Recenze

V české literární obci bývá obvykle poměrně klidné klima, občas se ale strhne bouře. Jedna taková, i když jen ve sklenici vody, se odehrála okolo ministerského katalogu 2003 Czech literature at the turn of the Millenium.

Na první román Svatavy Antošové (*1957) Dáma a švihadlo jsem byla doopravdy zvědavá. Na internetu jsem na něj narazila jen v souvislosti s homosexuální problematikou a téměř vždy jsem se dozvěděla, že se jedná o „výpověď lesby konce 80. a začátku 90. let“. To mi přišlo tak trochu nedostačující a zjednodušené, takže jsem si knihu zapůjčila, usmála se nad lehce provokativním podtitulem a pustila se do čtení.

Česká literární produkce posledních let je bohatá. Dobře se v ní orientovat je někdy oříškem i pro ty, kteří se jejím monitorováním živí. Pokud zrovna nemáte čas a chuť sledovat všechna (nejen) literární periodika, nezbývá vám než sáhnout po nějaké shrnující příručce, která současnou českou literaturu zachycuje souhrnně a v kostce. Rozhlédnete-li se však po pultech nakladatelství a po knihovnách, zjistíte, že podobnou knihu by člověk pohledal. A není divu. Napsat ji je bezesporu - vzhledem k velmi malému časovému odstupu - úkol nelehký, a není proto překvapením, že se do něho literárním vědcům či kritikům zatím moc nechtělo. Přesto se již začínají první vlaštovky objevovat. Jednou z nich je kniha Radima Kopáče Pomalá slunce hlasů - K nové české literatuře.