Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Antonín Jelínek


Antonín Jelínek
( pavel.janacek)
Byla to knížka o čertíkovi, který se jmenoval MARBULÍNEK.
Na jeho příhody a na autora se už nepamatuji, ale podobu té postavičky mám stále v paměti.


Do ankety LitENek tentokrát odpověděl:
ANTONÍN JELÍNEK,
literární historik




Litenky č. 1/11, roč. 2004/2005
(24. 8. 2004, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-619


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Viktor Fischl


Připravily Jana Vodehnalová a Veronika Kredbová
( pavel.janacek)
Do ankety LitENek tentokrát odpověděl:
Viktor Fischl, spisovatel, laureát Seifertovy ceny 2004.

Jako desetiletý kluk jsem četl knížku Srdce od italského autora Edmonda de Amicis.
Já jsem byl nezmar a postrach knihovnic, protože jsem hodně moc četl.


Do ankety LitENek tentokrát odpověděl:
Viktor Fischl,
spisovatel, laureát Seifertovy ceny 2004.



Litenky č. 2/12, roč. 2004/2005
(4. 11. 2004, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-725


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Karel Šiktanc

Na anketní otázku LitENek tentokrát odpověděl Karel Šiktanc, básník
Miroslava Kazdová, Štěpánka Pašková
( miroslava.kazdova)
Těch je moc. Ale teď mě napadá - řekl ji i Seifert náhodou, když se ho někde ptali, ale neříkám to proto, že to zmínil on - de Amicisovo Srdce. Byl tam kluk na stromě a něco vyhlížel a mně to připadalo tak krásné, a nevím ani proč.


LitENky č. 3/13, roč. 2004/2005
(31. 12. 2004, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-820


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Jiří Kamen


Jiří Kamen
( pavel.janacek)
Na otázku LitENek tentokrát odpověděl spisovatel JIŘÍ KAMEN.
Knihy na mě zapůsobily už v období, kdy jsem ještě neuměl číst. Z té doby se v mé paměti proplétají ilustrace z knihy "Máňa na roztrhání" (autora jsem zapomněl) a fantastické výjevy z výtvarného doprovodu knihy Vladimíra Babuly "Signály z vesmíru", kterou má starší sestra dostala někdy v polovině padesátých let v kolínské knihovně coby nejpilnější čtenářka. V té vzpomínce se spojují obrázky, na kterých dámy lehce ovanuté krajkovými spodničkami s výrazně namalovanými rty a ve střevíčcích na jehlových podpatcích popíjí šampaňské s postavami vznášejícími se v beztížném prostoru ve vesmírných stanicích a na jejich nádvořích (pozdější interpretace: architektura spíše připomíná Atlantidu). Babulu jsem později zkoušel číst: bez těch dam to byla nuda.
Už jako čtenář jsem byl velkým příznivcem edice Knihy odvahy a dobrodružství z nakladatelství SNDK: Ransome, Dumas, Stevenson, Cooper atd. Zajímal jsem i o verneovky a mayovky. Mayovky v mém jinošském věku nesměly v Čechách vycházet, ale každé pondělí se objevovaly za výkladní skříní kolínského antikvariátu pana Straky. Byl to fascinující pohled: výkladní skříň na náměstí v obchodu v podloubí barokního domu plná dobrodružné literatury z první republiky. Spousta knih s Burianovými ilustracemi, s obálkami naznačujícími ta největší tajemství.
Zážitek s lehkými dámami byl tedy vytěsněn dobrodružstvím.
Kolem patnáctého roku však můj zájem o dobrodružný žánr poklesl.


Na otázku LitENek tentokrát odpověděl:
JIŘÍ KAMEN, spisovatel


Litenky č. 4/14, roč. 2004/2005
(7. 3. 2005, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-916


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Zdeněk Svěrák


Zdeněk Svěrák
( veronika.kredbova)
Na anketní otázku LitENek tentokrát odpověděl:
Zdeněk Svěrák, spisovatel a herec

První knihou mých vzpomínek jsou Zvířátka a Petrovští. Vypůjčil jsem si je v žákovské knihovně na tři měsíce. Za tu dobu jsem je ale skoro ani nestihl celé přečíst, byl jsem totiž teprve v první nebo ve druhé třídě a ještě mi dělalo problémy pochopit, že „p“ a „a“ je „pa“.


