Smrt sešívá bytí
Hliněná metafyzika nicotyOndřej Hanus
Stanislav Denk vyžaduje jistý typ čtenáře (nebo spíše čtení). Pokud čekáte košaté, cizelérské variace a slovní ekvilibristiku, která by poškádlila váš intelektuální jemnocit, nečtěte Kámen mlýna.
V něm je totiž příliš málo slov na to, aby vás v tomto ohledu uspokojil. Denk slovy šetří, o čemž svědčí i fakt, že mu vychází debut až v době, kdy mu táhne na padesát. Narozen v Brně, žije ve vsi na Olomoucku. Jak žije, tak i píše. Kámen mlýna představuje obě polohy, které jsou mu vlastní: sevřené, vysekávané krátké básně ve vázaném verši a meditace ve verši uvolněném.
„Sekera. Chlad na hrudi. / Jaru brousí kost.“ Takto začíná Kámen mlýna, a při dalším čtení pochopíme, že jde o erbovní verše prvního oddílu. Denk příliš nevykračuje z poměrně úzkého rámce motivů, zůstává oproštěný, mrazivým staccatem vysekává přesné, často genitivní metafory, jimiž spoutává prostory vesnice, těla a přírody do pevného tvaru.
Nejde však o skácelovské hořknutí, máme co dělat spíše s hejdovskou blízkostí smrti, která (p)odbarvuje jakékoli nároky na věčnost. Lze najít paralely také s halasovskou sémantickou i tvarovou urputností. Byli bychom však blázni, kdybychom neviděli, jak křehký někdy Denk je: „V temnotě modrých klasů / běží si myška cesty své.“, „Bílá krusta. Slunce něžné. / Stopa. Vítr v záři sněžné.“. Je to ta venkovská, hliněná metafyzika, v jejímž objetí prozkoumává prostory lásky a nicoty: „Samota je marnotratná. / Nečekaná. Zlá i mstivá. / V klíně tu však prodlíte.“, „Motýl ňader touhou třepá. / Stínem. Žena kráčí němá.“. Ostatně, láska, nicota i víra jsou spojité nádoby: vyžadují skok.
Zásadní rozdíl mezi prvním a druhým oddílem je ve vektorovém uspořádání veršů. Zatímco v prvním je vnějškovost soustřeďována do uzavřených cyklů, ve druhém se básně otevírají, aby po čemsi sáhly a cosi obemkly. Místy se tak děje s lehkou nešikovností, to když nás Denk přehltí genitivními metaforami nebo inverzemi, díkybohu to však není často.
Sevřená poetika Denkova Kamene mlýna neohromí svou Krásou ani intelektualismem a nepotěší krasoduchy, avšak její ryzost, touha být a dobýt a nestát se rozostřeným je kvalitním brouskem na kosu našeho rozpadavého vnímání.
Denk, Stanislav: Kámen mlýna. Host, Brno 2008. 120 stran.
Ondřej Hanus
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 4 (36), 16. 4. 2009.
(14. 3. 2009, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2009
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2349