Text sborníku je otevřen úvodním slovem Viléma Herolda a Jaroslava Pánka, které je podle našeho názoru více než zajímavé. V jeho první části autoři rozvažují nad postavením barokního období a tématu v dnešní historiografii, přičemž připomínají i jistou averzi k tomuto období, která je však často neopodstatněná a mnohdy jen lehkovážně tradovaná. – Druhá část úvodního slova se věnuje významné italské nadaci, bez jejíhož přispění by nejspíš ani k přednáškám, ani k vydání sborníku nedošlo. Touto organizací je míněna Fondazione Giorgio Cini, kterou její zakladatel hrabě Vittorio Cini pojmenoval na počest svého zemřelého syna. Tato nadace, založená ve 40. letech, získala v roce 1951 status právnické osoby a do dnešní doby se postupně rozrostla a přeměnila v instituci o mnoha ústavech, v nichž pracují přední oboroví vědci; je rovnocennou partnerkou naší Akademie věd. Příznačné je, že vznikla – jak se v textu připomíná – obdobně jako Česká akademie věd a umění (ta vzešla z podnětu architekta a mecenáše Josefa Hlávky). – Třetí část úvodního slova hodnotí pražské barokistické sympozium a jeho výsledky. Zvláště zajímavé a podnětné je její velmi kladné hodnocení práce našeho univerzitního profesora Alexandra Sticha a jeho školy (autoři dokonce apelují na vědeckou společnost, aby si uvědomila závazek nenechat tyto myšlenky a rozpracované plány ležet ladem). Úvodní slovo je pak zakončeno poděkováním všem zúčastněným organizátorům a pomocníkům na obou stranách italsk českého kolegia.

Vlastní text sborníku je rozdělen následovně:

I. Úvodní přednášky

II. Politický a kulturní kontext období baroka

III. Filozofické zdroje baroka

IV. Baroko v hudbě a divadle

V. Úloha slova

VI. Formování prostoru

První oddíl tvoří obecný vstup do problematiky, která je v následujících oddílech vždy v daném úhlu pohledu konkretizována a na zástupných pří-kladech podrobně rozpracována. Svou obecností a tím, že v sobě zahrnuje rysy všech ostatních oddílů, vlastně vytváří tematický rámec, v němž se budou pohybovat (až na drobné a nutné přesahy) všechny další příspěvky.

Z výše uvedených tematických celků nás oborové zatížení obrací především k oddílu pátému, který se věnuje úloze slova v období baroka a současně – ve smyslu sympozia – vybírá takovou látku, na níž může být předvena vzájemná myšlenková provázanost prostředí českého a vlašského.

Se svými příspěvky vystoupili v následovném pořadí Radek Lunga (Osobnost kardinála Arnošta Vojtěcha Harracha /Stručná rekapitulace/), Alessandro Catalano (Italský deník Arnošta Vojtěcha Harracha /1598–1667/), Michaela Horáková (Italský přínos svatonepomucenské homiletice na českém území), Milan Kopecký (K pozdně barokní homiletice /In memoriam 1942–1945 Monasterium Neoreischense/), Jitka Křesálková (Giulio Solimano a Praha), Antonín Měšťan (Italská část v pražském sedmijazyčném slovníku Petra Lodereckera z roku 1605), Jiří Pelán (K otázce „marinismu“ v české barokní poezii), Eduard Petrů (Itálie a její obraz na počátku českého baroka /Cestopis Bedřicha z Donína/), Marzio Pieri (Hyp/n/ochondrie /Nemožné setkání mezi alegorickým barokním prázdnem a prázdnou pražskou literou/), Giovanni Pozzi (Kniha u Caramuela), Martin Valášek (Gramatik Václav Jandit a Gian Gastone), Alena Wildová Tosi (Barokní představa pekla očima tří jezuitů v Čechách, Itálii a Španělsku). Těchto dvanáct apoštolů přineslo svoji zvěst z „temného“ (protože nepo-znaného, jak s oblibou říkává docent Jaroslav Kolár) barokního světa a opět jej trochu prosvětlilo. – A aby se toto světlo mohlo šířit i za hranice české a italské vědy, jsou všechny příspěvky doplněny výtahem v anglickém jazyce.

Články jsou nejen na vysoké odborné a informační úrovni, ale oceňujeme na nich i bohatou dokladovou rovinu, tvořenou mnoha zajímavými přílohami, která jen potvrzuje erudovanost jednotlivých přispěvatelů.

Zabývá-li se někdo výzkumem středního období, tento sborník by jistě neměl uniknout jeho pozornosti; jeho přínos je nesporný.

Abychom tento vzácný a ojedinělý kousek na poli odborné literatury mohli mít ještě chvíli před očima, věnujeme několik slov také jeho hmotné stránce, tj. materiálu a grafické úpravě. – Ačkoli jsou stránky vyrobeny z tenkého papíru, má kniha svou „váhu“ a z očí se rozhodně jen tak neztratí. V takovém případě je možná trochu škoda, že je jen slepena a opatřena pouze měkkými deskami – častější listování knihu časem nejspíš hodně unaví. Na druhou stranu musíme říci, že obálka je graficky velmi povedená a působí dobře, když se na čtenáře usmívá krásná a jemnotvářná Cecílie (v podání Onoria Marinariho ze 17. století) hrající na královský nástroj, který je s daným obdobím tolika způsoby spjat.

Inu, nic na světě není věčné a písek stránek této knihy se bude nezadržitelně sypat, aby tím více vynikl nepoměr mezi hmotnými a duchovními hodnotami, který je baroknímu myšlení tak vlastní...

MAREK JANOSIK-BIELSKI

Baroko v Itálii – baroko v Čechách. Setkávání osobností, idejí a uměleckých forem. 1. vyd. Usp. Vilém Herold a Jaroslav Pánek. Praha, Filosofia 2003. 624 s., 560 Kč.