Knihy redakcí prolistované

pavel.janacek

První divadelní hra Michala Viewegha se odehrává během revolučních dnů roku 1989. Jedná se o příběh několika studentů a učitelů pražské filozofické fakulty. Viewegh "Růže pro Markétu" napsal už v roce 1990. Podle jeho vlastních slov je text poznamenán patosem porevoluční doby. Také v předmluvě upozorňuje na fakt, že se necítí být dramatikem. (lds)

Viewegh, Michal: Růže pro Markétu. Brno, Větrné mlýny 2004, 80 s.

Petr Lébl byl významnou postavou české divadelní režie. Časopis Svět a divadlo ho nyní ve své příloze představuje i jako básníka. Kniha s prostým názvem "Básně" shrnuje Léblovu básnickou tvorbu z let 1988-1991. Část textů uspořádal autor sám pod názvem "Sbírka" (ačkoliv nepočítal s jejich vydáním), zbylé básně shromáždila autorova matka. (vek)

Lébl, Petr: Básně. Praha, Svět a divadlo 2005, 55 s.

Slibná prvotina s živými dialogy, za kterou získal mladý autor v loňském roce ocenění Magnesia Litera v kategorii Objev roku. Hravá klukovská fantazie, tajemná alchymie, vtip a trefná ironie... (ver)

Tokarský, Jonáš: Alchymické dítě a jiné povídky. Praha, Paseka 2003. 200 s.

Allenova první povídková kniha, která vyšla v New Yorku začátkem 70. let, se bude líbit těm, kdo mají dobrý smysl pro nesmysl a libují si v inteligentní legraci. Allenovy absurdní povídky jsou plné fantazie, mystifikace i ironie. Do češtiny byly přeloženy i další dva povídkové soubory "Bez peří" (Argo 2000) a "Vedlejší účinky" (Argo 2003). (šp)

Allen, Woody: Vyřídit si účty. 2. vyd. Přel. Z. Hábová, M. Žantovský. Praha, Argo 2003. 93 s

Litenky č. 4/14, roč. 2004/2005

(14. 3. 2005, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-939

Knihy redakcí prolistované

Redakce
( helena.hollova)

Za velmi zdařilou považuji knihu Petra Síse Tibet - Tajemství červené krabičky. Jde o velmi osobní zpracování vzpomínek na otce, dokumentaristu Vladimíra Síse. Petr Sís od svého otce dostane červenou krabičku obsahující deník, který si psal, když se ztratil při natáčení filmu v Tibetu. Autor zde skládá různorodou mozaiku svých vzpomínek na otcova vyprávění, snů a představ z nich plynoucích a deníkových záznamů. Vedle překrásných kreseb kniha obsahuje směs pravdy a imaginace autora, který v představách postupně prochází Tibet tak, jak jej zaznamenal jeho otec. Příběh putování a toho, jaké stopy zanechalo vyprávění o něm v malém chlapci, je podán tak poutavě, že knihu jistě ocení i dospělí čtenáři.(maj)
Sís, P.: Tibet - Tajemství červené krabičky. Praha, Labyrint 2005. 60 s.

Americká historička Barbora Tuchmanová čtenářům zprostředkovává pohled do středověké společnosti 2. poloviny 14. st. Naskýtá se nám tak obraz dějů odehrávajících se ve Francii, Anglii, Flandrech, Německu a Balkáně na sklonku středověku. Autorka se zaměřuje na dějiny lidstva po černé smrti - moru. Dobové názory, pomluvy, intriky mocenské politiky, vraždy a láska - tím vším je můžeme charakterizovat. Ačkoliv se jedná o líčení pravých historických událostí, knihu lze číst i jako životopisný román, neboť hlavní postavou spisu je Enguerrand VII. de Coucy, francouzský velmož. Jedná se však o odbornou literaturu.(hol)
Tuchmanová, B.: Zrcadlo vzdálených časů (z ang. přeložila Eva Křístková). Praha, BB/art s.r.o. 2005. 719 s.

Básník, prozaik a fotograf Igor Malijevský vydal počátkem října svou druhou knihu, sbírku povídek s názvem Družba. Jeho básnická prvotina, nápaditá a nepodbízivá sbírka básní Bělomorka, má tedy konečně sestřičku. Samotné názvy obou knih napovídají, odkud vane vítr Malijevského inspirace, ale možná se nejedná ani tak o inspiraci, jako o prostý fakt, že Igor Malijevský má ruské předky a své slovanské kořeny nezapírá, naopak. Stejně jako Bělomorka, i Družba je doprovázena autorovými fotografickými ilustracemi. Jedná se o sbírku volně souvisejících povídek, která rozhodně nezapře poetickou duši autorovu. Můžete se tedy těšit na sbírku silně vizualizovaných textů, často s absencí jakékoliv dějovosti, zato okořeněných silou básnických metafor a vizí. (eka)
Malijevský, I.: Družba. Praha, Protis 2005. 200 s.

(9. 12. 2005, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1322

Tereza Riedlbauchová: Velká biskupovská noc

Redakce LitENek
( dominika.pospisilova)

Drobná sbírka básní o zrození, životě a smrti v sobě spojuje radost, lásku a erotiku s bolestí, samotou a smrtí, právě tak, jak to dělá sám život.
To vše dává dílu nádech pohanské divokosti a živelnosti mísící se s téměř biblickými prvky lásky ke Králi. Vše se prolíná se vším…
Velká biskupovská noc je již třetím dílem mladé autorky, Terezy Riedelbauchové.
Text je doprovázen ilustracemi Valentina Popova dokreslujícími celkovou atmosféru sbírky prostoupenou všemi atributy ženskosti, atmosféru tepla, tmy, vlhkosti a smyslnosti.

Tereza Riedlbauchová: Velká biskupovská noc. Nakl. Ing. Marek Turňa, Zlín 2005, 75s

(dos)

LitENky č. 1/21, roč. 2006/2007
(20. 10. 2006, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1703

Blanka Matragi: Blanka

Redakce
( jana.kacovska)

Mezi nejprodávanější knižní tituly říjnových dnů se díky nebývalému úspěchu pražské retrospektivní výstavy k 25. výročí tvorby Blanky Matragi vrátila její kniha s prostým názvem Blanka, mapující život a profesní dráhu této světoznámé módní návrhářky.
Třináct kapitol životního příběhu mění své „kulisy“ v rychlých střizích, od rodné Světlé nad Sázavou přes období studia až po roky v Libanonu, kam odešla za svým mužem. Autorka barvitě líčí drsná léta libanonské války, během níž v centru Bejrútu odvážně otevřela svůj salon Haute Couture a byla sama sobě modelkou, úspěch u zdejší zhýčkané klientely, počátky kontaktů s Perským zálivem i svůj vstup do prvního královského paláce. Kromě zajímavého vyprávění obsahuje kniha i řadu fotografií s exkluzivními modely nejrůznějších rób.
(jk)
Blanka Matragi: Blanka. Ed.Michaela Zindelová. NLN 2006,260 stran

(21. 10. 2006, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1705

Karel Srp: Rudolf Kremlička a další

Redakce LitENek
( jana.kacovska)

Poněkud kuriózní propojení literatury a vědy přináší kniha Miroslava Oupice Mozek v Plamenech. Autor, vystudovaný ekonom a absolvent kurzů tvůrčího psaní na Literární akademii, představuje v její druhé části techniku „paměťových háčků“ neboli mentální aerobik, jímž jsou psány krátké povídky v části první. Metoda spočívá ve vytváření obrazů nebo také krátkých filmových záběrů k faktům či jevům, které si chceme zapamatovat.Povídky jsou utvořeny podle stejných pravidel, která tuto metodu respektují. Nejsou tedy jen literárním dílem, ale též pomůckou pro trénink paměti, rozvoj představivosti i zlepšení obrazotvornosti. (jk)
Oupic, Miroslav: Mozek v plamenech. 100 mikropovídek pro lepší paměť. Praha, vl. nákladem 2006, 222str.

„Voskovec a Wachsmanni“ je knihou A. Borovičkové, neteře J. Voskovce, jež se rozhodla svého strýce představit „skutečného, živého“. Jako poslední svědek, který slavného herce osobně znal, přála si podat o něm svědectví „z vnitřku“. Čtenář má možnost začíst se do biografie velmi hutné. Kniha o třech dílech se v první části na více než sto stránkách věnuje rodinným kořenům Voskovce, pro ilustraci je doplněna přehledným rodokmenem v příloze. Druhé dva díly sestávají z hercovy korespondence z dob amerického exilu, určené zvláště rodičům a dalším příbuzným, ale i třeba F. Peroutkovi. Svěže v nich Voskovec líčí své radosti a strasti, jak se s Werichem snažili v emigraci proniknout a jak se později vydal na hereckou dráhu sólo, vzpomíná na vlast a bývalé působení v Osvobozeném divadle a také se vyznává ze svého výjimečného vztahu k „dvojčeti“ a „nejlepšímu mužskýmu v životě“, jak Wericha tituluje. Populárně-naučná publikace je doprovozena rodinnými fotografiemi. (haj)
Adriena Borovičková: Voskovec a Wachsmanni – z rodinné kroniky a dopisů. Bookman, Praha 2005. 336 str.

