak poĹĂĄd Äteme, Ĺže ne vĹĄe je takovĂŠ, jak si myslĂme.
Eva MarkovĂĄ
Holoubek, Jaroslav: Žårlivå postel. Praha: KniŞnà klub 2009. 256 stran.
(7. 4. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3038
Sto dvanĂĄct kilometrĹŻ
O lidech, kteĹĂ se bojĂ sebe navzĂĄjemMarkĂŠta BĂśhmovĂĄ
( marketa.bohmova)
„ZeÄ tu bude stĂĄt padesĂĄt, nebo klidnÄ i sto let, pokud ji budeme potĹebovat.“ K tomuto citĂĄtu Ericha Honeckera se hned na Ăşvod svĂŠ antologie Michael Reynolds, australskĂ˝ publicista a editor, odvolĂĄvĂĄ a nĂĄslednÄ ukazuje, Ĺže zapomĂnat se nemĂĄ a Ĺže i novĂŠ tisĂciletĂ mĂĄ mnohĂŠ zdi stejnÄ dÄsivĂŠ, „labyrint nesmyslnĂ˝ch zdĂ, kterĂŠ rozdÄlujĂ lidstvo z rasovĂ˝ch pohnutek, kvĹŻli odliĹĄnĂŠ vĂĹe, kultuĹe i pro majetek.“
Deset zemĂ, deset autorĹŻ, z nichĹž kaĹždĂ˝ pĹinĂĄĹĄĂ vlastnĂ, originĂĄlnĂ, vĂce Äi mĂŠnÄ pohĂĄdkovÄ ladÄnĂ˝ pĹĂbÄh. Mezi zastoupenĂ˝mi spisovateli najdeme jak ty souÄasnĂŠ (napĹ. nejÄtenÄjĹĄĂ polskou autorku Olgu Tokarczukovou), tak klasiky – drĹžitele Nobelovy ceny Heinricha BĂślla Äi Maxe Frische. PrĂĄvÄ od prvnĂho zmĂnÄnĂŠho se v knize objevuje jeho ne pĹĂliĹĄ znĂĄmĂĄ povĂdka I dÄti jsou civilistĂŠ z roku 1947.
Äeskou republiku v souboru zastupuje JiĹĂ Kratochvil. Ve svĂŠ povĂdce JohĂĄnek a king vidĂ nejvÄtĹĄĂ souÄasnou mezilidskou zeÄ v podobÄ virtuĂĄlnĂ reality. JohĂĄnek tak jako jeden z mĂĄla pĹĂtomnĂ˝ch fantasknĂch pĹĂbÄhĹŻ mladĂŠmu ÄtenĂĄĹi neukazuje kasĂĄrny a hranice, ale pĹenĂĄĹĄĂ jej do souÄasnĂ˝ch filmovĂ˝ch studiĂ. VlastnĂ nĂĄpad pĹiblĂĹžil Kratochvil pro Äeskou televizi takto: „PĹiĹĄel jsem na to, Ĺže nejnebezpeÄnÄjĹĄĂ zdĂ dneĹĄka je paradoxnÄ internet. ZĂĄroveĹ spojuje a zĂĄroveĹ rozdÄluje.“
CelĂ˝ soubor skvÄle scelujĂ nĂĄpaditĂŠ ilustrace Henninga Wagenbretha. Kniha mĂĄ bĂ˝t jako „velkĂŠ graffiti“ a to se pojetĂm kreseb Wagenbrethovi opravdu podaĹilo. NavĂc, dĂky jejich neoddÄlitelnosti i celkovĂŠmu konceptu tak kniha vyĹĄla ve vĹĄech zemĂch v nezmÄnÄnĂŠ grafickĂŠ podobÄ, coĹž je na dneĹĄnĂ zvyklosti distribuce knih jev vzĂĄcnĂ˝.
MarkĂŠta BĂśhmovĂĄ
1989. PĹĂbÄhy zdĂ. Ed. Michael Reynolds. Brno: Host 2010. 96 stran.
(9. 4. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3043
Ĺ pioni ve Ĺ vĂŠdsku
Nikdo si nebude zahrĂĄvat s Lisbeth Salanderovou.KlĂĄra PrchlĂkovĂĄ
( klara.prchlikova)
TĹetĂ dĂl trilogie MilĂŠnium od ĹĄvĂŠdskĂŠho autora nese nĂĄzev DĂvka, kterĂĄ kopla do vosĂho hnĂzda. DlouhĂ˝ titul je pĹĂmo ĂşmÄrnĂ˝ dĂŠlce knihy. Tento rozsĂĄhlĂ˝ romĂĄn ÄĂtĂĄ bezmĂĄla 700 stran. NejednĂĄ se vĹĄak o plĂ˝tvĂĄnĂ papĂrem. Po lehce nadprĹŻmÄrnĂŠm prvnĂm dĂlu a zbyteÄnÄ zdlouhavĂŠm dĂlu druhĂŠm se ÄtenĂĄĹĹŻm dostĂĄvĂĄ odmÄny za jejich trpÄlivost.
PĹedem ĹĂkĂĄm, Ĺže tato kniha nenĂ urÄena neznalĂ˝m ÄtenĂĄĹĹŻm. Pokud vaĹĄima rukama neproĹĄla pĹedeĹĄlĂĄ ÄĂĄst, nebude snadnĂŠ dÄj pochopit. ZkuĹĄenÄjĹĄĂ se vĹĄak mohou dychtivÄ vrhnout na prvnĂ stranu, protoĹže nebudou zklamĂĄni.
Larsson je mistrem kompozice. ZapeklitĂŠ situace, do kterĂ˝ch svĂŠ hrdiny pĹivĂĄdĂ, jsou nepĹedvĂdatelnĂŠ. S pĹirĹŻstajĂcĂm poÄtem prolistovanĂ˝ch stran stoupĂĄ i poÄet postav. Autor je vĹĄak pĹedstavuje v logickĂŠm sledu a zajĂmavĂ˝ch nĂĄvaznostech, a tak se v nich ÄlovÄk s trochou snahy neztratĂ. A detaily. Spousta detailĹŻ. TĹetĂ dĂl koneÄnÄ podrobnostmi nezdrĹžuje, ale je na nich z velkĂŠ mĂry postaven. Jinak by to u ĹĄpionĂĄĹžnĂho thrilleru tohoto rĂĄzu ani neĹĄlo.
SchopnĂ˝ novinĂĄĹ Mikael Blomkvist se pohybuje ve vodĂĄch ĹĄvĂŠdskĂŠ tajnĂŠ policie, nejen aby prokĂĄzal nevinu obĹžalovanĂŠ kamarĂĄdky Lisbeth, ale tĂŠĹž aby odhalil nebezpeÄnou nelegĂĄlnĂ skupinu uvnitĹ bezpeÄnostnĂch sloĹžek. PĹekvapivĂŠ vztahy, tajemnĂŠ operace, justiÄnĂ omyly i neÄekanĂŠ zvraty – tĂm vĹĄĂm vynikĂĄ kaĹždĂĄ strĂĄnka.
Co je vĹĄak nejdĹŻleĹžitÄjĹĄĂ, jednĂĄ se o poslednĂ dĂl MilĂŠnia. ÄtenĂĄĹi budou spokojeni, neboĹĽ Larsson svazuje vĹĄechny volnĂŠ nitky do ĹĂĄdnĂŠho konce. Nezbude jedinĂ˝ otaznĂk, jedinĂĄ nejasnost. A to je u napĂnavĂŠ sĂĄgy, pevnÄ vsazenĂŠ do reality, jistÄ plus.
KlĂĄra PrchlĂkovĂĄ
Larsson, Stieg: DĂvka, kterĂĄ kopla do vosĂho hnĂzda. Brno: Host 2010. 688 stran.
Stieg Larsson: DĂvka, kterĂĄ kopla do vosĂho hnĂzda
Zdroj: http://www.nakladatelstvi.hostbrno.cz/cs/nakladatelstvi/autori/larsson-stieg
foto: klara.prchlikova
(9. 4. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3044
OkrajovĂŠ moĹžnĂĄ, populĂĄrnĂ urÄitÄ
KomiksovĂĄ historie „ĂĄbĂÄka“MarkĂŠta BĂśhmovĂĄ
( marketa.bohmova)
AutoĹi Josef LĂĄdek a Robert Pavelka ve svĂŠm Ăşvodu vysvÄtlujĂ vznik a pokraÄovĂĄnĂ celĂŠ publikace. PĹedklĂĄdanĂĄ kniha je pouhĂ˝m prvnĂm dĂlem zamýťlenĂŠ encyklopedie (coĹž je dlĂŠ mĂŠho nĂĄzoru v souÄasnĂŠ situaci kniĹžnĂho trhu projekt dost odvĂĄĹžnĂ˝). ÄtenĂĄĹ se na strĂĄnkĂĄch setkĂĄvĂĄ s vĂ˝bÄrovou komiksovou historiĂ Äasopisu ABC, kterĂ˝ komiksy vydĂĄval nepĹetrĹžitÄ od svĂŠho vzniku v roce 1957.
Komiksy jsou Ĺazeny dle dvou hledisek – data prvnĂho vydĂĄnĂ a eventuĂĄlnĂho pokraÄovĂĄnĂ v pozdÄjĹĄĂch roÄnĂcĂch. VlastnĂ texty o vzniku komiksu, jeho podobÄ a vĂ˝voji jsou v zĂĄvislosti na autory vÄnovanĂŠm rozsahu doplnÄny vĹždy minimĂĄlnÄ jednou stranou vyhrazenou pouze ukĂĄzkĂĄm. V zĂĄvÄru kapitoly pak ÄtenĂĄĹ nalezne informativnĂ tabulku s nejdĹŻleĹžitÄjĹĄĂmi Ăşdaji.
ChronologickĂŠ ĹazenĂ mĂĄ svou logiku, vĂ˝raznÄ vĹĄak stÄĹžuje orientaci. AutoĹi tento problĂŠm ĹeĹĄĂ abecednĂm rejstĹĂkem v zĂĄvÄru a barevnĂ˝m odliĹĄovĂĄnĂm tematickĂ˝ch oblastĂ.
SouÄĂĄstĂ knihy je pak samostatnĂĄ obrazovĂĄ pĹĂloha, kde najdeme jak otisky hotovĂ˝ch titulnĂch stran, tak jejich nĂĄvrhĹŻ. MĂsto tu majĂ i fotografie tvĹŻrcĹŻ. RozporuplnĂ˝m poÄinem je kompletnĂ reprint komiksu PĹeruĹĄenĂ˝ souboj. Na jednĂŠ stranÄ odbornĂci oceĹujĂ snahu autorĹŻ, na druhĂŠ vĹĄak tento komiks nenĂ nijak pĹelomovĂ˝. NejvĂce prostoru jednomu tvĹŻrci je pak vyhrazeno rozhovoru s Janem Paulem a jeho komiksu s unikĂĄtnĂ technikou – malbou prsty. Co ÄtenĂĄĹ v knize nenajde, je jakĂŠkoli hodnocenĂ dobovĂŠ platnosti.
PĹimhouĹĂme-li oko nad celostrĂĄnkovĂ˝mi reklamami sponzorĹŻ, bez kterĂ˝ch by se projekt asi neobeĹĄel, a nad nÄkolika pravopisnĂ˝mi chybami, stojĂ pĹed nĂĄmi bdivuhodnĂ˝ poÄin, kterĂ˝ si minimĂĄlnÄ s ohledem na svou jedineÄnost pozornost zaslouĹžĂ.
MarkĂŠta BĂśhmovĂĄ
LĂĄdek, Josef, Pavelka, Robert: Encyklopedie komiksu v Äeskoslovensku 1945-1989. Praha: NakladatelstvĂ XYZ 2010. 280 stran.
(9. 4. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3046
Zrůdnå kråsa kråsných zrůd
Panoptikum obyÄejnÄ vyĹĄinutĂ˝ch lidĂ mexickĂŠ povĂdkĂĄĹky G. NettelovĂŠDominik Melichar
( dominik.melichar)
UĹž samotnĂ˝ nĂĄzev OkvÄtnĂ plĂĄtky s podtitulem DalĹĄĂ nepĹĂjemnĂŠ povĂdky mohou vnĂmavÄjĹĄĂmu ÄtenĂĄĹi napovÄdÄt, co na nÄj v souboru ĹĄesti pomÄrnÄ krĂĄtkĂ˝ch povĂdek bude Äekat. Typicky dekadentnĂ spojenĂ nepĹĂjemnosti s okvÄtnĂmi plĂĄtky jako symbolem krĂĄsy, kĹehkosti a smyslnosti pĹŻsobĂ jako slizkĂ˝ had lezoucĂ po spanilĂŠm tÄle Kylie Minogue ve znĂĄmĂŠm klipu k pĂsni Where The Wild Roses Grow. Kde konÄĂ krĂĄsa a zaÄĂnĂĄ zrĹŻdnost? Nebo slovy Maria Bellatina v mottu k celĂŠ knize: „V Äem spoÄĂvĂĄ krĂĄsa zrĹŻdy? V tom, Ĺže si neuvÄdomuje, Ĺže je zrĹŻda.“ AutorÄiny postavy si ale Äasto uvÄdomujĂ, Ĺže s nimi nÄco nenĂ v poĹĂĄdku; vymykajĂ se ovĹĄem neochotou zvrĂĄtit bÄh svĂ˝ch ĹživotĹŻ. Nikoli vĹĄak dnes jiĹž ponÄkud omĹĄelĂ˝m kafkovsky vegetativnĂm zpĹŻsobem. Oni se snaŞà za svou nepĹĂjemnou existencĂ bojovat. Jejich pĹĂklon k Ĺživotu je mnohem pravdivÄjĹĄĂ, mnohem fatĂĄlnÄjĹĄĂ, o to i kĹehÄĂ. V jejich Ĺživotech neexistuje varianta „moĹžnĂĄ“.
Osud se s nimi nemazlil, oni se nemazlĂ se svou budoucnostĂ. AĹĽ uĹž jde o muĹže, kterĂ˝ odkryl svou podstatu, stal se z nÄj kaktus, a musel tak ukonÄit manĹželstvĂ s milovanou Ĺženou jen proto, Ĺže ona je popĂnavĂĄ liĂĄna; aĹĽ uĹž jde o muĹže, kterĂ˝ si libuje v ÄichĂĄnĂ pachĹŻ na dĂĄmskĂ˝ch zĂĄchodcĂch a kterĂ˝ se pustĂ do stopovĂĄnĂ jistĂŠ Ĺženy pomocĂ pachu jejĂ moÄe; popĹĂpadÄ o Ĺženu, jejĂmĹž zlozvykem je vytrhĂĄvĂĄnĂ si vlasĹŻ a pojĂdĂĄnĂ jejich koĹĂnkĹŻ, vĹždycky je jejich hlavnĂm motorem nadÄje v nalezenĂ naprostĂŠ dokonalosti, krĂĄsy, Äistoty. Postavy autorka nevybavuje bulvĂĄrnĂmi titulky, prostÄ je jen nechĂĄvĂĄ vyprĂĄvÄt moĹžnĂĄ aĹž pĹehnanÄ civilnĂm tĂłnem o svĂ˝ch proĹžitcĂch. StĂĄvajĂ se tak zcela pĹirozenou souÄĂĄstĂ spoleÄnosti, i kdyĹž cĂtĂme, Ĺže za normĂĄlnĂch okolnostĂ by je ta samĂĄ spoleÄnost odstrÄila na vedlejĹĄĂ kolej.
Texty Äasto pĹipomĂnajĂ velkĂĄ jmĂŠna svÄtovĂŠ literatury, nebo na nÄ dokonce pĹĂmo odkazujĂ. Tak napĹĂklad japonskĂĄ povĂdka Bonsaj ne nĂĄhodou pĹipomĂnĂĄ texty Haruki Murakamiho – vystupujĂ zde jiĹž zmĂnÄnĂĄ Ĺžena-liĂĄna jmĂŠnem Midori (NorskĂŠ dĹevo), jejĂ muĹž-kaktus pan Okada (The Wind-up Bird Chronicle) a tajemnĂ˝ zahradnĂk – Murakami! ZĂĄroveĹ pĹĂbÄh v mnohĂŠm pĹipomĂnĂĄ KunderĹŻv FaleĹĄnĂ˝ autostop. Autorka vyuĹžĂvĂĄ i rĹŻznĂ˝ch stylĹŻ vyprĂĄvÄnĂ. NejkratĹĄĂ povĂdka Skrz Ĺžaluzie je spĂĹĄe tklivou bĂĄsnĂ o ĹženÄ, kterĂĄ nemĹŻĹže mĂt svĂŠho vysnÄnĂŠho, ale sleduje jej oknem pĹi schĹŻzce s jinou Ĺženou. PĹĂbÄh o ĹženÄ vytrhĂĄvajĂcĂ si vlasy je zas formou denĂkovĂŠ zpovÄdi psanĂŠ jejĂmu lĂŠkaĹi v sanatoriu. Mimo Skrz Ĺžaluzie se do vĹĄech pĹĂbÄhĹŻ dostĂĄvĂĄme aĹž zpÄtnÄ, ze vzpomĂnek jejich hlavnĂch aktĂŠrĹŻ, ÄĂmĹž se bohuĹžel tak trochu vytrĂĄcĂ jejich dynamiÄnost a ÄtenĂĄĹ dostĂĄvĂĄ moĹžnost neztotoĹžnit se tak docela a oddechnout si, Ĺže jeho se to pĹece netĂ˝kĂĄ. Ale tĂ˝kat by se pĹeci mÄlo!
V dobÄ velkĂŠho boomu mexickĂŠho romĂĄnu jsou povĂdky mexickĂŠ autorky takĂŠ tak trochu vydÄdÄnci, podobnÄ jako jejich hlavnĂ hrdinovĂŠ. Na druhou stranu se svĂ˝m tĂŠmatem zapojila NettelovĂĄ do trendu naznaÄenĂŠho napĹĂklad oceĹovanou prvotinou italskĂŠho autora Paola Giordana OsamÄlost prvoÄĂsel. ZnamenĂĄ-li to narĹŻstajĂcĂ tendenci k nĂĄvratu k novĂŠmu realismu, pak se mĂĄ literĂĄrnĂ obec jistÄ na co tÄĹĄit. OkvÄtnĂ plĂĄtky Guadalupe NettelovĂŠ nejsou rozhodnÄ zapomenutelnou vlaĹĄtovkou. NezbĂ˝vĂĄ neĹž doufat, Ĺže se z lyrickĂŠ drobnokresby obyÄejnĂŠho vyĹĄinutĂŠho ÄlovÄka nestane zas hon za senzacĂ.
Dominik Melichar
Nettel, Guadalupe: OkvÄtnĂ plĂĄtky a jinĂŠ nepĹĂjemnĂŠ povĂdky. PĹeklad: Andrea Alon. Praha: Volvox Globator 2010, 120 s.
(10. 4. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3047
Ĺ˝ivotem se stala promÄna
DuĹĄĂ muĹž, tÄlem ĹženaLucie Zinke
( lucie.zinke)
UĹž od maliÄka se jĂ nezdĂĄlo vlastnĂ chovĂĄnĂ. HrĂĄla si s angliÄĂĄkama, vyĹezala si ze dĹeva samopal, celkovÄ se chovala jako kluk. V dospĂvĂĄnĂ se tohle divnĂŠ chovĂĄnĂ zvĂ˝raznilo. ZaÄala snĂt a pĹedstavovat si romĂĄnky s krĂĄsnĂ˝mi Ĺženami: jak je lĂbĂĄ, hladĂ na prsou…avĹĄak jako muĹž. JiĹž jako malĂĄ si vysnila svĂŠho hrdinu Mika, okouzlujĂcĂho romantickĂŠho novinĂĄĹe, kterĂ˝m je ona sama. AvĹĄak jejĂ tajemstvĂ nesmÄlo vyplavat na povrch. Co by tomu Ĺekli lidĂŠ? Odsoudili by ji. Ivana proto zĹŻstala ve svĂŠm utajenĂ, coĹž jĂ pĹineslo i nemalĂŠ zdravotnĂ potĂĹže. Po Äase potkala Martina a myslela si, Ĺže se nÄco zmÄnĂ. JenomĹže ten po tom, co mu oznĂĄmila, Ĺže je s nĂm tÄhotnĂĄ, ji i jejĂ dceru opustil. Ivana tak svou holÄiÄku BĂĄru vychovĂĄvala ĂşplnÄ sama, coĹž nebylo vĹŻbec jednoduchĂŠ. V tĂŠmÄĹ padesĂĄti letech uĹž nemohla unĂŠst svĂŠ tajemstvĂ, a proto vyhledala pomoc u psycholoĹžky Radky, kterĂĄ se snaĹžila vnitĹnĂho Mika osvobodit. VĂĄhala velmi dlouhou dobu, musela by zapomenout na pĹŻl stoletĂ svĂŠ minulosti…A jak by se na takovĂ˝ nĂĄpad tvĂĄĹili Mikovi nejbliŞťà pĹĂĄtelĂŠ, kolegovĂŠ z prĂĄce, pĹĂbuznĂ a hlavnÄ: co by tomu Ĺekla BĂĄra?
PĹĂbÄh muĹže ukrytĂŠho v ĹženskĂŠ schrĂĄnce mĹŻĹže na prvnĂ pohled vypadat jako obyÄejnĂ˝, dobĹe propracovanĂ˝ romĂĄn, v nÄmĹž „nereĂĄlnĂ˝" hlavnĂ hrdina proĹžĂvĂĄ nÄkdy aĹž neuvÄĹitelnĂŠ situace. Opak je vĹĄak pravdou. Mike existuje a svĂŠ srdce si vylil, nÄkdy aĹž pĹekvapivÄ detailnÄ, pĹĂmo na strĂĄnky tĂŠto knĂĹžky. KromÄ samotnĂ˝ch udĂĄlostĂ se v textu vÄnuje (a to pĹedevĹĄĂm) lĂÄenĂ zĂĄplav svĂ˝ch pocitĹŻ a emocĂ, jeĹž proĹžĂval v rĹŻznĂ˝ch nelehkĂ˝ch situacĂch svĂŠho Ĺživota. Äas od Äasu je rozvĂĄdĂ vĂce, neĹžli by bylo potĹeba, avĹĄak nikdy to nedojde do takovĂ˝ch mezĂ, Ĺže byste se zaÄali nudit. I pĹes vĹĄechny neĹĄvary, s nimiĹž se Mike musel bÄhem svĂŠho Ĺživota potĂ˝kat, je pĹĂbÄh napsĂĄn s nadhledem a vtipem.
Perry perfektnÄ kombinuje svĂĄ slova a pouĹžĂvĂĄ obÄas aĹž neÄekanĂŠ vĂ˝razy a slovnĂ obraty, kterĂŠ zapadajĂ do plynulĂŠho dÄje. Jeho vÄty jsou propracovanĂŠ, zajĂmavĂŠ a nabitĂŠ zvlĂĄĹĄtnĂm kouzlem, proto se vĂĄm mĹŻĹže stĂĄt, Ĺže nebudete moct od strĂĄnek odtrhnout oÄi. NÄkterĂŠ pasĂĄĹže se ÄastokrĂĄt v textu opakujĂ, ale pĹĂbÄhu to na krĂĄse a kvalitÄ neubĂrĂĄ, jelikoĹž jsou tyto Ăşseky povÄtĹĄinou popisovanĂŠ trochu jinĂ˝m zpĹŻsobem. ZvlĂĄĹĄtnĂ je uĹžĂvĂĄnĂ rodu bÄhem celĂŠho vyprĂĄvÄnĂ, celĂŠmu pĹĂbÄhu dodĂĄvĂĄ urÄitĂ˝ „ĹĄmrnc“: Autor na zaÄĂĄtku knihy pĂĹĄe prvnĂch pĂĄr strĂĄnek jako muĹž. NĂĄslednÄ svĂŠ vyprĂĄvÄnĂ pĹemĂstĂ do minulosti, a tĂm i svĂŠ muĹžskĂŠ postavenĂ transformuje do role Ĺženy, tedy i do rodu ĹženskĂŠho. Po tĹetinÄ knihy se opÄt vracĂ do doby ze zaÄĂĄtku textu (coĹž je zhruba 3 roky pĹed pĹĂtomnostĂ), a opÄt pĂĹĄe v muĹžskĂŠm rodÄ. ProtoĹže Mike musel vystupovat jako Ĺžena, mĹŻĹžete v knize najĂt i pasĂĄĹže, v nichĹž v rĂĄmci pĹĂmĂŠ ĹeÄi o sobÄ mluvĂ v rodÄ ĹženskĂŠm, ale pro sebe v rodÄ muĹžskĂŠm. Nikdy vĹĄak nejste zmateni, vĹždy vĂte kdo je kdo, stĹĂdĂĄnĂ rodu je pĹimÄĹenĂŠ.
