Autor a ilustrátor zde shromáždil "léčebné návody, pověrečné léčení, čáry, zaříkávadla od XIV. století do XIX. století".

Není to první kniha podobného ražení, kterou se Miroslav Huptych prezentuje. Již dříve se na trhu objevila neméně kouzelná Černá slepice aneb Kterak se líhne bazalíček, jenž štěstí do domu přináší.

Návodům v knize uvedeným nelze upřít jak surreálnou poetičnost, tak užitečnost.

Člověk se dozví, jak se zbavit tesknice, "kterak mohou tlustí lidé vytenčiti a vyhubeniti" a mnoho dalšího. To vše za pomoci vcelku dostupných věcí, jako je měsíční svit, vlaštovčí srdce či hadí sádlo...

Ta představa, ty možnosti! To mě hned u srdce zahřálo. Konec je všem lidským světabolům! Konec všem partnerským krizím!

Každá ubohá "sprostopášné bujnosti bobonica sedne si na krávu tváří vzad, chytne se ocasu a pobádajíc krávu do trysku prozpěvuje si bosoráckou píseň ´Osasa, Osasa, já sa držím ocasa!´." Kdo má špatnou paměť, vezme z jalovice žluč, potře sobě čelo a ihned vše pochopí! Koho zase zimnice trápí, "jdi do lesa před východem slunce, vyhledej hnízdo slučí, vezmi mládě a měj je po tři dny u sebe. Po třech dnech jdi do lesa a pusť sluku, pozbudeš zimnice."

Pravda, lehko se řekne a jen s mírnými obtížemi udělá, ale jak k tomu přijdou všechny ty krávy a sluky? Obávám se, že těžko. Přibude mnoho neurotických a smutných zvířat - ostatně být zkroušený nebylo nikdy nijak náročné…

Huptych, Miroslav: Kdo pije vlčí mlíko aneb Jak se léčilo za starodávna. Praha, Argo 2005. 248 s.