Stránky, na kterých můžete svá dílka předvést, jsou většinou zařízeny tak, že se zdarma zalogujete a pak už můžete vesele vkládat, co se vám zlíbí. Prostor se dává poetům, prozaikům i publicistům. Na novém literárním serveru Bohemúza (spuštěn loni v květnu) můžete dokonce publikovat i drama. Většina portálů připravuje pro své virtuální autory i soutěže typu Literární talent roku (Pište-Povídky.cz), Mistrovství ČR v amatérském tvůrčím psaní (SASPI) nebo Povídka roku (Písmák).

Při pročítání amatérských dílek jsem se leckdy bavil, leckdy jsem otráveně přešel na jinou stránku. Nevýhodou zkrátka je, že tu vedle skutečných talentů hnízdí stovky grafomanů a není žádná možnost, jak je selektovat. Zbývá tak spolehnout se na komentáře a hodnocení, která mohou uživatelé udělovat ke každému počinu.

Kromě výše zmíněných existují i místa, kde funguje jistá míra redakce a kde záleží na konkrétních lidech, jestli „vás“ vyvěsí, nebo ne. Asi nejznámějšími jsou A tempo revue, věnující se zejména současné hudbě (můžeme tu tak číst recenze, reportáže nebo kritiky koncertů vážné hudby a všeho, co s tím souvisí) a současné poezii nebo Psí víno, zaměřené hlavně na aktuální dění v poezii, které dokonce vychází i v tištěné verzi.

Současná doba je zkrátka více nakloněná těm, kdož touží vyniknout ve slovesném umění, než jak tomu bylo kdykoli předtím. A množství lidí, které tak činí, jen potvrzuje, že šuplíky už dávno nejsou v módě. Stále však zůstává pravidlem, že ta nejlepší díla objeví až čtenáři.

Dominik Melichar

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 5 (43), 13.5. 2010.