Fotograf Libor Špaček se narodil roku 1966, a přestože fotografování vyzkoušel již v osmnácti letech, nebyl tehdy se svými výsledky spokojen a fotografování na několik let opustil. Věnoval se sportu, mimo jiné potápění, které ho jakousi osudovou oklikou znovu přivedlo k fotografiím. A tentokrát již zůstal.

Uznání jeho práce přišlo záhy. Ceněn je především pro svou specialitu, tzv. akty pod vodou, kterým se věnuje dva roky. Již několikrát je s úspěchem vystavoval a jejich počet stále rozšiřuje. Na převážné většině je mu modelem jeho přítelkyně, modelka a herečka Sabina Časarová.

Rozdílů mezi klasickým studiovým aktem a aktem pod vodou je celá řada. Jiná je práce se světlem, se zobrazením ženského těla a také s prostředím. Právě prostředí působí do značné míry jako prvek restriktivní, neboť podvodní svět je jednoduchý a stále stejný. Fotograf nemůže pracovat s kulisami a aranžmá. O to více musí vytěžit ze zvláštností a možností, které s sebou vodní živel přináší. Ženské tělo totiž působí ve vodě daleko ladněji a současně také křehčeji a jemněji než na zemi. Modelka se zdá být téměř nehmotná, jako by se vznášela. Ne náhodou nese jeden z aktů název "Letím". A je to opět voda, co na fotografiích působí tak harmonickým a uklidňujícím dojmem.

S tímto živlem si fotograf pohrává skutečně nápaditě. Ukazuje ho ve všech jeho podobách, od klidného proudění přes jemně rozvlněnou i bouřlivou hladinu až po gejzír bublin.

Většina Špačkových aktů je černobílá, což ještě více podtrhuje tajuplnost až magičnost fotografií. Ale i ty barevné, z nichž některé mají své černobílé protějšky a je věru těžké rozhodnout, která z variant je lepší, si zachovávají zmiňované tajemné kouzlo. Ani v barvě totiž fotograf nijak nehýří a uměřeně se omezuje v podstatě jen na dvě barvy, které však působí velmi kontrastně: na tělovou až žlutavou barvu modelčina těla a na výrazné červené detaily, např. rudé rty či temně červený šperk.

To vše působí na vnímatele velmi prostě - je tu jen modelka a voda. A zvláštní ztemnělé světlo, které se někdy nenápadně rozlévá po celé fotografii, jindy je v podobě paprsku soustředěno na modelčino tělo, nebo jen na některý jeho detail či linii, která by jinak unikla naší pozornosti.

Nevšední poetice aktů odpovídají i názvy některých z nich (Blues, Snění, Princezna, Květina aj.). Někdy zase trefně a s vtipem vystihují výraz modelčiny tváře nebo jejího gesta (Pomoooc!, Vichřice, Migréna).

Netradiční způsob zachycení ženského těla otevírá vnímateli novou dimenzi pohledu na ženskou krásu v její nerafinovanosti a dynamičnosti. A právě to je hlavní přednost aktů pod vodou. O jejich výjimečnosti se můžete přesvědčit sami na internetových stránkách Libora Špačka www.spacekphotos.com nebo na stránkách virtuální Word Webphoto Gallery www.wwg.cz. Nebo si prostě jen počkejte na další výstavu tohoto fotografa, která na sebe jistě nenechá dlouho čekat. To bychom vám doporučovali asi ze všeho nejvíce.