K rozvoji dětské literatury přispěl výrazně Jan Amos Komenský se svým Orbis Pictus (Svět v obrazech) – ilustrovaným dílem, které bylo slovníkem a encyklopedií zároveň. Větší potřeba dětské literatury velmi úzce souvisí se zavedením povinné školní docházky – začínají se psát dětské encyklopedie, učebnice a mravoučné příběhy.

K výraznějšímu odlišení beletristických knih pro děti od knih pro dospělé došlo poměrně pozdě. Ještě v romantismu byly knihy určené přímo dětem něčím nemyslitelným – děti si pro knížku mohly zajít jen do knihovny svých rodičů. Často potom sahaly po titulech jako Jana Eyrová nebo Oliver Twist, které bychom dnes za „dětské“ označili jen stěží.

Zvláštní kapitolou literatury pro děti jsou pohádky. Většina jich vznikla sesbíráním a uspořádáním lidových tradic, uměle vytvořené pohádky jsou až záležitostí moderní. Takový postup zvolili Charles Perault, bratři Grimmové i Hans Christian Andersen, jejichž pohádky (podle dnešních měřítek zjemnělé společnosti už skoro horory) jsou stále populární. U nás je za zakladatele pohádkářství považován Tomáš Štítný ze Štítného (14. stol.). Dnes se nám to může zdát překvapivé, ale původně pohádkové příběhy sloužily hlavně k poučení dospělých a ne jako povídánky před spaním.

První původní příběhy pro dětského čtenáře vycházejí v 19. století. Do tohoto období spadá např. Alenka v říši divů od Lewise Carolla nebo příběhy dřevěné loutky Pinocchio od Carla Collodiho. Ve stejné době u nás vycházejí Karafiátovi Broučci.

Během první poloviny 20. století dochází ke značnému rozlišení žánrů. Vlivem společenských a politických poměrů pronikají do literatury levicové ideje a ideál skautingu. V Čechách získávají popularitu romány J. Foglara o chlapeckých partách, historizující prózy E. Štorcha a autentické cestopisy. Do popředí se dostaly překlady klasických děl světové literatury: Dickensův Oliver Twist, Dumasovi Tři mušketýři, díla sester Bronteových nebo Scottův Rob Roy. Dětští čtenáři si oblíbili Twainova Dobrodružství Toma Sawyera. Původně byly tyto knihy sice určeny dospělým, ale cestu si k nim našel idětský čtenář.

60. léta s sebou přinášejí uvolněnou atmosféru. Objevují se autoři jako I. Hercíková, H. Šmahelová, V. Stýblová. Tematicky zobrazují vztahy dětí a dospělých, problematiku dospívání. Jan Werich vydává originální sbírku pohádek Fimfárum, vycházejí pohádky od V. Čtvrtka. Nonsensovou poezii pro mládež vydávají I. Hanzlík a P. Šrut, který tvoří pro děti dodnes (v minulém roce získal Magnesii Literu za knihu Lichožrouti). Po tomto období přichází normalizace a s ní přísnější poměry. Autory dětských knih se stávají často autoři v jiných literárních oblastech zakázaní nebo píšící pod pseudonymy (např. H. Franková).

Množí se produkce sentimentálních až banálních děl: rodokapsy, dívčí románky, humorné studentské příběhy. Obrovskou popularitu získaly překlady Tolkienových románů, i když jeho Hobbit vyšel již v 80. letech. Díky sérii o Harry Potterovi od J. K. Rowlingové stoupá obliba pohádkových a mýtotvorných románů. Próza s dívčí hrdinkou se více přizpůsobuje době: reálie jsou ze současnosti, do stylu se promítá hovorový jazyk. Někdy jde ale o jakési automatické psaní, například u L. Lanczové, která během několika let napsala přes třicet románů. Objevují se i celé románové série, typickou autorkou je E. Bernardinová.

V posledních letech u nás vzniká spousta nakladatelství, která se na tvorbu pro děti specializují (Meander, Labyrint, Baobab). Nedá se asi mluvit přímo o době rozkvětu dětské literatury, přesto můžeme doufat, že i v době jiných, aktivnějších a akčnějších médií si děti cestu ke knihám najdou. Na podporu čtení vzniklo i hnutí Celé Česko čte dětem, které chce vyburcovat rodiče k aspoň dvacetiminutovému předčítání denně (www.celeceskoctedetem.cz). Tak za pár let uvidíme, co z dnešních maličkých vyrostlo.

Ludmila Pechová a Eva Haderková

Použitá literatura:

Urbanová, Svatava: Metamorfózy dětské literatury. Votobia, Praha 1999.

Gebhartová, Vladimíra: Literatura pro děti. SPN, Praha 1987.

Čeňková, Jana: Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury. Portál, Praha 2006.

www.wikipedia.org

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 3 (41), 12. 1. 2010.