Poprvé jsem na tohle složené slovo narazila při vyhledávání pražských filmových kaváren a klubů. Google mi nabídl spoustu odkazů právě na videokavárny rozmístěné téměř po celém území republiky. Většinou se jednalo o nárazové akce, promítání dohodnutých filmů, záznamů místních fotbalových zápasů a podobných událostí. Nejbližší videokavárna, tedy spojení prvků video, film a káva, je ukrytá v komplexu Malostranská beseda.

Sídlo bývalé radnice objevíte snadno, přímo v centru Malé Strany, zbloudilým duší jako orientační bod poslouží tramvajová zastávka, jak jinak než Malostranské náměstí. Vznik tohoto společenského klubu byl provázen rozsáhlou rekonstrukcí v letech 2006-2008. Budova byla slavnostně otevřena v březnu roku 2010.

Nový projekt Malostranské besedy - kavárna s promítacím plátnem a nabitým, zajímavým programem, působil přímo skvěle. Původní koncept počítal s promítání dokumentů, cestopisů a adrenalinových filmů. Druhé patro se časem rozrostlo o novinářské premiéry, kde dostávají příležitost i mladí, začínající filmaři.

Malostranská videokavárna se vrhla do víru společenského života a směle konkuruje divokému Hudebnímu klubu. Hostila některé účastníky festivalů Den poezie 2010 a United Islands, mimo promítání filmů pořádá různé besedy s českými osobnostmi a neubránila se ani v dnešní době populárním tematickým večerům. Projekční sál je omezený na 40 míst, přesto nepůsobí nijak stísněně. O žíznivé hosty se stará cocktail bar Trick bar, zařízený ve filmovém stylu, který o sobě na oficiálních stránkách uvádí: „Bratři v triku, filmové triky a veškeré netradiční dění kolem filmů nás inspirovalo ke koncepci baru…“

Kavárna lákala, ale tak trochu jsem se bála malostranských cen. Hned několik známých se mi smálo a tvrdilo mi, že si tam nedám ani čaj. V jednom měli pravdu, čaj jsem si rozhodně nedala. Návštěva kavárny nebo baru se vyrovná většině jiných pražských podniků. Nikoho zaručeně nezruinuje, ba naopak cena kávy či drobných pochutin mnohdy překvapí. Jediné upozornění, chce to přijít včas. Jinak nezbývá místo k sezení a obsluha se marně proplétá mezi stojícími zákazníky.

Renesanční budova skýtá i další zajímavé možnosti, jak strávit odpoledne nebo jak si zpříjemnit večer, a to jak v duchu čistě kulturním, tak i zcela požitkářském. Začneme odspodu, sestoupíme-li po schodišti do podzemí, objevíme tam malou pivnici. Honosí se popisem česká a tradiční a nepomíjí ani bájný sedmý schod. Dokonale vyplní čekání na jednu z další akcí besedy. Přízemí patří kavárně a přilehlé restauraci. V nastávajících slunečních dnech se prostor kavárny přesunul na předzahrádku.

Těm, kteří prahnou po duchu obohacujícím zážitku, je jistě věnován zbytek budovy. První patro nese název Hudební a divadelní klub. Na programu se najde něco pro každého, rock i alternativa, folk, funk a další. Mezi rozličnou hudební scénou se tu a tam mihne i nějaké to divadelní představení. Koncerty i inscenace dostávají v interiéru zrekonstruované radnice úplně jiný nádech. Vysoké, obkládané stropy zaručují kouzelnou akustiku. To vše doplňuje malostranská scenérie, která dovnitř proniká skrze velká okna. Druhé patro vyplňuje již zmiňovaná videokavárna. Poslední část budovy, patro třetí a podkroví patří Galerii, která prezentuju výstavu Jiřího Plieštíka – Idol z ticha. Výstava zahrnuje umělcovy stély, památníky ve tvaru desky, z různých druhů materiálů.

Závěrem můžu říct, že jsem narazila na jednu z nejpříjemnějších kaváren v Praze, z hlediska obsluhy, prostředí i společnosti. Tmavé dřevy s tlumenými doplňky navodí přátelskou atmosféru. Kdybych musela něco vytknout, byl by to odpolední hluk, způsobený přemírou hostů.

Darina Jíchová

Malostranská beseda (zvětšit)

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 5, 6 (49, 50), 26.4. 2011; Toto číslo vyšlo ke Studentské literárněvědné konferenci 2011: Kniha, filmový pás, internet, pořádané ÚČL AV