Udílení státních cen má svou tradici – historicky první cena byla udělena již v roce 1920, kdy toto prestižní ocenění získal Karel Matěj Čapek-Chod. Všichni držitelé ceny byli letos připomenuti v krátkém filmovém sestřihu.

Letošní udílení se konalo 25. října již od 16 hodin v Míčovně Pražského hradu a muselo se bohužel obejít bez přítomnosti ministra kultury, který se nemohl dostavit kvůli zdravotním problémům. Celou slavnostní událost zahájil prezident Václav Klaus projevem, ve kterém vyjádřil úctu umělcům a jejich dílům a k otázce hodnocení dodal: „Literáti se pohybují na trhu a jejich jediným hodnotitelem je čtenář.“

Slova se pak ujal loňský laureát Ceny za překladatelské dílo Dušan Karpatský a bez jakéhokoliv patosu připomněl především stíhání mnoha spisovatelů režimem, který se též podepsal na smutném konci nemála z nich.

Nominováni na Cenu za překladatelské dílo byli: Anna Siebenscheinová za své překlady z němčiny, Gustav Franzel za překlad Verlaina a Dušan Zbavitel za překladatelskou práci týkající se indického subkontinentu. Laureátem se stal Dušan Zbavitel, jehož překladatelské dílo zahrnuje zhruba 120 knižních titulů a o mnoho více překladů časopiseckých.

Na poli literárním získali nominaci Josef Balabán (Možná že odcházím), Pavel Brycz (Patriarchátu dávno zašlá sláva) a Božena Správcová (Požární kniha). Cena byla předána prozaikovi Pavlu Bryczovi, který poděkoval především své rodině (ve které očividně patriarchát nevládne) a samozřejmě porotě, která podle jeho slov věděla, že by si pro ni v pozdním věku už asi nedošel, a tak mu ji dala už teď, v jeho šestatřiceti…Protože jeho knize Patriarchátu dávno zašlá sláva byla při vyhlášení věnována snad až příliš velká pozornost (ti, kdo knihu nečetli, získali po důkladném rozboru děje a postav pocit, že už knihu číst nemusejí), takže sám autor směrem k přítomným vtipně poznamenal, aby si tu knihu přece jen přečetli…

Celá akce probíhala v přiměřeně slavnostním tónu, jednotlivé proslovy byly prostřídávány hudebními „vsuvkami“ skupiny Dobrý večer Quintet a celé dění bylo pomocí kamer snímáno na velké plátno, takže i zadní řady v přeplněném sále o nic nepřišly.

Po zdařilé formální části se po kultuře dychtící hosté poněkud rychle přesunuli do prostor, kde byl přichystán raut, a tím celá kultura tradičně skončila…