Dvaadvacet osobností spjatých s historií Semaforu podává formou rozhovoru zprávu o minulosti i přítomnosti známého a svého druhu ojedinělého divadla. Neomezují se pouze na Semafor samotný, začleňují jej do proudu svého života, a tak vlastní téma knihy přesahují. Jmenujme z nich hlavní duše divadla, J. Suchého a J. Molavcovou, a namátkou dále J. Dvořáka, P. Filipovskou, H. Hegerovou, Z.Mahlera, J. Menzela, L. Smoljaka. Jejich výpovědi jsou domalovány hojnými černobílými snímky. V závěru je připojena chronologie působení scény. Kniha je příjemným, "lehkým" čtením. (haj)
Marie a Tomáš Salabovi: SEMAFOR… jaký byl a jaký je. Ikar, Praha 2006. 272 str.

Nová kremličkovská monografie od K. Srpa vyšla u příležitosti souborné výstavy Kremličkových obrazů v domě U Kamenného zvonu. Kniha v první části malíře představuje jako kritika vlastní tvorby a autora úvah, proslovů a recenzí o umění, ve druhé je nabídnuta soudobá (a velmi příznivá) reflexe Kremličkova uměleckého projevu řadou významných historiků, básníků, spisovatelů a výtvarníků domácích či zahraničních. Bez obrazové přílohy.
(haj)

Karel Srp: Rudolf Kremlička O něm a s ním. Academia, Praha 2006. 360 str.

(12. 11. 2006, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1740

Knihy redakcí prolistované: Vojvodík i Urban

Redakce LitENek
( jana.kacovska)

Přestože podtitul nové knihy amerického psychoterapeuta obsahuje slovo "povídka", spíše než o dílo literární s dominancí estetické funkce jde o populárně podané převyprávění jednotlivých případů autorových pacientů. Převládá zde tedy prostý vypravovací styl, který je v okamžicích lékařových zamyšlení nad daným pacientem přerušen úvahami o možném původu pacientova problému a vhodném řešení. Důležité a podle autora přelomové poznání, že „lidský život je složen z bolesti nad nenaplněnými tužbami a je určován vědomím o nevyhnutelné smrti“, je čtenáři sděleno již v úvodu knihy. Několik stran tedy stačí k tomu, aby recipient – také již nahlodán nějakou tou bolavou depresí – raději knihu odložil. Následující stránky totiž přinášejí pouze utvrzení, že dnešní svět je plný psychicky narušených lidí s patřičně přidělenou diagnózou. (jk)
Yalom, Irvin D.: Láska a její kat. Deset povídek, které odhalují touhy a motivace lidské duše. Portál, Praha 2006, 304 str.

Nic není tak prosté opakuje si hrdina čtyř povídek s detektivní zápletkou, mladý poručík Ryška. Jako začínající vyšetřovatel nechce zklamat. Konfrontuje svá řešení s radami nadřízeného. Chybí-li, umí se počastovat peprnými výrazy a podrobit mírně ironizující sebereflexi. Čtenář je vtažen do Ryškova vnitřního hovoru a zároveň s ním naslouchá dialogům postav, jež v jednotlivých případech vystupují. Dialogy jsou zdařilé, silným místem je též zmíněný dvojí pohled na události. Koresponduje navíc s postupy hlavního hrdiny, který se nenechává strhnout prvním nalezeným řešením. Zkraje působí bezradně, jeho postava však prochází vývojem a nakonec se stává pánem situace. Perličkou jsou poetické výrazy, v knize lehce nahozené. (haj)
Legátová, K.: Nic není tak prosté. Pistorius & Olšanská, Příbram 2006. 204 str.

Už v minulém roce se objevila v prodeji nová kniha Josefa Vojvodíka Imagines corporis, která svou náročností zaujme spíše odborné publikum. Pokouší se vykreslit torzovitost, fragmentárnost a hybridnost těla a jeho dynamický vývoj v české literatuře (ale nejen v té) a ve výtvarném umění od biedermeieru po surrealismus (např. Erben, Mácha, Březina, Štyrský, Taneční sál na zámku v Bruntále). Důležité téma těla v českém prostředí je Vojvodíkem analyzováno pomocí hermeneutiky a fenomenologie, ale také pomocí psychoanalytických kategorií.
Vojvodík, J.: Imagines corporis. Tělo v české moderně a avantgardě. Host, Brno 2006. 464 str.

Britské nakladatelství Canongate na přelomu let 2005 a 2006 spolu s dalšími vydavatelstvími z celého světa otevírají novou ediční řadu Mýty, jeden z dosud nejambicióznějších vydavatelských projektů. S nápadem na tuto ediční řadu přišel v roce 1999 vydavatel Jamie Byng z Canongatu: „ Hlavní myšlenkou od počátku bylo oslovit prvořadé autory z celého světa a nabídnout jim, aby jakkoliv převyprávěli jakýkoliv mýtus.“ Na nabídku reagoval i český autor Miloš Urban. Jako příspěvek do mezinárodního projektu zpracoval netradičním způsobem příběh kněžny Libuše a vznik Prahy. Urban zbavil známý příběh nánosu patosu a zaobalil jej do moderně dramatického a napínavého příběhu, kořeněného jadrnými promluvami: „ Přeslice je lehčí a její útok přichází nečekaně. Kdyby jí nebylo, stál bys tu s holým zadkem.“ V Urbanově podání je kněžna Libuše sebevědomá a dokáže čelit všemu a všem. Nicméně jí muži nepřejí a pomlouvají ji, že „je rozmarná a vládne podle toho, jak se zrovna v noci vyspala.“ Libuše se tedy zeptá kostí, koho pojmout za muže a ty jí určí Přemysla: „Měl hezkou širokou tvář a klidné oči, musely vidět už čtyřicet jar, ne-li padesát. Byla v nich barva lískových ořechů . Vlasy slepené a tedy černější, než skutečně byly.“ Novela Pole a palisáda je vědomě ahistorická. S mýtem zachází značně volně, přitom mu však ponechává svébytné kouzlo starých pověstí. Jazyk novely je živý a autor užívá často metafor a oproti tradičnímu pojetí dokonce psychologizuje postavu.
(kraj)
Miloš Urban: Pole a palisáda. Argo 2006, 122 str.

LitENky č. 4/24, roč. 2006/2007

(9. 3. 2007, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1894

Knihy redakcí prolistované

Redakce LitENek
( karolina.demelova)

Laureátu ceny Rady severských zemí za literaturu, Karimu Hotakainenovi, vychází česky třetí titul. Finský provokátor v Chrámu svatého Izáka zachytil myšlenkové pochody ovdovělého sedmdesátníka spojené s hledáním cesty ke ztracenému synovi. Román je nečekaně melancholický a poetický, snad jen sarkastický humor, dávkovaný po troškách, připomene předchozí „drsnou“ Hotakainenovu tvorbu. Vtipné, trefné pasáže dotýkající se současné politiky pak z textu definitivně činí atraktivní čtivo i pro nesentimentální jedince. Mimochodem, víte, co začnou ukazovat švýcarské hodinky, nasypeme-li do soukolí hrst písku? Přece moskevský čas!
(est)

Hotakainen, Kari: Chrám svatého Izáka. Překlad Vladimír Piskoř, Dybbuk, Praha 2007. 144 strany.
Překladatelka, scenáristka a dramaturgyně Jiřina Tejkalová napsala svůj první román Můj řecký rozvod. Padesátiletá knihovnice Mirka se vydává na cestu do Řecka, aby se tam setkala se svým mužem a definitivně vyřešila dávno nefungující manželství. Během této cesty se postupně dozvídáme o Mirčině dosavadním životě - o dospívání, studiu na vysoké, o první lásce. Vypravěčka ho shrnuje takto: „Čekání. To je její život. Čekání na chvíle/ hodiny/ události.“ Pod horkým řeckým nebem se ale mnohé mění… Román plný vykřičníků, otazníků a nedořečených vět je velice oddechovou četbou pro ženy, které nevědí, co s dlouhými zimními večery.
(kde)
Tejkalová, Jiřina: Můj řecký rozvod. Nakladatelství Hejkal, Havlíčkův Brod 2007. 188 stran.

Kniha LET LET představuje svébytné „kolážované memoáry“ Hiršala a Grögrové, mapující 50. a 60. léta 20. stol. Prolínají se v nich vzpomínky obou umělců, jejich deníkové zápisky, ukázky z děl překladových či vlastní prozaické nebo básnické tvorby, dále dobové zprávy z tisku aj. Tuto mozaiku spolu sestavovali v letech 1970-1985. Poprvé vyšla v samizdatu v 80. letech, poté po částech v letech devadesátých. Nyní vychází poprvé v úplném znění. Dozvídáme se v ní o soukromém, pracovním a uměleckém životě umělců z perspektivy obou, přičemž často nevíme, která je čí – autoři záměrně neuvádějí svá jména pod jednotlivými ukázkami a výpověďmi, pouze gramatický rod a občasné oslovení prozrazují pisatele. Perspektivy se navíc nestřídají pravidelně. Toto rozhodnutí je pro nezasvěceného někdy iritující, zároveň se v něm však odráží zvláštní spojení Hiršala a Grögrové, kteří jako by byli jednou osobou.
(haj)
Josef Hiršal, Bohumila Grögrová: LET LET. Torst, Praha 2007. 1046 stran.

