Existuje spousta lidí, kteří píšou blog na pokračování. A také existovalo (a existuje) mnoho spisovatelů, kteří psali román po částech – například do novin. Zde se tyto dva jevy spojily a zajímavé je navíc to, že vzniklý útvar dostal od svého tvůrce vlastní název: blogoromán.

Do příběhu nás uvádí kátké líčení epizody s nalezením cizího mobilu, který se ukáže být dokladem něvery svého majitele. V pokračováních se seznamujeme s dalšími osudy nálezců a s jejich a autorovým pohledem na některé otázky související se vztahy a problémy dnešní doby, jako je například již zmíněná nevěra, přátelství, stárnutí a samota, ale třeba i interrupce, s níž se nemůže vyrovnat hlavní hrdinka, jinak vysoce emancipovaná žena.

Román Slib, že mě zabiješ ve své současné knižní podobě patří do oddechové literatury, a ačkoli se vyznačuje na svůj žánr nezvykle vysokou kvalitou, nehodnotila bych ho jako nijak převratný. Avšak Martinu Fendrychovi se na blogu podařilo vytvořit dokonalou iluzi právě probíhajícího děje. Čtenář, který se každý týden dostává k jedné části příběhu a věří tomu, že pokračování ještě není vytvořené (a nejedná se pouze o rozstříhaný román), je zvědavý dvakrát: Jednak jako při čtení napínavé knihy (a napětí se jí nedá upřít) a jednak jako při sledování reality show. Zdání autenticity ještě podporuje jednoduchý, ale účinný trik: nespisovná čeština.

Nemusíme pátrat po tom, zda si autor celý příběh o vědkyni Věře a jejích milencích vymyslel, nebo se skutečně stal, ale může nás zajímat to, že pro většinu čtenářů byl toto nejpalčivější problém. Copak na tom záleží?

Markéta Jakešová

Fendrych, Martin: Slib, že mě zabiješ. Blogoromán. Argo, Praha 2009. 289 stran.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 5 (43), 13.5. 2010.