Hlavní hrdina románu, malý Ludvíček, žije v Terezíně a zároveň v tomto prostředí dospívá. Má svoji filozofii, jak přežít v pevnostním městě; základy k ní čerpá ze slov řezníka Josefa Reinische a místního rabína. Každý den pracuje na nádraží, kde odnáší kufry nově příchozím, z nichž občas bere to, co potřebuje. Kluk se snaží pochopit, "jak může být nesprávné krást těm, co mají“. Ludvíček zná každou cestičku v Terezíně, a proto bez větších potíží může sehnat pečivo, máslo anebo knihy ze zakázané knihovny, které dál vyměňuje u Josefa Reinische za maso.

Jednoho dne se setká s dvanáctiletou dívkou Markétkou, do které se zamiluje, a tím se jeho představa o okolním světě začne měnit. V jeho filozofii přežití se objevuje starost o osud malé dívenky a její rodiny, což ho povznáší, cítí se „větší, nebo dokonce lepší“. Mezi dětmi vznikne mladá láska, kterou ani jeden nemá odvahu pojmenovat, a chápou ji jako velké přátelství.

Tento dojemný příběh, který dokáže oslovit každého, strádá většinou zbytečným počtem opakování myšlenek a situací, což způsobuje určitý zmatek v syžetové linii. Možná měl takový postup přiblížit atmosféru beznaděje, která panovala v Terezíně, ale bohužel se to moc nepovedlo. Do samotného příběhu je včleněna představa Arnošta Lustiga o smrti, životě a lásce, která má kontrastovat s Ludvíčkovou filozofií přežití.

Román je doplněn autorovými poznámkami o reáliích terezínského ghetta, což podle mého názoru knihu hodně obohacuje. Nechybí ani zvláštní humor, který vychází z úst řezníka. Přesto je toto dílo poměrně zmatené a samotný příběh zní přetaženě.

Olga Pavlova

Lustig, Arnošt: Zloděj kufrů. Odeon, Praha 2008. 352 stran.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.

Nová zlodějská filozofie

foto: olga.pavlova