Supermarket sovětských hrdinů, nejnovější sbírka textů Jáchyma Topola, nabízí mnoho nových možností, jak nahlížet na jeho práci. První próza dala jméno celé sbírce, následuje Zlatá hlava a existenciální povídka Výlet k nádražní hale. Dále filmový scénář Karty jsou rozdaný se smyslem pro neměnnost osudu, dramatický text Uzavřeno, mluvící o lidské odpovědnosti. A nakonec divadelní hra Cesta do Bugulmy. Texty jsou z let 1999 až 2006, což vysvětluje jejich tematickou rozrůzněnost. Na druhé straně v knize (i o jejích jednotlivých částech) působí soudržná kompozice textů, které nesmlouvavě předkládají autorovy i nejšílenější vize.
(ac)
Topol, Jáchym: Supermarket sovětských hrdinů. Torst, Praha 2007. 234 strany.

Rakouský držitel řady literárních cen Martin Pollack se ve svém dokumentárním románu vydává po stopě muže, jehož tělo bylo nalezeno roku 1947 v bunkru u Brennerského průsmyku v Itálii. Pátrání odhaluje, že vztah mezi autorem a mrtvým sturmbabannführerem SS je mnohem těsnější, než by si autor zpočátku přál. Cesta za identitou a skutky záhadného muže je totiž cestou k vlastním kořenům. Pollack střízlivě, bez jakéhokoliv patosu a především odvážně popisuje, jak se ideologie odrazila v životě a činech jeho vlastní rodiny. Takový způsob svědectví vzbudil v Rakousku právem velkou pozornost.
(ina)
Pollack, Martin: Mrtvý v bunkru. Zpráva o mém otci. Překlad: Petr Štědroň. Nakladatelství Host, Brno 2007. 200 stran.

Ve své nejnovější knize vypráví Per Olov Enquist, švédský prozaik a dramatik, o Blanche Wittmanové, proslulé pacientce J. M. Charcota, a Marii Curie-Sklodowské, dvojnásobné laureátce Nobelovy ceny. Stejně jako v jiných dílech vychází spisovatel ze skutečných událostí, stejně jako jindy zachází s faktografickým materiálem volně. Realita a fikce se prolínají, pravda je podružná. Osmi zpěvy zní mollový příběh lásky - citu, který dokáže rozsvítit život, ale také bolestivě ranit nebo zabít. Krutý zpěv nevypočitatelného, modře světélkujícího citu.
(vir)
Enquist, Per Olov: Kniha o Blanche a Marii. Překlad: Zbyněk Černík. Nakladatelství Host, Brno 2007. 222 stran.

LitENky č. 1/27, roč. 2007/2008

(25. 10. 2007, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2017

Knihy redakcí prolistované: Asko Sahlberg a další

Redakce LitENek
( vilma.manova)

Na knižní trh se dostává již čtvrtá básnická sbírka Milana Děžinského, mladého autora, který byl v roce 2004 nominován na cenu Magnesia Litera za poezii. Kniha s názvem Přízraky je tvořena krátkými básněmi psanými volným veršem, jež se vyznačují jemnou snovostí a intimitou, skrze něž je však občas dovoleno proniknout neočekávaným počitkům jistého existenciálního hnusu či zadunění syrovosti. Tma, související s kosmem a nocí, vyvolávající tázavé lidské myšlenky, bilancování a pesimismus, by mohla být onou zastřešující substancí, prolínající se celou sbírkou.
(vma)
Děžinský, Milan: Přízraky. Ilustrace: František Hubatka. Nakladatelství Host, Brno 2007. 74 stran.

Nakladatelství Havran vydalo novou knihu talentovaného finského prozaika Asko Sahlberga. Novela Styk s podtitulem Poznámky na okraj k historii války se odehrává v bombardovaných Helsinkách roku 1944. V rozlehlém bytě bez nábytku, za zdmi opuštěného domu se rozvíjí drama osamění a prázdnoty. Chladný prostor zaplňují nepříjemné vzpomínky a roztěkané myšlenky muže a ženy, vzájemně si cizích osob se zcela odlišným osudem, s jinými životními zkušenostmi i postoji, které spojil okamžik možná posledního záblesku života, touha po sblížení v mrtvolně lhostejné válečné době.
(vir)
Asko Sahlberg: Styk. Překlad: Vladimír Piskoř. Nakladatelství Havran, Praha 2007. 102 stran.

Postmoderní doba s sebou přinesla úpadek velkých příběhů. Lidé tápou. A vytvářejí si berličky: městské pověsti, "zaručeně pravdivé" příběhy, které se staly kamarádovi kamaráda. Tak zní vysvětlení etnologa Petra Janečka, jenž vydává pokračování souboru moderního folkloru pod názvem Černá sanitka: Druhá žeň. Také jste slyšeli o tom zrůdném maniakovi v metru, který shazuje oběti pod kola jedoucí soupravy? Žádný strach, neexistuje. Černá sanitka nejen pobaví, ale také uklidní.
(est)
Janeček, Petr: Černá sanitka: Druhá žeň. Nakladatelství Alpress, Praha 2007. 300 stran.

(17. 11. 2007, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2043

Knihy redakcí prolistované (č. 29)

Redakce LitENek
( kristyna.horackova)

Nová kniha Vladimíra Jiránka obsahuje osm kreslených příběhů, které pobaví především čtenáře, již o manželství dávno ztratili všechny iluze. Hlavními aktéry těchto „krátkých filmů“ jsou – jak jinak – žena a muž. Nejde vždy o manžele, někdy dojde k setkání prvních lásek, či dávno zapomenutých milenců, společné však mají pozoruhodně přesné rozdělení svých rolí – zatímco muž pokaždé vystupuje jako ušlápnutý chudinka, který dostane téměř pokaždé nějakou tu ránu (nemluvě o ranách osudu), žena se nám jeví jako fúrie a uzurpátorka, která má svého muže takříkajíc „pod pantoflem“. Jiránkova komika je založena především na situačním humoru, obrázky jsou kresleny jeho typickým stylem.

Jiránek, Vladimír: 8 příběhů o lásce a manželství. Paseka, Praha 2007. 152 stran.
(kh)

Suomi a my je název sborníku, který vychází k 90. výročí nezávislosti Finska – pod hlavičkou občanského sdružení Aegyptus, mj. s pomocí Studentské rady FF UK. Články z oblasti kultury, historie a ekonomie přispěli nejen renomovaní odborníci (M. Hejkalová, V. Parente-Čapková ad.), ale i mladí autoři, kteří publikaci dodávají na svěžesti a dynamičnosti. Čtenář nemusí být skandinavofil, aby mu Suomi a my mělo co říci – doporučme kupř. článek B. Skálové Viva Dubček, viva Brežněv!, mapující dění ve Finsku spjaté s událostmi srpna 1968.

Suomi a my. Ed. M. Švec, L. Snopek. Aegyptus, Moravská Třebová 2007. 120 stran.
(est)

V zimě 2007 vyšla nová kniha českého spisovatele, textaře, historika a publicisty Petra Placáka. Sám ji nazývá esejí, což je asi jejímu žánru nejbližší. Fízl je dokumentace prostředí Prahy před rokem 1989, ale je to také tvrdý popis života jednoho z klíčových členů českého undergroundu. Líčení událostí – jak nerozvážných klukovin, kterými autor už od útlého mládí šel proti režimu, tak i tvrdých výslechů a šikany StB – jsou psána s ironickým výsměchem a nevěřícným pohledem v očích. Vždyť to teď vlastně všechno vypadá, jako by to tehdy byla jen fraška! Tento pocit ještě umocňují omezené a jednostranné materiály tajné policie, které si vedla na jednotlivé odpůrce režimu a jež jsou v knize uvedeny. Autor tohoto textu se nebojí ničeho. Nebojí se jmenovat, nebojí se říkat pravdu veřejnosti do očí, stejně jako se do nich nebál při výsleších plivnout fízlovi.

Placák, Petr: Fízl. Torst, Praha 2007. 312 stran.
(ca)

Román Vladimira Nabokova Dar čekal na český překlad sedmdesát let. Jedná se o výrazně autobiograficky laděný mnohovrstevný příběh. Mladý ruský emigrant Fjodor Godunov-Čerdyncev, který žije v exilu v Berlíně, se pokouší napsat román jako hold svému milovanému otci. Po neúspěších nakonec ale vzniká tragikomický portrét revolucionáře N. G. Černyševského. Dar je literatura o literatuře odkazující ke klasickým i moderním autorům, polemika s tendenčností ruského kulturního exilu a touha po svobodné umělecké tvorbě.

Nabokov, Vladimir: Dar. Překlad: Pavel Dominik. Paseka, Praha 2007. 434 stran.
(kuk)

Je český národ skutečně takový, jak jej odrážejí tvůrci v Pelíškách, Báječných letech pod psa, Bestiáři a dalších populárních filmech? Kritik a publicista Jan Čulík hledá v zrcadle filmové tvorby od roku 1989 ten pravý obraz soudobé společnosti. Ve dvou stech padesáti kritikách na snímky českých režisérů, tematicky rozdělených na svědectví o stalinském útlaku, historická témata, rozpačitý postkomunismus, pokleslé komedie a čerstvé novinky, hledá odpověď na otázku, zda umělecký průmysl jen vytváří mýty o hodnotovém systému či podává ucelené svědectví. Vynikající, často nemilosrdné kritiky napovídají, co si můžete myslet, když se od vás vyžaduje názor na rozporuplný film, upozorňují na zapadlou kvalitu a výtečně glosují současné filmové dění.

