Zpočátku to bylo sice trochu kožený, samá vážná věc, ale po lehkém ovínění beatnikama jsem se dostala do euforie. I ti upjatější odložili svou oblíbenou těžkou literaturu a vrhli se s lačností na lehčí kousky (že některá byla opravdu těžká, jsem zažila na vlastní kůži, když mi na nohu spadli Tři mušketýři – všichni najednou). Z kouta, kde Švejk vyprávěl parlamentní historky Strany mírného pokroku v mezích zákona, se ozýval hlučný smích, v druhém koutě zase jemnější duše vzdychaly nad červeným a červenou (knihovnou). V prvním patře Rozhněvaní mladí muži ostře debatovali nad Francouzským novým románem. V kuchyňském přístěnku chytili nadšenci Strašidlo Cantervillské a jali se ho lynčovat, ale nakonec se slitovali a společně se ožrali pod Obraz (Doriana Graye – no, neměl z toho moc velkou radost, tak si šel postěžovat Desdemoně, ale Jago ho málem uškrtil, tož se vrátil ke svému rámu a čekal, až pánové propustí svou Opici – to byl náročný kousek, zřejmě sem nějak zabloudil z naučné literatury). Výlučnou vlastností člověka a hlavně žen je marnivost, což mi potvrdilo pár dam středního věku (ty mě tady opravdu překvapily), když se inspirovaly jistou Bětkou Báthoryovic a začaly lákat mladé dívky, ale Rozhněvaní mladí muži se mezitím uklidnili a chladně zakročili. Dam se ujal Stařec (moře nechal venku, sem by se nevešlo) a jal se jim líčit, jaké je to Na východ od ráje. Tři kamarádi si dali Sbohem a šáteček s Dobrým člověkem, který opravdu ještě žije, a odešli s jakýmsi Cizincem hledat byt. Tož tak.

Mejdan se opravdu vydařil, ale ke konci už to mám trochu rozmazané. Nějak běžel čas a mě unikly souvislosti, no nedivte se prosím vás, v takový krásný společnosti.

JANA BACHOVÁ