Laureát Ceny Jaroslava Seiferta se každoročně vyhlašuje 22. září, v předvečer Seifertových narozenin. Letos se jím stal český básník, prozaik a esejista František Listopad, který byl oceněn za svou nejnovější sbírku Rosa definitiva (nakladatelství Cherm, Praha 2007). Slavnostní předání ceny proběhlo dne 8. října 2007 v duchovně kulturním centru Pražská křižovatka. Někdejší kostel sv. Anny na účastníky předávání zcela jistě zapůsobil svou zvláštní atmosférou – rozsáhlý prostor, napůl odkryté nástěnné malby, chlad kamenných zdí, mísící se s hřejivým dřevem trámů a schodišť – to vše jen dokreslovalo jedinečnost této slavnostní příležitosti. Mezi pozvanými samozřejmě nechyběli přátelé a kolegové Františka Listopada, z nichž některé (soudě dle jeho nadšených reakcí) zjevně delší dobu neviděl. Bouřlivé vítání bylo ovšem co chvíli přerušeno dotazy novinářů, žádostmi o rozhovor nebo o společnou fotografii.

Samotnému předávání ceny předcházel mimo jiné i proslov profesora Františka Janoucha, zakladatele ceny a zároveň člena poroty, ve kterém se pochvalně vyjádřil o autorově jazyku: "Po celých nekonečných šedesát let si ponechal krásnou čistou češtinu".

Laureát obdržel diplom, grafiku od Emanuela Ranného "Havraní krajina", a odměnu ve výši 300 000 korun. František Listopad, který od svých 27 let žije v Portugalsku, cenu osobně převzal a v krátkém a milém proslovu poděkoval porotě a podělil se s diváky o své pocity: "Zazvonil telefon, manželka mi říkala, abych ho nechal zvonit. To já ale nikdy nedělám. Co kdyby volal Kristus nebo anděl a žádal mě o trochu vody?... Takhle se mi otevřely dveře do světa Ceny Jaroslava Seiferta.“

Porota na Listopadově sbírce ocenila cit pro mateřský jazyk, na kterém nejsou dlouhá léta strávená v exilu znát, a čistou poetiku, kterou sbírka oplývá. Za svůj základní básnický jazyk považuje autor češtinu, výjimečně prý napsal báseň i v portugalštině: "Jsem český básník a nemůžu psát verše jinak než česky… portugalsky umím jako běžný Portugalec, ale není to poezie". A jak si tedy dokázal i po tolika letech udržet krásnou a ničím nepokřivenou češtinu? "V Portugalsku donedávna nebylo vůbec Čechů, takže jsem neměl s kým mluvit, což je podivná situace. Psal jsem česky pro nikoho, řekl bych do šuplíku, ale já neměl šuplík," poznamenal. Možnost prověřit si kvalitu svého rodného jazyka měl až v roce 1989, kdy se vrátil do Prahy a taxikář ho neošidil. "Tak jsem si řekl, že (má) čeština je dobrá."

Kristýna Horáčková

František Listopad, vlastním jménem Jiří Synek, se narodil v Praze, roku 1921. Po maturitě na gymnáziu začal pracovat v nakladatelství V. Linharta a během 2. světové války se účastnil domácího odboje. Roku 1945 započal studium na FF UK, obor estetika a literární věda, současně redigoval a řídil kulturní rubriku deníku Mladá fronta, jehož byl spoluzakladatelem. Jako redaktor časopisu ministerstva informací Parallele 50 byl v roce 1947 vyslán do Paříže, kde po únoru 1948 zůstal. Živil se jako novinář, posléze i jako režisér ve francouzské televizi. V roce 1959 přesídlil do Portugalska, kde nejprve působil v Lisabonu na Technické univerzitě a od roku 1982 jako ředitel Vysoké divadelní a filmové školy, jediné státní portugalské školy tohoto typu. Soustavně se věnuje televiznímu a zejména divadelnímu režisérství (1984 - 87 ředitelem, později dramaturgem Studia, součásti lisabonského Národního divadla) a v zimním semestru 1992 vyučoval na JAMU v Brně. Je členem Svazu portugalských spisovatelů.

LitENky č. 1/27, roč. 2007/2008