Čulík, Jan: Jací jsme. Host, Brno 2007. 656 stran, 24 stran barevné přílohy.
(ina)

Tomáš Weiss, v 90. letech známý jako hudební kritik (editor knihy Beaty, bigbeaty, breakbeaty), vydává v edici Družstevní práce, zaměřené na publikování prvotin a šuplíkových textů (jíž se nakladatelství Dauphin a Protis snaží navázat na známé meziválečné nakladatelství), sbírku Orchestr kostitřase. Poezie s autobiografickými rysy nabízí pohled do života unaveného čtyřicátníka, bilancujícího svoji minulost i krizí středního věku poznamenanou přítomnost. Překvapivě vyzrálý debut.

Weiss, Tomáš: Orchestr kostitřase. Dauphin a Protis, Praha 2007. 58 stran.
(sir)

(9. 1. 2008, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2068

Knihy redakcí prolistované (č. 30)

Redakce LitENek
( ema.stasova)

Výpravná publikace Pražské kavárny a jejich svět vychází u příležitosti stejnojmenné výstavy v Muzeu hlavního města Prahy (ul. Na Poříčí, Florenc). Mladí historici Eva Bendová, Tomáš Dvořák, Dominik Hrodek a Šárka Kořínková, která ostatně stále studuje na FF UK, přibližují zlatý věk významných pražských kaváren za první republiky, slavnými štamgasty počínaje a obrazy s kavárenskou tematikou konče. Kdybyste se náhodou vrátili v čase o nějakých osmdesát let, vyplatí se navštívit Arco v Hybernské. Dost možná tam potkáte Franze Kafku.
Bendová, Eva ad.: Pražské kavárny a jejich svět. Paseka, Praha 2008. 152 stran.
(est)

Co se stane, když kocour sežere mluvícího papouška? A může kocour absolvovat bar micva? Nekončící debaty kocoura a rabína o podstatě židovství vystižené expresivní a dynamickou kresbou francouzského autora Joanna Sfara. Sfarova osobní zkušenost se sefardským prostředím se v prvním dílu z pentalogie o rabínovu kocourovi skvěle zúročila.
Sfar, Joann: Rabínův kocour I. – Bar micva. Překlad: M. Křížová. G+G a Garamond, Praha 2007. 48 stran.
(mar)

Joann Sfar - Rabínův kocour. (zvětšit)

Samostatný knižní debut humoristického autora Milana Čechury, Rodinčení, je souborem krátkých povídek o jedné české rodině. Heslem, na kterém kniha stojí, je „rodina, základ státu“. Sledujeme tak vtipné okamžiky stereotypně utvořených postav. Nutným zlem je poté spojovací idea – hlavně, maminko, že je rodina pohromadě. Rodinčení není žádná mimořádná literatura. Snad kdybyste čekali na vlak s desetihodinovým zpožděním, udělal by vám tento útlý svazek radost.
Čechura, Milan: Rodinčení. Carpe Diem, Brumovice 2007. 90 stran.
(mad)

(24. 3. 2008, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2128

Knihy redakcí prolistované

Redalce LitENek
( kristyna.horackova)

Žebrákov, malá vesnička na Vysočině, je jako stvořená pro holandskou rodinu, která si jede odpočinout od ruchu velkoměsta. Upracovaný tatínek, hledající technikou nenarušenou přírodu, maminka, která ho věrně doprovází, i kdyby si vymyslel dovolenou na Sahaře, a dvojčata, která sice tuto podivnou zemi bez moře nejprve přijímají dost skepticky, ale nakonec se odmítají navrátit do rodného Utrechtu. Měsíční dovolená, kterou zde rodinka tráví, se nese v duchu agroturistiky, a tak jsme svědky „neobvyklých“ zážitků na statku, kde dochází k setkávání nejen s místními lidmi, ale především s domácími zvířaty a konečně také se zemědělskou prací – což je zkušenost, kterou si cizinci pamatují snad nejživěji.

Slavíček, Jiří: Kemp Žebrákov. Isla, Praha 2007. 252 stran.

(kh)

Poslední knihou Jiřího Stránského, autora ságy Zdivočelá země, je novela Stařec a smrt. Hlavní postava vzpomíná na staré, zdaleka ne jen dobré časy – na své věznění z politických důvodů, na staré kamarády, na poměry minulého režimu. Vzpomínání je to lidsky pochopitelné, místy však působí až školometsky a škrobeně, to když například vypráví o ústrcích režimu svým pravnukům. Jak svěže a paradoxně živě oproti tomu působí „promluvy“ jeho zesnulé ženy Milky, která je v knize přítomna jako jakýsi Starcův vnitřní hlas – radí mu, hádá se s ním, vzpomíná… Právě tato místa patří mezi nejpřesvědčivější. Odhalování intimních, často velice bolestných soukromých zážitků působí mnohem silněji než „hospodské“ vzpomínání muklů. Zrovna když jejich tlachání už už překračuje meze únosnosti, ozve se naštěstí Milčin usměrňující hlas: „Nefilozofuj, miláčku, nikdy ti to nešlo…“

Stránský, Jiří: Stařec a smrt. Hejkal, Havlíčkův Brod 2007. 172 stran.

(kde)
(9. 4. 2008, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2152

Knihy redakcí prolistované – č. 1 (33)

Redakce LitENek
( ema.stasova)

Marian a Miriam chlastají jak duhy… Tak by se dal v kostce shrnout obsah knihy Marina Pally Teplé škvarky. Krátké deníkové zápisky jednoho roku jsou nekonečnou variací na celkem pevný denní rytmus vypravěče: „ranní káva – televizní detektivka – procházka do kavárny – víno a joint s manželkou Miriam – procházka do kavárny – okno – ráno“. Ten člověk vůbec nechodí do práce?, napadne závistivě čtenáře po několika stránkách. Pravda, někdy zajde hlavní hrdina do jakési umělecké školy, aby zadal studentům úkol „vyjádřete své nitro“ (a pak jde popíjet se školníkem), popřípadě napíše pro nějaký deník fejeton na téma „Jak se dělá polévka z knížky“. Sem tam prošvihne autorské čtení, občas dorazí na zkoušku amatérské kapely, kterou většinou pro malou účast zase zruší. Kromě monotónních záznamů typu: „Ležíme v posteli a naříkáme. Zašel jsem akorát pro dva litry sifonu, limonádu a cigarety. K večeru jsem ještě ohnul svorku na papír a vyšťoural si uši.“ je okraj každé stránky zkrášlen autorovými ilustracemi. Při prvním prolistování čtenář vyplašeně přemýšlí, jaký smysl ukrývá věta „Zameť mou hruď“, kterou říká jedna kreslená postavička druhé, ale po přečtení příslušné části textu mu to není o moc jasnější. Předtím však mohl doufat, že skrývá cosi hlubšího, po přečtení zjistí, že je to prostě a jednoduše kravina. Nejsem si jistá, jestli opilecké historky ocení i někdo jiný než štamgasti z Kavárny Švanda a pes Fred, kterým jsou věnovány.

Palla, Marian: Teplé škvarky. Druhé město, Brno 2007. 202 stran.

(kde)

Třetí próza Moniky Zgustové, zasloužilé propagátorky české kultury ve Španělsku, se vrací do dob totalitních. Pomyslná loďka proplouvá dobami budovatelskými, řítí se vodopádem invaze Varšavské smlouvy do zatuchlého „voleje“ normalizace, až se vlije do záludného oceánu kapitalistické demokracie. Na palubě mezitím protagonistka Eva tápe mezi dvěma muži: vyvrhelem, pozdějším emigrantem, a přizpůsobivým kariéristou, hvězdou všech ér. Tu a tam sice dějová linka zaškobrtne do mělkých vod, ale brilantní jazyk díla a významotvorné odkazy na umění i jejich autory drobné nedostatky kompenzují.

Zgustová, Monika: Zimní zahrada. Odeon, Praha 2008. 160 stran.
(est)

Letos v září se na české pulty dostal zbrusu nový román úspěšného britského spisovatele Nicka Hornbyho. Hlavním hrdinou románu Po hlavě je šestnáctiletý Sam. Svůj volný čas tráví ježděním na skateboardu a pobíháním za děvčaty. Jeho bezstarostný život náctiletého se změní v okamžiku, kdy jedna z dívek otěhotní. Sam se najednou ocitá ve světě dospělých a v roli otce se musí začít chovat zodpovědně. Protože jeho samotného matka měla v šestnácti letech, ví, čeho všeho se člověk v tomto mladém věku musí vzdát. Na Sama čeká nejasná budoucnost a je jen na něm, jak se s náhlou situací vypořádá. Tento román středního proudu odkrývá čtenářům hluboký příběh o tom, jaké následky může mít jedno špatné rozhodnutí. Na jedné straně vede příběh čtenáře k zamyšlení, na druhé straně se čtenář baví autorovým jedinečným smyslem pro humor.