Na anketní otázku LitENek tentokrát odpověděl:
Zdeněk Svěrák, spisovatel a herec


LitENky č. 5/15, roč. 2004/2005
(11. 4. 2005, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-985


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Svatava Antošová

Na anketní otázku LitENek tentokrát odpovídá:
Svatava Antošová, básnířka a spisovatelka
( pavel.janacek)
První knížku, kterou jsem kdy přečetla, napsal Ondřej Sekora a jmenovala se Knížka Ferdy Mravence. Pamatuji si ji proto, že jsem se kvůli příběhům mravenečka s puntíkovaným motýlkem naučila číst o rok dříve, než jsem se dostala do spárů učitelek. Psal se rok 1962 a mně bylo pět. Do té doby mi z knih četli rodiče, ale protože jsem se chystala do nemocnice na operaci, naučila mě maminka číst. Byla to moje "dětská bible". Působila na mě tak mocně, že jsem se na tom nemocničním lůžku převtělovala do všech těch hmyzích potvor, které na stránkách defilovaly, jakobych si prodělávala nižší vývojová stadia svého života. Když jsem se pak vrátila domů a pobíhala po zahradě, prožívala jsem jakési "poferdovské" klišé - po přečtení knížky asi obvyklé: nezašlapávala jsem mravenečky, ani je jinak nemučila. Byli to kámoši a každý mohl být Ferda. S oblibou jsem také pozorovala listy obalené zelenými mšicemi. Z knížky jsem si pamatovala, že pro mravence to byly "krávy", tedy vítaný zdroj potravy - tehdy ovšem ještě bez BSE. Jejich "mlíčko" jsem se ale přesto pít neodvážila.


Litenky č. 1/17, roč. 2005/2006
(7. 11. 2005, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1271


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Jan Vodňanský


Připravila Helena Hollová
( helena.hollova)
Do ankety LitENek tentokrát přispěl:
Jan Vodňanský, básník a divadelník

Tak asi vůbec první knížku jsem nečetl, ale byla mi čtena. Jako předškolák jsem ještě moc číst neuměl, ale už - alespoň v mém případě - mi literatura procházela žaludkem. Maminka totiž vypozorovala, že sním mnohem více, když se mi k jídlu čtou pohádky, a tak to obvykle praktikovala vždy v čase večeře.
Já jsem si pak po úspěšném najedení za odměnu prohlížel ty nádherné ilustrace Jiřího Trnky k Českým pohádkám, neboť právě o tuhle knihu se jednalo. Sotva jsem se naučil číst "na vlastní oči", tak jsem skočil od pohádek rovnou k literatuře pro dospělé. Mojí nejoblíbenější knihou se poté stali Psohlavci od Aloise Jiráska a v nich zejména taková dramatická místa jako poprava Jana Koziny na plzeňském náměstí atd.
Zkrátka svět dospělé literatury mě záhy pohltil. K pohádkám se vracím
až teď, a když je nečtu, tak je alespoň píšu.



Připravila (hol)


LitENky č. 4/19, roč. 2005/2006
(20. 12. 2005, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1334


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Jan Balabán


Připravila (lds)
( lenka.dombrovska)
Na otázku LitENek odpovídá:
Jan Balabán, spisovatel, publicista, překladatel

To je těžká otázka. Byl jsem totiž vášnivý čtenář a přečetl jsem snad již v dětství celé dětské i dospělé oddělení Lidové knihovny v Ostravě Hrabůvce. Ale která byla první? Určitě něco z dobrodružných knížek – knihy Eduarda Štorcha, foglarovky, verneovky, později Jacka Londona. Když dnes čtu knihu Tulák po hvězdách (J. Londona), čtu ji stále dětskýma očima.

LitENky č. 5-6/20, roč. 2005/2006

(7. 4. 2006, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1502


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Luděk Munzar


Připravila (haj)
( zuzana.hajickova)
Na anketní otázku LitENek tentokrát odpověděl: Luděk Munzar, herec a spisovatel
Tak to je má první školní čítanka Poupata s krásnými kresbami od paní Fischerové-Kvěchové, které pak byly tolik kritizované komunisty.