Na to, Ĺže Mike Perry je novopeÄenĂ˝ spisovatel, dopadl jeho ĹživotopisnĂ˝ romĂĄn velmi dobĹe. DramatickĂ˝ pĹĂbÄh transsexuĂĄla zĹejmÄ nemĂĄ v ÄeskĂŠ republice obdoby. Ti, kteĹĂ nejsou se svĂ˝m Ĺživotem spojkojeni, si tĹeba po pĹeÄtenĂ Perryho knihy uvÄdomĂ, Ĺže ve srovnĂĄnĂ s nĂm se majĂ vlastnÄ bĂĄjeÄnÄ. OceĹuji odvahu spisovatele Mika Perryho, kterĂ˝ vylĂÄenĂm svĂŠho pĹĂbÄhu otevĹel obzor mnoha lidem a pĹinesl pravdivĂ˝ pohled na aktuĂĄlnĂ tĂŠma, o nÄmĹž se vĹĄak v naĹĄĂ spoleÄnosti zatĂm stĂĄle spĂĹĄe rozpaÄitÄ mlÄĂ.
Perry, M.: Klec pro majĂĄky. ZlĂn: Kniha ZlĂn, 2011. 335 s.
(11. 4. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3049
CĂŠline obdivovanĂ˝ i zavrhovanĂ˝
„ZĂĄmÄrnÄ nechci vynĂĄĹĄet soudy. Poskytuji zde mĂsto soudĹŻm jinĂ˝ch.“ (A. KareninovĂĄ)Petr Nagy
( petr.nagy)
FrancouzskĂ˝ lĂŠkaĹ Louis Destouches, znĂĄmÄjĹĄĂ pod jmĂŠnem Louis-Ferdinand CĂŠline (1894-1961), je bezesporu osobnost znaÄnÄ kontroverznĂ – mĂĄlokdo sice pochybuje o vĂ˝znamnĂŠm postavenĂ tohoto autora v kontextu modernĂ literatury, na druhou stranu ani jeho pĹĂznivci nepopĂrajĂ jistĂŠ problematickĂŠ aspekty CĂŠlinova charakteru i tvorby, pĹedevĹĄĂm pak spisovatelĹŻv neskrĂ˝vanĂ˝ antisemitismus. NejednoznaÄnĂŠ hodnocenĂ jeho dĂla z dĹŻvodĹŻ literĂĄrnĂch i lidsky mravnĂch zohledĹuje takĂŠ Anna KareninovĂĄ, nechĂĄvajĂcĂ na strĂĄnkĂĄch svĂŠ knihy zaznĂt protichĹŻdnĂŠ hlasy dobovĂ˝ch a souÄasnĂ˝ch cĂŠlinovskĂ˝ch reflexĂ.
Publikace CĂŠline v ÄechĂĄch dalece pĹesahuje rĂĄmec naznaÄenĂ˝ vlastnĂm nĂĄzvem – aÄkoliv historie pĹeklĂĄdĂĄnĂ, vydĂĄvĂĄnĂ a hodnocenĂ CĂŠlinova dĂla u nĂĄs pĹedstavuje jejĂ vĂ˝znamnou vrstvu, zĂĄbÄr celĂŠ knihy je nepomÄrnÄ ĹĄirĹĄĂ. BarvitĂĄ mozaika pĹedklĂĄdanĂ˝ch textĹŻ (z pera dotyÄnĂŠho autora nebo o nÄm pojednĂĄvajĂcĂch) zahrnuje beletrii, korespondenci, vzpomĂnky, recenze Äi studie a jejĂ jednotlivĂŠ ÄĂĄsti stmeluje zasvÄcenĂ˝ komentĂĄĹ Anny KareninovĂŠ. ĂctyhodnĂŠ mnoĹžstvĂ a (ŞånrovĂĄ i nĂĄzorovĂĄ) pestrost shromĂĄĹždÄnĂŠho materiĂĄlu spolu s obsĂĄhlĂ˝m poznĂĄmkovĂ˝m aparĂĄtem (vÄetnÄ zĂĄznamĹŻ originĂĄlnĂho znÄnĂ nÄkterĂ˝ch citĂĄtĹŻ a ÄetnĂ˝ch vysvÄtlivek), bohatĂ˝m obrazovĂ˝m doprovodem a rozsĂĄhlĂ˝mi pĹĂlohami ÄinĂ z tĂŠto knihy plnohodnotnou a cennou cĂŠlinovskou monografii.
Ve snaze osvÄtlit lĂŠpe CĂŠlinĹŻv Ĺživot i tvorbu popisuje autorka tĂŠĹž soudobĂŠ historickĂŠ pozadĂ, a to s pochopitelnĂ˝m dĹŻrazem na situaci ve Francii a Äeskoslovensku. TÄĹžiĹĄtÄm knihy ovĹĄem zĹŻstĂĄvĂĄ spisovatelova biografie a sledovĂĄnĂ leckdy bouĹlivĂ˝ch osudĹŻ jeho knih – od nezvykle vyzrĂĄlĂŠ prvotiny Cesta do hlubin noci (1932) pĹes CĂŠlinovy ostĹe kritizovanĂŠ pamflety z obdobĂ druhĂŠ svÄtovĂŠ vĂĄlky aĹž po jeho pozdnĂ tvorbu z konce let padesĂĄtĂ˝ch. Mezi autory cĂŠlinovskĂ˝ch ohlasĹŻ, v nichĹž se zrcadlĂ nejednoznaÄnĂ˝ a dodnes se promÄĹujĂcĂ obraz kontroverznĂho spisovatele, se objevujĂ nejen dalĹĄĂ autoĹi, kritici, pĹekladatelĂŠ apod., ale i osobnosti svÄtu literatury pomÄrnÄ vzdĂĄlenĂŠ (napĹ. Lev Trockij).
Navzdory zmĂnÄnĂŠ rĹŻznorodosti a nemalĂŠmu poÄtu pouĹžitĂ˝ch pramenĹŻ se publikace CĂŠline v ÄechĂĄch vyznaÄuje neobvyklou pĹehlednostĂ, prozrazujĂcĂ autorÄinu jasnou koncepci a dĹŻkladnou znalost danĂŠ problematiky. Text rozdÄlenĂ˝ do ÄtrnĂĄcti (dĂĄle ÄlenÄnĂ˝ch) kapitol chronologicky ilustruje odvĂjenĂ CĂŠlinova komplikovanĂŠho ĹživotnĂho pĹĂbÄhu, pĹiÄemĹž vÄtĹĄina ze ÄtrnĂĄctera zastavenĂ je tematicky vyhranÄna a spjata s jeho konkrĂŠtnĂmi dĂly. Orientaci v textu mimoto napomĂĄhĂĄ i nĂĄpaditĂŠ ĹeĹĄenĂ typografickĂŠ strĂĄnky, vyuĹžĂvajĂcĂ dvou barev (k odliĹĄenĂ vlastnĂho textu od poznĂĄmkovĂŠho aparĂĄtu) i rĹŻznĂ˝ch typĹŻ a ĹezĹŻ pĂsma.
PĹestoĹže samotnĂ˝ titul knihy CĂŠline v ÄechĂĄch je mĂrnÄ zavĂĄdÄjĂcĂ, jeho volba rozhodnÄ nenĂ neopodstatnÄnĂĄ. Z pohledu pĹedvĂĄleÄnĂŠ recepce CĂŠlinova dĂla bychom si totiĹž zaslouĹžili pochvalnĂ˝ vĂ˝kĹik „Moji ÄechoslovĂĄci mi rozumÄjĂ!“. Jeho tvorbu od poÄĂĄtku se zĂĄjmem sledoval a svĂŠ krajany o nĂ informoval spisovatel Richard Weiner, tehdejĹĄĂ paĹĂĹžskĂ˝ dopisovatel LidovĂ˝ch novin. ZĂĄsluhou pĹekladatele Jaroslava ZaorĂĄlka a nakladatelstvĂ Fr. BorovĂ˝ se romĂĄny Cesta do hlubin noci a Smrt na ĂşvÄr doÄkaly vĹŻbec prvnĂho cizojazyÄnĂŠho vydĂĄnĂ prĂĄvÄ u nĂĄs! PozdÄji vĹĄak (pĹinejmenĹĄĂm nakladatelskĂ˝) zĂĄjem o CĂŠlinovu tvorbu upadĂĄ – zprvu vinou autorovĂ˝ch postojĹŻ, po roce 1948 jiĹž v rĂĄmci oficiĂĄlnĂ kulturnĂ politiky. Teprve v devadesĂĄtĂ˝ch letech zaÄĂnajĂ CĂŠlinova dĂla znovu vychĂĄzet (s pĹiÄinÄnĂm M. Kundery) v brnÄnskĂŠm Atlantisu a nynĂ se tento autor koneÄnÄ doÄkal i svĂŠ prvnĂ ÄeskĂŠ monografie.
Petr Nagy
KareninovĂĄ, Anna: CĂŠline v ÄechĂĄch. Praha: SpoleÄnost pro Revolver Revue 2010. 352 stran.
(12. 4. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3056
Literatura prochĂĄzĂ Ĺžaludkem
S chutĂ do jĂdla. Pardon: do ÄtenĂ!Darina JĂchovĂĄ
( darina.jichova)
Kolik odbornĂkĹŻ Äi kritikĹŻ povaĹžuje kuchaĹku za umÄleckĂŠ dĂlo? A kolik z nĂĄs, ÄtenĂĄĹĹŻ, by si ji zapsalo do svĂ˝ch seznamĹŻ Äetby? BÄĹžnÄ tam ĹadĂme fejetony, humoristickou prĂłzu, romĂĄny psanĂŠ denĂkovou formou nebo autorskou korespondenci, kolik zbĂ˝vĂĄ mĂsta pro tuto sbĂrku receptĹŻ? Kniha ÄĂĄsteÄnÄ odpovĂdĂĄ kaĹždĂŠ z tÄchto charakteristik, pĹesto se nejednĂĄ o VaĹĄĂĄkovo typickĂŠ dĂlo. Jeho tvorba se vĹždy pohybovala zejmĂŠna na literĂĄrnÄvÄdnĂŠ rovinÄ, jemnĂ˝ protipĂłl jĂ tvoĹily recenze a drobnĂŠ novinovĂŠ ÄlĂĄnky. Nikdy se netajil zĂĄjmem o gastronomii, ten se projevil v jeho Poezii kuchynÄ aneb Recepty s pĹĂbÄhy (1990), kterou mĂsty cituje i v LabuĹžnickĂ˝ch pĹĂbÄzĂch.
CelĂĄ kniha se nese v humornĂŠm aĹž satirickĂŠm duchu. Pavel VaĹĄĂĄk vyprĂĄvĂ o ĹživotÄ, o problĂŠmech spoleÄnosti i o tÄch osobnĂch. V drobnĂ˝ch kapitolĂĄch je patrnĂĄ ironie a nadsĂĄzka. SvĂ˝m stylem a smyslem pro humor pobavĂ kaĹždĂŠho, nejen zkuĹĄenĂŠ ĹĄĂŠfkuchaĹe. Kde jinde mĂĄte moĹžnost doÄĂst se, Ĺže dobu po druhĂŠ svÄtovĂŠ vĂĄlce lze rozdÄlit na fĂĄzi francouzskĂ˝ch brambor, kterĂŠ v 50. letech vystĹĂdalo bulharskĂŠ leÄo. V 60. letech vlĂĄdnul ruskĂ˝ borĹĄÄ, svĂŠho obdobĂ se doÄkal i hamburger, made in USA, a takĂŠ sojovĂĄ omĂĄÄka.
NĂĄroÄnÄjĹĄĂho ducha kromÄ vtipnĂ˝ch pĹĂbÄhĹŻ zaujme i historickĂ˝ kontext nebo odkazy na jinĂŠ spisovatele. ZaÄĂt se dĂĄ uĹž od nĂĄzvu, mistr Savarin byl jednĂm z nejznĂĄmÄjĹĄĂch francouzskĂ˝ch gastronomĹŻ. Epizoda MrtvĂŠ milenky dech lehce zavĂĄnĂ MĂĄchou a Balada o oÄĂch husĂch zase Wolkerem, pouĹžil i verĹĄe Erbena a Biebla.
Jsou to takovĂŠ malĂŠ dÄjiny Ĺživota a svÄta odehrĂĄvajĂcĂ se v kuchyni.
Darina JĂchovĂĄ
VaĹĄĂĄk, Pavel: LabuĹžnickĂŠ pĹĂbÄhy aneb uÄeĹ mistra Savarina. Praha: Ilsa 2010. 184 stran.
(12. 4. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3054
Ti dole Ti nahoĹe
Fikce s platnostĂ skuteÄnostiDana TregerovĂĄ
( dana.tregerova)
PoklidnĂ˝ Ĺživot ĹĄĹĽastnÄ zadanĂŠho zamÄstnance reklamnĂ agentury, Radka SouÄka, doslova zpĹevracĂ naruby zĂĄhadnĂ˝ automat na ĹĄtÄstĂ, jenĹž, jak se brzy ukĂĄĹže, pĹedvĂdĂĄ budoucnost. Radek se dĂĄ se svĂ˝m kolegou Josefem do vyĹĄetĹovĂĄnĂ. VynoĹĂ se spousta otĂĄzek. HledĂĄnĂ odpovÄdĂ, touha po rozluĹĄtÄnĂ zĂĄhady je to, co nĂĄs nutĂ stĂĄle ÄĂst; navĂc autorova forma vyprĂĄvÄnĂ je velmi ÄtivĂĄ. RychlĂŠ tempo probĂhajĂcĂch udĂĄlostĂ se nĂĄhle zpomalĂ po odhalenĂ spoleÄnosti tam „dole“, jeĹž mĂĄ co doÄinÄnĂ s podivuhodnĂ˝mi automaty.
Radek po nĂĄvratu ze svÄta umÄle upravenĂ˝ch lidĂ, jiĹž dohlĂŞà na sprĂĄvnĂ˝ chod svÄta, najednou pĹehodnocuje svĹŻj Ĺživot „pĹed tĂm“: „ÄĂĄst ÄasopisĹŻ pojednĂĄvala o jistĂ˝ch osobnostech, kterĂŠ jsou znĂĄmĂŠ tĂm, Ĺže jsou znĂĄmĂŠ. (...) hodil jsem Äasopis na zem a stydÄl se za to, Ĺže jsem se na tom kolotoÄi kdysi sĂĄm podĂlel.“ nebo „NejvÄtĹĄĂm nedostatkem lidĂ ve srovnĂĄnĂ s nĂĄmi je fakt, Ĺže tĂŠmÄĹ kaĹždĂ˝ ÄlovÄk myslĂ pouze na svĂŠ ĹĄtÄstĂ.“
Spisovatel prostĹednictvĂm Radkova prozĹenĂ pĹedklĂĄdĂĄ hned nÄkolik nalĂŠhavĂ˝ch otĂĄzek. O kolik mĂŠnÄ jsme apatiÄtĂ neĹž „oni“? KdyĹž nejsme schopni se vyrovnĂĄvat s tragickĂ˝mi proĹžitky Ĺživota a radĹĄi volĂme otupÄlost jako jedinĂŠ moĹžnĂŠ ĹeĹĄenĂ z bezvĂ˝chodnĂŠ situace. Jak mĹŻĹžeme svoji lidskou podstatu obhajovat neustĂĄlĂ˝mi poukazy na lĂĄsku, rozum, emoce a city? KdyĹž se sami na sobÄ dopouĹĄtĂme nĂĄsilĂ. O kolik vĂce jsme lidĂŠ neĹž tam ti dole?
PĹedstava o knize jako fiktivnĂm pĹĂbÄhu o tom, jak funguje svÄt, se ukĂĄĹže bĂ˝t mylnou. AntiutopickĂŠ vyprĂĄvÄnĂ TomĂĄĹĄe HokeĹĄe se totiĹž svĂ˝mi skrytĂ˝mi filozofickĂ˝mi Ăşvahami aĹž nĂĄpadnÄ pĹibliĹžuje skuteÄnosti.
Dana TregerovĂĄ
HokeĹĄ, TomĂĄĹĄ: Destine, s.r.o. Praha: SklĂĄĹskĂ˝ ateliĂŠr 2011, 128 stran.
(8. 5. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3066
TÄĹžkĂĄ cesta zenovĂŠho mnicha
Humor zenu jen pro pokroÄilĂŠLadislav VitouĹĄ
( ladislav.vitous)
Kniha se sklĂĄdĂĄ z nĂĄhodnÄ rozvrĹženĂ˝ch pĹĂbÄhĹŻ, bĂĄsnĂ a citĂĄtĹŻ, kterĂŠ ve svĂŠ prostotÄ skrĂ˝vajĂ hlubokĂĄ ĹživotnĂ moudra. I tak by se dala uvĂŠst tato sbĂrka krĂĄtkĂ˝ch pĹevzatĂ˝ch textĹŻ francouzskĂŠho uÄitele jĂłgy.
Ale pĹenechejme filosofovĂĄnĂ tÄm, kteĹĂ mu rozumÄjĂ, a vraĹĽme se k literatuĹe. Kniha se vĂĄm dost moĹžnĂĄ lĂbit nebude. Vinen je v prvnĂ ĹadÄ uĹž zavĂĄdÄjĂcĂ titul – zmiĹovanĂ˝ humor totiĹž v textu budete hledat jen tÄĹžko. Nic naplat – naĹĄe zĂĄpadnĂ civilizace je zkrĂĄtka zaloĹžena na jinĂ˝ch hodnotĂĄch a to se netĂ˝kĂĄ jenom nĂĄboĹženstvĂ, ale jak se ukazuje, takĂŠ humoru. A tak se vĂĄm stane, Ĺže tam, kde ÄekĂĄte pointu, uĹž zaÄĂnĂĄ jinĂ˝ pĹĂbÄh. JedinĂ˝ ĂşsmÄv na vaĹĄĂ tvĂĄĹi tak bude jen ten rozpaÄitĂ˝.
Vedle sebranĂ˝ch pĹĂbÄhĹŻ a haiku najdeme v knize i drobnĂŠ Ăşvahy a komentĂĄĹe autora. Pokud byly aĹž posud kvality i zĂĄpory knihy urÄeny jejà Şånrovou povahou a filosofickĂ˝m obsahem, teÄ se koneÄnÄ dostĂĄvĂĄme k samotnĂŠmu hlasu tvĹŻrce. A je dluĹžno ĹĂci, Ĺže jeho vsuvky celkovĂŠmu vyznÄnĂ spĂĹĄe ubĂrajĂ. NÄkdy sice autorĹŻv komentĂĄĹ pomĂĄhĂĄ ÄtenĂĄĹi hloubÄji pochopit smysl uvedenĂŠho textu, ale v naprostĂŠ vÄtĹĄinÄ pĹĂpadĹŻ pĹŻsobĂ jako rĂĄdoby vtipnĂĄ glosa, kterĂĄ vedle prostĂŠho a rozpustilĂŠho textu pĹŻsobĂ kĹeÄovitÄ aĹž trapnÄ.
I pĹesto kniha dokonale plnĂ svĹŻj ĂşÄel. Dokonce i pro zĂĄpadnĂho, zen-buddhismu neznalĂŠho ÄtenĂĄĹe splĹuje zĂĄkladnĂ funkce Şånru, kterĂ˝ osobnÄ nazĂ˝vĂĄm „drobeÄkovĂĄ moudra“ (u nĂĄs jej ĂşspÄĹĄnÄ provozuje napĹĂklad Honza Volf). SednÄte si s knihou do klidnĂŠho koutku, uvaĹte si Äaj a na chvĂli se ponoĹte do textu. Brzy ucĂtĂte, jak se vĂĄm duĹĄĂ rozlĂŠvĂĄ bezstarostnĂ˝ klid.
TakĹže pokud se zajĂmĂĄte o vĂ˝chodnĂ filosofie, nebo se obÄas rĂĄdi jen tak zasnĂte, urÄitÄ si zde pĹijdete na svĂŠ.
Ladislav VitouĹĄ
Brunel, Henri: Humor zenu. PĹeklad V. MisaĹovĂĄ. Praha: Garamond, 2011. 240 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 8, Ä. 1 (51), 30. 11. 2011.
(23. 10. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3079
PochlupenĂ M+M
ReklamnÄ-gymnaziĂĄlnĂ poezie bratĹĂ CharvĂĄtĹŻLukĂĄĹĄ VlasĂĄk
( lukas.vlasak)
KniĹžnĂ vĂ˝bor z poetickĂ˝ch pracĂ bratĹĂ CharvĂĄtĹŻ vydal v kvÄtnu 2011 PardubickĂ˝ pivovar a.s. BĂĄsnÄ pochĂĄzejĂ z nikdy nevydanĂ˝ch sbĂrek, ÄĂmĹž se vedle sebe vĹŻbec poprvĂŠ ocitajĂ verĹĄe obou bratrĹŻ. DoplĹujĂ je ilustrace, kterĂŠ se zachovaly z obdobĂ gymnaziĂĄlnĂch let na pijĂĄcĂch a zbytcĂch ĹĄkolnĂch seĹĄitĹŻ. Ăvodem je jeĹĄtÄ nutnĂŠ podotknout, Ĺže se CharvĂĄtovi narodili v letech 1961 a 1962 a oba studovali na praĹžskĂ˝ch gymnĂĄziĂch.
AutoĹi na sebe v autorskĂ˝ch medailoncĂch na pĹebalu knihy prozrazujĂ, Ĺže oba pracujĂ v reklamnĂ agentuĹe. Jejich poezie by se dala vskutku oznaÄit za „reklamnĂ“, a to bez jakĂŠhokoliv negativnĂho zabarvenĂ. JednotlivĂŠ bĂĄsnÄ jsou vÄtĹĄinou kratĹĄĂho rozsahu (vĂ˝jimeÄnÄ se odvåŞà pĹekroÄit ĂşzemĂ ÄtyĹverĹĄĂ) a rĂ˝m bĂ˝vĂĄ sdruĹženĂ˝. NenĂ pochyb o hudebnosti verĹĄĹŻ a jejich pouĹžitelnosti coby pĂsĹovĂ˝ch textĹŻ. BĂĄsnÄ jsou ĹĄtudĂĄcky hravĂŠ a typicky gymnaziĂĄlnÄ morbidnĂ. Jsou fascinovĂĄny sexem a rumem. Hravost se projevuje takĂŠ v tvoĹenĂ rĂ˝mĹŻ, kterĂŠ Äasto vznikajĂ zkomolenĂm podobnÄ znÄjĂcĂho slova (MÄl jsem taky Äedar / Ten jsem si vĹĄak nedar). ZajĂmavĂ˝ je pokus o experimentĂĄlnĂ poezii, pohrĂĄvajĂcĂ si s principy kombinatoriky (bĂĄseĹ „ZlatĂŠ dno“).
„Jen se mi s tĂm pochlup“ staÄĂ ÄĂst pouze jednou, abyste pochopili vĹĄe, co tato sbĂrka nabĂzĂ. OpakovanĂŠ ÄtenĂ nepĹinese objevovĂĄnĂ novĂ˝ch, pĹedtĂm neobjevenĂ˝ch smyslĹŻ verĹĄĹŻ. Pouze si jednotlivĂŠ „slogany“ zapamatujete. TypickĂ˝m rysem bĂĄsnĂ je anekdotiÄnost. Ale jak tomu u anekdot bĂ˝vĂĄ, jsou (tĂŠmÄĹ vĹĄechny) bĂĄsnÄ vtipnĂŠ jen jednou.