Hornby, Nick: Po hlavě. BB/art, Praha 2008. 232 stran.
(iba)

Kniha amerického filmového teoretika Jamese Monaca Jak číst film není čtenářskou novinkou, ale upraveným a aktualizovaným vydáním z roku 1977. Dočkala se překladu do devíti jazyků a stala se vyhledávaným artiklem nejen mezi filmovými „fajnšmekry“. Na sedmi stech třiceti pěti stranách se naučíme pochopit film jako umění (včetně vztahu filmu k ostatním druhům umění – malířství, hudbě, románu, divadlu...), autor podrobně vysvětlí technologii tohoto média – představí nejen kameru, objektiv, filmový materiál, ale i zvukovou stopu a projekci. Nezapomene dát prostor kapitole o formě a funkci filmu. Nejeden čtenář také jistě ocení přehlednou chronologii dějin filmu a rejstříky původních, ale i českých názvů, nechybí ani rejstřík jmenný a věcný. Není zaručeno, že Vás kniha Jamese Monaca Jak číst film naučí znát ze světa filmu každý detail. Určitě vám ale pomůže porozumět filmu jako médiu a naučit se ho chápat jako jeden z mnoha druhů umění.

Monaco, James: Jak číst film. Svět filmů, médií a multimédií. Umění, technologie, jazyk, dějiny, teorie, Albatros, Praha 2008, 735 s. S diagramy Davida Lindrotha.
(spá)

V edici První knížky vydávanou organizátory festivalu Ortenova Kutná Hora vyšla v září 2008 první básnická sbírka Olgy Richterové, jež nese název Napříč kůrou. Útlá knížečka malého rozměru v černých měkkých deskách se snadno vejde kamkoli do příručního zavazadla, což je její výhoda. Sbírka je rozdělena do tří oddílů – Mumraj, Ráda bych jinak a Zapouštění. Krátké lyrické básně jsou nerýmované a nepravidelné, povětšinou meditativního charakteru. Netradičně volená slova nás pohladí po duši, ale také nás mohou zabolet. Kladnou stránkou je grafická úprava sbírky, jež se snaží oživit text jeho nejednotnou úpravou. Knižní debut bezesporu talentované básnířky naděloval časopis Host svým předplatitelům společně se zářijovým číslem.
Richterová, Olga: Napříč kůrou. Klub rodáků a přátel Kutné Hory – Kutná Hora, Praha, 2008. 88 stran.
(afir)

Kniha citátů s názvem Moudrost a vtip Oscara Wildea, paradoxy, aforismy a postřehy se výborně hodí pro sychravé podzimní večery. Oscar Wilde patří dodnes mezi nejcitovanější autory světa vůbec. Citáty vybral a z angličtiny přeložil Alexander Tomský, ilustracemi je doplnila Ludmila Lojdová. Kniha je členěna do 19 kapitol (např. Umění a literatura, Tajemství života, Umění konverzace) a najdeme zde i bibliografii autora.. Neexistuje snad člověk, který by si v takovém množství citátů nevybral. Mě osobně zaujaly tři. Dva z oblasti Umění a literatura a jeden z Tajemství života.
„Dokonce ani smrt se nemůže dotknout umění.“
„Máme jen dva druhy spisovatelů: ty nečtené a ty nečitelné.“
„To, čeho se nejvíc bojíme, se nám vždycky přihodí.“
Kniha dokáže rozesmát a zároveň přinutit své čtenáře, aby se zamysleli nad podstatou některých věcí.
Tomský, Alexander: Moudrost a vtip Oscara Wildea. Leda, Praha 2008. 211 stran.
(simd)

Co jste si toužili koupit, když vám bylo osmnáct? Nové džíny, hi-fi věž, počítač, auto? Antoine si koupil hrob. Jinak žil běžným životem. Když ovšem v pětatřiceti zdědil slušný majetek, rozhodl se splnit si svůj sen – na doživotí si pronajal pokoj v domově důchodců a hned se tam od ženy a dětí odstěhoval. Blázen? Snad. Možná jen člověk s trochu posunutým žebříčkem hodnot. Člověk, pro kterého je nesmírně důležitá smrt a jen důkladná příprava na ni ho dokáže udělat… živým. Antoine skutečně v domově se zájmem pozoruje senilní a nemocné seniory, uvědomuje si mnohé o životě a jeho nevyhnutelném konci a zdá se být skutečně šťastný. Šťastné dny získaly v roce 2001 cenu Millepages a nyní konečně přicházejí do českých knihkupectví. V současné době je podle knihy připravován film režírovaný Terry Zwigoffem.
Graff, Laurent: Šťastné dny. Překlad: L. Šavlíková. Mladá fronta, Praha 2008. 128 stran.
(ele)

Jak se horník stane spisovatelem? Emigruje do Holandska a seznámí se s Jaroslavem Hutkou; alespoň tudy se k psaní procestoval, proživořil a pronadával Ivan Landsmann, autor Pestrých vrstev, Knihy roku 1999, jemuž v září vyšel zatím poslední román, nazvaný Šestý smysl. Má smysl jeho knihy číst? Do poloviny Šestého smyslu je hledání odpovědi na tuto otázku těžké. Text totiž nejde dál než k do úmoru podrobnému a patřičně zahořklému popisu vyprázdněného a stereotypního emigrantského života od podpory k podpoře, který v holandském exilu žije hlavní hrdina, literární otisk autora samotného. Až v okamžiku, kdy hrdina-autor vypráví o chvílích následujících po překvapivém zisku ocenění Kniha roku 1999, se situace mění. Ve vyprávění o tom, jak v Praze propíjel první autorský honorář, který „ho pálil v kapse na prdeli“, a zároveň se mediálním samospádem stával literární celebritou, se vrací Landsmann, kterého známe z Pestrých vrstev. Syrový a vulgární, ale ne plochý. Landsmann, jehož knihy a život smysl číst má.

Landsmann, Ivan: Šestý smysl, nakladatelství XYZ, Praha, září 2008. 317 stran.
(povo)

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 1 (33), 24. 11. 2008.

(1. 11. 2008, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2222

Knihy redakcí prolistované (č. 34-35)

Redakce LitENek
( ina.maresova)

Příběh dvaceti čtyř hodin v životě Kristiny Kleinburgerové trošku rozpačitě balancuje na hraně mezi pubertální romancí o prvním sexu a líčením mentálního i politického dospění naivní sedmnáctileté Němky, která je nucena konfrontovat svou dosavadní životní perspektivu s realitou druhé světové války. Skloubit strasti a slasti baletního kurzu s židovskou otázkou a snahou bojovat za utlačované přímo u Vůdce zkouší právě komorní příběh Pavla Kohouta.
(im)

Kohout, Pavel: Hodina tance a lásky. Odeon 2008, 224 s.

Po čtenářsky úspěšném debutu Dva proti Říši přichází loňský vítěz Literární ceny Knižního klubu s překladem svého prvního románu z angličtiny. Na základě skutečné události vzniká napínavá špionážní koláž historických faktů a fiktivního příběhu sta britských parašutistů a jednoho radaru, obohacená o vedlejší linii z pohledu německého agenta. Nosnost Šulcových románů spočívá především v relativizaci pojmů Ti dobří - Ti zlí a rozostřování černobílého vidění známých událostí druhé světové války.
(im)

Šulc, Jiří: Operace Bruneval, Knižní klub 2008, 304 s.

Historický román ze 16. století vypráví o švédském králi Erikovi, jeho touze po moci a lásce ke krásné, leč neurozené Karin.
Erikovy osudy jsou spletité, zmítá se mezi porážkou a vítězstvím, mezi rozhodností a nejistotou. Jedinou jeho oporou je právě Karin, která se mu celá obětuje. Nemyslí na sebe, jen na svého krále a na jeho blaho. Odměnou za její péči a věrnost je královská koruna. Přinese jí štěstí, nebo jen utrpení, tak jako v případě krále?
Kniha je čtivá, ale není ničím výjimečná. Na můj vkus je zde až příliš dějových odboček, přičemž už od půlky je jasné, jak příběh skončí.
(simd)
Waltari, Mika: Bosá královna. Hejkal 2008, 248 s.

Řada sedmi úspěšných knih o kouzelníkovi jménem Harry Potter je u konce, ale Rowlingová nelení a využívá popularity svého smyšleného světa, aby podpořila děti, které to potřebují. Výnos z Bajek barda Beedleho poputuje na konto nadace Children’s High Level Group. Kniha, kterou z původních run přeložila Hermiona Grangerová, nás seznamuje s pěti nejznámějšími kouzelnickými pohádkami. Ty ale neslouží pouze k pobavení, ale díky poznámkách slavného ředitele bradavické školy Albuse Brumbála a dovysvětlujícím přípiskům autorky, jsou bajky studií o problematice střetávání mudlovského a kouzelnického světa. Pro příznivce Harryho Pottera jistě nepostradatelná příručka.
(vlas)
Rowlingová, Joanne K.: Bajky barda Beedleho. Překlad: P. Medek. Albatros, Praha 2008. 128 stran.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 2-3 (34-35), 12. 1. 2009.
(13. 12. 2008, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2318

Jiří Trávníček: Čteme?