(11. 10. 2006, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1680


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Jiří Hájíček


Připravila (jk)
( jana.kacovska)
Na anketní otázku LitENek tentokrát odpověděl Jiří Hájíček, prozaik
Nedokážu si přesně vzpomenout na první knihu, ale jedním z raných zážitků bylo listování (potají) v Sienkiewiczově knize Quo vadis. Ve starém vydání po prarodičích, na které jsem dosáhl v rodinné knihovně v obýváku, mě tehdy zajímaly černobílé ilustrace nahých antických (především ženských) těl a také hrůzostrašné obrázky lvů, kteří v aréně trhali na kusy nebohé křesťany. Takže ne zážitek z textu, ale z ilustrací, ze kterých jsem si domýšlel příběhy...


Na anketní otázku LitENek tentokrát odpověděl Jiří Hájíček, prozaik


LitENky č. 2/22, roč. 2006/2007

(21. 11. 2006, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1766


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Vladimír Binar


Připravila (hes)
( helena.sellnerova)
Na anketní otázku LitENek tentokrát odpověděl: Vladimír Binar, spisovatel a literární historik
Nejmilejší knihou mého dětství byl slabikář Poupata, protože to byla první kniha, kterou mi dal dědeček a v mých pěti letech mě z ní učil číst. Ta mi otevřela cestu ke Kájovi Maříkovi, Mladému hlasateli, Rychlým šípům, Hochům od Bobří řeky, Skautovým dobrodružstvím na cetě kolem světa… Po padesáti letech jsem tento slabikář začal shánět, ale doteď se mi to nepodařilo. Váže mě k němu řada vzpomínek.


LitENky č. 4/24, roč. 2006/2007
(10. 1. 2007, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1842


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Emil Hakl


Připravila (jk)
( jana.kacovska)
Na anketní otázku LiTENek tentokrát odpověděl: EMIL HAKL, prozaik a básník
První kniha mých vzpomínek, když vyloučím plejádu knih pohádkových, z nichž
každá by stála za pořádně tučnou vzpomínku, je Dětská encyklopedie Bohumila
Říhy a Vladimíra Fuky. Zásadní životní hesla v ní byla řazena abecedně a
její pojetí předjímalo, ač vydána Státním nakladatelstvím dětstké knihy v
roce 59, nástup nové vlny o dvacet let později. Příklad, heslo ŽRALOK začíná
větou: „Žraloci žijí ve všech mořích a dosahují až 15 m délky.“ Což sice není
pravda, ale konec vše napraví: „Žraloky by měli námořníci v mořích úplně
vyhubit, aby byl od nich pokoj.“ Ostatní hesla jsou pojata neméně radikálně.
V roce 59 postoj, který v podstatě předznamenal mnohem pozdější příchod
britského punku.


LitENky č. 3/23, roč. 2006/2007

(11. 1. 2007, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1843


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Martin Fibiger


Připravila Monika Krajčovičová
( pavel.janacek)
Na anketní otázku LitENek tentokrát odpověděl:
Martin Fibiger, spisovatel a pedagog

Brousek na ostrý jazýček? Lesní noviny? „Velká“ byla až ta o Enšpiglovi, jež stála v knihovně prarodičů mezi Švejkem a katolickými časopisy Kříž a Maria. Enšpiglova čtveráctví, zněl přesně název. Ale mám za to, že mě příliš neovlivnila. Nestal jsem se šibalem, neprožil kromobyčejná dobrodružství. Asi ani nebudu v hrobě stát. Pokud ovšem o mně někdo jednou řekne, „byl zvláštní v životě, ať je i po smrti,“ třeba se mýlím.