Na strĂĄnkĂĄch www.pochlup.se, kterĂŠ jsou sbĂrce vÄnovĂĄny, je moĹžno se doÄĂst: „SbĂrka je svÄĹžĂm ohlĂŠdnutĂm za dobou minulou, kterĂŠ pĹenĂĄĹĄĂ pĹes propast Äasu… Svou nesmazatelnou a niÄĂm nelĂŠÄitelnou stopu zanechĂĄ i v nĂĄsledujĂcĂm podkolenĂ.“ Je to jen ironickĂĄ charakteristika sbĂrky, kterĂĄ skuteÄnÄ nemĂĄ ambice dosĂĄhnout výťe neĹž do podkolenĂ, nebo se v tĂŠto vÄtÄ skrĂ˝vĂĄ i nÄco pravdy? „Jen se mi s tĂm pochlup“ skuteÄnÄ dokĂĄĹže evokovat dobu minulou (zejmĂŠna vzpomĂnky na stĹednĂ ĹĄkolu), ale jsou to vzpomĂnky ĂştrpnĂŠ, vzpomĂnky na dobu trapnosti, neukojenosti a blĂĄznovstvĂ. ProÄ by se nÄkdo do tÄchto ÄasĹŻ chtÄl vracet? SvĂ˝m zpĹŻsobem jde o masochistickĂŠ rĂ˝pĂĄnĂ se ve starĂ˝ch rĂĄnĂĄch. Ale prĂĄvÄ onen pocit svobody a neodpovÄdnosti, vÄdomĂ, Ĺže veĹĄkerĂŠ pokusy mohou bĂ˝t okamĹžitÄ smazĂĄny mokrou houbou, mĹŻĹže bĂ˝t to pĹitaĹžlivĂŠ. NeumÄlĂŠ ilustrace „hlavonoĹžcĹŻ“ umocĹujĂ pocit nedokonalosti, a pĹesto ÄtenĂĄĹ sbĂrku neodklĂĄdĂĄ. PrĂĄvÄ v tom je skrytĂĄ sĂla tĂŠto sbĂrky. DokĂĄĹže pĹinutit ÄlovÄka, aby ji pĹeÄetl od zaÄĂĄtku do konce (je ovĹĄem nutno pĹiznat, Ĺže dĂky krĂĄtkĂŠmu rozsahu to nenà ŞådnĂ˝ heroickĂ˝ vĂ˝kon). ÄtenĂĄĹ si sice vzĂĄpÄtĂ po doÄtenĂ odnĂĄĹĄĂ pocit „to byla ale kravina“, ale uĹž druhĂ˝ den po sbĂrce sahĂĄ znovu, a i kdyĹž se tomu sĂĄm divĂ, zaÄĂnĂĄ si jednotlivĂŠ pasĂĄĹže uĹžĂvat.
SbĂrka „Jen se mi s tĂm pochlup“ dokĂĄĹže bĂ˝t mĂsty takĂŠ roztomilounce, aĹž mÄkoulince pĹĂtulnĂĄ (myslĂm zejmĂŠna na bĂĄseĹ „HleÄme, hleÄme“). Tyto nÄĹžnÄjĹĄĂ, ale pĹitom stĂĄle vtipnĂŠ pasĂĄĹže o to vĂce vynikajĂ v kontrastu s temnĂ˝m, morbidnĂm okolĂm. SeÄteno a podtrĹženo, jednĂĄ se o zajĂmavÄ poĹĄahanĂ˝, typicky gymplĂĄckĂ˝ poÄin. SbĂrka odråŞà bÄĹžnĂ˝ studentskĂ˝ Ĺživot, kterĂ˝ se na ĹĄkolĂĄch v rĹŻznĂ˝ch podobĂĄch odehrĂĄvĂĄ dnes a dennÄ. Michal a Martin CharvĂĄtovi chtÄli zachytit „svĂŠ pochlupenĂ“, a to se jim povedlo.
LukĂĄĹĄ VlasĂĄk
CharvĂĄt, Martin - CharvĂĄt, Michal: Jen se mi s tĂm pochlup. Pardubice: PardubickĂ˝ pivovar, a.s., 2011. 72 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 8, Ä. 1 (51), 30. 11. 2011.
(23. 10. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3080
AbsurdnĂ poezie vĹĄednĂho dne
KousnutĂ od pikachu se hojĂ pekelnÄ dlouhoLadislav VitouĹĄ
( ladislav.vitous)
KdyĹž jsem se pustil do ÄtenĂ tĂŠto bĂĄsnickĂŠ sbĂrky, nevĂĄlel jsem se sice smĂchy, nicmĂŠnÄ koutky se mi neustĂĄle kĹivily v potmÄĹĄilĂŠm ĂşsmÄvu. To trvalo aĹž do chvĂle, neĹž jsem se zamyslel, co bych tak o knize Ĺekl. Hlavou se mi honily myĹĄlenky jako: O Äem to je? O niÄem? O absurditÄ svÄta? O niÄem? O kaĹždodennosti? O niÄem?
V PĹidalovĂ˝ch bĂĄsnĂch se stĹĂdĂĄ kaĹždodennost zvolna unikajĂcĂ do svÄta absurdnosti a fantastickĂŠ obrazy bĂĄsnĂkovy inspirace, kterĂŠ zĂĄhy padajĂ na zem a vĂĄlĂ se v prachu banĂĄlnosti. To z jeho poezie ÄinĂ na jednĂŠ stranÄ humornÄ nesmyslnou Äi dÄsivÄ expresivnĂ kolĂĄĹž a na stranÄ druhĂŠ podivnÄ domĂĄckĂŠ a ĂştulnĂŠ poÄtenĂ.
Do toho pĹimĂchĂĄvĂĄ odkazy na populĂĄrnĂ kulturu a lidovĂĄ kliĹĄĂŠ. NesnaŞà se vĹĄak jako Ĺada jinĂ˝ch tato kliĹĄĂŠ zesmÄĹĄnit a ironizovat, ale nechĂĄvĂĄ je fungovat uvnitĹ svĂŠho absurdnĂho svÄta, kam ostatnÄ dokonale zapadajĂ.
Ve spojitosti s PĹidalem se Äasto mluvĂ o nekonvenÄnosti a kontroverzi, ale pravda je takovĂĄ, Ĺže se pomalu stĂĄvĂĄ zavedenĂ˝m autorem. A od tĂŠ doby, co se jeho tvorby ujalo nakladatelstvĂ Petrov (pozdÄji DruhĂŠ mÄsto), je to na knihĂĄch znĂĄt. Na prvnĂ pohled napĹĂklad na kvalitnÄjĹĄĂ vazbÄ. HlavnĂ je vĹĄak pro ÄtenĂĄĹe fakt, Ĺže jednoduchĂŠ ÄernobĂlĂŠ kresby jsou nahrazeny celostrĂĄnkovĂ˝mi barevnĂ˝mi ilustracemi. Ty PĹidalovi, kterĂ˝ se vedle bĂĄsnÄnĂ vÄnuje i umÄnĂ vĂ˝tvarnĂŠmu, vyloĹženÄ svÄdÄĂ a kaĹždou bĂĄseĹ tak doplĹuje humornĂ˝ obrĂĄzek, kterĂ˝ podtrhuje celkovĂŠ ladÄnĂ sbĂrky a nechĂĄvĂĄ barvitÄji vyniknout jednotlivĂŠ texty.
Ale abychom nepÄli jen chvĂĄlu. Oproti pĹedchozĂm bĂĄsnickĂ˝m sbĂrkĂĄm roztrhĂĄvĂĄ bĂĄsnĂk verĹĄe aĹž k nesnesenĂ a my pak Äteme vĂ˝kĹiky typu: venÄit / nÄco od / George SandovĂŠ.
A navĂc s absurditou vĹĄednosti je ten problĂŠm, Ĺže po nÄjakĂŠ dobÄ zvolna pĹechĂĄzĂ v docela vĹĄednĂ absurditu. Inu jak se ĹĂkĂĄ: vĹĄeho s mĂrou.
Ladislav VitouĹĄ
PĹidal, TomĂĄĹĄ: PikantnĂ poldovĂŠ. Brno: DruhĂŠ mÄsto 2011. 118 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 8, Ä. 1 (51), 30. 11. 2011.
(23. 10. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3082
Trochu jinĂ˝ kalendĂĄĹ
O platnosti Ăşvah TomĂĄĹĄe HalĂka – deset let potĂŠDominik Melichar
( dominik.melichar)
Ăvahy na prahu tisĂciletĂ jsou pĹŻvodnÄ rozhlasovĂŠ fejetony, jimiĹž TomĂĄĹĄ HalĂk oslovoval v letech 2000–2002 posluchaÄe na stanici BBC. KniĹžnÄ vyĹĄly uĹž v roce 2009 jako bibliofilie v edici Ethos nakladatelstvĂ Bonaventura. Pokud mĂĄte moĹžnost, pokuste se je sehnat; knihu zajĂmavĂ˝m doslovem doprovodil LudvĂk VaculĂk. Z pro mÄ neznĂĄmĂ˝ch dĹŻvodĹŻ v novĂŠm vydĂĄnĂ NLN chybĂ. Resp. chybĂ jakĂ˝koli doslov nebo komentĂĄĹ. SamozĹejmÄ je hezkĂŠ nechat promlouvat pouze samotnĂŠho autora, ovĹĄem nÄjakĂŠ vysvÄtlenĂ, proÄ zrovna v tĂŠhle dobÄ znovu vydĂĄvat pomÄrnÄ Ăştlou knihu tĹinĂĄcti krĂĄtkĂ˝ch zamyĹĄlenĂ nad svÄtabÄhem z poÄĂĄtku milĂŠnia, by moĹžnĂĄ neuĹĄkodilo.
Kniha je koncipovĂĄna jako prĹŻlet rokem s jednotlivĂ˝mi zastĂĄvkami v nejdĹŻleĹžitÄjĹĄĂch svĂĄtcĂch, slavnostech a dĹŻleĹžitĂ˝ch milnĂcĂch ÄeskĂŠ i svÄtovĂŠ historie, kterĂŠ si lidstvo stĂĄle pĹipomĂnĂĄ (nebo by si, dle pĂĄnÄ HalĂka, pĹipomĂnat mÄlo). Pro toho, kdo uĹž nÄkdy nÄco od HalĂka Äetl nebo slyĹĄel, nebudou jistÄ nÄkterĂŠ Ăşvahy neznĂĄmĂŠ. PatrnĂ˝ je typickĂ˝ halĂkovskĂ˝ tĂłn touĹžĂcĂ po tom, aby se ÄlovÄk zamyslel, aby se zastavil, aby pohlĂŠdl nejen na sebe, ale i na svĂŠ bliĹžnĂ. KaĹždĂŠ jedno zastavenĂ mu pak slouŞà jako odrazovĂ˝ mĹŻstek k nejrĹŻznÄjĹĄĂm tĂŠmatĹŻm, o nichĹž by lidĂŠ pĹi takovĂŠm zpytovĂĄnĂ mohli pĹemýťlet. AÄ byly fejetony pĹŻvodnÄ zamýťleny pro nejĹĄirĹĄĂ posluchaÄskou obec, tedy nejen katolĂky, nejde o Şådnou pĹepjatou misii; HalĂk je znĂĄm svĂ˝m otevĹenĂ˝m pĹĂstupem k „ateistĹŻm“ a jinĂ˝m vÄĹĂcĂm. Ani v poĹadu na BBC nebylo jeho snahou nÄkoho obracet k vĂĹe; spĂĹĄe se odvolĂĄvĂĄ na obecnĂŠ morĂĄlnĂ hodnoty, na hodnoty politickĂŠ (jakkoli pejorativnÄ to znĂ) a pĹipomĂnĂĄ stĂĄle, Ĺže promÄna svÄta, po nĂĹž, doufejme, vĹĄichni touĹžĂme, zaÄĂnĂĄ u samotnĂŠho ÄlovÄka.
ProblĂŠmem pochopenĂ HalĂkovĂ˝ch Ăşvah mĹŻĹže bĂ˝t jistĂĄ zkratkovitost. KaĹždĂŠ tĂŠma, kaĹždĂ˝ den Äi svĂĄtek, o nÄmĹž se zmiĹuje, by mohl vydat na celou knihu; v takto krĂĄtkĂ˝ch Ăştvarech se zdĂĄ bĂ˝t autorĹŻv tĂłn pĹĂmoÄaĹejĹĄĂ, nalĂŠhavÄjĹĄĂ, ale i nesmlouvavÄjĹĄĂ a odtaĹžitÄjĹĄĂ. NejdĹŻvÄryhodnÄji zde pĹŻsobĂ jeho zamyĹĄlenĂ nad spoleÄensky nejproĹžĂvanÄjĹĄĂmi svĂĄtky (VĂĄnoce, Velikonoce) a nebo vzpomĂnka na Jana Palacha a jeho Äin Äi na udĂĄlosti z 25. Ăşnora roku 1948. ZjiĹĄtÄnĂ, Ĺže i TomĂĄĹĄ HalĂk byl malĂ˝m klukem, patĹilo k tÄm nejzĂĄbavnÄjĹĄĂm a zĂĄroveĹ i nejcitovÄjĹĄĂm mĂstĹŻm v knize: „…bylo to asi ve ÄtvrtĂŠ tĹĂdÄ zĂĄkladnĂ ĹĄkoly – dostal jsem za Ăşkol pĹipravit nĂĄstÄnku ke Dni vĂtÄzstvĂ pracujĂcĂho lidu… Otec mne pozval do svĂŠ pracovny, posadil mne do kĹesla a tam mi – jako muĹž muĹži – struÄnÄ a jasnÄ vysvÄtlil, co byl 25. Ăşnor 1948 a proÄ v naĹĄĂ rodinÄ svĂĄtek VĂtÄzstvĂ pracujĂcĂho lidu neslavĂme a slavit nikdy nebudeme.“
Tedy jeĹĄtÄ jednou: proÄ zrovna teÄ opÄt vychĂĄzĂ HalĂkovy Ăvahy? OdpovÄdĂ nenĂ „protoĹže atd…“, nĂ˝brĹž dalĹĄĂ otĂĄzka: proÄ nevychĂĄzĂ kaĹždĂ˝ rok? Copak nenĂ dobrĂŠ stĂĄle pĹipomĂnat, Ĺže spoleÄnost, aĹĽ uĹž kĹesĹĽanskĂĄ, ĹžidovskĂĄ, buddhistickĂĄ nebo ateistickĂĄ, vĹždy stojĂ na ÄlovÄku, a pokud ÄlovÄk nepĹijme svoji Ăşlohu ÄlovÄka, pak spoleÄnost nebude existovat a s nĂ nakonec skonÄĂ i onen ÄlovÄk? VĹždyĹĽ i pĹednĂ anarchistickĂ˝ a egodeistickĂ˝ myslitel Max Stirner volal po „spolku“. HalĂkĹŻv „breviĂĄĹ“ nesloĹžitĂ˝ch myĹĄlenek o nesloĹžitĂ˝ch pĹedmÄtech lidstvĂ, kterĂŠ sloĹžitĂ˝mi dÄlĂĄ snad jen lidskĂĄ neochota, neotevĹenost a lenost, je urÄitÄ dobrĂ˝m zaÄĂĄtkem na cestÄ k pĹĂjemnÄjĹĄĂmu ĹžitĂ.
Dominik Melichar
HalĂk, TomĂĄĹĄ: Ăvahy na prahu tisĂciletĂ. NakladatelstvĂ LidovĂŠ noviny: Praha 2011 (vydĂĄnĂ druhĂŠ). 96 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 8, Ä. 1 (51), 30. 11. 2011.
(23. 10. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3083
PohrĂĄvĂĄ si Viewegh s ohnÄm?
Spisovatel kontra kmotĹiTereza HĂ˝skovĂĄ
( tereza.hyskova)
SvĹŻj nejnovÄjĹĄĂ poÄin opatĹil Viewegh hned v Ăşvodu zĂĄhadnou „PoznĂĄmkou autora“, kterou chtÄ nechtÄ pĹedjĂmĂĄ naĹĄe dalĹĄĂ ÄtenĂ. PĹevĂĄĹžnĂĄ ÄĂĄst poznĂĄmky spoÄĂvĂĄ v objasnÄnĂ vztahu fikce a skuteÄnosti. Recenzentovou starostĂ by ale nemÄla bĂ˝t autenticita praĹžskĂ˝ch reĂĄliĂ, nĂ˝brĹž to, zda se Viewegovi skuteÄnÄ podaĹilo napsat „sviĹžnou a vtipnou gangsterku, kterĂĄ navĂc bude nebezpeÄnÄ pravdivĂ˝m obrazem souÄasnĂŠ ÄeskĂŠ reality a jejĂ nemilosrdnÄ jĂzlivou satirou (…); fiktivnĂ thriller, jenĹž dodrŞà vĹĄechna pravidla Şånru (vÄetnÄ zĂĄbavnĂŠ nadsĂĄzky)“.
Jak vlastnĂ zadĂĄnĂ splnil? SviĹžnĂŠ tempo se mu upĹĂt nedĂĄ, humor a zĂĄbava jsou pak otĂĄzkou vkusu. NadsĂĄzka knize takĂŠ neschĂĄzĂ, ale jednĂĄ se spĂĹĄ o jemnou ironii neĹž o nemilosrdnÄ jĂzlivou satiru. Za problĂŠm povaĹžuji autorovu snahu prostĹednictvĂm fiktivnĂho pĹĂbÄhu zobrazovat Äeskou realitu. To samo o sobÄ by bylo docela bÄĹžnĂ˝m literĂĄrnĂm postupem, zarĂĄĹžejĂcĂ je spĂĹĄ VieweghĹŻv postoj k nÄmu. Celou knihu oznaÄuje za fikci, na druhĂŠ stranÄ ale ÄtenĂĄĹe informuje, co si pĹi tvorbÄ romĂĄnu ze skuteÄnosti vybral a jak s tĂm dĂĄle naloĹžil, aby toho do pĹĂbÄhu vnesl co nejvĂc (tuto v podstatÄ dokumentĂĄrnĂ Äinnost ÄertvĂproÄ nazĂ˝vĂĄ metodou literĂĄrnĂ kolĂĄĹže). SĂĄm tak rozbĂjĂ fikÄnĂ svÄt knihy ihned v ĂşvodnĂ poznĂĄmce, kterĂŠ nelze – aÄ se tak snaŞà tvĂĄĹit – pĹisuzovat pouze prĂĄvnĂ aspekt a kterĂĄ knize jen ĹĄkodĂ.
ŽånrovĂŠ zaĹazenĂ je vzhledem k výťe ĹeÄenĂŠmu nasnadÄ. HovoĹĂ-li se v autorskĂŠ pĹedmluvÄ o vyĹĄĹĄĂch ambicĂch thrilleru, nemĹŻĹžeme si nevybavit trilogii MilĂŠnium. Tuto inspiraci Viewegh otevĹenÄ pĹiznĂĄvĂĄ. Vystavuje se tak riziku srovnĂĄvĂĄnĂ, k nÄmuĹž se ale uchĂ˝lĂm jen v jednom bodÄ: zatĂmco Stieg Larsson vytvoĹil hned dva osobitĂŠ hlavnĂ hrdiny, Mafie v Praze je pĹesycena velkĂ˝m mnoĹžstvĂm postav, omezenĂ˝ch charakteristikou kladnĂĄ – zĂĄpornĂĄ. To by samo o sobÄ v gangsterce nevadilo, s Ăşplnou absencĂ vĂ˝raznĂŠho hlavnĂho hrdiny uĹž je to horĹĄĂ...
Pravidla Şånru Viewegh dodrĹžuje spĂĹĄe na formĂĄlnĂ rovinÄ – mnoĹžstvĂ postav a akce v jednoduchĂ˝ch vÄtĂĄch a krĂĄtkĂ˝ch kapitolĂĄch umoĹžĹuje rychlĂ˝ spĂĄd knihy. Jen ÄĂĄsteÄnÄ vychĂĄzĂ pokus konÄit kapitoly v nejnapĂnavÄjĹĄĂm momentu (tzv. cliffhanger) – pĹeryv bĂ˝vĂĄ naznaÄen ĂşseÄnou vÄtou v samostatnĂŠm odstavci –, ale k vĂ˝raznĂŠmu dÄjovĂŠmu zvratu dochĂĄzĂ mĂĄlokdy. To je asi nejvÄtĹĄĂ slabina romĂĄnu – jakkoli vyprĂĄvÄnĂ "odsĂ˝pĂĄ", postrĂĄdĂĄ napÄtĂ a ve ÄtenĂĄĹi nevzbuzuje dojem, Ĺže by mohlo dospÄt k vyhrocenĂŠmu konci. DetektivnĂ pĹĂbÄh trpĂ autorovou doslovnostĂ (velmi transparentnĂ je uĹž nĂĄzev, takĹže zde nepovaĹžuji za nutnĂŠ blĂĹže specifikovat obsah knihy) – ÄtenĂĄĹ mĹŻĹže vĂ˝voj bez problĂŠmĹŻ pĹedvĂdat. Sice poplatnĂĄ Şånru, ale nadbyteÄnĂĄ je milostnĂĄ zĂĄpletka. Viewegh se navĂc neubrĂĄnil exhibicionismu a gangsterku zahltil rĹŻznĂ˝mi citĂĄty a kulturnĂmi frazeologismy, kterĂŠ mĂsty pĹŻsobĂ dost nepatĹiÄnÄ.
Autor dĂĄvĂĄ od zaÄĂĄtku najevo, Ĺže nechtÄl stvoĹit rodokaps, ale spoleÄensky dĹŻsaĹžnÄjĹĄĂ dĂlo. MÄli bychom se tedy asi ptĂĄt, co nĂĄm romĂĄn ĹĂkĂĄ. Vyslovuje „ty tvrdĂŠ pravdy o souÄasnĂŠm Äesku“? Kniha poukazuje na spoustu znepokojujĂcĂch fenomĂŠnĹŻ dneĹĄka, nemÄlo by nĂĄs ale vĂc znepokojovat, Ĺže jedinĂ˝m jejĂm dopadem bude nejspĂĹĄ ekonomickĂ˝ ĂşspÄch autora? Nechci kĹivdit Michalu Vieweghovi – podobnĂŠ tĂŠma v souÄasnosti slavĂ ĂşspÄchy i na jinĂ˝ch frontĂĄch – napĹ. ve filmu (KajĂnek, Rodina je zĂĄklad stĂĄtu) nebo televizi (Expozitura). ProstÄ si v dobÄ diktatury trhu utrhl nÄco pro sebe. Tento paradox nicmĂŠnÄ zapĹĂÄiĹuje ponÄkud pochybnĂŠ morĂĄlnĂ vyznÄnĂ romĂĄnu.
Dovolte mi, abych ÄlĂĄnek zakonÄila citĂĄtem z recenzovanĂŠ knihy: „VĂĄclavskĂŠ nĂĄmÄstĂ dostalo svĂŠ jmĂŠno teprve z popudu Karla HavlĂÄka BorovskĂŠho – pĹedtĂm se celĂĄ staletĂ nazĂ˝valo KoĹskĂ˝ trh. JinĂ˝mi slovy: Trh tu byl dĹĂv neĹž ideĂĄly pisĂĄlkĹŻ a podobnĂ˝ch abstraktnĂch moralistĹŻ.“
Tereza Hýskovå
Viewegh, Michal: Mafie v Praze. Brno: DruhĂŠ mÄsto 2011. 394 stran.
