O něco méně už ale potěší své křesťanské čtenáře – pokud tedy nějaké bude mít. Vladimír Liška totiž ve své knize nabízí o dost jiný pohled na to, jak probíhaly události okolo života a smrti Božíha syna, než na jaký jsme zvyklí z Bible. Je si totiž dobře vědom toho, že Nový zákon v nám známé podobě není ani tak svědectvím apoštolů o životě jejich učitele a mistra, jako spíše výsledkem řady úprav a cenzurních zásahů církve. Ta totiž všechna evangelia, která se jí nehodila do krámu, do Nového zákona jednoduše nezahrnula. A to z toho důvodu, že nevyhovovala konceptu Spasitele, který církev chtěla věřícím prezentovat.

Církevní zásahy ale nejsou jedinou věcí, na kterou V. Liška v souvislosti s nevěrohodností Bible poukazuje. Upozorňuje také na skutečnost, že se Nový zákon nezaobírá nejasnostmi okolo života Ježíše Krista (a těch je požehnaně) a že některé etapy z Mesiášova života dokonce nezmiňuje vůbec. Zjišťování, proč tomu tak je, zaplňování prázdných míst a vědecké vysvětlování vykonaných „zázraků“ je tedy hlavním úkolem, který si autor při tvorbě své knihy předsevzal. Do jaké míry se mu to podařilo, musí už čtenář posoudit sám.

Co rozhodně nemůžeme knize upřít, je invence a originalita myšlenek. Vedle řady informací, které už dnešního Brownem protřelého čtenáře těžko překvapí (Ježíšův možný vztah s Marií Magdalénou, existence apokryfních evangelií, ...), přichází totiž i s jednou vskutku novátorskou a kontroverzní hypotézou – a sice že celý Ježíšův život byl od jeho početí až po „zmrtvýchvstání“ naplánován sektou esejců. Tato málo známá, ale důležitá skupina židovských učenců tak podle V. Lišky sehrála při vzniku křesťanství rozhodující roli, ačkoli jejím cílem rozhodně nebylo vytvořit nové náboženství. Esejci chtěli pouze naplnit stará proroctví o příchodu Mesiáše a přispět tím ke znovusjednocení židovského národa, který se pod nadvládou Římanů rozdrobil do malých, vlastní zájmy hájících skupinek.

Některé body této hypotézy jsou poměrně věrohodné, jiné zavánějí konspirační teorií hodnou CIA a nenamluvili byste je ani schizofrennímu šílenci, který vidí spiknutí tajných organizací za vším. Rozhodně mi nedělá problém uvěřit tomu, že Ježíš byl mimořádně nadaný muž, ovládající nejen umění řečnické či léčitelské, ale třeba i hypnózu, díky čemuž mohl konat činy považované za zázraky. Přijala bych i fakt, že Jidáš Ježíše nezradil pro peníze či ze strachu, ale že to bylo součástí esejského plánu k naplnění starozákonního konceptu Mesiáše (být zrazen přítelem je totiž jedním z důkazů, že se jedná o skutečného Mesiáše). Ale teorie, že esejci podali Panně Marii drogu, aby si nepamatovala Ježíšovo početí a považovala ho tak za Boží zázrak, mi už připadá trochu přitažená za vlasy.

Nicméně celkově jde rozhodně o teorii zajímavou a podloženou řadou faktů (ačkoli slabých míst má také spoustu a sám autor předesílá, že je to pouze jedna z mnoha hypotéz, která si v žádném případě neklade nárok na pravdu). Takže pokud překousnete skutečnost, že se V. Liška místy ve své knize až příliš opakuje a vrací k už dávno známým informacím, čeká vás zajímavé čtení, které vás nejen bude celou dobu držet v napětí, ale na jehož konci budete opět o něco chytřejší. A o to jde v populárně-naučné literatuře především.

Jana Olivová

Liška, Vladimír: Tajemství Ježíše z Nazaretu: Záhady a otazníky ze života Mesiáše. Praha: XYZ, 2011. 360 stran.

Vladimír Liška: Tajemství Ježíše z Nazaretu

zdroj: www.xyz-knihy.cz

foto: Jana
(přidal uživatel jana.olivova)

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 9, č. 2 (52), 27. 2. 2012.