Letošní předávání státních vyznamenání však podobně živé diskuze nerozpoutalo. Proběhlo totiž bez většího zájmu nejen veřejnosti, ale také médií. Valná většina z nich se pozastavila nanejvýš u jmen Jágr či Knížák a více se o ceremoniál nezajímala. Mezi oceněnými, kteří z rukou prezidenta republiky převzali 28. října státní vyznamenání, byl také jeden literát, který by zasluhoval více pozornosti - Karel Šiktanc. Toho Václav Klaus odměnil Medailí za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.

Karel Šiktanc vstoupil do literárního života básněmi. Jeho počáteční tvorba je spjata převážně s básníky časopisu Květen, kteří se hlásili k poezii všedního dne. V období normalizace mu bylo zákázáno publikovat kvůli jeho nekompromisnímu postoji k režimu. Politické represe mu však v další tvorbě nezabránily, jeho díla vycházela v samizdatu či pod cizími jmény. Sbírku Mariášky komunisté poslali do stoupy a dřívější díla vyřazovali z knihoven. Po Sametové revoluci převzal po Václavu Havlovi řízení Obce československých spisovatelů.

Ve svých básních se Šiktanc často věnuje kromě tématiky milostné tématu paměti – rodové, ale také národní. Snaží se dopátrat historie země. Proto se v jeho básních objevují mytické motivy a pohanské i křesťanské zvyklosti. Rovněž mu nebyl lhostejný osud člověka, který je nucen žít v době, v níž je mu mocensky upíráno právo na důstojný život. Z těchto důvodů je prezidentské ocenění namístě.

Karel Šiktanc stále obohacuje českou literaturu o svou nezaměnitelnou poezii, v nejbližších dnech se chystá vydání básnické sbírky Nesmír, na kterou se nesmírně těšíme.

Hana Vildová

Sĺo pro Karla Šiktance

foto: Hana Vildová
(přidal uživatel hana.vildova)

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 2 (46), 15.12. 2010.