Studentské studie

Jednou z nejznámějších knih Oty Pavla je Smrt krásných srnců. Soubor původně devíti povídek, který poprvé vyšel v roce 1971 a o nějž v následujících řádcích půjde především. Od začátku v něm chyběla povídka Běh Prahou, kterou cenzura vyřadila pro její protisocialistické vyznění. Stala se ovšem ihned legendou a byla jednou z nejvyhledávanějších povídek v samizdatu. Stejný osud postihl i povídku Prase nebude, kterou úřady zakázaly od druhého vydání sbírky v roce 1973. Kromě dvou povídek z doby válečné (Smrt krásných srnců a Kapři pro wehrmacht) jsou všechny tematicky směřovány k podnikavosti Pavlova otce. V mládí dobrodruh, který se dostal až do Afriky a který se i po svatbě s Hermínou, matkou všech svých dětí, často pouštěl do bláznivých obchodů a záletů k jiným ženám.

„Kočky byly všude. Sloužily jako zabezpečovací zařízení proti myším a vedly vlastní nezávislý život. Jsou požitkářky pohodlí a často, když jsem ošetřoval hlavu krávy, našel jsem v žebřinách na seno uhnízděnou kočku s koťaty. Za mrazivých zimních dnů je neodolatelně vábila teplá kapota mého auta. Jakmile jsem přistál na dvoře, huplo na auto pár koček. Když jsem pak odjížděl, skvěl se každý centimetr vyhřáté kapoty otiskem zablácených tlapiček.
Také myslím na podivné názory, které mívají lidé o kočkách. Že to jsou sobecká stvoření, projevující lásku a oddanost jen v situacích, které jim jsou ku prospěchu, stvoření neschopná bezvýhradné psí lásky. Že jsou do sebe uzavřené, hledí si pouze vlastních zájmů. Nesmysl! Moje kočky něžně otíraly své obličejíčky o mé tváře a jemně se mě dotýkaly pacičkami se zataženými drápky. To je, podle mne, projev lásky.“ (Herriot, 2010)

V české kultuře existuje proud, reprezentovaný skupinou lidí rozličných profesí, kteří minimálně posledních dvacet let totality udržovali kontinuitu svobodné české písňové a zčásti i poetické tvorby. Tento proud byl jednou z mála eventualit oproti oficiální kultuře a měl nezastupitelnou reflektující, vysvětlující a jednotící úlohu v letech 1968 i 1989. Tímto fenoménem je česká folková píseň a mým záměrem je představit jej v kontextu nesvobodné i svobodné doby. Ze všeho nejdřív je však třeba zapátrat, nakolik je tento fenomén vůbec teoreticky a kriticky reflektován – a čí je to vlastně úkol.

Úvod

Už titul souboru Ricoeurových statí Život, pravda, symbol napovídá, čeho se týkají, co Paul Ricoeur považuje za nejdůležitější. Pokud bych měl knihu nazvat já, zvolil bych pravděpodobně mezi životem a pravdou, symbolem pomlčku nebo dvojtečku. Život je pro Ricoeura hyperonymem pro pojmy pravda a symbol. Pravda život determinuje, symbol je dokonce součástí, jakýmsi plátkem cibule živ