V samém úvodu se ocitáme tváří v tvář konfrontaci pojetí představ o ideálu ženské krásy, kultu ideálních měr a dobrovolném týrání těla sportem. Ironický tón a parodie aerobických cviků, včetně následné „přehlídky“, jsou zároveň jakýmsi zoufalým výkřikem těchto žen.

Představení je kombinací výtvarného a pohybového divadla, kabaretu a improvizace. Herecký výkon žen-ských protagonistek je natolik působivý a autentický, že místy překračuje svou pomyslnou hranici únosnosti. Společensky tabuizovaná témata jsou tu odkrývána s nemilosrdnou lhostejností, aby pak vyvrcholila v emo-cionální bouři, která se ztrácí do ztichlého smutku.

Představení je odlehčováno vtipnými scénami, které však tu a tam nekontrolovatelně sklouzávají po povrchu i a následně zůstává jen rozpačitý úsměv. Secondhandové scény jsou zcela určitě originální a působivé, přesto jim příliš neprospívá zbytečné protahování.

Naprosto dokonalé je naproti tomu vystižení rozdílnosti každé z pěti žen. Neliší se jen zemí, kde žijí, ale svou vlastní mentalitou, která jim často brání plně pochopit jedna druhou. To, co je k sobě poutá, je společný „mezičas“ a „meziprostor“.

Celá performance je zakončena pokusem o prodej secondhandového oblečení divákům – tu za pět, tu za deset, maximálně však za patnáct korun. Co říci na úplný závěr? Kupte si krásný oranžový svetřík za 7,50 a nechte se občas unášet vlastními pocity…

„Neexistuji. Jsem voda. Vzduch. Prostor. Energie. Světlo, tma. Pohyb myšlenek. Vznik a zánik myšlenek. Myšlenky putují jako mraky a ptáci. Jsou a za chvilku nejsou. Jsem svoje myšlenka. Jsem mrak.“

JANA VODEHNALOVÁ

Mezzo: Námět, koncept, účinkují: Secondhand Women / Ženy z druhé ruky: Daniela Voráčková, Helene Kvint, Petra Moře Lustigová, Halka Třešňáková, Stefania Thors

Finální režie: Viktorie Čermáková

Hudba: Lada Plachá

Light design: Šárka Havlíčková

Výtvarná supervize: Marie Šmidl

Litenky č. 1/11, roč. 2004/2005