(23. 10. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3085
NÄjak PĹŻ ĂşpĂ – kuk, lĂŠpe drc
NjkpĹŻĂşp kklĂŠedc – kniha, nebo performance Mariana Pally?Dominik Melichar
( dominik.melichar)
SamotnĂ˝ pĹĂbÄh pĹitom zas tak zĂĄvratnĂ˝ nenĂ. VĂce jak polovinu knihy autor vÄnoval popisu strĂĄdĂĄnĂ hlavnĂho hrdiny Lkkddldd (mezi pĹĂĄteli Lkd) v bÄĹžnĂŠm ĹživotÄ obyÄejnĂ˝ch lidĂ, jak na nÄj dolĂŠhĂĄ kaĹždodennĂ realita, jak se vypoĹĂĄdĂĄvĂĄ s navazovĂĄnĂm vztahĹŻ apod. Hned zkraje pĹĂbÄhu se hrdina setkĂĄvĂĄ se svou femme fatale Dkdkdlddo, a to za pomÄrnÄ kuriĂłznĂch okolnostĂ („Dkdkdlddo aa ak q e ri dd sshshsbxnz aakaa krr ddk...“). StejnÄ vzĂĄpÄtĂ jako Dkdkdlddo se na scĂŠnÄ objevĂ dalĹĄĂ dĹŻleĹžitĂŠ postavy prvnĂ ÄĂĄsti knihy Jddkks, Kkdlsor (ten je do Jddkks platonicky zamilovĂĄn, coĹž autor vyjadĹuje zdaĹilĂ˝mi slovnĂmi sloĹženinami typu „zortveeorplshknamakeerplwtoeeitrknsmsk“) a koneÄnÄ rebel Kssk:K.
Smyslem jejich bytĂ ve fikÄnĂm svÄtÄ autora nenĂ nic jinĂŠho, neĹž dokĂĄzat, Ĺže souÄasnĂĄ mladĂĄ spoleÄnost naråŞà nejen na nepochopenĂ ze stran autorit, ale i z mĂŠdiĂ a zejmĂŠna tedy literatury. Autor doslova pĂĹĄe: „... rrutĂ˝ ĹĄekeleĂ kkeehĹžÄtrrfdvd cbcn jf fk sls si oror tttĂ˝ alak iet eye...“ NutnÄ nĂĄs pak musĂ napadnout otĂĄzka, zda-li „peeytr rtererwdwr eevc dtd ryu hf“, kterou si ostatnÄ sĂĄm autor klade. OdpovÄÄ pĹichĂĄzĂ aĹž ke konci knihy.
PovĂĄleÄnĂ˝ literĂĄrnĂ svÄt se dostĂĄvĂĄ do symbolickĂŠ roviny zpovÄdi („...trhu fgfbnv vm aklaoaortry Drdy uaia...“ a o kus dĂĄl dokonce: „Hsusistrrb vnvh y qpqoq watt Drdy...“), hrdinovĂŠ mizĂ v propadliĹĄti jazyka, aniĹž by jejich osudy doĹĄly jasnĂŠho rozuzlenĂ. I zde je tedy vidÄt pĹŻvodnĂ autorĹŻv zĂĄmÄr poloĹžit obyÄejnĂŠ lidi do toku mĂ˝tu, kterĂ˝ se pokouĹĄĂ trochu neumÄle navodit. TakovĂ hrdinovĂŠ ani nemohou mĂt prĂĄvo na katarzi, neboĹĽ, jak sĂĄm autor celkem vĂ˝stiĹžnÄ ĹĂkĂĄ, „krdy ÄĂĄÄkÄiÄĂ kaksos“. K tomu myslĂm netĹeba komentĂĄĹe. Na rovinÄ mĂ˝tu se Palla ostatnÄ pohybuje napĹĂÄ celĂ˝m textem. Je vidÄt jeho ostentativnĂ snaha pĹetvoĹit (tedy zliterĂĄrnit) znĂĄmĂŠ mĂ˝ty a dosĂĄhnout tak jistĂŠ jednoty s prapĹedky psanĂŠho slova (napĹ. znĂĄmĂ˝ mĂ˝tus o calocagathii, kterou nepĹĂliĹĄ jemnÄ vsazuje do souÄasnĂŠho fotbalovĂŠho svÄta: „…wuwi qqiqu wwr scd UEFA ryut zscv fhfju tiyoyk…“ s nutkavou potĹebou implementovat ji stejnÄ tak i do sociĂĄlnÄ odliĹĄnĂŠ roviny firemnĂho sportu: „Kakajaya bn ccjjdj ddytrĹrĹž ÄSFS dvdbg cnmv vjjh noho…“)
AÄ pĹĂbÄh celkem lokĂĄlnĂho vĂ˝znamu, pĹesto kniha mĹŻĹže nabĂ˝t hodnoty nadnĂĄrodnĂho kulturnĂho poÄinu. JejĂ potenciĂĄl se skrĂ˝vĂĄ ve fatalizaci autora. Je zajĂmavĂŠ sledovat, jak se promÄĹuje literĂĄrnĂ diskurs od totĂĄlnĂho autora (kaĹždĂ˝ chce bĂ˝t autor a kaĹždĂ˝ mĂĄ moĹžnost se jĂm stĂĄt) aĹž po odstranÄnĂ autora jako pĹebyteÄnou entitu triĂĄdy konÄĂcĂ: – text – ÄtenĂĄĹ. KdyĹž se vĹĄak do tohoto problĂŠmu podĂvĂĄme hloubÄji, zjistĂme, Ĺže pokud by podobnĂ˝ poÄin vyĹĄel pod hlaviÄkou Michala Viewegha, Ivana Wernische nebo Violy FischerovĂŠ, vĹždy se nabĂdne otĂĄzka, proÄ zrovna on/a a takovĂ˝ text. A pokud by se jmĂŠno autora zcela vynechalo, text by se nutnÄ rozpadl, neboĹĽ autor je zĂĄrukou, Ĺže jde skuteÄnÄ o text, tedy nÄco utkanĂŠho, utvoĹenĂŠho. Pokud se tedy shodneme na potĹebÄ autora, co pak zbĂ˝vĂĄ? NesmyslnĂ˝ text, jejĹž jsem se pokusil noeticky interpretovat výťe? Sto ĹĄedesĂĄt stran zbyteÄnÄ popsanĂŠho papĂru jako plivnutĂ do tvĂĄĹe vĹĄem ekologĹŻm, ekonomĹŻm a jinĂ˝m fanatikĹŻm? ManĂ˝ra blĂĄznivĂŠho stĂĄrnoucĂho androĹĄe?
A nebo promyĹĄlenĂ˝ umÄleckĂ˝ akt; performance, jeĹž si za cĂl klade vyĹvat do svÄta, jakĂŠ vĹĄechny hovadiny se dnes povaĹžujĂ za knihy, kdo vĹĄechno se povaĹžuje za spisovatele a kolik je v jejich knihĂĄch papĂru popsanĂŠho mnohem zbyteÄnÄji neĹž v Pallou extaticky znĂĄsilnÄnĂŠ klĂĄvesnici qwerty. Pokud je tomu takto, pak klobouk dolĹŻ nejen Pallovi, ale hlavnÄ Martinu Reinerovi (odpovÄdnĂ˝ redaktor) za odvahu a TiskĂĄrnĂĄm HavlĂÄkĹŻv Brod, Ĺže se nezcvokly a knihu dotiskly. A jak vĹĄe vlastnÄ nakonec dopadne? Snad to nebude spoiler, kdyĹž prozradĂm konec: „…Mk anaj avbvzvvd dmnalk epeoeĹŻ klf fĹŻjĂşf lkjiob.“
Dominik Melichar
Palla, Marian: NjkpĹŻĂşp kklĂŠedc. DruhĂŠ mÄsto: Brno 2011. 160 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 8, Ä. 1 (51), 30. 11. 2011.
(24. 10. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3087
(Ne)pĹĂliĹĄ veselĂŠ uĹĄi
ZnĂĄmĂ˝ spisovatel Petr Ĺ abach vydal staronovou povĂdkovou sbĂrku.Jana HozovĂĄ
( jana.hozova)
Jak uĹž nĂĄzev napovĂdĂĄ, nejsou to texty, nad nimiĹž ÄtenĂĄĹ slzĂ smĂchy. Jedno ucho se smÄje a druhĂŠ nepĹestĂĄvĂĄ kulit oÄi nad situacemi, do kterĂ˝ch se kaĹždĂ˝ mĹŻĹže dostat, aniĹž by si to uvÄdomil. PrĂĄvÄ vĹĄednost a obyÄejnost kaĹždodennĂho Ĺživota dostĂĄvĂĄ pohledem z vnÄjĹĄku novĂ˝ rozmÄr a v mnohĂ˝ch pĹĂpadech mĂĄ silnÄ absurdnĂ charakter. NÄkdy nĂĄs donutĂ se zasmĂĄt, jindy spĂĹĄe zamyslet.
Ve vĹĄech povĂdkĂĄch je nekompromisnÄ v ĂşstĹednĂ roli muĹž, pĹinejmenĹĄĂm si to alespoĹ myslĂ. BĂ˝vĂĄ vypravÄÄem, ale ne vĹždy hlavnĂm hybatelem dÄje. Äasto se mu stĂĄvĂĄ, Ĺže aniĹž by si to uvÄdomil, nemĂĄ vĹĄechno pevnÄ v rukou, je v podruÄĂ osudu nebo hĹŻĹ Ĺženy. To ona je tĂm ÄĂĄblem, obÄas nÄco skrĂ˝vĂĄ, zahrĂĄvĂĄ si, ale ve vÄtĹĄinÄ pĹĂpadĹŻ vĹĄe drŞà nad vodou, aniĹž by to muĹž vnĂmal.
Jak se odvĂjĂ jednotlivĂŠ pĹĂbÄhy, vypravÄÄ Äi ĂşstĹednĂ postava, tedy muĹž, roste. Od prvnĂch lĂĄsek se dostĂĄvĂĄme pĹes neotĹesitelnĂŠ pubertĂĄlnĂ postoje aĹž k otĂĄzkĂĄm, kterĂŠ s sebou nese stĂĄĹĂ. CelĂ˝ cyklus pak rĂĄmujĂ dvÄ povĂdky, kterĂŠ majĂ nÄkolik prvkĹŻ spoleÄnĂ˝ch. PrvnĂ, S jednĂm uchem naveselo, je o klukovi chodĂcĂm do 8. B. PodlĂŠhĂĄ svodĹŻm nejkrĂĄsnÄjĹĄĂ dĂvky ĹĄkoly Lucii StrĂĄnskĂŠ, ale ona ho jen vyuĹžije ke lsti proti svĂŠmu otci. PoslednĂ, Kvedlsmat, vyprĂĄvĂ o tom samĂŠm klukovi, kterĂ˝ je teÄ uĹž muĹž, a po letech se s LuciĂ StrĂĄnskou dal dohromady, neklape jim to, ale spoleÄnÄ zaĹžijĂ pomÄrnÄ absurdnĂ situace na vĂ˝letÄ v Norsku. ObÄ tyto povĂdky nĂĄs svĂĄdĂ, abychom v nich hledali autobiografickĂŠ prvky.
S jednĂm uchem naveselo nejsou klasickĂŠ humoristickĂŠ povĂdky. KdyĹž uĹž ÄtenĂĄĹovi ukĂĄpne slza, je to spĂĹĄe tĂm, Ĺže prostÄ nemĹŻĹže uvÄĹit, Ĺže se to takhle mĹŻĹže stĂĄt. NÄkterĂŠ pointy jako by chtÄly vyrazit ÄlovÄku dech. Nejen ÄtenĂĄĹ, ale i samotnĂŠ postavy vÄtĹĄinou nechĂĄpou, Ĺže se to tak mohlo udĂĄt. NejradikĂĄlnÄjĹĄĂ v tomto smÄru je povĂdka Student okouzlenĂ˝ MĂĄrquezem, kdy hlavnĂ postava, pĹekvapivÄ mladĂ˝ student, pĹi tajnĂŠ loupeĹži barev svĂŠho uÄitele naÄapĂĄ mĂstnĂ uklĂzeÄku, jak hltavÄ polykĂĄ syrovĂĄ jĂĄtra. SmÄĹĄnÄ pĹedstavenĂĄ je napĹĂklad osoba Gusty FuÄĂkovĂŠ, kterĂĄ vyuĹžĂvĂĄ svĂŠho postavenĂ mediĂĄlnÄ znĂĄmĂŠ vdovy po Juliu FuÄĂkovi, aby ovlĂĄdala vĹĄechny kolem sebe.
TypickĂ˝m Ĺ abachovĂ˝m vĂ˝razovĂ˝m prostĹedkem je nespisovnĂ˝ jazyk. V pĹĂpadÄ tĂŠto knihy to podtrhuje ladÄnĂ a tematiku pĹĂbÄhĹŻ a ÄtenĂĄĹi to dĂĄvĂĄ pocit, Ĺže jsou opravdu ze Ĺživota, pouhĂĄ zobrazenĂ skuteÄnosti. V takovĂ˝ch pĹĂpadech na nĂĄs pak doslova kape ironie. NapĹĂklad v povĂdce VĂĄnoce doktora HrdliÄky, kdyĹž se hlavnĂ postava, aby mu neklouzaly nohy, ĹĄine po ulici s krabicemi na nohĂĄch a v ĹeznictvĂ si v domnÄnĂ, Ĺže se jednĂĄ o ÄĂnskĂŠ maso, tedy delikatesu, koupĂ jiÄĂnskĂŠ maso. BohuĹžel ale nespisovnost v mnoha pĹĂpadech pĹechĂĄzĂ aĹž k vulgaritÄ, coĹž pĹŻsobĂ ruĹĄivÄ a bĂ˝vĂĄ to naprosto zbyteÄnĂŠ.
PĹi celkovĂŠm pohledu mĂĄme pocit velkĂŠ nevyrovnanosti. Ĺ abachovi nÄkdy unikĂĄ pointa. Jakmile se dostane nakonec, mĂĄme tendenci ĹĂct: „A co jako? Co bude dĂĄl?“. V takovĂ˝ch pĹĂpadech se jednĂĄ spĂĹĄe o stĹĂpky, nĂĄhledy do skuteÄnĂ˝ch ĹživotĹŻ. Jindy je ale zase naopak pointa natolik vyhranÄnĂĄ, Ĺže pĹĂliĹĄ vyÄnĂvĂĄ a ĂşplnÄ zastĂnĂ dojem z celĂŠho dÄje.
ZatĂmco roste vypravÄÄ, rostou i jeho pĹĂbÄhy. Jako by si Ĺ abach postupnÄ pĹipravoval pĹŻdu pro nadnĂĄĹĄenĂ hlubĹĄĂch a dĹŻleĹžitÄjĹĄĂch tĂŠmat. Jako by si chtÄl bĂ˝t jistĂ˝, Ĺže kdyĹž jsme pĹeĹžili zaÄĂĄtek, pochopĂme konec. PĹesto ale je konec poslednĂ povĂdky nedovysvÄtlenĂ˝. ZĹŻstĂĄvĂĄ nejasnĂ˝, stejnÄ jako dojem z celĂŠ knĂĹžky.
Jana HozovĂĄ
Ĺ abach, Petr: S jednĂm uchem naveselo. Praha: Paseka, Listen 2011. 157 stran
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 8, Ä. 1 (51), 30. 11. 2011.
(24. 10. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3086
HorkĂŠ lĂŠto v Oslu
Jo Nesbø v Pentagramu pĹedvĂĄdĂ to nejlepĹĄĂ ze severskĂŠ krimiSilvie StrachotovĂĄ
( silva.strachotova)
Kdo nezaregistroval boom skandinĂĄvskĂŠ literatury s kriminĂĄlnĂ tĂŠmatikou, jako by neĹžil. Po fenomenĂĄlnĂm ĂşspÄchu Stiega Larssona se nenĂ Äemu divit. Pokud mÄl nÄkdo pocit, Ĺže Jo Nesbø se na vlnÄ zĂĄjmu o severskou krimi svezl, krutÄ by se mĂ˝lil, romĂĄn Pentagram budiĹž toho dĹŻkazem. Nesbø navazuje na ĂşspÄch pĹedchozĂch knih, jejichĹž dÄj se toÄĂ okolo detektiva Harry Holea.
AÄkoliv je NesbøĹŻv hrdina spĂĹĄe romĂĄnovĂ˝m antihrdinou, nelze si jej neoblĂbit. Harry je cholerickĂ˝, protivnĂ˝ alkoholik s vlastnĂm nĂĄzorem na spravedlnost. Jak by nejspĂĹĄ Ĺekl nejeden jeho nadĹĂzenĂ˝, Harry Hole je nejlepĹĄĂm kriminalistou osloskĂŠ policie, ale nejhorĹĄĂm stĂĄtnĂm zamÄstnancem.
PĹĂkladem brilantnĂho Nesbøova vyprĂĄvÄcĂho stylu je uĹž samotnĂĄ ĂşvodnĂ scĂŠna. HistorickĂ˝ exkurz do speciĂĄlnĂch maltovĂ˝ch smÄsĂ je vystĹĂdĂĄn kapajĂcĂ vodou/krvĂ ze stropu a ukonÄen podivnÄ vyhlĂĹžejĂcĂmi chuchvalci v hrnci s vodou. (Mimochodem, vÄdÄli jste, Ĺže kdyĹž krev nalijete do hrnce s vodou, kterĂĄ mĂĄ vyĹĄĹĄĂ teplotu neĹž ĹĄedesĂĄt pÄt stupĹĹŻ, srazĂ se a vytvoĹĂ chuchvalce?) MezitĂm se jeho hlavnĂ „hrdina“ probĂrĂĄ z kocoviny a nevzpomĂnĂĄ si na minulou noc.
SviĹžnĂŠ tempo vyprĂĄvÄnĂ nasazenĂŠ na zaÄĂĄtku je stupĹovĂĄno rychlostĂ, kterĂĄ se dĂĄ pĹirovnat jen k vystĹelenĂŠmu projektilu. Autor se spoleÄnÄ se svĂ˝m hrdinou propracovĂĄvĂĄ pomÄrnÄ sloĹžitĂ˝m a neobvyklĂ˝m pĹĂpadem sĂŠriovĂŠho vraha, kterĂ˝ svĂŠ obÄti zdobĂ rudĂ˝mi pentagramy. NaĹĄtÄstĂ pro ÄtenĂĄĹe Nesbø nezabĂhĂĄ k podrobnĂŠmu vysvÄtlenĂ symbolĹŻ, omezuje se pouze na rychlou orientaci v Harryho myĹĄlenkĂĄch. Tok vyprĂĄvÄnĂ tak zbyteÄnÄ nezabĂhĂĄ do lenivĂ˝ch meandrĹŻ, svou prudkostĂ a spĂĄdem spĂĹĄe pĹipomĂnĂĄ dravost severskĂ˝ch Ĺek.
Nesbø pĹedvedl dalĹĄĂ mistrnÄ vystavÄnĂ˝ pĹĂbÄh plnĂ˝ napÄtĂ, z nÄhoĹž jde mrĂĄz po zĂĄdech.
Silvie StrachotovĂĄ
Nesbø, Jo: Pentagram. ZlĂn: Kniha ZlĂn 2011. 450 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 8, Ä. 1 (51), 30. 11. 2011.
(26. 10. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3091
Sobota 1. ĹĂjna, a to se fakt stalo
SoukupovĂĄ + kniĹžnĂ Ävrtek = Marta v roce vetĹelceKlĂĄra ZindulkovĂĄ
( klara.zindulkova)
ÄtenĂĄĹova prvnĂ vĂ˝tka: „Takhle by si devatenĂĄctiletĂĄ holka pĹece denĂk nepsala! Ty neslovesnĂŠ vÄty, tenhle vĂ˝raz…“ SkvÄlĂ˝ tah, jak pĹimÄt ÄtenĂĄĹe cĂtit se dĹŻleĹžitÄ a blaĹženÄ pĹemoudĹele… Psala nebo nepsala, tohle je romĂĄn. Na druhou stranu, obrĂĄzky a nĂĄkresy s podrobnĂ˝mi popisky pĹipomĂnajĂ karikatury kreslenĂŠ propiskou na volnĂĄ mĂsta seĹĄitu. A data jednotlivĂ˝ch zĂĄpisĹŻ: „Sestra mÄla pĹed jedenĂĄcti dny svĂĄtek.“ NedĂĄ mi to a kouknu se do diĂĄĹe – 14. 7. mĂĄ vskutku svĂĄtek Karolina. A stĹeda 11. Äervna… nebyla loni 11. Äervna stĹeda? A kde Ĺže to hlavnĂ hrdinka Marta bydlĂ, kdyĹž jezdĂ do ĹĄkoly tramvajĂ? A tu mĂĄme dokonce nakreslen jejĂ kompletnĂ rozvrh na prvnĂ semestr! – Ona mĂĄ ĂşternĂ proseminĂĄĹ ve stejnĂŠ mĂstnosti na FF jako jĂĄ!
A pak aĹĽ mi nÄkdo tvrdĂ, Ĺže to nenĂ opravdickĂ˝ denĂk. Ale moment, pĹeci mi nechcete podsouvat, Ĺže je to denĂk! To autorka jen promyĹĄlenÄ pouĹžĂvĂĄ princip ĂştrĹžkovitĂŠho zĂĄznamu faktĹŻ (aĹĽ uĹž slovem Äi obrĂĄzkem) k budovĂĄnĂ vlastnĂho romĂĄnovĂŠho svÄta. VĹĄechno se totiĹž dozvĂme ve chvĂli, kdy se to dozvÄdÄt mĂĄme, i kdyĹž vĂ˝bÄr informacĂ pĹŻsobĂ kaĹždĂŠho dne vĂcemĂŠnÄ nahodile.
Zkracuje se ne proto, Ĺže by autorka nestĂhala psĂĄt. Stylizace neslouŞà pouze jako pĹiblĂĹženĂ se „ideĂĄlnĂmu denĂÄkovĂŠmu jazyku“, ale zvlĂĄĹĄtÄ jako silnĂĄ strategie vypravÄÄskĂĄ – SoukupovĂĄ pomocĂ rĹŻznorodĂŠ explicitnosti Äi vĂ˝mluvnosti ovlivĹuje spĂĄd pĹĂbÄhu zcela podle sebe. My vĹĄak snadno podlehneme pocitu, Ĺže ani autorka netuĹĄĂ, co se stane zĂtra. ProstÄ to najednou pĹijde, nikdo nĂĄs nevaroval, nikdo si nepĹipravoval pĹŻdu pro dramatickĂ˝ zvrat.
A fakt to nenĂ autobiografie?
KlĂĄra ZindulkovĂĄ
SoukupovĂĄ, Petra: Marta v roce vetĹelce. Brno: Host 2011. 316 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 8, Ä. 1 (51), 30. 11. 2011.
(1. 11. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3100
SolĹženicynova Odysseia bez ĹĄĹĽastnĂŠho konce
„Tak trochu jinĂŠ ostrovy“MarkĂŠta JakeĹĄovĂĄ
( marketa.jakesova)
SouostrovĂ Gulag, rozsĂĄhlĂŠ dĂlo jednoho z nejvĂ˝znamnÄjĹĄĂch pĹedstavitelĹŻ tzv. lĂĄgrovĂŠ literatury Alexandra SolĹženicyna, vychĂĄzĂ Äesky podruhĂŠ po deseti letech a je prvnĂm kompletnĂm vydĂĄnĂm, doplnÄnĂ˝m o nÄkterĂŠ chybÄjĂcĂ pasĂĄĹže a zahrnujĂcĂm vĹĄechna autorova dodateÄnĂĄ upĹesnÄnĂ a doplĹky, tak jak kniha vyĹĄla podruhĂŠ v PaĹĂĹži v roce 1989.
Dalo by se spekulovat o tom, proÄ kniha vyĹĄla prĂĄvÄ teÄ, nebo lĂŠpe ĹeÄeno, proÄ bychom ji mÄli ÄĂst prĂĄvÄ teÄ. JejĂ autor zemĹel pĹed tĹemi lety v nedoĹžitĂ˝ch devadesĂĄti letech a pĹes jistou kontroverzi, kterou se mu v poslednĂch letech podaĹilo vyvolat, si vydĂĄnĂ knihy urÄitÄ zaslouĹžĂ. PĹed dvaadvaceti lety postupnÄ ve vĂ˝chodnĂm bloku doĹĄlo k (sametovĂ˝m) revolucĂm, a tak se nabĂzĂ jako dĹŻvod k ÄetbÄ ochrana mladĂŠ generace pĹed pĹĂpadnĂ˝m opakovĂĄnĂm. NenĂ myslĂm tĹeba dodĂĄvat, Ĺže ti, kteĹĂ by to potĹebovali, by knihu pravdÄpodobnÄ nikdy nevzali do rukou.
