Zaoblená budova Národní technické knihovny (NTK) příjemně zapadá do svého okolí v ulicích Thákurova a Studentská na Praze 6. Zvenčí méně nápadný design nenarušuje důstojnou atmosféru prostředí, na druhou stranu však nenechává nikoho na pochybách o své specializaci. Na fasádě jsou uvedeny kóty konstrukce a další promyšlené detaily pak odhaluje interiér.

Při stoupání do vyšších pater se tak například dozvíme pořadové číslo schodu, jeho rozměry a množství námi spálených kalorií. Duhové zabarvení podlah netvoří jen barevný kontrast k šedému betonu uvnitř, ale značí také stupeň zatížení. Barevná sedátka v halách mohou být uskupena do podoby chemických vzorců. Podél stropů se táhnou odhalené dráty. Na stěnách zaujmou kresby černým fixem. Každá podrobnost je řešena s technickým šarmem.

Nejen svéráznou vizáží, ale především poskytovanými službami si knihovna návštěvníky rozmazluje. V 6 nadzemních a 3 podzemních podlažích nabízí místnosti k pronájmu, všudypřítomnou WiFi síť, podzemní parkování pro 300 aut, zařízení pro handicapované a celou škálu nadstandardních služeb. Může se pyšnit kapacitou 500 000 knih ve volném výběru a dalším 1,2 mil. skladem. A odezva návštěvníků? V 7 týdnech od otevření se jich přišlo podívat 3 800. Přitom předpokládaná roční návštěvnost se blíží 900 000.

Názory na budovu se liší; diskutované je zejména užití betonu v interiéru, „čouhající“ dráty na stropě a malůvky na stěnách. To vše ale tak nějak zapadá do charakteru stavby. Jak uvedla jedna ze zaměstnankyň, už jen kvůli zázemí knihovny by si svá studia zopakovala. A zdá se, že se jedná o převažující dojem. Důkazem může být i Cena Státního fondu životního prostředí ČR a Cena primátora hl. m. Prahy, které NTK získala v soutěži Stavba roku 2009.

Magdaléna Hanušová

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 1 (39), 9. 11. 2009.