Od první povídky nás provází ironizující jazyk popisující dnešní svět, lidi v něm a zdánlivě běžné vztahy ve společnosti. Dnes už je totiž asi bězné, že vedeme nesmyslné rozhovory, často neslyšíme jeden druhého, příručky a pracovní postupy nás opravňují vést si svou navzdory okolnostem, možná je i běžné, že nám při procházce v parku zastřelí psa šípem. Emil Hakl však nic z toho nekritizuje. Je jen jedním z účastníků, který pak rezignovaně přitaká faktu, že "jsme všichni kurvy".

Svým kladným vztahem k sexu ve svých literárních dílech a ironií v hlase lehce připomíná Škvoreckého. Oba vlastně míchají ženská těla s obludností doby. Noční připité procházky Prahou vrcholící spočinutím v jejím bytě a probuzení do ranní reality prosvětlené nahou ženou, připravující kávu. Je to milé i ve chvíli, kdy pes cestou domů počůrá nohu uspokojenému, unavenému milenci (možná kvůli pohledu vypravěče – a možná proto, že panička psa má nádherné nohy...). I když některá těla chabnou pod tíhou let a mateřství, i když narazíte na kvasinkový zánět, nemůže to zkazit fakt, že příště se znovu nadchnete pro ladné křivky, šedé oči nebo cokoli jiného.

Trefně ztvárněný dialog páru, který spolu už dlouhou dobu žije, nás zavede zase do jiného a přeci toho samého světa. Tragikomika vztahu, který známe každý, je obohacena padouchem, pistolí a dýmem cigaret na prašné cestě periférie na výletu s jasným cílem – guláš z daňka a pivo.

Poutavé dialogy a směsice neuvěřitelného a všedního je dalším z typických znaků všech povídek. Dlouhé rozhovory s přáteli nebo prostitutkou o smyslu bytí pak autor umísťuje kam jinam než do hospod a kaváren. A kdyby vás rozhovor začal nudit, bude vás obsluhovat nádherný číšník s pahýly místo rukou, nebo se sama potetovaná a zfetovaná prostitutka odebere k jinému stolu nabízet své sexuální služby. Přitom právě ona možná nejlépe vystihla podstatu bytí.

Jedna z povídek (Dva dny ze života Evy F.) se liší svou formou od ostatních. Vypravěčkou je žena a celý příběh tak dostává trochu jiný nádech. Eva a její partner Josef vyrazí na výšlap jednoho vrcholu v Chorvatsku, který se neočekávaně protáhne na několik dní. Atmosféra jako by se zvolňovala s řídnoucím vzduchem blíž a blíž cíli. Ale i zde narážíme na lehce neobvyklé jevy – až výjevy. Na sklonku vyčerpání, po dobytí Vaganského vrchu sestupuje vyhladovělý pár do údolí, kde narazí na obydlí. Od chvíle, kdy otevřou dveře srubu, se vykresluje podívaná jak z Kusturicova filmu. Nespoutaná divoká zábava, hraničící s hysterií a ohrožením na životech, trvá ovšem jen pár stránek a pak je konec, tečka, další děj. Vše popsáno ženskýma očima a doprovázeno Evinými monology o životě a partnerovi.

Kniha se díky svému jazyku čte velmi dobře, dialogy Hakl trefně vystihuje současnou mluvu, která se mění podle charakteru postav a společenského postavení. Zhruba v polovině knihy se Vám může zdát, že jste to Vy, kdo píše příběhy, nebo že jsou to příběhy o Vás. Také se může stát, že některý z nich nebudete chtít opustit. A jestli se to nestane, určitě budete minimálně pobaveni. A kdyby snad ani to ne, od strany 105 začíná fotopovídka Mira Švolíka. Jen tak.

Elena Chvojková

Hakl, Emil: O létajících objektech. Praha: Argo 2004. 186 stran.

Emil Hakl: O létajících objektech

foto: elena.chvojkova

Emil Hakl: O létajících objektech (zvětšit)