Literární novinky č. 5-6 (20)

V jednom ze svých zápisů Slobodův autobiografický vypravěč pronáší: „I o mně se říká, že dovedu chladnokrevně reprodukovat zážitky, které by jiný člověk vyprávěl rozhořčeně. Ale co se naskřípu zubama a kolik toho probdím, než se dopracuji k takovému nadhledu, to nikdo nevidí.“ S chladnokrevností však k románu Láska tohoto slovenského spisovatele přistupovat příliš nelze.

Václav Havel napsal Žebráckou operu počátkem 70. let, inspiroval se hrou Johna Gaye z roku 1723. V Havlově podání nejde pouze o moderní adaptaci, v jeho textu můžeme nalézt narážky na soudobou politickou situaci (i když děj je situován do londýnského podsvětí 2. poloviny 18. století), stylizovanost dialogů i monologů (děvky a zločinci mnohdy mluví vědecky a vzletně), často také pracuje s opakováním frází a situací. To vše odhaluje absurditu lidského jednání.

Je pátek. Jdu do trafiky pro svůj oblíbený časopis a vedle Lidových novin vidím nějakou nově vydanou knihu. Nevypadá nijak vyzývavě. Je černo-modrá s nevýraznou fotkou. Boris Vian, Pěna dní! Začnu jí listovat a netrpělivě zjišťuji, co sakra dělá tahle výborná kniha v trafice?