Nedokážu si přesně vzpomenout na první knihu, ale jedním z raných zážitků bylo listování (potají) v Sienkiewiczově knize Quo vadis. Ve starém vydání po prarodičích, na které jsem dosáhl v rodinné knihovně v obýváku, mě tehdy zajímaly černobílé ilustrace nahých antických (především ženských) těl a také hrůzostrašné obrázky lvů, kteří v aréně trhali na kusy nebohé křesťany. Takže ne zážitek z textu, ale z ilustrací, ze kterých jsem si domýšlel příběhy...

Na anketní otázku LitENek tentokrát odpověděl Jiří Hájíček, prozaik

LitENky č. 2/22, roč. 2006/2007