WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.

Litenky

Viola Fischerová: Zádušní mše za Pavla Buksu

Zápisky ze života a smrti

Hana Hudečková

Na konci roku 2010 vyšla Viole Fischerové (která byla ve stejném roce udělena cena Magnesia Litera) v brněnském nakladatelství Druhé město básnická sbírka. Tato sbírka vychází již podruhé, její první vydání starší více než patnáct let, i když samotný text sbírky vznikl mnohem dříve. V souvislosti s úmrtím Violy Fischerová je graficky upraven název „Zádušní mše za Viola Fischerová Pavla Buksu“.

Dílo Violy Fischerové připomíná deník, ve kterém jsou zachycovány její pocity a nálady. Básně jsou někdy prokládány zápisky ze snů. Při pročítání poezie je z ní cítit nejen žal a hluboký smutek, ale také mnohá láska a naděje. Stejně jako krátké prozaické pasáže nazývané „Můj sen z …“ , působí snově i jednotlivé básně.

Odchod a ztráta milované bytosti, která je nenávratně pryč – pocity, které autorka líčí ve svých řádcích působí velice intenzivně. Její dílo je prostoupeno všedností i civilismem, všudypřítomná je naděje. Přestože se jedná o žalozpěv, chybí temná stránka nebo její náznaky vůbec. V podstatě se jedná o její vzpomínky a doteky, které ač jsou jemné svými slovy, ukazují se být silné svým prožitkem. Snaží se zachycovat velmi prchavé myšlenky, okamžiky a pocity, které s sebou přináší vzpomínku na zesnulého manžela.

Jak napsal v doslovu Pavel Švanda: „ Ale vyděluje se z dnešních literárních konvencí tím, že dává výraz všemu jinému, jen ne hře na život. Zádušní mše za Pavla Buksu jsou právě výpovědí o jistém zvláštním druhu ticha.“

A právě tento zvláštní druh ticha je pro sbírku básní Violy Fischerové příznačný. Tiché čtení tichých slov, a přece čtenáři mnoho poví tomu, kdo jim naslouchá. Ponoří-li se čtenář do tohoto krátkého, ale přece krásného textu, může pocítit a prožít část života autorky.

Hana Hudečková

Fischerová, Viola: Zádušní mše za Pavla Buksu. Brno: Druhé město 2010. 84 stran.