Na jedné straně tu tedy máme neumětelskou sílu rockové kapely a na straně druhé instrumentální dokonalost suchých konzervatoristů. Mexická kapela Mars Volta patří k mladým kapelám, které se snaží dokázat, že umělecký rock i po čtyřiceti letech dokáže obě pojetí skloubit.

Oproti předchozí dekádě, kdy progresivní kapely čerpaly především z metalu, Mars Volta navazuje na experimentální kořeny žánru tak, jak jej v šedesátých letech představili King Crimson, a kombinuje je s eklektickým tvrdým rockem, který v širším povědomí nejlépe reprezentují americko-arménští System Of A Down. Nové koncepční album Bedlam In Goliath se drží právě v takto vyměřených hranicích. Nad bouřlivou rytmikou psychedelicky povlává kytara, kvílejí klávesy a vyje vypjatý vokál.

S podobnou kombinací prvků se však snaží uspět lecjaká kapela. Tajemství úspěchu a především kritického ohlasu Mars Volta spočívá v ojedinělé syntéze těchto prvků, které jsou navíc obohacovány o tradiční rytmy Latinské Ameriky. Nezaměnitelný sound, jehož hlavním tvůrcem a architektem je kytarista Omar Rodriguez-Lopez, je mystický, výrazově bohatý, neotřelý a dynamický. Kapela bez potíží střídá písničkové pasáže s rozsáhlými instrumentálními celky, aniž by výsledný celek ztrácel na potřebné rockové energii.

Právě charakteristický sound se na nahrávce Bedlam In Goliath ukazuje být i jistým úskalím. Umožňuje totiž takříkajíc „vařit z vody“, tedy nahrávat hudbu, která sama o sobě postrádá melodickou invenci, ale zabalená do bohatého zvuku nemusí být jako taková rozpoznána. A protože délka CD přesahuje 70 minut, není divu, že se na něj dostaly i skladby právě takového charakteru. Navíc poměrně agresivní a na poslech náročný zvuk se po delším poslechu přejí i zkušenému posluchači.

Tedy zatímco poslech první půle desky představuje nevšední požitek z kaleidoskopicky barevné, vzrušující i komplexní hudby, druhá půle naznačuje jisté formální zakrnění a je vlastně negací progresivní rockové hudby jako „permanentní evoluce“. Však je také formát dvojitého alba již od sedmdesátých let považován za znamení jisté nabubřelosti a po okraj zaplněné CD je vlastně takovým dvojalbem. Bedlam In Goliath je přesto jednou z dosud nejlepších nahrávek kapely. Dokáže strhnout nábojem i propracovaností a jakkoliv čerpá z rané psychedelie či canterburské avantgardní scény, její zvuk je hlasem nejčerstvější současnosti.

Stefan Segi