Editorial

Zdravím,



tak co já tomuto tématu mohu vlastně říct... O tom, že musíme krmit nejen tělo, ale i duši se zmiňovat nebudu. To už udělala Klára Zindulková v úvodníku k tématu. Nechci Vám tady popisovat své kuchařské umění, jednak by to nebylo moc zábavné (nanejvýš jsem něco někde připálila), jednak stolovací problematiku lépe vystihl Dominik Melichar ve svém fejetonu ze života Kapr na černo, a jedn

Kore wa kiša des. To je japonsky. Abyste rozuměli, je to jediná věta, kterou umím japonsky. Skládá se ze slovesa se sponou Kore wa a podstatného jména kiša. Toto spojení mi utkvělo v hlavě náhodou, když jsem zkoušela svého přítele ze slovíček. Ale je to myslím nadmíru užitečné. Člověk nikdy neví, kdy bude odkázán jen sám na sebe a své jazykové schopnosti. Jedna věta, jedno slovo může zachránit člo

Zdravím všechny,

stejně jako každý den jsem v ranním shonu nasedla do metra, rohlík v ruce a noviny pod paží. Vždycky si ráda prohlížím lidi, kteří se mnou cestují. Ne nijak nápadně, jen tak poočku. Občas se ale stane, že mě někdo zaujme. Jednou to byla paní s vysokým křiklavě červeným účesem, jindy malý klučík, který téměř filozoficky rozebíral své problémy s maminkou. Tentokrát jsem si ale všim

První řada, nic mi nebrání ve výhledu. Na jevišti T. M. a M. Š. Hrozivá gesta, jekot, slzy – ta holka do toho dává opravdu všechno. Teď snižuje hlas, rýpe do něj prstem. M. Š. smutně klopí oči, zapomněl text? Ne – zvedá hlavu, nadechuje se. Vrací úder a pohledem ji přetlačí zpět na výchozí pozici celé hry. Nádhera! Tam a zpět, tam a zpět. Na scénu přichází D. J., M. Š. ji sjede pohled