Redakce LitENek
( ema.stasova)

V roce 2007 se uskutečnil reprezentativní průzkum zaměřený na čtenáře a čtení. Výsledkem tohoto průzkumu je publikace nazvaná prostě Čteme?
Ve čtyřech přehledně členěných kapitolách nás Jiří Trávníček seznamuje s nejen s výsledky terénního průzkumu, ale i s obecnými faktory, týkajícími se čtenářství. Zajímavé informace nejen pro knihomily, ale pro všechny, kteří by rádi věděli, jak na tom tedy české obyvatelstvo se čtením je.

(mar)

Trávníček, Jiří: Čteme? Host 2008. 208 stran.
(31. 3. 2009, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2401

Frank Kermode: Smysl konců

Redakce LitENek
( ema.stasova)

Jak lidská mysl zpracovává ve fikcích perspektivu konce?
To je spojujícím motivem přednášek Franka Kermoda, vydaných v knize Smysl konců. Na širokém spektru materiálu (od Bible, přes Shakespeara k básním Wallace Stevense) poukazuje na tendenci dávat koncům smysl, dávat chaosu řád. Kermode tyto přednášky pronesl v roce 1965. S blížícím se koncem milénia nabyla tato tematika znovu svou aktuálnost. A svou univerzálností je i na začátku milénia nového.

(mar)

Kermode, Frank: Smysl konců. Host 2008. 188 stran.
(31. 3. 2009, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2402

Steven Hall: Čelisti slov

Detektivka 21. století?

(had)
( eva.haderkova)

Dnešního čtenáře už záhada zamčeného pokoje nenadchne. Hall jej vyměnil za mysl postiženou zvláštní formou amnézie, která se v nepravidelných intervalech vrací.
Postupně se setkáváme s hrdinovým alter egem, které komunikuje pomocí dopisů a různých dalších signálů. Protipólem je psycholožka, se kterou alter ego vede "ideologický boj". Kniha je navíc oživena jakýmisi kaligramy, které zdatně zastupují ilustrace.
Pokud si potřebujete odpočinout, s touto knihou nesáhnete vedle.

Eva Haderková

Hall, Steven: Čelisti slov. Překlad: L. Nagy. Odeon, Praha 2008. 413 stran.
(15. 4. 2009, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2427

Cesta Pražským kruhem

(est)
( ema.stasova)

O generaci meziválečných pražských Němců neboli Pražského kruhu již bylo napsáno mnohé, ovšem reportér Reflexu Dan Hrubý a jeho publikace Cesta Pražským kruhem, vonící lesklým fotografickým papírem, nabízí pohled z jiné perspektivy.
Za pomoci pamětí, deníků, dopisů, ale také třeba policejních zpráv rekonstruuje, kudy Kafka, Brod, Meyrink a další kdysi kráčeli; snaží se například nalézt oblíbenou lavičku Mileny Jesenské na Letné či předobraz usedlosti pro Kafkův Zámek. Hrubého sugestivní jazyk občas sklouzne k patosu, nouze není ani o osobně zaujatá stanoviska, obzvláště vyjadřuje-li se k období totality. Je na čtenáři, zda mu tyto přešlapy odpustí. Vášeň, s níž odhaluje ducha zapadlých zákoutí, za to myslím stojí.

(est)

Dan Hrubý: Cesta Pražským kruhem. Nakladatelství XYZ, Praha 2009. 238 stran.

Cesta Pražským kruhem (zvětšit)

(19. 4. 2009, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2453

Winston Groom: Gump&Comp

(olga)
( olga.pavlova)

V roce 2008 vyšlo v Čechách pokračování dobrodružství možná nejznámějšího amerického blázna Forresta Gumpa.

Přestože se jedná o pokračování, kniha neztratila svoje kouzlo. Na stránkách románu se setkáme jak s již známými postavami: poručíkem Danem, opicí Sue nebo Jenny Currantovou, tak i s novými jmény. Každá kapitola knihy je zkomponována jako nové Gumpovo dobrodružství: stane se znovu fotbalovým hráčem, bude vylepšovat chuť Coca-Coly a nakonec – jak jinak – přijde k penězům a slávě.

(olga)

Groom, Winston: Gump&Comp. Překlad: Š. Pellar. XYZ, Praha 2008. 278 stran.

(22. 4. 2009, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2466

Gabriella Håkanssonová: Mozkoman

Kniha redakcí prolistovaná

(mar)
( marketa.holanova)

Hans Herman Gustavsson má jasno. Ve všem. Mimo to má Mozkomana, sídlícího v jeho vlastním mozku. Společně sepisují pojednání, ve kterých se se stejnou pečlivostí věnují problematice lidské existence jako nezbytnosti přiléhavého oblečení. Přesně vytyčenou životní cestu naruší zájezd do Indonésie, kde se Herman Mozkomanově nadvládě vzepře. Gabriella Håkanssonová kombinuje sci-fi s groteskou a v řadě pasáží výtečně pobaví. Na mnoha místech se ale vyprávění zcela vymyká kontrole, což ku prospěchu věci rozhodně není. Celkový dojem z Mozkomana je tedy poněkud rozpačitý.

(mar)

Gabriella Håkanssonová: Mozkoman. Překlad: A. Kuzmičová. Kniha Zlín, Zlín 2009. 188. stran
(18. 10. 2009, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2509

Andy Riley: Králíček sebevrah se vrací

Kniha redakcí prolistovaná

(dega)
( denisa.garciova)

A je to tady! Malý ušáček je zpátky a rozhodně nesedí ve své jamce, natož aby spal.
Nakladatelství Paseka se nám, příznivcům malého sebevraha, rozhodlo udělat předčasné Vánoce a na pultech v knihkupectví se tak vedle dotisku Králíčkových sebevražd objevilo i pokračování, tentokrát v jedovatě zeleném obalu. A králíček a jeho kumpáni jsou stále ve formě. Jsou neúnavní a touží zemřít. Jejich metody jsou někdy vskutku skandální. Neštítí se ničeho, mají dost odvahy a vecpou se snad úplně všude – od Pána prstenů a Harryho Pottera až po Terminátora. Přijdete si na své – vzduchem budou lítat sněhobílé králičí kousíčky.
(dega)

ukázka z knihy A. Rileyho Králíček sebevrah se vrací

foto: denisa.garciova

Riley, Andy: Králíček sebevrah se vrací. Paseka, Praha – Litomyšl 2008. 86 stan.

(3. 11. 2009, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2543

Petlan, Ivan: Muž z Acapulca

Kniha redakcí prolistovaná

(dega)
( denisa.garciova)

Na sklonku loňského roku vyšla útlá sbírka limeriků Ivana Petlana. Tato hravá poetická forma proslavená Velkou knihou nesmyslů Edwarda Leara (1846) není českým čtenářům nijak neznámá (díky překladům A. Přidala, či J. Vladislava). Petlanovy básně by se v duchu jeho oblíbené formy daly shrnout následovně:

Muž z Acapulca

(zdroj: www.kosmas.cz)

foto: denisa.garciova

Copak je to limerik?
Je to forma, co chce cvik.
Petlanovy limeriky
připadaj´ mi jako fíky –
šťavnaté a celkem šik.

Kostrbaté poetiky
jsou však některé ty fíky.
Z Acapulca do světa –
toť limerická osvěta.
Stačí jednou… pak ne, díky!

(dega)

Petlan, Ivan: Muž z Acapulca. Druhé město, Brno 2009. 90 stran.

(7. 3. 2010, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2665

Nostalgie, kavárna a štrúdl

Střední Evropa jako pojem a problém v antologii Jiřího Trávníčka

Eva Marková
( eva.markova)

Brněnské nakladatelství Host vydalo ojedinělou publikaci týkající se střední Evropy jako fenoménu kulturního, geopolitického i historického. Kromě textů 47 autorů v této (i na pohled velmi krásné) knize najdeme bohatý obrazový doprovod.

Trávníčkova antologie je rozdělena na tři části, k nimž jsou pak přiřazeny ještě dva apendixy (jeden má podobu anotované bibliografie textů o střední Evropě, druhý uvádí 50 klíčových pojmů týkajících se střední Evropy, např.: Kocourkov, maloměsto anebo Osvětim). Úvodní a závěrečnou kapitolu knihy sepsal editor.
První část knihy se zabývá střední Evropou jako fenoménem geopolitickým a historickým. Trávníček však upozorňuje na to, že oddělit v tomto prostoru historii, politiku a kulturu čistým, jakoby chirurgickým řezem není možné. V první části knihy najdeme např. text maďarského historika a politika Istvána Bibó anebo úvahu Karla Schlögela o německo-německém smíření.
Ve druhé části antologie přichází ke slovu středoevropská kultura, literatura a její „oblíbená“ témata: humor, exil, hospoda,… Mezi autory vybraných textů najdeme Magrise, Jančara či Karla Kosíka, velmi zajímavý je přepis panelové diskuse spisovatelů z Druhé wheatlandské konference o literatuře, jež se konala v Lisabonu.
Třetí část, již tvoří pouze jeden text - studie Jiřího Trávníčka, je víceméně servisní, pokouší se podat vývojový přehled toho, jak „koncept střední Evropy procházel dějinami.“ (str. 242)
Kniha nepřináší jednoznačnou odpověď na to, co je to střední Evropa, kde se vzala a jaká je (jestli vůbec). Možná přináší více otázek než odpovědí… Není ani klidným čtením, naopak je to četba velmi adrenalinová. A jsem ráda, že se do jejího sestavení Trávníček pustil, protože mi taková publikace na středoevropském knižním trhu opravdu chyběla.

