Kabaretní skupina Kašpárek v rohlíku vznikla na loutkové scéně Jihočeského divadla, kde se před dvěma lety potkal režisér David Dvořák s hudebníkem Ondřejem Pečenkou (Folk3mail) a budějovickými herci. Úspěch plodu jejich spolupráce je přiměl zvěčnit Kašpárkovy hity a skeče na dlouhohrající desce. Ke spolupráci získali několik výrazných muzikantů – třeba Davida Kollera, Márdiho z Vypsané fixy nebo Blanku Šrůmovou, jejichž projev dodal Pečenkovým folkovějším náladám další rozměr.

Mediální pozornost si deska Bejbypank (2007) získala během letních festivalů – Kašpárek v rohlíku na nich rozbíjel vlastní stan a vedle obrovské postele skýtající prostor pro polštářové války patřili k jeho hlavním atrakcím Márdi, Koller, Milan Cais (Tata Bojs) a hejno dětí v molitanových čírech. Na druhou desku Kašpárek forever (2009) už si mohli tvůrci z přehršle spolupráce dychtivých hudebníků vybírat. Tonya Graves (Monkey Business), Radek Banga (Gipsy.cz) nebo Lenka Dusilová propůjčili své hlasy písničkám s přidrzlými texty, na jejichž tvorbě se leckdy sami podíleli. Kašpárek za jejich asistence pojal do své široce otevřené náruče celou škálu babystylů, nejen punk.

Ve většině článků, které se o Kašpárkovi doposud napsaly, byla zdůrazňována binární opozice Patrasová – Kašpárek, odpovídající vztahu prosté – rafinované. Při vší snaze se tomuto srovnání nelze vyhnout, neboť tvorba růžové Dády představuje všechno to, čím skupina alternativních umělců není: přeslazenost, ukníkanost, cenzuru prvků pro mravní vývoj nevhodných. Kašpárkův Márdi v písni Stádo krav klidně zpívá o lysině, již na hlavě postavy vytváří nenažraní turové: „plaší se schválně na pleši / když se s holkou peleším“. Jak pojem pelešení chápe dětské publikum, není tak úplně zřejmé, ale Kašpárek v rohlíku odmítá jeho existenci zastírat. V podobném duchu se nese Angelina Jolie: „Ta holka na plakátu, co tak bere tátu“ se stane novou třídní učitelkou hocha, který je nyní motivován konečně se naučit číst.

Písně tohoto uměleckého uskupení se nesnaží dítě a jeho dětský svět idealizovat. Raubíři tu zlobí jako v Želvách, coveru Pretty Fly od Offspring, o neposedném klukovi, který zmastí, na co přijde („Máma nemá sil / prej jsem se neumyl / no a táta, ten by se ze mě oběsil / to se jen tak dětem říká / hej hej, jsem roztomilej“), pletou si pomeranče s mandarinkami, chodí do spíže tajně loupit povidla, počítání jim moc nejde a vůbec, co by se učili, když špatné známky zaručí, že se budou mít tak skvěle jako strejda Jára, popelář. Dále v coveru Should I Stay Or Should I Go od Clash s nadšením praktikují akt čůrání, víc než nablblá bárbína je zajímá, jak je hustá mléčná dráha, a svými neutuchajícími otázkami přivádějí rodiče k povzdechu „hají, hají, hají, kde se (děti) vypínají?“.

Babypunk, podobně jako punk dospělácký, není univerzálním uměním. Jistě se najdou děti i rodiče, kteří mu na chuť nepřijdou a raději si pustí Svěráka s Uhlířem či Skoumala, kteří ve sféře dětské hudební tvorby představují usedlejší, byť velmi kvalitní veličinu. Raubíři ovšem pogují v kotli s Kašpárkem.

Ema Stašová

Čůrej

Čůrej sem a čůrej tam,

čůrej jako velkej pán.

Ve stoje i za běhu,

žlutý srdce do sněhu.

Každej se rád vyčůrá

zadara i za bůra.

Čůrej sem, sem, sem,

čůrej dovnitř, čůrej ven,

řekni mi, kam čůrat mám,

já se ti tam vyčůrám.

Ať jsi s partou nebo sám,

čůrej sem a čůrej tam.

Ať seš velkej nebo malej,

do sklenice vodu nalej,

ten kdo hodně vody lemtá,

přečůrá i prezidenta.

A když nevíš kudy kam...

Čůrej doma, čůrej v metru,

jen nečůrej proti větru!

Malí jistě nevinný,

můžou čůrat do plíny

Ať jsi s partou nebo sám,

čůrej sem a čůrej tam.

Čůraj Češi, čůraj Němci,

hodně tupí vytlemenci,

někdy kýbl, někdy deci.

Na dnešek mám dobrej plán.

Čůrat sem a čůrat tam.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 3 (41), 12. 1. 2010.