WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.

Litenky

Kaváranské nomádství II

Fenomén literárních kaváren
Kristýna Baštová

Co si vybavíte jako první, když se řekne „Praha“? Hradčany? Záludné uličky vedoucí do neznáma? Mlhavé kouzlo, genius loci, zimní zasněžené Vltavy? Matrjošky? A nebo snad… kavárny? Pokud byste měli chuť přenést se do Prahy první republiky, možná by byly kavárny v tomto výčtu rovnou na prvním místě. A kdybyste se vrátili v čase ještě o pár let dozadu, na secesní konec devatenáctého století, pochopili byste proč.


Právě v této době vzniká nový prostor velkoměsta, tak, jak ho známe dnes, prostor, kde čas ztrácí svoji přirozenou kontinuitu. Nočním osvětlením se ruší hranice rána a večera. Mizí pojem přirozeného času, a naopak se objevuje čas nový. Čas, který je potřeba něčím zaplnit. Jak si můžeme přečíst v knize Pražské kavárny a jejich svět, jde o dobu, která přinesla „elegantní podniky s černou kávou a novinami.“ A pak dále: „Současně s růstem měst a také s rozvojem veřejného osvětlení se začíná rozvíjet i nový, typický fenomén nočního života. Kavárny září až do pozdních hodin a přitahují návštěvníky jako rozsvícené lucerny a majáky. Pro leckterou existenci je kavárna druhým domovem a možná i domovem jediným.“ Kavárna se stává jednou z možností, jak toto nové plynutí času, nikdy nedávající prostor ke zklidnění, na chvíli zastavit, jak čas vyplnit.

A pak je tu inspirace Paříží. Právě v tomto městě se totiž zrodila tradice uměleckých kaváren. Francouzské umění a francouzské kavárny mají k sobě tak blízko, že by ve snu mohly klidně splynout. Ne nadarmo byla jedna z pražských (dosud) oblíbených kaváren pojmenována Montmarte. A protože na konci předminulého století měli pražští bohémští umělci k Paříži blíž než kdokoliv před nimi, nic nemohlo Praze bránit v tom, aby se stala kavárenským centrem Rakousko-Uherska (na Vídeň teď na chvíli zapomeňte!). A dokonce tady bylo něco, co Praha měla oproti Paříži navíc: čítárny. Právě ve dvacátých letech, a v meziválečném období obecně, jsou čítárny, nejprve jako samostatný prostor, později již začleněné do celku, nedílnou součástí správných kaváren. A tak se, podobně jako káva, tonetky či cigarety, i noviny stávají neodmyslitelným kavárenským atributem.

Už nikdy si nepřečteme noviny či knihu v čítárnách dávno zaniklých kaváren Metropole. Na své pouti po pražských literárních kavárnách jsem však jednu čítárnu objevila, a to čítárnu Unijazzu. Unijazz je občanské sdružení hudebních nadšenců a v rámci svého působení provozuje vlastní čítárnu, která je zároveň i knihovnou, kde si můžete půjčit knihy a periodika převážně s uměleckou tematikou, a v níž se též pořádají nejrůznější akce.

A já jsem už od začátku měla pocit, jako by si se mnou tahle kavárna hrála - možná na schovávanou… Mimochodem, pražské literární kavárny mají tuto hru neobyčejně v lásce. Tentokrát jsem ale měla několik indicií: Jindřišská, šedivá pasáž s drogerií, a pak kdesi ve čtvrtém patře tato kavárna. Po obligátním bloudění jsem se konečně dostala ke zvonku. Ano, už je to tak. Chcete-li si vypít kávu či přečíst knížku v čítárně Unijazzu, musíte zvonit. Něco jako iniciační zkouška. Nebýt mé bystré přítelkyně, zřejmě bych na otázku ze zvonku „Co si přejete?“ vůbec nezareagovala, a nemohla bych následně stoupat po nekonečném a dokonale socialistickém schodišti do onoho čtvrtého patra.

Pokud to všechno zvládnete, budete už nejspíš připraveni na vše, i na to, že čítárna Unijazzu působí jako něčí soukromá klubovna. Je plná rozmanitých vjemů, impulsů, věcí, které mě nutily rozhlížet se. Ošuntělé perské koberce na umakartovém linu, dveře jako v bytě před rekonstrukcí, spousta knížek (Ovidius, Saroyan a Biebl vedle braku) a časopisů (třeba i sbírka kultovní Melodie), ale také stolních her a pokojových květin. A spousta kouře. Všechno působí jako z doby před dvaceti lety. Jako byt nějakého undergroundového vysloužilého „máničky“. Ale i přes tuto intimní atmosféru, jsem se zde necítila ani trochu nepatřičně. Naopak.

A ještě dva nejvýraznější postřehy na konec: nemluvící papoušek v rohu a pes, který byl tak malý, že mu jeho páníček oblékl kombinézu, aby ho vůbec našel.


Kristýna Baštová


Čítárna Unijazzu

Čítárna Unijazzu (zvětšit)


Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 3 (47), 2.3. 2011.

(2. 12. 2010, 12:00, přidal uživatel kristyna.bastova)

Obrázky

Čítárna Unijazzu

Čítárna Unijazzu
zdroj:www.e-kluby.cz
foto: Kristýna Baštová
(přidal uživatel kristyna.bastova)

Související články

Debata k článku


© Literární novinky 2004 - 2012 | ISSN 1804-7319 | redakce | mapa stránek
Prostor poskytuje: eldar.cz, web klokánek