Niklas Frank se narodil roku 1939 v Mnichově, a to jako nejmladší z 5 dětí manželů Frankových. Hans Frank, Niklasův otec, byl od roku 1939 neomezeným vládcem Generálního gouvernamentu.

Smrt je všude

Kniha Moje německá se začíná kapitolou Vražda z milosti jako prolog, v níž autor popisuje své poslední setkání s matkou Brigitou Frankovou v nemocnici roku 1959, kde umírala po infarktu. - Epilog se jmenuje Ty sladké strašné babičky; citujme:

„Jsme babičky, které své mlčení o zločinech dál střežíme v duši, jež se nikdy neuzdraví, ale vybudovaly jsme nové Německo, to přece něco znamená, a vrátily jsme se v novém lesku jako zázračné slečny a americké kurvičky, abychom raněným mužům doma opatřily to nejnutnější. (…) Jsme nevinné, (…), Hitlera jsme zahnaly pláčem, odhalily jsme naše kundy, my, německé babičky, vegetujeme opečovávané ve starobincích, uklidněné sedativy (…).“

Středoevropská realita

Pokud bych nevěděla, že si její autor vlastně nic, co je v knize psáno, nevymyslel, ale že se jedná o pečlivou rekonstrukci vybudovanou na základě pramenů písemných i orálních, považovala bych ji za velmi povedený středoevropský román. Odehrává se na německém území, je zde hojně tematizován nacismus, vyrovnávání se s minulostí. Stěžejní jsou pro knihu motivy související se sexem/erotikou, nikoli však v duchu romantismu. Sex je zde prostředkem pro získání moci, pro její upevnění i její demonstraci. Knihu Moje německá matka bychom mohli číst také jako grotesku a/nebo jako text plný absurdit.

Ano, byl by to velmi dobrý středoevropský román, kdyby to byla fikce. Tento text se však natolik zakládá na pravdě, že nezbývá než ho nazvat životopisem. Ale koho? Název knihy i fotografie na jejích deskách napovídají, že se jedná o biografii Marie Brigity Frankové. Můžeme zde však poodhalit i příběh Hanse Franka anebo autora samotného. Povedeně jsou však vykreslovány i charaktery dalších postav (Hitler, Himmler,…). Kvůli tomu, že autor líčí celý život své matky, můžeme z textu vyčíst mnoho také o tom, jak se v první polovině 20. století proměňovala německá společnost (která Niklasovy knihy rozhodně nepřijala s nadšením).

Klobouk dolů před překladatelem

Myslím, že Vlastimil Dominik odvedl velmi dobrou práci. Podařilo se mu zachovat zdánlivou jednoduchost Frankova textu - barvitý, avšak nikoli básnický jazyk totiž autor skládá do různě rozsáhlých syntaktických celků, což ve čtenáři vyvolává dojem mluvené řeči, příběhu vyprávěného vševědoucím vypravěčem. Někdy nás vypravěč přímo vtahuje do děje, jindy nám připomíná, že se jedná o příběh rekonstruovaný na základě různých pramenů. Dominikovi se podařilo zachovat i v německém textu neustále přítomný úšklebek, pousmání.

Překladatel si umně poradil také s promluvami v bavorském dialektu, které v německém originále nejsou opoznámkované. V českém textu autor zachoval německou promluvu v bavorštině, v závorce pak následuje český překlad, ve spodní části stránky je poznámka překladatele vysvětlující, že výše se v textu jedná o bavorský dialekt.

Pár slov závěrem

Moje německá matka je důležitá nejen pro Němce, vyrovnávající se nacistickou minulostí, ale pro celou střední Evropu, v níž je nacismus ještě stále ne dobře zahojenou ranou. Přístup Niklase Franka pak může být určitým návodem i k tomu, jak se vyrovnat s minulostí komunistickou. Opomenout nemůžeme ani estetický přínos této knihy - kdyby byla veškerá literatura faktu psána tak jako Moje německá matka, určitě by její stoupla její oblíbenost i mezi širokou veřejností.

Frank, Niklas: Moje německá matka. Překlad: V. Dominik, Praha: Práh 2010. 398 stran.

Eva Marková

Moje německá matka.

Niklas Frank: Moje německá matka

foto: Eva Marková
(přidal uživatel dominik.melichar)

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 1 (45), 1.11. 2010.