Narodil se v Goa v Indii… Žil kdysi dávno jeden muž… Začátků by se nabízela spousta, ale žádný není pro článek o Anthonym de Mello, spisovateli indického původu, dostatečně vhodný. Vždyť jedním z hlavních principů, které se nás jeho kniha Modlitba žáby (u nás vyšla ve dvou svazcích v brněnském nakladatelství Cesta v letech 1995 a 1996) snaží naučit, je zbavit se zbytečného zatížení na slova. Modlitba žáby slov pouze využívá k utkání jednoduchých a srozumitelných příběhů. Anthony de Mello ani není jejich autorem, on pouze spřádá vlákna, která přilétla z velkých časových i místopisných dálek.

Proč příběhy? Jednoduše pro jejich nezpochybnitelnost. De Mello ale vyprávění opatřuje i svými komentáři. A tady nastává problém: potřebuje člověk beroucí do rukou Modlitbu žáby nějakou interpretaci? Komentáře sice mají formu nenásilného popostrčení směrem ke „správné“ pointě, je to ovšem za cenu ztráty vlastního svobodného čtení. Příběhy nejen z indického prostředí, ale ze všech kultur a náboženství, probíhají pod rukama čtenářů víceméně jedním směrem, který vytyčuje de Mello. Některé jen protečou, ale pár se jich kdesi zachytí a jednou najdou své uplatnění. Pak už snad nebude záležet na tom, jak o nich bylo smýšleno ve chvíli čtení.

Anthony de Mello (zvětšit)

Anthony de Mello není ilustrativní esencí z indické literatury. Možná by sám protestoval proti zařazení do literatury vůbec. Na druhou stranu měl potřebu sednout a napsat, podat lidem něco, o čem si myslel, že by to měli mít. To něco je otevřená mysl a nic. Nejde tu o nějakou nihilistickou ideu prázdnoty. Na nejvyšším stupni totiž něco je…

„Čtyři stupně modlitby:

Já mluvím, ty nasloucháš.

Ty mluvíš, já naslouchám.

Nikdo nemluví, oba nasloucháme.

Nikdo nemluví, nikdo nenaslouchá: Ticho.“

Lukáš Vlasák

de Mello, Anthony: Modlitba žáby (1). Brno: Cesta, 1995. 300 stran.

de Mello, Anthony: Modlitba žáby (2). Brno: Cesta, 1996. 255 stran.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 9, č. 2 (52), 27. 2. 2012.