NepĹedpoklĂĄdĂĄm, Ĺže by tolik lidĂ tĹĂdĂlnou knihu skuteÄnÄ celou Äetlo, ale vĹĄichni tuĹĄĂme, o Äem vyprĂĄvĂ: Alexandr SolĹženicyn popisuje svou vlastnĂ zkuĹĄenost se zatÄenĂm v roce 1945 na zĂĄkladÄ korespondence s pĹĂtelem, v nĂĹž vyjadĹoval pochybnosti ohlednÄ Stalinovy politiky, s vĂ˝slechem, soudem a transportem do pracovnĂho tĂĄbora a kaĹždodennĂm Ĺživotem v lĂĄgru. PoslednĂ ÄĂĄst se odehrĂĄvĂĄ jiĹž po StalinovÄ smrti a uvolnÄnĂ reĹžimu, ale resumĂŠ je takovĂŠ, Ĺže systĂŠm se sice zmÄnil co do poÄtu politickĂ˝ch obÄtĂ, ale nikoli principiĂĄlnÄ.
Kniha ovĹĄem nenĂ pouhou autobiografiĂ. SolĹženicyn ji psal v letech 1958–1968, bÄhem nichĹž, jak v doslovu pĂĹĄe, kniha nikdy neleĹžela celĂĄ na stole. PĹesto se mu podaĹilo shromĂĄĹždit neuvÄĹitelnĂŠ mnoĹžstvĂ materiĂĄlu sestĂĄvajĂcĂ ze svÄdectvĂ rĹŻznĂ˝ch spoluvÄzĹĹŻ, ale i nejrĹŻznÄjĹĄĂch dopisĹŻ, novinovĂ˝ch ÄlĂĄnkĹŻ nebo utajovanĂ˝ch vlĂĄdnĂch dokumentĹŻ.
Vzhledem k nalĂŠhavĂŠmu a zcela zĂĄmÄrnÄ zaujatĂŠmu vypravÄÄovÄ stylu vĹĄak nenĂ moĹžnĂŠ dĂlo oznaÄit ani za faktografickou literaturu, navzdory tomu, Ĺže bĂ˝vĂĄ jako literatura faktu hodnoceno a kritizovĂĄno (napĹĂklad pro ĂşdajnÄ pĹehnanĂŠ poÄty obÄtĂ). Nadto mĂĄ kniha podtitul Pokus o umÄleckĂŠ pojednĂĄnĂ a asi i prĂĄvÄ proto, Ĺže tato charakteristika vyznĂvĂĄ v kontextu knihy – patrnÄ zcela zĂĄmÄrnÄ – ponÄkud ironicky, nesmĂme ji jen tak vylouÄit. Sama bych nazvala knihu nejspĂĹĄe mozaikou nebo kolåŞà vĹĄech moĹžnĂ˝ch pohledĹŻ na stalinskou vlĂĄdu od historickĂŠho, pĹes literĂĄrnÄ umÄleckĂ˝, sociologickĂ˝, politologickĂ˝ aĹž po psychologickou sondu do myslĂ jednotlivĂ˝ch ÄlĂĄnkĹŻ systĂŠmu – tedy jak obÄtĂ, tak strĹŻjcĹŻ reĹžimu.
Pro ne zcela obeznĂĄmenĂŠho ÄtenĂĄĹe je kniha ĹĄokujĂcĂ... nebo alespoĹ jejĂch prvnĂch sto stran. SolĹženicyn podal brilantnĂ vĂ˝kon zvlĂĄĹĄtÄ v prvnĂ kapitole, kterĂĄ na ÄtenĂĄĹe zaĂştoÄĂ hned ze dvou pĹĂÄin: Jednak je prvnĂ a jednak pojednĂĄvĂĄ o bezdĹŻvodnĂŠm zatÄenĂ, jeĹž mohlo potkat kaĹždĂŠho obyvatele SovÄtskĂŠho svazu, a tak se ÄtenĂĄĹ cĂtĂ nepĹĂjemnÄ zasaĹžen: i jemu by se to mohlo stĂĄt. PtĂĄ se s vypravÄÄem: „JĂĄ?? A za co?“
NenĂ vĹĄak reĂĄlnĂŠ udrĹžet tuto nalĂŠhavost a spĂĄd na rozsahu 1700 stran. I pĹes to, Ĺže text se postupnÄ kompoziÄnÄ ponÄkud rozpadĂĄ v duchu mozaikovitĂŠho psanĂ, zĹŻstĂĄvĂĄ nebĂ˝valĂ˝m svÄdectvĂm o svĂŠ dobÄ a vytrvalosti jeho autora.
DĂlo bychom mÄli ÄĂst, pokud Ĺžasneme nad ZamjatinovĂ˝mi, OrwellovĂ˝mi a KafkovĂ˝mi antiutopiemi a chceme vidÄt, jak takovĂ˝ „experiment“ dopadl v praxi. A pokud si chceme nechat vynadat:
„ZatĂmco jste se vy pro svĂŠ potÄĹĄenĂ doma v teple zaobĂrali tajemstvĂm atomovĂŠho jĂĄdra, studovali vliv Heideggera na Sartra, sbĂrali Picassovy reprodukce, cestovali v pohodlnĂ˝ch vlakovĂ˝ch kupĂŠ do lĂĄznĂ nebo dostavovali u Moskvy chaty – jezdily neustĂĄle po ulicĂch sem a tam vÄzeĹskĂŠ vozy a tajnĂ zvonili u dveĹĂ.“
MarkĂŠta JakeĹĄovĂĄ
SolĹženicyn, Alexandr: SouostrovĂ Gulag. PĹeklad: L. DuĹĄkovĂĄ a kol. Praha: Academia 2011. 1688 s.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 9, Ä. 2 (52), 27. 2. 2012.
(22. 11. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3104
SvÄrĂĄk Reloaded
HloupĂŠ povĂdky pro hloupĂŠ lidiLukĂĄĹĄ VlasĂĄk
( lukas.vlasak)
TakĂŠ vĂĄs ten podtitulek pobouĹil? MÄ by naĹĄtval hroznÄ! Knihu ZdeĹka SvÄrĂĄka se nÄkdo opovåŞà nazvat hloupou?! „OdvaĹžuje se aĹž do posvĂĄtnĂŠho zĂĄtiĹĄĂ naĹĄeho Pantheonu, aby jako hyena ohlodala a zohavila kosti nejslavnÄjĹĄĂch a nejlepĹĄĂch naĹĄich vlastencĹŻ!“ Klid... Hloupost a trapnost jsou ty nejkrĂĄsnÄjĹĄĂ a nejuĹĄlechtilejĹĄĂ vlastnosti, kterĂŠ NovĂŠ povĂdky ZdeĹka SvÄrĂĄka majĂ. Tato kniha dokĂĄĹže, Ĺže si my, hloupĂ a trapnĂ, uvÄdomĂme, jacĂ jsme, a navĂc se pĹi tom od srdce zasmÄjeme nebo si vydatnÄ poplĂĄÄeme jako uĹž dlouho ne.
NakladatelstvĂ Fragment nĂĄm na tento podzim uvaĹilo skuteÄnÄ „slepiÄĂ polĂŠvku pro duĹĄi“. Ba pĹĂmo silnĂ˝ vĂ˝var – ZdenÄk SvÄrĂĄk: NovĂŠ povĂdky. Pamatujete „starĂŠ“ PovĂdky? VyĹĄly pĹed tĹemi lety tamtĂŠĹž a manifestaÄnÄ upozorĹovaly na svou povĂdkovost. „Jsme povĂdky!“ kĹiÄely. „SvÄrĂĄkovy povĂdky! Ale SvÄrĂĄk nenĂ povĂdkĂĄĹ!“ Dokonce mÄly na obalu ilustraci ÄlovĂÄka prchajĂcĂho pĹed kaĹkou z pera. Byly starĂŠ, byly novĂŠ – byla to sbĂrka pĹĂbÄhĹŻ od ĹĄedesĂĄtĂ˝ch let po souÄasnost. Byly veselĂŠ (Vltava), byly smutnĂŠ (Fotograf). CelkovÄ na mÄ pĹŻsobily jako „SmÄĹĄnĂŠ lĂĄsky“, obÄas proloĹženĂŠ historkami o niÄem jinĂŠm neĹž o lĂĄsce. Trochu k zamyĹĄlenĂ, trochu pro radost.
Ta padajĂcĂ kaĹka byla ve tvaru srdĂÄka. SrdĂÄko je prvek, kterĂ˝ se objevil i na obalu NovĂ˝ch povĂdek. Tady je ovĹĄem ve vĂ˝raznÄjĹĄĂ pozici. Na ilustraci je pĹipoutanĂŠ k noze sedĂcĂho pĂĄna. Jsou novĂŠ povĂdky vĂce o lĂĄsce? Je snad lĂĄska nÄjakou koulĂ, kterou chtÄ nechtÄ vlĂĄÄĂme s sebou Ĺživotem? LĂĄska je ve vĹĄech povĂdkĂĄch a bere na sebe nejrĹŻznÄjĹĄĂ podoby: mileneckĂĄ, rodiÄovskĂĄ, pĹĂĄtelskĂĄ. O to vĂce mezi ostatnĂmi vynikĂĄ povĂdka NĂĄkup, vychĂĄzejĂcĂ ze zahoĹklĂŠ nenĂĄvisti.
PĹi ÄtenĂ je snadnĂŠ zapomenout, Ĺže se nejednĂĄ o skuteÄnost, ale o umÄle vytvoĹenĂŠ pĹĂbÄhy, byĹĽ pravdivĂ˝mi historkami jistÄ Äasto inspirovanĂŠ. Ale jakĂĄ literatura taky nenĂ inspirovanĂĄ Ĺživotem? V knize najdeme devÄt povĂdek. A spoustu iritujĂcĂch pravd, zaloĹženĂ˝ch na zkuĹĄenostech: pravdu o uĹĄlechtilĂŠ lĹži, o nabĂ˝vĂĄnĂ pĹĂbÄhĹŻ na legendĂĄrnosti Äi pravdu o nedosaĹžitelnosti krĂĄsnĂŠ ÄeĹĄtinĂĄĹky. PoslednĂ a nejdelĹĄĂ povĂdka se jmenuje DvojĂ vidÄnĂ. Je o samotÄ a ÄekĂĄnĂ. Zachycuje tyto stavy ve vĹĄĂ jejich dvojznaÄnosti.
ZbĂ˝vĂĄ otĂĄzka: proÄ by se SvÄrĂĄkovy povĂdky mÄly jevit jako hloupĂŠ? KaĹždĂŠmu bude v pĹĂbÄzĂch vadit to, co mu nejvĂc vadĂ na sobÄ. V prĹŻbÄhu ÄtenĂ se dostavĂ pĹŻvabnĂ˝ moment. To kdyĹž si Ĺeknete: „VĹždyĹĽ nÄco podobnĂŠho uĹž jsem zaĹžil nebo slyĹĄel! VĹždyĹĽ tenhle vtip se ĹĂkĂĄ u nĂĄs doma. VĹždyĹĽ tohle je celĂŠ o mnÄ, to bych mohl vyprĂĄvÄt jĂĄ!“ Je to tĂm, Ĺže SvÄrĂĄk je opravdu v kaĹždĂŠm z nĂĄs. Je to nĂĄĹĄ tatĂnek, dÄdeÄek a uÄitel zpÄvu. Nejen JĂĄra Cimrman, ale celkovÄ jakĂŠsi „svÄrĂĄkovstvĂ“ se stalo neodmyslitelnou souÄĂĄstĂ naĹĄĂ velice mlhavĂŠ a kaĹždĂ˝m jinak pojĂmanĂŠ ÄeskĂŠ identity a slovesnosti. Jsou to hry, filmy, pohĂĄdky a pĂsniÄky (nynĂ i povĂdky), na kterĂ˝ch jsme vyrostli a rosteme. Jsou to slova a hlĂĄĹĄky, jeĹž pouĹžĂvĂĄme. Ve vĹĄem mĂĄ ZdenÄk SvÄrĂĄk prsty. NavĂc je to kouzelnÄ uzavĹenĂ˝ kruh, neboĹĽ autor ve svĂŠ skromnosti ÄerpĂĄ lĂĄtku opÄt jen z naĹĄich ĹživotĹŻ a z nĂĄs, co Ĺžijeme „po svÄrĂĄkovsku“. DĂky tomu dokĂĄĹžeme v povĂdkĂĄch reflektovat sami sebe.
A tak se SvÄrĂĄk pĹidĂĄvĂĄ k X, Y, Z a dalĹĄĂm ÄeskĂ˝m povĂdkĂĄĹĹŻm, kteĹĂ sbĂrajĂ vĂ˝stĹiĹžky lidskĂ˝ch ĹživotĹŻ. UdÄlejte si jako jĂĄ svÄrĂĄkovskĂ˝ vĂkend. V sobotu PovĂdky a v nedÄli NovĂŠ povĂdky. StaÄĂ zapomenout na vĹĄe, o Äem si myslĂte, Ĺže musĂte udÄlat. PovĂdky vĂĄm promĂtnou vaĹĄe osudy, kterĂŠ jste uĹž moĹžnĂĄ pozapomnÄli. UvidĂte, Ĺže je to jedineÄnĂ˝ koktejl vhodnĂ˝ jak k osvÄĹženĂ na plovĂĄrnÄ, tak k zahĹĂĄtĂ u krbu, do dlouhĂ˝ch zimnĂch veÄerĹŻ pod dekou. Tato kliĹĄĂŠ pĹirovnĂĄnĂ jsem pouĹžil zĂĄmÄrnÄ, neboĹĽ podobnÄ jako SvÄrĂĄkovy povĂdky a my… je to tak hloupĂŠ, Ĺže by to jinak ani bĂ˝t nemohlo. V dobrĂŠm.
LukĂĄĹĄ VlasĂĄk
SvÄrĂĄk, ZdenÄk: NovĂŠ povĂdky. Praha: Fragment, 2011. 120 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 9, Ä. 2 (52), 27. 2. 2012.
(24. 11. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3107
KdyĹž se nudĂ filosofovĂŠ
MyslĂte si, Ĺže je nuda neĹĄkodnĂĄ? Omyl! Nuda je u koĹene vĹĄeho zla.Ladislav VitouĹĄ
( ladislav.vitous)
VĹĄichni se obÄas nudĂme (coĹž je mimochodem jeden z poznatkĹŻ, kterĂ˝ jsem z knihy zĂskal), ale mĂĄlokdy si dĂĄme tu prĂĄci pĹemýťlet o tom. NaĹĄtÄstĂ jsou tady tacĂ, kteĹĂ ani ve stavu nejvyĹĄĹĄĂ znudÄnosti nepodlĂŠhajĂ rezignaci, ale naplno se vÄnujĂ tomu, co jim jde nejlĂŠpe. V pĹĂpadÄ Larse Svendsena je to filosofovĂĄnĂ. VĂ˝sledkem jeho snaĹženĂ je velmi zajĂmavĂĄ (rozumÄj k nudÄ opozitnĂ) kniha opravdu pro kaĹždĂŠho.
Navzdory tomu, Ĺže se zde Äasto citujĂ pĹednĂ osobnosti evropskĂŠ filosofie a zabĂhĂĄ se k nanejvýť abstraktnĂm tĂŠmatĹŻm, je kniha psĂĄna jazykem srozumitelnĂ˝m i pro laiky. NavĂc autor vĹždy rĂĄd podĂĄ pomocnou ruku v mĂstech, kde je potĹeba jistĂŠho filosofickĂŠho pĹehledu, a rĂĄd struÄnÄ vysvÄtlĂ zĂĄkladnĂ pilĂĹe filosofie toho kterĂŠho myslitele. PĹehlednosti a srozumitelnosti takĂŠ napomĂĄhĂĄ umĂstÄnĂ rozsĂĄhlĂŠho poznĂĄmkovĂŠho aparĂĄtu aĹž na samotnĂ˝ konec knihy a fakt, Ĺže nenĂ pro pochopenĂ textu nezbytnĂ˝.
SamotnĂ˝ obsah se pak sklĂĄdĂĄ pĹevĂĄĹžnÄ z citacĂ filosofickĂ˝ch pracĂ, ale takĂŠ z dÄl beletristickĂ˝ch, a dokonce i z filmĹŻ (mimochodem, vĂ˝rok „Nuda je u koĹene vĹĄeho zla“, pouĹžitĂ˝ v podtitulu tĂŠto recenze, patĹĂ Sørenu Kierkegaardovi – jednomu ze SvendsenovĂ˝ch nejvĂ˝raznÄjĹĄĂch inspiraÄnĂch zdrojĹŻ). Text tak pĹĂjemnÄ ubĂhĂĄ a (vzdor tĂŠmatu) nenudĂ. Autor sice tvrdĂ, Ĺže by nejradÄji celou knihu sestavil pouze z citacĂ, pravda je vĹĄak takovĂĄ, Ĺže citace pouĹžĂvĂĄ pouze k tomu, aby vykreslil, Äi pĹĂpadnÄ dokreslil vlastnĂ vĂ˝vody. MyĹĄlenky, kterĂŠ nevyhovujĂ jeho pĹedstavĂĄm, nevĂĄhĂĄ upravovat (tĂm samozĹejmÄ nemyslĂm nÄjakou cenzuru), aby zapadly do jeho systĂŠmu.
KdyĹž je ĹeÄ o filosofickĂŠm systĂŠmu, mĂĄm na mysli opravdu komplexnĂ svÄtovĂ˝ nĂĄzor se vĹĄĂm vĹĄudy. ProtoĹže jakkoli se mĹŻĹže zdĂĄt nuda jako omezenĂŠ a uzavĹenĂŠ tĂŠma, Svendsenovi slouŞà jako dokonalĂ˝ odrazovĂ˝ mĹŻstek k filosofovĂĄnĂ o nejobecnÄjĹĄĂch otĂĄzkĂĄch lidskĂŠ existence.
AniĹž by nÄjak odbĂhal od ĂşstĹednĂ myĹĄlenkovĂŠ linie, pĹemýťlĂ autor o smyslu lidskĂŠho bytĂ, o smrti boha Äi pozici ÄlovÄka ve svÄtÄ. Nespokojuje se s prostĂ˝mi odpovÄÄmi typu „nudĂme se proto, Ĺže nemĂĄme co na prĂĄci“, naopak se snaŞà proniknout co nejhloubÄji k jĂĄdru problĂŠmu, k nejniŞťĂmu spoleÄnĂŠmu jmenovateli nudy. A stejnÄ tak, jak hledĂĄ prapĹŻvod nudy ve velkĂ˝ch meznĂcĂch v lidskĂŠm uvaĹžovĂĄnĂ o svÄtÄ, postupuje od nudy i k jejĂm koneÄnĂ˝m dĹŻsledkĹŻm, kterĂŠ nevĂĄhĂĄ nĂĄleĹžitÄ zdĹŻraznit a vykreslit v tĂŠmÄĹ apokalyptickĂ˝ch rozmÄrech. To vĹĄak vĹŻbec nenĂ na ĹĄkodu – naopak to dodĂĄvĂĄ textu na nalĂŠhavosti a zvyĹĄuje to jeho dramatiÄnost.
Nuda je zde chĂĄpĂĄna jako hlubokĂ˝ existenciĂĄlnĂ pocit a Svendsen ji povaĹžuje za „vĂ˝dobytek“ modernĂ doby. Aby svou domnÄnku doloĹžil, vydĂĄvĂĄ se proti proudu Äasu a vytvĂĄĹĂ tak jakousi historii nudy a zahĂĄlky – od prostĂŠ dlouhĂŠ chvĂle aĹž k tÄĹžkĂŠ existenciĂĄlnĂ nudÄ jakoĹžto nejvÄtĹĄĂmu bĹemeni modernĂho ÄlovÄka.
PĹestoĹže se autor vyhĂ˝bĂĄ rozvlĂĄÄnĂ˝m ĂşvodĹŻm a od samĂŠho poÄĂĄtku odhaluje hlavnĂ zĂĄvÄry svĂŠho uvaĹžovĂĄnĂ, neztrĂĄcĂ text nic ze svĂŠho napÄtĂ. I kdyĹž tuĹĄĂte, o Äem se bude na nÄkolika pĹĂĹĄtĂch strĂĄnkĂĄch hovoĹit, s kaĹždĂ˝m dalĹĄĂm argumentem Äi pĹĂkladem vĂĄs MalĂĄ filosofie nudy ohromĂ. A to nejen dĂky stylistickĂŠ zruÄnosti autora, ale zkrĂĄtka pro svou aktualitu a bezprostĹednĂ dopad na kaĹždĂŠho z nĂĄs.
AÄkoli to autor sĂĄm popĂrĂĄ, je jeho kniha tvrdou, nikoli vĹĄak samoĂşÄelnou kritikou modernĂho Ĺživota, souÄasnĂŠ spoleÄnosti a lidstvĂ vĹŻbec. Ukazuje dĹŻvody i dĹŻsledky ztrĂĄty smyslu, vyprĂĄzdnÄnĂ a zploĹĄtÄnĂ souÄasnĂŠho svÄta.
V zĂĄvÄru knihy je takĂŠ naznaÄen zpĹŻsob, jak se s nudou vypoĹĂĄdat, nebo jeĹĄtÄ lĂŠpe, jak se z pocitu nudy pouÄit. NeoÄekĂĄvejte vĹĄak ŞådnĂŠ nĂĄvody na ĹĄĹĽastnĂ˝ Ĺživot, a uĹž vĹŻbec ne vize ĹĄĹĽastnĂŠ budoucnosti.
Svendsen, Lars Fr. H.: MalĂĄ filosofie nudy. ZlĂn: Kniha ZlĂn 2011. 177 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 9, Ä. 2 (52), 27. 2. 2012.
(27. 11. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3111
ÄĂna vzdĂĄlenĂĄ i blĂzkĂĄ
Jak se pĹiråŞà v Zemi stĹeduMarkĂŠta JakeĹĄovĂĄ
( marketa.jakesova)
Jak pĂĹĄe v doslovu pĹekladatel OldĹich KrĂĄl, jeden z nejvÄtĹĄĂch ÄeskĂ˝ch odbornĂkĹŻ na ÄĂnskou literaturu, v knize nenĂ „po flagelantstvĂ, po sadistickĂŠ nebo masochistickĂŠ praxi, kterĂ˝ch je zĂĄpadnĂ erotismus plnĂ˝, ani stopy“. Je otĂĄzka, zda si evropskĂ˝ ÄtenĂĄĹ, vychovanĂ˝ knihami markĂ˝ze de Sade, pod erotikou prĂĄvÄ takovĂŠ praktiky pĹedstavĂ, ale Ĺekla bych, Ĺže ano. MĂsto nich jsme svÄdky obsese velikostĂ muĹžskĂŠho pohlavĂ a aĹž nepochopitelnĂŠho pĹedhĂĄnÄnĂ se, kdo vydrŞà vĂce pĹĂrazĹŻ, neĹž „se udÄlĂĄ“. Sex je splynutĂm energiĂ jin a jang, velkĂĄ pozornost se vÄnuje popisu pohlavnĂch orgĂĄnĹŻ, nositelĹŻ tÄchto protikladnĂ˝ch sil, ale aĹĽ uĹž je dĹŻvodem kulturnĂ rozdĂlnost, nebo grotesknost textu, nÄjak to nefunguje. Kniha nevzruĹĄuje.
