Umělecké vyjádření všech vystavených děl – ať již Josefa Portera, Marie Lieb (vytvářející z prostěradel cyklické motivy hvězd, květin a kruhů seskupené do ornamentů), či Else Blankenhorn (jejímž hlavním výtvarným projevem byla výroba bankovek nesmírné hodnoty, které měly za cíl pomoci již pohřbeným manželským a mileneckým párům) charakterizuje osobitost a všestranná originalita. Jsou to právě díla z Prinzhornovy sbírky, která se stala zásadním pilířem moderního umění. Cit se staví do kontrastu vůči myšlení, instinkt a intuice proti rozumu a v neposlední řadě sen proti realitě.

Druhé patro představuje putovní výstavu Zvrhlého umění, která byla představena veřejnosti v Mnichově roku 1937. Aby lid nezůstal na pochybách o chorobnosti moderního umění byla díla velikánů – Emila Noldeho, Marca Chagalla, Paula Klee či Vasilije Kandinského - doplněna exponáty z Prinzhornovy sbírky. Už zbývá jen dodat, že na důkaz demonstrace Hitlerova totálního vítězství na poli kultury byla o měsíc později zahájena výstava tzv. Velkého německého umění.

Unikátnost výstavy spatřuji v možnosti nechat se inspirovat jedinečnou představivostí a lehkostí, se kterou se před námi otevírá svět naprosté vnitřní svobody. Ve výstavních prostorách domu U Kamenného zvonu se slovy Paula Kleea: „Otevírá svět toho, co by mohlo být, mělo být, ale nemusí nutně být“.

Barbora Ševčíková

Prinzhornova sbírka, dům U Kamenného zvonu, 5.2.2009 – 3.5.2009

Josef Forster (Prinzhornova sbírka)

foto: denisa.garciova