S
hana.vildova
Když v loňském roce předal Václav Klaus medaili za zásluhy o stát Karlu Gottovi, vzbudilo to nevídaný společenský ohlas. Společnost se doslova rozdělila na ty, kteří protestovali proti ocenění populárního zpěváka, jenž podepsal Antichartu a byl ikonou normalizační kultury, a na ty, kteří byli ochotni bránit svého „božského Káju" až do krve.
Letošní předávání státních vyznamenání však podobně živé diskuze nerozpoutalo. Proběhlo totiž bez většího zájmu nejen veřejnosti, ale také médií. Valná většina z nich se pozastavila nanejvýš u jmen Jágr či Knížák a více se o ceremoniál nezajímala. Mezi oceněnými, kteří z rukou prezidenta republiky převzali 28. října státní vyznamenání, byl také jeden literát, který by zasluhoval více pozornosti - Karel Šiktanc. Toho Václav Klaus odměnil Medailí za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.
Karel Šiktanc vstoupil do literárního života básněmi. Jeho počáteční tvorba je spjata převážně s básníky časopisu Květen, kteří se hlásili k poezii všedního dne. V období normalizace mu bylo zákázáno publikovat kvůli jeho nekompromisnímu postoji k režimu. Politické represe mu však v další tvorbě nezabránily, jeho díla vycházela v samizdatu či pod cizími jmény. Sbírku Mariášky komunisté poslali do stoupy a dřívější díla vyřazovali z knihoven. Po Sametové revoluci převzal po Václavu Havlovi řízení Obce československých spisovatelů.
Ve svých básních se Šiktanc často věnuje kromě tématiky milostné tématu paměti – rodové, ale také národní. Snaží se dopátrat historie země. Proto se v jeho básních objevují mytické motivy a pohanské i křesťanské zvyklosti. Rovněž mu nebyl lhostejný osud člověka, který je nucen žít v době, v níž je mu mocensky upíráno právo na důstojný život. Z těchto důvodů je prezidentské ocenění namístě.
Karel Šiktanc stále obohacuje českou literaturu o svou nezaměnitelnou poezii, v nejbližších dnech se chystá vydání básnické sbírky Nesmír, na kterou se nesmírně těšíme.
Hana Vildová
Sĺo pro Karla Šiktance
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 2 (46), 15.12. 2010.
(15. 11. 2010, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2010
článek naleznete na adrese
http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2915