HlavnĂ pĹĂÄinou mĹŻĹže bĂ˝t vĹĄak i to, Ĺže autor nic takovĂŠho nemÄl v Ăşmyslu. Li Yu, chudĂ˝ vzdÄlanec na volnĂŠ noze, bonvivĂĄn a pro mnohĂŠ svĂŠ souÄasnĂky zatracenec, napsal romĂĄn navzdory svĂŠmu okolĂ. O sexu se pĂĹĄe skuteÄnÄ velmi explicitnÄ, ale mĂĄm pocit, Ĺže autor se hlavnÄ snaŞà provokovat a pobavit toho, kdo se pobavit nechĂĄ, a sex je mu spĂĹĄ prostĹedkem neĹž cĂlem. Äasem jeĹĄtÄ uvidĂme proÄ.
Osou pĹĂbÄhu je student zvanĂ˝ VeÄerka, jehoĹž jedinou vĂĄĹĄnĂ je sex s krĂĄsnĂ˝mi Ĺženami. AÄkoli vypravÄÄ vÄnuje celou prvnĂ kapitolu lĂÄenĂ toho, jak je sex pro ÄlovÄka uĹžiteÄnĂ˝, ba nezbytnĂ˝, zĂĄvÄr knihy ukazuje, Ĺže autor v ŞådnĂŠm pĹĂpadÄ nesouhlasĂ s bezuzdnĂ˝mi orgiemi (orgiemi se mĂnĂ sex mezi vĂce lidmi najednou a svĂĄdÄnĂ cizĂch Ĺžen, nikoli sexuĂĄlnĂ praktiky, kterĂŠ v knize nejsou nijak rozmanitĂŠ). Text je mravnĂm doporuÄenĂm, kterĂŠ zavrhuje neplodnou sexualitu (hlavnĂ hrdina si nechĂĄ za cenu toho, Ĺže nikdy nezplodĂ syna, zvÄtĹĄit penis, coĹž je ve svÄtle dĹŻleĹžitosti muĹžskĂ˝ch potomkĹŻ v ÄĂnskĂŠ spoleÄnosti naprosto nepĹĂpustnĂŠ), a zĂĄroveĹ kritikou puritĂĄnskĂŠho (aĹĽ uĹž konfuciĂĄnsky rezervovanĂŠho a oficiĂĄlnĂho, nebo taoisticky asketickĂŠho) svÄta, z nÄhoĹž slovo „sex“ vymizelo.
Kvalita knihy ovĹĄem nespoÄĂvĂĄ v naturalistickĂŠm popisu „pĹĂrazĹŻ“. Za pozoruhodnĂŠ bych povaĹžovala pĹedevĹĄĂm dvÄ vÄci: ZaprvĂŠ intertextovost. SlovnĂ (nebo moĹžnĂĄ mĹŻĹžeme ĹĂci spĂĹĄ znakovĂŠ) hĹĂÄky a ironickĂŠ narĂĄĹžky na klasickĂĄ ÄĂnskĂĄ dĂla, kterĂŠ jsou pro ÄĂnskĂ˝ romĂĄn typickĂŠ, jistÄ mohou u pouÄenĂŠho ÄtenĂĄĹe vyvolat pobavenĂ, ale bÄĹžnĂ˝ ÄlovÄk naĹĄĂch zemÄpisnĂ˝ch ĹĄĂĹek se o nich dozvĂ jen dĂky poznĂĄmkĂĄm a doslovu pĹekladatele a pĹĂliĹĄ je neocenĂ.
Äeho si vĹĄak evropskĂ˝ ÄtenĂĄĹ vĹĄimne na prvnĂ pohled, jsou vypravÄÄovy komentĂĄĹe za vÄtĹĄinou kapitol, v nichĹž se vychloubĂĄ, jak je jeho romĂĄn jedineÄnĂ˝ a dokonalĂ˝, dovysvÄtluje pouĹžitĂŠ metafory a upozorĹuje na jejich pĹĂpadnost a originalitu. Dialog se ÄtenĂĄĹem pĹipomĂnĂĄ romĂĄn Tom Jones od Henryho Fieldinga, jenĹž v pĹedmluvÄ koncipoval svĹŻj romĂĄn jako pohoĹĄtÄnĂ v ĹĄenku. AvĹĄak zatĂmco Li Yu ĂşmyslnÄ sråŞà pĹĂpadnĂŠ pĹehnanĂŠ intelektuĂĄlnĂ chĂĄpĂĄnĂ svĂŠ knihy nehorĂĄznĂ˝m vytahovĂĄnĂm se („Tento romĂĄn je Ätivost sama!“ stojĂ v autorovÄ komentĂĄĹi nĂĄsledujĂcĂm po prvnĂ kapitole), jeho o stoletĂ mladĹĄĂ anglickĂ˝ kolega zvyĹĄuje kvalitu svĂŠho romĂĄnu zdĂĄnlivou skromnostĂ a ponĂĹženostĂ. Rouputuan je takĂŠ bildungsromĂĄn svĂŠho druhu: HlavnĂ hrdina po neĹestnĂŠm ĹživotÄ nakonec dosĂĄhne odpuĹĄtÄnĂ a smĂĹenĂ.
Li Yuovi se podaĹilo jeĹĄtÄ se stoletĂ˝m pĹedstihem smĂĹit evropskou tradici bildungsromĂĄnu a jeho parodie v podobÄ knih markĂ˝ze de Sade. I pĹes to, Ĺže detailnĂ porozumÄnĂ kulturnĂmu kontextu knihy asi bude vÄtĹĄinÄ z nĂĄs vĹždy nedostupnĂŠ, mrkĂĄ na nĂĄs – bezpochyby i dĂky kvalitÄ pĹekladu – cosi znĂĄmĂŠho z naĹĄĂ kultury.
MarkĂŠta JakeĹĄovĂĄ
Yu, Li: Rouputuan – MeditaÄnĂ rohoĹžky z masa. PĹeklad: O. KrĂĄl. PĹĂbram: Maxima 2011. 448 s.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 9, Ä. 2 (52), 27. 2. 2012.
(28. 11. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3116
Lykantropova elegie
DuncanĹŻv PoslednĂ vlkodlak potÄĹĄĂ jen seÄtÄlĂŠSilvie StrachotovĂĄ
( silva.strachotova)
ZĂĄpletka PoslednĂho vlkodlaka nenĂ vĹŻbec sloĹžitĂĄ: hlavnĂ hrdina nemĂĄ vĹŻli ĹžĂt – hlavnĂ hrdina mĂĄ chuĹĽ ĹžĂt – stĹet hlavnĂho hrdiny s hlavnĂm protivnĂkem – konec. JenĹže… to, co se zpoÄĂĄtku jevĂ jako typickĂĄ brakovĂĄ literatura vyvedenĂĄ nĂĄlepkou akÄnĂ fantasy, se s pĹibĂ˝vajĂcĂmi strĂĄnkami mÄnĂ spĂĹĄe na filozoficko-psychologickou studii poslednĂho ĹžijĂcĂho lykantropa na svÄtÄ.
Glen Duncan rozehrĂĄl prapodivnĂ˝ pĹĂbÄh, pĹidal k nÄmu v blĂĄznivĂŠm pomÄru napÄtĂ, tragikomickĂ˝ patos, psychologickĂ˝ rozbor hrdiny… a kupodivu mu to vyĹĄlo jako jedineÄnĂ˝ koktejl.
Jake je dĹŻstojnĂ˝m nositelem pĹĂjmenĂ Marlowe a svĂŠmu chandlerovskĂŠmu jmenovci nedÄlĂĄ ostudu. V oblaku dĂ˝mu z cigaret znaÄky Camel hĂ˝ĹĂ bonmoty za jakĂŠkoliv situace a bez ohledu na to, co mĂĄ prĂĄvÄ na sobÄ. V textu tak narazĂte na citace od Danta a Shakespeara pĹes Nabokova a Nietzscheho aĹž po T.S.Eliota. I pĹes jistĂŠ „intelektuĂĄlnĂ pĹesycenĂ“ je PoslednĂ vlkodlak Ätivou a dynamickou zĂĄleĹžitostĂ, kterĂĄ nabĂzĂ zcela jinĂŠ, strhujĂ momenty, neĹž by ÄtenĂĄĹ pĹŻvodnÄ oÄekĂĄval. Jedinou vĂ˝tkou na adresu PoslednĂho vlkodlaka je obsah. A to proto, Ĺže vÄtĹĄĂ ÄĂĄst dÄjovĂ˝ch liniĂ zĹŻstĂĄvĂĄ nedokonÄena, nebo je postupem Äasu ĂşplnÄ opuĹĄtÄna. Jestli to byl cĂl autora, kterĂ˝ si chtÄl se ÄtenĂĄĹi zahrĂĄt ĹĄpinavou hru, je otĂĄzka, na niĹž vĂ odpovÄÄ pouze Glen Duncan.
PoslednĂ vlkodlak je vĹĄe moĹžnĂŠ, jen ne typickĂŠ ŞånrovĂŠ ÄtenĂ.
Silvie StrachotovĂĄ
Duncan, Glen: PoslednĂ vlkodlak. Praha: Argo 2011. 369 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 9, Ä. 2 (52), 27. 2. 2012.
(28. 11. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3118
ZĂĄzrak, nebo spiknutĂ?
Za vĹĄĂm hledej esejceJana OlivovĂĄ
( jana.olivova)
O nÄco mĂŠnÄ uĹž ale potÄĹĄĂ svĂŠ kĹesĹĽanskĂŠ ÄtenĂĄĹe – pokud tedy nÄjakĂŠ bude mĂt. VladimĂr LiĹĄka totiĹž ve svĂŠ knize nabĂzĂ o dost jinĂ˝ pohled na to, jak probĂhaly udĂĄlosti okolo Ĺživota a smrti BoĹžĂha syna, neĹž na jakĂ˝ jsme zvyklĂ z Bible. Je si totiĹž dobĹe vÄdom toho, Ĺže NovĂ˝ zĂĄkon v nĂĄm znĂĄmĂŠ podobÄ nenĂ ani tak svÄdectvĂm apoĹĄtolĹŻ o ĹživotÄ jejich uÄitele a mistra, jako spĂĹĄe vĂ˝sledkem Ĺady Ăşprav a cenzurnĂch zĂĄsahĹŻ cĂrkve. Ta totiĹž vĹĄechna evangelia, kterĂĄ se jĂ nehodila do krĂĄmu, do NovĂŠho zĂĄkona jednoduĹĄe nezahrnula. A to z toho dĹŻvodu, Ĺže nevyhovovala konceptu Spasitele, kterĂ˝ cĂrkev chtÄla vÄĹĂcĂm prezentovat.
CĂrkevnĂ zĂĄsahy ale nejsou jedinou vÄcĂ, na kterou V. LiĹĄka v souvislosti s nevÄrohodnostĂ Bible poukazuje. UpozorĹuje takĂŠ na skuteÄnost, Ĺže se NovĂ˝ zĂĄkon nezaobĂrĂĄ nejasnostmi okolo Ĺživota JeĹžĂĹĄe Krista (a tÄch je poĹžehnanÄ) a Ĺže nÄkterĂŠ etapy z MesiĂĄĹĄova Ĺživota dokonce nezmiĹuje vĹŻbec. ZjiĹĄĹĽovĂĄnĂ, proÄ tomu tak je, zaplĹovĂĄnĂ prĂĄzdnĂ˝ch mĂst a vÄdeckĂŠ vysvÄtlovĂĄnĂ vykonanĂ˝ch „zĂĄzrakĹŻ“ je tedy hlavnĂm Ăşkolem, kterĂ˝ si autor pĹi tvorbÄ svĂŠ knihy pĹedsevzal. Do jakĂŠ mĂry se mu to podaĹilo, musĂ uĹž ÄtenĂĄĹ posoudit sĂĄm.
Co rozhodnÄ nemĹŻĹžeme knize upĹĂt, je invence a originalita myĹĄlenek. Vedle Ĺady informacĂ, kterĂŠ uĹž dneĹĄnĂho Brownem protĹelĂŠho ÄtenĂĄĹe tÄĹžko pĹekvapĂ (JeĹžĂĹĄĹŻv moĹžnĂ˝ vztah s MariĂ MagdalĂŠnou, existence apokryfnĂch evangeliĂ, ...), pĹichĂĄzĂ totiĹž i s jednou vskutku novĂĄtorskou a kontroverznĂ hypotĂŠzou – a sice Ĺže celĂ˝ JeĹžĂĹĄĹŻv Ĺživot byl od jeho poÄetĂ aĹž po „zmrtvĂ˝chvstĂĄnĂ“ naplĂĄnovĂĄn sektou esejcĹŻ. Tato mĂĄlo znĂĄmĂĄ, ale dĹŻleĹžitĂĄ skupina ĹžidovskĂ˝ch uÄencĹŻ tak podle V. LiĹĄky sehrĂĄla pĹi vzniku kĹesĹĽanstvĂ rozhodujĂcĂ roli, aÄkoli jejĂm cĂlem rozhodnÄ nebylo vytvoĹit novĂŠ nĂĄboĹženstvĂ. Esejci chtÄli pouze naplnit starĂĄ proroctvĂ o pĹĂchodu MesiĂĄĹĄe a pĹispÄt tĂm ke znovusjednocenĂ ĹžidovskĂŠho nĂĄroda, kterĂ˝ se pod nadvlĂĄdou ĹĂmanĹŻ rozdrobil do malĂ˝ch, vlastnĂ zĂĄjmy hĂĄjĂcĂch skupinek.
NÄkterĂŠ body tĂŠto hypotĂŠzy jsou pomÄrnÄ vÄrohodnĂŠ, jinĂŠ zavĂĄnÄjĂ konspiraÄnĂ teoriĂ hodnou CIA a nenamluvili byste je ani schizofrennĂmu ĹĄĂlenci, kterĂ˝ vidĂ spiknutĂ tajnĂ˝ch organizacĂ za vĹĄĂm. RozhodnÄ mi nedÄlĂĄ problĂŠm uvÄĹit tomu, Ĺže JeĹžĂĹĄ byl mimoĹĂĄdnÄ nadanĂ˝ muĹž, ovlĂĄdajĂcĂ nejen umÄnĂ ĹeÄnickĂŠ Äi lĂŠÄitelskĂŠ, ale tĹeba i hypnĂłzu, dĂky ÄemuĹž mohl konat Äiny povaĹžovanĂŠ za zĂĄzraky. PĹijala bych i fakt, Ĺže JidĂĄĹĄ JeĹžĂĹĄe nezradil pro penĂze Äi ze strachu, ale Ĺže to bylo souÄĂĄstĂ esejskĂŠho plĂĄnu k naplnÄnĂ starozĂĄkonnĂho konceptu MesiĂĄĹĄe (bĂ˝t zrazen pĹĂtelem je totiĹž jednĂm z dĹŻkazĹŻ, Ĺže se jednĂĄ o skuteÄnĂŠho MesiĂĄĹĄe). Ale teorie, Ĺže esejci podali PannÄ Marii drogu, aby si nepamatovala JeĹžĂĹĄovo poÄetĂ a povaĹžovala ho tak za BoŞà zĂĄzrak, mi uĹž pĹipadĂĄ trochu pĹitaĹženĂĄ za vlasy.
NicmĂŠnÄ celkovÄ jde rozhodnÄ o teorii zajĂmavou a podloĹženou Ĺadou faktĹŻ (aÄkoli slabĂ˝ch mĂst mĂĄ takĂŠ spoustu a sĂĄm autor pĹedesĂlĂĄ, Ĺže je to pouze jedna z mnoha hypotĂŠz, kterĂĄ si v ŞådnĂŠm pĹĂpadÄ neklade nĂĄrok na pravdu). TakĹže pokud pĹekousnete skuteÄnost, Ĺže se V. LiĹĄka mĂsty ve svĂŠ knize aĹž pĹĂliĹĄ opakuje a vracĂ k uĹž dĂĄvno znĂĄmĂ˝m informacĂm, ÄekĂĄ vĂĄs zajĂmavĂŠ ÄtenĂ, kterĂŠ vĂĄs nejen bude celou dobu drĹžet v napÄtĂ, ale na jehoĹž konci budete opÄt o nÄco chytĹejĹĄĂ. A o to jde v populĂĄrnÄ-nauÄnĂŠ literatuĹe pĹedevĹĄĂm.
Jana OlivovĂĄ
LiĹĄka, VladimĂr: TajemstvĂ JeĹžĂĹĄe z Nazaretu: ZĂĄhady a otaznĂky ze Ĺživota MesiĂĄĹĄe. Praha: XYZ, 2011. 360 stran.
VladimĂr LiĹĄka: TajemstvĂ JeĹžĂĹĄe z Nazaretu
zdroj: www.xyz-knihy.cz
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 9, Ä. 2 (52), 27. 2. 2012.
(28. 11. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3119
Republika nikoho
NovĂ˝ romĂĄn Nicka Lairda o hejnech lidĂDominik Melichar
( dominik.melichar)
Nick Laird (mimochodem manĹžel znĂĄmĂŠ spisovatelky Zadie SmithovĂŠ) je jednĂm z Ĺady tÄch autorĹŻ, pro nÄĹž je pĹĂbÄh pouze nutnou kulisou pro vysochĂĄnĂ podivnĂ˝ch postav, pro hlubinnĂŠ zkoumĂĄnĂ rĹŻznĂ˝ch vrstev lidskĂŠ spoleÄnosti, pro nahlĂŠdnutĂ do duĹĄe voyeura. Ve zkratce se tu vyprĂĄvĂ pĹĂbÄh starĂ˝ jako lidstvo samo. Dva muĹži, jedna Ĺžena. LĂĄska, Şårlivost, intriky. Ono pĹirovnĂĄnĂ k Othellovi nenĂ nĂĄhodnĂŠ; sĂĄm autor o svĂŠ knize hovoĹĂ jako o pĹĂbÄhu Othella z pohledu Jaga. TĂm je David Pinner, stĹedoĹĄkolskĂ˝ uÄitel angliÄtiny, blogger, tloustnoucĂ jedlĂk, pĹehlĂĹženĂ˝ outsider. Othellem je James Glover, ponÄkud prostoduchĂ˝ mladĂk, vÄĹĂcĂ, barman, DavidĹŻv spolubydlĂcĂ. A Desdemona – stĂĄrnoucĂ afektovanĂĄ umÄlkynÄ Ruth MarksovĂĄ (nejslavnÄjĹĄĂ dĂlo – feministickĂĄ odyssea Republika nikoho), bĂ˝valĂĄ Davidova profesorka umÄnĂ, volnomyĹĄlenkĂĄĹka, zvyklĂĄ mĂt vĹĄechno, co chce, Yoko Ono romĂĄnu.
David miluje Ruth, Ruth miluje Jamese a Jamesovi nezbĂ˝vĂĄ, neĹž se do Ruth zamilovat. David ŞårlĂ, Ruth s Jamesem se zasnoubĂ, David ŞårlĂ jeĹĄtÄ vĂc, pĹichĂĄzejĂ koneÄnÄ ony intriky atd. V podstatÄ je ĂşplnÄ jedno, jak to skonÄĂ. ZajĂmavĂŠ je ale sledovat, jak se pojetĂ lĂĄsky a vztahĹŻ mezi lidmi promÄnilo (a nebo vĹŻbec ne) od dob ShakespearovĂ˝ch. Pokud vypravÄÄ vyprĂĄvĂ a hrdinovĂŠ hrajĂ, pĹĂbÄh mĂĄ spĂĄd a nenechĂĄ vĂĄs vydechnout (kolikrĂĄt jsem jen musel ÄĂst za chĹŻze, abych o nic nepĹiĹĄel). ProblĂŠm nastĂĄvĂĄ ve chvĂli, kdy mĂĄ dojĂt k dialogu mezi dvÄma lidmi. Je-li dialog verbalizace vztahu, pak tu naprostĂĄ nevÄrohodnost lidskĂŠ ĹeÄi jen podtrhĂĄvĂĄ zĂĄkladnĂ myĹĄlenku romĂĄnu, kterĂĄ tkvĂ v jednom biblickĂŠm pĹĂbÄhu, kdy se muĹž ohlĂŞà za svou ĹživotnĂ poutĂ a vidĂ v tÄch nejtÄŞťĂch chvĂlĂch jen jednu Ĺadu stop, proÄeĹž se ptĂĄ Boha, proÄ ho opustil, a ten mu odpovĂdĂĄ, Ĺže prĂĄvÄ tehdy jej nesl v nĂĄruÄĂ. A ona zĂĄkladnĂ myĹĄlenka? „Nikdo teÄ nikoho neponese. KaĹždĂ˝ si pĹŻjde po svĂ˝ch.“
VĂ˝jimeÄnĂŠ je Lairdovo pojetĂ vypravÄÄe, kterĂ˝ sice stojĂ mimo pĹĂbÄh a pouze reflektuje, odråŞà vĹĄe, co se v jeho fikÄnĂm svÄtÄ odehrĂĄvĂĄ, obÄas ale jakoby vystoupĂ zpoza zrcadla a dĂĄ jasnÄ najevo svĂŠ sympatie. TĂm, jak Laird stĹĂdĂĄ vĹĄevÄdoucnost s dohady, co se chovĂĄnĂ, pohybu a pohnutek postav tĂ˝Äe, mĹŻĹžeme nabĂ˝t dojmu, Ĺže tĂm voyeurem je prĂĄvÄ on. VypravÄÄ. To ovĹĄem stavĂ vĂ˝stavbu romĂĄnu do zcela novĂŠ roviny. Jde vlastnÄ o pĹĂbÄh v pĹĂbÄhu. ZĹetelnÄ je cĂtit, Ĺže vypravÄÄ by rĂĄd byl Davidem, nebo jĂm dokonce je, zĂĄroveĹ se od nÄj ale distancuje. David v podstatÄ vyprĂĄvĂ o Davidovi ve tĹetĂ osobÄ, ale k jeho/svĂŠmu jednĂĄnĂ se stavĂ odmĂtavÄ. ÄtenĂĄĹ je tak nucen konfrontovat se nejen s problematicky uchopitelnĂ˝mi motivacemi jednĂĄnĂ jednotlivĂ˝ch postav, ale i sĂĄm se sebou.
KromÄ tĹĂ hlavnĂch hrdinĹŻ tu vystupuje celĂĄ Ĺada dalĹĄĂch postav, s nimiĹž tito vĹždy nÄkde popĂjejĂ, probĂrajĂ umÄnĂ, jezdĂ taxĂkem, kouĹĂ trĂĄvu, ĹĄĹupou koks, kupodivu vĹĄak nesouloŞà (tedy aĹž na Jamese s Ruth), a vĹĄechny tyto spoleÄnĂŠ scĂŠny jsou jako vytrĹženĂŠ z PĹĂĄtel mimo kameru. VĹĄichni se spolu bavĂ, ale je jasnĂŠ, Ĺže ani jeden z nich tam vlastnÄ bĂ˝t nechce. CelĂĄ parta je takovĂ˝m umÄle udrĹžovanĂ˝m spoleÄenstvĂm lidĂ nejrĹŻznÄjĹĄĂch vrstev a charakterĹŻ. NenĂ jasnĂĄ jeho hierarchie, nenĂ jasnĂŠ, proÄ ji vlastnÄ udrĹžovat. Laird tak zĂĄroveĹ poklĂĄdĂĄ zĂĄvaĹžnou otĂĄzku, je-li vĹŻbec lidskĂĄ spoleÄnost moĹžnĂĄ. JinĂ˝mi slovy: spoleÄenstvĂ ptĂĄkĹŻ je hejno, spoleÄenstvĂ vlkĹŻ je smeÄka... jakĂŠ je spoleÄenstvĂ lidĂ?
Dominik Melichar
Laird, Nick: GloverĹŻv omyl. Kniha ZlĂn: ZlĂn 2011. 286 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 9, Ä. 2 (52), 27. 2. 2012.
(28. 11. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3120
Internet v ÄervenĂŠm kabĂĄtku
NevÄra 21. stoletĂAneta RebernakovĂĄ
( aneta.rebernakova)
Autorka je znĂĄma romĂĄny a povĂdkami pro Ĺženy. Skladatelku voĹavĂŠho prĂĄdla a TrojdĂlnĂŠ plavky v tomto roce doplnil dalĹĄĂ pĹĂbÄh, tentokrĂĄt zasazenĂ˝ do prostĹedĂ americkĂŠho Big Apple – New Yorku. NevÄra po americku nĂĄm pĹedstavĂ dva manĹželskĂŠ pĂĄry. John, Andrea, Liz a Harold ĹeĹĄĂ ĂşplnÄ bÄĹžnĂŠ problĂŠmy – prochĂĄzejĂ krizĂ stĹednĂho vÄku, vychovĂĄvajĂ dÄti nebo budujĂ kariĂŠru.
