Necháme teď stranou gigabajty růžových blogísků i seriózní a odborné blogy a klikneme na ty, které by se daly označit jako literární. V poslední době se totiž začalo objevovat čím dál více knih, jejichž rodištěm je právě virtuální prostor.

Klasický scénář: píšete si už delší dobu blog a v komentářích pod příspěvky vám pravidelně tleskají smajlíci vašich přátel. Ti pošlou link na váš blog svým přátelům… A najednou se stanete výsledkem magické rovnice „znají mě lidé, které neznám“ – jste známý, což je už jen krůček a půl od slávy! Tím podstatným krokem je objevení vašeho blogu nakladatelstvím, které se rozhodne vydat ho v knižní podobě. Díky takovému blogu ze sebe můžete udělat tajemnou legendu (Ostravak Ostravski), vdát se (Expanze na Mars) nebo se prostě stát „opravdovým“ spisovatelem.

Otázkou nejprovokativnější zůstává, nakolik můžou fungovat texty psané primárně na blog v papírové podobě. Text na internetu se musí klikajícímu čtenáři zakousnout do krku, aby byl ochoten dočíst ho až do konce a nepohřbil váš blog červeným křížkem v pravém rohu. Musí ho donutit kontrolovat vaši stránku nejlépe každý den s napětím, jak to nakonec dopadne s tou holkou, kterou už měsíce balíte, a jak s těmi, které cestou za Vysněnou potkáváte. Podstatnou část kouzla blogu možná knižní vazba zadusí a tiskařská čerň odhalí spoustu chyb, kterých si mezi kontrolou mailu a psaním vtipného statusu na Facebooku nikdo nevšimne.

Tato otázka se dá samozřejmě položit i obráceně: bude někdo číst „papírové“ texty na internetu? Nobelovou cenou ověnčená spisovatelka Elfride Jelineková se rozhodla publikovat svůj poslední román Zášť pouze na svých webových stránkách. Jste ochotni sednout si s kávou k počítači a několik hodin „listovat“ myší?

A poslední otazník závěrem: měli bychom vůbec míchat papír a internet dohromady? Nejsou to náhodou dva svébytné světy se zcela odlišnými pravidly?

Karolína Demelová

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 5 (43), 13.5. 2010.