Litenky č. 6/26, roč. 2006/2007
(11. 3. 2007, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1901


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Jaroslav Rudiš


Připravila (jk)
( jana.kacovska)
Na anketní otázku LitENek tentokrát odpověděl:
Jaroslav Rudiš, prozaik a autor komiksových příběhů Aloise Nebela

Těch knih by bylo asi víc. A také komiksů. Možná to zní divně, ale náš
komiksový nádražák Alois Nebel by asi byl trochu jiný, kdybych se nedostal
ke Čtyřlístku nebo k Rychlým šípům. Ale první skutečně revoluční knihou pro
mě asi byli Škvoreckého Zbabělci. Četl jsem je v šestnácti a přes noc si je
zamiloval. A druhý den jsem na ně zkoušel balit jednu spolužačku. Neúspěšně
a trapně. Znala je už dávno. Nedávno jsem si Zbabělce přečetl podruhé. Jisté
je, že u Škvoreckého dodnes obdivuju ostrost dialogů. Ty střihy. Ten spád. I
to téma.


LitENky č. 5/25, roč. 2006/2007
(17. 3. 2007, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1910


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Etela Farkašová


Připravila (sel)
( helena.sellnerova)
Na anketní otázku LitENek tentokrát odpověděla: Etela Farkašová, slovenská spisovatelka, překladatelka a publicistka
Z knížek si pamatuji Čin-čin od Ľudmily Podjavorinské, roztomilou prózu o vrabčí rodině s nesmírně výstižně prokreslenými postavami ptačích protagonistů a protagonistek. Byla to kniha, která uváděla do světa pohody, jemného humoru a vyprávěla o lidském světě, i když prostřednictvím vrabců...
(22. 10. 2007, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2012


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Anna Zonová


Připravila (est)
( ema.stasova)
Na anketní otázku LitENek tentokrát odpověděla: Anna Zonová, moravská spisovatelka a výtvarná kritička rusínského původu

První „nedětská“ kniha, kterou jsem skutečně vnímala, byly Lovcovy zápisky. Byla jsem ve třetí třídě, sebrala jsem ji staršímu bratrovi a on mi to dodnes připomíná. Byla jsem hodně překvapená tím, co se v ní děje, ale myslím, že jsem tomu moc nerozuměla.

(12. 11. 2007, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2036


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Ivan Klíma

Na anketní otázku LitENek tentokrát odpověděl: Ivan Klíma, spisovatel, dramatik a publicista
Připravil (mad)
( marek.dobry)
První knížky, které si vybavuji, byl Ladův Kocour Mikeš a Sekorův
Ferda mravenec, kterou jsem dostal dřív, si nepamatuju. Na některé scény i
obrázky si dodnes vzpomínám, zatímco mnoho knih – jistě důležitějších a
významnějších – se mi z paměti úplně vytratilo.


(15. 11. 2007, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2041


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - David Zábranský

Na anketní otázku LitENek tentokrát odpověděl: David Zábranský
Připravila (kde)
( karolina.demelova)
Jsem z rodiny, ve které se nikdy moc nečetlo. Nejvíc mě asi ovlivnili někdy ve třinácti Gregory Corso a Ginsberg, aniž jsem tomu tehdy rozuměl. Jinak z těch dětských let by to mohla být kniha Emil a detektivové (Erich Kästner), pamatuju si, že na obálce byl letící balón.


(23. 2. 2008, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2087


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Petr Placák


Připravila (kal)
( katerina.lundakova)
Na anketní otázku LitENek tentokrát odpověděl: Petr Placák, prozaik a publicista
Kdybych měl říct, jaká kniha se mi vybaví jako první... Tak třeba Vinnetoua jsem přečetl sedmkrát, to bezesporu. Nebo Poklad na ostrově, to je geniální knížka! A Stevensona mám rád dodnes. Z těch dětskejch let mi naskakují všecky možný dobrodružný knížky. Lítali jsme pak s klukama po Praze a hráli si na indiány.

Připravila (kal)
(4. 5. 2008, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2194


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Timothée de Fombelle


Připravila (mar)
( marketa.holanova)
Na anketní otázku LitENek tentokrát odpověděl: Timothée de Fombelle, francouzský prozaik a dramatik, autor knihy Tobiáš Lolness
První knihou mých vzpomínek je Můj krásný pomerančovník brazilského spisovatele José Maura de Vasconcela. Tato knížka vypráví příběh malého chlapce, který hovoří se svým stromem. Strom mu dává různé rady a chrání ho.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 1 (33), 24. 11. 2008.

