Možná právě dlouhé čekání na filmového „krále“, které způsobily mimo jiné spory o autorská práva, napětí, jaký bude „nový Menzel“ a štědrým rozpočtem daný příslib velkolepé podívané vyvolaly u diváků i kritiků přehnané naděje, že přijde „zjevení“. Místo toho představil Menzel dobrý film. Nic víc a nic míň. Zklamané reakce českých kritiků pak vyznívají trochu nepatřičně vedle ohlasů jejich zahraničních kolegů, kteří Menzelovi udělili cenu kritiků na filmovém festivalu Berlinale. Česká filmová akademie nakonec snímek ocenila čtyřmi soškami Českých lvů, a to za nejlepší film, režii, kameru a herce ve vedlejší roli.

Příbeh maličkého pikola Jana Dítěte toužícího po respektu a penězích se Menzelovi podařilo citlivě převést ze světa Hrabalových dlouhých vět do filmového scénáře, který není slepým přepisem předlohy, ale zachovává jejího ducha. Menzel člení film do jakýchsi kapitol prolínáním dvou časových rovin. Tou první, chronologickou, nás provází Jan Dítě mladší v podání Ivana Barneva; sledujeme jeho dospívání, lásky, karierní postupy, lidské pády… Ovšem opravdu to vše jen sledujeme. Jakkoli Barnev okouzlí jako vypočítavý klučina bohatnoucí na prodávání párků na nádraží, nemůže vystačit se stejnými výrazovými prostředky o pár let později v Hotelu Paříž, tím spíše ne vedle vynikajícího Martina Huby. Barnev diváka nedokáže vtáhnout do života Jana Dítěte, a tak nezbývá, než se nechat okouzlovat prvorepublikovými kulisami a krásnými ženami. Naproti tomu rovina retrospektivní, které kraluje Oldřich Kaiser, je výtvarně plochá a syrová, tím spíš ale v této poušti září Kaiserův výkon. Coby Jan Dítě starší se zpovídá ze svého života a ačkoli tu nemá žádné posluchače kromě psa a zrcadel, je tak opravdový, že mu divák když ne odpouští, tak ho alespoň chápe. Barnev a Kaiser jsou bohužel nejen věkově, ale i herecky natolik vzdáleni, že lze jen těžko přijmout fakt, že jde o tutéž filmovou postavu. Celkově se však herecké obsazení povedlo, škoda jen, že kromě již zmíněného Martina Huby, v roli jazykově nadaného vrchního Skřivánka, nezískal Českého lva nikdo další. Barnevova partnerka, německá herečka Julia Jentsch, by si ocenění zasloužila. Jako představitelka německé učitelky tělocviku Lízy je tak přesvědčivá, až děsí. Když stojí nad předválečnou Prahou a jako Libuše věští, že: „...přijde den, kdy Vůdce to tak nenechá a osvobodí všechny Němce od Šumavy až do Karpat,“ běhá mráz po zádech.

Menzel ví, kde je jeho silná stránka a ví, co se bude divákům líbit. Dokáže vykouzlit příjemně ospalou, lehce nemravnou a uvolněně bezstarostnou atmosféru první republiky, umí vybrat ženy, které mají ke kráse ještě něco navíc. A tak v paměti zůstanou scény, jak si Jaruška lije za výstřih průsvitných šatů malinovu grenadýnu a Barnev obkládající své milenky květy, penězi nebo jídlem.

Je to film režisérsky povedený, víceméně skvěle zahraný, výborně výtvarně ztvárněný, je to Menzelova pocta Hrabalovi. Je to film dobrý. Nic víc, nic míň.

Obsluhoval jsem anglického krále

Scénář a režie Jiří Menzel, hrají Oldřich Kaiser, Ivan Barnev, Julia Jentsch, Martin Huba, Marián Labuda, Milan Lasica