Eva Marková

V kleštích dějin. Střední Evropa jako pojem a problém. (ed.: J. Trávníček) Host, Brno 2009. 344 stran.
(10. 4. 2010, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2760

Jan Hajšman: V Drápech bestie – Vzpomínky na Buchenwald

Kniha redakcí prolistovaná

(dega)
( denisa.garciova)

Kniha Jana Hajšmana, českého publicisty a spisovatele, popisuje prostředí koncentračního tábora Buchenwald velmi věrně, neboť tam jako protektorátní vězeň strávil šest let (podzim 1939 – jaro 1945). Novinářské oko je na vzpomínkové próze znát – podrobné popisy pozorovatele velmi zajímavě vykreslují svébytný „život“ v táboře, přísný režim i nenávist nejen vůči židům mající oporu v nacistické ideologii. Kniha je doplněna fotografiemi z Hajšmanova archivu, rejstříkem českých vězňů a závěrečnou rekapitulací, kde je číselně vyjádřen a shrnut „úhrn akce“. Kniha je čtivá, autentické vzpomínky Jana Hajšmana nám tak znovu přibližují hrůzy koncentračních táborů.

(dega)
Hajšman, Jan: V drápech bestie – Vzpomínky na Buchenwald. x.y.z, Praha 2010. 401 stran.
(28. 4. 2010, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2775

Věnováno Praze

Ripellinův velkolepý dar životní lásce – české metropoli

Petr Nagy
( petr.nagy)

Italský básník, esejista, pedagog a překladatel, Angelo Maria Ripellino (1923-1978), byl rovněž horlivým propagátorem české kultury – důkazem toho je i jeho kniha Magická Praha z roku 1973. Krátce nato byla přeložena do češtiny (exilové nakladatelství Index), u nás však mohla vyjít až v roce 1992. Nyní Argo přináší nové vydání, obohacené o černobílé fotografie pražských zákoutí a zkorigovaný poznámkový aparát.
Ripellinův esejistický text je impozantním vyznáním lásky Praze – starobylému městu pamatujícímu hvězdnou slávu i propastné pády. Erudovaný autor, jehož styl se vyznačuje barvitým jazykem a až básnickou obrazností, sestavuje z historických a uměleckých střípků působivou mozaiku (či snad arcimboldovskou koláž) české metropole a jejích proměn v průběhu staletí. Před očima čtenářů defilují zajímavé osobnosti i rozmanité motivy spjaté s Prahou, mezi nimiž se nejčastěji objevují (a přebírají tak roli našich imaginárních průvodců) Kafka, Meyrink, Karásek ze Lvovic, Kisch, Hašek, Holan, Nezval nebo Seifert.

Magická Praha je umělecky hodnotným a nadmíru poučným důkazem Ripellinova hlubokého vztahu k tomuto městu i českému národu vůbec, vztahu, který byl násilně zpřetrhán sovětskou okupací a nuceným odchodem italského bohemisty.

“Tohle není žádný bedekr, panstvo, třebaže se tu obrazy vltavského města střídají jako sestavy barevných sklíček v kaleidoskopu, sotva malinko zatřepete tubusem. (…) Můj průvodce Prahou je kniha nesouvislá, vykolejená, roztříštěná, psaní v nejistotě, v soužení a beznaději, s neutuchajícím váháním, s palčivou lítostí, že všechno neznám, že všechno nepostihnu, protože takové město, i když se má stát pouze jevištěm zamilovaných procházek, je věc zatracená, těkavá, přesložitá.” (s. 27)

Petr Nagy

Ripellino, Angelo Maria: Magická Praha. Překlad: Alena Hartmanová a Bohumír Klípa. Argo, Praha 2009. 340 stran.
(25. 9. 2010, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2826

Sex for dinner, Death for breakfast

Bondovská knižní série nyní vychází v XYZ

Gabriela Romanová
( gabriela.romanova)

Nakladatelství letos pokračuje ve vydávání románů o agentovi s dvojitou nulou. V roce 2006 ho odstartovala vůbec první kniha, kterou Ian Fleming tomuto hrdinovi věnoval – Casino Royale, která se svezla na vlně antagonického přijetí nového Bonda uvedeného ve stejný rok do kin. Ať už skalní vyznavači elegantního Conneryho, nebo naopak zastánci robokopického Craiga mohli vyzdobit svoje knihovny novou akční obálkou s Danielovým buldočím výrazem na přebalu.
Dále dosud vyšlo devět z celkem třinácti bondovských románů, ovšem oproti prvnímu v jiné grafické úpravě a nikoli v chronologickém pořadí. V roce 2007 Žít a nechat zemřít a Moonraker, 2008 to byly Diamanty jsou věčné a série kratších povídek Velmi důvěrné, loňský rok přinesl Srdečné pozdravy z Ruska a V tajné službě Jejího Veličenstva. Letošek je věnován Muži se zlatou zbraní a Thunderballu. Jedná se vlastně o přetisk edice nakladatelství Delfín, které u nás romány vydávalo v devadesátých letech.

Bondovi jde o život ve všech dílech série, když se snaží překazit praktiky zločinců s nejrůznějšími úchylkami. V Srdečných pozdravech z Ruska to ale není 007, kdo se jako první vrhá katovi pod nůž, aby zamezil jeho řádění. Kat přichází za ním a jeho cílem je zlikvidovat Jamese Bonda. Ruská špionážní organizace tak chce zasadit smrtelnou ránu britské tajné službě. I když jsou nasazeny hned dvě osudové ženy a každá z úplně jiného těsta – Taťána je ta na svádění, zatímco ve skřetím těle Rosy Klebb by se živé krve nedořezal - čtenář si přes bezvědomí, do něhož hrdina v závěru knihy upadá, může být jistý, že do dalšího dílu zůstane zachován a neporušen.

„Musíme najít cíl, který by splnil naše požadavky. Nemají tam někoho, kdo je považován za hrdinu té organizace? Někoho, kdo je obdivován, a jehož potupná likvidace by vyvolala hrůzu? Mýty stojí na hrdinech a jejich skutcích. Copak nikoho takového nemají?“ […] Rozpačité ticho přerušil plukovník Nikitin z MGB.“ Je tam nějaký Bond,“ řekl váhavě. (str. 56)

Fleming, Ian: Srdečné pozdravy z Ruska. Překlad: Ivan Němeček. XYZ, Praha 2009. 291 stran.

gr

Srdečné pozdravy z Ruska (zvětšit)

(21. 10. 2010, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2829

Divné věci nemohou být normální

Wormsův svět Petra K.

Olga Pavlova
( klara.zindulkova)

Jak autor sám přiznává, jde o pokus napsat knihu pro děti. Pro jak staré dětí je kniha Petra K. Wormsův svět? Pro nejmenší být nemůže, má pro tento věk mnoho stránek a nepochopitelných, ale zároveň krásných obrázků. Pro dětí školního věku, to také nepůjde, je tam příliš vážných motivů. Pro pubertální mládež opět ne. Wormsův svět je román pro dospělé děti, které nepřestávají snít, ale chápou, že svět není natolik jednoduchý a rádi řeší své „vážné“ problémy v říši snění a dobrodružství.

Olga Pavlova

Petr K.: Wormsův svět. Druhé město, Brno 2009. 302 stran.

(14. 3. 2011, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2993

Zápisky o naších životech

Zápisky z tureckého bordelu Philipa Ó Ceallaigha

Olga Pavlova
( klara.zindulkova)

Povídková sbírka Zápisky z tureckého bordelu vznikala dlouhou dobu, přesto to autorův styl nijak nepoznamenalo. Naopak je cítit promyšlenost a přesvědčivost monologů a dialogů. Mladý spisovatel Philip Ó Ceallaigh za postavy zvolil obyčejné lidé: taxikáře, osamocené obyvatele sídlišť nebo studenty. Jsou to lidé, kteří žijí kolem nás a mají svůj „málo významný“ příběh. Jejich životy jsou smutné zápisky z bordelů našich osudů, ale pro někoho těch pár řádek nebo stránek je celý život, velmi významný příběh konkrétního jedince.

Olga Pavlova

Philip Ó Ceallaigh: Zápisky z tureckého bordelu. Překlad: Pavla Horáková, Viktor Janiš. Kniha Zlín 2009. 288 stran.

