Urban, Demelová a já
Milá Karolíno! Zaujala mě Vaše recenze (i když na ni reaguji po tak dlouhé době) a s chutí jsem si ji přečetl, protože mi vcelku obstojně otevřela Urbanovu knihu, ačkoli jsem ji během čtení recenze neměl v rukou. Měl bych k Vám však jednu výtku; jen malou, neděste se... První dva odstavce jsou snad až příliš nabité Vašimi emocemi nad dílem, což patrně způsobilo, že jste jedno z nejpodstatnějších zjištění prozradila hned v samém začátku. Koneckonců, proč by ne, ale v závěru by to působilo přesvědčivěji než hned v samém úvodu, kde se čtenář ještě před vlastními argumenty dozví, že pan Urban nepřesvědčil Vás. Snad se ve svém názoru i mýlím, ale vězte, že kdyby mě Váš článek nezaujal a já to nemyslel dobře, vůbec bych Vám k tomu nic nepsal. Píšete stručně, ale věcně, to se také cení. Dobré psaní a lovu zdar!