Narodil se v Praze roku 1942, maturoval na pražském gymnáziu, později studoval dálkově filozofii a sociologii na FF, studia filozofie zakončil na University College v Londýně v roce 1982 disertační prací Ontological Argument.

Brikcius prošel mnoha různými zaměstnáními: byl řidičem, pomocným dělníkem, programátorem, poradcem Špálovy galerie, po návratu z Londýna byl výtvarníkem ve svobodném povolání, učitelem angličtiny, překládal vědecké knihy. Osm měsíců (1973-74) byl vězněn pro hanobení SSSR. V roce 1980 odešel do Rakouska, se svou ženou Zuzanou žije nyní ve Vídni a pravidelně cestuje mezi ní a Prahou. Je členem mezinárodního P.E.N. klubu.

Jeho výtvarné dílo a záznamy akcí jsou uloženy ve sbírkách Národní galerie v Praze, rukopisy v Památníku národního písemnictví. V letech 1965-70 pořádal Brikcius happeningy (první z nich nesl název Chlebové mystérium). Celkový přehled jeho literární činnosti - tedy eseje, básně i scénáře happeningů - najdeme ve výboru Sebraný spis (1992).

V posledních letech se Eugen Brikcius věnuje spíše mediálním mystifikacím, stále však píše latinskou, anglickou, německou a českou poezii. Již roku 1979 vyšly v samizdatu sbírky latinsky psaných básní "Nuda in cactum" (Holou na kaktus) a "Circum venit baculum" (Chodí pešek okolo). V obou výborech spolupracoval s Pavlem Šrutem. Další latinské básně v překladu P. Šruta i Šrutovy básně v Brikciově překladu do latiny vyšly pod názvem "Cadus rotundus - Sud kulatý" (1993). V souboru esejů "Vyložení umělci aneb Kunsthistorické pohádky" (1991) se autor zabývá současnými nekonformními výtvarníky. Jeho poslední sbírka básní "Eugeniální verše" (2000) nese podtitul "Básně v próze i poezii". V roce 2002 vyšly "Sny Eugena Brikciuse" - knižní podoba stejnojmenného pořadu, který v roce 2001 mohli sledovat diváci České televize. Prózy z pomezí beletrie a esejistiky - "Spanilá jízda a jiné prózy" byly vydány v roce 2003.