(3. 11. 2008, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2227


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Sergej Skorwid


Připravila (olga)
( olga.pavlova)
Na anketní otázku LitENek tentokrát odpověděl:
Sergej Skorwid, docent slovanské filologie na Moskevské státní univerzitě a překladatel.

První knihou mých vzpomínek je Buratino či přesněji Zlatý klíček, sovětská náhražka italského Pinocchia z pera Alexeje Nikolajeviče Tolstého. Koupila mi ji maminka snad k 5. narozeninám, bylo to bohatě ilustrované dárkové vydání na tvrdém papíře s ostrou ořízkou a o tu jsem se také hned řízl do prstu, pamatuji se dobře, dost to bolelo. Což mě však od čtení knih neodradilo a nyní je to, dá se říci, můj „foch“.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 2-3 (34-35), 12. 1. 2009.
(9. 12. 2008, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2297


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Vít Slíva


Připravil (han)
( ondrej.hanus)
Na anketní otázku LitENek tentokrát odpověděl básník Vít Slíva.
Autor: nezapamatován. Titul: nezapamatován. Ilustrátor: nezapamatován. – Z té knihy mi maminka četla, když jsem měl asi pět. Vybavuju si obrázek dvou koz s nůšemi na zádech a básničku: „Kozy, kozy, to jste matky? / Jak tu chcete dlouho stát? / Slitujte se nad kůzlátky! / Vždyť už mají doma hlad!“ A ještě jednu báseň, nádherně stručnou, zvučnou, optickou: „GAZELA // Kmitla se a zmizela.“
Dobrý básník!
Ale kdo?


Vít Slíva


Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 4 (36), 16. 4. 2009.

(17. 3. 2009, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2361


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Ivona Březinová


Připravila (pech)
( ludmila.pechová)
Na anketní otázku LitENek tentokrát odpověděla Ivona Březinová, spisovatelka knih pro děti a mládež. Působí na Literární akademii Josefa Škvoreckého.

Těžko říct, která je první kniha mých vzpomínek. První, kterou jsem samostatně přečetla, byla „Malí šibalové“. Hrdinové se jmenovali Mik, Mak a Mourek. Mám pocit, že ji napsal nějaký ruský autor, přesně si nevzpomínám. Ta knížka byla zajímavá tím, že byla tištěna psacím písmem.
Předtím jsem slabikovala nějaká leporela. Jedno z prvních, z něhož mi předčítali, bylo od Mileny Lukešové "Kdo chce koťátko", s ilustracemi Heleny Zmatlíkové.
A první záblesk knížky, kterou mám před očima, je "Ráno" od Josefa Kožíška, měla jsem ji ráda.


(pech)


Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.
(15. 4. 2009, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2423


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Antonín Bajaja


Připravila (est)
( ema.stasova)
Na anketní otázku LitENek tentokrát odpověděl spisovatel Antonín Bajaja.
V počáteční vzpomínce slyším (asi otcovo) předčítání: Spadla Madla do umyvadla, kostička mýdla tam za ní spadla. Nevím, jak publikace vypadala, ani kdo verše s dvojím „spadla“ napsal. Vzpomínku o něco pozdější slyším i vidím: Čičičí, čičičí, to je máma kočičí. Hami hama, hami hama, koťátka se krmí sama. Knížka byla plná kočičích fotografií. Prý se dělíme mj. na psíčkaře a kočkaře. Já jsem kočkař a rád se umývám. Nepotřebuji konzultaci s psychoanalytikem, abych věděl proč.
První osobně přečtenou knihou byl buď Londonův Bílý tesák nebo Galopinův Lovec šelem. A možná to byla Afrika snů a skutečnosti Hanzelky a Zikmunda. Tam mě kromě textu zaujaly fotografie prsatých černých koček.


Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 2 (40), 4. 1. 2010.

(15. 10. 2009, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2499


Jaká je první kniha mých vzpomínek? − Marek Eben


Připravila (gr)
( gabriela.romanova)
Na anketní otázku LitENek odpověděl herec, hudebník a moderátor Marek Eben.
Asi Slabikář. Ale nějaká výrazná první kniha, která by mi utkvěla…
Četl jsem ale hodně. Měl jsem rád Staré řecké báje a pověsti, Petišku. To byla výborná kniha, protože z ní má celá moje generace povědomí o antických bozích, jinak bychom nevěděli skoro nic. To bylo hezký.




