Tak vzpomínky jsou vlastně dvojí: Knížka, kterou jsem začal slabikovat a číst jako dítě, když jsem se naučil číst, to byly dva díly Andersenových pohádek. A ty se mi skutečně moc líbily. A vzápětí pak, když jsem uměl už trochu rychleji číst, tak ta druhá knížka, která vás možná překvapí (ale myslím si, že možná zase tolik ne), jsou Bídníci Viktora Huga. Protože ti mě fascinovali osudem toho Jeana Valjeana a to už bylo zase něco trošku jinýho. Jak vidíte kvalitativně, ten vývoj je tam zcela patrnej.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 9, č. 2 (52), 27. 2. 2012.