Když se řekne jídlo ve fantasy…

Fanoušek Pána Prstenů začne líčit hobití stravovací návyky, podrobně popisovat výrobu elfského cestovního chleba lembas a celou přednášku ukončí větou v elfštině, které nebudete rozumět.

Zastánce cyklu Dragonlance (nebo Dračí kopí, chcete-li) začne básnit o Otikových kořeněných pečených bramborách.

Milovník české fantasy si dozajista vzpomene na legendární Návštěvníky a jejich amarouny (strava v podobě želatinové hmoty, která mění tvar podle chuti strávníka).

Rádoby student školy čar a kouzel v Bradavicích spustí ódu na hodokvas ve Velké síni, Prasinky a Medový ráj.

Příznivec Písně ledu a ohně, se vás nejprve otáže, zda byste na Železném trůně viděli raději Starky, Lannistery nebo Targaryeny (popřípadě nějaký jiný rod ze Západozemí) a podle toho vás nasměruje na kuchyni severskou nebo jižanskou. Pokud prozatím neupřednostňujete ve válce o trůn žádný z rodů (připravte se na pohrdavý pohled) budete odkázáni na webové stránky The Inn at the Crossroads, kde vám bude ve více než dvou tuctech receptů představena kuchyně celého kontinentu (i s obrázky).

Vyznavači Zeměplochy před vás s potutelným úsměvem předloží Kuchařku Stařenky Oggové. Udělají pár košilatých vtipů na zákusky typu jahodový klátil nebo čokoládové vytržení. Pak odkudsi z hlubin své knihovny vytáhnou Radost z bašty (123. vydání), třikrát vás ujistí, že se jedná doopravdy o recepty, decentně si odkašlou, lehce zrudnou a potichu dodají: „A o kuchařské historky.“ (Kuchařské historky to v podstatě jsou, protože se odehrávají v kuchyni, ale…)

Ať už je vaším (fantasy) životním mottem „Jeden prsten vládne všem, jeden jim všem káže“ nebo se obáváte že „Přichází zima“ nikdy nepřehlédnete originální kuchyni, kterou autoři krmí své hlavní hrdiny. Bez chlebu lembas (elfského cestovního chleba s vysokými nutričními hodnotami) by Frodo se Samem asi těžko podnikl cestu do temného Mordoru a zachránil celou Středozem. Svět Harryho Pottera by ztratil své kouzlo bez máslového ležáku, čokobomb, pepřových kapslí, odvaru z chejru, rybízového rumu, gumových slizáků a Bertíkových lentilek tisíckrát jinak. Hrdinové George R. R. Martina a jeho cyklu Píseň ledu a ohně by neoslavovali vítězství bez polévky z hovězí oháňky, podzimní zelenino-zázvorové polévky, medového kuřete a koláče z vepřového masa a khalasar královny Daenerys by necestoval přes celý kontinent bez nasoleného koňského. Zeměplocha Terryho Pratchetta by nebyla to pravé ořechové bez jakazačistánského karí, cucavých pochoutkových krys na špejli, eňoňůňo Ňamky s eňoňůňo uhňahňanou omáčkou Ňamňam a trpasličího chleba, jenž lze použít k prodeji i nákupu, obřadním účelům a v případě nouze i jako zbraň.

Každý čtenář fantasy totiž ví, že bez perfektního zásobování by nedocházelo k velkolepým bitvám a bez dobrého hostince u cesty by skupina odvážných, na jejichž bedrech visí osud celého známého světa, jen těžko snášela útrapy cest. Před bedlivým čtenářem tak autoři rozprostírají zatím neznámý svět cizokrajných kuchyní, který je dozajista stejně pozoruhodný jako svět fantasy hrdinů.

„This book will make you hungry!“ hlásá obal knihy Silver Phoenix: Beyond the Kingdon of Xia od Cindy Pon. Jde o poněkud troufalé, leč pravdivé tvrzení. Doporučení všem případným čtenářům: Při četbě této knihy si pečlivě zaznamenávejte názvy jídel a až dočtete, navštivte nejbližší čínskou restauraci. Doopravdy to stojí za to.

Silvie Strachotová