(gr)




Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 1 (39), 9. 11. 2009.
(21. 10. 2009, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2520


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Jan Cimický


Ludmila Pechová
( ludmila.pechova)
Zeptala jsem se MUDr. Jana Cimického, CSc., známého psychiatra a autora detektivních románů.
Tak vzpomínky jsou vlastně dvojí: Knížka, kterou jsem začal slabikovat a číst jako dítě, když jsem se naučil číst, to byly dva díly Andersenových pohádek. A ty se mi skutečně moc líbily. A vzápětí pak, když jsem uměl už trochu rychleji číst, tak ta druhá knížka, která vás možná překvapí (ale myslím si, že možná zase tolik ne), jsou Bídníci Viktora Huga. Protože ti mě fascinovali osudem toho Jeana Valjeana a to už bylo zase něco trošku jinýho. Jak vidíte kvalitativně, ten vývoj je tam zcela patrnej.


Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 9, č. 2 (52), 27. 2. 2012.

(9. 11. 2009, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2550


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Jitka Morávková


Jan Dušek
( jan.dusek)
Na otázku, jaká je první kniha vzpomínek, tentokrát odpovídala herečka a dabérka Jitka Morávková.
Když jsem byla opravdu hodně malá, milovala jsem, co si vzpomínám, Erbenovy pohádky. Vím, že tam byly nádherné ilustrace. Tu knížku bohužel nemám, takže si nepamatuji, co to bylo za ilustrace, ale byly velmi realistické. Vím, že se mi tam strašně líbila princezna. A pak jsem jako holka, asi v těch jedenácti, četla docela ráda Štorchovy knížky, ale ty pohádky jsem měla hodně ráda. Pak jsem měla ráda Malého Bobše s ilustracemi Heleny Zmatlíkové, to si taky pamatuji. To je tak vše z nejužšího dětství.


Jan Dušek
(7. 12. 2009, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2614


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Věra Nosková


Ludmila Pechová
( ludmila.pechova)
Na anketní otázku tentokrát odpověděla spisovatelka Věra Nosková
V dětství na mě – kromě takový tý klasiky, jako je Ferda Mravenec – zapůsobily dvě knížky. Nevím, kdo je napsal; jen to, že to byli Rusové. Jedna byla povídky z přírody, hrdinové zvířata z tajgy, kdy většina z nich končí roztrhanými vnitřnostmi. To bylo naprosto tvrdý jako sama příroda a já jsem byla šokovaná tím, co si to ten spisovatel dovoluje, prostě nechá to zvířátko sežrat, jo? A žádný konec, jako – z toho si nic nedělejte. Ne, leží tam rozebranej mrtvej zajíček. Takže to na mě hluboce zapůsobilo (smích). Co jsem se nad tou knížkou naplakala – a zároveň mi už hlavičkou vrtalo, že literatura je asi nemilosrdná a že i tudy se lze ubírat.
Druhá knížka se jmenovala Moje Usťa. Možná že to byl nějakej šílenej paskvil, ale bylo to o obyčejný pihatý holce ze Sovětského svazu (ale o komunismu se tam ještě nekdákalo). Objeví ji filmaři do filmu o Napoleonovi, kde má vykřikovat, že Moskva hoří. Popisují tam, jak jí to obrátilo celý život vzhůru nohama, že z ní bude herečka. Potom jsem taky chtěla být herečka. Myslela jsem na to pořád, začala jsem hrát i v životě a číst Shakespeara, to mi bylo asi deset let. Ještě jsem zblbla jednu kamarádku, chodily jsme pak kolem Otavy a recitovaly Hamleta, zda Být či nebýt, zda je to ducha důstojnější, a vydrželo nám to dva roky. Byla jsem úplně v zajetí toho, co ta knížka nastartovala.
(28. 2. 2010, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2661


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Amos Oz


Připravila (gr)
( gabriela.romanova)
Na anketní otázku LitENek odpověděl izraelský spisovatel Amos Oz.