John a Andrea spolu ĹžijĂ dlouho, majĂ spokojenĂŠ manĹželstvĂ, dÄti. ProstÄ ĹĄĹĽastnĂ˝ Ĺživot. Ale oba zaÄĂnajĂ cĂtit, Ĺže uĹž jim chybĂ ta starĂĄ vĂĄĹĄeĹ. Andreu pĹestĂĄvĂĄ uspokojovat bĂ˝t jen Ĺženou v domĂĄcnosti, John musel opustit svoje sny a snaŞà se za kaĹždou cenu uĹživit rodinu. ManĹželstvĂ Liz a Harolda je naproti tomu ĂşplnÄ jinĂŠ. Liz jde tvrdÄ za svou kariĂŠrou a Harold doma nemĂĄ co dÄlat. Aby toho nebylo mĂĄlo, Liz si myslĂ na jinĂŠho muĹže.
HrdinĹŻm tentokrĂĄt pomĹŻĹže i zavaĹĂ internet a jeho neuvÄĹitelnĂĄ volnost a anonymita. Jak uĹž to tak bĂ˝vĂĄ, spojenĂ s realitou je nevyhnutelnĂŠ. A tak musĂ dĹĂve Äi pozdÄji vĹĄichni pĹiznat pravdu.
DÄj se odehrĂĄvĂĄ v New Yorku, ale v knize to nenĂ vĹŻbec patrnĂŠ. Mohlo by se to klidnÄ stĂĄt ve Ĺ trasburku nebo v Olomouci. DĂky zajĂmavÄ ĹeĹĄenĂ˝m kapitolĂĄm lĂŠpe pronikĂĄme do mysli a pocitĹŻ postav, coĹž nĂĄm umoĹžnĂ je lĂŠpe pochopit a najĂt si svĂŠho favorita. PĹĂbÄh mĂĄ spĂĄd i rytmus. Humor nechybĂ v ŞådnĂŠm dĂle FormanovĂŠ. PodĂĄvĂĄ udĂĄlosti dennĂho Ĺživota s lehkou ironii a nadhledem, nikoli vĹĄak pohrdavÄ nebo neskuteÄnÄ.
NevÄra po americku jistÄ poslouŞà svĂŠmu ĂşÄelu. PochopitelnÄ potÄĹĄĂ fanouĹĄky Martiny FormanovĂŠ, ale dokĂĄĹže zaujmout i ĂşplnĂŠho zaÄĂĄteÄnĂka v oboru. DoporuÄuji knĂĹžku na zimnĂ veÄery s ÄokolĂĄdou, protoĹže tam je pĹesnÄ jejĂ mĂsto. A nejlepĹĄĂ na tom je, Ĺže si ani na nic jinĂŠho nehraje.
Aneta RebernakovĂĄ
FormanovĂĄ, Martina: NevÄra po americku. Praha: Eroika 2011. 200 stran.
(29. 11. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3123
VĂĄĹženĂ pozor, bude to darda!
Helena FreisteinovĂĄ potĹetĂAneta RebernakovĂĄ
( aneta.rebernakova)
Malou ĹĄkolaÄku Helenku Freisteinovou jsme si vĹĄichni zamilovali. DĂky zdaĹilĂŠ divadelnĂ adaptaci se pĹĂbÄh o HrdĂŠm BudĹžesovi dostal do ĹĄirĹĄĂho povÄdomĂ. PĹed pĂĄr lety vyĹĄlo volnĂŠ pokraÄovĂĄnĂ s nĂĄzvem OnÄgin byl RusĂĄk, kde Helenka objevuje druhĂŠ pohlavĂ, pak z nÄj ĹĄĂlĂ a mezitĂm si utuĹžuje svĂŠ nĂĄzory nejen na h(n)usĂĄkovu dobu. Ty, kteĹĂ zaĹžili minulĂ˝ reĹžim na vlastnĂ kĹŻĹži, nechĂĄvĂĄ vzpomĂnat a tÄm z nĂĄs, kteĹĂ se tehdy jeĹĄtÄ vozili v koÄĂĄrku, pomĂĄhĂĄ porozumÄt.
DÄj Dardy nĂĄs zanese do souÄasnosti – zmiĹuje se zemÄtĹesenĂ a vlna tsunami v Japonsku nebo zaÄĂnajĂcĂ boje v severnĂ Africe. PozornÄjĹĄĂmu ÄtenĂĄĹi neuniknou ani dalĹĄĂ aktuĂĄlnĂ narĂĄĹžky (neschopnĂ˝ politik Ĺ˝abĂĄk, plĂĄtky Trefa a PlĂĄc, rakouskĂĄ dramatiÄka Gertruda Macek). VĹĄe je podĂĄno lehce sarkastickou formou, na coĹž jsme uĹž u autorky zvyklĂ. DĂky velmi hovorovĂŠmu jazyku a ich formÄ se do knihy zaÄteme a s hrdinkou stoupĂĄme i padĂĄme.
AÄkoli jejĂ prĂłzy nebyly nikdy veskrze pohĂĄdkovĂŠ, tentokrĂĄt se vÄnuje tĂŠmatĹŻm velmi vĂĄĹžnĂ˝m. MyĹĄlenky a pocity Ĺženy, kterĂĄ mnoho let Ĺžije s tyranem, nĂĄm popsala vskutku realisticky – snaha omluvit jeho chovĂĄnĂ, hledat chyby nejdĹĂve u sebe nebo pozdÄjĹĄĂ probuzenĂ a vĂ˝Äitky. KromÄ toho se setkĂĄme i se zĂĄkeĹnou rakovinou. PĹichĂĄzĂ proto i Ăşvahy o ĹživotÄ a smrti.
Abych se pĹiznala, Äekala jsem nÄco docela jinĂŠho. Je vidÄt, Ĺže romĂĄn stejnÄ jako hlavnĂ hrdinka uĹž naprosto dospÄl a na ten humor a pĹĂjemnou nadsĂĄzku nenĂ prostÄ vĹždycky ta sprĂĄvnĂĄ chvĂle. MĂsty je pĹĂbÄh dojemnĂ˝, mĂsty z nÄj trochu mrazĂ.
Pokud mĂĄte za sebou BudĹžese i OnÄgina, nabude pro vĂĄs Darda dalĹĄĂ rozmÄr. Irena DouskovĂĄ pokraÄuje ve svĂŠ "studii" vĂ˝voje jednoho malĂŠho dÄvÄĂĄtka v dospÄlou Ĺženu a dÄlĂĄ to vskutku brilantnÄ. Jak to vĹĄechno skonÄĂ, se mĹŻĹžeme jenom dohadovat. Doufejme jen, Ĺže tohle setkĂĄnĂ nebylo naĹĄe poslednĂ.
Aneta RebernakovĂĄ
DouskovĂĄ, Irena: Darda. Brno: DruhĂŠ mÄsto 2011. 200 stran.
Tento text vyĹĄel v Äasopise LitENky (LiterĂĄrnĂ novinky), roÄ. 9, Ä. 2 (52), 27. 2. 2012.
(29. 11. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3125
Kdo si skoÄĂ v tomhle skeÄi
FaleĹĄnĂ˝ autostop – pro zmÄnu podle HavlaTereza HĂ˝skovĂĄ
( tereza.hyskova)
ScĂŠnky byly vytvoĹeny jako souÄĂĄst revue Autostop, kterou pĹipravoval Ivan VyskoÄil v sezĂłnÄ 1960–61 pro Divadlo Na zĂĄbradlĂ. AÄkoli je z pĹedstavenĂ nakonec vyĹadil reĹžisĂŠr, Autostop se stal prvnĂ v divadle uvedenou inscenacĂ, pod nĂĹž je Havel podepsĂĄn. „MotomorfĂłza“ byla zĂĄhy navrĂĄcena do tiĹĄtÄnĂŠ verze Autostopu. SkeÄ „Ela, Hela a stop“ vypĂĄtrala editorka diptychu Lenka JungmannovĂĄ aĹž v roce 2009.
Vznik textĹŻ je sice datovĂĄn tĹi roky pĹed premiĂŠru ZahradnĂ slavnosti, pĹesto nejsou ŞådnĂ˝m zaÄĂĄteÄnickĂ˝m pokusem, ale je v nich patrnĂ˝ HavlĹŻv osobitĂ˝ styl. TĂŠmatem „MotomorfĂłzy“ je ztrĂĄta lidstvĂ a promÄna v nemyslĂcĂ bezduchĂ˝ stroj. DĂlko pĹekvapuje neskrĂ˝vanou kritikou stĂĄvajĂcĂho totalitnĂho reĹžimu a objevuje se v nÄm typicky havlovskĂĄ postava alibistickĂŠho ZahajovaÄe. DruhĂ˝ skeÄ, jehoĹž stÄĹžejnĂ myĹĄlenkou je vĂ˝smÄch mÄĹĄĹĽĂĄctvĂ, je mĂŠnÄ pĹĂmoÄaĹe satirickĂ˝, ale o to pĹŻsobivÄjĹĄĂ svĂ˝m jazykem – neustĂĄlĂ˝m opakovĂĄnĂm se promluvy stĂĄvajĂ jen vyprĂĄzdnÄnĂ˝mi frĂĄzemi. V obou textech tedy mĹŻĹžeme pozorovat zĂĄklady Havlovy poetiky.
Je sloĹžitĂŠ posuzovat, jakĂ˝ dopad na divĂĄka, aĹĽ uĹž tehdejĹĄĂho Äi dneĹĄnĂho, by scĂŠnky mohly mĂt v pĹĂpadÄ svĂŠho uvedenĂ. MusĂme mĂt totiĹž na pamÄti, Ĺže ve svazku nakladatelstvĂ GalĂŠn jsou vytrĹženy z komponovanĂŠ inscenace, pro niĹž byly urÄeny. Navzdory tomu mĂĄ vydĂĄnĂ obou skeÄĹŻ pod souhrnnĂ˝m nĂĄzvem „MotomorfĂłzy“ svĹŻj vĂ˝znam – pĹinejmenĹĄĂm jako cennĂŠ doplnÄnĂ HavlovĂ˝ch spisĹŻ. Jako takovĂŠ by si ovĹĄem zaslouĹžilo obsĂĄhlejĹĄĂ komentĂĄĹ a peÄlivÄjĹĄĂ ediÄnĂ pĹĂpravu.
Tereza Hýskovå
Havel, VĂĄclav: MotomorfĂłzy. Praha: GalĂŠn 2011. 62 stran.
(2. 12. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3129
DÄtstvĂ za komanÄĹŻ
HrdĂ˝ BudĹžes v kalhotĂĄch, nebo klukovskĂĄ dobrodruĹžstvĂ se vĹĄĂm vĹĄudy?Ladislav VitouĹĄ
( ladislav.vitous)
Ale hezky od zaÄĂĄtku. Jan Pavel rozhodnÄ nenà ŞådnĂ˝m spisovatelskĂ˝m novĂĄÄkem a jeho knihy vyĹĄly uĹž v pÄknĂŠ ĹĂĄdce ÄeskĂ˝ch nakladatelstvĂ. PĹesto se nemusĂte stydÄt, pokud jeho jmĂŠno dosud unikalo vaĹĄĂ pozornosti, nebo jste ho mylnÄ povaĹžovali za ex-papeĹže Wojtylu. Jeho knihy totiĹž zatĂm vychĂĄzely bez vÄtĹĄĂho mediĂĄlnĂho povyku a mimo zornĂŠ pole ĹĄirĹĄĂho literĂĄrnĂho svÄta. A to pĹesto, Ĺže jeho sbĂrka povĂdek ZbyteÄnost vyĹĄla i v BrazĂlii a v rĂĄmci projektu Artes Liberales byla pĹeloĹžena do angliÄtiny.
Jeho nejnovÄjĹĄĂ romĂĄn ProÄ blijou sloni byl nominovĂĄn na cenu Cultura Bohemica za rok 2011. I pĹesto zĹŻstĂĄvĂĄm skeptikem. Kdo z vĂĄs znĂĄ nadaÄnĂ fond Cultura Bohemica?…
Kniha je vyprĂĄvÄna z pohledu malĂŠho ĹĄkolĂĄka, kterĂ˝ vyrĹŻstĂĄ v HloubÄtĂnÄ v osmdesĂĄtĂ˝ch letech minulĂŠho stoletĂ. Kdo by vĹĄak, stejnÄ jako jĂĄ, oÄekĂĄval kritiku tehdejĹĄĂho reĹžimu, ten by se pÄknÄ zmĂ˝lil. KdyĹž uĹž jsem nakousl srovnĂĄnĂ s HrdĂ˝m BudĹžesem Ireny DouskovĂŠ, pojÄme se podĂvat trochu blĂĹž, co obÄ knihy pojĂ a co je naopak odliĹĄuje. ZatĂmco rodiÄe malĂŠ Helenky SouÄkovĂŠ jsou svĂ˝m zpĹŻsobem hrdinovĂŠ trpĂcĂ kvĹŻli svĂŠ neloajĂĄlnosti a tvoĹĂcĂ kontrast s naivnĂ dĂvenkou, kterĂĄ si nepĹeje nic jinĂŠho neĹž chodit s ostatnĂmi kamarĂĄdy do pionĂ˝ra, rodina TaliĂĄnovĂ˝ch je typickou ukĂĄzkou ÄeĹĄstvĂ aĹž ÄechĂĄÄkovstvĂ ve vĹĄech svĂ˝ch kladech (jsou-li jakĂŠ) a zĂĄporech. Doma se nehĂĄdajĂ o politice, ale o tom, kde se tatĂnek zase opil, mĂsto protistĂĄtnĂ Äinnosti se vÄnujĂ drobnĂ˝m krĂĄdeĹžĂm otiskĹŻ a dalĹĄĂch zbyteÄnostĂ, kterĂŠ pak nalepenĂŠ na talĂĹe prodĂĄvajĂ zahraniÄnĂm turistĹŻm. StejnÄ tak nenĂ hlavnĂ hrdina Michael „kontrastnĂ plochou, kterĂĄ skrz optiku naivnĂho dÄtskĂŠho pohledu ukazuje zrĹŻdnost a absurditu pĹekonanĂŠho komunistickĂŠho reĹžimu“, ale obyÄejnĂ˝m roĹĄĹĽĂĄkem z praĹžskĂŠ periferie.
I kdyĹž Iva PekĂĄrkovĂĄ o „slonech" pĂĹĄe, Ĺže jde o knihu „o vĂĄĹžnĂ˝ch vÄcech“, v prvnĂ ĹadÄ stojĂ organickĂ˝ a ĹživĂ˝ svÄt dÄtskĂŠ fantazie. VydĂĄvĂĄme se s hlavnĂm hrdinou na dobrodruĹžnou vĂ˝pravu do „tajuplnĂ˝ch“ kanĂĄlĹŻ, snĂme s nĂm jeho blĂĄhovĂŠ sny o tom, ÄĂm bude, aĹž vyroste. Kniha nĂĄs tak vracĂ do vzpomĂnek na naĹĄe vlastnĂ dÄtstvĂ a pĹipomĂnĂĄ nĂĄm, jak mĂĄlo staÄilo, abychom dokĂĄzali kaĹždĂ˝ den proĹžĂvat fantastickĂĄ dobrodruĹžstvĂ. VykouzlĂ pobavenĂ˝ ĂşsmÄv i melancholickou slziÄku (kliĹĄĂŠ je v tomto pĹĂpadÄ na mĂstÄ). „KliÄkovĂĄnĂ mezi symboly socialismu, kterĂŠmu uĹž dochĂĄzĂ dech, i tvrdou srĂĄĹžku dÄtskĂ˝ch snĹŻ s realitou“ (opÄt PekĂĄrkovĂĄ) zde sice hledat mĹŻĹžeme, chceme-li, nesråŞà se vĹĄak dÄtskĂ˝ svÄt s tĂm „dospÄlĂĄckĂ˝m“ v kaĹždĂŠ dobÄ? NemĂĄ snad kaĹždĂĄ doba svĂĄ specifika, s kterĂ˝mi se musĂ ÄlovÄk vypoĹĂĄdĂĄvat, aĹĽ uĹž se narodil kdykoli? Za mÄ osobnÄ je Pavlova kniha spĂĹĄ ozvÄnou vlastnĂho dÄtstvĂ (aÄ proĹžitĂŠho v letech devadesĂĄtĂ˝ch) neĹž vykreslenĂm „reality pĹedpĹevratovĂŠ ĂŠry“.
Teprve aĹž ve srovnĂĄnĂ s „blijĂcĂmi slony“ vystupuje v plnĂŠ hloubce jednostrannĂ˝ a umÄlĂ˝ svÄt HrdĂŠho BudĹžese. Nic proti DouskovĂŠ, chci jen ĹĂci, Ĺže vedle sebe tu stojĂ dvÄ knihy, z nichĹž jedna je spĂĹĄe vĂ˝povÄdĂ o urÄitĂŠ dobÄ a ta druhĂĄ je dÄtskĂ˝m dobrodruĹžstvĂm v kaĹždodennĂm svÄtÄ. DobovĂŠ zakotvenĂ je tu jen nutnou kulisou, dobou, ve kterĂŠ autor sĂĄm vyrĹŻstal.
HlavnĂm „zĂĄporĂĄkem“ knihy nenĂ ani totalita, ani byrokracie, ani malĂ˝ pokryteckĂ˝ ÄechĂĄÄek, ale nic jinĂŠho neĹž vlastnĂ dospĂvĂĄnĂ a ztrĂĄta dÄtskĂŠho pohledu na svÄt. Teprve ztrĂĄta iluzĂ ukazuje „tvrdou realitu“, aĹĽ uĹž si patĹĂ do kterĂŠkoli doby.
Pavel, Jan: ProÄ blijou sloni. Praha: Slovart, 2011. 160 stran.
(17. 12. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3140
TemnĂ˝ romĂĄn z pera „prsatĂŠho muĹže“
FormĂĄnek o FormĂĄnkoviLadislav VitouĹĄ
( ladislav.vitous)
Od vydĂĄnĂ svĂŠho debutu PrsatĂ˝ muĹž a zlodÄj pĹĂbÄhĹŻ slavĂ FormĂĄnek ĂşspÄchy s kaĹždou dalĹĄĂ publikacĂ. VĂ˝znamnou devizou jeho starĹĄĂch knih je spojenĂ cestovatelskĂ˝ch zĂĄĹžitkĹŻ a dalĹĄĂch autobiografickĂ˝ch prvkĹŻ s ochotou formĂĄlnÄ si pohrĂĄvat s dÄjovĂ˝mi rovinami textĹŻ, to vĹĄe okoĹenÄnĂŠ trochou „filosofĂÄkovĂĄnĂ“.
S minulou knihou Mluviti pravdu jsme se z exotickĂ˝ch dĂĄlek vrĂĄtili do naĹĄĂ kotliny a tento trend pokraÄuje i v knize nejnovÄjĹĄĂ. Spolu s tĂm jak se ztrĂĄcĂ rozlet geografickĂ˝, ztrĂĄcĂ se i ten literĂĄrnĂ.
PĹĂbÄh volnÄ navazuje na knihu pĹedchozĂ. Spolu s autorem odhalujeme temnou minulost rodiny MaranovĂ˝ch, dĂĄvnou vraĹždu i zĂĄhadnou smrt Josefa Marana. Nebo, pokud chceme bĂ˝t puntiÄkĂĄĹĹĄtÄjĹĄĂ: odhalujeme, jak autor odhaluje temnou historii…
NevĂm co je horĹĄĂ – opĂĄjenĂ se autorskou mocĂ typu „Jako vypravÄÄ tohoto pĹĂbÄhu si dovolĂm zastavit Äas“, nebo putovĂĄnĂ s hrdinou – FormĂĄnkem –, kterĂ˝ nenĂ dĂĄvno cestovatelem, ale „tĂm chlĂĄpkem, co napsal PrsatĂ˝ho muĹže“. NavĂc chlĂĄpkem, co dostane vynadĂĄno od pĹĂtelkynÄ, Ĺže se pĹi bĂĄdĂĄnĂ opozdil a ujel mu autobus.
Jako by autor zestĂĄrl a mĂsto putovĂĄnĂ po divoÄinÄ si musĂ objednĂĄvat taxĂka z jednoho konce vesnice na druhĂ˝. Kontrast zkuĹĄenosti Evropana, kterĂĄ se v jeho prvnĂm romĂĄnu stĹetĂĄvala se zvyky primitivnĂch nĂĄrodĹŻ se vytrĂĄcĂ logicky proto, Ĺže v ÄechĂĄch pro nÄj nenĂ prostor. O to vĂ˝raznÄji si autor hraje s fikcĂ, skuteÄnostĂ i ÄtenĂĄĹem, coĹž vĹĄak pomÄrnÄ brzy zaÄĂnĂĄ nudit a pĹŻsobĂ tak trochu samoĂşÄelnÄ. Dokonce i ten avizovanĂ˝ temnĂ˝ pĹĂbÄh je rozluĹĄtÄn pĹĂliĹĄ zĂĄhy a pak uĹž se jen vykreslujĂ drobnĂŠ detaily dokud vĂĄs… nepĹemĹŻĹže… ospalost…
FormĂĄnek, Josef: UmĹel jsem v sobotu. Praha: Smart press, 2011. 176 stran.
(17. 12. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3141
Ĺ okujĂcĂ sexualita?
NotorickĂ˝ onanista + exhibicionista = Kenzaburo ĂeSilvie StrachotovĂĄ
( silva.strachotova)
Kenzaburo Ăe, nositel Nobelovy ceny za literaturu, se ÄeskĂŠ ÄtenĂĄĹskĂŠ obci pĹipomenul jiĹž bÄhem minulĂŠho roku, kdy byl vydĂĄn jeho romĂĄn SoukromĂĄ zĂĄleĹžitost. ZatĂmco v SoukromĂ˝ch zĂĄleĹžitostech se japonskĂ˝ spisovatel vypisoval ze zkuĹĄenosti v podobÄ narozenĂ dĂtÄte trpĂcĂho tÄĹžkou vrozenou vadou, novely Seventeen a SexuĂĄlnĂ bytosti spadajĂ do zcela jinĂŠho tvĹŻrÄĂho obdobĂ tohoto spisovatele. ObÄ vznikly v ĹĄedesĂĄtĂ˝ch letech minulĂŠho stoletĂ a vliv tÄchto let je patrnĂ˝ na kaĹždĂŠ strĂĄnce. Japonsko v ĹĄedesĂĄtĂ˝ch letech bylo zemĂ na rozcestĂ. Nebyla to sice druhou svÄtovou vĂĄlkou zdecimovanĂĄ zemÄ, ale ani ekonomickĂ˝ zĂĄzrak sedmdesĂĄtĂ˝ch let. NeuspokojivĂĄ hospodĂĄĹskĂĄ a politickĂĄ situace vyvolĂĄvala nepokoje a posilovala radikĂĄlnĂ hnutĂ.
