Publicistika

Prof. PhDr. Jiří Cieslar (7. 2. 1951 – 16. 1. 2006) v letech 1969–1970 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze na katedře srovnávacích světových literatur, po jejím zrušení přešel na kombinaci filmová věda a historie (1970 - 1975). V době normalizace redigoval nejdéle vycházející podzemní periodikum Acta incognitorum eruditorum, kam také psal své recenze na literární a filmová díla. V letech 1976–1989 pracoval jako redaktor filmového čtrnáctideníku Záběr, psal také do časopisu Zrcadlo, který vydávala společnost SPAT (Společnost přátel Andreje Tarkovského). Od roku 1990 přednášel na FF UK, v roce 2003 se stal profesorem.

Prof. PhDr. Miroslav Červenka, DrSc. (5. 11. 1932 – 19. 11. 2005) byl literární vědec, básník, překladatel (hlavně z ruštiny, polštiny, slovenštiny a angličtiny). Vystudoval češtinu a literární vědu na FF UK v Praze. V letech 1956-1971 působil v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, poté byl propuštěn a až do roku 1989 pracoval jako knihovník v Pragoprojektu. Od roku 1990 byl opět členem Ústavu pro

Já vím, zemřít s klidem v duši se dá až po spatření Neapole a všechny cesty vedou do Říma. Do Benátek vede jen jedna, a to ještě po mostě. V Benátkách jsem nikdy předtím nebyla, ačkoli by se s trochou nadsázky dalo říct, že jsem po tom toužila od chvíle, kdy jsem četla Cestu do Itálie od Hermanna Hesseho. Městem snů se pro mě staly v okamžiku, kdy jsem viděla Viscontiho film Smrt v Benátkách. Ve skutečnosti jsem je spatřila poprvé až před pár týdny díky tomu, že jsem dostala pozvání jet na festival krátkých filmů Circuito off, který se konal právě tam.