Popularizace médií ještě na přelomu devatnáctého a dvacátého století pokládala otázku, jestli se nesetře hranice mezi čtenářem a autorem. Vznik velkého počtu časopisů dovolil téměř každému být autorem jakéhokoli psaného útvaru.

Dnes v době rozšíření internetu tento problém nezní tolik aktuálně, každý na svém blogu nebo fóru může být autorem čehokoli. Zároveň nepřestala vycházet krásná literatura v knižní podobě, psaná „vyvolenou“ skupinou autorů, na jejichž díla je i dnes potřeba psát recenze, tj. očekávané hodnocení. Do konce osmdesátých let minulého století tuto činnost plnila určitá „kasta“ literárních kritiků a jiných osob spojených s literaturou.

Dnes, zejména na webových stránkách, knihkupectví přímo žádají své zákazníky o napsaní vlastního názoru. V českém prostředí jsou to především internetový obchod Kosmas nebo stránka www.knihovnice.cz. Ve světovém měřítku je hlavním doupětem čtenářských hodnocení server www.amazon.com, který za napsaní recenzí dokonce nabízí slevy.

Kvalita čtenářských názorů na Kosmasu více připomíná přátelské rady typu: „výborné, přečtěte si to“ nebo naopak „tahle kniha mě opravdu nenadchla, radši si ji nekupujte“. Není v nich ani náznak analýzy syžetu, hodnocení stylu a jiných postupů, které se používají v odborných literárních recenzích.

Jiné povahy jsou recenze v Knihovnici. Svým obsahem a používanými postupy se málo liší od profesionálních prací, najdeme zde i podrobný rozbor autorského stylu, způsobu vyprávění, příběhu, což je většinou hlavním důvodem pro závěrečné hodnocení knihy.

Dnes se velký počet čtenářských recenzí blíží kvalitě těch profesionálních, proto je načase položit otázku, zda práce literárních kritiků je ještě potřebná. Moje odpověď zní: určitě! Čtenářské názory, i když často velmi kvalitní, zůstanou jen přátelskou radou, doporučením, se kterým se seznámí mnohem větší množství lidi. Ne každý chce přelouskávat odborné výrazy pánů literátů. Profesionální kritika navždy zůstane etalonem, který bude rozhodovat o budoucnosti knih.

Olga Pavlova