WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.

Litenky

Na záhady PetrNikl

Básník na návštěvě ve skutečném světě
Dagmar Plamperová

PetrNikl je princ. Je básník, který maluje. Je malíř, který zpívá. Je zpěvák, který si hraje. A v té hře také kraluje, své poddané miluje. Prožívá život v příbězích slov a za to sklízí drobty pozemské slávy (Cena Jindřicha Chalupeckého 1995, Zlatá stuha 2006 za Lingvistické pohádky, které jsou také nominovány na Cenu Josefa Škvoreckého) společně s nakladatelstvím Meander, jehož je dvorním básníkem a které vydalo jeho básnickou knihu plnou jemně bizarních maleb Záhádky.


Svět Niklových Záhádek nabývá podoby básní, v každé různě bobtná, mění se a zaklíná do té doby, než se mu začne říkat fantazie. Záhádky se v dvouslabičném rýmovém dotyku s pohádkami (záhádky / pohádky: dvouslabičný, bohatý, originální rým), ve svých groteskně poetických zákoutích přibližují také k fantazii, ale na rozdíl od pohádek nemalují čerta na zeď, nenechají nikoho záhadně zmizet ani dojít k princezně a půlce království – jsou zkrátka a dobře záhadné a především zábavné: „Tapír je nosní podivín, / jen o dvou různých koncích, / putuje spolu s rozhraním, / vždy mezi dnem a nocí. // Předek má ustavičně den, / slunce zalitý shůry, / zadek je stále obklopen / hustou tmou noční můry.“ Buvol tu kokrhá, jelen mečí, medvěd se řehtá, had houká, kohout bručí, velryba, krokodýl, lev a sob si předávají radost, jen vypravěč ví, že „žádná radost nevydrží věčně…“. Nechá je bez radosti plavat v moři, řece, chodit po stepi, pláni, už to tak asi je. Ovšem Sníček (vložený a ústřední příběh Záhádek), měňavý ptáček, možná skokan, ba i běžec, snad dvoj-, spíš trojživelník, vymyšlená bytost nese radost neustále. Každého na potkání obveselí – jenže v nejlepším usne. Je totiž „sníč-spánkomil“. Jednoho dne na své pouti zapomene na svého přítele, je to přítel na život i na snění – Sloňas. A protože Sníček v reálném světě pokaždé v tom nejlepším usne, musí jej najít ve svých snech. Putuje jimi a zažívá dobrodružství v proměnách. Je to legrace, strach i mámení. Když už si myslí, že Sloňase potkal, přítel naroste do neskutečných rozměrů. Sníček se probudí „v dolíku mezi ušima Sloňasovy hlavy“. Našli se a porozpráví, jaká dobrodružství zažili: „Co chrápání?“ ušklíbl se Sloňas / „Beze tebe hrozné!“ / „Mé sny taky nebyly nic moc!... Jdeme snít?“ / „Tak jo,“ řekl Sníček, vlezl do chobotu, pročistil ho / a v tu ránu spokojeně usnul, zároveň se Sloňasem.“

Záhádky zábavné i láskyplné, srozumitelné jinak pro děti a jinak pro dospělé. V básních, v nichž si PetrNikl hraje se slovy, rodiče hledají smysl a děti se ptají na význam, nebo od básně odbíhají do svého vymyšleného světa. Obě strany se hledají a najdou se, pokud na hru ve verších přistoupí.

Co kdybychom tedy i my, náhodní a záhadní čtenáři Záhádek, uvěřili například tomu, že na naší planetě přistál Malý princ a pravil: „Moře, rostoucí z páry, vyluhuje ryby. / Pára, vrostlá do stromu, houstne ve smůlu. / Stromy, rostoucí ze země, pouští plody. / Země, rostoucí do nebe, tvoří hory. / Nebe, rostoucí do vesmíru, tmavne. / A vesmír posílá k zemi ptáky, / kteří jsou z toho / na větvi.“ Možná bychom i my uviděli, že utrhl petrklíč a změnil se v PetrNikl, že přilétl s hroznýšem za krkem a oběma to bylo tak záhadné, že si přestali na chvíli rozumět, a změnili se, princ v člověka a had ve sníčka-spánkomila. A zeptali bychom se proč a vzápětí si odpověděli – aby uviděli a mohli si spolu o tom povídat, s dětmi, rodiči a koneckonců i s námi porozprávěli. Přitom ale zůstali tak „hezky mimo“, že zapomněli mluvit „známou“ řečí a mluvili svými vlastními slovy. Ve svých příbězích o lidech a zvířátkách se sami stali záhádkou a zůstanou jí, dokud nevyprší jejich záhadnost a dokud v ně děti nepřestanou věřit a rodiče je nepřestanou číst…

Dagmar Plamperová

Nikl, Petr: Záhádky. Meander, Praha 2008. 56 stran.

(20. 1. 2008, 12:00, přidal uživatel stefan.segi)

Související články

Debata k článku


© Literární novinky 2004 - 2012 | ISSN 1804-7319 | redakce | mapa stránek
Prostor poskytuje: eldar.cz, web klokánek