Amos Oz

Amos Oz

zdroj: fcom.us

foto: Gabriela Romanová
(přidal uživatel dominik.melichar)

První kniha, kterou si pamatuji, byla knížka s medvídkem, který pořád mlsal med. Četla mi ji nejdřív maminka, a potom už jsem si ji četl sám.


Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 5 (43), 13.5. 2010.
(23. 3. 2010, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2724


Jaká je první kniha mých vzpomínek - Václav Havel


Připravil (dom)
( dominik.melichar)
Na anketní otázku LitENek tentokrát odpověděl dramatik, spisovatel, jeden z prvních mluvčí Charty 77 a první prezident samostatné České republiky Václav Havel.


Václav Havel

Václav Havel

zdroj:britannica.com

foto: Dominik Melichar
(přidal uživatel dominik.melichar)

Nevím, která byla úplně první, ale velmi živou vzpomínku mám na knížku, která se jmenovala, myslím, Pohádky o mašinkách Pavla Naumana, tu jsem tehdy opravdu miloval.
(7. 4. 2010, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2740


Jaká je první kniha mých vzpomínek? Tereza Boučková

anketa-Tereza Boučková
Hana Voralová
( hana.voralova)
Na anketní otázku LitENek tentokrát odpověděla spisovatelka a scénáristka Tereza Boučková.


tereza boučková

tereza boučková (zvětšit)

Byly to knížky z Ondřeje Sekory, strašně se mi tam líbily jeho kresby. A pak ještě knížka italského autora, kterého ovšem ilustroval taky Ondřej Sekora. Nevzpomínám si, jak se jmenuje, ale koupila jsem ji později dětem, a co se týče textu, tak mě docela zklamala. Ale ty ilustrace! Třeba okurky byly jako koně a rajče kočí... Byly to strašně akční a zábavný ilustrace.


(hv)


Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 2 (46), 15.12. 2010.
(anketa, 24. 10. 2010, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2847


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Daniela Kovářová


Lucie Zinke
( lucie.zinke)
NA ANKETNÍ OTÁZKU LITENEK TENTOKRÁT ODPOVÍDALA EXMINISTRYNĚ SPRAVEDLNOSTI, NYNÍ ŘEDITELKA JUSTIČNÍ AKADEMIE, PŘISPÍVAJÍCÍ DO ODBORNÝCH PERIODIK I DENNÍHO TISKU, JUDr. DANIELA KOVÁŘOVÁ, SPISOVATELKA VYSTUPUJÍCÍ POD PSEUDONYMEM IDA SEBASTIANI.


Pokud si dobře vzpomínám, jedna z mých nejstarších knižních vzpomínek se vztahuje ke knize Pinocchiova dobrodružství od Carla Collodiho s ilustracemi Helenky Zmatlíkové. Díky jejím obrázkům si dodnes pamatuji, jak jednotlivé postavy - zejména víla Modrovláska, ale i Pinocchio s uhořelýma nohama - vypadaly. V té knize je všechno - láska, nenávist, zrada, kamarádství, slitování, ponaučení, dramatický zvrat i šťastný konec.


(lz)


Daniela Kovářová

Daniela Kovářová

zdroj: http://hn.ihned.cz/c1-37730210-daniela-kovarova-nekteri-maji-tak-malo-mista-jako-ve-vytahu

, náhled pomocí
Daniela Kovářová

Daniela Kovářová (zvětšit)



Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 1 (45), 1.11. 2010.

(24. 10. 2010, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2850


Jaká je první kniha mých vzpomínek? - Ludvík Vaculík


Dana Tregerová
( dana.tregerova)
Ludvík Vaculík

Ludvík Vaculík (zvětšit)
Na anketní otázku LitENek tentokrát odpověděl prozaik, fejetonista, publicista a zakladatel samizdatové edice Petlice Ludvík Vaculík.

Například Děti kapitána Granta od Julese Verna a Bylo nás pět od Karla Poláčka.



Dana Tregerová


Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 3 (47), 2.3. 2011.
(24. 11. 2010, 12:00)

článek na adrese: http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2927


© Literární novinky 2004 - 2012 | ISSN 1804-7319 | redakce | mapa stránek
Prostor poskytuje: eldar.cz, web klokánek