WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.

Litenky

Sklerotický Děda Mráz, dementní Santa Claus

Zdeněk Zárybnický

Když jsme na předvánoční redakční schůzi přemítali, čím naplnit přílohu dalších Litenek, nabídl jsem se, že bych mohl napsat glosu o vánočním - nevánočním televizním programu: ani jedna televize totiž o těchto Vánocích příliš nereflektovala fakt, že jde vlastně o svátky křesťanské. O významu Vánoc běžel na Štědrý den jen jeden dokument, a to ještě dopoledne na ČT2; velkofilmy s biblickou tématikou se letos na programu neobjevily vůbec, na rozdíl od filmů o zabijáckém Santa Clausovi či příběhu o skřetovi, který kradl vánoční dárky. Korunu všemu nasadila Česká televize, když na Štědrý večer uvedla pohádku plnou čertů. Ostatně v pohádkách dost často dobro sice vítězí, ale zlo zůstává nejsympatičtějším aktérem.

To vše jsem měl v úmyslu zde pěkně rozmáznout, tak alespoň na půl stránky, a rozhořčeně pohovořit o ateistické konzumní společnosti, která církevní svátky naprosto nechápe a zneužívá jich, aby se obžírala a mařila čas hloupostmi. Jenže pak jsem zašel na půlnoční.

Nechodím do katolických kostelů často, a snad proto mě kázání nadobyčej zaujalo. Zvlášť výrok o tom, že Ježíšek se liší od sklerotického Dědy Mráze a dementního Santa Clause (tato slova byla skutečně užita) tím, že skutečně existoval. Nejde mi tu ani tak o Ježíška, kterého si dost možná představujeme natolik odlišně od historické postavy, že je už Santovi svou fikčností docela blízko. Jde mi o to, že kněz v den narození Páně, kdy je kostel plný lidí, zneužije situace k tomu, aby si to v bezpečí svého svatostánku hrdinsky rozdal s cizími vánočními symboly a urážel je. Prosím, snad je něco pravdy na tom, že Santa Claus není moc důstojný pán, když se nechává tisknout na lahve s Coca-Colou, ale označit prostě a jednoduše někoho, kdo se snaží udělat děti šťastnými, za dementního, je podle mě - nejedná-li se o lékařksou diagnózu - vrcholně neslušné.

Ve chvíli nejvyššího rozhořčení jsem si uvědomil jednu věc: onen kněz se dopustil přesně toho, co jsem sám měl v úmyslu. Chtěl jsem totiž hřímat proti tomu, že se na obrazovkách ve svátečních dnech objevují veselí čertíci a že televize zařazují do svých programů více smyšlených pohádek než pořadů o skutečném vánočním poselství. Tak nějak už mi nedošlo, že zobrazení čerti mají se skutečným peklem pramálo společného a že dělat dětem (a nejen jim) radost patří k Vánocům mnohem více, než vyučovat náboženství.

Byl jsem hloupý. Poskytovat kulturu duchovně zaměřenou je a bylo především úlohou církve, nikoli veřejnoprávních institucí. A když jsem duchovní prostředí nenašel o Vánocích v kostele - proč jsem ho pro Boha živého chtěl hledat jinde?

(27. 12. 2004, 12:00, přidal uživatel zdenek.zarybnicky)

Související články

Debata k článku

anonymní uživatel, 11 . 1 . 2005, 8:14
smutný


© Literární novinky 2004 - 2012 | ISSN 1804-7319 | redakce | mapa stránek
Prostor poskytuje: eldar.cz, web klokánek