WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.

Litenky

Smrt sešívá bytí

Hliněná metafyzika nicoty
Ondřej Hanus

Stanislav Denk vyžaduje jistý typ čtenáře (nebo spíše čtení). Pokud čekáte košaté, cizelérské variace a slovní ekvilibristiku, která by poškádlila váš intelektuální jemnocit, nečtěte Kámen mlýna.


V něm je totiž příliš málo slov na to, aby vás v tomto ohledu uspokojil. Denk slovy šetří, o čemž svědčí i fakt, že mu vychází debut až v době, kdy mu táhne na padesát. Narozen v Brně, žije ve vsi na Olomoucku. Jak žije, tak i píše. Kámen mlýna představuje obě polohy, které jsou mu vlastní: sevřené, vysekávané krátké básně ve vázaném verši a meditace ve verši uvolněném.

„Sekera. Chlad na hrudi. / Jaru brousí kost.“ Takto začíná Kámen mlýna, a při dalším čtení pochopíme, že jde o erbovní verše prvního oddílu. Denk příliš nevykračuje z poměrně úzkého rámce motivů, zůstává oproštěný, mrazivým staccatem vysekává přesné, často genitivní metafory, jimiž spoutává prostory vesnice, těla a přírody do pevného tvaru.

Nejde však o skácelovské hořknutí, máme co dělat spíše s hejdovskou blízkostí smrti, která (p)odbarvuje jakékoli nároky na věčnost. Lze najít paralely také s halasovskou sémantickou i tvarovou urputností. Byli bychom však blázni, kdybychom neviděli, jak křehký někdy Denk je: „V temnotě modrých klasů / běží si myška cesty své.“, „Bílá krusta. Slunce něžné. / Stopa. Vítr v záři sněžné.“. Je to ta venkovská, hliněná metafyzika, v jejímž objetí prozkoumává prostory lásky a nicoty: „Samota je marnotratná. / Nečekaná. Zlá i mstivá. / V klíně tu však prodlíte.“, „Motýl ňader touhou třepá. / Stínem. Žena kráčí němá.“. Ostatně, láska, nicota i víra jsou spojité nádoby: vyžadují skok.

Zásadní rozdíl mezi prvním a druhým oddílem je ve vektorovém uspořádání veršů. Zatímco v prvním je vnějškovost soustřeďována do uzavřených cyklů, ve druhém se básně otevírají, aby po čemsi sáhly a cosi obemkly. Místy se tak děje s lehkou nešikovností, to když nás Denk přehltí genitivními metaforami nebo inverzemi, díkybohu to však není často.

Sevřená poetika Denkova Kamene mlýna neohromí svou Krásou ani intelektualismem a nepotěší krasoduchy, avšak její ryzost, touha být a dobýt a nestát se rozostřeným je kvalitním brouskem na kosu našeho rozpadavého vnímání.


Denk, Stanislav: Kámen mlýna. Host, Brno 2008. 120 stran.


Ondřej Hanus

Stanislav Denk - Kámen mlýna

Stanislav Denk - Kámen mlýna

www.nakladatelstvi.hostbrno.cz


Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 4 (36), 16. 4. 2009.

(14. 3. 2009, 12:00, přidal uživatel ondrej.hanus)

Debata k článku


© Literární novinky 2004 - 2012 | ISSN 1804-7319 | redakce | mapa stránek
Prostor poskytuje: eldar.cz, web klokánek