Exotika. Z řeckého exotikos – vnější, cizí, od exó – vně, mimo. Etymologie slova napovídá, že pro exotickou literaturu se budeme muset vydat za hranice. To by nemělo být nic složitého – ve škole se přece o světové literatuře učíme. Bohužel středoškolské příručky význam slova „světový“ většinou značně redukují a tradičně studenty seznamují pouze s národními literaturami evropskými. Jenže exotika neznamená jen věci cizokrajné, ale také neobvyklé, zvláštní a neznámé. Proto jsme opustili břehy evropské pevniny, vymanili se z angloamerického vlivu a za sebou jsme nechali i Latinskou Ameriku s jejím magickým realismem a Pauolem Coelhem, abychom mohli brázdit neznámé literární vody… A kamže naši redaktoři doputovali?

Zeměpisně nejdál, ale českým čtenářům přesto nejblíže, stojí japonští spisovatelé. Díky dnes již notoricky známému Haruki Murakamimu a občasnému japonskému zjevení z mimoliterární (například kinematografické) oblasti rychle stoupá obliba japonské kultury, a tak se také na pultech knihkupectví objevují nová jména a žánry.

O poznání hůře si povedou jiné asijské národní literatury – například ta z divokého Kurdistánu nebo čarovné Gruzie. Přitom je to s podivem. Když se blíže seznámíme s osudy obou zemí, najdeme některé styčné body s tím naším. Mohla by nám tak být blízká témata jak kurdských emigrantů, tak gruzínských autorů trpících sovětským útlakem. Vztáhneme-li si je k naší předrevoluční situaci, téměř ztrácejí přívlastek „exotická“. Krutě ironicky pak vyznívá, že spojení „Gruzie“ a „literatura“ bude většině z nás pořád asociovat jenom tvorbu M. J. Lermontova…

Exotická atmosféra houstne po přesunu na černý kontinent. Přestože můžeme mít dojem, že jsme se s ničím africkým ve svém životě nesetkali, nenechme se mýlit. Soubory jako „Strom pohádek z celého světa“ přibližují slovesné umění z dalekých krajin už těm nejmenším čtenářům. Od nich by to mohl být jen krůček ke knihám alžírským či nigerijským, které se čas od času také dočkají svých českých překladů.

Náš vesměs náhodný výběr titulů a autorů ze zemí, jejichž literatura působí ve střední Evropě jako takřka neviditelná, je ovlivněn mimo jiné chaosem panujícím v tuzemské distribuci. V České republice neexistuje žádné nakladatelství nebo edice, která by se na vzdálené literatury orientovala a pravidelně je vydávala. Snad s výjimkou literatury japonské jsou tedy knihy asijské a africké produkce spíš občasnými výkřiky, jež nevzbudí větší ohlas a pozornost. Alespoň částečně se snažíme tuto mezeru stávajícím číslem vyplnit. Možná při jeho čtení zjistíte, že zdánlivě exotická literatura nám není vzdálena tolik, jak by se mohlo na první pohled zdát. Vždyť jedním z pilířů písemnictví a kulturní tradice Evropy vůbec je kniha, která na jejím území nevznikla.

Tereza Hýsková

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 9, č. 2 (52), 27. 2. 2012.