"A zkuste dnes koupit třeba Chelčického," povzdechla si nad nedostatkem zájmu o naši (čti: českou) starší literaturu v nedávné anketě Tvaru Alexandra Berková. Staré texty se příliš nečtou, nevydávají, nemají vliv ani na dnešní literáty, jejich "zvládnutí" nepatří k standardní výbavě dnešního kulturního člověka. Jenže tato neznalost nám nutně podráží nohy, chceme-li zasvěceně mluvit o takových věcech, jako je český národ, český jazyk či vztah Čechů s Němci a s ostatními národy v Evropě. Nejen aktuální potřebu znát dějiny českého jazyka a české literatury zdůrazňuje kniha "Jazykověda - věc veřejná", výbor z publicistických prací Alexandra Sticha z devadesátých let.

Autora snad netřeba příliš představovat, lingvoliterární vědec prof. PhDr Alexandr Stich, CSc. zemřel před pouhými dvěma roky a mezi pedagogy i studenty filozofické fakulty, kde od r. 1990 až do své smrti působil, je dodnes stále zmiňován a vzpomínán. O to potřebnější a vítanější je dnes vydání čehokoli z jeho díla, neboť jeho odkaz je snad tu a tam již mírně zkreslován. Přítomné publicistické práce (spolu s osobitým literárním přídavkem, dosud nevydaným "Deníkem velocipedisty") znovu připomínají a oživují, s kým že to máme tu čest.

Stichovy články je radost číst. Ne snad proto, že se věnují tématům do jisté míry stále ještě aktuálním (poslední pravidla pravopisu, název našeho státu, zkreslený pohled na slovesné baroko, neuctivé zacházení s jazykem aj.) či proto, že autor na tato témata přináší nový a neotřelý pohled. To dnes dovede kdekdo. Hodnota Stichova je v tom, že - tak jak to požadoval i po ostatních - více četl, než psal a vždy se snažil vložit svůj badatelský prst do rány, než něčemu uvěřil. Vše pak zpracoval formou dosti vytříbenou a noblesní. Jako zastánce co nejširší výuky a znalosti latiny vtahuje Alexandr Stich své čtenáře do klasického světa vkládáním latinských citátů, užívá četných přirovnání a příkladů nejen z klasické literatury a z bible, ale i ze starší české literatury, své čtenáře vzdělává i užíváním již zašlých českých slov. To vše se ovšem neděje bez rozmyslu, ale je to nástrojem tu jemné ironie, tu jemného humoru, takže čtenář se až diví, jak může být učenost zábavná - a autor ho má přesně tam, kde ho chtěl mít. Všechny články této knihy mají totiž úlohu především persvazivní, mají přesvědčit čtenáře o nutnosti věnovat jazykovědě a české kultuře vůbec zaslouženou pozornost.

Lidí, kteří mluví o jazyku, je mnoho, málokdo ho však bere vážně. Kniha publicistických článků Alexandra Sticha přispívá k tomu, aby jazykověda byla skutečně věcí veřejnou - a nikoli už veřejným domem.

Stich, Alexandr: Jazykověda - věc veřejná. Ed. Václav Petrbok. Praha, NLN 2004. 335 stran, náklad neuveden, doporučená cena 259 Kč