WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.

Litenky

Dějí se to divy! (fejeton)


Upozornění: Tento článek neprošel redakcí!

Seděla jsem tuhle v kavárně s přáteli a chtěla řešit věci. Takové ty zásadní otázky. A místo toho: „Jak je ta přírodní kosmetika úžasná! a ekologická! a (světe zboř se) přírodní! navíc ještě skvěle voní! A dělá divy, to bys nevěřila!“ Pak začalo vyjmenovávání. Když došlo na přípravky, o kterých jsem v životě neslyšela a které už jsem radši zapomněla, jak se jmenují, začala jsem si připadat divně. Jak to, že se mi přírodní kosmetika vyhnula?

Doma jsem tuhle záhadu rychle rozlouskla. Asi poprvé v životě jsem se kritickým okem rozhlédla po koupelně a všechno bylo jasné: na přípravky od matky přírody zkrátka nezbývá místo. Na okraj vany by se vešel maximálně jeden biopreparát, ovšem pouze za předpokladu, že bych někam odklidila gumovou kachničku.

U mě vládne slečna chemie. Chemické zbraně vyrovnané na vaně. Bylo jich tam dvacet a o přírodě jim tak maximálně vyprávěli. Šampon, tělové mléko, pěna do koupele, krém, kondicionér, odličovací a čisticí gel, tekuté mýdlo, ústní voda, gel namísto pasty na zuby (vážně by mě zajímalo, proč některé ty věci jsou právě na vaně a ne tam, kam patří) a samozřejmě sprchový gel. Čtyři litry poctivých chemických přípravků v poctivých plastových lahvičkách. Nikdo mě rozhodně nemůže nařknout z toho, že jsem špindíra. Ale ekologové asi pláčou.

Pak jsem odjela ke spolužačce, které biokosmetice taky dost fandí, a učinila zarážející objev. Na její vaně bylo skoro prázdno. Odhalila jsem jen osm docela malých lahviček. Jediné, co jim kazilo ekologický profil, byl ten plastový obal, a navíc byly plné, což se o těch mých dvaceti tvrdit nedá.

Když jsem pak přišla znovu do svojí koupelny, na vaně stálo lahviček dvacet tři. Asi došlo k nějaké chemické reakci a lahvičky se rozmnožily. Zavolala jsem kamarádce s osmi lahvičkami a zeptala se, jestli se její kosmetika taky množí. Prý moc ne. Příroda má své zákony.

To ovšem mění situaci. Možná přece jen podlehnu a celou svou sbírečku odnesu do žlutého kontejneru (recyklace je přece dnes morální povinností!). Na balkoně začnu pěstovat padesát druhů bylinek, a tak budu mít svou kosmetiku úplně nejpřírodnější ze všech. Zbavím se totiž i těch plastových lahviček. Nic se množit nebude a ekologové zajásají.

(6. 3. 2009, 12:00)

Debata k článku


© Literární novinky 2004 - 2012 | ISSN 1804-7319 | redakce | mapa stránek
Prostor poskytuje: eldar.cz, web klokánek