TĂĹživou atmosfĂŠru poÄĂĄtku ĹĄedesĂĄtĂ˝ch let a hledĂĄnĂ identity nĂĄroda ztracenĂŠ bÄhem prohranĂŠ vĂĄlky zachytil Ăe v Seventeen. HlavnĂ hrdina, nespokojenĂ˝ s povĂĄleÄnĂ˝m vĂ˝vojem, se po chvĂli tĂĄpĂĄnĂ nakonec stĂĄvĂĄ fanatickĂ˝m pĹĂsluĹĄnĂkem ultranacionalistickĂŠho hnutĂ. V hodnotovÄ rozkolĂsanĂŠm svÄtÄ nachĂĄzĂ „seventeen“ jedinĂŠ vĂ˝chodisko v sexu a nĂĄsilĂ. Respektive v masturbaci a nĂĄsilĂ. Masturbace se stĂĄvĂĄ ĂşstĹednĂm motivem prĂłzy a Ăe neponechĂĄvĂĄ ÄtenĂĄĹi ani imaginĂĄrnĂ Ăşnikovou cestu v podobÄ poetickĂ˝ch metafor k popisu samotnĂŠho aktu. Ăe nic nezastĂrĂĄ, naopak volĂ slova jasnĂĄ a vĂ˝stiĹžnĂĄ, kterĂĄ svojĂ syrovostĂ pĹekvapĂ nebo ĹĄokujĂ. HlavnĂ hrdina Seventeen, slabĂĄ osobnost trpĂcĂ paranoidnĂmi pĹedstavami ohlednÄ vlastnĂho tÄla i okolnĂho svÄta, je zmatenĂ˝ „puberĹĽĂĄk“ touĹžĂcĂ se nÄkam zaĹadit. Seventeen je ve vĂ˝sledku fanatickĂĄ zrĹŻda, k nĂĹž mĂĄ ÄtenĂĄĹ aspoĹ trochu pochopenĂ.
ExplicitnĂ vyjadĹovĂĄnĂ je vyuĹžito i v SexuĂĄlnĂch bytostech. I zde vidĂ hlavnĂ postavy jedinĂŠ vĂ˝chodisko z ĹživotnĂ situace v sexu a nĂĄsilĂ. Ale zatĂmco v Seventeen je pro nepojmenovanĂŠho mladĂka masturbace posedlostĂ, kterĂĄ jej vtĂĄhne do stĹedu dÄnĂ, pro SexuĂĄlnĂ bytosti je sex pouhĂ˝m Ăşnikem od reality. SexuĂĄlnĂ bytosti pĹedstavujĂ lidi slabĂŠ, vyĹžĂvajĂcĂ se ve vlastnĂch perverzĂch. ZpoÄĂĄtku sledujeme skupinu mladĂ˝ch lidĂ z velkomÄsta, kteĹĂ pĹijeli na venkov toÄit alternativnĂ film. MÄstskĂĄ zlatĂĄ mlĂĄdeĹž, nespoutanĂĄ konvencemi, se stĹetĂĄvĂĄ s vesnickĂ˝mi obyvateli, ĂşpÄnlivÄ lpĂcĂmi na tradicĂch. DÄj sice spÄje ke kolizi, ale k zĂĄvaĹžnÄjĹĄĂmu stĹetu nedochĂĄzĂ. MoĹžnĂĄ prvnĂ polovina SexuĂĄlnĂch bytostĂ pĹŻsobĂ dojmem nedotaĹženĂŠho pĹĂbÄhu, ve skuteÄnosti jde pouze o pĹedehru, kterĂĄ mĂĄ ÄtenĂĄĹe dovĂŠst k hlavnĂ postavÄ, J. J se jednoho dne rozhodne, Ĺže se stane exhibicionistou. TĂŠmÄĹ komickou parafrĂĄzĂ na ĹehoĹe Samsu a PromÄnu odstartoval Kenzaburo Ăe novĂ˝ ĹživotnĂ styl a novĂ˝ cĂl svĂŠho hrdiny. NovĂ˝m cĂlem se stĂĄvĂĄ specifickĂĄ forma exhibicionismu tzv. Äikan (osahĂĄvĂĄnĂ Äi zneuĹžĂvĂĄnĂ Ĺžen v pĹeplnÄnĂŠm metru).
I pĹes zdĂĄnlivou odliĹĄnost obou protagonistĹŻ, sedmnĂĄctiletĂŠho mladĂka posedlĂŠho masturbacĂ a bohĂŠmskĂŠho tĹicĂĄtnĂka J obtÄĹžujĂcĂho Ĺženy v pĹeplnÄnĂŠm metru, jsou Ăeho pĹĂbÄhy pĹedevĹĄĂm dĹŻkladnĂ˝m ponorem do duĹĄe hrdinĹŻ a o hledĂĄnĂ svĂŠho mĂsta ve svÄtÄ. SexuĂĄlnĂ bytosti a Seventeen lze prĂĄvÄ pro toto hledĂĄnĂ vnĂmat jako metaforu japonskĂŠho nĂĄroda, jenĹž byl po druhĂŠ svÄtovĂŠ vĂĄlce ochuzen o imperiĂĄlnĂ identitu a ocitnul se v prĂĄzdnotÄ. Touha zaĹadit se a nÄkam patĹit tvoĹĂ spoleÄnĂ˝ faktor nejen pro J a sedmnĂĄctiletĂŠho, ale i pro celĂ˝ japonskĂ˝ nĂĄrod.
Ve svĂŠ dobÄ obÄ novely pobuĹovaly skandĂĄlnĂmi nĂĄmÄty, avĹĄak souÄasnĂŠho ÄtenĂĄĹe tĂŠma sexu nezarazĂ. PozastavĂ se urÄitÄ nad formou, jakou je sexualita ĂeovĂ˝ch hrdinĹŻ pĹedstavena.
Uplynulo vĂce jak padesĂĄt let od vzniku Seventeen a SexuĂĄlnĂ bytosti, a pĹesto obÄ prĂłzy neztratily nic na svĂŠ aktuĂĄlnosti, pod nĂĄnosem sexuality se skrĂ˝vĂĄ dechberoucĂ drama morĂĄlky a hledĂĄnĂ identity.
Silvie StrachotovĂĄ
Ăe, Kenzaburo: Seventeen. SexuĂĄlnĂ bytosti. Praha: Plus 2011. 190 stran.
(17. 12. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3144
Bubliny opÄt ve sluĹžbÄ
TentokrĂĄt to odnes jeden z naĹĄichLukĂĄĹĄ VlasĂĄk
( lukas.vlasak)
Autorkou ilustrace na obĂĄlce je TOY_BOX, jedna ze tĹinĂĄcti kreslĂĹĹŻ, kteĹĂ spoleÄnÄ se tĹemi scĂŠnĂĄristy stojĂ za komiksovou knihou JeĹĄtÄ jsme ve vĂĄlce. „PĹĂbÄhy 20. stoletĂ“ znĂ jejĂ podtitul. Za tĂmto ĹĄirokĂ˝m pojmem se skrĂ˝vĂĄ pĂĄr konkrĂŠtnĂch osob se svĂ˝mi osudy, kterĂŠ jsou v knize promĂtnuty do obrysĹŻ, barev a umĂstÄny do ÄtvereÄkĹŻ. VĂ˝chodiskem pro scĂŠnĂĄĹe byly pĹĂbÄhy, kterĂŠ zaznamenali dokumentaristĂŠ z neziskovĂŠ organizace Post Bellum. Trio scĂŠnĂĄristĹŻ tvoĹĂ: MikulĂĄĹĄ Kroupa (zĂĄroveĹ Ĺeditel Post Bellum), David BartoĹ a Adam Drda. Z komiksovĂ˝ch kreslĂĹĹŻ se, kromÄ jiĹž zmĂnÄnĂŠ TOY_BOX, na knize podĂleli napĹĂklad tito: TomĂĄĹĄ KuÄerovskĂ˝, Nikkarin, Petr VÄelka. Tolik k okolnostem vzniku knihy. Tak co se skrĂ˝vĂĄ uvnitĹ?
ListovĂĄnĂm se probĂrĂĄme podstatnou ÄĂĄstĂ ÄeskĂŠ historie dvacĂĄtĂŠho stoletĂ. PrvnĂ pĹĂbÄh, kterĂ˝ se jmenuje stejnÄ jako kniha, je o ĹživotÄ muĹže narozenĂŠho roku 1918. Naopak z nejmladĹĄĂho obdobĂ jsou komiksy „MĂĄniÄka ze severu“ a „ChytĹejĹĄĂ neĹž oni“, kterĂŠ jsou situovĂĄny pĹevĂĄĹžnÄ do normalizace. KaĹždĂ˝ pĹĂbÄh uzavĂrĂĄ scĂŠnĂĄristĹŻv doslov, ve kterĂŠm jsou popisovĂĄny a komentovĂĄny pĹĂhody z osobnĂch setkĂĄnĂ s pamÄtnĂky a jsou zde takĂŠ pĹedklĂĄdĂĄny nÄjakĂŠ otĂĄzky k zamyĹĄlenĂ.
I kdyĹž se kniha snaĹžĂ, aby pĹĂbÄhy hrdinĹŻ nevyznĂvaly za Şådnou cenu ÄernobĂle, moc se jĂ to nedaĹĂ. Motivace postav jsou vĹždy jasnĂŠ. SkautĂci jsou klasiÄtĂ SupermanovĂŠ se sprĂĄvĹĂĄckĂ˝m zĂĄpalem pro vlast, zatĂmco u zrĂĄdcĹŻ je akcentovĂĄna jejich obyÄejnost a lidskĂĄ slabost. Na co takovĂŠ lacinĂŠ, umÄlĂŠ pomnĂky? JistÄ, kresby jsou dokonale ĹemeslnÄ odvedenĂŠ, zato scĂŠnĂĄĹe se naoko dovolĂĄvajĂ pĹemýťlivĂŠho ÄtenĂĄĹe, a pĹitom nestoudnÄ servĂrujĂ pĹedĹžvĂ˝kanou interpretaci historie. JeĹĄtÄ jsme ve vĂĄlce by byla ideĂĄlnĂ pomĹŻcka pĹi vĂ˝uce dÄjepisu na zĂĄkladnĂch a stĹednĂch ĹĄkolĂĄch, ale pro dospÄlĂŠho ÄtenĂĄĹe, kterĂ˝ chce samostatnÄ myslet, je nepouĹžitelnĂĄ.
VĂ˝jimkou z pravidla je pĹĂbÄh „Ten kluk pĹece nic neudÄlal“, jehoĹž autorkou je prĂĄvÄ TOY_BOX. Sama je dokonce podepsĂĄna (s pĹispÄnĂm Adama Drdy) i pod scĂŠnĂĄĹem. VĂce neĹž o dÄjinĂĄch je to komiks o ĹženÄ, kterĂĄ se sama vĹžene do situace, kdy musĂ volit mezi tĂm, zda zĹŻstane vÄrnĂĄ sama sobÄ a svĂŠmu pĹesvÄdÄenĂ, nebo zda bude propuĹĄtÄna z vÄzenĂ a bude moci ĹžĂt se svĂ˝m malĂ˝m synem. TOY_BOX velice umnÄ pracuje s gradacĂ pĹĂbÄhu. Do poloviny poslednĂ strĂĄnky ÄtenĂĄĹ netuĹĄĂ, kterou cestu si hlavnĂ postava MiluĹĄka zvolĂ.
VĂ˝stavba dÄje a kresba jsou v „Ten kluk pĹece nic neudÄlal“ nejumÄleÄtÄjĹĄĂ z celĂŠ knihy. Povedenou kresbu mĂĄ i noirovÄ ladÄnĂŠ „GestapĂĄckĂŠ razĂtko“ (kreslĂĹ Prokop Smetana) se zajĂmavĂ˝m hrdinou Pavlem. PotenciĂĄl Pavlova ĹživotnĂho pĹĂbÄhu (dozvĂdĂĄme se o nÄm v doslovu) je ovĹĄem naprosto promarnÄn vyzdvihovĂĄnĂm PavlovĂ˝ch vlasteneckĂ˝ch ideĂĄlĹŻ za 2. svÄtovĂŠ vĂĄlky. ZajĂmavĂ˝ je takĂŠ pokus o komiksovou bajku v pĹĂbÄhu „LuboĹĄ JednoroĹžec“. JednoduchĂ˝ dÄj jako by se zĂĄmÄnou lidĂ za zvĂĹata ospravedlĹoval.
NabĂzĂ se Ăşvaha, zda sleÄna s odvrĂĄcenĂ˝m pohledem z obĂĄlky nenĂ prĂĄvÄ MiluĹĄka z „Ten kluk pĹece nic neudÄlal“. U tĂŠto hrdinky by byla odtaĹžitost od vĂ˝zev vlasti nejvĂce pochopitelnĂĄ. A proÄ se jejĂ oÄi dĂvajĂ dolĹŻ, stranou? VidÄly nÄco hroznĂŠho? BojĂ se spatĹit realitu? JeĹĄtÄ jsme ve vĂĄlce, myslĂ si, aĹĽ uĹž to je Äi nenĂ MiluĹĄka. Komiksy v tĂŠto knize vĂĄlÄĂ proti schematickĂ˝m pĹĂbÄhĹŻm a typizovanĂ˝m postavĂĄm. PĂĄr bitev bylo vĂtÄznĂ˝ch, ovĹĄem ztrĂĄty jsou znaÄnĂŠ. ÄeskĂ˝ komiks si po mnoha letech „slouĹženĂ vlasti“ vybojoval prĂĄvo neslouĹžit nikomu, jen sĂĄm sobÄ. Je smutnĂŠ, Ĺže se o nÄj knihou JeĹĄtÄ jsme ve vĂĄlce opÄt sĂĄm pĹipravuje.
LukĂĄĹĄ VlasĂĄk
JeĹĄtÄ jsme ve vĂĄlce. Praha: Argo, 2011. 184 stran.
(18. 12. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3145
O jinĂŠm vĂ˝kladu pĹestavby
HledĂĄ se vinĂk pĂĄdu diktaturySilvie StrachotovĂĄ
( silva.strachotova)
Diskuzi vyvolala Ĺada „provokativnĂch“ tvrzenĂ. NapĹĂklad to, Ĺže po PraĹžskĂŠm jaru 1968 stabilita komunistickĂŠho systĂŠmu spoÄĂvala ve vĹĄeobecnĂŠm konsensu, Ĺže v obdobĂ normalizace mÄla vÄtĹĄina spoleÄnosti dostateÄnÄ uspokojujĂcĂ ĹživotnĂ styl, Ĺže bÄhem revoluce v roce 1989 disidenti nereprezentovali nespokojenĂŠ obyvatelstvo a Ĺže celkovĂ˝ vliv disentu na rozpad komunistickĂŠho reĹžimu byl minimĂĄlnĂ.
Äeskoslovensko si jakoĹžto zemÄ patĹĂcĂ do VĂ˝chodnĂho bloku v polovinÄ osmdesĂĄtĂ˝ch let osvojila sovÄtskou reformnĂ myĹĄlenku perestrojky. Studie Konec experimentu se zamÄĹuje na ekonomickĂŠ aspekty pĹestavby, na reakce jednotlivĂ˝ch sociĂĄlnĂch skupin a na ideologickou terminologii pĹedstavitelĹŻ pozdnĂ fĂĄze komunistickĂŠ diktatury. Oponuje pak zejmĂŠna zjednoduĹĄenĂŠmu binĂĄrnĂmu rozdÄlenĂ spoleÄnosti na „ĹĄpatnĂ˝–negativnĂ“ reĹžim a „dobrou–pozitivnĂ“ utiskovanou spoleÄnost. PĂĄd komunistickĂŠho reĹžimu mÄl pak bĂ˝t zapĹĂÄinÄn zpochybnÄnĂm autoritativnĂho diskursu (ideologie) spoleÄnostĂ jakoĹžto dĹŻsledek perestrojky.
ProblematickĂŠ je pak i tvrzenĂ, Ĺže od roku 1948 si spoleÄnost zvykla vyjadĹovat se v rĹŻznĂ˝ch „komunikaÄnĂch kĂłdech“ (odliĹĄnĂŠ vyjadĹovĂĄnĂ v divadle, na veĹejnĂŠ schĹŻzi, v rodinnĂŠm kruhu). SpĂĹĄ neĹž o speciĂĄlnĂ kĂłdy jde o stĹĂdĂĄnĂ sociĂĄlnĂch rolĂ, kterĂŠ je pro modernĂ spoleÄnost typickĂŠ.
PĹĂnos studie spoÄĂvĂĄ v rehabilitaci specifickĂŠho ideologickĂŠho „komunistickĂŠho jazyka“ a jeho rĹŻznĂŠho vyuĹžitĂ (pĹedmluvy k odbornĂ˝m publikacĂm, proslovy komunistickĂ˝ch pohlavĂĄrĹŻ,…).
Konec experimentu je prĂĄce, kterĂĄ vnĂĄĹĄĂ do klasickĂŠho vĂ˝kladu pĂĄdu komunistickĂŠ diktatury odliĹĄnĂ˝ pohled a je rozhodnÄ jednou z nejzajĂmavÄjĹĄĂch knih o modernĂch ÄeskoslovenskĂ˝ch dÄjinĂĄch v poslednĂ dobÄ.
Silvie StrachotovĂĄ
Pullmann, Michal: Konec experimentu. PĹestavba a pĂĄd komunismu v Äeskoslovensku. Praha: Scriptorium 2011. 240 stran.
(19. 12. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3147
VlĂĄdci svÄta mezi lidojedy
PoslednĂ putovĂĄnĂ se ZdeĹkem Ĺ mĂdemDominik Melichar
( dominik.melichar)
TentokrĂĄt se ZdenÄk Ĺ mĂd (a uĹž doopravdy naposledy, neboĹĽ spisovatel v dubnu 2011 zemĹel… jak jinak neĹž pĹi ĹĄnorchlovĂĄnĂ na SeychelĂĄch) i s celou partou vydal na dalekĂŠ Borneo, do Malajsie, Singapuru a Thajska.
Ĺ mĂd svĂĄ vyprĂĄvÄnĂ jiĹž tradiÄnÄ zaÄĂnĂĄ posezenĂm u Sumce; jednou na verandÄ, jindy v zimnĂ zahradÄ. TentokrĂĄt tedy v zahradÄ celĂĄ parta – Sumec, Keny, Bongo, LĂda, Lucie a sĂĄm autor – pojĂdajĂc voĹĄouchy znovu pĹemýťlĂ, kam by ve svĂŠm pokroÄilĂŠm vÄku jeĹĄtÄ vyrazila. Nakonec si nechajĂ od autora celou prvnĂ polovinu knihy vyprĂĄvÄt o tom, jak pĹed sedmnĂĄcti lety navĹĄtĂvil Malajsii a Singapur, co vĹĄechno tam zaĹžil, jak je v Singapuru Äisto a jak jsou Malajky nejkrĂĄsnÄjĹĄĂ holky (samozĹejmÄ hned po ÄeĹĄkĂĄch). KdyĹž dovyprĂĄvÄl, „zbytek kamarĂĄdĹŻ dojedl voĹĄouchy a zadumanÄ Äekal.“ „Z vaĹĄeho ticha mi zalĂŠhĂĄ v uĹĄĂch,“ Ĺekl vypravÄÄ. „OhĂł,“ prohlĂĄsil Bongo a bylo jasnĂŠ, Ĺže se jede na Borneo. A uĹž nĂĄsledovala Kuala Lumpur, bornejĹĄtĂ lidojedi, hadi, opice, dĹžungle, Langkawi, hindskĂŠ legendy, jĂĄvskĂĄ pedikĹŻra, Bangkok, thajskĂŠ prostitutky a spousty dalĹĄĂho vidÄnĂŠho, ale i nevidÄnĂŠho.
Ĺ mĂdovo vyprĂĄvÄnĂ je specifickĂŠ tĂm, Ĺže aÄ je jeho postavĂĄm kolem sedmdesĂĄti let, stĂĄle si poÄĂnajĂ jako dvacetiletĂ junĂĄci. Jejich dialogy jsou plnĂŠ energie, humoru a mladickĂŠho zĂĄpalu, a kdyby se do nich obÄas nepromĂtla slova jako „v naĹĄem vÄku?“, „bolavĂĄ zĂĄda“ apod., mysleli byste, Ĺže od jejich prvnĂ soulodÄ v roce 1979 (ProÄ bychom se netopili) ubÄhlo jen pĂĄr mÄsĂcĹŻ. KlasickĂŠ ĹĄmĂdovskĂŠ vyprĂĄvÄnĂ je v prvnĂ polovinÄ knihy proloĹženo jeĹĄtÄ dalĹĄĂmi dvÄma texty. JednĂm Ĺ mĂd tradiÄnÄ doplĹuje pĹĂbÄh o historicko-politicko-geografickĂ˝ kontext, jejĹž ovĹĄem umnÄ oproĹĄĹĽuje od suchopĂĄrnĂ˝ch vĂ˝ÄtĹŻ, dat apod.; i s nĂm pracuje vtipnÄ, proklĂĄdaje jej vĹĄelijakĂ˝mi komentĂĄĹi a dovÄtky (jako kdyĹž se vyjadĹuje k politickĂŠ struktuĹe Malajsie: „NechtÄl bych bĂ˝t malajskĂ˝m ĹĄkolĂĄkem, kterĂ˝ se to vĹĄechno musĂ uÄit.“). A druhĂ˝m jsou komentĂĄĹe kamarĂĄdĹŻ, kteĹĂ od voĹĄouchĹŻ glosujĂ stereotypy o Asiatech, jejich vztazĂch k zbytku svÄta atd. Jeden pĹĂklad za vĹĄechny: pĹĂĄtelĂŠ se vyjadĹujĂ k tomu, kdo je nejhezÄĂ, nejchytĹejĹĄĂ atp., jestli ĹžlutĂ, ÄernĂ, bĂlĂ a jĂĄnevĂmjacĂjeĹĄtÄ. Sumec vĹĄe shrnul tak, Ĺže nejhezÄĂ chlapi jsou ÄernoĹĄi a nejhezÄĂ holky „ty naĹžloutlĂ˝ a ĹžlutĂ˝“. A Ĺže bÄloĹĄi nejsou ani nejhezÄĂ, ani nejchytĹejĹĄĂ, ani nejsilnÄjĹĄĂ, ani nijak zvlĂĄĹĄĹĽ ĹĄikovnĂ. „TakĹže k Äemu jsme vlastnÄ dobrĂ˝? Je to ĂşplnÄ jasnĂ˝. Jsme uzpĹŻsobenĂ˝ k tomu, abysme vlĂĄdli svÄtu.“
SympatickĂŠ je, Ĺže Ĺ mĂd nekrnĂ ve svÄtÄ 70. let a nebojĂ se tepat (s humorem sobÄ vlastnĂm) do problĂŠmu rasismu, AIDS, terorismu nebo tĹeba nĂĄboĹženstvĂ. Jeho oblĂbenĂĄ perspektiva malĂŠho StĹedoevropana nabĂzĂ veselou smÄs vzdÄlanĂŠ nevÄdomosti a selskĂŠho rozumu, kterĂĄ nabĂzĂ trochu jinĂ˝ pohled na obvyklĂŠ palctitulkovĂŠ vĂ˝kĹiky nejen bulvĂĄrnĂch novin.
Salingerovo „Ĺžiju, abych psal“ si Ĺ mĂd pĹeloĹžil po svĂŠm. Ĺ˝iju a pak pĂĹĄu! SvĹŻj dar vyprĂĄvÄt nemÄl zapotĹebĂ zakrĂ˝vat balicĂm papĂrem symbolismu, snovĂ˝ch vizĂ a podobnĂ˝ch obezliÄek „vysokĂŠ literatury“. Pokud se nic z toho, co napsal, ve skuteÄnosti nestalo, nevadĂ. Pokud ano, tĂm lĂŠpe pro nÄj a pro jeho pĹĂĄtele. ZĂĄvidÄt mĹŻĹžeme tak jako tak. A jeĹĄtÄ radÄji se zaÄĂst do skvÄle vystavÄnĂŠho vyprĂĄvÄnĂ, kterĂŠ zaruÄenÄ pobavĂ, a pokud budete chtĂt, tak i pouÄĂ.
Dominik Melichar
Ĺ mĂd, ZdenÄk: Tanec lovcĹŻ lebek aneb proÄ bychom se nevrĂĄtili. Praha – LitomyĹĄl: Paseka 2011. 220 stran.
(26. 12. 2011, 12:00)
ÄlĂĄnek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3149
© LiterĂĄrnĂ novinky 2004 - 2012 |
ISSN 1804-7319 |
redakce | mapa strĂĄnek
Prostor poskytuje: eldar.cz, web klokĂĄnek
Prostor poskytuje: eldar.cz, web klokĂĄnek