Kore wa kiša des. To je japonsky. Abyste rozuměli, je to jediná věta, kterou umím japonsky. Skládá se ze slovesa se sponou Kore wa a podstatného jména kiša. Toto spojení mi utkvělo v hlavě náhodou, když jsem zkoušela svého přítele ze slovíček. Ale je to myslím nadmíru užitečné. Člověk nikdy neví, kdy bude odkázán jen sám na sebe a své jazykové schopnosti. Jedna věta, jedno slovo může zachránit člověka od objednání si nechutného pokrmu nebo od ztracení v tokijském metru.

Je úžasné, jak tato doba umožňuje lidem poznávat cizí jazyky a kultury. Zatímco dříve byste knihu kurdského autora nikde nekoupili, dnes stačí zajít do některého z velkých knihmarketů a vybrat si. A my jsme tentokrát sáhli po knihách vskutku exotických. Projdeme se krajinou utlačovaných Gruzínců nebo alžírskou pouští, necháme se ukolébat pohádkami z Nigérie a s docentkou Olgou Lomovou nahlédneme do nitra čínské literatury. Kromě poutavých článků naleznete uvnitř čísla i ukázky vybraných děl v originálním znění.

Doufám, že se v našem exotickém čísle neztratíte. A mimochodem věta v úvodu tohoto editorialu znamená: Tohle je parní vlak.

Aneta Rebernaková, šéfredaktorka

Ještě mi dovolte malou omluvu za chybu, kterou jsme otiskli, respektive neotiskli, v minulém čísle. U hlavního tematického článku Terezy Hýskové SouZnění Múz chybí perex, na internetových stránkách www.litenky.cz najdete plné znění. Omlouváme se a děkujeme za pochopení.