Spolupráce všech tří stran dopadla na výbornou. Transformací prošly jak kousky starší (Jaro, Jednotka času), tak některé z nejnovějších (Skovka). Písně získaly zcela novou podobu a dimenzi, nejen nové kabátky z melancholických tónů výše uvedených nástrojů Ahn Tria. Pravda, některé pasáže místy připomínaly Doubravovy domovské Hm..., ale celkový zvuk jasně zůstal v Tatapoetice.

Tata Bojs pojali celý projekt komorně, vybavili se akustickou kytarou a baskytarou, taktéž utlumili bicí. Komornímu ladění byla přizpůsobena scéna, kterou tvořily různě rozmístěné stolní lampy, vyvolávající dojem obývacího pokoje, a smetanová fontána. Přesto nikdo nehrál druhé housle – prostor divadla se zvukem beze zbytku naplnil, ale nepřeplnil, což je z mého pohledu významný klad.

Veškeré dění na jevišti bylo výtečnou ukázkou spojení profesionality s radostí ze hry. Tata Bojs se již léta daří podávat skvělé výkony, přesto neztrácí živost a bezprostřednost. Koncert provázely Mardošovy typické průpovídky, tři písně chlapci odehráli vsedě na jevišti („Nevíme, jak to udělat více komorní“). Ale ani Ahn Trio se nenechalo zahanbit a přispělo ke všeobecné radosti česky zazpívaným refrénem v písni Pěšáci.

Jediným nedostatkem byl přetopený a vydýchaný sál Švandova divadla. Pokud ale takové podmínky zaručí kvalitu, vyrazím třeba do pekla. Na Tata Bojs zcela určitě.

Markéta Holanová

Tata Bojs + Ahn Trio

2. 11. 2008, Švandovo divadlo. Miniturné k albu smetana.

Tata Ahn

Tata Bojs ve Švandově divadle. Zdroj: www.idnes.cz

foto: Marek Dvořáček
(přidal uživatel marketa.holanova)

© Marek Dvořáček

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 1 (33), 24. 11. 2008.