(14. 3. 2011, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2994

Viola Fischerová: Zádušní mše za Pavla Buksu

Zápisky ze života a smrti

Hana Hudečková
( hana.hudeckova)

Na konci roku 2010 vyšla Viole Fischerové (která byla ve stejném roce udělena cena Magnesia Litera) v brněnském nakladatelství Druhé město básnická sbírka. Tato sbírka vychází již podruhé, její první vydání starší více než patnáct let, i když samotný text sbírky vznikl mnohem dříve. V souvislosti s úmrtím Violy Fischerová je graficky upraven název „Zádušní mše za Viola Fischerová Pavla Buksu“.
Dílo Violy Fischerové připomíná deník, ve kterém jsou zachycovány její pocity a nálady. Básně jsou někdy prokládány zápisky ze snů. Při pročítání poezie je z ní cítit nejen žal a hluboký smutek, ale také mnohá láska a naděje. Stejně jako krátké prozaické pasáže nazývané „Můj sen z …“ , působí snově i jednotlivé básně.
Odchod a ztráta milované bytosti, která je nenávratně pryč – pocity, které autorka líčí ve svých řádcích působí velice intenzivně. Její dílo je prostoupeno všedností i civilismem, všudypřítomná je naděje. Přestože se jedná o žalozpěv, chybí temná stránka nebo její náznaky vůbec. V podstatě se jedná o její vzpomínky a doteky, které ač jsou jemné svými slovy, ukazují se být silné svým prožitkem. Snaží se zachycovat velmi prchavé myšlenky, okamžiky a pocity, které s sebou přináší vzpomínku na zesnulého manžela.
Jak napsal v doslovu Pavel Švanda: „ Ale vyděluje se z dnešních literárních konvencí tím, že dává výraz všemu jinému, jen ne hře na život. Zádušní mše za Pavla Buksu jsou právě výpovědí o jistém zvláštním druhu ticha.“
A právě tento zvláštní druh ticha je pro sbírku básní Violy Fischerové příznačný. Tiché čtení tichých slov, a přece čtenáři mnoho poví tomu, kdo jim naslouchá. Ponoří-li se čtenář do tohoto krátkého, ale přece krásného textu, může pocítit a prožít část života autorky.

Hana Hudečková

Fischerová, Viola: Zádušní mše za Pavla Buksu. Brno: Druhé město 2010. 84 stran.

ViolaFischerová: Zádušní mše za Pavla Buksu

zdroj: www.druhemesto.cz

foto: hana.hudeckova

ViolaFischerová: Zádušní mše za Pavla Buksu (zvětšit)

(19. 3. 2011, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3014

Sarah Watersová: Špičkou jazyka

Kniha, kterou nebudete chtít jen prolistovat

Eva Haderková
( klara.zindulkova)

Po nenápadném začátku v malé anglické vesnici v Kentu, která žije především sběrem ústřic, se i s hlavní hrdinkou přesuneme do Londýna, do vysoké společnosti i mezi úplné ztroskotance. Nejlepší na celé knize je to, že nikdy nevíte, co vás dál čeká.

Nancy je mladé děvče, většinu svého života strávila čištěním ústřic v kuchyni rodinné restaurace a jejím největším povyražením jsou občasné výlety do kabaretu ve městě. Tam také potká Kitty Butlerovou – herečku s krátkými vlasy, která vystupuje v pánském kostýmu. Je uchvácená čistou, téměř dětskou zamilovaností, která ji nakonec dovede k odjezdu do „velkého světa“ právě s Kitty. Jejich vztah se z platonického stává intenzivně mileneckým. Bohužel Kitty se s touto skutečností vypořádává hůř než Nancy a rozhodne se provdat za svého divadelního agenta. Nancy to naprosto zlomí a vrhá se do londýnských ulic.
Projde si dráhou prostitky, na ulici si ji vyhlédne bohatá panička, které dělá téměr otroka. Po této epizodě jí začne „chybět vzduch“ a utíká zpátky do ulic velkoměsta. Dostane se do atypické rodiny, kde najde lásku jedné slečny a na konci knihy to vypadá, že budou žít šťastně až do smrti.
Román Sarah Watersové je zasazen do viktoriánského období z jednoho prozaického důvodu – autorka si ve své diplomové práci udělala k této tématice důkladnou recenzi. Špičkou jazyka je autorčina beletristická prvotina – a to rozhodně zdařilá. Jak sama autorka říká, nebojí se příběhu, a to je pro dnešního čtenáře příjemná změna. Je to kniha odpočinková, jako stvořená pro horké prázdninové dny. Ale ani jarní trávník nebude pro četbu dehonestujícím prostředím.

Eva Haderková

Watersová, Sarah: Špičkou jazyka.Argo, Praha 2010. 510 stran.

(29. 3. 2011, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3023

Anna Gavalda: Člověk není nikdy úplně šťastný

I dospělí potřebuji výchovnou

Darina Jíchová
( dominik.melichar)

Pokud si chceme labužnicky pochutnat na dalším románu oblíbené francouzské autorky, zřejmě si trošku pochroumáme chrup. Naservírovala nám totiž pořádnou a výrazně tužší porci, než jsme u ní zvyklí. Není tedy lehké onu přičmoudlou směs vztahů rozkousat. Závěrečný dezert však naše chuťové buňky příjemně polechtá.

Anna Gavalda: Člověk není nikdy úplně šťastný (zvětšit)

Hlavním hrdinou je sedmačtyřicetiletý Charles Balanda. Vytížený pařížský architekt, který si stěží najde čas na svou dospívající dceru Mathildu a se ženou Laurence již udržuje kontakt spíše sporadicky. Zdánlivě poklidný život mu však rozhodí zpráva o smrti Anouk, matky jeho přítele z dětství. Charles se vydává po jejích stopách, a s tím, jak odhaluje tajemství její minulosti, se sám jen zamotává do sítě komplikovaných vztahů. Chvílemi se až zdá, že z tak slepé uličky již neexistuje východisko.

Ale A. Gavalda nenechává své oblíbence, kteří si nás získají, ať jsou to třeba i pekla zplozenci, strádat příliš dlouho. A tak i tento zbloudilý „velkoměšťák na vesnici“, navíc v jakémsi „charlesově vidění“, přeci jen chytí své štěstí za pačesy, přestože k němu přišel „jak slepý k houslím“.

Kniha se dělí na čtyři části, každá nás zavádí do jiné etapy Charlesova života. Vyprávění svým spádem připomíná řeku. Chvílemi pádlujeme v klidných vodách bez vzruchu. Necháváme se unášet proudem slov a uklimbat ke zdánlivé spokojenosti, možná snad dokonce i zíváme, tohle je nuda… A pak – střih. Šok, zvrat, první peřej. Bez jakéhokoliv varování jsme vtaženi do víru událostí, takže nezbývá než zmobilizovat poslední zbytky pozornosti a ujasnit si, kdo je kdo, a kam jsme to proboha zabloudili. Jak rafinované! Právě tyto okamžiky nás nutí pokračovat dál, až do konce, kdy „nezůstane ani oko suché“.

Autorka si velice ráda - a poněkud netradičním způsobem – s příběhem pohrává. Dává jasně najevo, že jen ona má to výsadní právo rozhodovat o životě a smrti hrdinů. Že jen ona smí tahat za nitky jejich osudů a manipulovat s nimi jako s figurkami na šachovnici. Zároveň se ale i pateticky obrací na nás: „Byl to náš hrdina…“ Tuto zvláštní „my-formu“ však využívá jen zřídka a spíše k jakémusi ozvláštnění. Zcela upřednostňuje „er-formu“. Přesto si občas dovolí i jiné úlety: např. sama si své tvůrčí snažení statečně okomentuje a naznačí možné vývojové fáze děje. Chvílemi také svého hrdinu oslovuje i ve zvláštní „ty-formě“. Na některé situace pohlíží jeho očima - v tomto případě se nebojí ani „ich-formy“. Takové postupy však orientaci v textu spíše znesnadňují.

Autorčin styl je hodně svérázný. Nebojí se originálních a netradičních přirovnání, také hojně využívá narážek a odkazů na jiná literární díla. Líčení prostředí, hlavně krajiny a přírody, působí plasticky a věrohodně, skoro jako bychom se v místě přímo nacházeli.

Dialogy vyvolávají až dojem autentického záznamu: mnoho zůstává nevyřčeno, typické jsou elipsy, zámlky, nedokončené výpovědi, nejasné náznaky. To klade poměrně vysoké nároky na naši pozornost, ale zároveň i rafinovaně zvyšuje napětí

Některá slova, občas i věty a celé odstavce, jsou v angličtině. Ačkoliv tak výtečně vystihuje odlišnosti některých postav (abychom si zvlášť uvědomili, že jeden z hrdinů není francouzský rodilý mluvčí), může to nepříjemně zkomplikovat porozumění.

Autorčin jazyk je přirozený, hovorový a lidský. Nehraje si na uhlazenost, nebojí se vulgarismů. Vhodně charakterizuje myšlenkové rozpoložení postav, využívá slang i mluvenou řeč, typickou např. pro dospívající mládež.

Můžeme si také povšimnout zvláštního rozdělení mužských a ženských rolí. Ženy působí silným a vyrovnaným dojmem, jsou sebevědomé, osobité a svérázné. Muži se životem potácejí hůře, jsou bezradní, nerozhodní, prázdní, vyčerpaní minulostí, a je pro ně těžké začínat znova. Pokud se k tomu odhodlají, jejich pohádkové putování jim přinese nečekané naplnění. My si možná zameteme ve vlastní dušičce a položíme si znepokojivou otázku: dokážeme i my být ještě šťastni?

Darina Jíchová

Gavalda, Anna: Člověk není nikdy úplně šťastný. Překlad: D. Melanová. Praha. Mladá Fronta 2009. 535 stran.
(16. 4. 2011, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3064