Tento rok se koná už čtvrtý ročník literární soutěže, jež oceňuje nové české knihy - Magnesia Litera. Nominace budou známy až v druhé polovině března, ale už teď mohou čtenáři hlasovat pro svou nejoblíbenější knihu, která byla vydána v loňském roce. Hlasovat lze na elektronické adrese www.magnesia-litera.cz nebo prostřednictvím pohlednic rozmístěných v kavárnách, knihovnách a knihkupectvích. V dubnu se rovněž můžeme těšit na autorská čtení nominovaných autorů v Domě knihy Kanzelsberger na Václavském náměstí.

Magnesia Litera je jediná česká literární cena, která má přímý přenos. Diváci mohou sledovat slavnostní vyhlášení vítězů, které se odehraje v Městské knihovně v Praze 25. 4. 2005, na ČT2. Moderátorem bude písničkář a publicista Jan Burian. Dalším pozitivem této soutěže je zvýšená prodejnost oceněných knih, loni vítězná kniha Jiřího Suka "Labyrintem revoluce" byla třikrát dotiskována.

Letos bylo zasláno do soutěže celkem 226 titulů z 81 nakladatelství. Nejsilnější kategorií je česká próza, zde bylo přihlášeno 56 knih. Ze sedmi soutěžních kategorií (Litera za nakladatelský čin, Litera za naučnou literaturu, Litera pro objev roku, Litera za překladovou knihu, Litera za knihu pro děti a mládež, Litera za poezii, Litera za prózu) bude vítěze vybírat třicetičlenná porota, která je letos z jedné třetiny obměněná.

Anketa se čtyřmi porotci

1) V čem vidíte význam ceny Magnesia Litera?

2) Překvapila Vás nějaká letos přihlášená kniha? Čím?

3) Jaká je Vaše vůbec nejoblíbenější kniha?

Daniela Iwashita (literární kritička) - porotkyně v kategorii Litera za nakladatelský čin

1) Dozvíme se o několika zajímavých loňských knihách, které nám třeba unikly. Přitom se nedozvíme zdaleka o všech, které jsou pozoruhodné. Těch několik vybraných se bude prodávat lépe, než kdyby cena neexistovala. Takže když to shrnu: dílčí informace (pro čtenáře), výběrová reklama = podpora (pro knihy, autory, nakladatele).

2) Ano, mile. Mluvím jen o naší kategorii.

3) "První světla" od Jakuba Demla - v korespondenci s jeho ostatními knihami. Z loňska pak kniha Jonathana Coea "Dům spánku".

Hana Šmahelová (Katedra české literatury a literární vědy, FF UK) - porotkyně v kategorii Litera za knihu pro děti a mládež

1) Obecně: považuji za důležité, že mezi řadou jiných veřejně oceňovaných "hodnot" dostávají příležitost i knihy - a to ve skutečně reprezentativním zastoupení všech hlavních kategorií celkové produkce (jsou zde například překlady, edičních počiny, odborná literatura i knížky pro děti). Nezanedbatelný význam má také propagační a marketingový efekt, protože - jak ukazují zkušenosti z minulých ročníků - oceněné knihy jdou podstatně lépe na odbyt.

2) Zatím mohu mluvit jen za kategorii knih pro děti a mládež. Takové překvapení, které by se dalo vyjádřit jednoznačně jedním ze dvou krajních pólů ("in" nebo "out"), mne letos nepotkalo. Avšak - překvapit může i to, co se vymyká očekávání a zvyklostem. V tomto smyslu považuji za překvapující "vybočení" Ivana Diviše ve verších pro děti ("Říkadla a kecadla" - jde o texty vydané z pozůstalosti). Do stejné kategorie "překvapení" - leč jinak nastrojeného - bych řadila i knížku Arnošta Goldflama "Tatínek není k zahození".

3) To je skoro každá, s kterou jsem schopna si "povídat", anebo také taková, o níž zase nejsem schopná vypovídat (zvláště odborným jazykem). Právě takovými jsou pro mne básně Danta-Gabriela Rossettiho ("Znělky k obrazům", "Poslední zpověď", "Blažená panna").

Vladimír Svatoň (profesor východoevropských studií, FF UK) - porotce v kategorii Litera za naučnou literaturu

1) Magnesia Litera by měla ocenit především knihy, které podle názoru porotců pozitivně zasáhnou veřejnost: objev roku, nakladatelský počin, překlad, který je obohacením našeho kulturního života (tedy nejen dobrý překlad, ale objev díla z jiného kulturního kontextu) atp. Činnost porotců může přispět k reflexi kulturních poměrů a snad i trochu oživit zájem veřejnosti o to, jak je v kultuře vyjádřena aktuální zkušenost. Asi by bylo dobré udělit i cenu "knihkupce roku": upozornit na iniciativu při šíření knižní vzdělanosti, která poněkud ustupuje před obrazovými medii.

2) Působím v porotě posuzující popularizaci vědeckého myšlení. Zaslanými knihami jsem výslovně překvapen nebyl, jsou to většinou seriózní práce, ale v běžných žánrech. Sám jsem několikrát v duchu oceňoval činnost nakladatelství Oikúmené, které položilo textový základ filozofického studia v češtině (přitom naše kultura nebyla ve filozofii příliš silná), a nakladatelství Torst, které podobným způsobem uspořádalo fond české literární kritiky dvacátého století.

3) Během života se to trochu proměňuje, nemám jedinou knihu. V posledních letech mě poutají knihy, které vnímám jako reflexi jakéhosi východiska evropské kulturnosti, dá-li se to tak říct: cítím to východisko v neustálém rozporu "inteligibilní" a "psychologické" polohy lidského myšlení. Bylo by toho více. Ale vracím se k "Doktoru Faustovi" Thomase Manna a pro mne byla objevem kniha Endre von Ivánky "Plato Christianus".

Lubomír Machala (literární historik, FF UP) - porotce v kategorii Litera za prózu

1) V její komplexnosti, protože vlastně nejde o jednu cenu, ale o soubor ocenění, které se snaží zmapovat a odměnit takřka vše mimořádné a pozoruhodné ze současného literárního dění. Tedy nejen nejzdařilejší prozaickou či básnickou knihu, ale ocenění se dočká i objev roku nebo osobnost, program, instituce... za přínos české literatuře.

2) Musím se přiznat, že mne nepřekvapila ani tak žádná konkrétní kniha, jako spíš množství loňské prozaické produkce: do soutěže bylo totiž nominováno více než 50 próz.

3) Asi myslíte tu příslovečnou knihu knih, kterou bych si vzal na pustý ostrov. Nesdělím vám jeden jediný název, protože ho prostě vybrat neumím. Ale namátkou aspoň něco z toho rance, který bych s sebou na ostrov táhl: Nechyběl by v něm Jirotkův "Saturnin", Haškovy "Osudy dobrého vojáka Švejka", Hrabalovy "Taneční hodiny pro starší a pokročilé", Vonnegutova "Snídaně šampionů", Slobodův "Rozum"...